Podle lásky ke zvířatům poznáš člověka. Chvíle, kdy mnozí zapalují svíce i jinde, než to bývá mediálně nejběžnější.

 

Již od soboty 31. října plynuly zástupy lidí na hřbitovy, aby u příležitosti oficiálně pojmenovaného svátku, jako Památka zesnulých, přinášely sebou věnečky, svíčky, květiny, ale třeba i smetáček pro ometení desky hrobu. Jen pouhá chvíle u ostatků našich předků a paleta vzpomínek Tak mnozí chodíme i několikrát za rok na hřbitov. Jenže součástí rodin jsou leckdy i nejrůznější domácí mazlíčci a mnohdy se právem těší podobným rituálům.

Vždyť u člověka si často říkáme, že už měl zkrátka věk, nebo byl nějak vážně moc nemocný a tento stav tak mohl být pro obě strany vysvobozením, ale s domácími mazlíčky je to jiné. Pokud se k nim člověk chová s láskou a nemyslí sobecky jen na sebe, tak oni vám to mnohokrát vrátí. Člověk vás může něčím naštvat, nebo nějak ranit, ale u zvířátek se toto neděje. Přesto jsou mezi námi ,, také lidé", kteří k nim dokáží mít nemístné poznámky, nestarají se o ně, ponechávají je napospas osudu a někdy jsou k nim nejen chladní a sobečtí, ale dokonce i zlí a v nejhorším případě je doslova ať už z laxnosti, nebo úmyslně zabijí.

Mají i tu smůlu, že svého pána si nevybírají, a tak se někdy stanou až skoro týranou dětskou hračkou, nebo padnou do rukou člověka, který je klidně nechá napospas povětrnostním podmínkám, zimě, vedru a leckdy jim dá sotva to nejnutnější. Jsou to kočky, tak ať nejsou líné a něco si uloví, nebo se někde napijí. Ta stříška nad hlavou v podobě krmítka na ptáky jí musí stačit a domů mi tedy nepáchne.

Jindy zase nepochopíte, jak může někdo takové zvíře vlastnit, když zůstává většinu času samotné a smutné v bytě, což nejvíce stresuje zase psy. Kočky jsou také šelmy, které zajímá kdejaký pohyb, kdejaký pták za oknem a majitel je klidně pustí na balkon s tím, že ony asi určitě nikdy neskočí, a když už, tak ta starost o ně bude aspoň navždy vyřešena.

Kolik jich přes léto zahynulo horkem v přehřátém autě, nebo uvázaných u boudy, či někde na veřejném prostranství. Jindy je dokonce jejich vraždění zvrhlou zábavou zvrácené mládeže, která si to klidně i nahraje, Je z toho člověku až špatně. Přitom jde o tvory, kteří se chovají přirozeně, umí člověka pobavit i rozesmát svým jednoduchým přirozeným životem a dokonce jsou mnozí psi a kočky tak inteligentní, že jednají často tak, aby vám neublížili, pokud vám důvěřují. Pes vás nekousne a kočka nedrápne.

Že neumí všechna tato zvířátka mluvit ? Ale umí a přesně tak, že velmi rychle člověk pochopí, co od něj chtějí.

Bohužel jsou ale i hodní lidé, kteří jsou neskutečně hloupí, a že jich je. Mít psa na ulici na vodítku ještě neznamená žádné bezpečí. Klidně ho i tak přejede auto, nebo nějaká rychlá koloběžka kdekoliv, či ho zakousne větší pes, nebo sežere v trávě něco, co mu nesvědčí. A nemusí jít jen o psa. Lidé dnes mají na vodítku téměř cokoliv.

Lidé tedy nemusí mít jen psy a kočky, nebo morčátka a andulky, či další ptáčky. Když si někdo troufne třeba na ještěrky a další exotiku, a přináší mu to radost, tak proč ne ? Snad se většina lidí o své mazlíčky stará s láskou a rozumí jim. Není možné vyčítat kočce, že vám vyrazila zrovna z ruky misku s vodou, nebo je to tupý lenoch. Ony se prostě rády mazlí, otírají se, jsou vděčné za hlazení, nejsou hloupé a dělají to, co se jim zrovna dělat chce. To není pes, kterého lze naučit reagovat na povely a umí být věrný a poslušný.

