čtvrtek 27. února 2014

Nejdražší zdravotní přístroje v ČR. Prevence ano, či ne ?





Není to tak dávno, co jsem někde četl zase nějaký ten věděcký článek o objevu, který by prý jednou mohl zpomalit biologické stárnutí člověka. Avšak, ať se nám to líbí nebo ne, tak pravda je mnohem neúprosnější a dnešní doba nás zejména s přibývajícím věkem přibližuje k asi největšímu strašáku současnosti, kterému říkáme odborně onkologická onemocnění a lidově rakovina. Dokonce jsme se dostali do stádia, kdy jsou osoby vyzývány reklamou k lékařské prevenci a zde se názory velmi různí.

Otázka je to téměř hamletovská. Podstoupit či nepodstoupit ? Jak často? Má to vůbec smysl ? Každý, kdo prodělal nějaké vyšetření, tak o něm podává zprávy buď sympatičtější, nebo naopak odrazující, neboť mnohá vyšetření nejsou příjemná, někdy ani lékaři a jejich přístup, a vše kolem toho přináší určitý stres. Ten ostatně potká leckoho už jen při myšlence, že by mu mělo něco být, a už samotné ,,zbytečné" posezení v čekárně obvodního lékaře je pro mnohé lidi deprimující. K nechuti přispívají i případy, kdy například pacient léčící se diabetik, navzdory častým návštěvám u lékařů, se stane stejně náhle obětí překvapivé zprávy pokročilejšího stádia zmíněné choroby. Zdravotnictví je vůbec zvláštní rezort, ale pojďme se nyní podívat na přístroje, které fascinují nás laiky, jak po technické stránce, tak po té designové a v neposlední řadě po stránce finanční. Jsou to tak obrovské částky, že se jim skutečně jen tak něco nevyrovná. A co je ještě překvapivější, tak to je fakt, že se dají prodávat i mnohonásobně dráž.

V červenci 2013 jsme tu měli takový malý článek o přístroji Aquilion 64, kterým dnes disponuje téměř každá okresní nemocnice, včetně té mělnické.   http://soutok.blogspot.cz/2013/07/nad-vasim-zivotem-bdi-aquilion-64.html  Článek přilákal během 8 měsíců 43 návštěvníků. Tento přístroj má za úkol provést diagnostiku vyšetřovaných částí lidského těla pomocí rentgenového záření takovým způsobem, aby v co nejkratším čase bylo provedeno co nejvíce snímků z různých úhlů pohledu a tím byl pacient co nejméně vystaven nebezpečnému ozařování. Nyní se podívejme na přístroje, které již nevyšetřují, ale záření používají již jako zákrok na postižené místo pacienta.

Dlouho byl u nás takovým vzácným přístrojem takzvaný gama-nůž v nemocnici v Praze Na Homolce.
http://www.familyfreshnews.cz/medicina/589-lekselluv-gama-nuz-v-nemocnici-na-homolce-slavi-dvacetiny/
Ten v roce 2012 oslavil v naši zemi 20 let činnosti a je především určen pro léčbu nádorových onemocnění hlavy. Historie tohoto přístroje se začala rodit ve švédském Stockholmu již v roce 1951 a za jeho tvůrce je považován Lars Leksell . Nemocnice Na Homolce, se může chlubit údajně nejdražším nákupem na světě, jak si můžeme přečíst zde ( 152 000 000 Kč) na ... http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=666967

Novým králem, se však stal v roce 2010 v Ostravské fakultní nemocnici Cyber knife , který se zrodil v Kalifornii. Nemocnice v Ostravě dokonce nabízí virtuální prohlídku pracoviště. Přístroj stál zhruba 200 milionů Kč a umožňuje léčit cca  5-6 pacientů denně.
Pokud vás tedy zajímá špičková zdravotní technika, tak jistě prohlídnete některé odkazy. Mně se dokonce podařilo někde objevit mapku Evropy, kde je uvedeno, v kterých městech mají tento přístroj. U nás je to jen Ostrava, ale v Německu jde například asi o pět měst.

http://www.fno.cz/      http://cyberknife.fno.cz/cs

http://www.novinky.cz/zena/zdravi/200685-kyberneticky-nuz-nabizi-nadeji-onkologickym-pacientum-v-cesku.html

S.Š.


neděle 23. února 2014

Buona Domenica není Krásná Domenica. Fotogalerie.


Kaplička v Tuhani.

Když v roce 1980 zazněla na festivalu v San Remo píseň Buona Domenica v podání Antonia Venditti, tak se z ní hned stal hit, ......
http://www.youtube.com/results?search_query=Antonio%20Venditti%2C%20Bona%20Domenica&sm=12

který u nás později ještě proslavil Michal David pod názvem Krásná Domenica
http://www.youtube.com/watch?v=UDx08nDw5VI

.., který ovšem nezpívá o krásné neděli, jak nás moderátor San Rema poučil, ale o dívce jménem Domenica.

