sobota 30. listopadu 2013

Mělnické vánoce v časech první republiky na dobovém plakátu.


Vedle chystaného jarmarku také již od 28. listopadu probíhá akce, kterou jsem zde nedávno zmínil. Nyní si ji můžete prohlédnout i na dobovém plakátu.
Letošní rok je také významný tím, že díky blížícímu se 100. výročí atentátu v Sarajevu na následníka trůnu, se hodně probírá v médiích období monarchie, 1. sv. válka i vznik naši republiky, včetně významných osobností. Nejinak je tomu i na Soutoku, a pro mě osobně byl velmi zajímavý životopis našeho prvního prezidenta, který jsem zde nedávno v kostce v článku podal. Samotné Hovory s T.G.M. totiž čítají přes 500 stran. Kouzelnou atmosferu této doby nám připomíná konečně i populární seriál Četnické humoresky na našich obrazovkách.
SŠ.

Muzejní předvánoční jarmark.



Muzejní jarmark představí 
opět práce nejrůznějších řemeslníků



Na sobotu 7. prosince připravuje Regionální muzeum Mělník další ročník oblíbeného Předvánočního řemeslnického jarmarku s pestrou nabídkou adventně a vánočně laděného zboží. Výrobky hrnčířů, šperkařů, perníkářů a mnoha dalších řemeslníků se můžete nejen potěšit, ale i učinit z nich originální vánoční dárek pro své nejbližší… Chybět nebudou bylinkářské produkty, decoupage, obrázky, vánoční vazby a dekorace, hračky, i práce malované, drátkované nebo třeba batikované … Pozvání přijala i rodinná společnost tradičních výrobců skleněných foukaných ozdob.


 U řady našich jarmarečníků jsme pro Vás připravili interaktivní dílničky, kde si budete moci pod vedením zkušených lektorů vlastnoručně vyrobit dáreček či dekoraci z nejrůznějších materiálů. Nepatrné vstupné ve výši 20 Kč (dospělí) a 10 Kč (děti) zahrnuje návštěvu nostalgické vánoční výstavy tentokráte s tématem Mělnické Vánoce v časech první republiky…. Otevírací doba od 9.00 do 17.00 hodin. K milému posezení třeba nad šálkem dobré kávy vybízí i muzejní kavárna. Tak přijďte… Váš advent plný pohody může začít třeba právě v mělnickém muzeu….


Jitka Králová
Muzejní pedagožka
otevírací doba v době jarmarku 9-17 h.
vstupné na jarmark 20 Kč, 10 Kč (zahrnuje výstavu Mělnické Vánoce v časech první republiky)

SŠ.

Program regionálního muzea pro vánoční měsíc prosinec. Mělnické muzeum slaví letos 125 let.

Regionální muzeum Mělník
náměstí Míru 54, 276 01 Mělník
příspěvková organizace Středočeského kraje

prosinec 2013



Na úvod dnešního programu pro měsíc prosinec si dovolím takovou malou poznámku. Zvykli jsme si již, že vše, co nás obklopuje je samozřejmostí. Ne, není tomu tak. Je to jen díky tomu, že se našel někdo, kdo danou činnost založil. A tak i dnes musíme říci, že by sice zřejmě ke vzniku místního regionálního muzea v Mělníku jednou došlo, ale je potřeba za tím vidět člověka i celý kolektiv. Vězte, že Mělnické regionální muzeum bylo založeno již v roce 1888 a slaví letos rovných 125 let.http://www.muzeum-melnik.cz/vystavy-a-akce/?more=348#ka348 Jedině tak můžeme obdivovat místní historii a celou škálu různého umění a krásy kolem nás. Program na prosinec je bohatý a jistě se vyplatí si najít čas, a s vědomím výše zmíněného si sem za opravdu lidové ceny někdy zajít.


26. 11. – 5. 1. 2014   Už je tady zas, ten vánoční čas - výstava výtvarných prací Tvořivého kroužku Elišky Týlové a Výtvarného kroužku Klementiny Průchové ze ZŠ Jaroslava Seiferta Mělník, vstupní prostory muzea
29. 11. – 5. 1. 2014   Mělnické Vánoce v časech první republiky – vánoční výstava, komentované prohlídky s autory výstavy Mgr. Naďou Černou a Mgr. Lukášem Snopkem: 4. prosince od 15.00 h. a 15. prosince od 14.00 h.
3. 12 - 5. 1. 2014   Vánoce v kavárně - výstava plná správné vánoční atmosféry
4. 12.   Vzácné a zajímavé houby - přednáška Mykologického kroužku Mělník v kavárně od 17.00 hodin, přednáší Jaroslav Malý

7.12.   Předvánoční řemeslný jarmark – tradiční řemeslný jarmark v prostorách muzea od 9.00 -17.00 h.

10.12.   Od adventu do Tří králů – koncert uč. Marie Renzové se svými žáky v malém sále muzea od 17.30 h.


12.12.   Půjdem spolu do Betléma – hudebně dramatický kroužek 3. A ze ZŠ J. Seiferta Mělník pod vedením Mgr. Evy Kloboučníkové, v malém sále muzea od 16.00 h.

17.12.   Adventní koncert žáků ZUŠ Mělník v malém sále od 17.00 h.

18. 12.   Vánoce jsou na spadnutí - malé vánoční zamyšlení pro ty, kteří stále ještě věří, že VÁNOCE nejsou jen obdobím největších tržeb, podvečerní posezení ve sklepě muzea s HuReSFrČ  (Hudebně recitačním spolkem Františka Černického) od 18.00 h.

14. 5. 2013 – 31. 5. 2014 Z historie malé železnice aneb železniční hračky
- nově upravená dlouhodobá výstava mechanických hraček věnovaná historickým modelům a soupravám plechových vláčků o rozchodu 0 a 00 (H0) z let 1890–1960. Součástí prohlídky expozice je předvádění jízdy historických vláčků na elektrifikovaném modelu kolejiště.
Nejmenší návštěvníci mají možnost vyzkoušet si svou zručnost v malé dílně, kde si mohou sestavit modely
ze stavebnice Merkur podle vlastních představ.


