Již se to v posledních letech tak nějak pomalu stalo tradicí, že kolem těch Vánoc jedu za nějakým účelem aspoň jednou do Prahy. Určitě na tom má svůj podíl naše začlenění do PID a do jisté míry na to mohou mít vliv třeba i takzvané zaměstnanecké benefity.
Asi každý, kdo nejezdí do Prahy pracovně a není z těch, co se neobejdou bez auta, tak ví, že taková jízdenka PID z Mělníka do centra Prahy vyjde v jednom směru na 62 Kč. V praxi nás tedy po cestovní stránce vyjde výlet na 124 Kč. Jenže se samozřejmě už dávno našli logicky koumáci, kteří si propočítají své aktivity po Praze, a když zjistí, že se vejdou celkově do pěti hodin i s oběma cestami, tak jedou pochopitelně na jízdenku výhodnější v ceně 84 Kč.
Proč ne ? Člověk má hledat výhody, když ta možnost je. Pokud se podíváte na stránkách PID na ceníky, tak však zjistíte, že existují ještě takové dvě časové nástavby.
https://pid.cz/wp-content/uploads/ke-stazeni/tiskoviny/2019/DL_Tarif-PID-2019.pdf
Jde o stránku číslo 11, kde se píše, že za 5.5 hodiny dáte 92 Kč a za 6 hodin 100Kč. Pásmo tady nehraje pro nás roli. Zkušenost je někdy taková, že těch 6 hodin je již postačující pro nákupy i poklidnou procházku, aniž by člověk nějak musel propočítávat, co a jak, zatímco 5 hodin může být na hraně.
Jenže, takový druh jízdenek za 92 Kč, nebo za 100 Kč již náš automat na autobusovém nádraží nenabízí. V podstatě nejde o nic tak hrozného. Celodenní jízdenka pro pásma P+O+B+1+2+3+4 je sice za 160 Kč, ale můžeme jet přece za 124 Kč.
Mám ale zase téma, protože by opravdu správně měl mít člověk tu možnost hlavně využít cestu za 100 Kč :-). Navíc tam hrozí velké nebezpečí. Automat totiž nabízí jízdné za 110 Kč a člověk může jednoduchou a rychlou úvahou pěkně naletět.
Můžete si myslet, že jde asi o nějaké zdražení, které jste nezaregistrovali, jízdenku si zakoupit a těžko budete vysvětlovat případné kontrole jízdenek, že nevíte, že tato jízdenka platí jenom v Praze, ale nikoliv ve Středočeském kraji. Jde totiž o celodenní cestování jenom po hlavním městě.
Tentokrát mě tedy napadlo něco, co tu ještě nebylo. Hlavní náplní bude výlet a nikoliv jenom po známých místech, kam to člověka táhne nejvíce. Podívám se nejprve na Žižkov, kde malý Jirka Krampol a Slávek Šimek tahali za sebou na provázku ještě kačera na kolečkách, jak to někde v nějakém jejich povídání zaznělo.
Ovšem, pro nás je mnohem důležitější věž na Žižkově, odkud část Mělníka bere signály TV, FM i DAB+ ( televize, rádio, rádio s DAB signálem). Krom toho jde o nejvyšší rozhlednovou věž s restaurací i hotelem, jejíž výška 216 metrů je nejvyšší stavbou v Praze. Vstupné činí 250 Kč a pokud se necítíte na rozhled z výšky 93 metrů, tak tam ani nechoďte :-).
Vypravil jsem se od Hlavního nádraží do podchodu na Seifertovu ulici, která je mimochodem velmi frekventovaná a došel jsem na náměstí Winstona Churchila. Tohoto britského státníka z období 2. světové války snad není třeba nikomu představovat.
Žižkov je opravdu taková městská čtvrt ,kde vás prostě nic nenadchne a možná vás překvapí, že tam není ani žádný valný provoz a pohyb lidí. Chvílemi se mi nechtělo ani věřit, že jsem v Praze, jen kousek od Hlavního nádraží, ale na druhé straně kolejí.
Moje cesta pokračovala vzhůru ulicí U Rajské zahrady, Vozová, Slavíkova, Zvonařová na Škroupovo náměstí. Více než podle nějaké mapy jsem se řídil orientačním bodem, kterým byla samozřejmě zmíněná věž.
Ta se pochopitelně stávala obětí mého fotoaparátu, neboť v její blízkosti již některé její objekty vidět nebudou.
Škroupovo náměstí mělo ve svém středu zajímavou výzdobu. Ačkoliv jsem byl již jen kousek od hlavního cíle Žižkova, tak mě přitahoval jakýsi kostel, který se sem promítal. Však mně věž neuteče.
Kostel se jmenuje Nejsvětější Srdce Páně...
...... a náměstí kde stojí má název Jiřího z Poděbrad. Již tu byly nějaké vánoční stánky.
