pátek 30. března 2012

Toulky 15.

Rybník Stříbrník.


Dnešní Toulky zahájíme v samotném centru dnešní oblasti CHKO Kokořínsko v obci Kokořínský Důl. Minule jsme zmínili řadu pohostinství v této vsi, hrad i Orlí hnízdo a je třeba vzpomenout i Podhradskou tůň, kterou červená značka Máchovy cesty obchází, ale koneckonců i ještě jednou nešťastný areál zničeného hotelu Dolina s místním bývalým koupališťem. U silnice pak nacházíme také již zmíněný skalní byt a neměli bychom zapomenout i na dobře skrytý místní atokemp. Z obce stoupá vzhůru několik turistických cest, z nichž lze doporučit třeba malý pestrý okruh do osady Hradsko a zpět, anebo důležitá pět kilometrů dlouhá odbočka od hotelu Grobián přes Sedlec do Mšena.
Za osadou se již po pravé straně na louce otevírá tábořiště s penzionem Milča a vlevo odbočuje modrá značka do Jestřebice, která nás dovede nejprve ke skalnímu hrádku Nedamy, který je zajímavým útvarem v pískovci s obtížně dostupnou vrcholovou plošinkou Máchovy vyhlídky. Údolní silnice nás však zanedlouho protáhne kolem dalšího tábora tentokrát po levé straně a vpravo se objeví na říčce Pšovce další romantický rybníček, z jehož břehu můžeme zpětným pohledem mezi kmeny stromů spatřit na kopci docela pěkně Hrad Kokořín .Ovšem, nejlepší pohled na hrad, je z jedné ze serpentin nad hradem Kokořín, když stoupáme do stejnojmenné vsi Kokořín, kde právě nedávno vznikla v areálu bývalého JZD pomalu již známá stylová restaurace Truhlárna.





Vojtěchov.

Nás však cesta Kokořínským Dolem dovede do blízkosti hlavního symbolu celého CHKO, kterým jsou Pokličky. Nejprve spatříme vlevo parkoviště pro auta a poté vpravo mýtinu, která byla dějištěm máchových cikánů ze slavného Máje. Po schodech ze železničních pražců bychom vyšplhali tedy k pískovcovým poklicím, na které je nejlepší pohled z protějšího návrší, odkud můžeme pokračovat k mšenské Hlavě a žábě a samozřejmě do Mšena. Z Cikánského plácku však vede velmi pěkná lesní úvozová cesta s názvem Močidla, kde se naskýtají opravdu pěkné pohledy na okolní skalní věže a je tu velmi příjemně i v palčivých letních měsících. Ozdobou trasy je skalní kaňon s názvem Apatyka, kde se nalézají léčivé byliny, dlouho tu leží sníh a prý i v létě tu nepřekračuje teplota 13 stupňů Celsia. Tato cesta vede také do Mšena, ale pro změnu ke skále Faraon, kterou jsem zmínil v dílu věnovaném Cinibulkově cestě. Údolní silnice pokračuje od Pokliček k obci Vojtěchov a přes louku můžeme zahlédnout samotu Hlučov s roubenými historickými chalupamy kolem nichž vede Máchova cesta, která dále míjí přírodní oblast místních mokřadů a turista, se i zde může projít po povalovém chodníčku, který je třeba typický pro oblasti Šumavských slatí.



Samota Hlučov.

Před Vojtěchovem jistě nepřehlédneme Boudecký mlýn se začínající Boudeckou roklí, která stoupá rovněž směrem ke Mšenu a na druhou stranu od křižovatky se svatým křížem zase stoupá cesta k Jestřebici, v jejíž spodní části objevíme krkolomnou odbočku na další významné pokličky, které nesou přívlastek Jestřebické pokličky. V samotném Vojtěchově mě vždy zaujme zajímavá dřevěná zvonička na začátku pravé strany vsi a vesnické sklepy hloubené v pískovci. Na konci obce se rozprostře rybník Stříbrník, který silnice obloukem obchází a poté nás vede po okraji rozlehlého údolí s výhledy na místo, kde stojí zvláště cyklisty vyhledávaná restaurace Ráj. V létě to tu takříkajíc praská ve švech, ale v sousedství je už další posezení a další se buduje v těsné blízkosti. Ať tak či onak, v každém případě tady ten slavný Kokořínský Důl, který začíná už někde před odbočkou do obce Hleďsebe u Mělnické Vrutice a pokračuje přes Lhotku a Harasov do stejnojmenné osady a Vojtěchova končí. Celou dobu si na tomto úseku všechny komunikace včetně říčky Pšovky udržují převážně severojižní směr. Tady důl naráží na Kondrádovský Důl, který má pro změnu lehce západovýchodní charakter, a kterým do Kokořínského Dolu přitéká říčka Pšovka. To však již někdy příště.



Vstup do jednoho z táborů.

http://soutok.blogspot.cz/2012/04/toulky-16.html

Pro rádio Soutok napsal Standa Švec.

Pohřešovaná žena!

Mělničtí kriminalisté v současné době pátrají po osobě:
K o m á r k o v á Jaroslava, ročník 1938
Trvale bytem Mělník
 
     Dne 29. března 2012, oznámila dcera pohřešované, že se nemohla své matce dovolat a při následné návštěvě matku doma nezastihla. V jejím bytě nalezla osobní věci pohřešované, včetně mobilního telefonu a dopis na rozloučenou, ze kterého vyplývá, že se žena rozhodla skoncovat se životem a to ze zdravotních důvodů.
Popis osoby: výška 160 – 165 cm, hubené postavy, šedé, středně dlouhé vlnité vlasy, hnědé oči, dioptrické brýle, zvláštní znamení nezjištěna.
Popis oblečení: nebyl přesně zjištěn, pravděpodobně však žena při odchodu z domu měla na sobě tmavé kalhoty a černé nazouvací polobotky.
    Dle zjištění kriminalistů se mohla po odchodu z místa bydliště pohybovat na Mělníku, v ulicích Veslařská, Sportovní, Pražská, okolí hřbitova a park Na Polabí. Policisté touto cestou žádají spoluobčany, kteří mají informace k pohybu pohřešované, aby tyto předali na linku 158, nebo přímo na Obvodní oddělení, Policie ČR, Mělník, tel. č. 974 876 700.
 
KAŽDÁ INFORMACE MUŽE POMOCI!!! VOLEJTE 158.
                                          
Zdroj:
Policie ČR
Krajské ředitelství policie
Středočeského kraje
Preventivně informační skupina
M ě l n í k


úterý 27. března 2012

Další pokus o odchod z tohoto světa

Dne 24.3. ve 12:25 hodin oznámila na linku 156 paní Š., která oznámila, že na starém mostě v ul. Plavební směrem od Mělníka  je neznámá  žena, která pravděpodobně chce skočit  z mostu. Na místo  byla vyslána  hlídka MP. Hlídka  MP  ženu zastihla, jak jde po mostě se svým psem (jezevčíkem). V ženě byla  následně  zjištěna paní Ř., bytem Mělník.  Tato hlídce MP uvedla,   že chce  skočit z mostu, jako  důvod uvedla  finanční situaci a další osobní trable. Paní Ř. dále uvedla,  že je duševně  nemocná, ale užívá léky. Vzhledem  k  výše  uvedeným  skutečnostem byla na místo přivolána hlídka OO PČR, která se dostavila spolu s výjezdem RZS.  Ošetřující  lékař  na  místě  rozhodl,  že  žena bude převezena k odbornému vyšetření. Jelikož  v danou  chvíli se neměl kdo postarat o psa, byl na  místo  přivolán městský  útulek. V  průběhu prováděného šetření se  na  místo  dostavila sestra výše jmenované, která hovořila  s  ošetřujícím lékařem a také si převzala od zaměstnance městského útulku  psa své sestry.   

pondělí 26. března 2012

Aktuality z Kokořínska a Mšenska.