Srdečně zveme také do stálých expozic!
Celoročně otevřeno:
Historická expozice:
Nahlédnutí do středověkého města, Měšťanský a venkovský interiér, Všední život obyvatel venkova, Příroda Mělnicka, Vinařství (část umístěna v původních středověkých sklepích)      
Historické kočárky – Vánoce 1890 – 1900, kolonáda 1900 – 1910, piknik 1920 – 1930, odpoledne v parku 1930 – 1940, válečný interiér 1940 – 1945, dětský pokoj 1950 – 1960 a návštěva zdravotního střediska 1960 – 1969.

Kavárna a víno
Muzeum nabízí svým návštěvníkům také ochutnávku kvalitních českých vín. Skupiny mohou po předchozí objednávce degustovat víno v původních středověkých sklepích z 2. poloviny 14. století. Na jednotlivce čeká stejný sortiment vín v muzejní kavárně, která láká i příjemným posezením na historických hradbách.

Otevírací doba muzea: úterý – neděle 9.00 - 12.00 a 12.30 - 17.00 hodin
Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje, náměstí Míru 54, 276 01 Mělník
tel.: 315 630 936 – pokladna; 315 630 922 – sekretariát, fax: 315 622 158, muzeum@muzeum-melnik.cz www.muzeum-melnik.cz, Facebook: Regionální muzeum Mělník

ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA!http://www.elenaevents.cz/wp-content/uploads/logo_facebook_f-convertido.png

neděle 24. listopadu 2013

Na sever od Lhotky.Tudy prý měla vést cyklostezka.


Vpravo lze objevit jednu z mnoha kokořínských obytných jeskyní.

Snad každý Mělničan zná Kokořínské údolí již od dětství, ale stále jsou bílá místa na mapě, kam jsme mnozí nikdy nevstoupili. Budete-li někdy projíždět po silnici, nebo lokálkou obcí Lhotka, tak jistě nepřehlédnete vyčnívající zalesněné skály nad obcí. Začínají přesně tam, kde je vlaková zastávka Lhotka obec, nebo sem dojdete z návsi podle hostince se smíšenkou a oploceného hřiště, kde se konají známé Lhotka-festy a další místní akce.


Jde celkem o zapomenutý kout, který snad navštěvují pouze místní lidé, ale pokud mě paměť neklame, tak se tudy podle nějaké studie zvažovala jeden čas dokonce cyklotrasa do nedalekých Střem.


Zvíře na obrázku, které může někomu připomínat kozu, je prý bílý daněk.

Pochmurné počasí krátkého listopadového dne, se dokonale hodilo k takovému krátkému odskoku do vlastně nepoznané přírody a přineslo to docela zajímavé záběry.


Vysoko nad skalnatým údolím je přírodní rezervace, kde při troše štěstí můžete mezi stromy zahlédnout nejen tato roztomilá bílá zvířátka ( obrázek výše), ale i jejich hnědé kolegy. Po výstupu z lesa se naskytne nejen pohled na stožáry bývalých chloumeckých vysilačů, ale třeba i na Říp.


Ve větrném počasí vynikly na obzoru kopečky Českého Středohoří.


A pak již následuje alej s nově vysazenými stromky a pohled na panorama bývalé zemědělské obce Střemy o níž se dnes občas objeví nějaké zprávičky v souvislosti s občanskými zájmovými aktivitami místních žen, nebo s místním polním letištěm.


Nakonec se tedy ještě podívejme do míst, kde skály padají takříkajíc mezi domy.


V místech železniční zastávky jsem objevil tento vydařený rozcestník, který je jako všude příjemným turistickým doplňkem.


Vodníček, jak jen je tato pohádková figurka oblíbená. Celou takovou vodní pohádku jsem objevil loni v létě ( nebo už předloni?) na hladině místního rybníčku v obci Březinka u Bělé pod Bezdězem. Také tu tu fotku někde máme.


A úplně na samotný závěr je tu ještě Jan Hus. Je zajímavé, že podle některých autorů tato osobnost naší historie pobývala v Liběchově před odchodem na Kozí hrádek, ovšem historik Jan Kylián ve své knížce o Liběchovu uvádí v jedné větě, že prý jde pouze o věčně opakovanou smyšlenku. Každému tedy podle chuti.

Pokud vás fotonabídka navnadila k poznávání třeba jen nedalekých bílých míst na mapě, nebo osvědčených krátkých výletů v okolí, pak je to dobře. Na rekreační pohyb nesmíme zapomínat ani v časech nepříjemného počasí, neboť to je po všech stránkách nejlepší lékař.

SŠ.

Dnes je tomu 22 let, co odešel Pan zpěvák. Říkali mu Freddie Mercury.


Freddie Mercury se jmenoval pravým jménem Farrokh Bulsara a narodil se 6. září 1946 na Zanzibaru. Prý zde prožil údajně krásné dětství, ale jeho rodiče byli indští Pársové, jeho otec úředník v koloniální správě a tak se Freddie postupně stěhoval na chvíli do Indie a poté do Anglie.

Tak začíná můj loňský článek o největší hvězdě legendární kapely Queen. http://soutok.blogspot.cz/2012/11/pred-21-lety-skonal-freddie-mercury.html
Ovšem, nerad opisuji a mám tu článek jiný, dnešní a originální.

Kapela  Queen na sebe upozornila prvně hitem Seven seas of rhye v červenci 1973, což je rovných 40 let. Svět však začala dobývat až později svoji slavnou extravagantní Bohemian Rhapsody z roku 1975. Její hity We will rock you a We are the champios se staly sportovními hymnami. K nejznámnějším písním 70. let, pak patří například hity
 Killer Queen, Save me, či Bycicle race. Skupina pak uspěla zejména v USA v roce 1980 se skladbou. Another bitest the dust, ale v Evropě zabodoval prakticky ve všech hitparádách společný duet Freddieho a Davida Bowieho s názvem Under pressure ( 1981). Největší úspěchy Queen však měly teprve přijít. To album se jmenovalo The work a zejména skladby I want to break free, Radio Gaga a Hammer to fall se staly trháky.