Můžete si představovat krásnou dívku i dnešní krásnou neděli zalitou sluncem a k tomu i včerejší pěknou sobotu. A tahle písnička s kvílivými kytarami v závěru originálu dnes způsobila, že jsem dostal tenhle nápad. Na úvod několik běžných, ale příjemných snímků.


Zvonička v Mlékojedech.


Pomník v Mlékojedech.


A tady vidíte rozdíl mezi neupravenou fotografií z tamní pískovny, která působí pohádkově ..


a zde upravená fotografie, která ubírá kouzlo, ale zesvětluje a je blíže realitě. Zde je motiv v popředí.


To samé pohádkové na celou vodní plochu...


a upravené. Co je lepší, to je kolikrát těžko říci a neplatí to jen o fotkách.


A nakonec jedna romantika z Turbovické vinice u mělnického Kradlova.

Hezký vstup svým čtenářům do příštího týdne přeje Soutok. Hodně pěkných dní!

SŠ.

Soutok sboural všechna tabu kolem příjmu internetového rozhlasu. Stanice i přijímač.


Kdysi jsem tu psal v listopadu 2011 devítidílný seriál Rádio kdysi a dnes. Důvody jsem měl asi tři. Soutok měl být podle svého zakladatele Romana Raka internetovým rádiem. Mladí lidé zhýčkaní již vyspělou technikou, se často podivovali, jak tady mohl člověk před ,,sametovou" revolucí vůbec žít a snad si představovali dnešní Koreu. Nemohli vědět, co to bylo evropské všude poslouchatelné rádio Luxembourg, nebo, jak oblíbený byl pořad Pozor zákruta!, Mikroforum, či stanice Interprogram rádio Praha. A konečně jsem byl i zvědavý, zda o seriál třeba projeví zájem nějaké tiskové médium. Dnes vidím, že už by se dala klidně psát další kapitola, byť právě teď hýbe světem Ukrajina a podivné nebezpečné rychlé jaro, které může později způsobit katastrofu.

Internetové rádio je společně s netovou televizí považováno za jakýsi top příjmové techniky. Ironií ovšem je, že téměř nikde nenajdete kolem toho diskuse, které by překračovaly takříkajíc rámec stanic v republice, či vůbec nějakou reklamu. Pro radioamatéry je nezajímavé, protože to, co nejde vzduchem a jen občas, je prostě nezajímá. To je nuda. Pro posluchače také, protože ti mají zase zafixováno, že je jen rock a pop a nakonec je jim leckdy i jedno, odkud to je vysílané. A tak se ani nelze divit, že tu náhle máme něco, o čem se ví, že to existuje, ale vlastně to i málokdo užívá.

Podstatná většina lidí si nakonec tedy pouští hudbu v normálním rádiu na VKV a na PC, ale to bychom se nehnuli z místa a je to velmi široký pojem. Také by-chom se mohli bavit o jeho využití na dovolených v zahraničí, kde tak můžete zcela jistě a bez atmosferických podmínek slyšet naše stanice, nebo jej mohou poslouchat naše menšiny v zahraničí, které touží po určitém kontaktu se starou vlastí. V každém případě je dle mého názoru lepší disponovat takovýmto laciným rádijkem, než kvůli poslechu zapojovat nějaký noťák a podobné vymoženosti.

K čemu takové rádio využít? Tak můžeme si samozřejmě pustit leckdy kvalitnější příjem poslechu nějaké blízké stanice, než z normálního rádia s pásmem VKV, nebo dokonce stanici, která na VKV vůbec nevysílá ( Známka Punku apod.) Někdo má babičku třeba u Olomouce, kde stráví prázdniny, oblíbí si nějakou místní stanici a jen takto si ji může nostalgicky poslechnout. Ale, líbila se mi recenze jednoho posluchače, který pravil: ,, Kdo jednou poslouchal internetové rádio, ten už nechce poslouchat místní VKV." Vždyť k disposici jsou tisíce stanic.

Včera jsem psal článek o Lužici ( tentokrát město Zhořelec) a vždy mě potěší, když se vrátím z výletu a občas tu na VKV to rádio Lausitz symbolicky na chvíli naladím. Nyní tedy díky informovanosti již vím, že na stanici MDR Sorbischer Rudfunk mohu ve stanovené časy zaslechnout vysílání v Hornolužickém jazyce ( ověřeno) z této oblasti. Snad předloni jsem psal o Banátu a i tam poslouchá naše menšina rozhlasové vysílání v Českém jazyce. Pro nás není ani tak atraktivní fakt, že oni poslouchají naše stanice z Čech, ale zjištění, že v Srbsku je stanice která vysílá ve stanovený čas pro naši menšinu v Banátu ( část Rumunska i Srbska) česky. Bohužel, tato stanice na internetu není, jen na lokálním VKV.