Zde na http://www.kokorin.info/aktuality/vyletni-vlacek-kokorik-vyjizdime-31-3-.html například zjistíte, že od 31.3. bude opět jezdit na Kokoříně silniční vláček, nebo otevírací dobu tamních restauračních zařízení a hradu. Tak nějak nechápu, proč vláček jezdí jen mezi vsí Kokořín a hotelem Pobuda v Kokořínském Dole, když by vůbec nevadila nějaká návaznost na železnici v Kanině.

Tady na http://www.kadlin.cz/ , se zase dozvíte o zajímavém zahájení sezony v Kadlíně, obci která dělá pro svoji propagaci hodně.

Na stránkách města Mšeno bývají občas zajímavé informace, včetně různých chystaných akcí. Dozvíte se třeba i o pohybu autobusů SOK, kde bývá zajímavý především řád cyklobusu, který tu občas v cyklistické sezoně jezdí.
http://www.mestomseno.cz/index.php?cmd=page&id=16

Pro fandy Deep Purple, pak doporučuji Mydlárnu u nás. Více na stránkách deníku, kde se třeba také píše i o plánovaném výletu občanů Kojetic k pevnostem v Orlických horách. Taky je to třeba jeden motiv, proč si trochu víc vážit bunkrů Liběchovské příčky a třeba toho i nějak využít. Občas opravdu některé objekty leckde bývají dodatečně vybaveny vojenskou dobovou technikou a turisticky zpřístupněny. U nás je to nejblíže v Sazené a Roudnici.

A největší dnešní trhák? Pro mě jednoznačně ponor do Mariánského příkopu po půl století :-).

Pro rádio Soutok Standa Švec.

neděle 25. března 2012

Na trati u Litoměřic hořelo.

V neděli 26.3.2012 ve 12.45 vypukl poblíž trati u Litoměřic požár lesa a některé osobní vlakové spoje nabraly až 90 minut zpoždění. Podle posledních zpráv došlo k ukončení požární akce v 18.00 hodin a doprava se zvolna vrací k normálu. Více na



Pro rádio Soutok Standa Švec.

sobota 24. března 2012

A byl to nejdelší turnaj novodobé historie.





Fenoménem 21. století je počítač a internet, a tak už mě ani nepřekvapí, když mi někdo řekne, že hrál doma nějakou válečnou strategickou hru v počítači, nějakou střílečku, či automobilový závod a spousta dalších a dalších věcí. Bylo tomu tak ale vždy? Tak samozřejmě že nebylo. Dokonce i mnozí z nás pamatujeme dobu, kdy jsme se houfovali v hospodách a restauracích ke společenským hrám, hrací automaty ještě ani nebyly, a když měl některý podnik juke-box ( džubox), tak to už bylo něco. Co to bylo? Venku na vás koukalo asi 30 tlačítek s názvy písniček, vhodila se do té bedny koruna a chapadlo vytáhlo singlovou gramodesku a zahrálo písničku. A nemyslete si, že to byly jen písničky naše české. Tak samozřejmě, takový Jirka Schilinger, nebo Michal Tučný a jeho fotbalová píseň Všichni už jsou v Mexiku, to byly hity, ale bylo možno si i pustit Robina Gibba ( Bee-Gees) a jeho romantickou píseň Julie.



Byla to doba, kdy se hrály karty, krabičky, stolní hry a tady se dokonce objevila stolní hra, která byla snad i více než dva roky před revolucí velkým šlágrem a jmenovala se Dostihy. Stále jste kupovali nějaké koně a stáje a sázeli jste na dostihy. Jenže, ikdyž se vymýšlejí stále nové a nové hry, tak je na světě spousta her, které mají historický základ, který někdy sahá až do starověku.




Taková hra s názvem mlýn měla snad své předchůdce už v době faraonů. Kdosi v nějakých našich novinách v 70. letech otisknul pravidla jakési hry s názvem Go, kterou prý hráli faraoni v Mexiku a podobala se vlastně mlýnu. Také tam jste zajímali soupeřovy kameny. Ostatně, hra Dáma je podobného ražení a musím se přiznat, že mě nikdy nenapadlo se pídit po její historii, ani dnes na netu, stejně tak, jako třeba u dalších klasických her.



Které hry to jsou? Tak samozřejmě všechny, které jsem zmínil, ale také například třeba klasické Člověče nezlob se, Halma, Kloboučku hop atd. atd. V Halmě se například snažíte přesunout všechny své figurky co nejrychleji do protějšího domečku a být rychlejší než soupeř. Jde o strategickou hru. Mezi společenské hry však lze také počítat docela obyčejné cvrnkací kuličky, nebo čáru, která je už tak trochu hrou o peníze :-). Upřimně řečeno, kdo si dnes v době počítačů zahraje ještě obyčejné kvarteto, či pexeso? A nebo prší na tři sirky :-)?



Za královskou hru jsou však odjakživa a navždy považovány šachy. Věřte mi, že teď nekoukám do žádných pomůcek ani na web, ale tahám informace jen tak z hlavy. Pokud mě pamět neklame, tak vznikly už snad někdy ve starověku v Persii a byl to zprvu prý zápas dokonce čtyř armád. V Evropě se objevují hodně v 16. století, kdy je proslavil jakýsi Ital jménem Greco, který je snad považován za takového prvního mistra světa a hrával je hlavně po hospodách o peníze. Šachy si během staletí utvořily pevná současná pravidla a předlouhou historii, ve které se to jen hemží všelijakými velmistry.




Je zajímavé, že za šachovu velmoc bylo vždy považováno území bývalého Sovětského Svazu. Studená válka se v 70. letech přenesla i sem, kdy o titul mistra světa bojoval Rus Boris Spaskij s Američanem Bobby Fisherem, který se později vytratil ze světa podobně, jako zpěvák Elvis Presley. Největším šlágrem v dějinách šachu se však navždy stal zápas mezi Anatolijem Karpovem (SSSR) a Viktorem Koročnyjem ( občan SSSR žijící ve Švýcarsku) v roce 1978.


V šachách, podobně, jako na MS ve fotbale, se hraje mnohdy dost opatrně a výsledkem takového zápasu je potom remíza. S tím tehdy šachová asociace nějak nepočítala a započítávala jenom vítězné zápasy. Znamenalo to, že kdo první z obou hráčů dosáhne šesti vítězství, ten se stane mistrem světa.




Hrálo se ve filipinské Manile na kraji Tichého oceánu a celý turnaj tak trval neuvěřitelných 100 dní. Oba soupeři se během partie pokoušeli jeden druhého různě psychycky rozhodit různými grimasy a gesty, nebo nečekaným odchodem do místnosti, které se říká odpočinková místnost a kam nemá nikdo z publika ani z trenérů přístup. Zajímavá psychycká válka pokračovala i v zákulisí a na veřejnosti. O celém tom zvláštním turnaji tehdy vyšla knížka a pravidla šachu byla značně upravena na úrovni turnaje. Od té chvíle se začaly započítávat i remízy, které mají hodnotu půl bodu a hrálo se na 24 partií. Pokud by všechny partie skončily remízou, vyhrál by turnaj stávající mistr světa a vyzyvatel by odešel s nepořízenou. Na neštěstí pro šachovou hru došlo k tomu, co se děje třeba u nás na poli volby Miss Česko. Najednou tu jsou během roku minimálně dvě soutěže na téma nejkrásnější slečna Čech, a to vždy musí přinést určitou degradaci soutěže a pohaslý zájem.



