Dalším kořením života vedle cestování je humor. Co také může zažít Mělničan v Miláně ? Svatováclavská pouť ve Staré Boleslavi je silným zážitkem.

 

https://soutok.blogspot.com/2013/05/soutok-vas-zve-na-letiste-video-jake-tu.html

Kdysi jsem tu v nějakém cestopisu napsal, že cestování a výlety jsou kořením života. Ale, důležitým kořením života je i humor  a je zcela jedno, zda jde o humor filmový, o humor který se přihodil někomu známému, nebo o humor, který potkal přímo vás. To se vám neztratí a provází vás to pozitivně celý život.

Začíná to třeba docela primitivní situací v supermarketu, kdy vám někdo omylem přihodí něco do nákupního koše, nebo je zahleděný do regálu, považuje vás za člověka, se kterým přišel do obchodu a dle toho přichází i následující věty : ,, Vezmeme to ? Co myslíš ? Mně se ale tamto zdálo lepší." Může to být i samozřejmě obráceně.

Člověk je tvor společenský, a tak i když chodíme do zaměstnání, tak to stejně vždy nějak uděláme, abychom se o tyto netradiční zážitky podělili a kolektivně se jim zasmáli. Mnohdy jde o zážitky, které vás později rozesmějí ještě mnohokrát, občas se vynoří a myslím si, že jsou pro náš pozitivní vývoj i důležité. Je až neskutečné, co jich za celý svůj život každý nasbíráme a mnoho legrace, se k nám dostane i od přátel.

Jak jsem již psal, tak někdy jde o běžné záležitosti. Nejeden řidič před supermarketem pobaveně hleděl, jak jeho žena nacpala tašky do sousedního auta stejné značky i barvy a přisedla k překvapenému řidiči. Ale, máme i jiné veselé zážitky, než jen z míst, kde se sejde množství lidí.

Dodnes třeba nezapomenu, jak mi jeden můj známý vyprávěl, že se chystal s rodinou na lyže, a tak si chtěl na chatě dálkově po telefonu zatopit. Celá rodina přijela natěšená v pátek pozdě odpoledne na hory, když zjistila, že jsou leckde dokonce i rampouchy a elektronické relátko prostě nespojilo požadovaný obvod. Už vám dnes ani neřeknu, zda byl tehdy důvodem selhání z nějakého důvodu spadlý jistič, výpadek elektřiny v obci v době zadání žádosti, nebo se snad podepsala na zařízení nějaká námraza, ale rozhodně důvod k zasmání.

https://soutok.blogspot.com/2023/05/poleti-mury-na-tripu-az-nad-melnik.html

Víte, co třeba dokáže způsobit takové právě vysypané sklo do kontejneru, když zrovna někdo parkuje a obě strany na sebe nevidí a ani o sobě neví :-)?  Představte si k smrti rozrušený postarší pár stojící u svého vozu, kterému při pohledu na osobu jenž se vynořila za kontejnerem spadne kámen ze srdce se slovy : ,, Tedy, vy jste nám dal. My jsme na infarkt." No, jako každá legrace. Když to dobře dopadne, tak se nakonec obě strany smějí a je to pro ně poučení.

Těch příběhů by se dalo najít mezi lidmi spousta, ale podívejme se nyní na situaci, kdy se spojí cestování s napětím, aby díky štěstí nakonec vznikl humor i jisté poučení. Je to taková typická situace, která zřejmě již nejednoho cestovatele potkala a začnu u sebe. Jistě si ještě někteří vzpomenete, když jsem tu psal o své návštěvě Vídně v roce 2015.

http://soutok.blogspot.com/2015/08/soutok-byl-v-hlavnim-meste-monarchie.html

Tehdy bylo pozdě odpoledne až 35 °C a já se zabral do fotografování tak, že jsem najednou nebyl ani v katastru  mapy turistického průvodce centra Vídně, kterou jsem asi před 90 minutami zakoupil. Ptal jsem se později na jednom mostě, aby mi někdo vysvětlil, kde vůbec jsem, ale horko mělo vliv i na přemýšlení. Nakonec to dobře dopadlo a já došel k rezervovanému autobusu asi 15 minut před odjezdem.