V Srbsku je ovšem několik folklorních stanic, které hrají zajímavou velmi svižnou hudbu, která snad zeměpisně i hudebně připomíná vzdáleně jakési kořeny z naší Moravy. Stanice se jmenují Rádio Morava, Južny Vetar a ještě jde i Rádio Folkoteka. Dominujícím prvkem je rychlá hra na tahací harmoniky, heligonky a vokály. Veselá lidová hudba, ale zcela jiná, než ta naše na Moravě a v Jižních Čechách.
Zastavme se nyní v Řecku a vzpomeňme na Vinobraní cca 2011 před KD. Řecké písně zní mnohdy procítěně, až smutně, ale jakmile přijde refrain, tak je to často vynikající veselá melodická a rychlá hudba na drnkací nástroje. Zde je můj favorit stanice Akus Palko. Od Středozemního moře jsem zde vzpomínal stanici Babnet Tunisia ( Tunis) s orientální arabskou hudbou, která připomíná umělecké vystoupení v amfiteátru ( po skladbách je potlesk). Tady si živě můžete představit karavanu velbloudů, poušť i palmy. Vlastní Saudská Arábie má pak několik stanic, které vysílají neustále modlitby z minaretů, což je zajímavé zpestření několika vteřin. Jejich jména začínají obvykle na Holly Quaran.

Černá Afrika je oblíbený kontinent etnické hudby. Z Konga občas hraje a občas kecá Rádio Tschiosondo. Podobně je na tom Afrika radio, které sídlí v Ghaně, ale také i Ohiu v USA. Poslední dobou však lépe hrají rádia Kass (Keňa) a Simba ( Uganda). Pak tu máme ještě Ghana music radio, ale to je občas rap a ten nesnáším.

Nyní se podívejme do Oceánie. Stanice z Tahiti mají časté výpadky a tak je lepší Rádio Matariki z Cookových Ostrovů, nebo Djido z Nové Kaledonie.

Brazílii i Mexiko dnes vynecháme a pojďme na závěr do Alp. To je zase dlouhý článek, jejda.

Alpenradio Volksmusik a nezapomenutelné bučení krav a zvonce. Bavarian radio, Eviva...Švýcarsko, Veseljak...slovinský folk ve slovanském jazyku. Dalo by se jich napsat mnohem víc i z jiných států ( Itálie.... 1000 hitů), ale...

Internetové rádio může být dobrým zpestřením volného času i rozšířit vědomosti o naší planetě a kultuře na ní. A když už nechceme, tak tu máme náš světový rock i pop. Škoda jen, že není téměř příležitost, se jen tak někde volně připojit, nebo je to dokonce i někde nežádoucí.



A co mě vedlo nakonec ke zveřejnění konkretních stanic? Zjistil jsem, že na ČT 1 dávají v pondělí ve 20 hodin bezva český detektivní seriál První oddělení ( dle pravdivých případů), který nemá konkurenci. Šlo asi pět dílů. Ovšem, už se našli kritici, co píší, že seriál není lepší než Policie LA, Policie New York, Policie San Francisko atd. , ale je jiný. Prý je nudné to, že ukazuje skutečnou práci policie. Když se zeptáte, kdo ho viděl, tak vám každý řekne, že na Nově dávají Ordinaci v růžové zahradě, nebo ho prostě neviděl a navíc slabá reklama na ČT. Zkušenosti ukazují, že to musí být velká náhoda, když se lidi zblázní a nějaké médium doslova zahltí.

SŠ.

pátek 21. února 2014

Nejkrásnější města na severu Českého království. Zhořelec je mnohem víc, než jen perlou na Nise.


Před téměř týdnem jsem vás pozval na levný výlet vláčkem do hlavního města Horní Lužice, kterým je Budyšín ( Bautzen). Letní den přece jen nabízí od časného rána, či dopoledne nevídané možnosti a tak jsem pokračoval na stejnou jízdenku ( Libnet+ .... 150 Kč) do nedalekého Zhořelce, který samozřejmě také patřil k našemu království a dodnes, se k němu hlásí. Však tam také v čase mého příjezdu probíhala zrovna nějaká výstava o vzájemných vazbách. Musím se přiznat, že město na mě udělalo svojí historickou tváří opravdu velký dojem.


V ulicích města, se zde prohánějí tramvaje a přitom je tu tak nějak útulno a cítíte určitou uvolněnost. O městě nejlépe vypráví stránka na Wikipedii  http://cs.wikipedia.org/wiki/G%C3%B6rlitz a cítím jistou povinnost zde uvést i domovskou stránku města http://www.goerlitz.de/ . V německých vlacích máte u vstupních dveří regálky s propagačními materiály. Jak jsem se blížil k cíli, zalovil jsem v regálu a podařilo se mi sehnat rozumně velkou mapku i s vyznačením okružní pěší trasy nejzajímavějšími místy města.


