Tanečnice u Mikulášovic byla celý náš život nejsevernější rozhlednou v ČR. Byl jsem tu v dubnu 2022, ale pro velmi pozdní hodinu i špatné počasí jsem na ni nevystoupal a ani se z ní nikdy nerozhlédl.
Přátelé, musím sebekriticky říci, že i já v mladých letech toužil v rámci možností po týmových dobrodružstvích s partou a hýřivých tanečních večerech, ale nyní, kdy chodíme mnozí na pracovní odpočinek až téměř v 65 letech, tak tu vzniká velmi nepříjemná situace. Společnost utváří zejména na podzim různé virózy a mládež o téměř 45 let mladší ji pak odněkud zavleče do pracovního kolektivu, kde se i přizná. že se necítí zrovna moc O.K.
Roušku zrovna nikdo nemá, údajně jde o pár hodin, které snad spraví, když nebudete k dotyčnému stát na metr čelem a před vámi jsou poslední krásné tři volné dny roku, kdy nemusíte smutit nad tím, že na spojení dalších svátků s víkendem ( 28.10. a 17.11.)už ani nemáte žádné naspořené volno.Vždyť on nekašle. Jenže, tohle vše je zákeřné. Původně jsem si chtěl vyjet asi potřetí a letos naposledy na jízdním kole do kraje u Vltavy, kde mám letos neuvěřitelnou absenci, ale již včera mi bylo jasné, že to je tak maximálně na procházku do okolí a venku bylo tak krásně.
Ještě jedna věc mě hodně narušila a o ni se s vámi podělím.Média v pátek přišla se zprávou, že Česko má novou nejsevernější rozhlednu, kterou zrovna včera slavnostně zpřístupnili tamní činitelé veřejnosti. Rozhledna stojí na kopečku Jitrovník a nachází se jen nedaleko od našeho nejsevernějšího města Šluknov.Pokud vám to udělá radost, tak si v ničem nezadá s Vrátenskou horou. Nadmořská výška kopce i samotná výška ochozu rozhledny jsou podobné. Vrátenka 25 metrů a Jitrovník 30 metrů, pokud jde o ochoz.
Tanečnice s restaurací. Ta na Jitrovníku nejspíše po mnoha a mnoha letech vyroste také.
Mě pochopitelně nejvíce zajímá fakt, že to není daleko od města a ani od zastávky železnice Valdek, a krom toho je v sousedství zřejmě krásná křížová cesta a potažmo se odtud můžete vydat i do Fukova, nebo až do Německa. To jsem právě četl ty komentáře pod článkem, kdy se plno lidí rozčiluje nad tím, ,, že zrovna rozhledny jsou tím, co všude nejvíce potřebujeme ", a že jsou potřeba jiné věci.
Když pominu tu omezenost myšlení mnohých našich lidí, kteří vůbec netuší, jak rozhledny povznáší lidského ducha a zvlášť když víme na co se díváme, nebo jsme tam někde ve směru pohledu již dokonce byli, tak si pořád řada lidí neuvědomuje, že tu nejde o nějaké peníze od EU se slovy : ,, Tady je máte a dělejte si s nimi co chcete." V článku je jasně řečeno, že jde v podstatě i o zahraniční aktivitu a Němci se jen snaží obnovit to, co už tu kdysi bylo, byť ze dřeva. Je to taková spolupráce, která je nejlépe popsána v kapitole ,, historie rozhledny" pod odkazem dole.
Že to nakonec letos vzniklo zásluhou zahraniční aktivity, tak to dokazuje fakt, že už v roce 2015 tu jedna aktivita ze Šluknova byla, ale pro nedostatek financí neuspěla. Nyní se projekt jmenuje jinak a je pojat poněkud obšírněji. Více v článku na stránkách rozhledny níže. Proto sem vede jedna turistická značka i z městečka Neusalza - Spremberg od vlaku, nebo se sem dá jít z Taubenheimu/Spree od vlaku ( zakresleno v mapě v článku o rozhledně) a přes Fukov i z Oppachu. Jinak samořejmě na naši straně je také několik možností a hlavně ze Šluknova. Máme tedy nyní v České republice novou nejsevernější a již přístupnou rozhlednu.
Protože jsem po hradech a zámcích jezdil s rodiči již v 70. letech 20. století, tak vím, jak moc mají Němci k těmto turistickým aktivitám blízko a představitelé Šluknova si od toho slibují pochopitelně jistou přeshraniční prosperitu zejména v oblasti turistického ruchu, která je příležitostí i pro určité podnikání. Mimochodem, Češi byli dříve národ chatařů i trampů a až od začátku 90. let je patrné, že jsme se většinově v této oblasti povahově opět přiblížili našim velkým západním sousedům.
IC sídlí ve šluknovském zámku.
Slovo opět je na místě, protože historicky na našem území vznikaly turistické spolky i rozhledny na základě aktivity obou národů, ale ty české obvykle vznikaly se zpožděním. Vstup je na rozhlednu zcela volný, ale to neznamená, že to tím končí. Jednou bude obnovena dole i chata, kde vyroste restaurace a šikovný podnikatel tu bude třeba prodávat malou maketu rozhledny.
