Litoměřické Oblastní muzeum.
Od té chvíle, co existuje celodenní jízdenka DÚK ( Doprava Ústeckého kraje), tak je docela hřích jezdit vlakem jenom do krásných sousedních Litoměřic. Ona vás totiž vyjde levněji mnohem delší cesta na Děčínsko, Šluknovsko, nebo na Klínovec s výhodnou cenovou návazností dokonce až za hranice Karlovarského kraje do blízkých německých regionů. Že nevěříte ?
Je to jednoduchá matematika a já se o ní měl v sobotu v praxi přesvědčit. Šel jsem po poledni na vlakové nádraží s tím, že si koupím Jízdenku na léto, která i letos stojí ve verzi 14 dní 1990 Kč a první bude cvičná cesta na akci Litoměřice. Paní se v pokladně ČD už radila s kolegyní, že jí nejde prodej jízdenky. Chvíli to trvalo, když mi to docvaklo a řekl jsem : ,, Paní, už to nehledejte. On je teprve červen !" JJ. začaly prázdniny a už má většina národa v hlavě červenec, ale v sobotu byl ještě červen.
To se ví,, že jízdenku s platností od 1. července už jsem nerušil, ale bylo mi jasné, že si nesmím do té doby nic udělat, protože je jízdenka nepřenosná a platí jen s OP. Musel jsem tedy koupit za cenu 75 Kč tříhodinovou jízdenku do Litoměřic s tím, že před zpáteční cestou budu muset udělat stejnou operaci v Litoměřicích. Tím vás vlastně cesta vyjde na 150 Kč, přičemž celodenní DÚK letos stojí 200 Kč.
Ovšem, DÚK vám platí i v RegioJetu a celodenní varianta také na lodní lince T91 mezi Mělníkem a Ústím nad Labem na lodích Porta Bohemica, jakož na T92 mezi Ústím nad Labem a Bad Schandau. Odjel jsem tedy ve 12.52 a Litoměřice vás přivítají již po několika zastávkách ve 13.25 hodin. Má první cesta vedla samozřejmě do středu města, kde se vedle domu Kalich nachází turistické informační centrum. Tady na mě čekaly hezké vizitky do turistického deníku, který jsem loni v srpnu tak trestuhodně zapomněl na dobu jedné hodiny v Lipové na Šluknovsku.
Tedy, nečekaly tam jen vizitky a další pro zájemce případné suvenýry a knihy, ale v takových centrech je obyčejně i milá obsluha něžného pohlaví, která dodá na cestu dobrou náladu. Prostě se zase povedlo i počasí a byl tu hlavně nápad. Měl jsem dojít k přejezdu nedaleko stanice Litoměřice - horní nádraží, a pak už vše leželo na modré turistické značce, která tu nese název Žitenická stezka Zemí hradů.
Z Mírového náměstí jsem vyšel Novobranskou ulicí a bylo zase na co vzpomínat, protože v tomto relativně blízkém a hezkém městě už člověk také něco zažil a něco navštívil. Plánováním výletu jsem se doma nijak zvlášť nezabýval a zejména později jsem se nestačil divit, kolik toho tady člověk jen nastoupá. Považte, že hlavní litoměřické nádraží je v nadmořské výšce pouhých 150 metrů, což u nás odpovídá hladině řeky Labe v Rybářích.
Dům Kalich.
Jakmile překročíte hlavní silniční tepnu v ulici Na Valech, tak trasa začne stoupat. Prvním hlavním cílem je městská rozhledna s restaurací na Mostné hoře, která nese jméno Mostka. Je to sem z centra asi 2.5 km a nadmořská výška rozhledny je 266 metrů. Vyhlídkový ochoz je pak dalších 16 metrů nad zemí.
V sadech na Mostné hoře je k vidění také socha K.H.Máchy, která zde byla instalována k výročí 200. básníkova narození v roce 2010.
Rozhledna vás nejprve přivítá restaurací s venkovním posezením, ale obsluha vás nechá celou stavbu obejít. Na opačné straně jsou dveře se zvonkem. Vstupné je 30 Kč a je velmi výhodné si zjistit otvírací dobu třeba z webu mapy.cz . Otevřeno je totiž nyní obvykle jen o víkendu v čase asi od 13 do 19 hodin. Výhled z rozhledny není v současnosti nijak zázračný, což mají na svědomí zejména vzrostlé stromy v okolí.