To již Queen natočili své živáky z Ria, z Wembley a v Čechách patřil k nejoblíbenějším film Queen v Budapešti, který vlastně obsahoval devadesátiminutový konzert z roku 1986. Zde snad nechyběl jediný hit skupiny, byť i ve zkrácené verzi. A tak si pamětníci připoměli například třeba i majestátní písně Liar a In the laps of the gods. Skupina začínala konzert vždy fantastickou skladbou One vision a končila jej svojí upravenou britskou hymnou. Freddie se později vrhl i na své méně známé solové projekty a s operní španělskou divou Montserrat Caballé, pak nazpíval hymnu olympiády pro Barcelonu s názvem Barcelona.

Prakticky od roku 1986, se však již Queen stáhli z velkých konzertů a vrátili se ke studiové tvorbě. Album The Miracle v roce 1989 bylo opět po delší době společným trumfem Queen i Freddieho, které fanoušci náležitě opěvovali. Kdo by tehdy tušil něco o chorobě slavného zpěváka, který na videoklipech z Miracle vypadá ještě zcela zdráv, ovšem na těch z alba Innuendo ( 1991) je již patrné, že něco není asi v pořádku a zpěvák se doslova ztrácí před očima. I skladba The show must go on je již při pozorném poslechu vlastně procítěna loučením s publikem a vším, co měl zpěvák na modré planetě rád. Freddie zemřel doma v Londýně 24. listopadu 1991. Zbylí členi Queen, pak pořádali na jaře 1992 ještě konzert pocty tomuto zpěvákovi, kde v jejich doprovodu vystupovali slavní zpěváci a zpívali místo Freddieho jejich písně. Po smrti Freddieho, pak ještě vyšlo senzační album Made in heaven, které je plné posledních vynikajících zpěvákových písní na sklonku jeho života.

SŠ.



pátek 22. listopadu 2013

Mělnické Vánoce v časech první republiky. Již od 28. listopadu.



Mělnické Vánoce v časech první republiky

 29. 11. 2013 -  5. 1. 2014
Vernisáž výstavy se koná 28. listopadu v 16.00 hodin.
Komentované prohlídky s autory výstavy Mgr. Naďou Černou a Mgr. Lukášem Snopkem:
4. prosince od 15 h. a 15. prosince od 14 h.

V mělnickém regionálním muzeu připravujeme výstavu, která Vás přenese do předvánočních a vánočních týdnů v době první republiky. Velmi četnými akcemi, které provázely tehdejší dobu adventu, byly mikulášské zábavy a dětské mikulášské besídky. Ukázkou z programu dětské besídky v podání dětí z 1. A ZŠ J. Seiferta bude zahájena i zmiňovaná výstava.

Sháňka vánočních dárků zaměstnávala i naše předky – ve „výlohách“ imaginárních mělnických obchodů ilustrujících předvánoční nabídku v letech 1919–1938 uvidíte, co vše nakupovali. Díky dobovým inzerátům můžeme dokumentovat šíři sortimentu, který mělničtí, potažmo pražští obchodníci nabízeli, a posoudit rovněž úroveň tehdejší reklamy. V nápaditosti a naléhavosti si nezadala s tou dnešní, jak dosvědčí i jen několik parafrází: „Chcete ušetřit své ženě práci? Obdarujte ji pomocníky do domácnosti, které jí šetří čas i námahu. Takový vysavač, leštič parket či kvalitní žehlička budou pro ni jistě vítaným dárkem. V ušetřeném čase se manželka může věnovat svému zdraví a pečovat o svou krásu. Jistě jí k tomu pomůže, když pod stromečkem objeví třeba domácí masážní přístroj.


 Do moderní domácnosti patří radiopřijímač! Firma Karla Hybnera na Mělníce splní i toto přání. I skromnější dárky udělají radost, stačí zavítat do obchodního domu J. Živného nebo zaskočit k Čvančarovi, krásných dárků – textilu, oděvních doplňků a v neposlední řadě hraček, dárků nejmilejších dětem – je zde velký výběr.“ Kromě exponátů ze sbírky mělnického muzea budou na výstavě k vidění předměty zapůjčené od soukromých sběratelů – hračky ze sbírek Miroslava Smahy a Michala Widenského, melnicensie místních sběratelů Milana Honzíka a Martina Klihavce a pohlednice, formičky na cukroví a další předměty s vánoční tematikou ze sbírky Jiřiny Hánové. Exponáty technického charakteru zapůjčí Technického muzeum v Brně. Na výběru archivních materiálů se aktivně podílejí pracovnice SOkA Mělník, z jehož fondů autoři výstavy při tvorbě scénáře vycházejí. Svými vzpomínkami na prvorepublikové Vánoce nemalou měrou přispívá i známý regionální historik František Purš.
Návštěvníci jsou na výstavu srdečně zváni, a to s dovětkem často užívaným na pozvánkách z doby první republiky: „Přijďte všichni!“

SŠ.

čtvrtek 21. listopadu 2013

Jaký vlastně byl opěvovaný president Masaryk? Peníze vyženil, pomohlo mu i štěstí a správně česky, se po letech doučil.



Asi proto, že mám rád turistiku, dálkové výhledy, dopravu i historii a další věci, tak jsem si povšiml, že převážná část všeho byla u nás vybudována ještě za časů Rakousko-Uherské monarchie. Jak se cítili obyčejní lidé v časech monarchie, tak tomu byl věnován již jeden zmíněný speciál časopisu Živá historie. Co však vedlo našeho prvního a opěvovaného presidenta k myšlence a posléze i k apelu na evropské velmoci, aby byla monarchie po prohrané válce nahrazena suverenními státy? Jaký, že byl náš nejvíce uctívaný prezident? Tak na to jsem se pokusil hledat odpovědi, když mi oko sklouzlo na jednu starší knížku s titulem ,, Hovory s T.G.M."

