Dnes si připomínáme 108. výročí vzniku československého státu, ale letos také 500 let od letní bitvy u Moháče,kdy měla Evropa podobně problémy jako dnes, a po níž nastoupila na český trůn dravá dynastie Habsburků.

 

Je zajímavé, že tři  čeští panovníci, kteří sehráli významnou roli v našich národních dějinách, ale i v Evropě našli svoji smrt vždy v měsíci srpnu a vždy na bitevním poli. Tím prvním byl král řečený železný i zlatý, který skonal v bitvě u Suchých Krut ( Dürnkrutz) na Moravském poli dne 26. srpna 1278. Tedy jen pouhé čtyři roky po okamžiku, kdy nám zde v Mělníku udělil právo výnosu z labského obchodu ( pokládáme za vznik města) a na kontě má celou řadu založených českých měst i hradů.

V Evropě svým vlivem  jednoznačně rozšířil  české království téměř k Jaderskému moři. Také 26. srpna, ale roku 1346, pak umírá v bitvě u Kresčaku ( Francie) po boku nejslavnějšího českého panovníka Karla IV. jeho již slepý otec Jan Lucemburský. Historický název země Koruny české tak za panování jeho syna dosahuje nějvětší územní rozlohy v jejich dějinách, kterou Karel získá obratnou politikou.

Po husitských bitvách a posledním v Čechách narozeném králi, kterým se Jiří z Poděbrad stal přichází v nelehké době do vedení zemského útvaru linie Jagellonců původem z Polska ( Vladislav Jagellonský). Kruté mládí poměrně osamnělého a nezkušeného panovníka Ludvíka Jagellonského ( nar. 1506 v Budíně a od roku 1516 panovníkem v Uhrách, Chorvatsku a Čechách) dovrší pohroma v podobě  nájezdu tureckého vojska sultána Sulejmana I.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludv%C3%ADk_Jagellonsk%C3%BD

Historické artefakty byly původně kolem roku 2005 součástí  speciálního časopisu Živé historie, který se specializoval pouze na ně a šel jistě více na odbyt, než hlavní časopis v titulu článku. Redakce to pochopitelně vyřešila šalamounsky po svém. Zájemci o artefakty mají nyní dvě možnosti. Buď zakoupí některou z obrovských encyklopedií ( ,,Monarchie, První republika, Protektorát..."), nebo je budou získávat stylem ,,1 časopis -= jeden artefakt". Můžete tak získat například plakát historických leteckých linek ČSA, hrací karty Ladislava Pohrobka, nebo plakát vyzývající k návštěvě filmu Kristián atd.

Vše směřuje k rychlé důležité bitvě v katastru dnešního jihomaďarského města Moháč. To najdete na Dunaji nedaleko hranic s Chorvatskem a Srbskem. Jenže turecké dobyvačné vojsko je obrovské, Ludvík žádá o posily, které se mu z celé řady důvodů nedostávají a někteří přichází na pomoc zcela liknavě. Každá oblast Evropy má nějaké své problémy, místo střetu připadá některým panovníkům velmi vzdálené a  některé dorazivší obranné jednotky v místě bitvy nejsou pro své vyšší ego ochotné přijímat rozkazy od zkušených válečníků.

Ludvík se nakonec pokouší po porážce o záchranu útěkem, ale při  překračování  jen nedalekého tehdy rozvodněného potoka Celje v něm nalézá smrt. Podle svědka, který jel na koni před ním došlo zřejmě k události následujícím způsobem. V půli potoka se chtěl kůň napít, ale netrpělivý panovník jej tak pobídl ostruhami, až kůň vyběhl prudce z koryta. Ten úhel způsobil, že překvapený panovník prudce přitáhl uzdu a kůň na povel zastavil tak, až se mu zadní nohy zabořily do bahna, přepadl na hřbet a pod sebou uvěznil v bahně krále.

Když jsme byli součástí velké říše s hlavním sídlem ve Vídni.

Jak hluboké koryto s rozvodněným potokem nedaleko ústí do Dunaje tu asi muselo být, když muž před ním se otočil, spatřil otisky kopyt a ještě chvíli několik bublin na hladině, se můžeme jen dohadovat. Ostatně, nebyl důvod, aby mu královna toto svědectví nevěřila. Dnes je na místě památník s výjevem vzad padajícího koně s králem. Samozřejmě bych zde mohl krásný detail jinak poměrně strohého památníku vyobrazit, ale na jih Maďarska se nechystám a mohl by mít člověk potíž kvůli převzatému obrázku bez povolení. Zadejte si mapy a potok i památníkem najdete na SZ od Moháče ještě v jeho katastru.

Fantasticky je to vše popsáno v odkazu níže a o celé bitvě vyšla nedávno také kniha. Bohužel zase jedna z kapitol,která nekončí z našeho pohledu dobře.

https://www.novinky.cz/clanek/historie-bitva-u-mohace-smrt-ludvika-jagellonskeho-otevrela-pred-500-lety-cestu-na-cesky-trun-habsburkum-40597931

Není bez zajímavosti, že to bylo zase v srpnu. Tentokrát 29. srpna 1526, kdy zahynul další náš český král a na uvolněný stolec ze strany mladé manželky tak dosedla dravá větev v podobě rodu Habsburků, která udělala, jak víme, v mnoha věcech rázný pořádek. Zejména  v náboženském vyznání, kdy třeba učitel národů Jan Amos Komenský odešel do exilu. Ještě dodám, že roku 1529 došla turecká armáda až k Vídni a Turci se tu objevili později o jeden a půl století znovu. To už jsou však zase jiné zajímavé kapitoly dějin.

 Jeden 28. říjen, aneb tradiční výzdoba balkonu radnice.

Mně se v článku výše líbily ty důvody té liknavosti ze strany pomoci ostatních velmocí z křešťanské Evropy. Francouzi bojovali s rakoukými i španělskými Habsburky o italský sever a víme, že to nebylo. naposledy. Však rakouská větev Habsburků někdy kolem roku 1710 vládla dokonce chvíli až na Sicílii. V Německu to byly již zmíněné vnitřní náboženské spory a tehdejší vyhlášení benátečtí kupci viděli v Turcích obchodní partnery podobně tak, jako u jiných zámořských národů.

Vždyť by se dalo říci, že i kvůli takovému dálkovému obchodu byl sever Itálie bohatý ( Benátská republika). 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ben%C3%A1tsk%C3%A1_republika

Polského krále Zikmunda prý donutil Sulejman k uzavření míru,ale to by mohl člověk jen neustále studovat a studovat historické příčiny a návaznosti, jakož důsledky nejrůznějších bitev.

A pak si to musíte čas od času opakovat, protože když se s něčím nepracuje, nebo něco nepoužíváte, tak je to na zapamatování horší a někdy i zbytečné.Hlavní je vědět, kde to najdete, což je dnes v době AI naprosto super. Něco vás napadne a za pár vteřin máte na svoji otázku první informace. Ovšem, pokud chcete mít ten opravdový požitek, tak je dobré něco vědět a případně i vědět,kde se o tom jinak píše.

Pověsti jsou neodmyslitelnou částí historie jednotlivých národů. Hned ta první o Češích na Řípu je pro jeho vzdálenost i úžasný rozhled do kraje pro nás žijících zde pod ním tak oblíbená.

My tu dnes slavíme vznik našeho státu. Kdo vědět chce, tak už ví, jak nelehko se náš samostatný stát Čechů a Slováků rodil. Byla za tím hlavně aktivita několika jedinců na čele s budoucím prezidentem Masarykem, která poukazovala na boj našich legií na východní frontě a nutnost vzniku našeho státu. Původně jsme prostě jen měli zůstat částí poraženého Rakousko - Uherska.

