neděle 27. prosince 2020

Nová kniha Mělník v proměnách času skýtá obrovské dilema. Je větším bohatstvím její obrazová porovnávací část, nebo neuvěřitelná část textová, jaká snad nemá ještě v dějinách Mělníka obdobu ?

 


Nedávno mi jedna paní řekla : ,, Což o to, ty knihy o Mělníku jsou krásné, ale už jich je hodně a pomalu nevím, kam to dávat." Přátelé, Mělník byl dlouho hladový po historických knihách o svém městě. Je až neuvěřitelné, co že se tu děje na tomto poli v nějakých posledních snad 10 až 15 letech, ale zejména v těch pěti posledních, kdy je laťka již jen díky velkým obrázkům neskutečně vysoko.

Psal jsem tu relativně nedávno takový souhrn knižního dění na Mělníku, který se setkal s velkou pozorností čtenářů .....


.... a dnes bych si jej dovolit snad ještě trochu rozšířit, protože si myslím, že by bylo škoda, kdybych zde v recenzi ohodnotil poslední knihu Karla Lojky a Martina Klihavce jen několika větami.


Dostávám zde na Soutoku občas nějaká poděkování za propagaci, nebo i za určitá zhodnocení, a tak mě tak napadá, že bych dnes mohl před vlastní recenzi poslední knihy zmíněných autorů přidat něco, co by se k dnešnímu téma článku hodilo.

 Soutok a historie. Když se totiž podíváte na komentáře na obrázku výše, kde máte především část diskuse z roku 2012 mezi mnou a potažmo zde pomyslnou zástupkyní MU paní Markovou, tak vidíte, jaký hlad v tomto městě po historických materiálech panoval.

Pro mě byla ta atmosféra zvláštní, protože valná většina čtenářů neměla vůbec ponětí, kdo pro ně na Soutoku píše články a kam se to vůbec celé ubírá. Ve městě byla mediální scéna téměř mrtvá a fungoval pouze komunikační web Mělníček ( http://melnicek.cz/ ) Nebyla tehdy žádná známá FB, nebyly tu ještě ani dnes již neexistující weby iSoutoku , nebo Mělníček TV ( http://www.melnicek.tv/ )

a Soutok profitoval především z toho, že Mělnický deník držel o víkendech volno. Dodnes například vzpomínám na 10. červen 2012, kdy jsem za jednu sobotu navštívil tři místa okresu, napsal pět článků a dodal samozřejmě řadu fotek. ( 90 let SDH Mělník-Blata, Léto s párou ve Mšeně a Veteránské rojení v Lobči) To vše jsem chtěl tehdy v rámci jakési osobní prestiže vytvořit co nejrychleji, což byla jednak taková osobní zábava, která možná rozhýbala trochu mediální scénu.

Jak to je se Soutokem a historií ? Zkuste si někdy vybrat nějakou část svého života a chronologicky seřadit určité akce z něj. Je to mnohdy téměř nemožné, protože akce si pamatujeme, ale s daty je to již horší a mnohdy přemýšlíme, co vlastně bylo dříve. Typickým příkladem může být dovolená.


Chci zůstat u té historie, a tak musím vynechat to, co bylo na počátku, ale vlastně to také tady již za časů našich předků bylo. Sen o turistickém ruchu, kdy se budeme opět moci rozhlédnout z věže do kraje, svézt se výletní lodí po řece, nebo si zajít do středověkého podzemí.

Téměř vše se nějakým způsobem již aspoň v určité míře splnilo.

Uvědomit si, že člověk žije také ve městě, které má nějakou regionální historii bylo již složitější, protože ve škole jsme se učili úplně jiné dějiny a mladí lidé mají v řadě případů ( nebo aspoň v té době) jiné zájmy, zvlášť když je jejich město takové šedé a oprýskané, téměř bez osvětlení.

Zde ten útok ze strany regionální historie na člověka přicházel ze tří stran a jenom články pana Purše v Mělnické radnici by zřejmě nestačily. Hodně velkou zásluhu na tom všem měly materiály, které se pohybovaly mezi lidmi, když měl člověk štěstí a objevil se v pravý čas na správném místě.

Jednou to byla nějaká zapůjčená brožura, kde člověka fascinoval pohled na zastřešenou studnu na náměstí Míru, či říční lázně, ale titulní stránka snad patřila hotelu Harasov ve 20. letech 20. století. Později se mi třeba podařilo získat aspoň dvě kopie Polabanu z roku 1864, ale největším šlágrem byly později fotografie na CD, které dnes už máte všichni v těch nejnovějších knížkách o Mělníku.