Ostatně, slyšel jsem nedávno příběh, kdy jeden již hodně starý, ale stále energický pán přišel o manželku. Měl doma letitého kocoura, který z něj prý při každém pohybu od té doby nespustil oči, aby neztratil i jeho. Tušil, co se asi stalo. Tragedie to jsou oboustranné. Podle kvality srsti, vzhledu i váhy a chování zvířátek může majitel vidět, zda je vše v pořádku. I tak si však zejména u menších zvířátek musí dávat pozor, aby je třeba nezašlápl, nebo nezasedl.

Starat se o zvířátka není pro každého, zvlášť když hodně cestujete, ale je pravdou, že mohou být a měla by být především zdrojem radosti, mají dobrý vliv na naše zdraví, protože jsou tématem hodným zábavy a umí zaplnit jinak jakoby prázdná místa prostorově a někdy i v lidské komunikaci. Není tedy nic divného na tom, že ti, co mají zkušenosti, tak si jich velmi váží, dokáží je takříkajíc obrečet a pochovat s určitou pompou.

Když tak přemýšlím nad tím nadpisem článku, tak ono je to složitější. Víme, kolik máme lidí, kteří to nemají v hlavě v pořádku a v televizi pak vidíme ty příběhy ,, chovatelů" , kteří mučí třeba smečku psů na nějakém malém pozemku ve stísněných podmínkách. Máme tu další blázny, co si vezmou do hlavy, že oni budou mít doma hrdé bojové psí plemeno, a pak to končí všelijak. Někdy i v lepším případě jen jejich smrtí, než nevinné bytosti..

Ale, čtenář jistě poznal, že článek byl spíše o takovém nejběžnějším přístupu, jaký v naši společnosti je. Stovky psů i koček žijí v útulcích, ale ne vždy je zárukou, že se u případného zájemce budou mít opravdu dobře. Přitom mají leckdy za sebou utrpení, kdy jim šlo i o život. A tak je krásné koukat chvíli i na tu lásku, kterou dokáží dát ti opravdu dobří lidé svým mazlíčkům i na jejich posledním odpočinku.

Proč pískovna u Mělníka dostala jméno Baraba ? Jak dlouho se tu těžilo ? Byli tu Římané ? O krásné pohodové pěší cestě k ní. Ve fotogalerii najdete plno fotek i pomník cykloturistů pomyslnému králi alpských, pyrenejských i apeninských průsmyků Michalovi Třetinovi.

 

Pískovnu Baraba u Mělníka dnes znají místní lidé především ze dvou důvodů. Jednak je to místo, kde je možné v teplých dnech roku  provozovat takzvané přírodní koupání na vlastní nebezpečí, a pak je to hlavně zajímavý rybářský revír, kam byly dokonce i dodatečně vysazeny ryby. Hloubka se zde uvádí  2-8 metrů a plocha cca 2.9 ha. Ačkoliv v její blízkosti probíhá silnice číslo 246 z Mělníka do obce Cítov a dále do Roudnice nad Labem, tak hlavní příjezdová cesta je od obce Vlíněves, a proto se ji také někdy říká pískovna Vliněves.

Jenže, některé lidi také zajímá, jak přišla pískovna ke svému jménu, kdy se tu těžil štěrkopísek a zda je pravda, že i tady stanula noha římského vojáka. Než vám na to odpovím, tak mi dovolte osobní vzpomínku. Nedaleko odtud probíhá také veledůležitá železniční trať z Prahy do Děčíná a případně dále do zahraničí, po které občas jezdí i zastávkové vlaky, a tak lze říci, že cca kilometr od pískovny je vlaková zastávka. Tu jsem ve vzdálené minulosti také několikrát  i třeba jen ze zvědavosti vyzkoušel.

Obvykle šlo o pozdní noční hodinu v letním období a procházka na Mělník po tehdy často prázdné silnici byla směsicí romantiky i různorodých zvuků, jakými taková vodní poklidná hladina díky živočišné říši přes léto žije. Nechalo se to ale šlapat, protože to k tehdejšímu jedinému mostu u města bylo více než 4 km a tudíž téměř hodina chůze. Ovšem, například z Prahy se po půlnoci dalo tehdy jet jedině už sem, a tak to bylo třeba vyzkoušet.