Nicméně, ta historie je krásná také proto, že se lidé zamýšlí, co by jak bylo. My starší víme, že jsme se sice o 400 let dlouhé vládě habsburské dynastie učili, ale bylo to nazýváno obdobím temna a marnou snahou se vymanit z určitého podřadného postavení v monarchii. Dnes se poukazuje na průmyslovou vyspělost Čech v této době, a jako fanda železnice musím i vzpomenout snad nejhustější síť v Evropě.

Vyvolává to i spousta otázek. Kdybychom zůstali v tomto útvaru, tak bychom sice v rámci jednoho státu dnes mohli cestovat mnohem dále a i historie Evropy by se vyvíjela jinak, ale na druhou stranu bychom dost pravděpodobně přišli o své dřívější původní dějiny a časem by to šlo s našim jazykem asi tak, jako s oběma jazyky v obou Lužicích v dněšním sjednoceném Německu. Snaží se sice o udržování zvyků regionu a udržují si dvojjazyčné nápisy, ale to obyvatelstvo pochopitelně více a více asimiluje,což je patrné již nejen v dnešním Braniborsku.

Jan Amos Komenský na čerstvě obnovené fasádě školy v obci Strážnice na Mělnicku.

Na jednu stranu tedy odborníci přichází s tím, že pokrok k nám přišel ze západu, což nelze zpochybnit ( třeba stavitel naši místní chrámové věže), ale na druhou stranu jsem v komentářích viděl odpovědi typu : ,,Habsburkové nám naše bývalé země Koruny české postupně prohráli, s Němci v pohraničí byli zejména před válkami, ale i v čase vyhlášení republiky problémy a na mocnostech se nám po druhé sv. válce téměř nic nepodařilo v připomínkách získat." 

Historie je prostě živá, jako ten název časopisu v úvodu. Super je zde zmíněný článek, super je směsice reakcí a realita je taková, že tedy máme vlastní stát s krásnou přírodou, své krásné dějiny před Habsburky, s nimi i po nich, ale jinak pochopitelně také u nás plno svých problémů, jako má snad nyní každý stát v Evropě. Na nás je, abychom se z historie uměli občas poučit, nepodceňovali ji a zamýšleli se nad ní. Nejen nad tou vzdálenou, ale i nad současnou. Nejen nad tou, co zavání násilím, ale i třeba nad tou hospodářskou a sociální. 

Česká republika by snad mohla v roce 2029 hostit úvod Tour de France ! U domu Michala Třetiny obrazem. Tohle dnes už na kole asi nepotkáte. Tak krásný byl poslední podvečer letního času ve vinici.

 

Opuštěná kola po výjezdu jedné partičky na vrch Nedvězí.

Také jste zaznamenali ve čtvrtek  z médií tu úžasnou zprávu, že by se u nás v Čechách mohla jet v červenci 2029 Tour de France ? Samozřejmě česky takzvaný úvod, jak to velmi často bývá, kdy se třeba v příštím roce začíná ve Skotsku. Představitelé TDF byli pohledem z vrtulníku na hrady Karlštejn i Křivoklát nadšení, dolaďují se již jen detaily prvních tří etap u nás a čeká se na vyjádření a žádost vlády, protože se náklady odhadují na minimální částku půl miliardy Kč s tím, že se jim to jinde desetinásobně vrátilo.

Jízdní kolo je fenomén a celá řada mladých rodin učí své děti asi tak čtyřem vyhlášeným dovednostem. Jezdit na  kole, plavat, bruslit a lyžovat. Je zajímavé, jak moc si aspoň já pamatuji své cykloturistické cesty, ale nejdříve bych přeci jen rád pro vás, kterým zpráva o TDF u nás unikla, tak bych přiblížil ještě ty plánované etapy u nás a dovolím si připomenout, že u velkých věcí tu bývali v minulosti i velcí mecenáši, jak nám historie dokládá.

První etapa by tedy měla začít na Staroměstském náměstí v Praze, odkud by peleton zamířil ke Karlštejnu, na Křivoklátsko a navrátil se zpět do Prahy. Druhá pak má vést z Tábora přes Bechyni a například kolem krásného vodního zámečku Červená Lhota  a zámeckému klenotu Hluboká nad Vltavou do Českých Budějovic. Poslední třetí etapa má začít v Českém Krumlově, navštíví Šumavu a cíl má být v nejvýše položené obci u nás, kterou je Kvilda. Čili místa nám tak osobně známá.

I dívka to tu zkoušela do kopce, který je v poslední části velmi prudký a hlavně je až pod vrch zarostlý porostem.

Kdo by nechtěl u toho někde na trase být, a pak to celé shlédnout ze záznamu v televizi ? Držme si palce, ať to vyjde a ať se toho dočkáme, protože to, co se děje nyní ve světě i u nás, tak člověk neví a někdy ani neuvěří, dokud nějaké to zlo nepozná osobně. Ale, pojďme raději navázat na to, jak hluboko se nám mohou některé cyklovýlety zapsat do mysli. Ostatně, v minulém století se nežilo tak rychle a zatímco dnes mají někteří lidé i dvě zaměstnání ( nemyslím druhou šichtu žen doma po práci), tak se domácnost někdy táhla i z jednoho platu a až se ušetřilo na auto, tak prostě to auto teprve bylo. Ne hned, jako dnes.

A tak jízdní kolo bylo vlastně takovou věcí, na které člověk nejprve začal prozkoumávat okolí svého bydliště. Když jste na kole dlouho neseděli, tak vás obvykle brzy bolel zadek, a tak jsem brzy vymyslel takovou strategii. Konečně, pokud si někdo nepořídil silniční kolo z Brna značky Favorit, tak vlastně ty ostatní značky ani žádné přehazovačky snad neměly. Proč snad ? Tak nezapomeňte, že žádný internet nebyl, aby měl člověk kolem sebe nějaký přehled o cyklistice a tím TOP u nás v rozhlase i v televizi byl Závod míru, který se jezdil na území Československa, Polska a bývalé NDR.

Dům, kde žil a pracoval Michal Třetina, zakladatel cykloturistické cestovky Mike Tour.

Zvolil jsem tedy takovou taktiku, kdy jsem do kopce kolo vodil a nijak jsem se za to nestyděl. Naopak se mi to zdálo promyšlené. Cyklotrasy nebyly a člověk byl rád, že není moc provoz na silnicích třetí a čtvrté třídy. Taková tradiční cesta vedla k Máchovu jezeru, kdy jste se nejprve mezi Mělníkem a částí čtvrti řečenou Chloumeček ( Mělník- Chloumek) kochali pohledy na České středohoří, Říp a zpět na  historický střed města na kopci. Druhý pěší výšlap byl na Vysokou a poslední mezi osadou Blatce a Ždírcem. Sice se dá do Doks jet asi na čtyři způsoby, ale tento  jsem asi preferoval nejvíce.

Zvlášť poslední stoupání lesem mělo něco do sebe, protože sice nebyl výhled do kraje, ale obvykle tu vonělo jehličí, dříví, nebo i houby, a tak si to člověk užíval. Zatím si odpočinuly sedací partie a tělo dostalo i nový zdravý pohyb, kterým je chůze. Dnes se řítí cyklisté s kopce neskutečnými rychlostmi a spoléhají na kvalitu jízdního kola, které mají pod sebou, ale po děsivém zážitku z roku 1995, kdy se má nová  Eska trekking rozeběhla cca rok po nákupu na tehdy zrakem předem zkontrolované nové silnici bych už do takového risku nikdy nešel.

