pátek 24. ledna 2020

Vzpomenete si ještě na telefonování z mělnické pošty ? ,, Co to pane pořád děláte ?" slýchám za zámkem. Na držitele Grammy Jaromíra Tůmu mám krásné vzpomínky. O vývoji radiotechniky poslední doby.



Vzpomene si dnes ještě někdo vůbec na to, jak se v průběhu našeho života změnilo telefonování ? Pamatujete si ještě, jak jsme přišli na mělnickou hlavní poštu číslo 1 , dali se vlevo po schodech do patra, a pokud mě paměť neklame, tak vpravo za dveřmi bylo úřední okénko a vlevo asi čtyři kabinky.

Paní vytočila číslo, které jste buď nadiktovali, nebo ho přečetla  z vašeho lístečku a pravila : ,, Jděte si do trojky". Když jste zvedli sluchátko, tak byl obvykle ještě slyšet oznamovací tón, protože dotyčný musel telefon v bytě zaslechnout a dojít k němu. Pak se ozvalo malé lupnutí, kterým paní zjistila, že již mluvíte, položila sluchátko a začala se vám počítat délka hovoru.

Pokud jste volali někam do práce, tak se nejprve ozvala podniková ústředna, která vás přepojila. Poslední fází již bylo jen vlastní vyúčtování hovoru.

https://www.usetreno.cz/telekomunikacni-pravek-telefonni-budky/#gref

Samozřejmě, že existovaly občas někde i telefonní budky a v polovině 90. let jich bylo již ohromné množství, ale ve velkém se stávaly obětí vandalismu, mnohdy i za účelem vybrat z kasiček kovové peníze, a v neposlední řadě to zprvu znamenalo připravit si dostatek drobných mincí. Ostatně je i dnes nepříjemné, když třeba z automatu na jízdenky PID vám vypadne nějaká větší mince a nemáte připravenou náhradní.


leden 2017

Začátkem 90. let byl u nás nejčastějším telefonním aparátem výrobek od tuším slovinské firmy Iskra. Pokoušel jsem se najít nějaké stránky o historii značky, ale už to tak na netu bývá, že když vás zajímá nějaká historie, firma , nebo technologický princip, tak najdete ceny a prodej výrobků na trhu, nebo na aukru.

Aspoň jsem našel toto: https://cs.wikipedia.org/wiki/Telefon   Pokud byly telefony určeny jen pro hovor, tak později se objevila tzv. hlasová stránka. Majitel se v době nepřítomnosti po zadání číselného kódu mohl dozvědět případný vzkaz volajícího.

Opravdovou revolucí však byl  mobilní telefon, který k nám zavítal mezi širší veřejnost v letech 1997 - 2000 a jeho převratnou novinkou byla služba SMS, doplněná po integraci fotoaparátu o službu MMS. To už měly události tak rychlý technický spád, že lze již jen shrnout jeho vybavení nepřeberným množstvím funkcí ( hry, rádio, různé výpočetní programy, poznámkový blok, kalendáře, mapy a pozice mobilu, či již zmíněné foto).

https://www.sbazar.cz/medakarel/detail/2860622-prodam-stary-telefon-iskra

Tou úplně poslední rozšířenou masovou službou, se stal v telefonu internet doplněný o další služby.



Jenže v průběhu časů docházelo i k situacím, které člověk občas málem ani nezaznamenal. Šlo o přístroje, které se mnohdy i z pochopitelných důvodů netěšily reklamě a poznáte to podle toho, že vás někdo osloví a začne se ptát, co že to vlastně děláte.

Nikdo pochopitelně neměl zájem na tom, aby si lidé pořizovali za jednorázovou finanční sumu vysílačky a nic neplatili za hovory, byť třeba jen s kamarády. Došlo k zajímavé situaci. Jak jste již před lety na těchto stránkách četli, tak jsem k tomu přišel, jako slepý k houslím.

Prý abych zbytečně neutrácel za hovory k rodičům. Kdo mohl tenkrát tušit, jaké obrovské hobby to může být a kolik lidí je tím praštěných ....

http://soutok.blogspot.com/2017/01/pred-20-lety-se-u-nas-objevila-technika.html

Člověk chtěl vždy vědět více. Dále, výše, rychleji ... , prostě něco vylepšit. Na obrázku výše vidíte občanskou radiostanici, které se říkalo ručka a po odšroubování malého teleskopu, se vešla do kabelky. V zástavbě měla dosah stovky metrů a na vyvýšeném místě několik kilometrů, ale existovalo vylepšení, které dokázalo zázraky i při povoleném standardním výkonu 4 Watty.

Stačilo asi metr a půl slabého drátu, na jehož jedné straně se udělal prstýnek, který se navlékl na matici teleskopu ( pendreku) a drát se spustil k zemi. Bez této pomůcky jsem vysílačku prakticky nepoužíval a nebyl problém pozdravit lidi z Odolené Vody bavící se mezi sebou z místa, kde dnes končí poslední domy lokality Brabčov.