Dnešní šachy jsou už na takové úrovni, že si pomalu nikdo na takovou hru nevzpomene, a to býval boj o mistra světa nejen téma pro hlavní zpravodajskou relaci, ale zaplnil partiemi i nejedny noviny a občas měl i svůj samostatný téměř luštitelský pořad. Přesto šachy na sebe občas upozorní. Loni se hrál jeden šachový turnaj dokonce v rozjetém vlaku, který jel z Prahy přes Brno a Budapešť kamsi do Krakova, měl poměrně vysoké startovné a hlavní výhrou byla nádherná parní lokomotiva z novoborského křišťálu.




Šachy jsou krásnou hrou s mnohými variantami a dokonce i na Mělníku se hrával otevřený turnaj o Mělnickou věž. Problémem je, že dnešní lidé mají tolik starostí, nebo naopak zábavy, že málokdo je ochotný studovat různá zahájení a teorii, která je pro úspěch ve hře nezbytná. A přiznejme si, že mnozí si ji opět přesunuli zase na ten počítač na volné chvíle. Přesto šachy jsou a navždy budou mít příjmení královská hra.



Pro rádio Soutok napsal Standa Švec.

středa 21. března 2012

Pohlednice z Křivoklátska.

Křivokrát patří společně s Karlštejnem k hradním klenotům nejen západní části Středočeského kraje, ale vůbec k nejvýznamnějším hradům u nás. Tyčí se na skále nad řekou Berounkou a dal jméno celé chráněné krajinné oblasti, podobně, jako u nás hrad Kokořín.Nejkratší cesta sem vede stále přímo po spojnici Slaný, Smečno,Lány a Křivoklát.


Hrad Žebrák je jen nedaleko odtud poblíž stejnojmenné vsi. Jak patrno z obrázku,patří k velmi romantickým zříceninám. Nutno říci, že naše území se jen hemží množstvím hrádků, majestátných hradů, ale i půvabných hradních zřícenin.



Jestli-že se mi při pohledu na hradní zříceninu Žebráku vybaví vzpomínka na bizardní foto Gutštejnu v okresu Plzeň- sever, pak detajlní pohled na kruhovou věž připomíná docela nedaleký Jenštejn u Brandýsa nad Labem, v jehož sousedství mimochodem sídlí farma, ze které se k nám každou sobotu přiváží k vývozu upravené čerstvé mléko (Radvanice) a další výrobky.
Ihned přes údolí najdete hrad Točník. Tato oblast je na tyto stavby vskutku bohatá. Jen o několik kilometrů dále bychom našli zámek Zbiroh, kde je prý nejhlubší hradní studna u nás, ve které byly po válce nalezeny tajné dokumenty SS.


Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.












úterý 20. března 2012

Opravdový velikán mělnické historie slaví 85 let.

Historické proměny, kdysi a dnes, to je koření života především od velkých historiků.


K mediální činnosti, či novinařině patří také aspoň občasné sledování jiných médií, a tak se díky tomuto článku na http://www.melnicko.cz/index.asp?typ_c=3&c_clan=22051 dozvídám, že dne 23. března se dožije úctyhodného věku 85 let veliký mělnický historik pan mgr.František Purš. Veřejnost zná jeho tvorbu především z měsíčníku radnice, ale i několika publikací a především té poslední knížky, která je jakýmsi souhrnem mělnických historických témat líčených s opravdovou originální jiskrou člověka, který leckterou tu dobu ve městě i okolí prožil osobně. Výstižný název knížky Náš Mělník hovoří za vše. Osobně jsem pana Purše poznal prvně v roce 1968, jako ředitele ZDŠ Jungmannovy sady. Je potěšující, že když jsem s panem Františkem Puršem loni na procházce pohovořil a samozřejmě pochválil zmíněnou knížku, těšil se dobrému zdraví a veselé mysli. Rádio Soutok se tak připojuje ke gratulaci a přeje ještě mnoho zdraví i inspirace k tvorbě, která je tak cenná pro nás žijící zde v Mělníku a především pro mladou generaci, která si vztah k městu teprve vytváří.


Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.

neděle 18. března 2012

Labská plavební společnost je na Mělníku nejpomalejší.

Loď Bohemia v Litoměřicích v přístavu pod starým mostem do Terezína. Duben 2011.


Jaro je za dveřmi a s tím přichází i čas, se pomalu porozhlédnout, co nám pro letošní sezonu chystají výletní lodní společnosti. Bohužel, Labská plavební má tradičně připravené jízdní řády pro své linky kolem Děčína, Hřenska i Ústí a do německého Bad Schandau i Drážďan, ale Mělník je stále jen v přípravě. To ostatní společnosti už mají většinou řády připraveny. Například lodní společnost v Litoměřicích, jejíž lodi končí v Horních Počáplech. Jízdní řády litoměřické společnosti jsou k nalezení na http://www.labskaparoplavba.cz/ a děčínské společnosti na http://www.labskaplavebni.cz/


Známý je však již termín Pražské paroplavební společnosti pro letošní plavby na Mělník ( http://www.paroplavba.cz/). Bude to ve dnech 29.7 a 26.8. 2012 a cena bude 490 Kč pro dospělého a 250 Kč pro dítě. Myslí se samozřejmě cesta jízdenky do Mělníka a zpět do Prahy. Praha 7.00-Mělník 13.00, Mělník 15.30-Praha 21.30 hod.


Dnes uvedu jízdní řád pro loď Král Jiří v Poděbradech na měsíce březen a duben.


Pluje se ve středu, v sobotu a v neděli, vždy ve 14 hodin a v 15.30 hodin. První plavba je vždy na soutok Labe s Cidlinou a zpět, druhá do Kovanic u Nymburka a zpět. Při první plavbě lze na soutoku vystoupit, při druhé u Nymburka nikoliv. Obě cesty trvají i s otočkou zhruba hodinu.
Více na http://www.kraljiri.cz/ .


A co vy, plánujete letos nějakou projížďku lodí?


Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.






sobota 17. března 2012

Česko má nejznámější kolonii v Banátu.

Ilustrační foto z Banátu, ves Rovensko. ( Ne Rovensko pod Troskami :-) )



Asi každý školáček si aspoň jednou řekne větu :,, Proč jsem se nenarodil někde, kde se mluví nějakým světovým jazykem ? Teď bych se nemusel učit nějakou angličtinu, němčinu, či třeba španělštinu." A když se nad tím zamyslíme, tak si opravdu každý příslušník takového národa musí leckde připadat, jako doma a leckdy takový příslušník i častěji cestuje. Však, kdo by neznal ten vtip o tom, že mezi americkým a českým důchodcem není žádný rozdíl, protože se oba aspoň jednou za život podívají do Prahy ?


Tady v nitru Evropy to máme ještě horší, protože takový Prušák od Baltu, je téměř až k Jadranu podle naší hranice všude defakto doma a někteří jen těžko chápou, jak si může člověk v obchodu koupit knížku o jejich městě v jiném jazyku, než jejich mateřštině a ještě vás upozorní na přehmat. Zajímavou kapitolou je velké Polsko, kde na rozdíl od nás budete leckde jen stěží hledat nějaký cizí nápis. A tak se zdá, že s naší mateřštinou se tak nanejvýš domluvíme na území sahajícím kdesi od města Cheb a Aš, až kamsi po Třinec a Břeclav. No tak dobře, ať je po vašem, tak až po Košice a Medzilaborce, a jistě kdesi za mořem, kde žijí české komunity, kam i občas zavítají někteří naši umělci.