Ještě v roce 1990 měla německá historická část města 70 000 obyvatel a polská za hraniční řekou Nisou 30 000, ale  podle zprávy http://www.luzice.cz/home/zpravy/zpravy.dot?id=18608   , se město vylidňuje a německá část má nyní již jen asi 55 000. Důvodem je prý nedostatek práce ve městě a zřejmě i v blízkém okolí. Prý se Görlitz ( Zhořelec) stal městem penzistů a omladilo ho několik tisíc příchozích Poláků z východního směru, ale, jak článek uvádí, tak se pokouší zlákat i Čechy prostřednictvím určitých úlev na nájemném ( 3 měsíce zdarma) i na dopravě ( volné tramvajenky). Snad je to příležitost pro ty podnikavé, co vládnou Německým jazykem. Na druhou stranu se ví, že Německo a i Lužice dávají českým zájemcům práci prostřednictvím burzy práce, která se koná například v Mostě, Ústí nad Labem, Liberci, ale také třeba Drážďanech, Žitavě. A tak si tak trochu člověk říká, že je prostě Německo veliké, v různých jeho částech jsou různé mzdy a místní mladí lidé chtějí trochu dobrodružství a stěhují se.


Jak je však patrné z obrázků, tak oku lahodí různé historické slohy a také tu pěkně kvete turistický ruch, jako ostatně všude v historických městech.


Bohužel jsem se dostal v Görlitzu do takové zvláštní situace. Nevyjížděl jsem z Liberce žádným ranním vlakem, ale až někdy v 8.45, což je již téměř dopoledne a někdy v 10.40 jsem dorazil do Budyšína. Tomuto městu jsem věnoval cca 2- 2,5  hodiny, a pak mě čekalo asi dalších 20-40 minut ve vlaku, tak jsem na Zhořelec už měl asi jen 2,5 hodiny. Tentokrát jsem se rozhodl zakoupit cestovního průvodce ( barevné obrázky s popisem i historií) v Polsku, což se ukázalo, jako velká chyba. Pokud vás tedy zajímá opravdu přesně, co že je na obrázcích, tak použijte internetu. Právě ta zakoupená barevná literatura člověka donutí, aby nekochal jen své oči, ale také si o památkách něco přečetl.


V ulicích města nechybí samozřejmě kašny ...


.....ani krásné patrové domy.


Německý Görlitz je také městem  různých nádherných hodin. A to, jak věžních ručičkových, tak slunečních, jak ještě uvidíte.


Opět jeden z krásných domů.


Tato budova s hodinami je snad radnicí, ale čas utíká a člověk pozapomíná.


Nepřipomíná vám to něco?  Mělníček a jeho soutěž v pátrání po zajímavých veřejných exponátech.


K ozdobám patří i různé domovní znaky.


Tyto sluneční hodiny jsou na malém náměstí, kde je těch hodin více, ale hlavně hned nad dalšími sousedními dvěma okny jsou další sluneční hodiny.


Opět jedna krása nad vchodem.


 Místní věhlasná katedrála je symbolem města. Hned pod ní je u řeky restaurace s venkovním posezením a naproti přes řeku mají posezení zase Poláci.


Pohled na řeku Nisu směrem k Čechám. Ty jsou vzdálené snad jen dokonce 20 km. Snad časem v mapě změřím :-)


Pohled na katedrálu z mostu vedoucího do Polska. Proti proudu je ještě železniční most, kde snad ani nic nejezdí a druhý silniční most, kde jsem právě vyfotil tu fotku polského papeže, kterou znáte z jednoho dílu seriálu Polská zastavení, který jsem tu dával u příležitosti fotbalového ME v roce 2012.


To jsou ty druhé sousední hodiny.




A nakonec mi to nedalo, abych nedal aspoň jednu fotku z předměstí ( pravý břeh Nisy) v Polsku. Tady je vše v pořádku, ale budovy proti mostu byly snad v nějaké rekonstrukci a bez oken.
Tak to byl  Zhořelec-Görlitz-Zgorzelec ( Zhorjelc.. Lužicky)
a nyní směr jih.

1. aktualizace : 22.2.2014      Ze Zhořelce na česko-polskou hranici Zawidow-Habartice ( Frýdlantský výběžek) je to 17 km. Ze Zhořelce přes Žitavu na hranice Zittau- Hrádek nad Nisou je to 37 km. Mezi Žitavskem a Frýdlantským výběžkem je vklíněna část Polska s městečkem Bogatynia. Zejména elektrárna Bogatynia je objektem, který je vidět nejen z Ještědu, ale i ze vzdálených vrchů v Lužických horách.