Bylo to na silnici pod hradem Házmburk, kde je obrovský přímý padák do Libochovic a rychlost hodně překročila šedesátku. Pak sebou kolo náhle začalo v rychlosti 64.5 km/hod kmitat do stran a člověk si uvědomil, že nesedí v autě, a pro pocit rychlosti  na kole stačí čtyřicítka. Dnešní jezdci TDF sice mají úplně jiná kola, ale vrhnout se téměř bez oblečení rychlostí 70 - 86 km/hod s kopce, tak co dodat ? Však to také podle toho někdy dopadne. Mimochodem, AI uvádí, že někdy ty rychlosti jsou při Tour vyjímečně až 110 Kč/ hod a zajímavá byla kapitola rekordy na kole vůbec. Zeptejte se AI a budete žasnout.

Rychle to opravdu nikde nezkoušejte, protože zdraví je jen jedno, zdravý život teď také a nemá to vůbec žádný význam. Krom toho dává cykloturistika jiné krásné zážitky v podobě okolí, ale i třeba radosti z ujeté vzdálenosti za den. Vzpomínám třeba na den, kdy jsem v 80. letech poseděl s partou ve Mšeně v restauraci Zlatý lev. Parta sem jela lokálkou, udělala tu turistiku, a pak se vracela zpět opět lokálkou. Já pokračoval na kole do Bělé pod Bezdězem, kde jsem to riskl pokračovat stále k severu.

Dnes ( už je to zase 14 let) tu vede do Ralska široká silnice, kde je povolena devadesátka a na okraji někdy stáli někde houbaři, ale tehdy to bylo dobrodružství a zážitek. Rok ? Určitě druhá polovina osmdesátek. Kousek za Bělou silnice končila a dále už byla jen nějaká alej s lepší polní cestou. Zvědavost byla velká, a tak jsem jel dále a dále. V autoatlase to bylo. Když už jsem byl tak daleko, tak jsem se nechtěl vracet. Snad tu byla i závora a značka zákaz vjezdu. Už jsem prahl po nějaké civilizaci. 

Náhle se vlevo ozval hrozný řev a na cestu předemnou vjížděly mohutné tanky. Nevěřícně jsem to pozoroval a byl jsem rád, že je mám všechny před sebou. Rozhodl jsem se jet za nimi a asi to bylo rozhodnutí správné, protože už za chvíli bylo vidět nějaké budovy a vlevo na jakémsi plácku hráli důstojníci v uniformách fotbal. Bylo přitom horko, snad dokonce červenec. Nikdo si mě nevšímal a byl jsem rád, když tanky kamsi z cesty zase odbočovaly. Za chvíli už přišla dnes v Ralsku důležitá křižovatka a můj bike vjel do civilizace na silnici číslo 269 vedoucí z Mimoně do Mnichova Hradiště.

Vrchol Nedvězí dává jeden z nejkrásnějších kruhových výhledů u nás. Někdy se uvádí, že z tohoto výhledu I. řádu je vidět prý až třetina Čech.

Tudy jsem se pak podle Jizery dostal do Mladé Boleslavi, kde jsem byl tak vyžízněný, že jsem v nějaké restauraci u cesty vypil čtyři chlazené limonády. Ony mi tam za hranicí našeho CHKO vůbec vždy přišly ty lesy takové sušší a vody poskrovnu. Návrat už byl po dnešní státovce, kde tehdy nejezdilo tolik aut a snad to byla dokonce taková ta první stovečka, protože se obvykle do těch 80 km člověk vešel. Ale, to byl člověk ještě mladý. Ono tedy i pak bylo několik dlouhých tras a třeba zde prezentovaný výlet z Dolního Žlebu u Děčína do Drážďan a zpět měl již po Labské cyklotrase a bez jakéhokoliv tréninku mimochodem121 km. Není tedy pozdě na kolo ani v 50 letech a snad to bude občas příjemné i po 65. roce věku.

Mně se to vše vybavilo, jako vedlejší produkt, když jsem četl tu krásnou knihu Michala Třetiny a žasl jsem, jak se vše v životě prolíná, doplňuje,nebo je i něco podobné. Jak jsem již psal minule, tak na jeho cyklovýlety jsem se občas díval při nedělní procházce do té vitríny, která tam je dodnes na domě kde žil umístěna i s pamětní cedulí. Tak, jako Michalovi někdy koncem devadesátek vycházely články ve speciálních cyklistických časopisech, tak jsem se zrovna tou dobou díky náhodě věnoval koníčku, kterému se říkalo Síbíčko ( CB). Také naše hobby mělo jeden časopis pro Čechy a Slovensko s názvem Výzva na kanále, kde zase mně aspoň občas vydávali nějaké ty zážitky z terénu, kde naše expedice vysílala.

Soutok loni v červenci na první kontrole trasy do Staré Boleslavi. Na prvním odpočívadle pod městem.

Cesty mysli jsou někdy nevyzpytatelné a je myslím i docela dobré, když má člověk nějaké zájmy. Právě teď, když jsem dočítal tu knihu, kde jsou zmiňovány i průsmyky, jimiž  občas vedou i takzvané královské a hojně navštěvované etapy TDF, na které obzvlášť aspoň v rychlosti večer kouknu v televizi, tak si člověk uvědomí, jak je to vše fajn, když se to užívá s rozumem, Tedy i ten požitek z televize, ale hlavně vlastní pohyb. Ať už pěší výlet po nějaké krajině, nebo svezení na kole. Zajímavé je, že když člověk delší dobu na kole nejede, a pak na něj nasedne a lehce se rozjede, tak je to neskutečně příjemný pocit, kdy vám někdy problesknou myslí i různé vzpomínky, ale hlavně radost z akce i doufání v dobrou domácí bilanci po ní.

Tak to byl takový článeček do dnešního deštivého i větrného počasí od člověka, který ke skutečným cyklistům jezdícím i vzhůru do kopců vzhlíží  s určitou úctou i respektem, ale současně chce říci, že kolo je radost, která má ten dar rozdat radost komukoliv, pokud se na něj nedíváme, jako na nutnost a povinnost a pokud na něj ze zdravotních důvodů smíme. I tací lidé jsou, kteří nemohou, nebo kterým se do toho ježdění prostě nechce a někdy to i lámou kvůli druhému takříkajíc přes koleno. Někdo jezdí rád sám, jiný v týmu.  Pohodový vstup do posledního říjnového týdne, který nám rozdělí středeční svátek na dvě části !

Bohužel to tak někdy je, že už někoho nikdy nepotkáte. Média mají tu moc, že mohou člověku někoho připomenout a může to být i kniha. Na kole jsem letos jel jenom dvakrát, ale oblast Alp i Pyrenejí mi letos nepřipomněla jenom v televizi Vuelta, nebo TDF, či pěkná veselá švýcarská muzika v netovém rádiu na stanici Eviva, ale také knížka člověka, se kterým jsem si sice díky náhodě povídal vlastně jen jednou, ale byl to chlapsky sympaťák.

Obvykle se dívám v této současné době při průchodu ulicí Legionářů na tu hrůzu naproti, která snad byla naposledy nějakou hernou, ale kdysi dávno v sedmdesátkách předtím byla školní jídelnou. Tentokrát jsem si na základě nápadu prošel po mnoha letech úzkou uličku s názvem Ostruhová, které předchází podobně jen o málo širší Erbenova. Tam, kde se potkává Ostruhová s ulicí Legionářů je totiž rohový dům, kde autor kapitol z nedávno zmíněné knížky Michal Třetina žil a odkud pracoval, či řídil svoji Mike Tour.