Později jsem na jedné expedici udělal pokus. Můj kolega na Vrátenské hoře mi přes velkou anténu vyjednal rádiový klid na kanále a podařil se hovor na hranici možností se zaměstnancem a nadšencem CB provozu hvězdárny na Kleti. Když si vzdušnou čarou spojíte Kleť a Vrátenskou horu, tak vám vyjde vzdálenost 181 kilometrů! Bylo to za hluboké noci, což byla třešnička na dortu při vysílání expedic.


Dabové rádio s přepínáním na běžné FM.

Proč o tom píši ? Poslední dobou mě za mělnickým zámkem oslovilo několik lidí a opět se ptají, co že to dělám. ,,Pane, vy tady chytáte duchy, ne :-) ?" slýchám občas. Je to tím, že teď bylo přece jen delší období podmínek dálkového příjmu a nikdy nevíte z jaké vzdálenější země co přilétne. Vždyť jen za poslední 4 měsíce lovu v tomto pásmu ( 174 - 240 MHz)  tu již byly signály ze Švýcarska, Dánska, Nizozemí i z Balkánu.

 Potkal mě pán a už to nevydržel: ,, Já vás tu vidím už pokolikáté. Co to pořád děláte ? Nemáte tady někde schovaný dron ? :-)" Ne, dron schovaný opravdu nemám, ač uznávám, že pohled z výšky na město je úžasný. Mělník  je z výšky tak hezký, že se mimochodem už dávno v 90. letech dostal takto i na volební plakát jedné strany.

Ještě nedávno jsme se mohli dívat netem na satelitní snímky, nebo si zaplatit let vrtulníkem, či se podívat na video z něj na netu a dnes už máme i drony.

O kus výše jsem psal, že člověk je tvor, který zkoumá, když ho něco zaujme. Předpokládám, že čtenáři těchto stránek už asi vědí, co je to vysílání DAB+ . V tomto pásmu se vysílá v odlišné svislé vertikální polarizaci a tím i přijímá.

To má určitou výhodu i nevýhodu. Vertikální anténa ( prut) přijímá ze všech stran. Zdá se tedy, že svislá kovová konstrukce veřejného osvětlení za našim zámkem, se chová do jisté míry, jako antenní prvek , tedy jako přírodní reflektor :-). Signál v její blízkosti u slabších vzdálených vysílačů obvykle zesílí, což má na svědomí právě  odraz o sloup na anténu.

Je to sice na hranici spekulace, ale nikdo nevylučuje, že se to asi opravdu uplatňuje. A jsme opět u jádra věci. Samozřejmě vám nikdo nebude dělat pro takový příjem reklamu. Jednak je žádoucí, aby lidé získali zájem o tuto technologii a poslouchali především domácí vysílače a rozhlasové stanice z těchto multiplexů.

A pak je to věc druhá. Ti praví fajnšmekři na dálky si uzpůsobují vstupy pro možnost připojení směrové antény, kterou si samozřejmě pořídí a pokud chtějí s ní jezdit do terénu, tak musí být i rozebiratelná

. Jsou oprávněně přesvědčení, že za běžných podmínek mají při těchto snahách větší úspěšnost, ale do jisté míry neradi slyší, když si někdo zajde s takovouto hračkou do kapsy na výhodné terenní místo, nebo když si zajede někdo na kopec s obyčejnou autoanténou na autě a za dobrých podmínek uloví to samé, co oni na svoji techniku.

Také se už objevují i  podstatně dražší přijímače se vstupem pro směrové antény a je to opět všechno o tom, aby hlavně zákazník měl zájem a utrácel za techniku. Česká republika oproti Německu na tomto poli techniky hodně zaspala a ač česká historie píše, že DAB je tu už 10 let, tak skutečné věci se u nás začaly dít teprve loni a letos.

Paradoxní však je, že na konci letošního roku má být touto nejkvalitnější technologií přenosu pokryto vysíláním  v případě provozovatele Českého rozhlasu už 80 procent území a ještě tu máme další tři české společnosti, ale reklama je proti televiznímu vysílání ( změnám) tristní, a to i z důvodu, že televize je mnohem sledovanějším médiem a mnohé rozhlasové stanice mají vysílací koncesi pro vysílání na FM ještě snad až do roku 2025 a přístup k jednotnému řešení je dost benevolentní.


Reklamní fotka zaslaná v roce 2005 do Bavorského rozhlasu tehdy způsobila poděkování a opětování QSL lístkem.

Dnes se setkávám ještě s jednou věcí, a to dokonce na poli stejných zájemců. Ukazuje se totiž, jak moc jsme rozdílná společnost, a co způsobil vývoj rozhlasové techniky.

Když dnes někomu řeknete, že přece nemusí poslouchat jenom náš český rozhlas a už vůbec ne jenom populární pop-music hudbu, a že si klidně může pustit písničky z internetového rádia a třeba i z druhé polokoule z Tichomoří, tak ani nevěří, že to někdo může myslet vážně.

Stejně mi to nedalo, abych sem nedal nakonec dodatečně  tři odkazy ze světa hudby z dálek :-).




Právě ten pán,co se mě ptal naposledy, tak se se mnou dal do hovoru, a když jsem vzpomenul slavné rádio Luxembourg, tak se mu úplně rozsvítili oči.