Lužičtí Srbové mají i internetové rádio ( a další média). Stanice, se jmenuje MDR Sorbischer Rundfunk ( 100.4 MHz) a vysílá prý podle webu  v lužickém jazyku ( Hornolužický jazyk, Dolnolužický jazyk) takto: týden 5-19, so 6-10, ne 8-14, po 5-22 . Zatím neotestováno. Více zde na http://www.mdr.de/serbski-program/livestreams114.html

2. aktualizace:  Rozhlasovou stanici lze také hledat pod názvem MDR1 Radijo Sakska.
Lužice má své vysílání i v televizi. Najdete jej na internetu, nebo na  satelitu Astra 19.2 E na stanici MDR. ( regionální televize Sasko). Jde o magazín Lužyca ( cca 30 minut). Často bývá v sobotu od 11.30 do 12 hodin v Hornolužickém jazyku s německými titulky. Obsahem dnešního magazínu byl hlavně masopust v Chotěbuzi ( Cottbus) . V Lužici je opravdu zakořeněná hluboká folklorní kultura a smysl pro patriotismus. Vždyť i dnes má vedle Němčiny i své dva jazyky, dvojjazyčné nápisy, vlastní kulturu a vlajku se třemi vodorovnými pruhy v pořadí shora ( modrá,červená, bílá) Pro nás je příjemné, že jde o území, které se hlásí k Čechám ( historicky) a Slovanství.


SŠ.

středa 19. února 2014

Vytváříte velikonoční kraslice? Zahrajte si o ceny a navíc.....

VELIKONOČNÍ SOUTĚŽ O NEJHEZČÍ KRASLICI ANEB TRADIČNĚ I NETRADIČNĚ …

Tvoříte? Zdobíte velikonoční vajíčka? Pak se zapojte do soutěže O NEJHEZČÍ KRASLICI aneb tradičně i netradičně, kterou vyhlásilo Regionální muzeum Mělník! Malujete kraslice originální a zajímavou technikou? Tak je ukažte v muzeu na výstavě. Umíte ozdobit kraslice tradičním způsobem? I tyto výtvory vystavte v muzeu.
Malované kraslice přihlásíte do soutěže jejich odevzdáním v pokladně muzea. Uzávěrka je 6. 4. 2014 v 17 h. Kraslice všech účastníků budou vystaveny na Velikonočním muzejním jarmarku dne 12. dubna a hodnoceny návštěvníky této akce. Tvůrci výherních kraslic budou odměněni hodnotnými cenami a tyto symboly Velikonoc bude možné v muzeu obdivovat na následné výstavě. Vaše kraslice poté zůstanou ve fondu muzea jako hmotný doklad lidové tvořivosti své doby.
Tak neváhejte a malujte, zdobte, tvořte a vystavujte!

Podrobné podmínky soutěže naleznete na www.muzeum-melnik.cz. A také níže:

Soutěž O NEJHEZČÍ KRASLICI 
aneb TRADIČNĚ I NETRADIČNĚ…

Vytvořte originální velikonoční kraslice, nebo ozdobte symboly Velikonoc dle tradic našich babiček a ukažte je na výstavě v mělnickém muzeu!

VYHLAŠOVATEL
Regionální muzeum Mělník
UZÁVĚRKA SOUTĚŽE
6. 4. 2014 do 17 h.

ORGANIZAČNÍ POKYNY
Každý soutěžící – jednotlivec – může do soutěže přihlásit maximálně 3 kraslice.

Kraslice je nutné odevzdat v pokladně muzea; adresa: náměstí Míru 54, Mělník; otevírací doba: úterý – neděle  9–12 a 12.30–17 h.

Uzávěrka soutěže je 6. 4. 2014 v 17 h. 

Kraslici je třeba zabezpečit proti poškození (zabalit a uložit do krabičky).
Při odevzdání je nutné uvést jméno soutěžícího a kontaktní údaje. (kontaktní údaje slouží pouze pro účely této soutěže, nebudou zveřejňovány či dále používány, organizátor si vyhrazuje právo zveřejnit jména a příjmení soutěžících na následné výstavě) viz příloha č. 1 (stránky muzea)

V případě účasti školních či jiných skupin soutěží každý jednotlivec sám za sebe. (jako kontakt je dostatečné uvést jméno tvůrce, školu a jméno vyučujícího) viz příloha č. 2 ( stránky muzea)

Kontaktní formulář je možné vyplnit v pokladně muzea.

HODNOCENÍ
Kraslice všech účastníků budou vystaveny (anonymně) v muzeu v rámci Velikonočního jarmarku v sobotu 12. 4. 2014. 
Kraslice budou hodnotit návštěvníci Velikonočního muzejního jarmarku.
Tvůrci výherních kraslic budou odměněni hodnotnými cenami.
VÝSTAVA VELIKONOČNÍCH SOUTĚŽNÍCH KRASLIC 15. 4. – 27. 4.  
Po ukončení soutěže budou všechny soutěžní kraslice vystaveny v prostorách muzea.
Kraslice následně zůstanou ve fondu muzea jako hmotný doklad lidové tvořivosti své doby.
Muzeum si vyhrazuje právo vyloučit ze soutěže výtvory, které odporují etice, dobré morálce, nebo které porušují normy a zákony České republiky.
Příloha č. 1
jméno a příjmení:
místo bydliště – město:
telefonní kontakt:
e-mailová adresa:
věková kategorie (zakroužkujte):
0-5 let, 6-8 let, 9-14 let, 15-20 let, 21-30 let, 31-40 let, 41-50 let, 51-60 let,
61-70 let, 70 a více let
technika:
soutěžní číslo kraslice (vyplňuje muzeum):
Já a má kraslice aneb komentář - proč jste si vybrali danou techniku, jaké máte zkušenosti se zdobením kraslic, pár slov o technice či o vaší motivaci zapojit se do soutěže …

SŠ.