Ale, bylo tomu tak vždy ? Tak jistě, že ne a přece se jen k těm dějinám na chvíli dostaneme. Kdo by neznal kupříkladu ten krásný název Země Koruny české ? Ano, i Čechy bývaly rozlohou několikrát větší než dnes. Již v 10. a 11. století bylo naše království za Boleslava II. vůbec nejrozsáhlejší, a ikdyž na západě nedosahovalo dnešních hranic, tak na východě sahalo až městu Lvov a maďarské hoře Mátra. Slavnějším obdobím však byl Český stát za panování krále železného a zlatého Přemysla Otakara II. , který naše království dočasně rozšířil až téměř k Jadranu, což byl přesně opak pozdější vlády císaře římského a krále Karla IV., který jej naopak rozšířil dočasně i o vliv nad Braniborskem a málem sahalo naopak až k Baltu. Dodnes se s pozůstatkem dějin setkáváme především za nedalekými Lužickými horami, kde se stále určitá komunita obyvatel především v Horní Lužici snaží udržovat určité tradice i srbský slovanský jazyk, který se tu leckde objevuje současně s němčinou. Málokdo už ví, že území za Děčínem podle Labe až za německé město Pirna byla také součástí našeho království a naopak území od Chebu až k hradu Loket na Sokolovsku bylo léta převážně německé.


Názory na soustátí Rakousko-Uherské monarchie se různí, ale v každém případě se ví, že Čechy byly nejprůmyslovějším státem monarchie, tak nějak i nejbohatším, a že to byla doba, kdy se mnozí mladí lidé vydávali takzvaně na zkušenou v rámci rozlehlého území říše. Po jejím rozpadu připadla část Podkarpatské Rusi Československu na dobu téměř 20 let, a pokud si někdo myslí, že jde jen o nějakou bezvýznamnou krátkou minulost, tak je trochu mimo. Naopak, politické neshody na Ukrajině pramení právě už z historie a především západní Ukrajina cítí určitou sounáležitost ke Střední Evropě.Je všeobecně známo, že k nám za prací přijíždí právě lidé z oblastí do vzdálenosti 250 km od hranic se Slovenskem, což je vlastně východní hranice našeho bývalého území a kromě oficiálního ukrajinského času užívají i čas náš Středoevropský.


Má ale Česká republika nějaká území, kromě drobných komunit v USA,Kanadě či Austrálii apod. , o kterých bychom mohli říci, že je to téměř, jako naše kolonie ? Ano, je jich jistě více, ale tou nejznámější je rumunský Banát, kde dodnes stojí 6 českých vesnic, kde žijí jen Češi a další dvě vesnice jsou za Dunajem již na území Srbska. Češi se sem dostali už v době Rakousko-Uherska, kdy bylo toto území pohraničním územím s výbojnou Osmanskou říší. Zlákáni touhou po dobrodružství, po zisku půdy, po možnosti svobodného hospodaření, se sem pod záminkou těžby dřeva po Dunaji v několika vlnách vydali, aby zjistili, že je tu tvrdý život a musí si vše nejprve vybudovat, počínaje stavbou domů. Život v Banátu dnes připomíná život v Československu v roce 1950 a určitě je zde nádherná panenská příroda, leč kraj je chudý a mladí utíkají. Česká republika cítí určitou historickou sounáležitost s tímto územím i jeho především turistické skryté možnosti a pořádá do této oblasti dobrodružné zájezdy, které bývají spojené leckdy i s dobrovolnou hospodářskou výpomocí českým obyvatelům. Tady se prý Čech může cítit tak nějak opravdu jako doma, ač je docela daleko od domova, jen bývá vyzván ke slušnému chování a aby se vyvaroval dávat na jevo nějakou ekonomickou nadřazenost, tak typickou pro Západní Evropu apod. Zkrátka, jde o jakousi formu dobrodružství, která vaši kapsu moc nestojí a místním pomůže. A tak zejména vy mladí máte možnost pomoci udržet poslední české panenské ostrůvky ve světě. Vše o Banátu najdete na http://www.banat.cz/index.htm .


Pro rádio Soutok napsal Standa Švec.

úterý 13. března 2012

Geo lovci přistiženi

Všechna pravidla hry Geocaching ignorovali dva muží z Mělníka. Nedaleko nemocnice se věnovali v nočních hodinách své zálibě. Až jsem je vše v pořádku. Pravidla hry jsou ale taková že hledač nemá být přistižen, natož viděn při lovu. Můžum se to nepovedlo. Na žádost obyvetel nedalekého domu, byla na místo vyslána hlídka MP. Ta může kontrolovala z důvodu pohybu v blízkosti trafostanice. Když muži hlídce vysvětlili jaké zábavě se věnují, pokračovala hlídka ve své práci a muži v té své.

Geocaching je dobrodružství, hra pro všechny majitele GPS, spojující prostřednictvím internetu tisíce lidí po celém světě. Funguje díky přesnosti dnešních GPS systémů a možnosti výměny informací o nově založených skrýších mezi účastníky hry. Ti pak mohou s délkovými a šířkovými souřadnicemi skrýše vyrazit na lov. Odměna za nalezení se většinou ukrývá uvnitř plastikového kontejneru nebo zavařovací sklenice.

Více o této hře na http://www.geocaching.cz/ / .com

Roman Rak

pondělí 12. března 2012

Program hlavní scény Vinobraní 2012 se zdá být na světě.



Myslím, že je téměř povinností informovat o věci, která nás tady na Mělníku a v okolí každoročně dost zajímá. A letos je to opravdu s velkým předstihem a odkaz samozřejmě míří na web moderátorů hlavní scény Mělnického vinobraní.




Samozřejmě, nikdo se nezavděčí všem a ozývá se různá kritika na stránkách našeho živého městského webu http://www.melnicek.cz/ . Myslím, že skupiny Citron, Bacily, Kreyson, Láďa Křížek, Vlasta Rédl, Petra Janů s Golemem, Semelka, to jsou prostě snad někdy až skoro už pomalu pozapomenuté legendy a pojmy, a navíc jsem je fakt dlouho neslyšel, takže u mě zrovna docela dobrý :-). Jinak se možná kouknu i na Whitesnake revival,ač jsou tuším dost pozdě a ikdyž je Martha a Tena jiný šálek hudby, tak si matně pamatuji, že měli fajn melodické písničky, ( Od zítřka máme dovolenou, vyvolenou šňůru dlouhých dní... refrain: Pondělí v Pešti, středa v Budapešti, v pátek už Balatooon.. :-) )rozhodně jiné, a to je prostě prima změna. Prohlédnul jsem to jen rychle. No, a kdo je vyloženě nespokojený, tak musí asi věřit, že něco najde na jiné scéně, nebo třeba v nějakém dalším ročníku, anebo si holt vyjet někam na koncert či fesťák.


Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.

sobota 10. března 2012

Toulky 14.

A tak vyrazili na jaře 2005 účastníci akce ze stanice Velké Březno.