,,Jo, to byly časy. Vůbec nám nevadilo, že občas přišel v písničce únik signálu, a s takovou láskou jsme to nahrávali, jak to jen šlo. Nejlépe se nahrávalo z SV v zimě. Dodnes bych tu někde našel audiokazetu s tímto hitem, kde mi hned na začátku na chvíli mizela melodie :-) ...

Tak moc se mi ta písnička na  Laxíku na první poslech líbila, ale nechte se překvapit :-)


Jenže, jiným a hlavně už těm mladším šlo o kvalitu, a tak tu bylo stereo, CD, MPEG3, MPEG4 a dnešní DAB + je vůbec považovaný za ten nejlepší přenos hudební kvality. Na druhou stranu se najde spousta kritiků, kteří považují dnešní hudbu Hitrádií za neposlouchatelný brak, který se jen pomalu možná přestěhuje z FM na DAB+ a nedají dopustit na bohaté německé a rakouské playlisty.

Jsme zkrátka hodně roztříštěná společnost a člověk si uvědomuje, že nejen technika kráčí obrovskými rychlými kroky, ale stále více a více se rozevírají nůžky mezi životy jedinců, neb každý má svůj vlastní svět, na který působí nejbližší okolí.

Podobné články:






Jaromír Tůma získal na Slovensku cenu Grammy.

Nakonec mi dovolte užít převzatou, ale milou zprávu z FB historické skupiny. 


Pan Jaromír Tůma se v mém životě objevil několikrát, ač jsme se osobně nikdy nesetkali a nejblíže jsem jej viděl, jako moderátora Mělnického vinobraní přes publikum :-).

Začalo to už v druhé polovině 70. let , když jsem zjistil, že existuje na FM nějaká stanice Vltava, která není jenom tou stanicí vážné hudby, jak jsem ji znal dříve, ale kde v pátek v 19.30 začíná dvouhodinový hudební pořad Větrník, který má reprízu v sobotu v 10.00. Moderátorem byl samozřejmě Jaromír Tůma a já dodnes vzpomínám, jak jsem prvně ve stereu slyšel Smokie, Rush, nebo Yes. Bohužel jsem později na pořad nějak pozapomněl, protože přišel život ve společnosti, jak je u mladých v pátek odpoledne a o víkendu zvykem.

Podruhé jsem se docela komicky stal po dobu dvou měsíců vlastně jakoby jeho zaměstnancem, což bylo na podzim roku 2005. Tehdy jsem psal pro první mělnické barevné noviny Tep Regionu články z kategorie Typ na výlet  a vůbec první bylo také něco o rádiu.

Pan Tůma mi třeba  zavolal do práce na mobil, co bych měl zkrátit, co vyzdvihnout a rád na naši krátkou spolupráci vzpomínám. Bohužel došlo na konci roku k jeho odchodu z redakce a nové šéfredaktorce, která měla nejspíše jasné úkoly ( Týdeník měl později sídlo v Mladé Boleslavi), se možná navíc ani nelíbila má snaha, když jsem chtěl být první, kdo napíše něco o blížících se volbách.

Možná si ještě pamatujete, že tady mám někde článek se dvěma volebními plakáty, ale zkusím je najít a dát sem :-).


Chtěl jsem zkrátka upozornit, že jsou volby za dveřmi a za nálady ve společnosti nemůžete.

https://soutok.blogspot.com/2012/04/co-nesmelo-do-novin.html



Pak se pan Tůma objevoval na webu, který už asi neexistuje ale je tu místo toho facebook. Jmenovalo se to rádio Mělník, psali tam tři lidé ze světa hudby a obsahoval takové zajímavé osobní zážitky autorů na nejen hudební téma. Občas jsem  ten web navštěvoval a pokud se nemýlím, tak už žil i web Soutok.

Nyní je to tedy takto. Mělník má tzv. Dětské rádio Mělník a Rádio Mělník má FB. A já na ty FB moc nejsem :-), ale ....


Další kapitolu již znáte.

Pan Tůma v roli moderátora Mělnického vinobraní a autor knížky o víně a Mělníku. Odpusťte mi, ale já moc vinař nejsem. Tedy, myslím, jako konzument :-). Poslední kapitolu jeho osudu tedy máte v odkazu a věřte mi, že z ní mám velkou radost.

Nejen, že to je kromě bohatého životopisu uznávaná veličina na poli populární hudby a dokázal získat pro program Mělnického vinobraní takové veličiny, které opravdu známe.  Třeba i v roce 2009  samotný západoberlínský Alphaville. 



Ale, umožnil mi také na rozdíl od jiných šéfredaktorů psát v tiskovém médiu v době, kdy jsem měl chuť a elán. Díky!!


Reklamní číslo z 5. dubna 2005


Redakce



Tep tepal v senátu. Číslo z 21. 12. 2005.



Jedno z několika čísel, kde se prezentovala i moje maličkost : Listopad 2005.

Hezký poslední lednový víkend!




středa 22. ledna 2020

Takto krásně polehávala mlha pod Mělníkem včera i dnes ráno.


