středa 28. listopadu 2018

,,Připadám si, jako Karel Gott" pravil k pobavení publika šťastný autor knihy Mělník na starých fotografiích Karel Lojka. Obřadní síň mělnické radnice prvně ve své historii při křtu knihy nepostačovala kapacitou a lidé stáli až na chodbě.


Každá plánovaná kulturní akce jednoho dne propukne a jinak tomu nebylo ani dnes dne 28. listopadu 2018 v 17 hodin, kdy se křtila v obřadní síni mělnické radnice  mělnickými občany velmi očekávaná kniha s titulem Mělník na starých fotografiích ( 1970- 1989) od autora Karla Lojky.

Po zkušenostech z minulých knižních křtů jsem tentokrát opravdu šlápl do pedálů, jak se lidově říká, abych dorazil na místo činu co nejdříve, ale radniční obřadní síň byla již tak zaplněna, že bylo úspěchem získat místo uvnitř :-).

Nebylo divu, vždyť se zde sešly především ročníky, které ten Mělník v letech 1970 až 1989 opravdu prožily na vlastní kůži a nyní se díky jednomu jedinému člověku, který tu dobu fotograficky zaznamenal a dal své materiály k disposici veřejnosti, se mohou do ní na stránkách knihy vrátit.


Napětí v sále by se dalo před začátkem krájet. Vždyť já toho beru letos před Vánocemi trochu více a tašku jsem nechal v kapse kabátu na věšáku na chodbě. Bleskurychle jednám a za chvíli jsem opět v řadě na knihy. Zaujímám po koupi jedno z posledních míst u dveří a rozhlížím se.

Vytahuji starý automat pro první snímky akce a zkusím přitáhnout v detailu i sklenice určené k přípitku. Objevuje se takový snímek na hraně přijatelné kvality, jak tomu ostatně bývá v místech s umělým osvětlením, pokud se rozhodujete pro přiblížení a nemáte ani silnější nabitý blesk, ani možnost prodloužit dobu osvitu, která však může  někdy naopak způsobit jistou rozmazanost.

Vzpomínám si, že mám v kapse kabátu úplně čerstvě nabitou baterii, ale již není možnosti, se někam vracet. Lidé stojí až na chodbě a na mém kabátu je spousta dalších
.

Dole již pobíhají mezi lidmi  známé tváře s kvalitní fototechnikou, která taková musí být už jen proto, protože výsledné výtvory budou ozdobou tištěných periodik a možná i internetové městské kroniky pro rok 2018.






Atmosféra v síni je však krásná a taková srdečná. Ve vzduchu je cítit všeobecné nadšení. Nečekaná obrovská rekordní návštěva těší všechny účastníky, kteří se podílejí na organizaci a velmi pěkný pohled je i na nové zabalené balíky knih, které každou chvíli putují na prodejní stolek. Spokojení jsou prostě všichni, a to je vždy krásné.





Slova se nejprve ujímá jako obvykle Martin Klihavec, který je spoluautorem knihy a z jeho slov vyzní dvě velmi důležité věci.

Pokud si ještě pamatujete někteří konec 90. let minulého století, tak si možná vzpomenete, že se tehdy hodně hovořilo o tom, že knihy jsou prakticky mrtvou záležitostí. Proč si dávat do knihovny další a další nyní ( v té době po zdražení) drahé knihy, když je spousta zajímavých věcí ke stažení a ke čtení na internetu?

Internetové knihovny, se tehdy stávaly šlágrem a veřejnost na klasické knihy pohlížela s rozpaky, neboť zabíraly místo, zbytečně něco vážily a lidstvo bylo doslova posedlé pohledem na monitory, kde máte vše osvícené a můžete si vše podle potřeby zvětšovat a přibližovat.

Jenže si řada lidí stále ještě uvědomuje, že ta papírová kniha má takovou příjemnou duši, kterou vás pohladí, jinak ji vnímáte a nepotřebujete, aby zrovna šel elektrický proud. Cítíte v ní určitou hmotnost, která říká: ,, To jsem já a nevymažu se ti. Možná budu časem trochu chátrat a žloutnout, ale Ty to jistě oceníš, protože budu součástí tvého života".



Druhá myšlenka již patřila panu Lojkovi, ale ve své podstatě měla velikou hloubku. Opravdu se musí najít aspoň jeden jedinec, který u toho všeho je, který to zvěční a hlavně si to nenechá pro sebe, což mnoho lidí dělá. Jinými slovy lze říci, že kdyby nebylo aktivity pana Lojky, který přišel nejdříve s facebookem orientovaným na historické fotografie starého Mělníka a nakonec, se nedohodl i s Martinem, tak by toto město s největší pravděpodobností nikdy nic takového nemělo, což by byla neskutečná škoda.

