Za lavičkou se začne cesta stáčet k severozápadu a ještě chvíli stoupá. Podle nejvyšších staveb Spolany, které po pár desítkách metrů zmizí za obzorem brzy poznáte, že panelová cesta vedoucí k Mělníku zde vede asi půl kilometru pod samotným hřbetem Turbovického hřebenu, který se táhne od JV k SZ až k samému okresnímu městu.
Věž mělnického chrámu můžete spatřit daleko na obzoru směrem vpravo od panelové cesty a je až fantastické, jaké vzdálenosti dokáže člověk překlenout v terénu během několika málo hodin. Mimochodem, lavičku jsem opouštěl v 13.30 a někdy v 15.30 jsem byl již u řeky Labe v obci Kly. Zvolil jsem tentokrát takzvanou říční variantu, protože stejně nebyly žádné zvláštní rozhledy do kraje a ani rozhlasové podmínky, což jsem očekával. To už je určitá praxe.
Právě na této cestě se mi tuším loni povedlo zachytit asi čtyři polské multiplexy, což je blíže k Mělníku bez směrové antény již z několika důvodů téměř nemožné. Proč tomu tak je ? Hřeben tvoří určitou terénní překážku do nežádoucích směrů, a když se podíváte směrem k severovýchodu, tak zjistíte, že je tu směrem k Vysoké Libni opravdu otevřené a jen zvolna stoupající údolí, což je pro tyto signály ze severovýchodu výhodné.
Nebyl tedy aspoň důvod, se nějak zvlášť zdržovat, protože daleké pohledy k severu a ani signály se nekonaly. Nefoukal také žádný studený vítr, a tak se šlo dobře. Dalším důležitým místem na cestě je vrch Záboří, který je s nadmořskou výškou 229 m.n.m. vůbec nejvyšším bodem celé trasy pochodu. Na kopeček je to sice zbytečná zacházka, ale důvodů k návštěvě je hodně.
Vždyť i ten vladyka Beš dle pověsti zřejmě odtud hleděl na ten náš dnešní mělnický kopeček. I dnes je tu poměrně pěkný rozhled. Že si místní svého vršku váží, tak to dokládá opět upravené místo s lavičkou i košem a zatím stále neponičený kámen s údajem nadmořské výšky kopce. Místo je však pěšky svým způsobem poněkud odlehlé. Z Přívor i ze Záboří se sem nechá šlapat a z obce Červená Píska je to opravdu pořádný stoupák.
Již tradiční pohled na Mělník se Zábořím v popředí je opět zamlžený. Vlastně ani z hlavy nevím, kdy se mi tu povedlo jít, aby tomu bylo jinak. Bylo to loni lepší ? :-)
Letos jsem se pokusil o panoramatický pohled, který se tu přímo nad obcí Červená Píska nabízí. Je to svým způsobem určitá vyjímka, protože jinak jdete celou trasu s pohledy především k severu. Ovšem, pokud je severní strana stranou kopců, vesnic a přírody, tak zde koukáte spíše na různá města i městyse, na Prahu, a zase rozhodně i na trošku jiný ráz krajiny.
Kousek před Zábořím mě upoutal tento křížek v polích. Kolik jen je u nás takových míst, která mají vždy něco do sebe. Nechci zase používat ta slova genius loci. Konečně, kdo má rád krajinu, tak je každou chvíli na takovém nějakém místě, kde mu to připadá nějaké zajímavé, nebo sympatické.
V Záboří není co dodat. Jsem rád, že zrekonstruovaný kostel je stále krásný. Mám pocit, že žádná jiná věž by se sem tak nehodila, jako ta, co tu je a jsem rád, že aspoň jednou jsem se podíval i dovnitř.
Také školu mají v Záboří krásnou. Ty staré poctivé stavby mají prostě své kouzlo.
Obecní úřad pro Kly sídlí ještě v Záboří. Obec má spoustu částí, ale to je snad nejlépe popsáno na webu OU.
Po povodních v srpnu 2002 tu stály jen stavební budky, parcely, hromady materiálu, sloupky s rozvaděči a elektroměry. Dnes tu jsou takovéto domky. Byly to právě Kly, Tuhaň a Zálezlice, které tehdy na konci povodní plnily média.
