úterý 29. dubna 2025

Dvě úžasné mělnické vyhlídky, aneb poznejte Mělnický sluneční kalendář. Kdo skutečně osvobodil Prahu ? Poví nám Živá historie. Máte rádi mělnické středověké sklepy ? V sobotu je premiéra pod Němým Medvědem.

 


Západ slunce mezi Milešovkou a Kletečnou.

Četl jsem kdysi, že Česká republika je královstvím rozhleden a snad každá kniha, nebo dokument toto hrdě zmiňuje. Však je naše krajina krásná, řada lidí velmi ráda stoupá na rozhledny a mnozí máme i nějaké ty své oblíbené kopce a vyhlídky, kde nás pojme takový určitý příjemný, až majestátní pocit.

Německý přírodovědec Alexander von Humboldt ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexander_von_Humboldt ) napsal kdysi o nejvyšší hoře Českého středohoří Milešovce v dopise příteli, že je z ní prý třetí nejkrásnější výhled  v Evropě.

Inu, mohu potvrdit, že výhled z Milešovky má něco do sebe, ale určitě se shodneme na skutečnosti, že takových úžasných míst je jen u nás plno a jistě jich těch úžasných a oblíbených máme každý hned několik a rádi se na ta místa vracíme. Ostatně, prý i Humboldt se rád rozplýval nad mnoha výhledy.

Myslím, že tady na Mělníku mnozí pějeme chválu především na nedalekou horu Říp, na úchvatný výhled z rozhledny na Vrátenské hoře, na úžasný kruhový výhled z vrchu Nedvězí, ale neopomeneme ani vyhlídky nejbližší, odkud nejčastěji hledíme do kraje, spřádáme nejrůznější plány a uvědomujeme si jejich určitou originalitu. Vždyť právě tady můžeme hledět na největší řeky naši vlasti, na krajinu rovinnou i tu plnou horstev a kopečků, a konečně i na bájnou horu Čechů.


Letní slunovrat. Stožár na Grosser Lugstein na obzoru v pravé části snímku.

Dnes ovšem nechci opěvovat úžasné výhledy z blízkosti mělnického zámku, ale pojďme si po letech připomenout místní Mělnický sluneční kalendář. Stejně jsem jím dříve články spíše doplňoval a myslím si, že jde o docela zajímavou věc, která si zaslouží čestnější místo i pro hledání daného téma. Vždyť na vyhlídkách často rozjímáme, chytáme atmosféru a není úplně nutné se detailně vždy věnovat vzdáleným objektům horizontu.

Takovým významným aktem je i pohyb slunce po obloze, včetně jeho západů za konkrétními body na obzoru. Obvykle se těšíme ze svátečnosti takové chvíle, kdy nám sluneční kotouč zapadá za obzor, přičemž pozorujeme měnící se barvy atmosféry a případně další atmosférické jevy v podobě červánků. To vše je jistě krásné, ale proč bychom jako místní občané nemohli například vědět, za jakým významným bodem nám kdy ono zmíněné slunce zapadá ? Je to tedy něco ve stylu takového slunečného keltského kalendáře, který je nám občas na některých místech zmíněn, pokud to zrovna někoho napadne zjistit.

Pojďme tedy již k faktům. Nejdůležitější horou je u nás hora Říp.  Má azimut 287 ° a slunce za ním zapadá 16. dubna, a pak 26. srpna. První datum nám zvěstuje již krásný příchod jara a je nepochybně optimističtější. To druhé je poněkud smutnější. Nejen, že nám již pomalu končí léto, nebo spíše dětem prázdniny, ale je to i černé datum pro naše národní dějiny. Vždyť 26. 8. 1278 padl náš významný král Přemysl Otakar II. v bitvě na Moravském poli a 26.8. 1346 padl král Jan Lucemburský v bitvě u Kresčaku, kam jej doprovodil i náš mělnický otec Karel IV.


K určování kopců dnes slouží různé mobilní programy.

Dalšími význačnými kopci jsou Milešovka a Kletečná. Obě vyhaslé sopky českého středohoří nám mohou připomínat tak trošku slavné egyptské pyramidy. Za Milešovkou ( 301°) zapadá slunce 13. května a 29. července. K prvnímu datu by se snad dalo říci, že to je krátce po té, co dozněly u Milína ( 11.5.) údajně poslední výstřely 2. sv. války, ale můžeme to také vztáhnout k zemědělství. Je to období, kdy nám již pomalu končí ti tři zmrzlí ( Pankrác, Servác, Bonifác) a očekává se, že nám již teploty nebudou klesat případně pod 0°C.