Jak to tedy s tou pískovnou vše vlastně je ? Představte si, že jsem našel článek, že se zde oficiálně začal těžit štěrkopísek v 60. letech 20. století a připomnělo mi to dětství, kdy jsem sice na prvním stupni při čekání na autobus sice pozoroval ten cvrkot na starém autobusáku ( Fibichova ulice a 28. října), ale nemohl jsem ani přehlédnout ty pískem naložené Tatry 138 s valníkem, model 111, nebo trambusy, které přijížděly po staré silnici od ,, Strakova" starého mostu na Karlovo náměstí.

Vždyť jsem měl dispečera  a později referenta autobusové dopravy ČSAD dz.108 dokonce doma, a tak se tomu snadno věřilo. Jenže, když se nad tím zamyslíte logicky, tak se tu muselo těžit již dříve a důvodů bylo několik. Vždyť se v roce 1850 otvírala výše zmíněná železniční trať a o 24 let později ( 1.1. 1874) i ta pod Mělníkem, která měla předloni  tiché 150. výročí. Do té doby měl Mělník nádraží v Dolních Beřkovicích, kam se v dostavnících svážela v letech 1850 - 1873 pošta. Ovšem, protože Mělník měl svůj první most až v roce 1888, tak bylo třeba užít přívozu . Jeden měl být v místech Polabského mlýna na Pšovce, druhý poblíž budoucího starého mostu, a pak mimochodem ještě měl být převoz za cukrovarem do rezervace Oupor.

Železnice se budovala za Rakousko - Uherska o 106, zaměstnávala neskutečné množství lidí a technika tehdy skoro vůbec nebyla, nebo jen na nízké úrovni. Pracovalo se tedy převážně ručně a byla to práce namáhavá. Jenže jsou všude třeba i odborníci a s některými věcmi jsme se u nás setkávali prvně, zatímco jinde už byly určité zkušenosti. Především šlo o prorážení tunelů, stavbu mostů, nebo odstřel skalních útvarů, které překážely v trase.

S tím již měli bohaté zkušenosti například v Alpách, a tak k nám přicházelo tehdy i značné množství cizinců a zejména z Itálie. Však si vzpomeňte, kdo budoval zubrnickou lokálku, a jak byli tito italští dělníci ubytovaní v Úštěku v dnes turisticky vyhlášených ptačích domcích. Našel jsem o tom krásný článek, který vypráví, jak těžko tyto osoby někdy žily a zprvu i za málo peněz. Dokonce i nocovali někdy pod širákem, byli celí potrhaní, a tak vlastně název Baraba vznikl z italského pojmenování těchto dělníků. Trhan, tedy barab.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ajznbonsk%C3%BD_tovary%C5%A1

Jak je to s těmi římskými legiemi ? O římských legiích u nás píše například tento článek, ale ten vás moc nepotěší.

https://rimskelegie.olw.cz/pages/articles/legincz/legincr.html

V knize Mělník se téma výskytu vojenských římských legií na Barabě věnoval v jedné kapitole hlavní autor Jan Kilián ( bývalý mělnický historik RMM), ale ač tuším, co tehdy psal, tak nemám čas, se tím probírat. Pomohl jsem si mnohem rychlejší AI a doporučuji shlédnout výsledek. Zadejte do vyhledavače .... Římské legie a pískovna Baraba. Výsledek je ten, že na rozdíl od Moravy není dostatečný počet průkazných materiálů, a tak chybí i jednotný názor. Nemusí se to někomu líbit, ale mnohdy nás posunou na poli historie další vykopávky, které vznikají obyčejně při nějakém budování.

Já tedy dostal nápad, že dojdu pěšky k pomníčku, kde došlo k tragické události, při níž Michal Třetina zahynul a docela to vyšlo symbolicky v čase dušiček. Samozřejmě, že jsem tam nešel podle frekventované silnice, ale napadla mě docela dobrá turistická trasa. Ostatně, vzpomněl jsem na jednoho svého známého ze Mšena, který navrhl kamarádům pěší trasu na horu Říp s využitím pěší lávky u Dolních Beřkovic. To již nestihli, protože je lávka uzavřena.