Přátelé z cyklistického klubu mu zde po tragedii z 1. září 2015 nechali nainstalovat pamětní desku a přišla mi po přečtení knihy vhodná chvíle, abych se tu také krátce zastavil, zavzpomínal a podíval se do vitríny, do které jsem svého času často zejména v nedělním pozdním odpoledni nahlížel, a která se tu k mé radosti dochovala nostalgicky do dnešních dní. Pak mě napadlo, že by nebylo od věci při tom netradičním průchodu úzkými uličkami pokračovat v podobném duchu a projít další takový krásný poněkud pozapomenutý kout města.

Nakonec jsem zakočil v místech nám mnohým tak milých, kde se již okolí trochu smutně, ale s noblesou převléklo v dlouze zapadajícím slunci do krásných šatů plných barev. Zanechám teď poezie a trošku to vysvětlím. Slunce již vystupuje nad obzor ani ne 30 °, jeho dráha je tudíž protáhlá, a tak i když bylo teprve 15 hodin SELČ a západ byl až skoro za tři hodiny, tak to celé při té oblačnosti ve slunečních paprscích působilo směsicí pocitů, kde určitá krása podává ruku smutku. Jsme přeci jen denní tvorové a často máme rádi sluneční paprsky.

Loučil jsem se dnes sice omylem již o něco výše, ale dejme si ještě pár romantických fotek.

KVD Plus Rally Mělník 2026 - videa na internetu přibývají. Historické turistické přívěšky a klíče s mělnickým motivem. Pozvánka na slavnostní křest tří knih o Mělníku.

 

Jen jsem ráno dorazil do práce, už jsem slyšel od fandů motorismu samou chválu na sobotní akci, kterou byl prolog KVD Plus Rally Mělník 2026. Dnes je ale technika tak daleko, že když něco propásnete, tak  máte možnost to třeba i jen někde shlédnout. Ani nevíte, jak jsem byl za toto nyní rád, protože od Mělnického okruhu v roce 2018 jsem tu až do soboty 17. října 2026 dosud u podobných akcí nechyběl. Navíc mají tato videa tu vlastnost, že obsáhnou místa na okruhu i záběry, které pochopitelně nemůže divák na místě, které si zvolí za své pozorovací místo na okruhu vidět a má i mezi průjezdy vozů určité prodlevy.

Jak jsem včera naznačil, tak různé aktivity i krátký odpočinek po obědě rozhodly o mé absenci, ale dnes už mi to zase takříkajíc zapálilo, a když jsem objevil video a díval se na něj, tak jsem zjistil, že už vidím vpravo další, které je označeno, jako nové a může to ještě chvíli různě leckde přibývat. Nápad na článek byl hotov, ač jsem zprvu s žádným článkem ani nepočítal.  Jenže pak přišly motivy. Zvu vás tedy nejprve na dva odkazy z KVD Plus Rally a není vyloučeno, že se třeba ještě něco objeví. Ani bych se nedivil, kdyby se třeba někdo nechal inspirovat populárním videem z vozu Peugeot 306 Tomáše Pekaře.

https://www.youtube.com/watch?v=3xvKNnu6em4

https://www.youtube.com/watch?v=tWVuaZuMvu0

Historické turistické přívěšky a klíče s mělnickým motivem. Již 19. minivýstava v TIC začíná !

Jak jen se ta témata dotýkají a navazují na sebe. Včera jsem tu ve velkém článku o knize Michala Třetiny i docela slušném zářezu do oblasti etnické hudby na internetu zmínil, že sice TIC považuji za místo pro návštěvníky z jiných končin naši země i světa, ale že tu člověk může také občas spatřit minivýstavu, na které se podílí MOOS s Martinem Klihavcem, nebo i jiné případně zajímavé věci. Jen jsem to včera dopsal a už je nová výstava tady. Náhoda ? Snad, ale příjemná, ne ?

Historické turistické přívěšky na klíče s mělnickým motivem

------------------------------------------------------------------

Na 19. minivýstavě, kterou jsem připravil v mělnickém Turistickém informačním centru, je možné spatřit různé přívěšky na klíče, ale všechny mají jedno společné – jsou s mělnickým motivem.

Vystavené exponáty jsou různého staří – některé jsou i více než 100 let staré, jiné bylo možné zakoupit relativně nedávno. Některé přívěšky se v minulosti prodávaly jako upomínkové turistické suvenýry, jiné bylo možné získat i zdarma jako reklamní předmět.

Vystavené přívěšky jsou vyrobené z různých materiálů – kovové, dřevěné, kožené i plastové.

Minivýstavu je možné si prohlédnout opět tři týdny – od 18. 10. do 7. 11. 2026 v Turistickém informačním centru Mělník v ulici Legionářů každý den od pondělí do neděle od 9:00 do 17:00 hodin. Vstup je zdarma.

Martin Klihavec

Nakonec se dozvídám, že zde máme v listopadu slavnostní křest hned tří knih a všechny jsou z nakladatelství Baron. Pozvánku tedy máte níže na obrázku. To je dnes vše. Pohodový týden !

Jak jsem jezdil do nebe, aneb krátká vzácná vzpomínka Soutoku na Michala Třetinu. Parádní fláky noci z Brazílie, Republikan'i Madagasikara a Švýcarska, aneb jak jsem zapomněl na mělnickou RZ Nejbližší výstavy na výstavišti v Lysé nad Labem.

 

Není to tak dávno, co jsem se slovy : ,, Stando, tobě by to mohlo udělat radost." dostal překvapivě od jedné paní tuto krásnou knihu.  Přesně před týdnem jsem si udělal po volbách v sobotu procházku na vyhlídku za našim zámkem a dostal jsem nápad, se také stavit v místním TIC. Obvykle zastávám názor, že je tu pro cizí turisty, o čemž mě přesvědčila postarší u pultu anglicky hovořící dvojice, která měla zájem navštívit středověkou studnu.

Na druhou stranu tu občas je nějaká minivýstava Martina Klihavce, občas zajímavé materiály a může člověk zavadit snad i o novou turistickou vizitku do turistického deníku, kterou vám přičtou v Liberci na konto a zase máte blíže k odznáčku v nějaké kategorii. Ovšem, člověk by to měl dělat pokud možno s rozumem a nehonit se za deníky i odznaky. Tak mě tak při čtení kriminálních činů mládeže napadá, jak moc toho tito lidé nevědí, z nudy a špatné reklamy ve společnosti jsou zlí a bylo by nám jinak všem lépe.

Objevil jsem zde tentokrát výročního průvodce Labe - Elbe, který je takovým občasným klíčem, či rádcem pro případ, že se snad někdo rozhodne jet na kole podle našeho veletoku, ale hlavně knihu, kterou jsem nedávno dostal. ,, To tady máte takto volně ?!" ptám se. ,, Ano, to si můžete vzít." zněla odpověď paní od pultu. Následovalo ještě nějaké vysvětlení o tlusté čáře za minulostí, ale tomu jsem moc nerozuměl, protože se potýkám v současnosti se zhoršeným sluchem.

https://www.elberadweg.de/wp-content/uploads/2026/01/labska-stezka-cyklopruvodce-2026.pdf

Zadíval jsem se na tu jedinou knihu, a pak mě napadlo, že když někdo udělal radost mně, tak já udělám radost někomu jinému. Michal Třetina byl pro mě pojem a nejednou jsem si prohlížel zpravidla o víkendu při procházkách prosklenou vitrínu v ulici Legionářů, která patřila jeho společnosti Mike Tour.