Čili je to vhodné pro výsadbu choulostivějších druhů zeleniny. Paradoxně je to také období po sv. Anně ( 26. 7. ), kdy nám pranostiky říkají, že Svatá Anna chladno z rána. Keltové by si tedy na Mělníku zřejmě hlídali západy slunce za Milešovkou. Ale, máme tu ještě jednu takovou menší pyramidu jménem Kletečná a rozdíl mezi oběma horami je asi týden sluneční dráhy.

Kletečná ( 304°) nese hodnoty západu slunce 21. května a 22. července. Tady mě nějak nic zrovna nenapadá a je třeba jít dále. Nejzašším bodem sluneční cesty ( 21. června - letní slunovrat) je místo, které již leží v Sasku a poznáme ho především podle typického  telekomunikačního stožáru. Grosser Lugstein ( 309°9' )

Na Grosser a Kleiner Lugstein jste se se Soutokem již také podívali.


Zimní slunovrat se vztahuje tuším k Lužci nad Vltavou, ale nemohu si vzpomenout, do jakého článku jsem to dal. Nicméně je těch zajímavostí více. Na Mělníku je o letním slunovratu třeba o 18 minut delší bílý den, než u Lipna. o tom zase píše článek ....



Květen je měsíc, kdy si také připomínáme konec 2. sv. války. Letos je tomu již rovných 80 let, a tak není divu, že poslední číslo Živé historie má za hlavní téma osvobození Československa. Na historii je krásné i to, že fakta nikdy nejsou konečná a ani černobílá. Vždy se někde ještě něco objeví, máme na vše různé specialisty, a tak zatímco před 50 lety jsme měli někdy jen nějaká školní strohá fakta, tak dnes jsou veřejnosti předkládány i různé další podrobnosti. Teď nemám na mysli jen 2. sv. válku, ale je až s podivem, co vše se dozvídáme třeba o našich panovnících z období středověku.

Pokud vás tedy zajímá tak populární téma, jakým zejména pro mužskou část populace 2.sv vždy byla, tak si neváhejte zakoupit poslední číslo časopisu Živá historie.

Nu, a je již také čas upozornit na blížící se otevření středověkých sklepů. Tentokrát jde o skutečnou premiéru, protože zatímco populární sklepy U Straků, nebo U Holečků již několikrát otevřeny veřejnosti byly, tak sklepy pod Němým Medvědem ještě ne. To je pro milovníky poznávání středověkých sklepů v centru města téměř povinnost. Jsem sám zvědavý, jaká bude návštěvnost. Připomínám, že zatím největší návštěva během asi 8 hodin čítala  1 174 návštěvníků .


Mělnické podzemí – sklepy pod Němým Medvědem
----------------------------------------------------------
Mělnický osvětový a okrašlovací spolek, Petr a Josef Kowandovi a Martin Klihavec vás zvou na další prohlídku části unikátního mělnického podzemí, které dosud nikdy neměla veřejnost možnost spatřit.
Bude možné si prohlédnout sklepení nacházející se na náměstí Míru pod domem čp. 27 (je to ten dům s pivnicí Němý Medvěd).
Jednotlivé části sklepení se nachází v několika různých úrovních a zasahují i mimo půdorys domu; pod sousední dům, pod chodník a také i pod plochu náměstí. Sklepení bude otevřeno pouze jeden den – v sobotu 3. 5. 2025 od 9:00 do 17:00 hodin. Na prohlídky tohoto podzemí není potřeba se nijak objednávat, ani není potřeba si rezervovat vstupenky. Vstup bude volný průběžně po celý den. Návštěvu lze absolvovat i s malými dětmi bez omezení věku, ale je potřeba počítat s několika schodišti. Ve sklepě není zavedena elektřina, proto je nutné mít s sebou baterky.
Martin Klihavec, předseda MOOS a místostarosta města Mělník



úterý 22. dubna 2025

V Mělníku začala třídenní odpolední akce Monster truck show. Než to vypukne. V pátek začíná Řípská pouť, aneb program 2025. V sobotu také Jarní Retro Garáž, aneb aukce i burza veteránů.

