Přátelé, máme za sebou sice tři relativně krásné volné májové dny, ale já na tento prodloužený sváteční víkend rohodně v dobrém vzpomínat nebudu. Krásné jarní slunné dny často svádí k tomu, že skoro všichni odhodíme odpoledne svršky a okolí nás k tomu motivuje. Jenže, on občas přijde nějaký ten závan i chladnějšího vzduchu ( čtvrtek), a zatímco mladším lidem to obyčejně vůbec neublíží, tak ty starší to může o něco později i s bolestmi zad na nějaký čas připoutat k domovu a nálada není na žádnou zábavu.
Mohl bych ve výčtu nepříznivých okolností pokračovat, ale myslím si, že čtenář chce spíše nový článek a vůbec se nebude zlobit, když spatří fotografie, které jsou zase od jinud, než z Mělníka, Hořína, Řípu, či Vrátenské hory. Ani jsem nemusel moc přemýšlet. Letos si také připomínáme 50 let od vzniku CHKO Kokořínsko ( 1976) a zde tuto oblast považujeme za takovou domácí zahrádku, která nám začíná prakticky již za hranicí katastru města Mělníka.
V dnešních brzkých odpoledních hodinách mě zajímaly rozhlasové signály. Změna počasí a přechod studené fronty obvykle způsobuje zlepšené příjmové podmínky pásma FM a s nimi i příjem vzdálenějších stanic. Již nějaké výsledky mám, ale to sem nepatří. A zítra ráno už musím opět plnit pracovní povinnosti, tak vám dnes musí stačit spíše jen nějaké obrázky s krátkým textem.
Vlastně i tyto fotky by mohly nést titul ,, Z vlastního archivu", protože jim je právě 20 let ( 2006), ale ona se příroda naštěstí zase tolik nemění. Mění se města, vesnice a umírají známí tak, že občas slýchám někde věty : ,, Připadám si tu už jako cizinec", ale příroda se naštěstí aspoň zatím mění jen zvolna.
Začínáme v Zakšíně na zastávce u odbočky směrem na obec Tuhaň. Sem k bývalému hostinci vás dovezou o víkendu hlavně dálkové autobusy číslo 400 a 410 ( Česká Lípa, Doksy-\Mimoň). Auto se vám sem opravdu na tento výlet zrovna moc nehodí, pokud chcete mít opravdu pořádný výlet ve stylu start- cíl.
Přes Zakšín protéká do Liběchovky říčka Květnice, ale koukám, že se zřejmě nově jmenuje v mapě Zakšínský potok a název Květnice zůstal jen pramenným loukám v blízkosti Pavliček. Celou dobu jdeme po červené turistické značce. Za obcí Pavličky, se rozloučíme s romatickým údolím i s říčkou a vstoupíme vzhůru do strmého kopce divokých lesů a skal, kde již bude údolí i civilizace obcí jen vzpomínkou.
Prvním překrásným skalním útvarem je pověstná Čapí palice, nebo někdy také Čáp. Musíte tu být velmi opatrní. Palice je vidět i na několika málo místech ze silnice mezi obcemi Tuhaň a Obrok, ale vrcholové místo je zajímavé tím, že odtud vidíte samé kopečky i do údolí, ale neuvidíte jedinou obec To je až unikátní.
Pohled k Vlhošti, který je nejvyšším kopcem našeho CHKO.
Od Čápa vede několik značek, ale nás hlavně zajímá pokračování červené, které nese název Husí cesta a její délka je až 10 km. Souběžně s cestou vede za stromy cyklotrasa číslo 0058, ale občas jsou vedeny obě trasy v jedné cestě.
Na rozcestí U Martinské stěny, se vyplatí si zajít vlevo dolů k jeskyním, které sloužily jako úkryt za třicetileté války. ( Krápník, Tisícový kámen) Dnes bývají vyhledávány těmi, kteří touží nocovat v neobvyklém divokém prostředí.
Na rozcestí Husí cesta- pod Husou býval tedy takový krásný krytý přístřešek, kde bylo možné si odpočinout, posvačit a mohli jste obdivovat i recesestický pomník Járy Cimrmana na obrázku níže. Toto místo je velmi důležitou křižovatkou zde v divočině. Tady se prakticky musí člověk rozhodnout, zda chce putovat dále po Husí cestě do Skalky a potažmo přes Helfenburk do Úštěku, nebo do Vlhošťského dolu, odkud vedou cesty na Ronov, do Blíževedel, na samotný zarostlý Vlhošť s několika málo vyhlídkami, nebo do Holan k soustavě rybníků.
Husa je na tvarové odbočce z Husí cesty a musíte být velmi pozorní a neukvapovat se. Toto výše je skalní útvar Husa.