Věž na Žižkově jsem v plánu navštívit neměl. Těžko říci, zda je to výškou, nebo i cenou vstupného, ale tady mi pořád k tomuto chybí něco, co by mě k tomu vedlo a totéž se vlastně týká i Petřína z jehož strání se dají občas najít krásné dálkové i romantické výhledy. Snad to jednou přijde. Nicméně, právě jsem se dočetl, že mnou navštívená rozhledna na Pradědu je ve výšce 73 metry nad zemí. Tam mají mimochodem vstupné 100 Kč.
A tak není divu, že jsem prozkoumal její okolí, kde se nalézá Starý olšanský židovský hřbitov.
Výška stavby 216 metrů, rozhlednová část 93 metry. Ono se to má správně snad skloňovat takto, pokud neplatí oboje, ale lidově vyhrává slovo metrů. Toto foto mi dovolila jenom funkce panorama, které jsem postavil na výšku. Ze Žižkova měla má cesta vést na Vítkov, kde jsem možná kdysi se ZDŠ byl, ale to už snad nelze brát ani jako fakt.
Cesta je snadná. Pořád jdete s kopce ulicí Čajkovského, až vás zaujme kostel sv. Prokopa na Sladkovského náměstí. Hlavní vchod vypadá impozantně stejně tak, .....
... jako celý kostel. Odtud spadá prudce Miličova ulice do ulice Prokopova ...
... , která vás navede do Husitské, kterou přejdete v přímém směru na fotce. Nahoře již vidíte sochu Žižky a Národní památník na Vítkově. Jak jsem jen přešel Husitskou ulici, tak to byla nádhera.
Všude klid, samá zeleň, malý vinohrad, jen asi dvě paní se psy a stále lepší výhledy i romantika. Je tu plno takovýchto cest i jakési grilovací místo, které bylo samozřejmě opuštěné. Hned mi bylo jasné, že bratr Žižka si opravdu lepší místo pro vítěznou bitvu vybrat nemohl :-).
Je jen náhoda, že zrovna bylo místo v Toulavé kameře. Aspoň mě upozornili, že si mám hlídat všechny dveře. Jinak samozřejmě vše zavřené.
,,A prečo má sůdruh Žižka v ruke volaků halúzku ? Dajtě mu do ruky l'ahký gulomet. " Netřeba představovat film Černí baroni.
To jsou právě ty nádherné dveře s mnoha motivy z našich dějin.
Najdou se dnes lidé, kterým nejde Jan Žižka takříkajíc pod nos. Nějaký vůdce sedláků a chudiny si dovolil postavit se bohatým i mocným u nás i dále na západě, na jihu, či severu na odpor, a jako málokomu v dějinách se mu podařilo na nějaký čas uspět. On tedy ten tragický závěr této epochy již nezažil.
Na druhou stranu si příslušníci velkého národa klidně dovolí natočit skvělý film o jejich porážce u Stalingradu.
Kriste, vždyť je to prostě historie a chlapci i chlapy, se rádi podívají na jakoukoliv bitvu, když nejsou její součástí. Místo toho se vymýšlí dokumenty, které si už málokdo pustí, protože skvělý válečný dokument, byť natočený filmovým způsobem bude vždy top. Mimochodem, zrovna jsem se nedávno rád podíval na Bitvu v Ardenách z roku 1965, kde zazněla slavná Píseň německých tankistů. Dokonce tu mám někde článek, který jsem věnoval několika slavným bojovým písním.
Jinak je pravdou, že pro nás dříve narozené má Žižka větší význam a na tu trilogii od Otakara Vávry jsme se vždy ( nebyla možnost televizního záznamu a technika nakonec mnohdy i může tak trošku lidi otrávit) docela těšili stejně tak, jako na indiánky a občas i na válečné filmy. Dnešní mládež si už asi hraje jinak, než vidíme u generací od Foglara, až po tu internetovou.
A pak je pravdou, že každého, kdo ještě prožil základní vojenskou službu, tak ho tato historická bytost na koni s palcátem v ruce občas provázela třeba tak, jako barevná skleněná mozaika sluncem prosvícená kdesi na chodbě štábu.
Na samý závěr dnešního článku jsem nakonec vyrobil takové panorama výhledu přímo od sochy, byť jsou o něco níže dle mého názoru zase jiné a možná hezčí výhledy. Na ty se však možná podíváme příště, až půjdeme zase dále, protože tento výlet se fakt povedl a přesuneme se během něj nejen na druhou stranu řeky Vltavy, ale i ze dne do noci.
Však jsem také více než 300x vytáhl foťák, abych si dokázal, že na příkaz ,, vysuňte blek" se mnohdy vyplatí nereagovat.
Hezký zbytek večera !
Aktualizace : Tak nevím, ale ať dělám co dělám, tak po kliknutí na panorama to nefunguje. Asi to systém nepodporuje. Vezměte dnes za vděk aspoň dvěma fotografiemi. Druhou jsem dnes ještě ani neupravoval. Upravím v příští várce.
U nás je prostě nádherně a nemusíte být na horách, ani doma, ale třeba kdekoliv i v hlavním městě.
Žádné komentáře:
Okomentovat