Občas jsem slýchal od jednoho kolegy v práci, že snad na Nový rok dopoledne odtud vyjíždí na kolech pravidelně na Říp. Nechápal jsem, jak se někomu chce po silvestrovské noci v lednu brzy vstávat a jet do takového krpálu. Sám jsem vždy kopce vodil. Třeba na trase k Máchovu jezeru :-). Rovněž jsem chápal, že člověk, který je třikrát v roce ( dříve vícekrát) na kole a je vděčný za rovinaté trasy obvykle maximálně 80 km dlouhé by si do takové společnosti ani netroufl vlézt, ale do vitríny jsem se podíval zejména při nedělní podvečerní procházce rád.

Články jeho kamaráda Vládi Pustiny jsem znal z novin, ale už si vůbec nemohu vzpomenout, jak se to tenkrát  v nějakém roce stalo, že jsem se při jednom Zimním přechodu vrchu Nedvězí k nim v autobuse přihlásil, protože jsem je musel oba nějak poznat. Že by přes fotky ve vitríně ? V každém případě jsem z toho setkání měl radost, byli oba moc fajn, bylo o čem povídat a později i mě zasáhla zpráva, že takový člověk poznal taková místa a nakonec tragicky zemřel jen kousek od domova.

https://melnicky.denik.cz/galerie-michala-tretinu-pripomina-pametni-deska-i-pomnicek/?photo=17

Letos si Soutok vyjel pouze v červenci do Staré Boleslavi a v srpnu k meteostanici do Doksan.

Pokud se podíváte po internetu, tak zjistíte, že kniha se neustále někde prodává a je plná krásných obrázků. Letos jsem zvlášť nějakou záhadou docela sledoval Tour de France a zejména pak španělskou Vueltu, kdy jsem již tak nedbal převážně jen pohledu na krajinu, jako kdysi, ale snad i díky Tadejovi Pogačarovi více na tu cyklistiku. V každém případě knížku v těchto dnech pomalu po večerech čtu a podbarvuji to hudbou svých oblíbených internetových stanic. Ještě tedy dodám, že i nejprve díky umělé inteligenci jsem rychle vyčetl, že většina jezdců užívá v závodech Grand Tour elektronickou převodovku Shimano se dvěma převodníky vpředu a 12 pastorky vzadu.

To je dnes doba. Tak rychle získat informace, tak o tom se nám kdysi ani nesnilo. Moje poslední Eska trekking  z roku 1994 na obrázku výše ma 3x6, ale raději neřadím. Spíše zařadím podle větru a doufám, že dobře bez nějakého defektu dojedu. Viděl jsem posledně v Záluží u Račic cyklistku, jak s přítelem shání marně spojku na řetěz.

Možná jste očekávali, že dnes budou nějaké obrázky ze sobotního večera, kdy nám tu po uzavřeném bývalém  Mělnickém okruhu projížděly soutěžní automobily, ale já to nechtěně prospal. To je také nápad dělat takovou akci v říjnu skoro za tmy, kdy je lehce mlhavo, zataženo a je to spíše na spaní. Páteční noc jsem si dost natáhl, protože vedle dobré knížky byla i opravdu dobrá hudba na mých třech v současnosti už dlouhodobě oblíbených rozhlasových stanicích, a to jsem ještě kvůli podmínkám ladil po delší době na avízo i FM pásmo. Podle toho pak vypadala i sobota, která byla i díky počasí venku na spaní.

Vzbudil mě tedy až v 17.45 zvuk motorů, a to již bylo hodně pozdě. Ale, na druhou stranu je třeba říci, že regeneraci člověk kategorie 60+ také potřebuje a zároveň má pak síly na další večer. V týdnu si to dovolit nemůžete.

Zatímco švýcarské rádio Eviva zřejmě nově začalo zadávat i názvy skladeb, jak jsem si včera všiml, tak brazilské Rádio Planalto toto nezobrazuje a velikým pomocníkem je mi mobilní aplikace Shazam, která mi okamžitě ukáže interprety i název skladby s obrázkem videa na youtube. Díky tomu mohu skladbu později přehrát v PC a dát i vám na ni odkaz. Samozřejmě, že i mně přijdou některé skladby průměrnější a zejména u těch latinsko- amerických se stává, že audio je parádní, ale na videu je statický obraz obalu desky. Nicméně se snažím, aby i zde jste viděli pravý brazilský živák, protože to je  nejen fajn muzika, ale i staří to tam stejně tak, jako mladí často prožívají.

Co tedy uvidíte, nebo uslyšíte ? Hudbu ze svých třech nejčastěji poslouchaných stanic, a také zajímavost o jazyku, kterým se mluví na Madagaskaru. V závěru druhé kapitoly se dozvíte, co mě přivedlo k hudbě tohoto ostrova.Mám tu po včerejší noci i té páteční něco vypsané, tak to tam pojďme sypat a pouštět. Jednak je to moc fajn pocit i zážitek a zároveň jsme vlastně IN .

Ale, nakonec jsem vybral jenom opravdové koncerty, kde vidíte i to nadšení lidí v publiku a krásnou melodickou hudbu. Škoda, že mládež u nás toto vůbec nezná a vrhla se takovým směrem agresivní hudby, která není ani hezká, ani melodická, vzbuzuje agresivitu a snad i omezenost. Pojďme do Brazílie, kterou hraje nejlépe právě Rádio Planalto, ale dá se toho hodně najít právě na youtube.

https://www.youtube.com/watch?v=GjdZk1NWpe0&list=RD1isSubEFsas&index=5

https://www.youtube.com/watch?v=bRFBJzVZN30&list=RD1isSubEFsas&index=5

https://www.youtube.com/watch?v=cx31pyo-tKM&list=RDcx31pyo-tKM&start_radio=1

Pokud vás zaujme hudba gasy z ostrova Madagaskar, tak stačí na youtube zadat do řádku vyhledavače slovo gasy a jste na místě. Pak už si jen něco vyberete a klidně můžete začít nahoře. Ne vše se ale musí líbit, protože tato hudba je takovou kombinací popu, jak jej snad trošku známe z Evropy a zároveň má v sobě africkou divočinu i tamní zde neznámé hudební rytmy. Videoklipy jsou obvykle nádherné, protože obsahují kombinaci krásné přírody, tamního života a zejména pány zaujmou africké zpěvačky a tenečnice. Tato hudba se liší i tím, že nám může někdy připadat monotonní a přitom třeba po třech minutách přejde do překvapivě jiné melodie i rytmu, aby se zase po čase plynule navrátila. Zajímavá je i hra na kytary ( vybrnkávání), které se u nás v Evropě takto ani nepoužívá.