Tomáš Masaryk, se narodil 7.3.1850 v Hodoníně. Otec byl Slovák, a protože měl své rodiče v podstatě jen na druhém břehu řeky Moravy, tak není divu, že mladičký Tomáš měl ke Slovensku vždy blízký vztah. Matka s ním mluvila výhradně německy. Masarykovi, se několikrát stěhovali, ale vždy v rámci slováckého regionu zhruba od Hodonína až po Hustopeče. Chlapec to byl všeobecně talentovaný. Nevadila mu žádná ruční práce, ale také byl otevřený a nadaný ke vzdělávání.

Nesmíme zapomenout, že tehdy lidé neměli žádné počítače, magnetofony, rádia, ani televizi a tak byla kultura přijímána především knižně, a pokud práce nebránila, byl na knihy a četbu opravdu čas. Navíc česká literatura nebyla oproti německé, francouzské, anglické, či ruské literatuře ještě téměř na světě a tak nezbývalo nadanému Masarykovi nic jiného, než se napřed zdokonalit v německém jazyce a postupně se učit nejen světovým jazykům dalších velmocí. Blízký mu byl i zájem o nedaleké Polsko, neboť jazyk tento, se lišil s vyjímkou Slovenštiny nejméně od slováckého nářečí v jeho bydlištích. Tehdejší školství bylo poněkud komplikovanější a tak se čtenář dozvídá, že strávil asi pět týdnů na jedné výrobní lince v jakési vídeňské továrně a osudem, se mu málem stala práce kováře doma na Slovácku, která jej i přes mnoho hodin strávených v robotě velmi bavila. Kariernímu vzestupu mladého Masaryka však pomohl náhodně bývalý kolemjdoucí učitel, který se rozpoměl na jeho talent a zrovna potřeboval jakousi pracovní posilu ke své ruce. Zde Masaryk pracoval pouze za stravu a za hodiny klavíru, které tu dostával. Odtud již vedla jeho cesta na studie do Brna na německou školu, kde získal první větší zkušenosti v oblasti poznávání jiných národů. Nakonec jej incident na škole s německými profesory a určitá známost na vyšších místech odeslala na 12 let na studia do Vídně.

Ve Vídni poznává převážně učené lidi, má zde řadu přátel, spousta věcí ho zajímá a o české vídeňské menšině spíše mnohdy hovoří, jako o dělnících, se kterými neměl mnoho času ani příležitosti povyprávět. Odtud se dostává na 2 roky do Lipska, kde má tu čest, se seznámit s mladou slečnou Garigueovou. Jde o starý francouzský šlechtický rod, jehož větev přesídlila postupně do Dánska a poté do USA. Seznámení s mladou američankou změní jeho plány a po svatbě v Americe mu sir Garigue nabízí další životní cestu v USA, kterou však Tomáš odmítne. Se ženou, se vyzbrojen  darovanými dolary a občasnou poštovní finanční podporou vrací zpět do Vídně a nakonec přijímá místo na nové pražské univerzitě, již jako vysokoškolský profesor. Během života poznává další významné osobnosti a nejen již knižně, ale dokonce osobně. Proniká i coby politik do vídeňského parlamentu, hodně studuje a pozoruje národy, včetně návštěv slovanského Ruska. Nakonec prchá během války nejprve do Švýcarska, odkud se podílí na vnitrostátním odboji a přesvědčuje mocnosti o nutnosti vzniku samostatných států ve středu Evropy. Nutno říci, že právě naše legie, které cestovaly od Zborova přes Sibiř na západní evropská bojiště byly důležitým krokem k propagaci této myšlenky. Jedině tak svět viděl, že Československo bojuje proti monarchii, nikoliv po jejím boku a touží být samostatné. Další události  v této politické oblasti jsou již všeobecně známé.

Pokud bychom chtěli o tomto člověku zakladateli státu vědět více, byl by článek delší. Zajímavé je třeba to, že, téměř vůbec nepil pivo, ani tvrdý alkohol ( Slovácký kraj je známý nejen vínem, ale i slivovicí) jen trochu vína a nakonec řadu let zcela abstinoval. Jedl střídmě. Měl rád roviny a hory jen zdálky, protože se tam cítil poněkud těsně a neměl prý ten správný výhled na Slunce. Velmi rád jezdil na koni a především po známých místech. Dovolenou často trávil v Topolčiankách ( bydliště prarodičů), kde se mu velmi líbilo, ale rekreační klid mu po několika dnech nevydržel, cítil se unavený i odstrčený, zvlášť se vzrůstajícím věkem a velmi uvítal, když za ním přijel třeba někdo z vlády s nějakým problémem a on mohl zase přemýšlet. Zemřel dne 14.9.1937 ve věku 87 let. Ale, což si  také něco někde přečíst ?

SŠ.

neděle 17. listopadu 2013

A kvůli tomuhle jsi cinkal klíčema ?


Kdysi mě Roman požádal, zda bych něco nenapsal k Vánocům a od té doby bývají zde na Soutoku často připomínané významné dny, státní svátky apod. Ostatně, starší generace mnohdy kroutila a kroutí dodnes hlavou nad tragickými znalostmi našich dějin u naší mládeže. Tato osvěta má však jeden háček. Každý je rád, že se hlavně ten den nemusí do práce, či do školy, ale jinak je důvod volného dne leckomu ukradený. Takové články ani nebývají moc sledované. A tak jim pojďme dát náboj už v podobě názvu. Jsem zvědav, jaký bude počet kliků na tento článek :-).

Když se řekne 17. listopad, tak si snad každý představí takzvanou Sametovou revoluci v roce 1989. Ovšem, dnešní den nese kalendářní  název ,,Den boje za svobodu a demokracii", a pokud toto zadáte na webu a do Wikipedie, tak se dostanete k velmi stručnému článku, který vás zanese až do roku 1939. Tento den, se tak nějak ztrácel mezi státními svátky již před rokem 1989, protože se tehdy především vyzdvihoval význam Velké říjnové socialistické revoluce dne 7. listopadu 1917. Ostatně, znalost VŘSR a jejího výsledku, či dopadu je důležitá dodnes, protože jedině tak pochopíme, proč naše legie, které se prvně proslavily v bitvě u Zborova v 1. sv. válce odcházely z Ruska přes Sibiř na francouzskou frontu a nikoliv neútočily na Západ, jak by se zdálo logické.

