neděle 26. ledna 2025

V sobotu se šel již 50. jubilejní ročník Zimního přechodu vrchu Nedvězí. Účast byla obrovská. Tradiční osobní reportáž a fotogalerie z akce.

 


Někteří lidé mi říkají, že by pro ně nemusel leden a únor vůbec být, ale pokud máte možnost lyžování na nějaké horské chatě, nebo víte, jak jinak si zpestřit toto ne všeobecně moc oblíbené relativně dlouhé roční období, tak vězte, že například právě akce Zimní přechod vrchu Nedvězí je přímo úžasnou příležitostí pro krásný zážitek.

Není třeba se za každého počasí hnát autem v silném provozu stovku kilometrů tam i druhou zpět a čeká tu na vás naše krásná nedaleká okolní příroda a obvykle i parta pozitivně naladěných lidiček, se kterými se ten vyjímečný sobotní lednový den vyplatí strávit.

Vypravit se na jubilejní 50. ročník jsem pojal téměř za kultovní záležitost. Vždyť akci až na několik málo vyjímek absolvuji od roku 2003 a u prvních deseti ročníků jsem si psal i to, kudy že jsem šel. Nebyl jsem sám, kdo si uvědomoval, že je to jubilejní ročník, ale ačkoliv mě napadlo, že bych fotoreportáž mohl zahájit snímkem na tu obrovskou účast, tak jsem se tradičně již na Mělníku dal cestou k autobusu s někým do řeči a prakticky jsem přišel na poslední chvíli poslední :-).




Aspoň tu však vidíte ten krásný veliký autobus, co nás letos vezl a připomínám, že nebyla obsazena jen všechna sedadla, ale byla napěchována i celá ulička. Ano, až takový byl zájem, ale kdo jste se o akci zajímali, tak víte, že tentokrát KČT Neratovice na rozdíl od oddílu z Kralup nad Vltavou neobjednával svůj autobus, ale buď tamní zájemci jeli z Neratovic do Liběchova vlakem, nebo jeli s námi do některého ze tří startovních míst.

Těmi místy byly Tupadly ( 15 km trasa) , Chudolazy ( 12km trasa) a Zakšín ( 8 km trasa). Již v autobuse jsem byl nadšený, když jsem viděl tu paletu známých tváří. Některé lidi člověk neviděl rok, jiného třeba 3 roky, dalšího snad 10 let, a tak to prostě byl zážitek. Již z domova jsem byl rozhodnutý, že bez jakéhokoliv tréninku a vůbec turistických aktivit půjdu trasu 15 km. Důvodů byla celá řada. V Tupadlech jsem v roce 2003 na této akci začínal. Zajímala mě nová silueta Slavína, který se dle některých zpráv z davu má letos otevřít veřejnosti, jako nová rozhledna.

Vůbec mě nenapadlo, že právě Tupadly byly tím místem, kde jsem měl u autobusu fotografovat. Tam totiž z vícero důvodů značná část turistů vystoupila z autobusu a mnozí včetně moji maličkosti, se jali zaplatit hlavnímu organizátorovi akce takzvané jízdné. Bylo totiž nemožné, aby se organizátor mohl vůbec prodírat autobusem za jízdy tak, jako v některých dřívějších ročnících, nebo například loni.





K mé radosti vyrazila právě z Tupadel značná část  turistů, nechybělo i několik pejsků a bylo veselo. Nejen Slavín vzbudil pozornost přítomných, ale také bunkry Liběchovské příčky, když se do prvního z nich za světla mobilů vydalo na exkursi hned několik lidí. Pochopitelně nešlo o řopíky výstavní, které se těší turistickému ruchu, ale je vidět, že právě v roce, kdy si připomínáme 80 let od konce druhé světové války, tak tito tiší svědci zkrátka stále táhnou a naučili jsme se je vnímat, jako historickou součást naši krajiny i našich dějin.

Po trase jsme se pak různě roztrhali, což bývá celkem přirozené a já na sebe nechal působit i lesní samotu, která přináší zase jinou zážitkovou tvář. Přeci jen v kolektivu jde o nekonečné rozhovory, kdy sotva vnímáte okolní někdy i počasím nevýraznou krajinu a samotní máte čas o lecčems přemýšlet. Přitom však bylo velmi pozitivní, že příjemně občas prosvítal sluneční svit, větřík byl v normě, a jak jsem se blížil k hlavnímu bodu akce, tak vzrůstala i radost z toho, že to po vánočních zdravotních problémech lehce oslabený i jinak nijak netrénovaný organismus stále v pohodě dává.

Poslední prudké metry severního úpatí vrchu Nedvězí pokryla ledovka, které se naštěstí dalo vyhnout a byla v těžkém kontrastu s rozbahněným jižním svahem. Nutno říci, že po celé trase převládalo letos bláto, ale bylo to tak akorát, aby člověk občas zaměstnal mozek, obuv to celkem zvládla a hrozba uklouznutí byla poměrně na nízkém stupni. Samozřejmě s vyjímkou sestupu z vrchu, kde již bylo třeba hledat vhodnou trasu a případně se i něčeho někde přidržet.

















