Ještě nikdy se mi za celou tu dobu, co zde píši Soutok, ale i dříve nestalo, abych vytáhl své jízdní kolo prvně v roce tak pozdě, jako letos. Důvodů je vždy celá řada. Jednou zima, podruhé horko, jindy zase důležitější věci, kdy je někdy potřeba užít i na výlety jiný druh dopravy, nebo byl v plánu například pěší pochod atd. Nicméně, v srpnu 2024 jsem po dávných prvotních pokusech konečně absolvoval již kompletní úsek Labské cyklotrasy mezi Mělníkem a Brandýsem nad Labem, ale nemohu říci že by to bylo to pravé ořechové, jak se říká.
Předně se ukázalo, že mezi obcí Kozly a Kostelcem nad Labem nebyla vůbec asfaltka a část trasy vedla po okresní silnici. Zpět jsem sice jel podle řeky, ale pro mé kolo vyrobené mezi posledními koly ve vyhlášené tuzemské firmě Eska Cheb v 90. letech to nebyla vhodná trasa a spíše tankodrom. Také ve Staré Boleslavi si dovolili zrovna v mnou již předem vyhlédnutém podniku v dané době provádět bez varování po internetu nějaké opravné práce, takže reparát na vylepšení dojmů byl ve scénáři pro budoucí časy.
Ty lepší časy se nějak nekonaly a nebýt jisté situace, kdy jsem nečekaně přišel k dalšímu letošnímu letnímu volnu, tak by to byl pořád jen zatím stále neuskutečněný plán. Když tedy to dané volno přišlo, tak jsem měl poměrně jasno a dokonce jsem se i hodně těšil, protože i okolí nás ovlivňuje. Ten večer předtím, se totiž jela slavná Tour de France a slovinský závodník Tadej Pogačar tam den před královskou etapou ( ta se jela o den později přes Col du Galibier do stejného města) při dojezdu do Alpe d'Huez předváděl neuvěřitelné věci.
To byla oslava cyklistiky, když si jel svým tempem z hloubi pole pro vítězství. Ten noční prožitek u televize spojený s radostí, že zase jedu po dlouhé době na kole mi dal jakoby křídla, ač jsem vyjížděl až po 12.30 do slušného tepla, kdy však pofukoval drobný vánek. Navíc se ukázalo, že ty stromy u řeky dávají příjemné podmínky pro jízdu.
Měl jsem takovou momentální radost, že jsem začal zdravit výletní loď a radoval se, když se ozvalo z výletní paluby opětované vodácké ,, ahój"s máváním a na pozdrav v zápětí zahoukala i samotná loď Svatý Václav. To se ví, že mě hned zajímalo, co je to za loď. Je krásné, že i prostor mezi Kolínem a Mělníkem říčně výletně ožívá,byť cenově to nelze srovnávat s linkou DÚK T91. Ale, to je na každém jedinci.
Jenže jsem tak trochu chytračil a ve snaze podjet Štěpánský most a vyhnout se hustému provozu na státní silnici i civilizaci jsem na tom byl podstatně hůře, než tato dvojice na pravých horákách, kterou jsem i při focení až do Kel neustále předjížděl, ale v terénu u Obříství už mi nenávratně ujeli.
Komory u Obříství. Odtud po roce 1840 plula dle řádu výletní lod až do Drážďan a někde tu byl i hotel. Dnes sem občas pluje z Mělníka loď Fidélio.
ˇŠtěpánský most.
U Spolany se konečně vracím na Labskou cyklotrasu i na asfalt, který tu začíná. Jen připomínám, že celé je to součástí Labské cyklotrasy číslo 2, ale cyklostezka ( silnička určená pouze provozu kol, pěším a on-line bruslařům) z Mělníka u Labe končí v obci Kly, aby pak pokračovala přírodní cestou z Tuhaně k Labi, kde opět přechází v asfaltku, která se tu promění v opravdovou cyklistickou dálnici. Tady jsem si již opravdu oddechl a navíc je to kolem vodního díla v Obříství o 1.3 km delší. Jste sice stále u řeky v lužním lese, ale cesta je zejména pro trekové kolo hrozná.
Poslední metry Košáteckého potoka.
Důležitou křižovatkou cest je tato u Mlékojed. Na vláček na mostě jsem si musel počkat na zpáteční jízdu Míjel jsem přitom také cestou do Boleslavi asi 200 metrů před mostem nejbližší speciální občerstvení pro cyklisty i místní rodiny s dětmi a foto jsem si nechal až na zpáteční cestu. Mezi Mělníkem a tímto občerstvením je již snad jen klasická restaurace v obci Kly.
Jak malířské zátiší. To je obrázek,to je romantika.
Komora Lobkovice.
Kostel Nanebavzetí Panny Marie v Lobkovicích.
Zámek Lobkovice.
Zajímavé, že jsou určitá místa, kde i v roce 2024 bylo na řece živo.
Obec Kozly mě neskutečně potěšila. Již nebylo třeba opouštět asfaltku u řeky, jako kdysi. Kolo v mírném vánku pod stromy podle řeky krásně utíkalo. Občas jsem samozřejmě zastavil, abych tu trasu zdokumentoval.V oblasti Kostelce nad Labem je několik zahrádkářských kolonií a známý bývalý cukrovar.
Letos probíhaly práce v Kostelci nad Labem na mostě na vozovce. Hned za mostem se odbočuje vlevo ke hřišti, a pak vede cyklotrasa skrz park. Neudělejte stejnou chybu, jako já, když jsem jel pořád podle hřiště z důvodu špatného značení i zapomenutí trasy. Přijedete pak na písečnou labskou pláž se stánky, kterou má od Neratovic každé město na řece a podle řeky je znovu taková úzká pěšinka. Pak musíte objet zase nějaký objekt a radujete se až u Záryb, když vjedete opět na cyklotrasu.