V dnešních Toulkách přerušíme vyprávění o Kokořínsku a podíváme se na něco, co se určitým způsobem stává aktuální, ikdyž ne tak docela. K minulému dílu však musím ještě dodat, že jsem se právě dnes dozvěděl, že Máchova cesta v úseku Chloumek-Lhotka je již vedena jinak a nevede nás zmíněnou lesní roklí, nýbrž kolem vysílačky polem ke skalnímu bytu ve Lhotce.
Vesnička Zubrnice byla celá léta známá pouze jako skanzen lidové architektury. Koho by vzrušovalo, že italští dělníci žijící v ptačích domkách v Úštěku vybudovali nějakou lokálku z Úštěku do Velkého Března v roce 1889, což je o osm let dříve, než byla budována naše lokálka do Mšena a Dolního Cetna. Lokálka potom jezdila krásnou krajinou mezi výletním chmelařským Úštěkem a městečkem se zámkem a pivovarem na Labi (Velké Březno- na jeho rozkvět přispíval hrabě Chotek. Nejslavnější postavou je však místní pijan Viktor Cibich známý z etikety Březňáku)) až do roku 1978, kdy bylo rozhodnuto o jejím zrušení. Jak jsem se dozvěděl, tak na ní bylo točeno několik filmů, včetně filmu Páni kluci a snímky s parní lokomotivou či motoráčkem v kraji kopců patří neodmyslitelně k těmto místům.
Před pěší akcí ve Velkém Březně.
Zatímco celá trasa byla napříště obsluhována autobusy, našli se mezi železničáři lidé, kteří začali snít svůj sen o obnovení trati a vzniku malého železničního muzea v Zubrnicích. Desítky dobrovolníků pak založili spolek a obětovali svůj volný čas brigádám na bývalé trati. Nevidím jako přínos zde popisovat, jak se to celé rodilo, když si to můžete celé najít na stránkách http://www.zmz.cz/ , ale neměli to hoši ze Zubrnic s našim tržním hospodářstvím a zejména vládou ČR vůbec lehké. Největší problém bylo odkoupení trati za přijatelný peníz, na které defakto léta dobrovolně zdarma makali.



Hurvínek má kromě popelníků, dřevěných lavic a stahovacích oken na kličku také kamna, jak vidíte.



Zubrnický železniční spolek si je nyní plně vědom, že tato malebná obec má v současnosti poklady dva a samozřejmě se snaží některé své akce koordinovat s akcemi skanzenu. A tak se pomalu stalo tradicí, že se zde slavnostně každoročně otevírá železniční muzeum současně s akcí ,,Velikonoce ve skanzenu". V počátcích čekalo brigádníky upravovat podloží, vyměňovat staré mnohověké pražce za nové a současně budovat v pronajaté železniční budově v Zubrnicích a jejím okolí malé muzeum. To vše stojí peníze, a tak byl v mnoha případech spolek zavislý na různých sponzorských darech, vlastní práci i dobrovolně levně provedené práci z řad firem fandící této myšlence. Spolek dokonce přišel s originální myšlenkou, jak dárce přilákat. Při úpravách podloží pro položení nových pražců byly vykopávány hřeby, jimiž byly přibíjeny pražce v roce 1889. Tyto hřeby byly upraveny na velmi pěkný suvenír s historickou hodnotou a rozdávány společně s certifikátem každému dárci, který přispěl minimálně částkou 500 Kč na obnovu trati. Jména největších dárců byla vyražena do jakýchsi cedulek, které zdobí některé pražce na obnovené části trati. V muzeum je pak mimo exponáty také přehled koncových destinací všech odprodaných hřebů, které jsou postupně číslovány. Inspekční kolejové vozidlo v muzeu v Zubrnicích.



Od nás je to do Zubrnic přes Štětí, Polepy a Liběšice nějakých 40-45 km, ale po kolejích přes Ústí a přes Velké Březno nějakých 75 km. I tak se ale určitě vyplatí někdy nechat auto doma a zajet na Střekov, okud již druhou sezonu lze občas pokračovat motoráčkem zvaným Hurvínek překrásnou krajinou, až do Zubrnic. Občas však spolek otvírá muzejní sezonu zajímavou turistickou akcí, která má své kouzlo. Zvlášť do nedávna vás motoráček ze Střekova mohl dopravit jen na nádraží do Velkého Března a následujících asi sedm kilometrů bylo nutno absolvovat po kolejích pěšky. Cestou jste se setkávali s různými cedulkami, které vás seznamovali s konkretními body obnovy, nebo udávaly rozměry tunelu pod tratí, kilometráž apod. V Zubrnicích to samozřejmě žilo muzeem, hudbou, občerstvením, a pro děti zde jezdily i malé drezínky. Kdo chtěl, tak mohl a může si zajít ještě do skanzenu, který určitě stojí za shlédnutí. Do expozice patří kromě vagonů také například drobnější železniční zařízení.



Ve skanzenu nejsou k vidění jen domy a jejich interiéry, či staré zemědělské stroje ve stodole, ale také zahrádka, či staré chmelnice, kde se ještě nepoužíval k zavádění drát a chmel se šplhal vzhůru po dlouhých klaccích, podobně, jako rajčata, ač značně výše. Ke skanzenu patří také minimálně jeden vodní mlýn za vsí, kde je opravdu co obdivovat a je snahou zdejších lidí obnovit i další mlýny v okolí. K disposici je i brožura, kde se návštěvbník seznámí s mlynářským řemeslem, technikou mlýnů i jejich rozložení a přístupnosti v okolí. Městečko Levín bylo známé keramikou a lázněmi.




Kdo se nechce ze Zubrnic vracet stejnou cestou, nebo využít autobusu, tak může pokračovat po tělese bývalé lokálky dále k Úštěku, což je odtud 12 km a občas je to právě součástí slavnostního zahájení ( letos zřejmě ne). Spolek nedávno tvrdil, že by rád časem opravil nějak rozumně ještě úsek do Lovečkovic, aspoň pro provoz drezínek, ale to samozřejmě záleží také na tom, kolik financí přinese zisk z muzejního provozu a z provozu sezonního muzejního vlaku, který se loni prvně rozjel až do Zubrnic. I já se vydal prvně v roce 2005 dál po trati, a pokud pamatujete chlapi vojnu, tak si vážně zavzpomínáte. Rozbité mostíky, chybějící koleje, keře, močály, zkrátka malé outdoorové dobrodružství. Pokud je akce zahájení v této podobě, tak si na své přijdou i hospůdky v blízkosti trati, ale prý je to nákladná záležitost.


Nádražíčko v Levíně hrálo prý právě ve zmíněném filmu.



Nevím, ale v Lovečkovicích a v Levíně stáli na bývalých nádražích dva chlapi a hlídali tam především tabule se starými fotografiemi, kdy se tam ještě jezdilo. Od Lovečkovic už zbytky kolejí nepotkáte a trať vás pěkným obloukem s výhledem k Levínu a na Sedlo nasměruje k jihu k jezeru Chmelař v Úštěku.Tak vypadá úsek při průjezdu Levínem dnes.



Tento úsek již jen můžete mnohdy tušit vyryté pražce do hlíny a má být v budoucnu pouze pěší stezkou, nebo snad cyklostezkou. Z Úštěku se pak již snadno dostanete vláčkem do České Lípy, odkud jezdí autobusy na Mělník, nebo je spíše lepší pokračovat otevřenou krajinou s výhledy do Litoměřic na ,,horní" nádraží, a po procházce městem na ,,dolní" nádraží, odkud jezdí vlak k nám. Krom toho můžeme v Litoměřicích například ještě leckde posedět.


A co říci závěrem? No, někde to jde, někde ne. Někde jsou nápady, jinde ne. A tam, kde nejsou, se málokdo sebere, aby se vypravil vstříc poznání, které pak může třeba využít.



Tak vypadají dnes některé úseky bývalé trati.

http://soutok.blogspot.cz/2012/03/toulky-15.html

Pro rádio Soutok napsal Standa Švec.

pátek 9. března 2012

O MP Mělník - výcvik a audiorozhovor s P. Limprechtem (7. díl)

Dnes od osmé ráno se konalo cvičení MP Mělník v tělocvičně na Sportovní. K výcviku jsem byl přizván ředitelem MP L.Hošmánkém.

Omluvte prosím sníženou kvalitu videa

Po klasické rozcvičce se začalo naplno trénovat. Nejdříve technika práce s rukama a nohama. Následovala sebeobrana a odhadnutí činosti kontrolovaných osob. Postupně se přešlo na nácvik hmatů a chvatů, tak aby byl strážník vždy dostatečně připraven zareagovat. Zkušení policisté si připoměli věci z dřívějška a nováčci se naučili něco, co jim může hlavně v nočních směnách usnadnit činnost. Celý výcvik byl zakončen kondičním cvičením.
Já jsem si následně popovídal s P.Limprechtem o prevenci na Mělníku, o novém přírustku do sboru - služebním psu a o jeho práci u MP.