O Sametové revoluci bylo v ČT odvysíláno zvlášťv letech  po revoluci spousta dokumentů, ale i dnes, se něco tu a tam v dokumentech připomene. Na řadě z nich jsou záběry, kde policie tluče studenty pendreky a pouští mezi ně vodní děla, na jiných jsou projevy budoucího presidenta republiky Václava Havla. Prakticky od chvíle, kdy tyto události vypukly, tak se zrodil materiál k četným lidovým i odborným diskusím. Je třeba si uvědomit, že náš stát byl tehdy posledním a hlavně osamoceným ostrůvkem nyní ( v tu chvíli) již jiné politiky a jehož izolovaní vrchní političtí  představitelé náhle stanuli tváří tvář zcela neznámé a nezáviděníhodné situaci. Jak to všechno bylo vyřešeno, tak to nám samozřejmě vypovídá nikdy nekončící historie.

Sedmnáctý listopad 1989 je dávno za námi a lidi dnes zajímá především současnost. Jaká je, to víme každý. A tak nás mnohdy ani nepřekvapují silné věty, které leckde slýcháme z davu.

SŠ.





sobota 16. listopadu 2013

Třicátý televizní program naladí od pátku na obyčejnou televizní anténu diváci v Mělníku.


Z pražských vysilačů se roztrhl pytel s televizními programy a po čtyřech volně přijímaných  hudebních programech ( Retro music, Očko, Očko Gold, Pohoda Rebel) si mohou i diváci v Mělníku přidat od pátku ( včera) na kanále 46 další hudební program, kterým je Fajnrock TV. Na kolik jsou pro vás tyto hudební programy prosycené reklamou ( někdy je na všech reklama, nebo interpret, kterého nemusíte) přínosem, to je věc druhá, ale v každém případě je tu zase nový televizní program. Více na ...http://www.digizone.cz/clanky/priliv-novych-kanalu-do-pozemniho-vysilani-nekonci-divak-nevi-co-drive-sledovat/
Pro úplnost je tedy třeba dodat, že tu máme z hudebních programů ještě Šlágr TV ( zvažuje se start druhého programu Šlágru) a mezi devíti digitálními rádiovými stanicemi, se objevilo i rádio Dechovka, které snad už vysílá i někde na SV ( nebo bude) v běžném rádiu, jak bylo avizováno.

SŠ.

úterý 12. listopadu 2013

Nemohl sehnat práci, málem zemřel, ale díky náhodě zbohatl, a jako nearcheolog objevil bájnou Tróju.


Bájného dřevěného koně, kterého si vtáhli obyvatelé města Trója ze zvědavosti za hradby svého města ve sbírce nemám, ale myslím, že pro ilustraci, se hodí i krásný koník z areálu liběchovského zámku :-).

Nevím již, zda to byla povinná školní četba, či nikoliv ( asi ano), ale knížka ,, Staré řecké báje a pověsti" patří k nejvýznamnějším světovým historickým dílům. Snad není člověka, který by nikdy neslyšel o příšeře jménem Minotaurus, o Argonautech plavících se za zlatým rounem, o muži jménem Odysseus, nebo o Trojské válce.

Nikdy by mě nenapadlo, že také jednou budou existovat krásné barevné encyklopedie, DVD, dokumentární i vědecké programy a určitou zálibou  mi bude i historie. A rovněž asi není člověka, který by nikdy neviděl posmrtnou zlatou masku jinak nepříliš významného faraona Tutanchámona. Na televizních obrazovkách již proběhl bezpočet dokumentů o objevu této nevyloupené hrobky v egyptském Luxoru v roce 1922 a akce bývá považována za jakýsi zlatý hřeb archeologie vůbec.

Jenže, podobné slávě se také těší takzvaná Trojská válka, která se podle mnoha pramenů měla odehrát snad někdy kolem roku 1150 před našim letopočtem. Zajisté si ještě mnozí pamatujeme nedávný americký velkofilm Troja a celou řadu řeckých hrdinů vedených udatným neporazitelným Achileem, který měl jen jedno zranitelné místo na svém těle.
.

Archeologie je krásná věda, která má především za cíl oprášit i potvrdit historii a tak není divu, že se občas nějaká ta osoba, či více osob najde, kteří takto učiní. A čím je nález věhlasnější, tím více i zní jméno objevitele. Takovým slavným objevitelem nebyl jen Howard Carter, který objevil v roce 1922 se svým přítelem Tutanchámona, ale i Němec Heinrich Schlieman, který v roce 1873 narazil na zdivo starobylé Troje a později i na takzvaný Priamův poklad, který byl však později předatován do trochu jiné doby.

Zajímavé však nejsou jen velké nálezy a vůbec významné činy pro lidstvo velkých lidí, ale i osudy samotných autorů těchto činů. Dnes převládá názor, že mladý člověk projde různé školy, a pak dokáže i velké věci. To je do jisté míry pravda, ovšem, je zajímavé, že řada opravdových velikánů měla k vrcholu hodně zvláštní cestu.

A takovým člověkem byl například právě i Heinrich Schlieman. Když odešel z venkovského prostředí Pomořanska za prací do Hamburku, tak neměl sebou téměř nic. Nebyl to žádný silák, nemohl sehnat práci, přidávali se i drobné nemoci a udělal si takovou reklamu, že v Hamburku ho už nechtěl nikdo zaměstnat.