Tak to vidíte, díky tomu psaní tady jsem zase chytřejší. Ani jsem nevěděl, že tam také hrají třeba metal a rock. Teď jsem objevil nějaký sestřih. To budu muset prozkoumat. Aspoň jeden náhodný klip níže.

https://www.youtube.com/watch?v=BuJqXgkaQ28&list=PLmP16eKKE2uP5ULSXlMraFIOhuB1eETcz&index=5

Dole máte takový příklad toho, když má píseň jen audio. Ale, tak takto mi to rádio hrálo včera k četbě a písnička se mi líbila, protože to má v sobě prostě tu Afriku a typicky africkou koncovou zápletku.

https://www.youtube.com/watch?v=sMbkthhVde4&list=RDsMbkthhVde4&start_radio=1

A níže už máme ten klasický malagasy popík. První skladba od zde známé zpěvačky Khelene.

https://www.youtube.com/watch?v=6VqxUW_hkdw&list=RD6VqxUW_hkdw&start_radio=1

https://www.youtube.com/watch?v=V2AdO4q5Tsk&list=RDV2AdO4q5Tsk&start_radio=1

Nakonec si dáme ty, kteří mají zásluhu na tom, že jsem se o tuto hudbu začal zajímat. Jaojoby a Feon Ala s hitem dole. Dnes už bohužel jen obal této písně.

https://www.youtube.com/watch?v=W3XqUkOioRo&list=RDW3XqUkOioRo&start_radio=1

https://www.youtube.com/watch?v=NSUed6tWB1U&list=RDNSUed6tWB1U&start_radio=1

https://www.youtube.com/watch?v=iArtHmXGOrU&list=RDiArtHmXGOrU&start_radio=1

JAK TO S TÍMTO OSTROVEM VLASTNĚ JE ?

https://en.wikipedia.org/wiki/Malagasy_language

https://cs.wikipedia.org/wiki/Malga%C5%A1tina

Když nám ten Michal Třetina a Vláďa Pustina jezdili do těch Alp, tak nemohu vynechat ani něco ze Švýcar. Opravdu rychlá a veselá hudba.

https://www.youtube.com/watch?v=vtirWfYNhw0&list=PLNx-3z0v-QGSK7Q-sBcx5XB4GFCFkwIiP&index=6

https://www.youtube.com/watch?v=ixrZ0c56SW0&list=PLNx-3z0v-QGSK7Q-sBcx5XB4GFCFkwIiP&index=11

https://www.youtube.com/watch?v=IBzhD9mZcm4&list=PLNx-3z0v-QGSK7Q-sBcx5XB4GFCFkwIiP&index=20

https://www.youtube.com/watch?v=p1XB7KbGBQI&list=PLNx-3z0v-QGSK7Q-sBcx5XB4GFCFkwIiP&index=21

A na závěr dnešního článku si dáme ještě z Lysé nad Labem nejbližší program.

Pohodový vstup do dalšího říjnového týdne !

Pod jiným úhlem. Pohled na volby 2026 na Mělníku. Co asi připadá lidem nejdůležitější. RMM: 🎨Jiří Vaněček - pozvánka na vernisáž, Den Sk

 

Když jsem se v pondělí před polednem po telefonu v práci dozvěděl, že Mělník už má vytvořenu povolební koalici a zvoleni byli i nejvyšší představitelé města, tak to bylo překvapení. Vždyť někdy se takové věci opravdu vlečou. Protože jsem od rána zprávy přijímal a člověk je komunikativní typ, tak jsem své info dodal hned prvnímu místnímu člověku, kterého by to snad mohlo zaujmout. Ten se na mě tak zadíval a pravil : ,, No, já k volbám nešel, ale jestli byl zvolen starosta až ze čtvrté strany v pořadí, tak jsem fakt rád, že jsem tam nešel, protože to je síla."

Najednou jsem si uvědomil, jak hluboko je v nás lidech zakořeněn smysl pro sport, soutěžení, pořadí, vítězství, a že to máme ve svých genech snad už od starověkého Řecka, kdy vznikla olympiáda a smysl fair-play. Zároveň je každý ten sport i taková určitá hra se svými pravidly. A tak téma bylo na světě, protože ony mají komunální volby také jedno takové zajímavé zvláštní pravidlo. Volič totiž může volit sice jedním ze tří uvedených způsobů, ale pokud dá hlas nějakému uskupení tak, jak bývá oslovován z bilboardů, volebních novin, nebo snad i mítinků, tak se zároveň zříká možnosti uvnitř něj dělat nějaké přesuny kandidátů v kandidátní listině.

Z toho vyplývá, že vlastně všechny přesuny v pořadí kandidátů na špici kandidátek i skoky kandidátů ze zadních pozic vpřed mají na svědomí ti, kteří dané uskupení nevolili, což je takový zajímavý zvláštní volební požadavek. Oni totiž někteří voliči k volbám nejdou proto, že tam jsou na kandidátce vyhlédnuté strany i lidi, které oni nemusí a u parlamentních voleb se jim třeba i část programu nezdá. Zajímavé je pak i vlastní počítání mandátů na základě výsledků., kdy jsou mezi volebními uskupeními rozestupy ve městech někdy ve stovkách, ba i v tisících hlasů a pořád to vychází mandátně tak nějak na stejno. 

Psal jsem tu před měsícem článek ....

https://soutok.blogspot.com/2026/09/blog-post.html

.... a nyní se ukázalo, že to prakticky vyšlo. Bude to zajímavé. Na čele dlouholetý bývalý úspěšný uznávaný starosta Ctirad Mikeš, pak především nový a velmi rychlý černý kůň voleb MLK s pozicí místostarosty Jindřicha Špergla a těsný nadpoloviční počet mandátů 11: 10. Na druhou stranu nám bývá připomínáno, že komuální politika je jiná, než ta parlamentní a je o lidech, o jejich nápadech, a také o tom, zda si většina myslí, že ta probíraná  kýmkoliv navržená věc  není špatný nápad.

Programy měly všechna uskupení podobné a za každého volebního období se něco vytvoří. Asi proto, že starší lidé chodí častěji pěšky, také občas na hřbitov, když mají čas, nebo cestu kolem, tak mám pocit, že tak pěkný hřbitov jsme tu ještě neměli. A není to jen ten hřbitov, ale třeba dětské hřiště na Polabí, nové lavičky i osvětlení, nebo Vrázova vyhlídka a další. Bytˇ nám leccos už časově splývá, tak se věčně někde něco dělá, ale ne vždy tam přijdeme, nebo nás to nějak výrazně zaujme. Někdy to bohužel zaujme, ale úplně opačně, a pak  vidíme město i v televizi, ale jinak, než by bylo žádoucí.

Přesto si myslím, že kdyby někdo udělal nějakou anketu největších problémů, tak jednoznačně zvítězí doprava. Možná bude stačit dokončení obchvatu, ale nejspíše také ne. Spoustu lidí zná dnes město především, nebo i jen z auta, na nákupy jezdí k supermarketům pod centrem, a tak se ozývají nářky nad hustou dopravou, nad již historickými závorami na Kokořínské ulici, které umí někdy pěkně trápit a nad přehuštěným centrem, kde je ve špičce problém projet, natož v takovém malém centru někde parkovat a ještě třeba někde pro někoho problém i platit.

Z toho všeho nemohou mít radost ani chodci, zvlášť když chtějí někde přecházet a svět kolem je lehce agresivní. Oproti tomu je spíš Karlovo náměstí takovým symbolem ukončení jedné éry a myslím, že by tu leckdo rád viděl asi zeleň a vodní prvek.Když už jsem nakousl dopravu, tak by se nemělo zapomínat ani na tu veřejnou, která dnes v době automobilismu už leckoho tak netáhne, ale na druhou stranu dnes máme po autobusových linkách 369 a 349 dost pěkné komfortní spojení v hodinovém taktu s Prahou také po železnici a je sympatické, že si našlo oblibu veřejnosti. Bezpečnost a kriminalita. Co k tomu vůbec dodat ? Pohodový zbytek týdne !

Bude mít Mělník po Karlu IV. také slíbenou sochu Jana Jindřicha Lucemburského ?

https://soutok.blogspot.com/2025/10/melnik-bude-mit-pry-dalsi-sochu-krale-v.html

Milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,

srdečně Vás zveme na slavnostní vernisáž výstavy obrazů Jiřího Vaněčka ve čtvrtek 29. 10. v 17:00 hodin v malém sále muzea.
Pohlazením a výživou pro duši v dnešní neklidné době, muže být návštěva výstavy malíře, grafika a ilustrátora Jiřího Vaněčka, který letos oslavil své devadesátiny. Výstava představuje malý výběr z více jak 70 let tvorby, a to obrazy, ilustrace i kresby s náměty krajin ze snů a vzpomínek, i s tématy figurálními a abstraktními.