Jinak jsem opět zavzpomínal na seriál Rohlédni se člověče, který na přelomu milénia moderoval Luděk Munzar.
O něco níže se nalézala malá společenská místnost, která byla takovým královstvím zdejší milé paní správcové. Dozvěděl jsem se, že rozhledna byla dlouho v rekonstrukci a nyní je asi druhým rokem po novotě opět otevřena.
Když se podíváte tady na ten snímek, tak tam někam vlevo na ten kopec zřejmě jdu. A ten menší kopeček uprostřed nese právě zajímavý skalní útvar s názvem Kočka. Vesnice vpravo, se pak jmenuje Žitenice a začíná z ní docela výživný krpál k hlavnímu cíli trasy.
Již od Kočky jsou docela hezké výhledy směrem k nám, ale ty si nechám až na finále z mnohem větší nadmořské výšky. Na snímku je kopec Sovice. Na jeho jihozápadním svahu se pěstuje roudnické víno.
O skalním útvaru Kočka vím zatím jen to, co jsem se dočetl na webu mapy.cz. Má tam celkem bohatou fotogalerii z nejrůznějších ročních období a pěšky je to sem z Litoměřic opravdu kousek.
Vedle Sovice už vidíte naši elektrárnu z druhé strany a našel jsem i dominanty mělnického Chloumku.
Kočku jsem opustil asi v 15 hodin a neměl jsem ani tušení, že do cíle půjdu ještě 2 hodiny a 15 minut výživným krpálem. Nadmořská výška Kočky je 272 metrů.
Malebný pohled na Žitenice.
Teď už vím, že až tam jdu.
Zpětné pohledy.
Slunko se sice občas schovávalo za mraky, ale z člověka se stejně lilo.
Tady přichází místo, kde definitivně opouštím silnici a jsem rád za stíny i romantiku lesa.
Chcete se schladit ? Ta chodba ve skále je tu neskutečná a na čas tu máte chlad, jako někde v krápníkových jeskyních.
Souběžně tu s modrou značkou probíhá naučná stezka, kde jsou popsány různé kameny.
Má snad cenu tu romantiku nějak komentovat ? Inu, hlavně to tu nebylo nějak dobře značené, čímž člověk občas ztrácel jistotu a mobil nebyl schopný načíst pozici v terénu. Byl jsem docela zprvu trošku nervozní, protože vás nejprve značka i široká cesta dovede k nějaké střelnici, a pak mi dvě dámy ve věku asi 70 let řekly, že to je tak hodinka chůze ještě určitě. Navíc pořád vidíte, že je stále něco zeleného ještě celkem vysoko nad vámi.
Navíc tu podle mapy vede i jakási významná zkratka, ale neznačená. Naštěstí je mnohdy štěstí, když v přírodě narazíte na člověka, který to v místě zná. Obvykle je rád, že vám může poradit a mnohdy mě tací lidé neustále překvapují. Jakýsi domorodec postaršího věku tu venčil psy a nejen, že mi popsal závěrečnou fázi cesty, ale také i onu zkratku a nakonec dodal : ,, Ale, jestli chcete, tak já jedu za půl hodiny do Litoměřic, tak vás tam klidně hodím.
To jsem tedy s díky odmítl, ale tato lidská občasná dobrota člověka někdy až dojme. Později jsem naopak v Žitenicích v jedné úzké polní křižovatce potkal velké auto řízené mladíkem, se slečnou vedle sebe, kterého při zatáčení moje maličkost na úvozové cestě vůbec nevzrušovala a klidně by mi přejel minimálně nohy. To byly centimetry a neustále jsem vyhodnocoval situaci. Evidentně nechtěl chvíli počkat, než přejdu a měl velký vztek, že tam zrovna jdu, když on tam přece vjíždí.
Detail vysílače Mělník - Chloumek.
Mondi, EMĚ a Spolana s Řípem na jedné fotce.
Detail EMĚ a vlevo Chloumeček kostelík.