Minulý týden jsem se zmínil, jak se těším na vyprávění dvacetiletého mladíka, který si se svojí přítelkyní odskočil na víkend letadlem do Milána. Vyprávění to bylo zajímavé, ale na fotky prostě ještě nebyl ani čas. Nicméně jsem slyšel příběh, který se tolik podobal mému drama ve Vídni a snad to bylo ještě dramatičtější. Vybral jsem jej, protože se mi velmi hodí do tohoto článku o humoru a má i jistou paralelu.

Vždyť já ve svých cestovatelských článcích rád zdůrazňuji, že jde jenom o odskok vlakem, kdy ráno odjedu a nejdéle v půlnoci, či dle možnosti ještě později přijedu. Odskočit se přitom dá i letadlem, ale musíte vědět, co to všechno obnáší a smířit se s tím, že se rozhodně na konci cíle nesetkáte s nějakou romantickou samotou, ale pořád máte kolem sebe nějaké lidi, plno ruchu a musíte být velmi ostražití.

https://soutok.blogspot.com/2014/06/letadla-mohou-byt-peknou-hrackou.html

Milán má prý asi tolik  obyvatel, jako Praha, má šest linek metra a letenku sem i domů pořídíte již za pouhé 2 000 Kč, což je srovnatelné například s dopravou Flixbusem do Hamburku. Ty dva tisíce korun za oba lety dohromady ( i zpáteční) jsou myslím rozumnou cenou pro každého, kdo třeba ještě nikdy neletěl letadlem a chce vědět, co to vše obnáší. Ale, asi nikdo nekončí na letišti a cesta pokračuje Ovšem, každé město v Evropě má nějakou tu hromadnou dopravu mezi centrem a letištěm, a zatímco třeba v Amsterodamu jdete do metra, tak v Miláně staví na letišti vlaky.

Známý ovšem bydlel v nějakém penzionu, odkud bylo prý i velmi složité, se dostat vůbec k nějakému metru a vůbec celá trasa byla poněkud komplikovanější. Není bez zajímavosti, že mu chodily na mobil i MMS ky z Mělnického vinobraní od přátel a píši to proto, protože Soutok se vlastně zabývá proměnami života a různých i technických možností v průběhu času. Vždyť nejeden člověk mé generace je zase naopak rád, když mu mobil vůbec nezazvoní a s úžasem hledíme na ty, kteří si pořád i za chůze povídají přes hands- free. ( sluchátka, mikrofon, volné ruce : pro starší čtenáře, kteří nejsou až tak v obraze)

Letadlo domů jim letělo v 18 hodin a zdálo se dostatečné opustit penzion ve 14.30 . Mladí lidé dnes cestují pouze s baťůžky, platí kartou a není pro ně problém jít 45 minut ulicemi velkoměsta na vlak. Jenže, první vlak na letiště jim ujel před nosem a ten další za půl hodiny byl prý z nějakého důvodu odřeknut. A tak bylo třeba počkat dalších půl hodiny a nakonec to bylo časové drama.

Když totiž personál letiště viděl pospíchající dvojici, tak ji nasměroval za nějaký poplatek k rychlejšímu odbavovacímu systému, a tak se dvojice dostala šťastně 15 minut před odletem na svá místa v letadle. Opravdu ? Ne, pořád to není konec dobrodružství. Letadlo mělo totiž mít 15 minut zpoždění, a tak se mohl zdát ten spěch trošku zbytečný. Jenže, když 15 minut uplynulo, tak se objevila zpráva, že z důvodu povětrnostních vlivů nad Alpami je letadlo znovu opožděno a odlet byl tedy a ž v 19 hodin.

Letět lze dnes kamkoliv, ale kromě finanční a jazykové otázky jde především o otázku pohody a bohužel hlavně a především zdravotní.

https://soutok.blogspot.com/2017/10/cely-vikend-je-ve-znameni-draku-i.html

https://soutok.blogspot.com/2018/01/obrazem-stary-melnicky-most-meni-podobu.html

https://soutok.blogspot.com/2018/08/jednoducha-hudba-z-afriky-pro-horke-dny.html

Cesta do Milána trvá prý 65 minut a bylo zajímavé vidět, jak cestující reagovali na zpoždění při cestě zpět, protože prý takový horkokrevný Ital přes uličku to jen těžce nesl a se slovy ,, Mamma mia" měl věčně svůj obličej zabořený v dlaních, nebo v opěradle před sebou..