Podle mě není zrovna vhodná doba na návštěvu rozhledny. Jednak hlavně nejsou vyrobené turistické vizitky rozhledny pro TIC Šluknov, a pak už je docela krátký den. Nejlepší spojení je sem asi stále vlakem přes Děčín a linkou U28 přes Německo, což vyjde nejlevněji na celodenní jízdenku DÚK a při odjezdu v 6.50 hodin z Mělníka jste ve Šluknově už v 10 hodin. Ale, nedávno se nějak měnil rozsah regionu DÚK, protože jsem někde zahlédl článek, že na tuto jízdenku je již také možno dojet do České Lípy. To je prostě třeba neustále podle potřeby studovat.
Pokud mi někdo řekne, že to není jeho hobby zjišťovat možnosti cestování veřejnou dopravou a raději pojede autem, nebo snad přímo do Varnsdorfu autobusem číslo 400, a pak číslem 410 do Severní, tak je to jeho věc. Ono je to vlastně ale podobné, jako to sudoku. Také musíte pořád zaměstnávat mozek, což našemu tělu prospívá.
Tady někde stálo do roku 1960 české městečko Fukov. Fukovský výběžek u Šluknova je ze tří stran obehnán saskými sídly. Probíhá jím nejsevernější železnice u nás. Takzvaná peážní trať patří německým DB a vlaky zde nikdy nestavěly. O něco severněji pak tvoří řeka Spréva krátkou hranici, když předtím protéká asi na kilometru přes české území. Jde zde ovšem o velmi malou říčku.
https://www.sluknov.cz/mesto/historicka-fotogalerie/fukov
Teď je tedy už na čase přijít s tím, jak jsem se o věci dozvěděl já a zároveň vám představit web, kde je takové panorama rozhledu z rozhledny za mizerných podmínek. Někde jsem četl, že by z rozhledny snad mohlo být vidět za skvělých podmínek nejen Sněžku, ale i až 100 km do nížin Německa a Polska.
https://www.novinky.cz/clanek/cestovani-cesko-bude-mit-od-soboty-novou-nejseverneji-polozenou-rozhlednu-o-primat-prijde-tanecnice-40599437#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&do
https://rozhledna-jitrovnik.mestosluknov.cz/
Takže, již ne Tanečnice, ale Jitrovník. Máme tu tedy tip na výlet.
Nevím, jak to máte vy, ale vždy si na konci září po vinobraní vzpomenu, že by se měla jet v Pardubicích Zlatá přilba, po které se běží o týden později Velká pardubická. Je to také tím, že jsem ji v letech 1985, 1986 a 1988 navštívil. Velkou měrou se o to zasloužil legendární sportovní redaktor Luboš Pecháček, který nejen úžasným způsobem komentoval tehdejší opravdu zajímavé závody automobilů formule 1, ale jeho rozhovory v depu s jezdci na Zlaté přilbě jsou nezapomenutelné.
Právě proto, že jsme tehdy žili v době, kdy se na základních školách učila pouze povinně ruština a člověk dost dobře ani příliš netušil, k čemu že jsou jazyky vlastně dobré, tak toto byly vedle slavného hudebního populárního Rádia Luxembourg ( hlavní společná stanice evropské mládeže) důležité chvíle, které se podílely na faktu, že jsme si někteří již v 70. letech pořídili aspoň nějaký ten slovník, nebo dostupnou učebnici pro samouky. Dnešní mládež si ani nemůže představit, jaká to byla radost, když jste si vlastním přičiněním sehnali někoho ve světě, kdo vám posílal pohlednice z cizích zemí na takovém lesknoucím papíře, který je dnes prakticky standardem i u nás.
Dnes v době internetu takové pohledy už nikdo neocení, a jak jsme na ně byli pyšní. Jenže, na přímý rozhovor si i dnes ještě ne každý troufá, natož aby vzal někdo telefon, kde protistranu vůbec nevidíte a nemůžete tak používat při rozhovoru ani srozumitelná gesta za pomoci rukou a obličeje. Letos tedy vím, že na stadion ve Svítkově opět nezavítám a dám případně přednost televizi, pokud bude tedy opět ještě nějaký ten zájem, ale vždy mě napadne ta věta : ,, Snad třeba někdy ještě jednou možná."
Jak jsem tedy již výše psal, tak ač mi bylo včera ještě relativně dobře a venku bylo tak krásně, tak jsem si na více než krátkou procházku netroufl a i to stačilo k tomu, že mám zřejmě až do pracovního úterý domácí vězení ze zdravotních důvodů. Tentokrát tedy asi ani žádná Stará Boleslav nebude. ( 28.9.) Prostě se to po těch čtyřech hodinách chůze venku nějak v důsledku oslabení organismu zhoršilo, byť jen naštěstí v oblasti určité únavy.