 


Někteří diváci na fb stránkách atrakce píší, že prý je to pěkná podívaná. Pro mě spíše nostalgie ze 70. let 20. století, kdy se v jednom motoristickém časopisu psalo o různých automobilových disciplínách v USA, kde samozřejmě nechyběla ani zmínka o závodech dragsterů a človíček v dětském věku jen žasnul, kolik je různých závodů a třeba i jen ukázkových disciplín. Pro řadu lidí dnes však také něco, kde si v předsudcích nyní za cenu 350 Kč odnesou jen neznámé prožitky v řádu několika desítek minut a možná by o tom snad za polovinu někteří ještě zauvažovali.

V každém případě se občas někde někomu podaří sem tam tuto neobvyklou atrakci vyfotit ještě před tím, než se na čas schová za závěsy proti neplatícím kolemjdoucím, aby gigantickými koly za skřípění plechů, smradu gum, řevu motoru, praskání kovu a létání jisker předvedla tato monstra svoji show těm ochotným toto vše podstoupit na vlastní oči. Zde na Mělníku máte tedy ještě nyní k disposici dvě představení. Fotografie v článku nejsou archivní, ale je to současnost.



















Pryč jsou již dávno časy, kdy jsem byl i kvůli fotografiím a videím parního vlaku jménem Svatý Jiří ochoten v tomto čase zavítat za svými zálibami na vrchol naši národní hory a někdy dokonce sejít i dolů na samotnou pouť, kde mě v jednom případě oslovil na jevišti i projekt Smokie revival. Zůstaly tu jen články. Nicméně se takové chvíle nezapomínají, poutě jsou především pro děti, a proč se koneckonců nepodívat, jak takový program vypadá dnes, byť už člověku nic neříká :-). Vás mladší však může přitáhnout a možná si někdo s dětmi uvědomí, že by to třeba mohl být dobrý program pro nadcházející víkend.



A nebo si také můžete zajet do Lysé nad Labem, kde se koná nejen aukce historických motocyklů i automobilů, ale také burza. Objevil jsem o akci velmi pěkný článek s mnoha obrázky, a tak je to nabídka pro každého, kdo chce jen pokochat oči, nebo dokoupit nějaké náhradní díly, či snad nakoupit doslova nějaký ten nádherný stroj. Třeba níže v článku najdete dole ve fotogalerii něco, co pamatujete, nebo jste to dokonce vlastnili, či snad ještě šťastně vlastníte.


Pohodový zbytek týdne !

pondělí 21. dubna 2025

Nádherná velikonoční neděle nebyla jen první letošní cyklistickou vyjížďkou Soutoku, ale přímo paletou zážitků. Uvidíte čápa, medvědy, daňky, historické kočárky, zámek, zajímavou stavbu a opravdu mnoho nejrůznějších fotografií z cesty.

 


Velikonoce 2025 nám končí a já si dovolím přidat článek o něčem, co mě včera naplnilo radostí a pohodou. Po prvním výletě tohoto roku autem, který vedl minulou neděli  na moji tolik oblíbenou Vrátenskou horu tu stál také další tradiční úkol, kterým je každoroční první projížďka na jízdním kole. Vždyť jsme tu měli poslední takový článek z loňského srpna, kdy jsem se projel  naposled do Brandýsa nad Labem. Ovšem, včerejší vyjížďka relativně kousek za město mi dodala tolik pozitivních  dojmů, že jsem to ani nečekal.

Jsou lidé, kteří jezdí na kole celý rok a často nejvíce do práce. Pak jsou ti, pro které je rekreační cyklistika prostě hobby, ale máme tu ještě aspoň jednu další kategorii, kde jsem se našel i já. Vždyť cestovat se dá i pěšky a do míst svého zájmu můžete jet jakýmkoliv dopravním prostředkem, přičemž vše má něco do sebe. V takovém případě se snadno stanete i jen občasným sezónním rekreačním cyklistou a zejména první cesta vyžaduje určitou rozvahu.


Člověk nemusí být žádný Einstein, aby nevěděl, že ho po první jízdě roku mohou bolet některé tělesné partie, nebo to může být i jistý fyzický nápor. Svoji roli hraje i počasí, které může podlomit vaše zdraví a v neposlední řadě si musíme uvědomit, že každý výlet je krásný jen tehdy, pokud nám opravdu dodává radost a nejsme nuceni během něj pociťovat nějaké negativní myšlenky, nebo si dokonce klást otázky kolem návratu a svých fyzických sil.