Avšak, měl na pokraji sil velké štěstí, když jej potkal bohatý kupec, který v něm poznal syna své lásky z mladších let. Měl původně plout za prací lodí do Venezuely, kde mu byla zařízena práce, ale ta ztroskotala nedaleko Nizozemí a tak mladý Heinrich začal pracovat tam, jako poštovní poslíček. Šlo celkem o monotonní práci a Heinrich měl při ní čas, se učit jazyky. Třeba při chůzi po ulici studoval . Nakonec byl sice propuštěn pro nesvědomitou práci, ale celkem se naučil asi 16 jazyků a s jeho znalostmi postoupil takříkajíc do vyšších pater. Nebál se ani ruštiny a v Petrohradě si dokonce otevřel již svoji obchodní firmu. Vlastně to byla taková honba za zbožím, po kterém byla právě velká poptávka. Jeho život šel pak dál, až si mohl dovolit začít si plnit i sen z dětství, kterým bylo vykopání Troji. Neměl však žádnou archeologickou školu i praxi a tak se do všeho přes problémy teprve pomalu dostával. Během celého života přemýšlel nad vším, co prožil a snažil se to hodnotit. Jako kupec trpěl občas pocitem, že se za něčím žene, aniž by byl spokojený. Když pátral po minulosti, byl nadšený. Zemřel ve věku 69 let na zánět mozkových blan.

SŠ.

pondělí 11. listopadu 2013

Sobotní Podkováň Fest v Kokořínském Dole má již svůj program!



Jak jen ten čas letí. Není to tak dávno, co se o státním svátku 17. listopadu 2011 konal ve vyhřívaných stanech v areálu hospůdky U Grobiána první ročník Podkováň Festu. Pokud mě paměť neklame, tak tehdy měla být na pípě i snad jedna značka z Bavorska.  Zvlášť vydařený však byl druhý ročník, který se konal u příležitosti 1. máje v roce 2012, kdy se velmi podařilo počasí a nádherné jaro přitáhlo na louku u hostince mnoho návštěvníků, včetně Soutoku. Tehdy se představila celá řada pivovarů i pivovárků, včetně nového nedalekého pivovárku z Mělnického Vtelna.

Pivovarnictví prodělává v současnosti obrovskou renesanci a pivo není skutečně jen nějaký nápoj k pokecu, ale důstojný representant naší degustace. Společně, se zlatavým mokem, se rozšiřuje i pivní literatura a tady bych si dovolil upozornit, že již v této oblasti máme k disposici skvělou literaturu vždy k ruce, která vás provede všemi aktivními pivovary a pivovárky v ČR i SR, představí produkty i jejich distribuci, a odkazuje i na web, neboť nemůže při tom tempu stíhat měnící se aktuální stav.

Program 5. ročníku najdete na plakátu, nebo na domácí stránce http://grobian.kokorin.info/akce-grobian-a-okoli-2013-2014.html


SŠ.

sobota 9. listopadu 2013

Web-magazín Soutok vás těšil rovné dva roky. Mělník má i nová média.


Za vznikem Soutoku stojí jméno Roman Rak. Ten vstoupil do povědomí mělnických čtenářů nejprve, jako velmi aktivní diskutér webu Mělníček a posléze vydal v Mělníčku celou řadu článků na různá a často i ožehavá témata. Tím se vlastně liší od celé řady diskutujících na jmenovaném webu a již to samo vypovídá o tom, že Romana zkrátka vždy zajímalo, jaké je jeho okolí a jaké mají lidé názory na různé problémy společnosti.

To ostatně prokázal později i na svém osobním blogu, kde se stal velmi sledovaný i komentovaný jeho článek týkající se soužití etnik v naší společnosti. Tomu však předcházel jeho první cestopisný seriálek, který vyprávěl o jeho sponzorované cyklocestě kolem Čech.

Nakonec Roman založil blog s názvem Rádio Soutok. Ten jste mohli prvně spatřit dne 11.11.2011 v 11 hodin dopoledne. Roman se podle svých slov v textu rozpoměl na starší časy, kdy se internetovým rádiem začal zaobírat a hodlal na tuto zkušenost časem navázat. Čtenář se prvně dozvěděl, že Roman již má dokonce profesionální zkušenosti v médiích v pražských novinách Metro, kde bylo jeho specializací fotografování a tyto zkušenosti i znalosti a snad i známosti právě na Soutoku zůročil.

Díky tomu vznikl hned v úvodu velmi sledovaný seriál o práci městské policie, nebo později bylo možné s Romanem navštívit Kurs pro vůdce malého plavidla. Krom toho Roman tehdy opravdu díky povaze svého tehdy takříkajíc volného zaměstnání přicházel opravdu s aktualitami, které mohly v běžný pracovní den směle sekundovat profesionálním médiím. Povedeným kouskem bylo, když se například podařilo zřejmě díky jeho aktivitě zajistit pro čtenáře Soutoku možnost stažení nejstaršího filmu, který se v Mělníku v roce 1936 točil a kde si stačil jen tak tak zahrát i ten nejstarší mělnický most. Film sám o sobě je prakticky neznámý.


V médiích bývá běžné, že se někdy i sami autoři takříkajíc neznají a tak i pro mě byla zajímavá a nová zpráva o tom, že Rádio Soutok začalo jednoho dne zkušebně vysílat. Nemohu se k tomu nijak vyjádřit, protože se mi k linku nikdy nepodařilo připojit a ani jsem se mockrát již nesnažil, ale jistě by se v archivech nějaký ten článek o této aktivitě našel.

Ke konci léta 2012, se pak Romanovo jméno z webu vytrácí a autor, se začíná věnovat jakýmsi osobním podnikatelským aktivitám. Vrátí se v červnu letošního roku, aby pro vás přinesl několik obrázků z rekordně sledovaných povodní.

Na Soutoku jste se v jeho počátcích mohli také ještě setkat se jmény Lukáše Urbana a Jakuba Hořejšího, kteří také přispěli několika články a nelze psát o Soutoku bez nich. Stačí jen zajít do archivu.

Nakonec musím zmínit svoji maličkost. Asi proto, že jsem tehdy na Mělníčku publikoval občas také články, tak se na mě Roman obrátil, zda bych občas s nějakou tou fotečkou, nebo článečkem nepřispěl. No, dopadlo to takto ;-):-). Myslím, že je to mimochodem i smysluplnější a příjemnější aktivita, než leckteré diskuse v Mělníčku, byť se tomu člověk občas neubrání ;-) :-).