Tak to vidíte. Lafitova vyhlídka má 475 m.n.m. a dospěl jsem sem po rovných 10 kilometrech. Z nadmořské výšky 150 metrů do 475 metrů. Na mapách.cz, se píše se dvěma písmeny f , ale jinak s jedním. Po kom je pojmenovaná ? Inu, zatím jsem si přečetl odkaz níže a ani ten autor neví.
Já jednoho Laffita znám. To byl Francouz, jmenoval se Jacques Laffite a jezdil F1v době, kdy formule ještě dělaly v 80. letech reklamu tabákovým koncernům. V tomto případě Ligier Gittanes.
Bylo 17.15 hodin a já tu něco nafotil, ale mám také asi dvě videa s rozhledem, která chci hudebně podbarvit, a pak to dát na svůj youtube kanál. Ovšem, to tedy hned tak nebude. Není čas.
Není to nádhera ? Vždy mě na těch vyhlídkách přepadne myšlenka, jak jsme každý jiný.
Pohled k domovu je odtud zase úplně jiná kategorie, že ? Považte, že vidíte nejen EMĚ a Mondi Štětí, ale také vzadu Spolanu Neratovice. Přitom ještě pořád není nijak zázračně vidět. Tady jsem trošku zalitoval absence triedru, ale ono to zase něco váží. Co asi musí být vidět v zimě, když je jasno ?
Dolů jsem se tedy spustil v 17.30 hodin tím doporučeným prudkým sestupem, ale bez hůlek to nedoporučuji. Celou dobu oči na zemi, vymýšlení trasy a riziko nataženého svalu,podvrknutí a další možnosti, kdy bych mohl jízdenku za 2 tisíce rovnou vyhodit do koše. Jako nějaký spratek za pokutu autem z bohaté famílie. To je prostě riziko pěkné sezónní jízdenky, která vás donutí, se výhodně podívat především tam, kam by se vám vzhledem k ceně jindy fakt nechtělo a často právě na druhý konec republiky.
A zase ten chládeček a romantika lesa.
Na této cestičce jsem potkal malou lišku. Byl jsem tak překvapený, co že to vidím za zvířátko, že když už jsem se konečně jal vyjmout mobil, tak si mě liška všimla a zmizela v husém porostu mimo cestu. To bylo ovšem o 50 metrů dříve, než mě napadlo vyfotit toto romantické místo.
Ví snad někdo, co je to za ta meteorologická zrcadla ve středu snímku ?
Takto ční ze středu kopce Lafitova vyhlídka. Skalka výše umožňuje lepší pohled k SV.
Jen o trochu níže jsem se potkal s tím pospíchálkem.
Litoměřice jsou bohatým městem plným velkých starobylých vil, tak jsem musel aspoň dvě vyfotit.
Dolů do Litoměřic k nádraží jsem došel v 19.33 hodin, tedy po dvou hodinách od startu z vyhlídky. Pamatuji si to dobře, protože o tři minuty dříve mělo být zavřeno nádraží a s ním i pokladna a tuším, že i nějaká nádražní pivnice, či restaurace. Nevím ani, co to tam mají, ale vzpomněl jsem si na nádražku ve Všetatech. Doplnil jsem na lavičce u kolejí tekutiny po 20 km dlouhém pochodu a sotva jsem se trošku vzpamatoval, tak z areálu od Labe znělo Mercuryho .... I want to break free.
Přemýšlel jsem ze zvědavosti, jak tam slézt, protože vlak jel až ve 20.30 hodin a já měl ještě 40 minut času. Paradoxně to lze, ale musíte jít kus cesty podle kolejí až ke starému mostu do Terezína. Tak jsem se šel aspoň po letech podívat do přístavu osobních lodí. V roce 2008 jsem se někde odtud plavil do Ústí nad Labem, ač z asi jiného místa za skate- parkem. Vznikl z toho jeden z prvních seriálů Soutoku.
To tedy je z prvního výletu asi vše. Taková krásná místa jsou jen kousek od nás, a když se podaří chytit inspiraci, tak to nemá chybu a je minimálně na co vzpomínat. Hezký zbytek dne !