Doprovodný program nejen pro rodiny s dětmi k výstavě 50 let CHKO Kokořínsko - Máchův kraj můžete zažít v rámci programu Dne Středočeského kraje 28. 10. v 10:00 hodin.

Vydejte se s přírodovědkyní Ing. Marcelou Holubovou objevit fascinující přírodní bohatství krajiny Kokořínska. Těšit se můžete na hravý program i řadu interaktivních prvků: animaci vzniku legendárních skalních pokliček, mlýnské kolo nebo pískoviště s rozšířenou realitou... Z muzejní dílničky si odnesete vlastnoručně vyrobený vodní mlýnek!

Své místo na programu si prosím rezervujte předem na emailu: holubova@muzeum-melnik.cz nebo SMS na tel. 724 389 992.

Večer (od 17:30) pak bude věnovaný přednášce o ochraně přírody v muzejní kavárně a projekci na budovu muzea v atriu.

 ještě jedna novinka! Nová plátěná taška k výročí 50 let CHKO Kokořínsko - Máchův kraj je v prodeji v pokladně muzea!

Jubilejní tašku, která toho opravdu hoooodně unese můžete zakoupit za 210,- Kč.

Je vyrobená ze směsi recyklované a klasické bavlny s velmi vysokou gramáží 280 g/m2. 

Rozměry: šířka 48cm výška 35 cm (bez ucha)

 

Těšíme se na Vás!

 

Přeji Vám příjemné podzimní dny

Kristýna Frelichová, DiS. 

PR, propagace, produkce

V sobotu v podvečer bude nějaký čas širší centrum Mělníka neprůjezdné ! Po trase Mělnického okruhu projedou soutěžní automobily. Regionální jízdenky začínají významně přesahovat regiony.

 

Milí čtenáři, přišel jsem dnes ráno do práce a nestačil jsem se divit, jaké informace, se na mě valily. Začal to dotaz : ,, Jdeš v sobotu na Mělnický okruh ?"- ,, Cože ?! "- ,, No já jen něco četl někde venku, že je něco na fb autoklubu. Já fb nemám. Zkus na to kouknout. Jsem moc zvědavý, protože fakt nikde nic, žádné časy, žadné info."

Tak jistě, tyto podniky vzbudí přinejmenším pozornost veřejnosti a zvlášť když je to ve městě, nebo dokonce na trase Mělnického okruhu. Vše se dozvíte na stránce ....

https://autoklubmelnik.cz/zavody-2026/

Ve zkratce to znamená, že v sobotu 17.10  pozdě odpoledne až v 15.30 hodin je slavnostní start a následovat by měl prolog dvěma jízdami ( neměřený trénink), kdy se místní občané a návštěvníci stojící podle uzavřeného bývalého Mělnického okruhu mohou potěšit pohledem na soutěžní jezdce, kteří nám tedy i se slavnostním startem projedou celkem třikrát po této trase na obrázku vlevo níže. Mělnický okruh se přesně po této uzavřené trase jel v červnu 2018 a v červnu 2019. Je tu z něj plno článků, fotografií i videí.

Pokud se chcete podívat na testovací rychlostní zkoušky, tak ty budou probíhat v neděli 18.10. v čase 8.30 - 11.30 mezi ,, Lhotkou " a  Řepínem, a v čase 12.30 - 16.00 v opačném směru. Slovo Lhotka jsem dal do uvozovek, protože z plánku je patrné, že po silnici z Mělnické Vrutice ve směru do Hleďsebe a Lhotky bude možné jezdit. Přímý směr na Jenichov bude od křižovatky do Hleďsebe uzavřený až téměř pod Řepín pro testy RZ. Počet průjezdů v nedělních RZ je neomezený s vyjímkou kategorie Legendy, kde jsou povoleny maximálně 4 průjezdy.

Sotva jsme v rychlosti probrali motoristickou akci, už tu byla minireportáž od člověka, který navštívil o víkendu naši nejsevernější rozhlednu a došlo přitom na regionální dopravu, která je pro turismus i zájemce o gastronomická místa u nás důležitá. Ono totiž vede do Šluknovského výběžku několik možností, jak se tam pohodlně bez soustředění na silniční provoz vydat i se kochat okolím a je zajímavé občas sledovat platnosti hlavně sousedních regionálních jízdenek, které již pokrývají nejen svůj region, ale někdy zasahují i hluboko k sousedům. Podívejme se tedy na stránky, kde si můžeme udělat představu o tom, kam až naše sousední regiony zasahují.

https://www.kr-ustecky.cz/file/2563834

https://dopravnimapy.kraj-lbc.cz/app/idol/

Připomínám, že nám zde se na takové cesty často vyplatí jízdenky celodenní, či celosíťové, a že na takovou hlavní místní celodenní jízdenku PID lze také dojet až pomalu do jihočeského města Tábor.

To je pro dnešek vše, protože víc času už ani nemám. Ale, nutno podotknout, že se ne vždy stane, aby nám tu takto v rekordním čase vznikla po volbách koalice, starosta i místostarostové. Dnes jsem vás tedy voleb ušetřil, ale myslím, že to ještě za nějakou tu filosofickou tečku stojí, když už jsem jednu fázi této jinak dlouhodobé akce přirovnával ke sportovnímu prožitku.

Aktualizace 15. 10. 2026 :

Přátelé, dopravní část článku sice směřovala tématicky k vzájemnému přesahu DÚK a IDOL, a zmínku o rozsahu PID směrem k jihu jsem přidal spíše tak naokraj, ale já jsem opravdu rád, že to tu čtete, a že se najde někdo, kdo mě klidně opraví. Pokud bych psal článek věnovaný územnímu rozsahu jízdenky PID, tak bych jistě předtím shlédl nejaktuálnější mapy, ale sami jistě víte, že jste se někdy případně jen přes google proklikali ke starším jízdním řádům, nebo mapám, než je aktuální stav.Jsem tedy za toto upozornění moc rád, protože je to nové i pro mě, a jak jsem tu někde již psal, tak když se někam chystáte veřejnou dopravou, tak je to třeba studovat a zbytečně se rovněž nepřipravovat někdy i o více peněz, než kolik zaplatit musíte.

V lednu 2026 tedy ještě hranice regionu PID v jeho jižní části probíhala v 10. pásmu severně od města Tábor, ale od července se nám to posunulo opět dále k jihu a v současnosti můžete dojet na PID až do Plané nad Lužnicí ve 12. pásmu. Z dávné osobní zkušenosti mohu doporučit například návštěvu vily prezidenta Beneše, nebo krásnou procházku na Kozí hrádek, kde kázal mistr Jan Hus. Návštěva řeky Lužnice je téměř povinností. Nejen, že protéká krásnou krajinou, ale je to pro mnohé vodáky pomyslná královna rekreačního vodáctví, byť má zajímavou silnou konkurenci v řadě našich řek.

Výborná je také připomínka jihočeské Idesky, která se také významně rozšířila třeba k nám do Středočeského kraje až po Benešov u Prahy a případná kombinace pro vzdálenější cestu je tak k zamyšlení. Přidávám mapu rozsahu Idesky a její hlavní stránku.

https://kalkulacka.ideska.info/view.html?view

https://www.ideska.info/

Tak mě tak napadá, že by vůbec nebylo od věci, se nějakým způsobem zkusit někdy podívat na takový přehled různých dopravně-veřejných regionů u nás. Sice vás k nim dovede třeba wikipedie, ale když o tom člověk píše, tak si to možná i více uvědomuje a tvoří pro sebe i takový přehledový souhrn. Ono je jich již moc. To je ale tak někdy spíše na víkend.