Znám spoustu lidí, kteří se děsí přestupování ve vlacích, výluk, kdy vás ženou do autobusů, nebo okamžiků, kdy musíte z důvodů mimořádných situací řešit otázku : ,, Jak dál ?!" Vidíme nejčastěji v televizi, že ani létání není občas snadné a má to zase svá specifika v oblasti odbavování i vlastní dopravy mezi městy a letištěm. I auto se může porouchat, nebo uvíznout někde v koloně. Cestování prostě není bez rizik, ale je třeba jej provozovat navzdory situacím tak, abychom se i v nepříjemných situacích dokázali se situací vyrovnat, nebo dokonce potěšit.

Teď mám na mysli ty chvíle, kdy mi výluky vlastně udělaly radost, protože jsem poznal krajinu zase jinak. Je ale samozřejmě na první pohled vidět ten rozdíl mezi typy cestování, protože pokaždé na vás čeká něco úplně jiného. Jednou to jsou velká města, hluk, jiná řeč, jiné platidlo, jiná jídla i řada přemýšlení a starostí, a jindy zase odjede lokálka a směje se na vás sluncem zalitá krajina plná lesů, skal, kopců i řek, v níž stojíte jenom vy. Cestování je tak pestrá paleta možností, že si to díky televizním dokumentům ani neuvědomujeme, byť nás zejména na ty výlety do zahraničí často nějaké dokumenty zvou.

Blíží se nám Národní svatováclavská pouť ve Staré Boleslavi a je samozřejmě na místě přijít s plakátem. Kdysi dávno jsem někdy kolem 25. září jel na Den železnice do Olomouce, později do Prahy, loni jsem zauvažoval o Plzni a zrovna včera byl až v Bohumíně, ale mezitím jsem zjistil, že i taková Svatováclavská pouť ve Staré Boleslavi má své genius loci a je na co koukat, protože nejen krásná třpytivá výzdoba kostelů a samozřejmě vystavená relikvie sv. Václava jsou dobrou pozvánkou.

https://soutok.blogspot.com/2019/09/svatovaclavska-pout-ve-stare-boleslavi.html

https://soutok.blogspot.com/2021/09/na-dve-pul-hodiny-do-stare-boleslavi-v.html

Pohodový zbytek víkendu !

Blíží se Svatováclavské slavnosti ve Vysoké. Olympic revival ve Velkém Borku již tuto sobotu. Následující víkend bude patřit výstavě Kůň v Lysé nad Labem a Mšeno zaplní motocykly.

 

Opět se blíží víkend a opět jsou někde nějaké akce. Jistě by se jich dalo najít více a o lecčems by se dalo i trošku rozepsat, ale na to nemám nyní čas a zítra už je zase pátek. Přitom je dobré dát reklamu na akce aspoň trošku s předstihem. Zůstaňme tedy jen u plakátů a pozvánek.

Ta první pozvánka vás zve na sobotu 28.9. do Vysoké, druhá pak  již velmi aktuálně do Velkého Borku. To platí i pro Lysou nad Labem a Mšeno, kde se to také týká již tohoto víkendu.

https://www.mestomseno.cz/zivot-ve-meste/kalendar-akci/zavirani-soupatek-23/

https://www.vll.cz/kun

Pohodový víkend !

Mělnické vinobraní 2023 - Polední nedělní procházka neplacenou zónou.

 

Pokud jste četli můj minulý článek o sobotním ohňostroji a měli přitom zapnutý zvuk, tak jste možná spíše než typické výbuchy slyšeli cvrlikat cvrčky a občas zaslechli štěkot psů z nedalekých samot ve Velkém Borku. Jen o něco dříve tu všude houkal motorák, který mi připomněl, jak jsem v dávných časech podle páry na obzoru poznal, zda je vláček v Hleďsebe, Mělnické Vrutici, nebo už ve Velkém Borku.