Mnohokrát děkuji vedení MP Mělník a strážníkům za ochotu.

Nácvik spoutání podezřelého


Nácvik zneškodnění útočící osoby


Pro Soutok Roman Rak ve spolupráci s MP Mělník

čtvrtek 8. března 2012

Středočeské židovské památky v Evropském parlamentu

Výstavu židovských památek uspořádal v prostorách Evropského parlamentu v Bruselu Středočeský kraj. Společně s hejtmanem MUDr. Davidem Rathem ji zahájil europoslanec Libor Rouček (ČSSD).

Tato zcela mimořádná akce se těšila velké pozornosti přítomných poslanců i návštěvníků evropské instituce. Zúčastnilo se jí více než 250 hostů, kteří myšlenku uspořádat výstavu s tímto tématem ocenili jako velmi inspirativní. Stejně tak velký ohlas a spokojenost návštěvníků zaznamenala i doprovodná akce, kde nechyběla ochutnávka středočeských vín a lázeňských oplatek.Výstavu budou moci návštěvníci Evropského parlamentu shlédnout do 9. března 2012.

O Židovské hřbitovu na Mělníku jsme také psali.

Zdroj SČ Kraj, Jakub Hořejší.

Obec Nelahozeves se dočká nového mostu

V průběhu tohoto roku se obec Nelahozeves dočká nového mostu.

Stávající most ev. č. 24021-2 převádí komunikaci III/24021 přes dvoukolejnou elektrifikovanou trať ČD v intravilánu obce Nelahozeves. Důvodem rekonstrukce je nevyhovující zatížitelnost a šířkové uspořádání.
Z rekonstruovaný most zajistí vyjímečnou zatížitelnost pro zatěžování třídy A (přejezd zvláštní soupravy do celkové hmotnosti 196 t), rozšíří šířkové uspořádání o jednostranný chodník, zajistí volnou šířku mezi zábradlím 8,5 m a v neposlední řadě zajistí výšku průjezdného profilu pod mostem 6,30 m. Rekonstrukci mostního objektu a povrchu vozovky dojde ke zlepšení technického stavu mostu i komunikace, vozidla nebudou nucena k výrazným změnám rychlosti, čímž dojde ke snížení emisí výfukových plynů. Celkové výdaje na rekonstrukci se vyčíslily na 31 500 000 korun z toho 27 000 000 korun bude hradit Regionální operační program Střední Čechy.

Zdroj SČ Kraj, Jakub Hořejší.

středa 7. března 2012

Silný zápach vadil mnoha občanům

Dne 4.3. ve 20:50 hodin si na služebně  MP  stěžoval pan Š., bydlící  na Blatech, na šířící se zápach a žádal hlídku MP aby situaci prověřila.  Pan Š. také informoval, že bude podávat stížnost  na Odbor životního prostředí MÚ  Mělník. Hlídka  MP na místě hovořila  s oznamovatelem. Bylo mu  vysvětleno,  že  záležitost  byla  prověřena.   Hašiči, které  operační středisko dotazovalo, o žádném úniku  škodlivin  do ovzduší,  nebo hnojení  neví. Hlídka MP hovořila také s  vedoucím  odboru životního prostředí  a  také  bylo  prostřednictvím  operačního střediska hovořeno s jedním z jednatelů zemědělské firmy sídlící v blízkosti Mělníka. Tím  bylo  sděleno, že  se jedná o kaly z mělnické čističky a vše je  řádně  povoleno a oznámeno. Celá věc bude ze strany MP dále prověřena.

Zdroj MP Mělník

Zámek v Panenských Břežanech – pocta národnímu válečnému odboji

Horní zámek v Panenských Břežanech najde konečně vhodné uplatnění. Za několik měsíců zde Středočeský kraj, vlastník zámku, zřídí památník boje proti nacismu jako důstojnou vzpomínku nejen domácího odboje za druhé světové války, ale také všech obětí heydrichiády.

Prostory zámku doposud sloužily pro sociální účely, podmínky ale byly pro každodenní život domova seniorů velmi nevyhovující. Největší problém byl v nedostatku soukromí jednotlivých klientů, kteří měli k dispozici pouze vícelůžkové pokoje, některé dokonce průchozí. Společné koupelny a WC na chodbách nepohodlí ještě zintenzivňovaly. „Zchátralé prostory zámku neumožňovaly zvýšit kvalitu soukromí jednotlivých uživatelů a stejně tak podmínky nedovolily udržet základní komfort a péči,“ vysvětlil středočeský hejtman David Rath. Proto se domov přestěhoval do zcela nově postavené budovy v Berouně.
Vzpomínka na ty, kteří pomohli vyhrát válku i na ty, kteří se z ní nevrátili
Nyní jsou prostory volné a Odbor kultury a památkové péče je upravuje na památník odboje, kde chce vybudovat stálou expozici připomínající domácí odboj a jeho roli v největším činu odporu proti nacismu na území Protektorátu Čechy a Morava, který vedl státy Francie a Velké Británie k oduznání Mnichovské dohody. Díky tomu došlo k obnovení Československé republiky v původních hranicích před „Mnichovem“. Velká pozornost se zaměřuje především na československé parašutisty, ale památník připomene i dobu po atentátu na Heydricha a v plánu je také vytvořit pietní místo, kde si budou moci návštěvníci přečíst seznam obětí tzv. heydrichiády. Kromě stálé expozice se budou pořádat krátkodobější výstavy, a to především při příležitostech různých výročí souvisejících s domácím odbojem. Kromě expozic se v prostorách Horního zámku vybuduje také badatelna a místnost pro různé vzdělávací činnosti, například semináře pro učitele dějepisu.
Zajímavým lákadlem budou jistě rekonstrukce historických událostí či koncerty, které se budou konat v parku kolem Santiniho kaple.
Nejlepší odborníci v týmu
Na projektech hlavní expozice pracuje tým složený ze špičkových odborníků. Vědeckou radu projektu vede  Prof. PhDr. Eduard Kubů z Ústavu hospodářských a sociálních dějin UK FF  o jednotlivé části expozice se postarají další renomovaní odborníci jako Prof. JUDr. Jan Kuklík, Ph.D., Katedra dějin práva, UK PF, Doc. PhDr. Jan Němeček, Ph.D. z Historického ústavu Akademie věd České republiky, jehož vědecká činnost je zaměřená na druhou světovou válku a antifašistické hnutí. Z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky se bude na expozici podílet PhDr. Vít Smetana, Ph.D. s badatelským zaměřením především na Československo a velmoci v letech 1938-1948, mezi dalšími můžeme jmenovat PhDr. Aleše Kýra z Vězeňské služby ČR. Pokud budou přípravy probíhat bez větších komplikací, mohlo by muzeum své první návštěvníky přivítat v září roku 2012. 
Byly zde jednotky SS i Rudá armáda
V obci Panenské Břežany jsou zámky dva. Tzv. Dolní zámek se za války stal sídlem zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Po jeho smrti na zámku se svými dětmi pobývala až do posledních týdnů druhé světové války jeho žena Lina Hendrichová. Horní zámek před válkou vlastnil továrník Emil Grestl. Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava se stal sídlem státního tajemníka, později německého ministra K. H. Franka, jenž zde pobýval s rodinou až do konce války. „Osud zámku je tedy úzce spjat s protektorátem  a tudíž jde o unikátní místo pro tvorbu muzejní expozice, které v České republice chybí“.