Pravděpodobně bychom měli doma někteří na různých DVD a flash kartách obrazové materiály, ke kterým jsme zase od někoho známého přišli, a ten to měl také od někoho :-). Kniha nás tedy tak nějak vlastně všechny oficiálně spojí a jsem toho názoru, že to spojení nám v posledních letech právě tak nějak chybí. Každý dělá něco jiného, poslouchá něco jiného, kouká na něco jiného a lidé k sobě možná složitěji hledají cestu.


Pak již promluvil samotný pan Lojka a velmi dobře věděl, co návštěvníka zajímá asi nejvíce. Jak Vás to napadlo toto vše tehdy takto fotit ? Bylo to právě přátelství s Františkem Puršem, který měl přehled o veřejném dění, a který doporučil autorovi knihy, aby fotil to, či ono, neboť tyto stavby končí a nové začínají svůj život. Jak logické, krásné a upřimné.

Mimochodem, trošku jsem si při té příležitosti vzpomněl na lidi, kteří občas cestují, třeba jako já a nefotí. Řekli mi, že oni si to lépe užívají a budou si to pamatovat celý život. Nevím, ale domnívám se, že fotografie vám vždy lépe rozhýbe mozkové závity, vše se vám opět vybaví a budete za ni kdykoliv rádi. Ostatně, vždy když píši články z míst, kde jsem byl a dávám k nim fotky, tak to znovu celé prožívám.


Pak promluvil starosta města Ctirad Mikeš, který připomněl, že od roku 2014 má Mělník prakticky jednu knihu ročně od místního autora na regionální téma, což nám mohou ostatní města opravdu závidět. Mimochodem, přítomní se také dozvěděli, jak to tedy nakonec po komunálních volbách dopadlo ve vedení města a výsledek vcelku odměnilo potleskem.

Starosta promluvil krátce i věcně, a vědom si toho, že knihu pokřtí známá televizní herečka Jitka Čvančarová, kterou samozřejmě mnozí bereme také, jako jednu z nás, z nás mělničanů, tak předal slovo.


Jitka se zhostila role s noblesou i s určitým ženským šarmem, přednesla mimo jiné před množstvím přihlížejících krásná sváteční slova, která nám všem tady na Mělníku po tom krásném letošním roce zněla opravdu velmi mile. Vždyť jenom sám Soutok letos navštívil na Mělníku opravdu obrovské množství kulturních akcí na našem hlavním náměstí, zavítal do různých koutů našeho města, které by bylo rádo patřilo mezi města, kterých si jeho občané v hojném měřítku skutečně váží a ztotožňují se s ním, a navštívil i místa, kde se dějí různé práce týkající se problémové dopravní situace, která je asi tím nejčernějším puntíkem v jeho životě, ač i zde dostávají některé komunikace lepší podobu.







Pak tedy již přišel na řadu samotný slavnostní akt, ale přece jen jsem něco vynechal a teď to napravím. Někdo si zapamatuje něco napoprvé, někdo až počtvrté, někdo ještě déle, a někdo si to musí občas nějak připomínat. A někdo se opravdu připomíná. Tak tedy je třeba říci, že i tato publikace vyšla v nakladatelství Baron a promluvil i jeho zástupce :-).

Kdo naopak nepromluvil a bohužel nemohl, ač by jistě opravdu moc rád a k lítosti mnohých, tak to byla populární zpěvačka a královna swingu Eva Pilarová. Ta byla bohužel propuštěna po úrazu z nemocnice do domácího léčení.

Vím, že Soutok nemá žádnou zvláštní sledovanost a už dávno to nejsou ty stovky, jako na začátku, což je dáno mnoha důvody, ale můžu zde projevit určitá osobní přání. A jedno z nich snad budete sdílet i se mnou. Přeji paní Pilarové brzké uzdravení a stále plno elánu.



Tentokrát probíhala autogramiáda obou autorů opravdu dlouho :-) , a protože pořád někam spěcháme, tak jsem si tu obřadní síň vychutnal poklidným posezením a pozorováním toho života kolem sebe. Mimochodem, do síně se vrátil nádherný obraz Luďka Marolda, který nám ukazuje naše město ještě bez mostu s přístavním molem pro přívoz, který tu jezdil.