Dostat se do obce Kly nebylo vůbec snadné, protože se k přechodu pro chodce na Pražské zrovna přihnala z obou stran velká kolona, kterou vedli na mé straně dva psychopati. První začal naopak přidávat plyn a ten za ním po mém nášlapu do vozovky jen nerad brzdil a rychle mával rukou v kabině, aby mě snad nenapadlo přemýšlet, jestli mi tu přednost dá, nebo také zrychlí.
Považuji přechody za nebezpečná místa, kde je obvykle dobré mávnout na obě strany na poděkovanou a téměř je ve střehu přeběhnout, ale zažil jsem již v roli řidiče případ, kdy si tři mladíci doslova užívali skutečnost, že jsou na přechodu a s úsměvy k řidičům i k sobě, povídáním si, lehkým kličkováním a ploužením se si situaci užívali.
Obec nyní buduje ke křižovatce nový chodník, což je jistě pozitivní, ale bude ještě snad zajímavější, až se cyklisté dočkají asfaltu z Kel až do Kostelce nad Labem. Vše je v plánu, ale dokud něco není, tak je to asi tak daleko, jako ten obchvat města, který se začal dělat o pouhé půl století později.
Kaple sv. Václava v obci Kly nějak podezřele utrpěla na fasádě.
Místní hospoda má sloužit nejen místním, ale také cyklistům na Labské cyklotrase.
Hasičárna a zároveň kulturní místnost.
A opět ty krásné staročeské brány vedoucí na hospodářské dvory.
Opět ten Mělník vypadá tady z Kel přes pole pěkně daleko.
Trošku jsem si vsadil na koníčky a byly tu. Zvířátka k výletu prostě patří.
Podvodní bagr firmy Komatsu.
Na kilometráži v obci Kly najdete u Labe číslovku 842, což je tuším rozdíl 4 km oproti starým lázním pod městem.
Vždy někde něco zaujme.
Byla tato budova skutečně nějakým majákem, nebo to tam jenom tak někdo napsal :-)?
Tady jsme o 2 km blíže k Mělníku. Rozhodl jsem se, že tentokrát od řeky odbočím a projdu to přes Kradlov a Brabčov do Starých Rousovic, abych případně vyfotil to čtvrté mělnické kolo. Kolik jich máme ve městě :-)?
Během cesty jsem se moc dobře necítil. Tady bývaly kdysi takové krásné pohledy na město a dnešní majitelé to nechali vše zarůst náletovými dřevinami.
Až téměř na Brabčově přišlo aspoň jedno místečko s výhledem na zámek.
Když už jsem šel kolem mlýna, tak jsem ho musel z obou stran pochopitelně vyfotit.
A jsem tady. Když jsem tu viděl toto jízdní kolo asi před dvěma, nebo třemi lety ozdobené truhlíkem s květinami, tak jsem možná přemýšlel, zda to není trošku dětinské kolo vyfotit. Vzhledem k tomu, že kolikrát fotím leccos, tak ani nemohu vyloučit, zda jsem to někdy nakonec neudělal. Jenže mám všude už tolik fotografií, že jsem to nebyl schopný najít a pokud nejde vyloženě o tematické dovolenkové výlety, běžné výlety, nebo tematicky zaměřené fotografie, tak je to skoro k nedohledání.
Vycházím z toho, že co mám na pěší dosah v blízkosti bydliště, tak to lze vždy tak nějak nafotit. Hlavní impuls mi však dala až ty další kola. Najednou jsem zjistil, že jsem už napočítal jenom na Mělníku čtyři a kdoví, zda ještě někde nejsou. A protože jsem tu zrovna nedávno dával ta tři, co jsou asi na 500 metrech a o tomto jsem věděl, tak jsem to chtěl prostě zkompletovat. Tady tedy máte všechna čtyři jízdní kola.
Nu, a můžete pátrat po dalších a třeba tu sbírku ještě rozmnožíme. Má to tu výhodu, že najdete všechna naráz. Když jsem fotil Moranu a dělal podobnou sbírku, tak jsem musel přijít vždy po roce :-).
Pohodový týden !