Když se v neděli navečer objevila předpověď pana Hepburna, tak fandové pásma FM ( VKV) a DAB+ , kteří se baví záchytem vzdálených zahraničních vysílačů jásali. Zdálo se, že by se mohlo někomu podařit zachytit vysílač v Belgii, nebo v Nizozemí, jako se to před třemi měsíci povedlo jednomu z nás.

Což o to, mlha byla, mrzlo, ale předpověď absolutně nevyšla. Druhý den jsem četl článek na stránkách digitálního rozhlasu o tom, jaké to bylo obrovské zklamání a já se musel sám pro sebe smát. On chce mít leckdo na tu svoji zálibu klid, a jezdí v mlze někam na kopce, ale mělnické vyhlídky nabízejí neuvěřitelné množství zážitků, jste u nich celkem brzy, ať se daří nebo ne, a tak ani zklamání nemůže být velké.

Když se tu pánové nesetkáte s kamarády, ani se zvědavci, ani s tuzemskými turisty, ani se zahraničními turisty, tak můžete dokonce potkat zprvu udivenou bytost, která udiví i vás a věřte, že to rádio, kde stejně zrovna nechytáte to co chcete, že ho nakonec časem odložíte :-). Pak že nejsou divoženky :-).


Mám teď v těch dnech trochu zmatek, ale když jsem viděl, jak se ta mlha koulí kolem, tak jsem zkrátka neodolal a fotil i tu pohádku kolem nás, která je tu teď velmi často. Můžete ji mnohdy vidět i vy, pokud neskončíte svoji pouť na náměstí a nebudete si říkat : ,, Co bych tam teď asi za zámkem viděl ?"

Tak jistě, ani já nevím, co tam na mě čeká, ale hobby mě donutilo. Neodolal jsem a několik záběrů jsem nafotil.






A kvůli tomu sem leckdy člověk jde. Jen by tam chtěl mít něco exotičtějšího. To se ovšem stává málokdy, že přijde něco ze Švýcarska, nebo dokonce z Dánska apod.  Když jde o premiéru nějaké dálky, tak je to velká radost, ale později již spíše technické konstatování. Vše záleží na tom, jak se signál vyslaný vysílačem v atmosféře odráží a kam dopadne.



Bylo by krásné chytit Chorvatsko, které se na kanále 9C daří poměrně častěji úspěšně kolegům na Moravě, ale jednak směrovou anténu nemám, a když to vypadá i tak bez ní nadějně, tak je tu prostě ze dna Bavorska Augsburg.

Na druhou stranu někdy opravdu přijde překvapení a na 7D se vám místo očekaváného nápisu Niederbayern zobrazí švýcarský nápis muxu. To je jeden příklad za všechny.


Toto už jsou snímky z dnešního rána. Vůbec jsem nevěděl, zda je mám fotit, protože už jsem byl u cíle a šel jsem za jiným účelem ( navíc jsem je fotil o Vánocích), ale tolik se mi to líbilo, až jsem si řekl, že to je jedno a navíc je to zpestření.



Rozloučím se snímkem, kterým rád prezentuji mezi příznivci stejného hobby fakt, že tady žiji, že je tu krásně za každého počasí a na rozdíl od mnohých nadšenců s množstvím techniky dokáže i tato krabička ulovit pěkné dálky, stejně tak, jako kdysi rádio v mém mobilním telefonu.


Mimochodem, úlovek na tomto snímku je od nás vzdálený 492 km. Vysílač leží jen nedaleko německého města Offenburg v Bádensku, nebo spíše známějšího francouzského Štrásburku a jmenuje se Hornisgrinde ( 1163 m.n.m.)

https://mapy.cz/zakladni?x=8.2021233&y=48.6057448&z=11&source=osm&id=6306640

Mějte se pěkně a snažte se i v mlze najít nějaké pozitivum :-).

úterý 21. ledna 2020

Na mělnickém zámku probíhá až do neděle výstava Waxwork. Turisté jdou na Nedvězí už v sobotu. Únorový trh zvířat v Lysé nad Labem. Ve Velkém Borku připravují další Borecký masopust. Mšensko již postavilo základy kalendáře akcí na rok 2020.


Na dnešní den se těšili především všichni nadšenci o dálkový příjem rozhlasu, neboť teploty pod nulou a mlha slibovaly podmínky, kdy se dá vždy něco dalekého, nebo dokonce nového ulovit, ale zatím se nedařilo a nedaří.

A tak se aspoň odreaguji připomenutím akcí, které se nám blíží, a které jistě někoho osloví.

Především tedy opět připomínám výstavu v mělnickém zámku, na kterou jsem tu již upozorňoval prvně minulý týden v úterý. Ta běží od včerejška do neděle, a pokud vás téma oslovilo, tak neváhejte, protože poté má být výstava trvale přesunuta do Vídně.