Ten přívoz se nám i letos moc líbil a možná by mohl zůstat pod městem, jako určitá atrakce. A k obrazu starosta připomněl, že hledíme na něco, co člověk 100 let neviděl. Mělník dnes prostě opět kulturně žil, a věřím, že každý kdo sem přišel, tak měl dnes krásný pocit z toho, že je občanem tohoto města.



A za tím vším je třeba hledat lidi, kteří prostě pro veřejnost něco dělají, byť třeba v rámci nějaké své záliby.



Karel Lojka ....


...... a  Martin Klihavec dnes podepisovali prakticky všem návštěvníkům své dílo, které možná někde skončí v závěru roku i jako krásný hodnotný vánoční dárek :-).

Hezký zbytek pracovního týdne a nezapomeňte, že v sobotu 1. prosince v 17 hodin si rozsvítíme na Mělníku vánoční strom. Určitě bude krásná atmosféra.

úterý 27. listopadu 2018

Podzimní soutěž RMM ,, Cesty tažných ptáků" dnes poznala vítěze. Fotogalerie úspěšných týmů. Židovský hřbitov v Mělníku můžete nyní navštívit vždy jen v neděli. Filmový týdeník.


1. místo   
První místo obsadili žáci 8. A a 9. C ze ZŠ J. Matiegky Mělník pod vedením Mgr. Martiny Kopecké.


Dnes zástupci Regionálního muzea Mělník předali ceny vítězům přírodovědné podzimní soutěže Cesty tažných ptáků.

Podzimní soutěž Regionálního muzea Mělník „Cesty tažných ptáků“ má vítěze!

Podzimní soutěž Regionálního muzea Mělník s názvem Cesty tažných ptáků probíhala od 26. 9. do 31. 10. 2018. Byla určena pro žáky 2. stupně základních škol. Účast byla hojná a zapojili se třídní kolektivy i jednotliví žáci nejen z mělnických škol. Soutěžní otázky a úkoly byly tentokrát zaměřeny na fenomén ptačího stěhování . V průběhu soutěže se žáci dozvěděli mnoho nových informací o podzimní přírodě.

První místo obsadili žáci 8. A a 9. C ze ZŠ J. Matiegky Mělník pod vedením Mgr. Martiny Kopecké, na druhé příčce se umístila třída 8. A ze základní školy J. Seiferta Mělník pod dohledem Mgr. Lidmily Bartákové. O třetí místo se dělí kolektiv 9. tříd ze Základní školy J. Seiferta pod vedením Ing. Daniely Ronové a žáci 6. A a 7. B ze ZŠ Dolní Beřkovice, které vedla Bc. Daniela Havláková. Speciální cenu za úspěšnou účast obdrželi někteří žáci ze ZŠ Jungmannovy sady Mělník, kteří soutěžili jako jednotlivci.
Zástupci Regionálního muzea Mělník předali vítězům hodnotné ceny přímo ve školách. Vítězná třída získala dvoudenní pobyt na terénní stanici Správy CHKO Kokořínsko – Máchův kraj v Kokořínském dole. Ostatní obdrželi zábavné experimentální sady pro poznávání přírody: meteostanici, sadu pro pěstování krystalů či výrobu ekobaterie a výukové plakáty a materiály z ptačího světa. Gratulujeme!
-rmm-


2. místo

Na druhé příčce se umístila třída 8. A ze základní školy J. Seiferta Mělník pod dohledem Mgr. Lidmily Bartákové.


3. místo

 O třetí místo se dělí kolektiv 9. tříd ze Základní školy J. Seiferta pod vedením Ing. Daniely Ronové a žáci 6. A a 7. B ze ZŠ Dolní Beřkovice, které vedla Bc. Daniela Havláková. Speciální cenu za úspěšnou účast obdrželi někteří žáci ze ZŠ Jungmannovy sady Mělník, kteří soutěžili jako jednotlivci.



Dne 7.12. 2016 byl slavnostně otevřen zrekonstruovaný židovský hřbitov, který byl založen v roce 1878.Někdejší pohřebiště židovské menšiny, se veřejnosti otevřelo po dva roky trvající rekonstrukci.
Dodnes je dochováno 122 hrobů a 21 hrobek.

https://melnicko.cz/rekonstruovany-zidovsky-hrbitov-melniku-prijela-otevrit-norska-velvyslankyne/

Jak jsem se zmínil v minulém článku, tak jsem navštívil téměř po dvou letech židovský hřbitov, a tentokrát jsem se dostal dokonce dovnitř. Na úvodní fotce vidíte, že jsem měl v tomto případě štěstí. Mělník se tímto činem zařadil v České republice mezi města, která připomínají návštěvníkům život místních židovských komunit obyvatel prostřednictvím památkových rezervací ( domů, hřbitovů, synagog).