Dlouhá léta jsem svoji první cestu roku vedl tradičně podle laterálního kanálu k jezu ve Vraňanech. To zejména kvůli nenáročnému terénu i celkem krátké vzdálenosti. Vznik cyklotrasy se ukázal milým přínosem a navíc se tu setkávám s něčím, co jsem poznal v mládí zejména na vodě. Cyklisté na cyklotrase mají zpravidla dobrou náladu, objevuje se i tady vodácký pozdrav ,, ahooj" , a když se třeba zásluhou fotografování s nějakými lidmi i vícekrát míjím, tak dojde i na konverzaci minimálně tím, že se dozvím, odkud že cyklisté jsou a kam jedou.

Vyjel jsem tedy krátce před polednem a na prvních vybraných snímcích vidíte obrázky tak milé, kam není těžké dojít i v rámci malé místní městské procházky s časovým rozpětím do dvou hodin cesty. Nejsem dnes sám, kdo se nemůže nabažit rozsáhlé rekonstrukce nového majitele staveb v katastru obce Hořín.



Výklenková kaple Nejsvětější Trojice by si již také zasloužila obecní rekonstrukci, ale bohužel jsem si všiml, že zejména v posledních letech se z místa stalo jakési parkoviště, jehož je středobodem.


Již při pohledu od mělnického zámku vás mohou zaujmout tyto dva stromy na poloostrově Mrkvice mezi laterálním kanálem a Vltavou. Oba duby jsou významnými stromy a při přepnutí map.cz do turistického režimu, se o nich můžete dočíst řadu zajímavých informací. Jen odhadované stáří tam nikde nevidím, ale třeba je v nějakém průvodci, jakých je v současnosti dost..


To je jako přerostlý bonsaj, co ? Škoda, že už jsme dlouho v parčíku u kostela sv. Ludmily takovou výstavu neměli, ale to je to, co píši, že Mělník dnes žije hlavně tou gastronomií. Možná někdo namítne, že jsem si zrovna večer na Velký pátek mohl zajít na náměstí Míru na slavnostní start RZ, o které jsem sám s předstihem psal a kde mělo být asi 20 vozů, ale sami jste na snímcích z fb skupin viděli, že nejen že nebylo počasí, ale v tento sváteční večer měl i málokdo chuť na toto téma. Osobně jsem si zašel pro další číslo časopisu Živá historie s velmi zajímavým téma : ,, Kdo vlastně osvobodil Prahu ?"

Jednou se tu do mě pustil nějaký kritik, že prý dělám reklamu propagandistickému časopisu a navrhoval mi různé knižní tituly. Domnívám se, že svéprávný člověk si vyposlechne a přečte různé informace z vícero pramenů a na základě nich i třeba různých komentářů si utváří své pohledy na věci. Pokud se aspoň trošku zabýváte historií, tak se možná dočtete i toto :,, Letopisec Kosmas nebyl tomuto panovníkovi zrovna nakloněn, a tak o něm psal poněkud v negativním světle, ale pravdou je, že podle posledních výzkumů měl nesporné zásluhy ..... atd. atd. " . To je prostě nikdy nekončící historie.



Tůně u Vrbna si mě získaly již dávno a značnou zásluhu na tom má nejen mé osobní vodácké splutí Vltavy z Veltrus pod Mělník, ale především vynikající krajinářka malířka Hana Stočková, která je velmi ráda malovala. Tyto dvě jsou nejblíže k obci a bohužel právě tudy vstoupila v roce 2002 vražedná voda do obce. Dnes cyklisté překonávají i vyvýšené místo nad tůněmi, které má být jistou prevencí.



Zahrádky v Lužci nad Vltavou jsou jakousi předehrou k určité krajinné proměně. Z lužního lesa se dostaneme do šíré polní krajiny. Až sem jsem si několikrát prohodil pozici s velmi početnou skupinou asi tří rodin z Berouna, jejíž součástí bylo i plno dětí a vyžaduje to samozřejmě i jistou ohleduplnost a opatrnost. Podle slov vedoucího expedice jelo celé uskupení dnes z Mělníka do Kralup nad Vltavou, ale na více informací již nebyl čas. Určitě není jednoduché plánování akcí s dětmi pro jejich rozdílnou kondici a přelétavost zájmů, jakož určitou vytrvalost.


Ten obrázek mám rád. Mostík, jako v San Franciscu, nebo aspoň ten poslední od nás v Ústí nad Labem ( Mariánský most) :-) a ještě se přes něj svezu.