Zimní přechod Nedvězí je akcí, která má takový zvuk, že se dostala částečně i do povědomí těch, kteří jinak turistice moc nedají. Podrobnosti jsou v článku:

https://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/prechopd-nedvezi-25-ledna-2020/

Snad jen dodám, že jde o oblíbenou historicky častou variantu, na kterou lze nastoupit na třech místech ( Tupadly, Chudolazy, Déštná) a po přechodu vrchu je tradiční zakončení v oblíbené restauraci Bouda v obci Střezivojice.



Mám tu také konečně již pozvánku na výstaviště do Lysé nad Labem, která je tentokrát věnována zvířátkům. Výstavy v Lysé mají zajímavá témata a staly se vlastně už tradičním doplňkem těchto stránek. Vždyť krásná cena jízdenky PID i dobré železniční spojení  do relativně nedaleké Lysé nad Labem k tomu vybízejí.

Masopust ve Velkém Borku si získává stále větší a větší mediální ohlas a dokonce někteří čtenáři Soutoku dnes s oblibou prohlíží článek, který se týká částečně také právě Velkého Borku, byť se vztahuje k loňskému létu :


Je to sice ještě trochu předčasné, ale už sem ten plakátek tedy dám :-). Není bez zajímavosti, že tak jak si někdy prohlédnu na FB, nebo některém novinovém webu fotografie z akcí na Mělníku, tak jsem si loni prohlédl fotografie i z Boreckého masopustu a místní se bavili dobře :-).

Co si dnes dáme na závěr ? Oblíbené kalendárium akcí pro rok 2020 ze Mšena a okolí dostává opět po roce svoji základní kostru, která bude samozřejmě během prvního půlroku ještě rozšiřována. To mě také zajímá, tak zde máme níže první přehled.

Ať už dnes uspějete jakkoliv, nebo ať už se smíříte se stavem věcí, či ještě zkusíte zabojovat, tak vám přeji spokojený den !

Kalendář akcí


14.03.2020  Borecký půlmaratón
14.03.2020  Filmový festival Expediční kamera
06.06.2020  Mšenská desítka + Běh naděje
11.07.2020  Kokořínský triatlon
30.08.2020  Mšenská 50 + Kokořínské roklinky
28.10.2020  Běh Debří
13.12.2020  Běh Boudeckou roklí

pondělí 20. ledna 2020

Už víme, co se stane po smrti. Rádio Signál sníží výkon v Mělníku, přejde na jiný kmitočet a změní místo vysílače.


Dnes mě na internetu pobavil článek, kde je zmínka o tom, že právě dnes je ten nejhorší den roku 2020 a autor tomu říká,že je Blue Monday ( modré pondělí).

https://www.novinky.cz/koktejl/clanek/nejdepresivnejsi-den-v-roce-je-tady-40310483?dop-ab-variant=1&seq-no=6&source=hp&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=null

Veselé jsou i reakce na článek. Jeden člověk tam například píše, že má každé pondělí to Blue Monday a druhý tam upozorňuje, že Modré pondělí patří do Velikonoc, kde je součástí toho známého velikonočního týdne :-).

V každém případě je pravda, že mnozí z nás již od školních let máme v sobě hluboce zakořeněný pocit, kdy ve čtvrtek odpoledne býváme veselejší, v pátek to graduje a v neděli se dostáváme do postupně skleslejší nálady. Přitom si představte, že když je tomu tak třeba po delším volnu, nebo i po pěkně stráveném výletě, tak se můžete třeba těšit na shledání se spolužáky, či spolupracovníky, a přesto máme v sobě cosi, co v naprosté většině z nás vytváří výše popsané pocity.

Psát se dá o čemkoliv a dokonce ani dnes neodbočím od vazby na Mělník. Snad každý člověk, dokonce i ten nejméně zvídavý si položí otázku : Co se stane po smrti ? Ta otázka je na světě stejně dlouho, jako je tu lidstvo a s ním i náboženské války ve jménu šíření nějaké víry.

Před 40 lety bylo toto téma u nás TABU , snad ani ( na Mělníku určitě ne) neexistovala zahraniční literatura a dokumentární pořady v televizi byly obvykle cestopisy z rozvojové černé Afriky na úrovni kmenů, ale neznamenalo to, že by se člověk nemohl někde od někoho něco dozvědět.

 Vždyť vám Soutok celou dobu svého trvání  podává důkazy o tom, že český člověk si vždy dokázal najít ke všemu cestu, jen se o některých věcech nemluvilo, nebylo radno o nich mluvit a ani zase tak dalece některé mladého člověka leckdy nezajímaly

. Sami přece víme, že mladého člověka baví hlavně legrace, dobrodružství, muzika, tanečky s protějšky apod. Tedy, tak to bývalo aspoň dříve, ale zatím mi nikdo z dnešních mladých lidí nikdy neřekl, že by to měl jinak, ač má pochopitelně každý jedinec ještě zájmy, které ho ovlivňují a je jich někdy i více.

Na druhou stranu jsou šokující zprávy, kde se u školní mládeže objevuje neuvěřitelný sklon k brutalitě. Do jisté míry je to ovlivněno tím, co nějakým způsobem vidí na netu a v televizi.