Radnice Kostelec nad Labem.
Jakmile se cyklostezka mezi Kostelcem nad Labem a Brandýsem nad Labem přimkne k Labi, tak se člověk ocitne nejen již v jiném okrese ( Praha - východ), ale i tak trošku jakoby v jiném světě. Pravý břeh Labe patří hlavně přírodě, různým jezerům a rybářům. Řeka samotná tu dost ožije a levý břeh je plný odpočívadel, občerstvení, cyklistů, rybářů i přírodních pláží. Občas jsou i na tomto břehu nějaké ty lekníny.
Tentokrát jsem si záběry nechával hlavně pro cestu zpět a snažil jsem se již konečně dojet do předem vytyčeného cíle.
Přírodní písčitá pláž přímo v Brandýse nad Labem s názvem Pláž na ostrůvku tu patří k navštěvovaným a nechybí u ni samozřejmě i různá občerstvení.
Důvěrně známý most mezi Starou Boleslaví a Brandýsem nad Labem, se ve svátek sv. Václava uzavírá a slouží pouze poutníkům, návštěvníkům pouti, bezpečnostním sborům a autobusům. Ani se nechce věřit, že již za dva měsíce tu bude vyhlášená pouť. Z této akce je tu již také mnoho článků. Najdete je v časové roletě vpravo pod měsícem září a jde asi tak přibližně o historii posledních pěti let.
Běžně se most podjíždí, ale pro nějaké práce bylo nutno odbočit a pokračovat na most přes kanál s divokou vodou.
Zatímco předloni jsem byl neplánovaně nucený navštívit indický Shiva restaurant, když takzvané Bistro Rybička prodělávalo nečekanou údržbu, tak letos jsem měl k velké radosti úspěch. V Brandýse nad Labem u řeky není nouze o řadu pěkných posezení v občerstvovnách, ale pokud máte něco vytipováno a povede se to, tak to nemálo potěší.
Výhled na řeku i brandýsský zámek jistě ovlivnil ceny, ale s tím se pochopitelně počítá.
Přístaviště výletních lodí v Brandýse nad Labem.
Jedno z blízkých posezení k městu.
V sobotu 25.7. si loď sv. Václav podle plavebního výletního řádu zajela do Mělníka, kde jsme se pozdravili. Nyní ji vidím plout zpět a v odkaze na počátku článku se dozvíte, že má tu trasu ještě o něco delší.
Také jsem měl po cestě příležitost si důkladně prohlédnout invazní druh husice nilské. Vlastně jsem o naše kachny nezavadil.
Další z občerstvoven.
Pláž u obce Záryby.
Znovu občerstvovna.
Chvilka bez řeky a symbol léta.
Tento úsek před obcí Kozly jsem předloni na zpáteční cestě občas kolo vedl.
Arriva. Vláček ČD do Mělníka, nebo do Prahy nejel.
Zde tedy máme to zmíněné posezení poblíž Lobkovic a Neratovic, které tu složí místním stejně tak, jako cyklistům. Dlouho pak již nic podobného není.
Zpět už jsem jel tak, jak se má ( po cyklotrase číslo 2) a bylo to příjemnější i nechyběla společnost podobných cyklonadšenců.
Tuhaň mě překvapila. Měli tu v sobotu pouť a bylo to samozřejmě velmi milé zpestření. Ironií osudu je, že v 80. letech jsem tu venku na jakémsi hřišti u silnice prožil večer také nějakou diskotéku, ale to je již silně zamlžené dávnými časy. Nejvíce mě ale rozesmálo, že zrovna když jsem sem na kole přijel, tak se ozvalo to španělské ,, Atención ! :-)" Jak na vinobraní, či na jiném bláznivém podobném podniku :-).
Kaple sv. Václava.
Hostinec U Martina.
Ve Klích již bylo veselo,když už domů zbývalo málo kilometrů.Ani nevím, kdy jsem tudy procházel naposledy pěšky, ale zřejmě to nebyl okruh u Mělníka, o kterých jsem dříve psal, ale spíše akce ,, Po stopách vladyky Beše.
A jsme na konci, Trošku nepovedená cesta do Staré Boleslavi začala asi ve 12.35 a na místo jsem dojel i fotografováním asi v 15.35 hodin. Zpět jsem odjížděl v 16.30, abych v 18 hodin dosáhl posezení u Neratovic a v 19 hodin jsem již stoupal doma od řeky k Rasovně. Aspoň kilometrář v Brandýse hovoří o 28 km v jednom směru, tak nevím, protože mi to celé ukazovalo přes 62 km, ale na první výlet to potěšilo po všech stránkách. Asi jsem to tu zapomněl napsat, ale nejen, že je vyasfaltováno od Nera po Brandýs, ale hlavně je opraven ten nejstarší úsek mezi Brandýsem a Kostelcem. Už žádné muldy, kde by kolo skákalo. Je to samozřejmě zase něco jiného, než třeba trasa přes Střezivojice do města Doksy, ale proč ne všehochuť, že ?
Přeji vám podobné cyklistické trasy, kterých je kolem nás moc a nejen šlapání kilometrů, ale také poznání i určitý prožitek, jak to kolem nás všude kde je. Nu, a sobě přeji snad už brzkou dobu, kdy mě bude zajímat momentální nálada, nápady, počasí a vůbec ne rozdíl mezi pondělím, čtvrtkem a sobotou :-). To spíše informačně.
Pohodový zbytek horkého pracovního týdne a pěkný první srpnový víkend !