Druhým proudem byly vlastní výstavy. Opět nejsem schopný říci rok, kdy jsem prvně v malém sále v kulturním domě viděl výstavu pohlednic Martina Klihavce, nebo tuším v regionálním muzeu jakousi výstavu fotografií, ze které si nejvíce pamatuji náměstí Míru a Karlovo náměstí.

Nesmírně důležitý byl však i třetí proud, kdy už na nás útočili přímo lidé zabývající se historií. Byla to právě brožura Mgr. Renaty Špačkové s názvem Mělnická zastavení I ( asi 2003) , která byla údajně pojata, jako doplňková učebnice regionálních dějin pro ZDŠ. Tehdy mě prvně přepadla myšlenka, že by ty různé sošky nad vchody bylo možné aspoň nafotit, což jsem v roce 2005 s příchodem svého prvního digitálu udělal a fotky jsem dal na svůj první web v roce 2007, kde jsou zatím dodnes ....


Významný byl samozřejmě vznik MOOS ( osvětový a okrašlovací spolek), jeho akce v rámci DED a první brožury i reprinty pohledů, kde již byla i nějaká ta spolupráce s RMM apod. , což ovšem běžný zákazník nevnímá.

 Osobně jsem se tehdy sešel na půdě RMM ( muzea) s tehdejším dočasným regionálním historikem panem Janem Kiliánem, abych poznal člověka, který v rámci edice Zmizelé Čechy byl později autorem prvních malých obrázkových černobílých knížek ( historické fotografie) s tituly Mělník a Mělnicko. 

Jméno mu však u nás udělala silná kniha s titulem Mělník, která je vlastně společným dílem asi 10 historiků různých odvětví zaměřených především textově na život na Mělnicku od jeho prahistorie po současnost a další silná kniha s titulem Mělnická kronika Jana Josefa Albrechta ze sklonku baroka, kterou zdobí slavné veduty Labské brány a představují soutok Labe s Vltavou v roce 1700, kdy měl Oupor několik ostrůvků.



Novodobá historie pak pokračuje tím, co už jsem psal minule v odkazu výše. Jak tedy tuto část článku uzavřít ?

Málokdo ze čtenářů vůbec věděl, kdo ten Soutok píše, jaké má materiály, jaké má zájmy, kolik má času, co ho baví více, co méně i to, co si vůbec může dovolit. Mimochodem, autorská práva jsou hodně šikmou plochou, což si mnohdy čtenáři neuvědomují.

Je to sice teprve sotva pět let a asi tomu ani nikdo nemohl uvěřit, ale opravdu tu máme ve svém městě člověka, který to všechno historicky zajímavé, co tu bylo především před 50 lety nafotil, mnohé prožil na vlastní kůži, mnohé lidi z té doby znal a archivy se procházel s člověkem, kterého mnozí považujeme za největšího znalce dějin našeho mládí i časů nejbližších předků a potažmo regionální historie vůbec. Tedy, mám na mysli Františka Purše.

Možná proto, že šlo o kamarády, kteří viděli společně často stejné věci, tak bych to dnes zřejmě poopravil. Ne snad proto, aby si někdo myslel, že přiživuji takovou tu klasickou lacinou mediální slávu, ale proto, že jsem sám rád, že je tu někdo, kdo umí o té historii dost podobně krásně psát.

Přečetl jsem si včera vánoční dárek a musel jsem se usmívat. Tato kniha se jakoby liší od těch předešlých, byť by mohl někdo říci, že současnost vidíme a ty staré fotky a pohledy k nám již doputovaly také. Když totiž dáte současnost a minulost k sobě do jednoho zorného pole, tak docílíte nesmírně hlubokého prožitku.



Ovšem, ta kniha má ještě jednu zajímavost, která z ní dělá superknihu. Jsou to úžasné obsáhlé komentáře a především zcela vyčerpávající informace jednotlivých snímků, kde není opomenut jediný detail. Je to mnohem více, než jenom srovnávací kniha a myslím, že takové dílo novodobý Mělník ještě nikdy neměl.

Není podstatné, zda si autor textů občas nevypomohl kromě své paměti nějakými údaji z archivu, nebo z MU, či se neptal nějakých pamětníků, známých, nebo organizací, či zda něco nevypátral po internetu, ale je fascinující ta neuvěřitelná kompletnost údajů.