Knížka, kterou vidíte na obrázku, se objevila v mělnickém knihkupectví paní Kubešové tuším v dubnu 1990 a stala se bestsellerem, pro který se rozeběhlo mnoho místních i přespolních čtenářů.


Snad nejznámější psycholog, lékař a spisovatel, se v ní rozepisuje o svých případech, které se částečně odehrávaly na operačních sálech a částečně v roli média doktor uváděl pacienty do stavu hypnózy, ve které mu pacienti odpovídali na jeho dotazy.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Raymond_Moody

Šlo sice o bestseller, ale myslím, že řadu lidí uvedl trošku do rozpaků. Asi jako první knižní autor pro širokou veřejnost u nás doktor vyjmenoval  a shrnul prožitky lidí, kteří byli již klinicky mrtví,( což  byla zřejmě u nás mediální premiéra v oblasti populárně- naučné literatury.) Dále tvrdil, že díky hypnotizování klientů dospěl k závěru, že v celé historii lidstva jsme zde již mnozí poněkolikáté.

Dokládal to příběhy zhypnotizovaných lidí, kteří byli schopní hovořit jinými jazyky, nebo dokázali popsat do detailů nějaké místo ve zcela vzdáleném cizím státě, kde za svého současného života nikdy nebyli.

Od té doby hltáme vědu pomocí dokumentárních programů, ale mnohdy zejména i populárních časopisů apod. Vždyť je až neskutečné , co dnes vše víme v oblasti fyziky, kvantové mechaniky, záhad lidského těla ....

.... a není náhodou, že sonda Voyager 2 nedávno prolétla kolem hranice naší sluneční soustavy a popsala ji ...

https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/sonda-voyager-2-odhalila-na-hranici-slunecni-soustavy-vysoke-teploty-40305959


Žijeme dnes v době, o které se nám ani nezdálo. Kdo z nás dříve narozených věděl, že jednou budeme nakupovat v supermarketech, budeme mít různé slevové karty a naši zaměstnavatelé nám budou dávat různé papírové poukázky, které mají hodnotu peněz tam, kde je přijímají, nebo budete i moci uplatňovat různé benefiční karty apod.

Možná, že díky benefitům dnes děláme věci, jaké bychom nedělali. Sice si dnes řada lidí myslí, že se dá vše objednat po internetu, ale pozor. Ano, třeba mnohdy i dá, ale přesvědčil jsem se, že když kupujete knihu, tak nevíte, jaký obsah vlastně skrývá a popis téma toho mnoho neřekne. Není přes osobní prohlídku.

Stále totiž platí to staré české : Nekupuj zajíce v pytli. Rozhodl jsem se, se trochu podívat, kam se od časů knihy dr. Moodyho posunulo toto dřívější TABU téma. Objevil jsem neskutečný les mnoha knih od mnoha autorů z mnoha oblastí lidských zájmů a literaturu, jejíž oddělení neneslo ta klasická pojmenování ( beletrie, krimi, cestopisy, kuchařky ....), ale třeba název Osobní rozvoj.

Směle jsem se vrhl do několika knih několika autorů a dospěl jsem k různým výsledkům, které mají svoji pravdu.

Jeden z autorů třeba vypráví o tom, jak se náš vesmír rozpíná, aby se začal opět smršťovat, znovu došlo k velkému třesku a vše se opakovalo tak, jako noc- den, nebo roční období. Vše do takových podrobností, že nás čeká  každého znovu to, co je nyní.

To je trošku rozdíl, že ? Není tu ani slova o jiných životech, že ? A přesto je zase spousta autorů, kteří  doslova dávají do názvů svých knih to jméno reinkarnace. Další vědci se domnívají, že pobyt zde je jen přechodem do jiných dimenzí, jiní nabádají k pokoře, žití na plno, lásce k bližním, čisté mysli a oproštění od materialistického chápání světa.

Kde tedy je pravda ? Lze učinit z té směsi názorů po 40 letech nějaký závěr ? Můžeme věřit tomu, co nám vzkazují ti, kteří by bez lékařů na operačním stole svůj život zakončili. Asi si nevycucali z prstu informace, které ohromily samotný lékařský personál, když uvedli informace, které nemohli vidět ani slyšet. ( Rozhovory mezi lékaři, pohyby, práce nástrojů, sklenička na stole v sousední místnosti) A tak se mysl asi opravdu za určitých podmínek kamsi přesouvá a cítí to tak intenzivně, až je ten dotyčný člověk ohromený a může ohromit i další lidi.

Mnozí lidé prožili třeba i jednou za život nějaký silný pocit, který jim přišel velmi zvláštní, ale nikdo o tom moc rád nemluví.

Pokud vás téma zajímá, tak není nic jednoduššího, než se mu třeba jen chvíli věnovat. Nikomu to neuškodí.