Já to měl jednodušší. Rozhodl jsem se, že pro zpestření půjdu směrem tam přes nový most a zpět přes starý ( Strakův) most. V prvním případě mě sice čekal určitý úsek od mostu až ke křížku výše podle silnice vedoucí na Horní Počaply, ale naproti projela tak desítka aut. Vždy jsem se rozhlédl, zda nemají něco v protisměru, protože mi bylo jasné, že mě jinak musí objet. Když tam nic nejelo, tak jsem nic neřešil, ale pokud měl řidič něco v protisměru, tak jsem udělal úkrok mimo vozovku za postranní čáru.

Stačilo jen dojít k tomuto křížku, kde začíná taková krátká mez mezi dvěma polemi. Po jejím absolvování dojdete k lesíku, který ani neužijete, protože jím po 50 metrech projdete a zjistíte, že jste vstoupili na polní cestu, která vede podle pískovny a zde končí. Cestou k pomníku jsem tedy spatřil  u cesty dvě auta rybářů a za chvíli jsem byl v místě, kde se silnice od Mělníka točí v pravém úhlu k Cítovu.

Kolik máme hodin ? Jak dlouho pěšky jsem sem šel ? To je neuvěřitelné. Snad jen nějakých 40 minut. Zpět to bude ještě lepší, protože budu muset pouze přejít u křížku silnici do Horních Počapel, a pak až tu na starém mostě.

Na Barabě bylo co fotit. Opravdu tu jsou jen takové pasáže, kde máte klid, soukromí i jistou romantiku. A to celé jen kousek od domova. Bohužel jsem se dnes vydal trochu jinam za město, a to byla samá čtyřkolka, motokrosová motorka, jinde zase koloběžky, no hrůza. Nějaké kontroly ? Vůbec jsem měl radost, že policie na hřbitově hlídkovala.

Tak, a jsem na místě. Zapaluji svíčku a vzpomínám nejen na naše jediné setkání i na krásnou knížku, kterou tento člověk napsal, ale vůbec i na to, že ačkoliv jsem jel letos jen dvakrát na kole, tak jsem snad i díky tomu Pogačarovi tou cyklistikou nějak do šířky žil a jestli to u nás vyjde s tou Tour de France a zdraví dovolí kromě televizního přenosu i osobní zážitek někde u trati, tak si samozřejmě na Michala zase vzpomenu.

Když už fotím, tak fotím a kdejaký úhel pohledu.

Tak ještě jeden zoom na město, a pak normálně i se zatáčkou.

Ještě prozkoumání zdejších zákoutí. Je tu krásně, ale kdoví, kdy sem člověk zase přijde. Svět kolem nás je tak pestrý a míst k návštěvě mnoho, jen chtít. Mnohdy si člověk musí najít nějakou záminku, či důvod.

V plánu tedy bylo u křížku přejít silnici a vrátit se na Mělník po cyklotrase. Tady je ze silnice na Horní Počaply taková odbočka, aby sem mohla zajet i údržba, která by měla dohlédnout na koše, stav odpočívadel i kvalitu silničky. Cyklisté ji užívají jen vyjímečně, ale lidé z okolí již dávno přišli na to, že tu lze zaparkovat auto a třeba se tu poblíž projet na in-line bruslích, nebo i jen tak projít v příjemném prostředí. A samozřejmě i to kolo sem mohou přivézt, ale vycházím z toho, že cyklisté spíše mají ty své etapy se začátkem a cílovým bodem, který je někdy místem otáčky.