 Ohňostroj byl dle některých názorů letos spíše mírnější, stejně tak, jako prý průvod, který dle svědků prošel snad za minutu a v jistých věcech se trošku lišil od minulosti v rámci zastoupení účastníků průvodu. Když jsem si při dokončování svého prvního sobotního článku vzpomněl, že bych jej snad mohl navštívit, tak už to časově nemělo smysl.

Pro mě byl sobotní večer díky náhodě dost vyjímečný. Nejen, že jsem viděl po hodně dlouhé době na tu bídu celkem krásnou noční oblohu, ale díky těm večerním zvukům z blízkosti předměstí jsem se propadl až do dětství, a to doslova. Moje cesta zpět totiž vedla podle domu, kde jsem 15 let žil, a protože si  jinak mně známý majitel v pokoji zrovna rozsvítil, tak jsem s úžasem hleděl do míst, kde jsem ještě ve svých 13 letech usínal. Ani se tam uvnitř snad nic nezměnilo. Jsme tu jen na návštěvě, jak praví klasik a téměř mi přeběhl mráz po zádech, když jsem si uvědomil, jak se svět v naši realitě neustále mění a přitom jsme s ním vlastně duchovně spjatí napříč celým životem díky vzpomínkám.

Ve čtvrtek nám vyšlo číslo Živé historie, které je speciálně věnované Římanům na našem území ( hlavně Mušov u moravského moře pod Pálavou) a zrovna včera večer jsem dostal nápad si ho pořídit. To už není daleko od vlakového nádraží, které je pro mě takovým symbolem cestování, a tak se zrodil nápad, se tu po ohňostroji stavit. To vám bylo lidu. Nádražní budova mimořádně otevřena a bylo umění vůbec projít celý perón. Prošel jsem to ale dobrovolně, abych se podíval, kdo že to k nám na vinobraní všechno přijel.

Na jednu stranu jsem to chtěl fotograficky tak nějak zdokumentovat, na druhou jsem si vzpomněl pozdě a přišlo mi to i takové pitomé a až drzé to namířit zblízka svévolně do lidí, byť mobil tak nápadný není. V danou chvíli jsem si ale uvědomil, jak by nám to tady žilo, kdyby tu bylo něco podobného, jako třeba v Lysé nad Labem výstaviště. To by ani večer nevozila železnice téměř prázdné vagóny. Tolik lidí tu bývalo naposled tak v době, kdy nám mimořádně jezdila pára  na akce do Mšena, či do Staré Boleslavi. A pak také na vinobraní v roce 2016, kdy byla slavnost doplněna dnem PID na autobusovém i železničním nádraží.

Dnes jsem se rozhodl, že i letos si udělám tu pomyslnou čárku nepřetržité účasti, která mi snad od  roku 1984 nechybí a udělal jsem dobře. Ostatně, někde jsem četl, že jakmile něco neděláte, tak vypadáváte z obrazu a je to těžká pravda. Nikdy bych nevěřil, že díky firmám, které vám dovezou nákup až pod nos budete mít z návštěvy supermarketu druhé Vánoce. Člověk se vlastně ani nemůže divit politikům, že jsou nějak mimo a možná by je mělo varovat to, že potřebují při cestách ochranku :-).

Tak humor musí být. Letošní vinobraní na mě, jako domorodce působilo příjemně. Žádný hluk a hlavně jsem rád, že nebyly po celé tři dny ty vyhlídkové lety vrtulníkem nad městem. Považte, že v neplacené zóně, kde jsem dnes v poledne fotil, tak se z reproduktorů ozývala samá fajn melodická muzika. Zaznamenal jsem Elvise ( Presley), Boney M, Pussycat - Mississipi, snad i něco z Itálie, Káju ...(Gotta) no jak v 70. letech :-). Jako, kdyby to věděli, že přijdu.

Ještě mi pozvěte na jubilejní polokulatý 85. ročník vinobraní nějaké revivaly, Třeba The Sweet, Slade, Status Quo ... a přijdu i do placené zóny :-).

Pohodový zbytek víkendu a já snad v dnešním krásném dni vyjdu někam za tím svým momentálním koníčkem posledních let.