Dlouho jsem tu nebyl, tak nejprve podle plánu na rodná Blata. Prý tudy povede někde obchvat. Říkají nám to již minimálně 50 let a teď před volbami nám to znovu říkají všechny strany, jako před 4 lety, tak jsem zvědavý, kdy se na věci začne opravdu v terénu pracovat. Na druhou stranu, se na to ani nijak netěším. Ale, to asi každý starý člověk, který někde něco prožil, tak zrovna nejásá, když se něco změní, byť si to třeba i situace žádá.
Ostatně, nikdy jsem se netajil s tím, že pro Mělník to bude snad významné, ale tomu Liběchovu tam nezávidím. Jenže to asi nejde udělat tak, aby lidé chtěli zase jezdit nějakou hromadnou dopravou, místo čtyřmi auty v rodině, a aby se zboží zase více přepravovalo nákladními vlaky, nebo dokonce po vodě. Kdo by ještě v roce 2013, nebo snad někdy i později tušil, že letos bude úplně katastrofální sucho. A na to sucho jsem byl opravdu zvědavý. Ovšem, nejprve jsem si užíval krátké chvíle krásného dne jen kousek za městem a pomalu jsem si plánoval i cestu do Hořína, kde je v závěru podle laterálního kanálu taková krásná cesta s pohledem na tu naši úžasnou dominantu.
Energie. Jak jen je toto slovo dnes všude přetřásané. Vlevo je samozřejmě jen rozvodna, ale i to je symbol, že ta energie je prostě třeba všude. Zrovna se mi vybavila vzpomínka na knihu Velký Mělník, kde pan Karel Lojka píše takovou krásnou kapitolu o elektrifikaci Mělníka. Dostáváme se historicky nějakých 100 a více let zpět, a přesto je to v historii lidstva teprve nepatrný zlomek.
Velký Borek. Co myslíte, přilétne už konečně v roce 2027 sem nějaký mladý čapí pár ? Za těchto přírodních podmínek opravdu nevím. Podívejte se níže a srovnejte to s fotografiemi z loňského jara v jiných článcích.
To je strašný pohled, když si uvědomíte, že ta hladina byla až ke spodnímu okraji snímku výše i níže. Život již opravdu žádný. Přitom by se zdálo, že aspoň poslední dobou několik vytrvalejších déšťů bylo.
To už je Malý Újezd. Tak toto jsem tu ještě neviděl. Zdejší soustava je tak nějak napájena z bývalého mlýnského ramene říky Pšovky.
Ne, to není prales v Amazonii. To jsem jen trošku dále za místním nedávno vybudovaným parkem na mlýnském náhonu říčky Pšovky, který se tu táhne podle obccí Jelenice a Malý Újezd.. Žalostný pohled. Považte, že tu kolem roku 1950 místní děti prý jezdily na takovém zvláštním plavidle, kterým kdysi bývaly dřevěné necky.
Aspoň, že toto místo u mostku do obce se moc nemění, ale i zde je pokles hladiny znát. Vpravo budete marně hledat jakoukoliv vodu, což tu v historii také nepamatuji.
Nakonec jsem si nechal ty pasáže, kde aspoň trochu té životadárné tekutiny v parku zůstalo. Tady voda je právě proto, že zatímco park u Velkého Borku je závislý na přírodní vodě z deště a na stavu podzemních vod, tak jezírka v Malém Újezdě jsou napájena z náhonu říčky Pšovky. V důsledku tepla tak mělké spojnice mezi jezírky vyschly a v důsledku vypařování vody i úbytku spodní vody, se vodní plocha omezila jen na nejhlubší místa.
Na jaře jsem si tu tak říkal, že by nebylo od věci, kdyby to Malý Újezd zkusil s čapím hnízdem též, ale myslím si, že za současné sitace jsou všude lidé zvědaví, zda se po tom tropicky rekordním létě vrátí do tůní a mokřadů vůbec život. To je asi tak vše, ale to víte, že nemám z této situace, kdy je venku babí léto a já musím být prakticky doma vůbec žádnou radost. Tím spíše, že sám o sobě již nějak nevyhledávám větší společnost a podrobuji se pouze zákonným požadavkům společnosti.
Je to někdy až tragikomické, když sice člověk občas v práci slýchá slova obdivu i uznání, ale přitom cítí, jak mu všichni drží palce, aby odkroutil v pohodě a snad i v poklidu to zákonem požadované, a někdy to snad počítají i za mě, nebo se mě na to číslo neustále každou chvíli někdo ptá a snad i někdy v důsledku nejrůznějších plánů. Co si budeme namlouvat, máte dnes profese, kde se úplně zázračně živí celá řada lidí, jejichž práci dělalo kdysi jen několik lidí, a pak máte situace, kde vypadne jeden člověk a najednou jsou starosti. Nezřídka se to v některých případech řeší i nějakým zastoupením, hostováním jiných zaměstnanců odjinud v případě třeba delší nemoci kmenového zaměstnance, či jinou spoluprácí.
Pohodový zbytek svátečního víkendu !