Přicházím na lávku přes Hořínský potok a rozhlížím se. Bylo té vody dnes už dost, ale když ona má pokaždé něco do sebe a vždy je jiná situace. Hořínský potok na své trase z Chramostku prochází celou řadou jezírek i podtéká vlastní laterální kanál a je to vůbec zajímavá říčka. Také jsem tu o něm již psal. Aspoň něco z wikipedie a zřejmě i jeden parádní článek s krásnými fotografiemi. Ostatně, je kolikrát docela obtížné zastavit jízdní kolo, nebo loď kvůli tomu, aby mohl člověk udělat nějaký parádní, nebo dokumentární záběr. Někdy vás jakoby tlačí čas a jindy se chce prostě jet, jít, nebo plout a nezastavovat se.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ho%C5%99%C3%ADnsk%C3%BD_potok

https://www.raft.cz/Clanek-Putovani-po-ctyrech-tocich-pod-hradbami-Melnika.aspx?ID_clanku=2320

Když ten potok znáte z Hořínského parku, tak musíte uznat, že tady je již slušně široký. Mám sice v plánu jít po cyklotrase, pak přes starý most a opět podle Labe až nahoru do parku, abych to vzal podle tenisových kurtů na hřbitov, kde zapálím další svíčky, ale náhle přichází nápad, jako hrom a čas je pořád ještě skvělý. Vždyť já podle něj nešel až k soutoku s Labem dobrých 20 let. Tehdy ještě nebyla na říčce Pšovce protipovodňová vrata a bylo vidět krásně přes řeku i na vrchní část Polabského mlýna. Což si to tak zrovna dnes ze zvědavosti dát ? Počasí přeje, je pohodová sobota, tak uvidíme, kam až dojdeme. To je jinčí kafe, než cesta po Ouporu na soutok Labe a Vltavy. A tak jsem šel do akce.

To už ale necháme zase na jiný článek. To už je zase úplně jiné téma, než pískovna Baraba a mělnický skromný král cykloturistiky, jak jej přátelé nazývají.

Pohodový zbytek první listopadové neděle a poklidný vstup do příštího týdne, který nám letos začíná Památkou zesnulých.

Halloween 2026 v ulicích Mělníka. Pivní a vinné slavnosti, nebo Autosalon, to jsou největší trháky výstaviště v Lysé nad Labem již od tohoto pátku. Průvod sv. Martina už brzy.

Když jsem tu psal nedávno o knížce Michala Třetiny ,, Jak jsem jezdil do nebe", tak bylo jasné, že se nebudu chtít zastavit jen u domu s pamětní deskou kde žil, ale budu chtít navštívit i pomníček, který mu přátelé cyklisti nechali vyrobit a dopravit na místo, kde Michal tragicky zahynul. Jenže tomu tehdy do značné míry zabránilo počasí a před tímto víkendem se ukázalo, že ta konstelace plánů i počasí je přímo výborná.

Napadl mě totiž plán, jako již dlouho ne. Vymyslel jsem, že bych mohl spojit několik věcí dohromady a dopadlo to nad očekávání dobře. Pro mě už cyklosezóna letos skončila a jet k pomníčku autem na takovou vzdálenot by byla skoro potupa. Šlo to vše naplánovat mnohem noblesněji, a to i za situace, že bylo třeba dopoledne vykonat domácí práci a vyrážel jsem až ve 13.15 hodin. Samozřejmě pěšky.

Tento článek není o tom, jak jsem šel pěšky k pískovně Baraba, a pak zase pěšky na hřbitov sv. Václava, a pak pěšky do centra města, přičemž jsem stihl navštívit také pěšky ještě jedno místo u Mělníka, kde jsem snad více než 20 let nebyl. Je věnován poslední fázi mého dnešního výletu. To už se hodně šeřilo, ale bylo mi jasné, že je dnes 31. října, což je vlastně Halloween, a tak nepůjdu ze hřbitpva ještě domů, nýbrž se vydám na základě zkušeností po jeho stopách.

Už tak nějak vím z minulosti, kde asi najdu domy, kde budou stát vydlabané dýně, ve kterých bude hořet plamen svíček. Že je tentokrát ještě brzy a moc světla ? Tak jsestli chcete, tak už několik let nazpátek pod měsícem říjen v záložce vpravo najdete nějaké noční snímky. Pro mě to byl vedlejší produkt procházky, a pak musím říci, že se mi mnohem lépe fotografuje mobilem přes den, než za tmy. To ale jistě každý chápe, že to tak bývá, a že jsou i lépe vidět předměty.