Ale, pojďme se těmi dvěma roky trochu po paměti projít. Můj první seriál měl název,, Rádio kdysi a dnes" ( 9 dílů) a motivovali mě k němu hned tři věci.  Když má býti Soutok rádiem, tak ať je tedy o rádiu. Skutečností je, že mě vždy fascinovalo, co se jen už všechno mimo jiné i v rozhlasové a televizní technice za více, jak 50 let událo. Dnešní mladý člověk jen těžko věří, že republika měla pouhé tři rozhlasové stanice a jen jeden, až dva televizní programy. A do třetice je fakt, že jsem s tím tak nějak spjat. Druhý seriál jsem věnoval  mělnické dopravě a také to nebylo náhodou. Ta mě vždy, zejména dříve zajímala a svého času jsem tím tak nějak nejen žil, ale i disponoval mnoha jízdními řády. A nakonec to byl seriál Toulky, který je jasným vzkazem čtenářům, co autor považuje v životě za to pravé ořechové.

Soutoku se i povedlo několik zvlášť sledovaných akcí. Byla to nejprve akce, kdy ověnčená loď na počest zesnulého exprezidenta Václava Havla proplouvala 31.12.2011 laterálním kanálem. Velkou sledovanost měly i akce v okolí Mělníka i přímo v něm v květnu a červnu 2012. Po svatbě Jiřího Lobkowicze, se hned ve stejný den dařilo i Mělnické Jizerské 50ce. Krom toho význam Soutoku gradoval  později především o víkendech  a možná tak časem nastartoval  víkendovou aktivitu i jiných médií, což si ovšem musí každý dohledat či zodpovědět sám.

V úvodu se pohybovala dle počítadla návštěvnost mezi 350-700 kliků denně a ve jmenovaný den dvouakce dokonce překročila na tři dny vysoko tisícovku. Zlom nastal ve chvíli, kdy, se stal Soutok prakticky webem jednoho autora, upustil celkem logicky od názvu rádio ( nic nevysílal) a přestal být tak nějak i zpravodajský, byť později lákal i na různé akce. Avšak, i jako magazín na různá téma s nějakým tím cestováním si své čtenáře vždy našel.


Možná se někdo zeptá, proč na Soutoku nikdy nepadla po stagnaci stávajících autorů agitační výzva pro nové autory? Tady je třeba vidět, že ani po těch 8 měsících společné autorské činnosti, se nikdo, pokud vím, nepokusil na výzvu, kterou tu měl Soutok někde již od samého začátku vystavenou reágovat.
   Jedno staré, ale významné pořekadlo říká ,, Podle sebe soudím Tebe." V životě jsem se k lecčemu vrátil i po letech a nevidím do hlavy bývalých autorů, či zakladatele blogu. A druhou a snad ještě hlavnější věcí je fakt, že nevidím na stránkách webu Mělníček nikoho, kdo by rád psal články a upozornil na sebe.

Téměř  asi rok po Soutoku, se objevuje na mediální mělnické scéně další webové médium, kterým je Isoutok. Je to zase úplně jiný blog s jiným hlavním zaměřením, který se tuším zrodil kolem radního ing. Schweigstilla ( mimochodem jde o nejúspěšnějšího kandidáta TOP 09 mělnického regionu v mimořádných volbách). Zde se třeba dočtete, jak si v jednotlivých regionech okresu Mělník vedli různí kandidáti ve volbách, nebo můžete trochu nahlédnout pod pokličku místní politiky, či si přečíst i článek o tom, jak se člověk pokusí žít na spodní hranici finančních možností.

Nejnovějším médiem je zatím snad Mělníček.tv - mělnická internetová televize. Zde prozatím nejmenovaný tým pořídil pro své návštěvníky různé nahrávky z akcí, které se nedávno v našem městě konaly. Je to zřejmě pěkná práce, byť se musím přiznat, že jsem to prvně po chvíli vzdal, neboť se vše neustále načítalo, což měla zřejmě za následek reklama v Mělníčku. O současné aktivitě webu moc nevím, protože i já patřím mezi běžné čtenáře, kteří klikají kromě diskuse na Mělníčku, také na zajímavé odkazy v rubrice Zprávy vlevo dole, odkud vedou direkty na články jmenovaných webů.

Myslím si, že je dobře, že tu máme takové aktivity a jistě je pozitivní, že se jim věnují mladí lidé, kteří mají být a jsou určitou kulturou národa. A přiznejme si, že nebýt Mělníčku,.... tak kdo by o nich věděl? Tady si skutečně téměř neznámí autoři vzniku Mělníčku zaslouží na kulturním poli města Mělníka za svůj počin velkou poctu, která svým významem přesahuje činy leckterých umělců a politiků nejen v regionu.


 A co říci  ještě k Soutoku? V názvu článku čtete, že tu byl dva roky. Jsou jistě skupiny, které vznikají a rozpadají se. Některé hlásí ukončení činnosti, které pak stejně poruší. Jsem takový volnomyšlenkář, který si s podobnými barierami nedělá moc hlavu a ani s náplní článků. Ostatně, neživí mě to :-).

Věc je však složitější. Je třeba vidět, že klasický papírový magazín má své placené autory, kteří mají pochopitelně podmínky ( čas i prostředky) a odvádí tak maximum. V případě Soutoku by byla taková vynaložená aktivita nejen téměř nemožná, ale dokonce neadekvátní výsledku. Smyslem Soutoku také není psát nějakou odbornou, zájmovou či filosofickou literaturu, ale spíše na ní upozornit. Říkejme tomu třeba misionářská práce. A ta není vůbec od věci, protože jedině s těmi lidmi se člověk cítí ve společném prostředí dobře, kteří vyznávají podobné hodnoty a samozřejmě netouží nikdo z nás mít kolem sebe vandaly, lidi bez úcty k přírodě, památkám, okolí, bez vzdělání i zájmu, nebezpečné okolí atd. Takové články jsou však bohužel obvykle nejpracnější a nejméně sledované, což není pro autorskou volnou ruku zrovna povzbudivé.