A ještě jedna aktualita :

Možná jste si někteří oblíbili díky kabaretním scénkám a hudbě z divadla Semafor, či běžným českým osmdesátkám rádio Signál, které hraje v Mělníku na frekvenci 107 MHz. To se má změnit, ale zatím jsem z povolaných lidí nedostal, kdy dojde ke změně.

https://www.lupa.cz/aktuality/signal-radio-frekvence-melnik/

Rádio Signál dostane nový vysílač, sníží se výkon na 100W, bude slyšet jen v Mělníku. Mám to v autě pro dobrou náladu :-), ale hrozí, že až vyjedete do polí za Chloumek, ke Kokořínu, k Nebuželům, tak tam bude na nových 99.9 MHz hrát Fajn rádio z České Lípy, nebo to spíše bude místy neposlouchatelný mišmaš ( stanice půjdou do sebe). Uvidíme. Ještě je brzo na názory, bez výsledku. Můžeme jen předvídat.




neděle 19. ledna 2020

Zítra již autem Vodárenskou ulicí přes říčku Pšovku neprojedete. Kudy jezdí autobusy ? Jak vypadají lokality u obou nádraží ? Nezvyklý obrázek. Podíváme se i na cyklostezku k Labi, která významně pokročila. Jedinečná výstava.


pátečním článku jsem uvedl, že jsem byl velmi překvapený uzavírkou mostu ve Vodárenské ulici, o které jsem se jen stručně a bez odkazu dočetl na stránkách historické skupiny ....

https://www.facebook.com/groups/1808841266008571  ( obrázek níže)

O situaci jsem informoval v sobotu příbuzné, kteří mně připravili další překvapení. Prý tam v pátek jeli normálně autem. Nemohlo to dopadnout jinak, než tak, že jsem místo odpočinku doma, nebo nějakého výletu provedl takovou inspekční procházku.

Přinesl jsem řadu snímků a mezitím se i dozvěděl, že dnes ráno ( neděle) v 8 hodin vyšel v Mělnickém deníku článek, který vše vysvětluje ....

https://melnicky.denik.cz/zpravy_region/most-pres-psovku-bude-od-pondeli-kvuli-rekonstrukci-uzavren-20200117.html

Autobusy tedy již jezdí od středy jinak, ale pro auta dojde ke změně zítra ( v pondělí 20.1.). V článku se píše i o tom, jak mají jezdit autobusy číslo 474 a 747, ale jelikož jsem tento článek dnes objevil až v 16.30, tak již jsem udělal svoji fotodokumentaci níže.





Jak vidíte, tak lávka pro pěší je již postavena. Abych mohl zjistit, jak to tedy vlastně je s autobusy a kudy jezdí, tak jsem musel samozřejmě nejlépe na vlakové nádraží, kde hned přišlo další téma.


Poražená tabule na silnici jen připomíná výstavu, kterou jsem tu již v úterý uvedl :

http://soutok.blogspot.com/2020/01/mimoradna-vystava-ktera-se-tu-jiz.html

Od zítřka tedy máte jedinečnou možnost navštívit v prostorách mělnického zámku neobvyklou výstavu, která má být odtud trvale přestěhována do Vídně.


Toto téma by se dalo nazvat ,, Neděle v mělnickém vlakovém nádraží." 

Člověk by řekl: ,, Neděle, leden, žádná akce, počasí nic moc, tak co ta auta tady ?" Když si však chcete logicky odpovědět, tak není snad jiné logické odpovědi než to, že ti lidé tu všude nechali svá auta, jsou všichni někde odjetí a odpoledne, nebo večer se vrátí k vozům a odjedou. Ukazuje se, že nové parkoviště P+R již vešlo ve známost a je téměř nutností.


Původní parkovací místa jsou zcela obsazena.



Než jsem však došel k nádraží, tak jsem navštívil místa, kde se buď již něco děje, nebo se dít bude. Vy už víte, že cesta vedoucí od centra podle autobusového nádraží k vlakovému nádraží je rekonstruována, ale stále ještě probíhají práce na mostíku přes Pšovku, kterým počasí nyní opravdu přeje.

Loni pršelo málo. O tom vypovídá i tristní stav jezírka, které je součástí parku v této lokalitě. Park tu máme již od roku 1998 a je k nevíře, že již uteklo 22 let. Nikdy to neměl park lehké, protože se již v počátcích stával obětí vandalů, kteří tu dokonce zapálili některé jehličnany, ale nechybělo ani sprejerství naučných tabulí, ničení laviček a uměleckých výtvorů ze dřeva, které tu dlouho pobývaly.

Jako každý městský park v blízkosti autobusového a vlakového nádraží vyžaduje pobyt zde zejména v určité roční době v podvečer a nad ránem zvýšenou opatrnost.


Kachýnkám se v rybníčku nyní nelíbí a vyskytují se buď v proudící říčce, nebo na trávníku.


O můstku jsem relativně nedávno někde četl, že by se snad tato pasáž měla opět předělávat, ale je to prosím zpráva bez záruky.


Nutrie jsou každoročně velkým problémem a v jezírku se jim líbí. Je mi vždy velmi líto, když se dozvím, že má být nějaké zvíře v důsledku přemnožení likvidováno. Pokud se jedná o přestěhování do jiných a třeba i vzdálených lokalit, tak to východiskem je, ale humanitární usmrcování plynem se mi vůbec nelíbí a nemá dle mého názoru ani hospodářský efekt.