Příloha č. 2
jméno a příjmení:
škola:
kontaktní osoba (pedagog):
e-mailová adresa/telefonní kontakt:
třída:
technika:
soutěžní číslo kraslice (vyplňuje muzeum):
Já a má kraslice aneb komentář - proč jste si vybrali danou techniku, jaké máte zkušenosti se zdobením kraslic, pár slov o technice či o vaší motivaci zapojit se do soutěže …



Už jen pouhých 12 dní zbývá do konce výstavy vynikajícího malíře krajináře Vlastmila Týmy.



Ačkoliv mnozí z nás žijí v těchto dnech prací a Olympiádou, tak je na místě si připomenout, že se pomalu vyčerpal čas vyměřený výstavě obrazů vynikajícího mělnického krajináře a těžko říci, kdy a kde bude podobná příležitost. Ale, nechme promluvit komentář z muzea, který je okořeněný fotografiemi z vernisáže výstavy a představí nám popisem i některá vystavená díla prodejní výstavy.

Vlastimil Týma – OBRAZY
(24. 1. – 2. 3. 2014)

Čas, který je vyměřen výstavě obrazů Vlastimila Týmy, se již pomalu krátí. Proto neváhejte a navštivte tuto výstavu v mělnickém muzeu dříve, než se v neděli 2. března odpoledne zavřou dveře za posledním návštěvníkem.
Na této výstavě autor představuje především olejomalby. Ty Vás přenesou k jihočeskému rybníku Blato, do Českého Ráje, pod památnou lípu v Telecím, na Vysočinu do malé vesničky Blatiny či do údolí řeky Vydry. Nechybí zde ani tradiční pohledy na malířovo rodné město, Mělník, které autora opakovaně inspiruje k tvorbě.


Podobu české krajiny Vlastimil Týma zobrazuje věrně a bez výrazné stylizace. Do obrazů však promítá svou lásku k čisté přírodě, což malbám dodává jedinečnost a opravdovost. Obdivuje i dramatické momenty vykouzlené přírodou. Při pozorování těchto scenérií vytvořil obraz "Po bouřce" nebo výjev u Ostruženského rybníka.
Výstava je prodejní, a tak se svým oblíbeným obrazem mohou zájemci těšit i po ukončení výstavy.


SŠ.

úterý 18. února 2014

Další skvělá aplikace pro vás, kteří občas i často cestujete vlaky.


Ty tam jsou pryč časy, kdy vám mobilní telefonní operátoři vysvětlovali, jak se draze připojit s telefonem k různým šikovným aplikacím, které se týkají třeba i dopravy, nebo si aspoň ověřit odjezd, či nějaké to zpoždění pomocí SMS zprávy.

Jak šel čas, tak šla samozřejmě vpřed i technika a předpokládám, že dnes už není pro nikoho žádnou novinkou webová adresa http://kam.mff.cuni.cz/~babilon/zpmapa2   . Tady nejen vidíte na mapě republiky, kde zrovna jaký osobní vlak je, ale i jaké má zpoždění, včetně různých aktuálních výluk na trati a dalších informací. Aplikace je výborná zejména v čase sněhových kalamit, záplav, špičkách v pátek a v neděli večer, a nejvíc asi při dálkovém cestování.

Nyní máte možnost, se seznámit s další skvělou aplikací na http://provoz.szdc.cz/tabule/StationDetail.aspx?lang=cs&id=5453018&t=2  , kterou jsem úmyslně přepnul na Mělník, ale dole, se přepnete do seznamu stanic. Aplikace by měla aktuálně ukazovat to, co jinak vidíte na nádražích vybavených elektronickými tabulemi. Mělník má jen malinkou tabulku v sousedním okénku vedle výdejny jízdenek, ale zpravidla bývají tyto tabule velké a jsou aplikovány nad příchodem k vlakům. Netová stránka tak umožňuje sledovat vývoj dopravy v naši ( tam kde zrovna jsme) odjezdové stanici  bez ohledu na to, zda jsme ještě kdesi mimo nádraží, nebo v nádražní restauraci a cestující je tak vlastně s předstihem informován o nástupišti, ze kterého vlak pojede a zda bude mít vlak zpoždění či nikoliv.
To oceníte například v nádražní restauraci při opakovaných narůstajících zpožděních, kdy není toto třeba chodit neustále kontrolovat. A druhým případem je fakt, kdy s předstihem vidíme, že není třeba na nádraží vůbec spěchat.

SŠ.

neděle 16. února 2014

Co dělat, když potkáte psa tuláčka ?