Zdroj SČ kraj

neděle 4. března 2012

Lucie Bílá bude mít v Kralupech hned dva koncerty

Lucie Bílá s klavírním doprovodem Petra Maláska, bude mít v Kralupech hned dva koncerty v jednom dni. Během pár dnů došlo k doprodání lístků na první koncert. Proto byl přidán i druhý ve stejném dni. První koncert bude 21.3 od 17:30 a následovat bude druhý od 20:00. Cena lístků je 690Kč do zadních řad a 890kč k pódiu.
Zlatá slavice Lucie Bílá se po dlouhé době představí v Kralupech! Nenechte si ujít jedinečný zážitek s klavírním doprovodem Petra Maláska. Zazní hity jako Jsi můj pán, Hvězdy jako hvězdy a další. Příjemný večer zaručen!

Lístky koupíte přímo v Kulturním domě Kralupy nad Vltavou.


Knihovna v obci Nelahozeves znovu otevřena

Nelahozeves má konečně opravenou knihovnu, která byla rok a půl nefunkční. Slavnostního znovuotevření se účastnil i radní Středočeského kraje Milan Němec.

Z původních prostor v Základní škole Nelahozeves byla v červnu roku 2010 vystěhována z důvodu navýšení kapacity základní školy a uvolnění místa. Po zrekonstruování prostor nové knihovny bylo potřeba dovybavit místnosti dalším nábytkem, ty byly pořízeny díky dotaci ze Středočeského kraje z Fondu kultury a obnovy památek která činila 50 tisíc korun.
Ve fondu knihovny je přes pět tisíc titulů a je možnost zde využít i internet.

Zdroj SČ Kraj
 
Jakub Hořejší

Toulky 13

Kamenný stůl ( Špičák u Jestřebice) Ze sbírky pana Veselského.




Na úvod 13. dílu si udělejme malou rekapitulaci : 1) Radobýl, Litoměřice-Bílá labuť, 2) Skanzen Řepora v Praze, 3) U Fleku, noční Praha, 4) Kolem Řípu, 5) Cinibulkova stezka-Mšeno, 6) Vltavský cyklookruh, 7) Podle Labe do Hněvic, 8) Z Hněvic do Roudnice, 9) Z Roudnice do Litoměřic, 10) Z Litoměřic do Ústí, 11) Jizerka, 12) CHKO Kokořínsko- centrální část.



Již oblast mezi Mělníkem a vstupní branou do CHKO stojí za zmínku. V Mělnické Vrutici se po několika desetiletích opět objevila u silnice voda a více o tom píše místní historik pan Purš. Málokdo ví, že to údolí od odbočky do Hleďsebe ( vzato od Vrutice) až po vlastní obec není jen pásmem vodní ochrany, jak čteme na cedulích u silnice, ale také patří k největším lokalitám výskytu Bolševníku velkokvětého u nás. Tato rostlina ( hrůzostrašný bodlák) dorůstá obrovských rozměrů, těžko se hubí a dotyk s jejími listy může způsobit vážné zdravotní problémy. Asi na poloviční cestě mezi obcí Hleďsebe a Lhotka bylo nedávno zrenovováno místní přírodní koupaliště a dokonce tu oproti minulosti vyrostl i malý bufet. Vlastní obec Lhotka se opravdu činí. Původně ji proslavilo skalní obydlí, které má dokonce vlastní webové stránky, ale v současnosti je téměř známější díky pořádání četných Lhotkafestů na místním hřišti. Poblíž je důležitá hospoda pro trampy a vede tudy cesta, která by snad jednou měla být cyklotrasou do obce Střemy. Vydáme-li se sem z Mělníka vláčkem, pak nás jistě bude zajímat, že je zde zastávka a upoutají nás skály nad obcí a četné chatky.


Hotel Pobuda, Kokořínský Důl.

Bohužel, ke Lhotce nepatří jen tato zastávka, ale asi o kilometr dále i kdysi krásné nádražíčko, které tu chátrá a nedávno byla stržena jedna významná železniční budova v něm, kterou už nestačila z důvodů nějakých podvodů zachránit ani nabídnutá rekonstrukce. Řepné vlaky odtud odbočovaly po dnes již neexistující koleji ( dnes cyklostrasa) k obci Střednice. Nádraží má dodnes své kouzlo, zvlášť když přijedou speciální parní vlaky s dětmi z Prahy do zdejšího tábora, který je hned vedle stanice, nebo když tu při každoročních oslavách páry na Kokořínsku zastaví vlak na pár minut a cestující si tu vypráví v nádražíčku třeba u cigaretky navzájem své dojmy z akce.
Za nádražím již začíná ona vstupní brána do CHKO a velmi hezká procházka je právě po značené Máchově cestě, která zprvu kopíruje potok Pšovku a dává turistům nahlédnout do katastru tohoto velkého významného tábora, který slouží mnoha účelům. Právě tady za říčkou probíhají velmi hezké skalní partie, které nás dovedou k již minule zmíněnému mlýnu Štampach, odkud nás cesta zavede nad skály nad rybníkem u mlýna, odkud jsou velmi hezké rozhledy do údolí.




Skalní byt v Kokořínském Dole nese tuším datum nad vchodem 1815. Je vidět ze silnice.


Minule jsem také vzpoměl určitou skupinu lidí, kteří se klidně vzdají zejména o víkendu pohodlí domova a vydají se za dobrodružstvím i s tím, že budou nocovati kdesi v tábořišti, nebo dokonce náhodně pod širákem. Obvykle jde o mladší ročníky, kteří cestují pěšky i na kole, sami i ve skupinách, vystavují se všem změnám počasí a pro některé se z toho stává určitý celoživotní kult. Sám jsem však měl možnost potkat i člověka v penzi, který se takto toulal sám naším krajem, byť měl nedaleko Prahy domov. Podle jeho slov se právě na toto moc těšil. Tyto samotáře opravdu obdivuji, protože ikdyž je v odlehlé pustině prý bezpečněji, než kdesi na okraji měst, zkusme se nad tou situací třeba jen každý zamyslet. Mnozí tito aktivisté, ať už putují krajem sami či ve skupině, tak pro nás píšou na internetu vynikající cestovatelské materiály, ve kterých se dozvíme, kde třeba i v zahraničí doplnit zásoby a kde hlavně levně, nebo nenápadně v krajině přenocovat. Někteří takto putují i řadu dní. Zvláštní kategorií jsou poutníci, kteří se vypravují na akce náboženského charakteru a přespávají hromadně na předem dohodnutých farách, ale to jsme trochu odbočili. Zrekonstruovaná restaurace U Grobiána po vychřici z léta 2010, která obnažila okolní skály.