Kostel sv. Jiljí v Lužci nad Vltavou nemůže chybět na snímku a je úžasné, když se člověk vrátí domů k zámku, dívá se na něj a vzpomíná na vydařený cyklovýlet.




Vedle docela pěkného domu seniorů s balkony k řece, se nám zase něco staví. Jinak se zdá, že projekt pro zadržení vody v krajině ( umělá vybagrovaná místa na pravém břehu řeky) je již zřejmě hotov, když tu již není technika.


Kostel sv. Bartoloměje v obci Bukol mě vždy zaujme svým tvarem. Dnes je Bukol živá vesnice, ale kdysi to tu byly všechno takové zapadlé vísky oproštěné dnešních novostaveb.


Bukolská rychta je asi nejslavnější restaurační cyklistickou zastávkou na cyklotrase mezi Mělníkem a Kralupy nad Vltavou. Ještě se tu zastavíme.


Mým prvním cílem byly vyjímečně Vojkovice. Když nepřilétl čáp do Velkého Borku, tak je u nás v okrese ještě šance tady a v městečku Veltrusy. Podle čapí mapy mají být obě místa letos obsazena. Proč jsem vyfotil tuto bývalou restauraci ? Vojkovice bývaly zejména v minulosti význačným zemědělským místem. Soustředil se to ovocnářský průmysl, ale také zpracování chmelu.

Kdo by z nás starších neznal firmu Fruta Vojkovice ? Už vám ani nevím, zda ten den zemřel Jurij Andropov, nebo již Konstantin Černěnko, ale zrovna jsem tu byl na obědě, když to bylo v restaurační televizi. Dnes už téměř zapomenutí sovětští prezidenti, kteří bývali pro svůj věk častým terčem vtipů, ale paradoxně je dnes nutno říci, že ani USA už dnes nemá v čele takové  mladíky, jako mělo v 80. letech. Nějak mi utkvěla v hlavě z novin společná fotka , kde byl americký prezident Jimmy Carter a německý kancléř Helmut Schmidt.


Čápi jsou neskutečně chytří ptáci, až jsem byl sám překvapený. Nebo to byla náhoda. Celou dobu se mi zdálo jen díky fotoaparátu, že vidím v hnízdě hlavu. Když už jsem byl na odjezdu a částečně za budovou, tak jsem spatřil toto : 


Více jsem toho opravdu neviděl, ale pozorování jsem zaznamenal, jako úspěšné. Představte si, že se najdou i takové bestie, které je flintou zastřelí. Opravdu hnus na tomto světě. Já jen doufám, že čtenáři Soutoku jsou inteligentní lidé. Jenom nějak nechápu, jak může někoho bavit sem dávat jako anonym občas nějaký spam, který není vůbec k věci, nebo evidentně láká čtenáře ke kliku na nějaké slovo. Vím, že jde často jen o reklamu, ale proč by měl někdo na takovou drzost vůbec klikat ? Já určitě ne a inteligentní čtenář Soutoku snad také ne.


Nad dálnicí jsem potom dospěl do Veltrus.














Zámek Veltrusy a  jeho okolí by měl každý Mělničan znát stejně tak, jako domácí okres. Pokud bydlíte někde dále, tak vás třeba snímky inspirují. Obora nabízí daňky, vodní toky, mostky i zajímavé stavby, které tu za časů rodu Chotků vznikly. V neděli to bylo vše obzvlášť nádherné a jaro už dorazilo.
















Na tomto komíně mělo být druhé obsazené místo našeho okresu a dokonce naposledy hlášeno obsazení 18.4. Byl jsem v jeho blízkosti 40 minut a žádná aktivita nebyla vidět.


Mladé rodiny s těmito vozíčky vždy zaujmou. Napadá mě, jak je asi uvnitř tomu děcku. Paní čekala na pána s dalším vozíčkem, který ještě vezl na střeše vozíku přidělaný nějaký kočárek, zatímco paní vezla zřejmě nějakou tu karimatku. .


Je to tu samé posezení a samá restauračka, byť to z některé strany ani nemusí tak vypadat. Mělo by tu být někde i muzeum kočárů, kde už jsme také se Soutokem někdy po nějaké povodni byli.











I moje současné kolo je již vlastně historické. Výrobce Eska Cheb, trekingové kolo z roku 1994. Čili mu je už 31 let. Prý jedno z posledních domácích kol, než se sem většinou začaly různé značky dovážet.