Několik následujících dýní je tedy z prostoru, kde kdysi dávno domy nestály. Regionální historikové v těch místech vždy tak trochu žasnou nad tím, jak se může vše za několik desítek let tak změnit. Napovím vám, že tam kdysi končilo historické město, a pak už bylo jen pole, na jehož konci stála slavná vinařsko - zahradnická škola. Je to až k nevíře, když si člověk uvědomí, co vše se změnilo třeba i jen za jeho života. Na druhé straně Pražské ulice například žádná poliklinika nebyla a dalo se jít pěšinkou podle nemocnice od Pražské ulice přímo až k dnešnímu autobusovému nádraží, kde začínala alej topolů vedoucích podle silnice na Blata.

Sídliště Rousovice ? Tři bytovky žluté barvy z 50. let, ve stráni nad benzinovou pumpou Schell , kde se směrem k Mladoboleslavské ulici v zimě sáňkoválo a dívali jste se na řepné lanovky, za nimiž byly už jen Rousovice ještě bez sídliště Slovany.

Věděl jsem, že musím pokračovat k zámku, kde také bývají dýně. Vzal jsem to symbolicky kolem správní  budovy CHKO Kokořínsko - Máchův kraj v Mělníku, která  je tu tak pěkně zastrčená na takovém romantickém místě. Však CHKO slaví 50 let.

V České uličce, která se prý ve středověku jmenovala V pytli a stála tu fortna ( pěší branka do historického středu města), se nikdy neopomenu podívat na patrona hasičů sv. Floriána. Jako částečný občasný fanda dálkového příjmu rozhlasu vám prozradím, že právě tady u zábradlí níže je jedno  z mála míst na Mělníku, kde má běžný turista potloukající se mezi domy šanci chytit na malé rádio s teleskopem 200 km vzdálený vysílač Praděd a na frekvenci 106.8 MHz ulovit stanici Čro - Olomouc.

Nu, a když to takto někde naladíte a vzpomenete si na své nedávné výlety i skutečnost, že to vtom kraji trošku znáte, tak je to ještě lepší.

Za zámkem na vyhlídce byly tentokrát takové docela jen malé dýně, ale aspoň něco. Čekal jsem je tu a bylo by to bez nich tak trochu zklamání. Ovšem, kompenzovaly to vše komponenty dole pod dýněmi. Tady se už shlukovali zástupy mladých rodin s dětmi i mládež, které čekal nějaký ten průvod, ale už toho moc vidět nebylo. Někteří měli na sobě čarodějské pláště s typickou vysokou a špicí zakončenou čepicí.

Ještě jsem prošel náměstí, kde už to trošku připomínalo adventní náladu, ale vše bylo takové potemnělé, jak se na halloween sluší. Poslední snímek je z podloubí jen kousek od vstupu do radnice. Halloween je prostě takový u nás už dnes ne nový anglo-saský svátek, kde hlavní roli hrají všelijaká strašidýlka, nestvůry, čarodějové apod. Atmosféra má být potemnělá. Dříve jsem tu o tom psal v nějakém článku. To už jsem se ale těšil z různých důvodů domů.

Ještě přidám něco z jednoho výletu do Doks k Máchovu jezeru. Celý článek máte pod odkazem níže. Tehdy jsem také během dne zavadil ještě o výzdobu z Halloweenu.

https://soutok.blogspot.com/2024/11/splneny-odveky-sen-okolo-machova-jezera_9

Snad každý mladý rodič nejen v našem městě vyrazí se svými nejmenšími na lampionový průvod. To tedy bude ještě  skoro dva týdny čekání, ale uteče to a světla bude v tomto průvodu jistě více.

Poslední plakáty, které jsem také dnes viděl, tak už asi tušíte, že zvou samozřejmě do Lysé nad Labem. Tam bývají podle názoru některých lidí v listopadu právě ty nejlepší akce. O něco později tam pak ještě je akce retrogaráž. To tedy byly nějaké pozvánky, které by stejně byly, ale asi ne takto z bilboardu, nýbrž z webových stránek výstaviště. To je dnes vše a ačkoliv mám zítra nějaký naplánovaný program, tak si snad ještě budu mít čas pohrát s nějakým tím materiálem z dnešního dne. Nemusel by tedy toto být poslední článek víkendu.

Pohodový zbytek soboty a krásnou neděli.