Dnešní doba je plná protikladů. Leckterý  váš známý vám vychválí české komedie z dřívějších i ze 70. a 80. let, a dokáže  říci, že ho ani po 120. nenudí a umí leckteré filmové hlášky zpaměti. Dovede pochválit i pěkné dokumenty a kouzlo vědy. Dovede nadávat na ostatní přihlouplé seriály tuzemské i cizí, reality show, VIP zprávy a tvrdit, že mu nic nedají, avšak nakonec leckdo podlehne akčním zprávám, nebo světu, který se točí kolem modelek, herců a známých osobností. Ono je to také leckdy na titulce a není moc po motivační stránce z čeho vybírat . Tím chci říci, že nevýhodou webu oproti knihám je to, že musíte mít nápad v hlavě a pátrat po něm, na rozdíl od nějakého nabídnutého obsahu konkretní knihy. A podobné je to i na Soutoku, kde po katastrofě přichází věci kolem filmu ( třeba spatříme celebritu), pak tu máme pivní akce, další akce, typy na akce, a nakonec to další.

 V červnu během povodně zde byl rekord sledovanosti, který čítal 4 500 diváků a divil bych se, kdyby byl někdy překročen. Současná čtivost článků není z mnoha důvodů velká, ale jsem rád, že se vždy někdo najde, kdo hned přiběhne, jakmile se zde objeví něco nového, nebo se i čtenáři probírají staršími články. Vězte, že je zde již přes 600 článků. Ovšem, nelze zaručit do budoucna aktivitu, hrozí i technické selhání a život není jen psaní.

A co říci závěrem?Soutok, se teď tak trochu podobá třeba legendární kapele Status Quo. Sice jsou  pryč časy, kdy hitparády drtily hity Rock'n roll over the world ( 76), nebo Whatever you want (79), ale, když se s něčím novým, či staronovým občas objeví, tak snad někoho potěší ;-):-).

SŠ.

neděle 3. listopadu 2013

Podzimní Podkováň fest v hospůdce U Grobiána je za dveřmi.


A je tu opět podzimní Podkováň fest v hospůdce U Grobiána. Kdy? V sobotu 16.11.2013 . Více zatím není bohužel známo. Presentováno na několika webech. Hlavně zde na http://grobian.kokorin.info/akce-grobian-a-okoli-2013.html.

SŠ.

sobota 2. listopadu 2013

Fotoalbum Soutoku představuje odhalený Hotel Beránek, Zádušní mši na mělnickém hřbitově, polní práce i dozvuk voleb.


Již ve čtvrtek jsem obdržel zprávu od známého, že Beránek již nemá konečně lešení. Ovšem, jakým zákazníkům bude budova sloužit, to ukáže čas.


Nádherný detail je jen dalším dokladem toho, jaké má toto město krásné památky. Mohu jen každému doporučit zakoupit brožuru Mgr.Renaty Špačkové ( muzeum, asi i infocentrum) ,, Mělnická zastavení I" z roku 2003, která se věnuje i těm nejjemnějším detailům vnitřního města a můj starý web http://www.mujmelnik.webzdarma.cz/ , kde máte vše načrtnuté dokonce nafocené.


Sluneční hodiny na boku Beránka jsem zmínil již nedávno. Ukazovaly dokonce i dnes v 16.15, kdy Slunce nachvíli prokouklo mraky a ozářilo Říp.


Dušičky nedušičky, zemědělství musí jet.


To mi připomělo nedávný výlet na krásnou zemědělskou výstavu v Kropáčově Vrutici ( archiv 8.9.2013).


Soutok má štěstí, že kam přijde, tam se něco děje :-). Sledujete Zádušní mši na mělnickém hřbitově. Mezi diváky jsem letmo spatřil i mělnického historika Františka Purše, který vykročil  do druhé poloviny věku mezi osmým a devátým křížkem! Následující fota jsou bez komentáře. Mám to potěšení, že mě sem osud neplánovaně zavál :-).






Cestou k zámku mě zaujal stanový bejvák jakéhosi rybáře. Vždyť tu máme listopad a je lehce po stanové sezoně.

A aby ten dušičkový den plný zážitků byl pestrý, tak jsem ještě přidal trochu politické výzdoby od pizerie Piranha. Pokud jsem to nenapsal správně, tak prosím za odpuštění.

SŠ.

Víte, co mají společné Dušičky, Říp a podnikání?


Tak tu máme dnes takové to pravé uplakané listopadové dušičkové počasí a mnozí se vydáme na hřbitovy nejen za našimi příbuznými, ale vzpomeneme i na zvířátka.
Vždyť právě ta jsou nám milá pro svůj vzhled, chování i fakt, že vás nikdy nezklamou. Navíc jsou s vámi ve společné domácnosti, jako domácí mazlíčci a tak jejich někdy i pomalý odchod a konečnou ztrátu člověk citelně pocítí.


A co teď? Jak důstojně pohřbít tělesnou schránku tvora i tvorečka, se kterým jsme byli i několik let takříkajíc spjatí? Kdo má pozemek či zahrádku, tak má mnohdy vystaráno, ale co ti, kteří, se například pohybují po sídlištních čtvrtích, se svými čtyřnohými přáteli?


A tak nám v okolí měst vzniká celá řada planých zvířecích hřbitůvků, která snad žije jen díky tomu, že i ti největší grázlové mají větší úctu ke zvířatům, než třeba k spoluobčanům, či jinému etniku.


I tak, se však již dnes najdou společnosti velmi prospěšní podnikavci, kterých je stále bohužel velmi málo, a kteří na svých pozemcích takové aktivity oficiálně zakládají.


Na hřbitůvek pod Řípem vás Soutok pozval obrazem již v minulosti, ale protože o žádném dalším takovém oficiálním hřbitůvku v blízkém okolí nevím, tak přišel čas si jej připomenout. A doufám, že mi tu v komentáři nějaký zbrklý čtenář nebude předhazovat již téměř přeplněný nelegální hřbitůvek u Velkého Borku.

SŠ.