V oblasti CHKO je mnoho skalních převisů a tábořišť, které tito trampové velmi dobře znají a člověk na svých toulkách některé objeví. Nechme je však objevit těm lidem, kteří mají přírodu rádi, nejsou líní, myslí pozitivně a neničí krásy, které mohou udělat radost nám všem.
Původně jsem myslel, že se posuneme z osady Kokořínský Důl dále na sever, že si něco řekneme o severozápadní části CHKO, kde se nalézá nejvyšší kopec oblasti a hodiny se touláte divočinou, aniž by člověk přišel do nějaké civilizované vsi, ale to zase někdy příště. Zároveň bych si dovolil čtenáře Toulek upozornit, že už se nám pomalu blíží jedna pěkná slavná akce v dalekých nedalekých Zubrnicích, a ikdyž třeba Soutok nebude u toho, určitě k tomu něco dám. Pokud nechcete čekat, více se dozvíte na titulní stránce webu www.zmz.cz , kde je i odkaz na nádherné video z pořadu Toulavá kamera.

http://soutok.blogspot.cz/2012/03/toulky-14.html

Pro rádio Soutok napsal Standa Švec.

pátek 2. března 2012

Toulky 12

Mlýn Mlčeň



Posledně jsem v komentáři nastínil, že jsou i bližší moc hezká místa, než třeba vzdálenější krásné Jizerky. Konečně je tu i to, co se všeobecně pokládá za přírodní poklad města Mělníka a celého okresu, a tím je bezesporu dnes nedávno rozšířený celek CHKO Kokořínsko-Máchův kraj. Samotné základní CHKO vzniklo v roce 1976 a jeho páteří je Kokořínský Důl s říčkou Pšovkou. Ten odjakživa s příchozím jarem oživá zvýšeným počtem automobilů, zájezdních autobusů a cyklistů, které ještě doplňují trampové, různé školy v přírodě a dětské letní tábory.
Vydáme-li se jakkoliv z centra třeba Vodárenskou ulicí na Chloumeček, tak už v půli stoupání do této okrajové a hustě obydlené čtvrti můžeme obdivovat zpětné výhledy na město, někdy i třeba na vzdálené Kladno, Říp, či na západě České Středohoří. Červená Máchova cesta pak ze Chloumku pokračuje polní alejí s výhledem na vysilač a na konci pole se zařízne do pěkného lesního údolí, kterým klesá do obce Lhotka. Vězte, že právě tady se můžete mnozí setkat s prvními pískovcovými skalami Kokořínska, ačkoliv tuto oblast mnoho návštěvníků CHKO vypoušt. Může za to i fakt, že značená turistická cesta se tu vlastně vzdaluje od vstupní brány CHKO a pro mě osobní zkušenost v podobě dvou zuřivých rotvajlerů za plotem. Ta mi kdysi vzala právě objevené iluze o kráse úseku. A tak vlastní brána do CHKO před Velkým rybníkem, jak se mu začalo mezi místními říkat, je teprve tím pravým vstupem do mělnického přírodního ráje, byť můžeme údolí obdivovat třeba již od obce Hleďsebe.
U říčky Pšovky se uvádí délka kolem 36 km a stávalo na ní 22 mlýnů. Cestou do obce Kokořínský Důl nás zaujmou především tři mlýny. Ten první je již nedaleko za Velkým rybníkem ( uměle vybudovaná nádrž v 70. letech) a nese jméno Štampach. Celý objekt i s přírodní scenérií je krásně vidět ze skály nad dalším ze silnice skrytým rybníčkem. Ten má dokonce i soukromý ostrov. Sám jsem měl příležitost na vlastní oči spatřit mlýnské kolo ukryté v jedné z hospodářských budov zdejšího gruntu. Stejně tomu bylo i asi o půl kilometru dále ve mlýně Kroužek. Tady v CHKO mě vždy tak trochu zamrzí, že tohoto potenciálu nikdo nevyužije. Zatímco třeba v Moravském krasu nedaleko Macochy u Blanska si na říčce Punkvě vybudovali místní umělý mlýn, kde je občerstvení, vinárna, suveníry atd. , tak na naši Pšovce jsou mlýny jen legendou.
Rybník Harasov je pro mnohé povelem k první zastávce. Tady se před našimi zraky rozpadá kdysi slavný hotel, vlevo je nedokončená myšlenka v podobě srubu, který měl být kombinací restaurace a zprávy CHKO, a tak je nejpůvabnějším pohledem ten pohled na rybník. Odtud určitě stojí zato si alespoň občas udělat odbočnou procházku do míst, kde prý stával Krvomlýn. Budu trochu současný. Po krásné procházce po břehu rybníka dojdete k mostíku, kde vás jistě upoutá pohled na chatu ve skále, která je také stále více a více v horším stavu, ale stále stojí za zhlédnutí. Kdybychom pokračovali rovně, dojdeme až do Bosyně a Vysoké, ale stačí jít rovně třeba jen dvěstě metrů a můžeme na pravo na skále obdivovat jakési nepřehlédnutelné ornamenty. Když však přejdeme můstek, tak se octneme na místě, odkud byly vytvořeny ty nejhezčí snímky hotelu Harasov a za zády spatříme opravdu nádherný kamenný kříž s Kristem. Celý rybník se dá obejít po červené turistické značce a zprvu nás značka vyvede před brankou posledního stavení vysoko do lesa, aby nás pak exponovaně svedla k hladině rybníka do míst, kde je jakási pláž.
Romantická hladina rybníka Harasov



Pokud budeme pokračovat po silnici podle rybníka dále, aniž bychom se touto oblastí nějak zabývali, tak zanedlouho spatříme krásnou hájovnu, za kterou je odbočka k Ladčinu prameni. Před hájovnou býval v lese ještě nějaký pomník z druhé světové války. Za hájovnou nás silnice provede pod trampskou chatovou osadou Harakoko a podle ostře uťaté skály do vozovky k dalšímu mlýnu Mlčeň. Ten je krásně porostlý zelení a za ním je již Kokořínský Důl s hospůdkou U báby Šubrový a U Grobiána.
Skály a voda jsou ozdobou centrální části CHKO Kokořínsko.




Osada Kokořínský Důl, to je zase samostatná kapitola. Když vezmeme restaurační zařízení, tak samozřejmě musím zmínit restauraci pod Orlím hnízdem ve směru na Kaninu. Tady si při pohledu na něj vždy vzpomenu na Adolfa Hitlera a jeho sídlo poblíž Salzburku. Pak tu máme restauraci z bývalé socialistické samoobsluhy a v poslední době potěší opět otevřený hotel Pobuda. Samozřejmě, jezdí se sem hlavně kvůli hradu Kokořín. Vždy mě ale nesmírně bolí pohled na bývalé místní koupaliště a zdevastovanou restauraci Dolina, kam nejedna generace jezdila tančit i na pivo. To už tak chodí, že ikdyby v okolí bylo pět dalších tančíren, stejně člověk bude vždy vzpomínat na to, co pamatuje.
Původně jsem chtěl napsat i něco o lidech kteří v dnešní době dokážou obětovat pohodlí a klidně se vyspí i pod skalním převisem. Chtěl jsem napsat o CHKO mnohem víc, třeba o dalších jeho částech, ale to už se sem nevejde a necháme to zase na příště. A snad si i uděláme nějakou malou rekapitulaci dosavadních dílů, kterých je po dnešku už tucet. Závěrem vám přeji hezký už skoro jarní víkend a pokud musíte do práce, zkuste si najít pozitiva, nebo si je vytvořit :-).


hájenka

http://soutok.blogspot.cz/2012/03/toulky-13.html

Pro rádio Soutok napsal Standa Švec.

"Nebezpečný" nález ve spořitelně

 Před několika dny objevili pracovníci pobočky banky, na Mělníku, v prostorech pro veřejnost, podezřelý předmět, připomínající termohrnek. Jelikož se k věci nikdo z přítomných zákazníků nehlásil, pojali podezření, že by se mohlo jednat o nástražný výbušný systém a nález ohlásili policistům.
     Zasahující policisté pobočku uzavřeli, evakuovali z místa asi třicet osob, včetně zaměstnanců a přivolali policejního pyrotechnika a speciálně vycvičeného psa, pro vyhledávání výbušnin.
    Následným ohledáním podezřelého předmětu bylo specialisty zjištěno, že se jedná o termosku, která neobsahuje žádnou trhavinu, ale pouze hrachovou polévku. Po tomto zjištění se provoz v bance vrátil k normálu. Termoska i s obsahem byla zanechána na místě pro případ, že by se pro svůj pokrm zapomětlivý strávník vrátil.
 
Zdroj PČR
 
Jakub Hořejší