Třeba takový obrázek s vlakovým nádražím. Většina dnešních autorů by se spokojila s větou, že provoz zde byl zahájen 1.1.1874. Ale, aby někdo kompletně popsal data provozu všech lokálek a odboček v obrazové publikaci, datum zdvoukolejnění a ještě si dal tu práci s rokem 1890, kdy vznikla stanice Mlazice, tak to snad žádné město kromě Mělníka ani mít nemůže :-). To je opravdu poctivá práce vysoké úrovně.

To samé se dá napsat u mnoha domů, kde je téměř kompletní výpis jejich postupných uživatelů  a čtenář prostě musí některé znát. Nerad bych zapomněl na úžasné doplněné  a opět podrobné aktualizované  informace  týkající  se 2. Světové války. Snad tři knihy v jedné😃. Je to ještě vůbec jen srovnávací kniha, nebo nějaký průvodce :-)? Prostě super dílo. Toto v minulosti dokázal v rámci možností naposledy snad věhlasný profesor Ludvík Böhm v jeho knize Královské věnné město Mělník a okres Mělnický ( 1892).

Závěrem mi tedy dovolte, abych tvůrcům knihy popřál k vynikajícímu dílu, které nám čtenářům může sloužit vždy, když se budeme chtít o nějakém objektu ve městě něco dozvědět.



Knížku k poctě sochaře Václava Levého jsem teprve začal číst, ale není pochyb dle letmého náhledu, že jde o krásnou věc ve správný čas. Liběchov není daleko a jeho  památky  v lese i v obci mohou být v tomto čase tipem k návštěvě. Některé si můžete prohlédnout na ....




4 komentáře:

  1. Vážený pane Šveci, děkuji Vám za Vaše souhrnné, podrobné hodnocení regionální literatury, která se zabývá městem Mělníkem a okolím. Také děkuji za kladné a vlídné hodnocení knížky "Mělník v proměnách času", kterou jsem dělal společně s Martinem Klihavcem. Dá-li Bůh a dovolí-li to naše zdraví, rádi bychom pokračovali v dalším publikování o našem městě Mělníku. Vám také přeji hodně nových námětů a událostí, Vaše práce a Váš blog jsou velice záslužné.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vážený pane Lojko, pro knihy mám určitou slabost a neobejde se to bez kritiky, zvlášť když si je přinesu domů, abych se potěšil a třeba i rozšířil svůj obzor.

      Teď zrovna čtu zmíněnou knížku o Václavu Levém, kde je mimochodem na straně 63 obrázek s modelem Veithova Slavína. Reprodukováno z knihy A.Čondla Liběchov a okolí ( 1930).Vypadá to, jako krásná stavba s jednou věží a čtenář by mohl být velmi spokojený, že tu není jenom fotografie ze současnosti, ale že je zde i fotografie modelu, protože tato stavba do této knížky rozhodně patří. Přesto zde vidím určité drobné opomenutí faktu, že stavba měla mít původně věže čtyři, ale z finančních i dalších důvodů se realizace dočkala pouze jedna věž. Trošku škoda, že toto není u téma dodáno.

      Přitom hned následná kapitola o Klácelce a vyobrazení všech alegorií se zvířaty (lidské povahy) je skvělým úvodem k samotnému povídání o skalních skvostech v tamních lesích.

      Vaše společná kniha s Martinem nejspíše až překonala očekávání, je za tím spousta spousta, byť jistě příjemné práce, a to prostě dokáži ocenit a napsat tomu recenzi doslova od srdce. S Martinem jsem měl nedávno přátelský pohovor a je určitě skvělé, že máte nápady na další díla.

      Děkuji i Vám za hezká slova. Nicméně asi všichni cítíme, že spousta krásných věhlasných akcí z minulých let nám letos chybělo, tento rok je opravdu jiný i určitým způsobem divný a nezbývá než věřit, že se to vše snad opět obrátí nějak k lepšímu. Přeji Vám vše nejlepší do roku 2021 !

      Smazat
  2. Připojuji se s poděkováním ke slovům pana Lojky. I já moc děkuji za krásná slova o naší knížce a jsem moc rád, jak hluboký zážitek zanechala ve čtenářích, kteří mají rádi Mělník stejně jako my.
    Martin Klihavec.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Martine, děkuji za komentář! Snad nejlépe se mi v našem městě chválí vaše knížky, kde nebyla doposud špetka prostoru pro jedinou připomínku :-). Všechna ostatní témata jsou na tom hůře, ale to je snad často především pro jejich složitost pochopitelné.

      Smazat