Hřbitovy jsou samy o sobě nejen místem posledního odpočinku, ale i obrazem určitého kulturního dědictví i bohatství. Najdete zde hroby i hrobky význačných občanů v dějinách měst, obcí i států, či hrobky šlechticů, které někdy můžete skutečně obdivovat pro jejich umělecké ztvárnění, stejně tak, jako hrobky a hroby neznámých i známých vojínů, či prostých lidí. Jen to chce občas o některých jménech něco aspoň málo tušit, nebo vědět.

Mezi takové hřbitovy v Mělníku patří zejména ten na Pražské ulici a na Chloumku u kostela Nejsvětější Trojice ( také tu jsou někde články plné fotografií z tohoto prostředí). Z prvně jmenovaného jsem si dovolil přidat na konec článku dvě fotografie, aby si čtenář uvědomil tu rozdílnost a bohatost kultur. Nejen kostely, ale také hřbitovy, a další a další věci. To je bohatost světa kolem nás.

A protože se nenašel vůbec nikdo, kdo by zareagoval, že mu ve včerejším článku video nefungovalo a musel jsem na to přijít sám, tak tedy ještě jednou nový a přímý fungující odkaz:

https://www.youtube.com/watch?v=r8WrgFBhrjg












neděle 25. listopadu 2018

Zemřel bývalý úspěšný mělnický reprezentant v silovém trojboji Jan Hunčovský.Slavnostní uvedení knihy Mělník na starých fotografiích. Šachy ve finále. Blata a jejich Kokořínská ulice také ve finále. Fotogalerie. Filmový týdeník, který se snad nikdy nedával.


Milí čtenáři, chtěl jsem začít dnešní článek tím, že vám opět připomenu, že žijeme ve flexibilní době, všude se finišuje s prací, zvlášť teď před Vánocemi, a tak není pomalu ani čas na to oblíbené víkendové psaní blogu. Jenže je mi dnes tak nějak všelijak.

Možná si pamatujete, jak jsem tu kdysi v nějakém článku ( byl to seriál) o hudbě ( těch tu je :-)) vzpomínal na to, jak jsem u jednoho člověka poslouchal již v roce 1978 černé vinylové desky skupin Kiss, ACDC, nebo Pink Floyd. Sice byl údajně takzvaný čas hluboké totality, ale lidi si občas nějaké věci nějak opatřili, když chtěli. Ostatně, to znáte ze seriálu Rádio kdysi a dnes, který jsem tu publikoval již na podzim 2011.

Vězte tedy, že zemřel náhle dne 18.11. 2018 ve věku 56 let mělnický reprezentant v silovém trojboji Jan Hunčovský, který byl v posledních letech tak trochu ve stínu svého mladšího bratra ultramaratonce Martina. O tyto sportovní věci jsem se nikdy moc nezajímal, tak mi dovolte aspoň několik odkazů. Honza patřil k úspěšným mělnickým sportovcům.

http://www.trojboj-krnov.estranky.cz/clanky/historie-uspechu-oddilu/4_mistrovstvi-ceske-republiky-muzu_-krnov-13_04_1996--.html

https://www.powerlifting-ms.cz/sluzby/ ( ME masters, Maďarsko 2003)


Hlavní kulturní událostí posledního listopadového týdne je slavnostní uvedení knihy fotografií Karla Lojky, které připadá klasicky v obřadní síni radnice na 17 hodinu dne 28. listopadu. U křtu mají být mezi význačnými hosty mimo jiné herečka Jitka Čvančarová a královna swingu Eva Pilarová.

Aktualizace 26.11. v 18.30 : 

Právě jsem obdržel zprávu od Martina Klihavce, že zpěvačka Eva Pilarová byla v nemocnici, je nemocná, a proto ve středu na Mělník nepřijede.
U křtu knihy bude tedy jenom herečka Jitka Čvančarová 


A na stejný den ( 28. listopadu) připadá od 16 hodin i případný šachový Tie- break mezi mistrem světa Magnusem Carlsenem z Norska a vyzývatelem Fabianem Caruanem z USA, což zajímá možná vás, kteří jste někdy hráli pro zábavu, nebo i soutěžně šachy.