Mimochodem, nevím jak dnes, ale kdysi šlo o užitkové zvíře a díky návštěvě Masných krámů v Českých Budějovicích jsem jejich maso viděl v 80. letech na jídelníčku slavné restaurace. Krom toho byly ceněny i jejich kůže.



Ačkoliv se nám může zdát, že má Mělník docela pěkné a moderní autobusové nádraží, které zcela postačuje místním podmínkám, tak jej také čeká modernizace.

https://melnicky.denik.cz/zpravy_region/autobusove-nadrazi-v-melniku-se-docka-sve-modernizace-20191029.html


Sice jsem se kdesi někdy v listopadu dočetl, že práce na cyklostezce u Labe jsou z finančních důvodů pozastaveny, ale proč si tam po dlouhé době nezajít na procházku ?

Neřeknu vám kde, ale vidět krmítko pro ptáčky v přírodě je zase úplně jiným zážitkem, než když podobnou věc vidíte v blízkosti lidských obydlí.





Mělničané chodí na procházky k Labi již dávno, ale krajina se tu velmi změnila. Pokud bych vás mohl vrátit do 90. let 20. století, tak tam na obzoru za mojí oblíbenou vrbou, kde se cesta ztrácí byly obrovské hromady říčního písku a dostat se až k veslařskému klubu nebylo tak snadné.

Podobná divočina panovala směrem k cukrovaru, kde byly rovněž haldy říčního písku a cestička vedla různě po jejich vrcholcích. Na přelomu tisíciletí byl písek nejen naložen na lodní vany a odvezen, ale i místní občané získali na své procházky s čtyřnohými kamarády více prostoru a migrace od křižovatky poblíž bývalých lázní na obě strany podle řeky stoupla.

Shodou okolností se tou dobou objevovaly nesměle první fotografie historického Mělníka a celá republika vlastně začala zažívat počátek boomu historických fotografií. Je to trochu paradox, ale docházelo k zajímavé situaci.

V 80. letech 20. století vznikaly první krásné knihy převážně barevných, ale občas i trochu  černobílých fotografií, které mapovaly kraje i třeba speciálně větší města. Nebyla to jen města krajská, ale také třeba lázeňská, nebo města s velkou populací.

Mělník si na svoji první knihu barevných fotografií o městě ( nepočítám propagační brožury) musel počkat až do podzimu 2014 a kniha se jmenuje Na Mělníku.

Kniha tak jen o pouhých několik málo měsíců předběhla knihy, které již měly obrazový materiál umístěný v historii. Představte si ten paradox, že Mělník mohl mít docela klidně dříve knihy s historickými obrázky ( pohledy, fotografie), než knihu se snímky ze současnosti, což by byl v republice možná i jistý unikát.

Nicméně, první fotografie starých lázní pod Mělníkem jsem osobně viděl v roce 2000 a společně se studnou na dnešním náměstí Míru na mě pochopitelně pro svoji exotičnost velmi zapůsobily. Naše rodiče je tak ještě pamatovali, ale my už ne.

A jelikož byly snímky lázní nedávno opět prezentovány na FB historické skupiny, tak se mi to pěkně tak nějak zase vše spojilo :-). V budově dnes mají chatu pražští potápěči, a jak vidíte na snímku výše, tak tu bylo vysazeno u cesty několik stromečků, což vypadá sympaticky.


Další snímky jsem již věnoval budoucí cyklostezce a mám radost. Vůbec by nebylo špatné, kdyby měl člověk jednou ještě dostatek sil, jako nizozemští a němečtí penzisté a mohl se vydat na jízdním kole po zcela vyasfaltované cyklotrase ( dnes ještě utopie) třeba z Poděbrad až na Mělník. Minimálně mezi Kostelcem nad Labem a obcí Kly je to prý očistec, jak mi občas tvrdili někteří cyklisté.


Na snímcích tedy můžete vidět, že už máme mezi Hadíkem a bývalými lázněmi uválcovaný povrch i obrubníky. A to je dobře, protože letos počasí pracím venku opravdu přeje.




Tady se pozastavím. Myslím, že se tu tvůrci trochu unáhlili. Vlevo by klidně mohlo být takové posezení, jaké známe z cyklostezky mezi Hořínem a Lužcem nad Vltavou. Zde by bylo posezení krásné.



Pohled zpět k městu.



Nakonec jsem opět vzhlížel k bývalé hospodě Hadík a vydal se k mostíku do míst, kde říkáme lidově Starák.



Je tu dlouhodobě potopena říční vana a místní kachny si místo velmi oblíbily. Jinde jsem je na řece neviděl :-).


Proč zrovna tady ? Skoro mě napadla myšlenka, zda potopená vana neutvořila jakousi umělou a více prohřátou mělčinu.


Dům, který doslova volá po restauračních službách, ale zde spíše utopie a běh na velmi dlouhou trať. Budova je v soukromém vlastnictví.



Na závěr si ještě prohlédněte jedno z romantických míst našeho města, které nám do povědomí vrátily staré obrázky starých lázní.

Úspěšný vstup do čtvrtého týdne roku 2020 !