Všem pěkný den !

Volební drama na Mělníku. To byla bitva politických uskupení na ostří nože, ale je dobojováno. Nicméně, zastupitelé přichází i ze stran, které končí sportovně mimo zájem diváka.

 

Psal jsem tu nedávno, že volby jsou pro mě takovým sportovním kláním. To asi každý, kdo hodí do volební urny nějaké své favority, tak to tak má. Kvůli včerejšímu deštivému dni, který přinesl hodně brzy tmu jsem si vyšel až dnes na poledne s tím, že to hned spojím s aspoň krátkou procházkou na vyhlídku.

Počasí se na chvíli vylepšilo aspoň tolik, že jen drobně krápalo a později jsem na vyhlídce zažil zase setkání z kategorie neuvěřitelných náhod. U dalekohledu stáli dva hodně mladí lidé, a když mi prozradili, že přijeli autem na výlet až ze Šluknovského výběžku z Krásné Lípy, tak jsem je omráčil informací, že tam zrovna otevřeli naši nejsevernější rozhlednu, o které jsem tu nedávno psal. To oni věděli, ale asi je taková blesková odpověď tak daleko od domova trošku překvapila.

Ta náhoda mě rozveselila ještě více a ačkoliv nám sobota propršela, tak se někdy povede vidět věci pozitivně a pochopit, že naše krajina ten déšť opravdu moc potřebuje. Pikantní bylo i to, že vlastně krátce po příchodu domů, a po zapnutí PC, se nám ty volební místnosti uzavřely a vedle příjmu nejrůznějších informací ze světa jsem již také vyhlížel první volební čísla.

Ta  první z Mělníka přišla až v 18.45 hodin. Dovolím si teď opsat, co jsem tou dobou napsal do aktualizace minulého článku.

Tak máme sobotu 10.10 a čas 18.45. Řada obcí našeho okresu včetně například Mšena má v tuto chvíli již výsledky. Tady na Mělníku je zatím sečtena čtvrtina hlasu a vypadá to nyní aktuálně takto. Někdy v 15 hodin jsem prohlížel různé obce našeho okresu, zejména pokud tam znám nějaké lidi a ta různorodost uskupení je zajímavá. Některé obce volí ze dvou kandidátek 9 členů ( například sousední Velký Borek) a takových obcí je hodně. Ale jsou i takové, kde mají čtyři kandidátky. Liběchov má sice statut nejmenšího města v ČR, pokud se nepletu, ale zde se prezentuje pouze jednou kandidátkou.

Zatím jsem tedy u sčítání a dalších věcí na internetu v dnešním deštivém počasí vydržel. Jak jsem psal výše, tak je to vlastně také takové sledování sportovního klání, kde se něco mění, a když někoho znáte, tak je to ještě zajímavější.

Máme 19.47 hodin a je tu sečteno 40%. Nu, na špici se nám to pěkně vyrovnalo a ještě to bude pořádná bitva, protože do cíle je ještě pěkně daleko. Sice bývají rozdíly i vrůzných obvodech a je otázkou, kdo už co odevzdal, ale zde nemůžeme počítat odhad tak, jako v komunálkách, kde lze předpokládat, komu s odevzdáváním hlasů z postupně větších a větších měst ještě ty preference porostou.

Vracím se k volebním výsledkům po různých aktivitách ve 21 hodin a nestačím se divit. To je bitva. Zbývá spočítat poslední čtvrtinu voličů v rámci 15 mělnických okrsků, a jak je to vše vyrovnané. Dokonce se nám zase změnilo pořadí.

Sotva si připravím jednu tabulku, tak snad do tří minut přichází další, Však už je také pokročilá hodina, a jak Neratovice, tak Kralupy nad Vltavou jsou již ve 21.40 hodin sečteny. Teď už se opravdu soustředím jen na město, kde jsem během čekání prohlížel také všech 15 volebních okrsků, kde ty výsledky jsou rozdílné.

Poslední nekonečné čekání. Vím, že je to celkem jedno a dostanou se do zastupitelstva i různí další lidé, ale při tom sportovním zápalu je člověk zvědavý, jak dopadnou ti, kterým zvlášť fandí. Ostatně, čím více hlasů která strana má, tím větší je šance, že může uspět případně i kandidát z pátého místa.

Je to tady! Šachovnicový praporek odmával konec The ellection race. První místo patří těm, kterým na facebooku psali někteří voliči, že jsou sice dost perspektivní, ale za špatnou stranu. Druhá posice patří straně, která tu už 30 let nejčastěji vítězí a třetí místo černému koni voleb tak, jak jsem to tu před měsícem psal.

https://soutok.blogspot.com/2026/09/blog-post.html

Rychlý pohled na mandáty člověka zmrazí. Sedm uskupení bude mít zastoupení v zastupitelstvu. Přesně tolik tu bylo v jedněch parlamentních volbách v časech VV, kdy už se vážně hlasitě navrhoval většinový systém, který sice není pro tuto zem tradiční, ale brání nějakým předlouhým interpelacím členů mnoha politických uskupení. Vše důležité tehdy totiž tak nějak vázlo a k navrženým zákonům se vyjadřovali i ti, kteří sotva přelezli u voličů pětiprocentní hranici.

Takže, když to tak shrneme, tak na jedné straně tu máme ty úspěšné týmy, které dostaly od lidí nejvíce hlasů a přesto někdo z  jejich týmů už nepostoupí, protože tu budou i ti nejlepší lídři týmů z pozic 5 až 7 závodu. A při té vyrovnanosti, kdy první čtyři týmy budou mít rovnocenně po čtyřech křeslech, tak ti od pátého místa mohou být a budou klidně tím jazýčkem na vahách. Ale, tak záleží, jak se dohodnou a za určitých okolností to může být záležitost těch  předních stran a nemusel by to samozřejmě s těmi jazýčky na vahách být náš případ a půjde spíše o podobnost nápadů jedinců.

Když to tedy porovnáte s tím sportem, kde se hraje ,nebo jede o každý bod, tak tady je pomalu jedno, jestli skončíte někde dále v pořadí. No, pravidla jsou prostě taková a nyní bude zajímavé, jak dopadnou mezi těmi úspěšnými ty různé dohody o spolupráci, a jak se komu podaří prosazovat nějaké ty nápady. V obcích se dvěma stranami, kde měl někdo navrch, to mají snazší.

https://www.novinky.cz/p/vysledky-voleb/2026/komunalni-volby/obec/534676-melnik

Na posledním obrázku máte takové nahlédnutí do výsledku, které je starou známou věcí, že v politice se někdy přeskakuje a občas to může být i delší skok. Obvykle jde o lidi, kteří si voliče ze svého okolí nějak něčím dokázali získat. Takže co na závěr článku ? Nezbývá, než pogratulovat úspěšným a popřát jim úspěšnou spolupráci pro prosazování svých nápadů.

 

A zvlášť bych ještě popřál těm, kterým se podařilo vylepšit svoji pozici v kandidátce jejich strany, protože to obvykle znamená, že mají sympatie veřejnosti. Nakonec bych ještě připomněl těm na pátých místech a dále, kteří při takovémto  rozdílu za těchto pravidel neměli dnes štěstí, že to příště může být lepší, může být zase trošku jiná situace a hlavně pro věc mohou třeba něco i udělat a stát se třeba skokany.

Pohodový zbytek neděle !