Známe to všichni z televizních obrazovek. Vždy se najde nějaký ten hajzl, který se chce zbavit nevinného zvířete. Psa, pak někde uváže k zábradlí, nebo vypustí na opuštěném místě a to jsou ty lepší případy. Takové zvíře, pak někde strádá žízní i hladem, bojí se okolí, hrozí mu ohrožení na životě v důsledku dopravy a je to zkrátka smutná událost. Přitom jde často o psíka milého a neagresivního, který někdy i hledá jakousi oporu u jiných lidí a stane, se vašim nedobrovolným souputníkem na výletě, či vycházce.


Co tedy dělat, když takové celkem milé zvíře vám je společností stovky, ba tisíce metrů? Pokud jste v okolí Mělníka, tak je dobré si dát do mobilu číslo  602 144 145 a zavolat.  Nečekejte, že se bude chtít někdo nějakým způsobem kromě vás na ulici nějakým psem zabývat. A  tak máte vlastně jeho zdraví a život ve svých rukou.


Pán z útulku mi oznámil, že na odchytovku, se žádné hodiny nevztahují ( ty jsou jen pro návštěvy útulku) a zeptal se, kde jsem na psa natrefil a kde se nacházím, aby si pro něj mohl přijet. Jakmile slyšel slovo Starák, tak měl jasno. Jeho popis souhlasil s mým a naštěstí nešlo o nějakého vypuštěného psíka bezohledným člověkem, ale o štěně tuláka z místních lodních doků. Jak vidíte na druhém obrázku, tak pejsek tuláček měl ze setkání se starým známým velikou radost. Pejsek to byl velmi vychovaný i milý a stal se mi námětem pro článek, který má apelovat na vás, kterým není život zvířat lhostejný. Doufám také, že jsem však dobrým úmyslem nevzbudil pozornost těch, kteří se o tato zvířata zajímají ze zcela jiných důvodů. A tak stále platí: Máte-li rádi svá zvířata, zabezpečte je proti útěku, únosu i možnosti otrávení.


SŠ.

sobota 15. února 2014

Nejkrásnější města na severu Českého království . Budyšín.


Věž pojmenovaná po uherském králi Matyáši Korvínovi, jenž byl ve své době jedním z nejmocnějších panovníků. Český vzdorokrál z roku 1469 vládl na Moravě a ve vedlejších zemích Koruny České. Král Ladislav Jagelonský, pak pouze v Čechách.

 http://cs.wikipedia.org/wiki/Maty%C3%A1%C5%A1_Korv%C3%ADn

Máme tady první polovinu měsíce února a většina z nás má radost z prodlužujícího se dne a již jistě vyhlíží jaro. I tak však slýchám odpověď na tuto otázku : ,, Byl jsi někde o víkendu ?" - ,, Víš, mě tohle počasí ještě nijak nikam netáhne." Slunce má na náš život zkrátka obrovský vliv. A to si stokrát můžeme říkat, že není třeba jezdit někam kdovíkam, protože krásně je i v parku na Polabí, na vyhlídce, či třeba u Štětí na Stezce loupežníka Štětky ( články), nebo na Kokořínsku. Ale, také i u televize a u Olympiády :-). Pojďme se ale podívat v článku aspoň někam, kam by si občan Mělníka měl zajet. A tím místem je známý Budyšín, hlavní město Lužice, které spravoval například náš mělnický otec Karel IV.   :-).


Soška čerta v okně jedné z oněch zmíněných hospůdek.

Z Mělníka je to do České Lípy po silnici 50 km. Když si stejnou vzdálenost přidáte severním směrem a k tomu přičtete ještě vzdálenost od nás do Neratovic, tak jste v cílovém městě, kam se nyní se Soutokem vydáme. Vůbec největší peckou je, že pokud nepojedete s kamarády, nebo s rodinkou, ale třeba jen sami, tak celý výlet pořídíte vlakem za legračních 150 Kč, což je cena denní jízdenky Libnet+ . Tu však zakoupíte nejdříve ve stanicích Úštěk, Česká Lípa, Srní, Doksy, stanice Bezděz, Bělá pod Bezdězem a Bakov nad Jizerou, takže to vyjde dráž. Vzhledem k tomu, že je takové množství možností, jak do Budyšína jet, tak je tady těžko cokoliv nabízet.


Svatby v kočáru. Velikonoční procesí s několika stovkami jezdců na koních, to vše je Lužice.

Mezi Varnsdorfem, kam jezdí z Mělníka přímý autobus a Libercem, kam zase jezdí vlaky od Všetat, je čilé vlakové spojení přes Německo. Tady je důležitým přestupním nádražím Žitava (Zittau). Ve směru od Liberce vás toto nádraží zajímat ani nemusí. Je to zkrátka trať Dresden- Liberec s číslem 828 v našem jízdním řádu ČD. Tady vás bude zajímat pouze nádraží Bischofswerda, kde musíte přestoupit, aby vás vlak neodvezl až do hlavní saské metropole na Labi. Právě tudy totiž projíždí trať Dresden- Bautzen ( Budyšín) - Görlitz (Zhořelec), po které pojedete asi ještě čtyři zastávky. Vlaky z Liberce do Drážďan jezdí poměrně často a v Budyšíně jste zpravidla za nějakých 90 minut.