Na vrchu kopce Nedvězí byl samozřejmě opět obětavý mnoholetý organizátor této akce Kčt - vht Mělník pan Jan Soukup, který letos oslaví neuvěřitelných 80 let života. Považte, že od roku 1992 ( tedy již 33 let !!!), kdy se zhostil role hlavního pořadatele této akce, tak byl vždy tak zdravotně způsobilý i pozitivně naladěný, že nikdy neměl absenci a nebylo třeba hledat náhradníka, nebo akci na poslední chvíli rušit. Kdo čtete web Soutok, který tu žije už přes 13 let a není jedinou mojí historickou veřejnou aktivitou, tak víte, že právě tu obětavost organizátora této akce přehlédnout nedokážu, ač pochopitelně prožívám akci tak, jako většina účastníků.

Tady to  foukalo více, než jinde na trase a někteří účastníci se poněkud zdrželi ještě na trase, ale pro mě to byla příležitost pohovořit  zase s jinými známými a nakonec i se samotným organizátorem, kdy jedna z mých otázek vedla například k předpokládanému počtu účastníků. Pokud vás to zajímá stejně tak, jako mě, kdy již budou uvedená čísla přesnější, tak si prosím ohlídejte článek

https://kct-vht-melnik.webnode.cz/










To ostatně bývá již stručný článek plný faktů použitelný pro noviny. My se tu však přeneseme pohodově a bez spěchu do času 13.10 SEČ, kdy jsem  dorazil k oblíbené restauraci Bouda a myslím, že fotografie jsou krásným dokladem toho, jak to tam všechno včera žilo a personál Boudy se měl co otáčet. Turisty jenom tak něco nerozhází, zvlášť když potkávají i řadu známých tváří, a tak i díky teplému počasí si někteří to pivko vypili třeba i venku při některém z posedů.

Odjezd autobusu byl přesně ve 14 hodin, a tak se nám zdejší osazenstvo rozdělilo. Však jsem tu posledně v pozvánce psal, že turisté z Neratovic bývají zvyklí jezdit domů později. Někteří zde tedy zůstali s tím, že využijí jediné sobotní odpolední autobusové spoje linky číslo 474, která se tu objeví v 17.15 hodin. Našli se ale i tací, kterým po pochodu jedna hospoda nestačila a rozhodně si nemysleli, že ta druhá bude až na Mělníku. Ti odjeli našim autobusem ve 14 hodin a vystoupili již v obci Dobřeň, kde si užili druhý restaurační interiér, aby pak jeli výše zmíněným spojem linky číslo 474.

Inu, lidská vynalézavost je někdy roztomilá a jistě si tu památnou sobotu 50. výročí  zmíněného pochodu nakonec všichni nějakým způsobem dle svého plánu užili.













Pohodový zbytek víkendu a úspěšný vstup do dalšího týdne !




čtvrtek 23. ledna 2025

Přijíždíte do stanice Mělník ! Historie nejdelších železničních spojů pravobřežní labské železnice. Jízdní řád 1975 / 1976 přivedl pod Mělník dokonce dva mezinárodní expresy. ( 4. díl)

 


Mělnickou stanici nenavštívil v minulosti jen legiovlak, ale například i projekt protidrogového naučného vlaku.

To, co se odehrávalo v JŘ 1975/ 1976 ( platil od 1.6.1975 - 29.5. 1976) je v rámci stejné kategorie docela síla a opravdu škoda že to mohu takto zjišťovat jen z domova díky informacím na webu, které jsou momentálně k disposici a nezabývají se prioritně jízdními řády. Inu, nikdy nevíte, co jak na internetu dlouho vydrží. Ovšem, protože mě to zajímá, tak jsem v tuto chvíli rád i za tyto hrubé informace, a pro čtenáře je to možná první možnost si udělat představu, jaké dálkové spoje nám tu doma v průběhu času jezdily. Jistě budou roky, kdy to trošku proběhneme, ale tady se musím zastavit.

Začnu tedy opět expresem Ex 1470/ 1477 Favorit , který jezdil opět přes léto od 27. června do 13. září. Ten získal zcela nový odjezdový čas již ze samotného počátečního Lipska. Odjížděl ve 12.34 hodin a do Děčína na východní nádraží přijel v 15.34. Tady se opět dostala ke slovu naše elektrická lokomotiva  E 499, která odjížděla z Děčína- východ v 16.14 a měla vlak odtáhnout do Púchova. Pro Mělník čas uvedený není, ale vzhledem k tomu, že v Lysé nad Labem vlak stál v čase 17.56 - 18.09, tak počítejme, že tu mohl být tak v 17.30 hodin.