Když jsem tu byl prvně, tak jsem se již na tomto místě s určitými rozpaky domníval, že jsem na místě a později se toto přihodilo i autorům knížky o Kokořínsku, kteří tento útvar na fotografii v knize vydávali za Husu. Někde tu je recenze té jinak krásné knihy. Ovšem, na Mělníku byla v 90. letech vydána nádherná mapa CHKO ( Rohlík a syn 1995 ?), kde je útvar na obrázku na okraji mapy. S výsledkem své první akce na tomto místě jsem se tehdy nesmířil, situaci jsem porovnal později podrobněji a na druhý pokus jsem již objevil ten správný útvar, který věrohodně připomíná husu. Ten výše nad tímto odstavcem ji moc nepřipomíná, ač tu možná nějaký náznak je.
Vlhošť ( 614 m.n.m.) bývá společně s Ronovem vidět i od nás z Tyršovy ulice, ale zde jsme takřka v jeho sousedství. Je to nejvyšší přírodní vrchol CHKO Kokořínsko- Máchův kraj. Máchovu kraji totiž vévodí Bezděr ( 608 m.n.m.) s hradem, díky němuž se dostaneme nad oněch 614 metrů . K nejvyššímu bodu hlavní věže hradu se vztahuje údaj 637 m.n.m.) Obě oblasti spojené relativně nedávno ( rozšíření o druhou oblast oficiálně od 1.9. 2014) do jednoho CHKO jsou od sebe oddělené a nedotýkají se.
Ve chvíli, kdy píši tyto řádky a dívám se na tyto fotografie si uvědomuji, jak moc je dobře, že jsem to tu kdysi kolem různě prochodil po turistických značkách a současně si uvědomuji, jak moc by bylo fajn, kdyby mi zdraví ještě dovolilo si něco z toho obnovit v mysli. Na snímku rekreační obec Holany.
Zdejší oblast rybníků spadá jen okrajově do CHKO. Ty jsou napájeny Bobřím a Kolenským potokem.
Holanský rybník. V pozadí Ronov. Ze zřícenin hradu Ronova je na celou oblast rybníků občas úchvatný pohled a někdy i v dáli spatříte Bezděz. Robečský potok ( pramení u Oken) odvádí vodu z Máchovu jezera, spojí své vody s Bobřím potokem v Novozámeckém rybníce u Zahrádek a údolní rezervací Peklo pak odvádí vody do řeky Ploučnice v České Lípě, odkud směřují do Labe v Děčíně.
Nádražíčko Zahrádky leží na trati 086 ( Lovosice - Litoměřice horní nádraží - Úštěk- Česká Lípa ) a s přestupy v České Lípě je mimo jiné možnosti i určitou lokální spojnicí s Libercem přes Mimoň a Jablonné v Podještědí. Matně si vzpomínám, že tehdy bylo nádražíčko v Zahrádkách oceněno pro svůj vzhled nějakou první cenou a možná tomu pomohly i ty krásné erby místních obcí.
Mohl jsem jet tehdy ze Zahrádek domů přímým přeplněným českolipským autobusem ( dnes linka číslo 400 PID) s příjezdem domů asi do 40 minut, ale zvolil jsem tehdy krásné romantické a pohodlné spojení lokálkou krásnou krajinou trampů a turistů přes pěkné Litoměřice plné památek i různých restaurací a pivnic.
Pohodový vstup do dalšího pracovního týdne roku 2026 !
PS : Prodloužený víkend se nesl i v duchu připomínky závěru a oslav druhé světové války. To víte, že jsem četl komentáře na seznamu i novinkách a zároveň viděl, jak málo lidí o té problematice a historii něco ví, nebo se aspoň snaží něco nastudovat. Zdálo se mi již zbytečné k tomu něco psát. Ostatně, kdo z místních chce vědět, tak ví, že oficiálně Mělník byl osvobozený až 10. května ( dnes).
Německá armáda měla údajně po kapitulaci zůstat stát na místě a nechat se zajmout příchozími vojsky z východu. Pochopitelně, že například zde pokračovala přes starý labský most do lepšího zajetí v americké zóně. No, můžeme být rádi, že ta neoznačená sovětská letadla ten most nezasáhla ( slouží vedle nového mostu dodnes) a konkrétně v našem městě způsobila relativně menší škody i díky tomu, že nezasáhla přeplněné náměstí čekající na osvobodidetele. V Praze byla situace jiná a původně se zde chtěl Wehrmacht opevnit, což by nedopadlo pro krásné město dobře, a tak ty události s barikádami i s ROA vedly v danou chvíli k nejlepšímu řešení. O uspořádání bylo rozhodnuto již dříve na Jaltské konferenci. Aspoň tak jsem to pochopil já a snad správně. Ale, čas jde dále a lidé se začnou hádat zase kvůli něčemu jinému.
.jpg)
.jpg)
.JPG)
.jpg)
.jpg)
.JPG)