V místní oboře je nejen plno mostů, ale u jejího severního okraje je velmi zajímavá stavba, která je zvána, jako Egyptský pavilon. Na první pohled jen most a u něj zjistíte, že nad ním je hradní zřícenina. Objevíte jakési schody a dojdete po nich asi do středu tunelu k vodě, kde se vám naskýtá ještě pohled přes potok jedné místnosti s kamenným stolem. Naši předci se nechávali inspirovat vědou a starověkem.












Setkal jsem se u Sfingy s lidmi, kteří mi brali slova z úst. Říkali : ,, Jsme tu u mostu se sfingou již snad po sté, ale toto jsme vždy nějak přehlíželi, nebo i podceňovali. " Ano, ono to z dálky vypadá. jako malá bezvýznamná napodobenina zříceniny a zvlášť ve vegetaci, se tu snadno ztratí. Jen na doporučení jisté ženy jsem po schodech šel dolů do tmy a doufal jsem, že mi snad zatím nezmizí kolo. Dole jsem byl tak překvapený, že mě ani nenapadlo zajít přímo proti sklepu, kde měl být onen stůl. Rychle několik fotek a hurá ke kolu. Jistě tu není člověk snad naposledy.



Pak měl u mě premiéru nějaký Holandský dům a konečně už cesta zpět.



Červený mlýn je sídlem seniorů.




Ve Všestudech je toto zákoutí nedaleko silnice prostě parádní.



Zvonička Všestudy.


Od časů lávky v Lužci mívám otočku u této chmelnice v obci Dušníky nad Vltavou. Zase určité osobní vzpomínky. Překvapilo mě však, že tu ještě ani nezačalo drátkování.


O této restauraci ve dvoře statku jsem už také psal. Pokud máte v pořádku věci kolem příjmu potravy, tak vězte, že tu jsou prý veliké porce, davy návštěvníků a měli předloni na jídelním lístku i chobotnici. V takové zapadlé obci.


Radost mi udělala aspoň tato chmelnice. Tady už šly dráty do země. Inu, letos jsem tu byl nějak brzy. Pivo je prostě hlavní český nápoj.


V Dědibabech jsem musel vyfotit opět rozkvetlé jízdní kolo. Zajímavý zvyk s těmi jízdními koly.




Bukol podruhé. Zajímalo mě to dvojkolo a díky tomu jsem zachytil tu atmosféru, kde je to jedno kolo vedle druhého. Čeští rekreační cyklisté to tady prostě mají moc rádi.



Lužec nad Vltavou si pro mě při zpáteční cestě nachystal pěkné překvapení a asi tomu napomohl i fakt, že zpět obvykle jezdím po silnici přes Zelčín. Tentokrát jsem chtěl jet i zpět po cyklistické trase, ale nějak mě rozptýlilo dění i mraky lidí a odbočku k řece jsem přehlédl. Najednou jsem se ocitl mezi auty i lidmi a na hřišti se hrál fotbalový zápas v neskutečné atmosféře. Proti tomu mi připadají zápasy áčka v Pražské ulici na Mělníku, jako komorní představení.

Ačkoliv zápas již běžel, tak proti mně šla středem ulice nějaká mladá žena, pak jsem spatřil bývalou konečnou železniční stanici a pochvíli nové dilema. Do kopce na silnici k Zelčínu, nebo dolů k řece. No, přeci dolů. To jsem si dal. Když jsem později koukal do mapy, tak jsem ani nemohl uvěřit, jak si může člověk zajet a měl jsem veliké štěstí, že je nízká vegetace a ušlapaná tráva mě podle nějaké vodní plochy za čovkou vrátila zpět mezi cyklisty. Ale, aspoň jsem zase někde poznal neprobádané ulice :-).


Nakonec jsem napoprvé ujel téměř 50 km, dojel jsem později, než jsem sliboval a trasu jsem v závěru tedy zpestřil zase jinou trasou. Myslíte si, že mě dnes ráno něco bolelo ? Ano, páteř a až do odpoledne. Jak bylo horko, tak jsem si cestou tam v Lužci odložil bundu, čímž mě profoukl občas větřík a ráno při probuzení jsem to velmi nepříjemně poznal. Nebyla dnes nálada na nic. Važte si mládí, kdy takovéto věci se zdravím a se spaním někde i bez zajištění nemusíte vůbec řešit.

Jsou před většinou z nás jen čtyři dny určité povinnosti, tak opatrně a s rozvahou do toho, ať vás venku něco nesrazí, nebo nenabouráte. Pohodový zbytek svátků.