Po skvělé první partii, která slibovala vynikající zápas upadla hra do série remíz, která rozpoutala rozdílné emoce šachistů. Jedni byli nadšení rozmanitostí variant hry a druzí, kteří jsou ovlivnění uměním starých mistrů a obdivují promyšlenost a ztrátu těžké kvality ( dáma, obě věže) za vítězství, vytýkali oběma hráčům velikou opatrnost a obavu o ztrátu třeba jen jediného pěšce, což je ovšem ovlivněno vysokou finanční odměnou, která čeká nejen na vítěze, ale v podstatě i celý jeho tým poradců, psychologů apod. :-).

Až v desáté partii, se zdálo, že mistr světa, který je dle odborníků zřejmě silnější, zřejmě uhraje bod, ale to se nezdařilo. Předposlední regulérní partie skončila rychlou výměnou materiálu remízou a naznačila, že asi hra půjde až do tie-breaku. Ta 12. partie ( poslední regulérní) se hraje v pondělí 26. 11. a stávající mistr světa v ní bude mít černé, což je barva, se kterou se mu překvapivě daří lépe, než s bílými kameny, které bývají považovány odjakživa za výhodnější, kvůli zahájení hry. Tak tedy zítra uvidíme.


I na Blatech se konečně zdá, že už to tam brzy snad všechno otevřou. Fotky jsou z neděle asi ze 16.30 hodiny.


Nově vznikne přechod pro chodce s ostrůvkem.



Autobusová zastávka ve směru na Chloumek bude z velkých dlažebních kostek.


Opravdu široká vozovka.


Zde bude opět autobusová zastávka Mělník-Blata ve směru k autobusáku.


Nově tu vznikne i krásný chodník.


Jak tu vyřeší onen odbočovací pruh zatím nevím. Možná jen kresba, snad i zvýšené místo.




Světice, pramen světice. Tahle věžička mi připomene kapitolu mělnického vodovodu a jeho historie, jakož soutěž o mělnických věžičkách, kterou kdysi Martin Klihavec vypsal v Mělnické radnici. O jednu jsme nedávno v areálu bývalé STS přišli.



Město od SV, tentokrát v mírné mlze.


Udělal jsem si takový zdravotní pěší okruh a po delší době ( naposledy před několika lety na Řípské pouti) jsme potkal polárního psíka plemene husky . Setkání s tímto psem ve mně vždy probudí obdiv, romatiku, cestopisy a nebylo tomu jinak ani v neděli odpoledne.

Nehledal jsem žádné odkazy a nic jsem nezkoumal. Na to není dnes čas. Jeden tu mám, ale zda jde zrovna o tuto rasu, tak to nevím.

https://www.muj-pes.cz/plemena/sibirsky-husky-278.html


Slečna si přála, abych tu napsal, že prý vůbec nejde o venkovního psa. Ten její se prý velmi rád vyvaluje doma :-).

Nuže, moje kroky pak vedly na Neuberk, abych zjistil, zda se dostanu k zámecké budově, kde jsou další mělnické sluneční hodiny, které znám jen z fotografií na webu. Víte, že jsme to tu s Jirkou probírali. Bránu tady zamykají a nevím, zda se někdy toto podaří.

Pak jsem šel na židovský hřbitov, který jsem fotil zatím jen jednou, a to z venčí, asi týden před slavnostním otevřením. Napadlo mě to ze dvou důvodů. Když jsem šel posledně prohnat DAB+ na Chloumek, tak jsem šel samozřejmě poblíž. A druhý důvod ?

Pořád je teď takovým téma letošního roku válka. Zrovna včera jsem někde naladil v TV Boj o Moskvu. A také mi přišla po e-mailu taková věc, která běhá mezi lidmi.

Já nevím, že se pořád kouká na tu poplatnost režimu. Ono je to v modrém to samé, co předtím v červeném. A jedno jest, o jak vysokou politiku jde. Všude jsou nějací hajzlíci, nebo se někdo bojí o život, tak proč se s tím tolik nadělá. Vždyť už jsou dnes novináři a minimálně část poslanecké sněmovny lidem k smíchu.

https://www.email.cz/download/k/cIdzR_Ki6QR69-7051386UuPsmWTyDP0rtFIy8ysSL0tDbYiI1W1hYQ7Tr2Qx1pJrVNm1YA/Pra%C5%BE%C3%A1ci%20nikdy%20nezklamou.mp4

Aktualizace 27.11. 2018:

A nikomu vůbec nevadí, že ten odkaz je nikam nezavede. Tak tedy:

https://www.youtube.com/watch?v=r8WrgFBhrjg