Dále tu máme čas přepřahání lokomotiv v Púchově 23.23 - 23.38 hodin. Následující úsek přes Komárno do Komárom je již v režii maďarských  drah a tudíž lokomotiva není uvedena, ale uvádí se čas strávený v pohraniční stanici Komárom, tedy 3.13 až 3.55. Je třeba si uvědomit, že tehdy cestující museli mezi státy počítat s určitou časovou prodlevou z důvodu celní kontroly. Jindy to bylo kvůli změně lokomotivy a konečně i delší stání ve velkých městech. 

Vlak pak zřejmě mířil podle Dunaje do Budapešti, ale to se u tohoto spoje neuvádí. Lze to však vidět jinde, že to tak bývá. Ostatně, nás v tomto seriálu hlavně zajímá, kam až vlak, který tu stavil jel. Tady vás potěším, protože to bylo nejen druhou sezónu opět k Balatonu, ale tentokrát podle pobřeží ještě dále.


Cílovou stanicí bylo velké město u samotného západního pobřeží jezera s názvem Keszthely ( česky Blatenský Kostel), kam dojel vlak v 8.02 hodin. Od nás by to tedy bylo tak asi 14.5 hodiny na cestě s určitým nočním pospáváním a příjezdem v ranních hodinách. Jak to jelo zpět ? Napíši to stručně. Keszthely 13.32, Komárom  17.30 - 18.10, Púchov 21.36 - 21.50 , Lysá nad Labem 3.14 - 3.21, ( Mělník 3.50), Děčín - východ 5.06 - 5.57, Lipsko 9.04 hodin.

Ovšem, teď tu je jedna novinka. Z Lipska jezdil nejen v předešlém JŘ po levém břehu řeky Labe k Balatonu také vlak s názvem Saxonia. Podívejme se, v kolik hodin vyjížděl v JŘ 1974 / 1975 z Prahy, a kdy byl u Balatonu. Trasa: Praha Bubeneč 20.47 - Bratislava hl. st 2.33 -. 2.45 - Komárom 4.31 - 5.10, Budapešt - Keleti 6.50 - 7.50, Keszthely 11.20. Vypadá to, že si oba spoje časově nemají co vyčítat a ty časové prodlevy mají na svědomí nejen celnice a přepřahání lokomotiv, ale jak vidíme, tak tam máme třeba i hodinové stání v Budapešti.

Teď si představte, že někdo zřejmě přišel s tím, aby Saxonia z Lipska v JŘ 1975 / 1976 byla přeložena na pravobřežní labskou železnici ( přes Mělník) a její trasa zkrácena do Budapešti. Pojďme na stručný přehled spoje : Ex 1475 Saxonia . Leipzig Hbf. 19.29, Děčín - východ  22.40 - 23.20, Bratislava hl.st. 6.33 - 6.45, Komárom 8.30 - 9.05, Budapest - Keleti 10.45 hodin. Nu, tady to vypadá, že pokud by byl vlak u nás tak v 0.30, tak cesta do Budapešti vycházela na něco málo přes 10 hodin.


Uvádí se, že z Děčína do Kutné Hory táhla vlak E 469. Z Kutné Hory do Komárom S 499 . Právě písmeno E značilo elektrickou lokomotivu na stejnosměrnou trakci ( severní část Československa) a S byla lokomotiva pro střídavou trakci na jihu našeho území. Jak jezdila Saxonia zpět, a kdy vůbec jezdila ?  Expres jezdil v naprosto stejném letním období tak, jako jezdil Favorit. Vypadá to, že tedy v letním období zde stavil expres Saxonia ve směru k jihovýchodu v 0.30 a mířil na Brno a Břeclav, zatímco expres Favorit v 17.30 mířil zřejmě na Olomouc a k Púchovu.

Z Budapešti jela Saxonia v : Ex 1474 : Budapest - Keleti 21.10 , Komárom 22.47 - 23.25, Bratislava 1.10 - 1.24, Děčín - východ  8.44 - 9.31, Leipzig 12.32. U nás tedy asi v 7.30. Na Lipsko vám tedy jel Favorit ve 3.50 hodin a Saxonia cca v 7.30. Jak to tedy tak vypadá, tak se zdá, že v JŘ 1975 / 1976 jezdily pod naším městem dokonce dva pojmenované zahraniční expresy. Favorit i nadále spojoval Lipsko s Balatonem přes Púchov a Saxonia tu spojovala nově Lipsko s Budapeští přes Brno a Bratislavu.

Co bylo důvodem různých změn, tras vlaků, nebo jejich přeložek, se dnes těžko dozvíme, ale někdy to bylo z kapacitních důvodů při rekonstrukcích nebo zefektivňování  určitých traťových úseků, kdy to měla na svědomí třeba i jízda po jedné koleji a velká pracovní rozpracovanost. To známe i ze současnosti, kdy například byla relativně nedávno jednu sezónu Vindobona přeložena z koridoru přes Pardubice a Českou Třebovou do Brna na koridor přes Kolín a Havlíčkův Brod tamtéž. To jsem si tehdy díky zastavení vlaku v Kolíně velmi pochvaloval.