Panorama z Mostu přátelství.

Po příjezdu do města vás přivítá nádražní hala s dvojjazyčným nápisem a typický kolmý přechod přes důležitou silniční tepnu, jak jsme již o tom mnohokrát psali třeba v článku o Regensburgu. Budyšín je město mnoha věží a asi nejkrásnější pohled na něj je s Mostu přátelství, vysoko nad řekou Sprévou. Má velmi bohatou historii, která je zhruba od roku 1000 n.l. do roku 1635 přímo spojena s Čechami. Lužice byla součástí království, které neslo například za panovníka Karla IV. honosný název Země Koruny České. I dnes, se najde ještě hrstka stoupenců na obou stranách, která si na vzdor postupné germanizaci tohoto národa připomíná společné slovanské kořeny a obě strany, se navštěvují. Vždyť Lužice má své zvyky i své písmo a hrstka obyvatel, se vedle tradiční němčiny učí dle možností ( škol ubývá) i jazyk Lužických Srbů. Ještě dnes zde najdete dvojjazyčné nápisy a někteří místní jsou rádi, když s nimi cizinec promluví dokonce v jejich místním jazyce, nebo když slyší jazyk jim tak nějak podobný a i trochu srozumitelný. Alespoň tak soudím dle člověka, který se takových výletů do srbských rodin s jistou pražskou společností občas účastní a také dle internetu.

Adresa spolku a vynikající stránky:   http://www.luzice.cz/


Stará vodárna a kostel Sv. Michaela.

Budyšín je příjemné město a na stránkách http://bautzen.de/ , se můžete poklidně virtuálně procházet po jeho uličkách i cestičkách uprostřed léta, ale vlastní zážitek, je samozřejmě vlastní zážitek. Najdete tu na hlavním náměstí nedaleko staré radnice i hospůdky, kde se prý budete cítit, jako doma, ale v tomto nemohu sloužit. Prý se jedna jmenuje Wjelbik ...http://www.luzicke-hory.cz/historie/index.php?pg=clsrboc  a druhá má jméno po dvou loupežnících ( Karásek a druhé jméno je německé) a nějakou vazbu na náš budoucí minipivovar v Chomutově. Více zde.....
http://usti.idnes.cz/novy-minipivovar-v-chomutove-d2x-/usti-zpravy.aspx?c=A130710_1949685_usti-zpravy_alh

Ostatně, víc než nějakému vysedávání a utrácení eura za pití a jídlo, dávám přednost poznání i určité nutnosti spěchat. Zpět, se můžete samozřejmě vydat nazpět po stejné trase, nebo si zajet ještě, jako já do Zhořelce, když už jste tady. Tam se podíváme příště a tentokrát do té historické německé části, která je vážně úchvatná a budete moci posoudit ten obrovský kontrast.
http://soutok.blogspot.cz/2012/06/ve-znameni-polska-ii.html

Do hlavního města Horní Lužice však můžete jet také na kole z našeho Šluknovského výběžku po cyklotrase kolem řeky Sprévy, ovšem neodkládejte moc výjezd, ať nedopadnete, jako já v článku o Spreeradweg, který jsem tu někdy v srpnu či září 2012 publikoval. Cesta to ovšem byla v pasážích u řeky poměrně romantická.


Pohled z Mostu přátelství k hraničním horám na jihu.


Budyšín i jeho blízké a vzdálenější okolí toho nabízí více, avšak to je již vše o čase i o zájmu. Severně od města je například na řece Sprévě velká nádrž a najdete zde i Dinosaurus park Kleinwelka ( cca 6 km od města), kde je asi na 200 umělých exemplářů o délce až 30 metrů. Doma vám může Lužici při troše štěstí kromě fotografií a internetu připomenout i rozhlasová stanice Rádio Lausitz 107.6 MHz, která vysílá z kopečku Schafberg nedaleko městečka Löbau poblíž našich hranic. Ale, to je již pro fandy tak trochu dálkového příjmu, kteří vědí, že je nejprve třeba zamezit vlnám jiné německé stanice z Krušných hor terenní překážkou.

Zákoutí na Sprévě.



Orientační tabule.



Radnice.



Detail hodin na radnici.

Reichenturm. Je obdobou šikmé věže v italské Pise na sever od Alp. Ve výši 55.25 metrů má odchylku 1.44 metrů od osy.


 Dvojjazyčné nápisy k Horní Lužici patří. Tento je na vlakovém nádraží DB.

Tak tohle je zajímavý příspěvek: http://www.luzice.cz/home/zpravy/zpravy.dot?id=18608
Tip spíš pro ty podnikavější a vynalézavé.


Naposledy aktualizováno 16.2. v 11.58 a zřejmě již definitivně.

2.díl ... http://soutok.blogspot.cz/2014/02/nejkrasnejsi-mesta-na-severu-ceskeho_21.html

SŠ.