neděle 23. června 2024

Mělnický hrozen číslo 41 proběhl v roce oslav 750. výročí města Mělníka a přinesl novinku pro řadu tras. Tradiční lidová pohodová reportáž Soutoku.

 


Přátelé, závěr června je pro mě letos doslova nabitý událostmi a začalo to již ve čtvrtek 20. června večer. Jak jsem již avizoval, tak ze společenského hlediska pro mě byly nejdůležitější dvě akce, které se naštěstí nekryly. Počasí se také vydařilo, a tak vás články zavedou na obě akce. Podíváme se nyní na sobotní Mělnický hrozen a připraveny jsou již i fotografie a videa z Mělnického okruhu, či svátku mělnického motorsportu. Tam se však budu muset pokusit  kromě článku i o nějaký zajímavý sestřih pro svůj youtube kanál.

V neposlední řadě udělala příznivcům dálkového rozhlasu pásma FM (VKV) radost atmosféra i odstartování celé řady nových multiplexů ( DAB+) v sousedním Rakousku, ale to pochopitelně přijde na řadu později. Než však přejdu k téma, tak tu mám ještě jednu úžasnou aktualitu z nedalekých Tupadel. Slavný Slavín získal v sobotu po více než 60 letech repliku věžičky a můžete se na ni podívat na FB historické skupiny. Soutok se snažil i díky náhodám osudy Slavína celou dobu sledovat a připomínám, že tu jsou někde i snímky z časů, když v objektu sídlili vyznavači budhistického náboženství ( Den otevřených dveří).


Svoji tradiční lidovou reportáž z akce Mělnický hrozen začnu opět doma. Co si vzít za boty, když včera občas pršelo ? Turisté s tím nemají problém, ale pro člověka, který prakticky chodí pěšky jen po městě Mělníku a naposledy šel delší kus pěšky snad v březnu ze Všetat na Mělník ( Po stopách přívorského vladyky Beše) to určitý problém je.

Protože je dost pravděpodobné, že v terénu bude po deštích bláto a leckde i kaluže, tak se ke slovu dostanou i boty, které třeba i rok, dva neobujete. Jenže, i takové boty je třeba časem měnit za nové, které otestujete po koupi procházkou po koberci, protože je pak opravdu měsíce nepotřebujete.


A tady na vás může čekat pěkné překvápko. Ujdete 300 metrů a zjistíte, že se vám odlepila pata. Než dojdete pro ty staré boty, tak vám odpadne celá podrážka a ještě ztratíte čas. Chytrolíni vám budou radit, že se na obuvi šetřit nemá a těžko jim vysvětlíte, že tu věc potřebujete tak jednou za dva roky, pokud zrovna prší, nebo je po dešti. Je to všechno o zálibách i o volném čase a někdo zkrátka nemá jenom tu turistiku.

Na start Mělnického hroznu můžete nastoupit kdykoliv v čase 6.30 - 10.00 a opět jsem žil představou, že bych snad mohl také jednou vyrazit nějak dříve, ale opět jsem víceméně nebyl daleko od horní hranice limitu. To měla ostatně na svědomí i ta špatně přilepená podrážka. Jo, co už tu jen člověk vše nezažil ? Třeba předloňský start, kdy jsem se v deštivém počasí prvně podíval na Chloumku do propozic a zjistil jsem, že tam nemám vůbec být :-).


Moje trasa 22 km začínala tradičně podle říčky Pšovky a tentokrát jsem si vše v propozicích raději dvakrát hned na startu přečetl :-). Ale, mohu vám říci, že po rozhovorech s jinými turisty nejsem zdaleka sám, kdo je schopný udělat nějaký kiks. Rozdíl je jenom ten, že já ty své chyby zde vědomě uvádím pro pobavení čtenářů a jiný člověk je sděluje ústně svému okolí.

Ve skutečnosti jsme všichni jen chybující lidé, kteří se rádi lecčemus zasmějí, a i to je to kouzlo blogu na rozdíl od běžné novinářské reportáže, kde ty lidské radosti a pocity poněkud trošku chybí a udávají se především jen fakta..


Jak vidíte, tak i v katastru města je prostě leckde krásně. Jenom to neznamená, že bychom neměli cestovat, nebo chodit někam dále. V Klášterní ulici, nebo ve Vodárenské nám odbočuje nejkratší trasa vedoucí k laterálnímu kanálu do Hořína, ale řada nás tentokrát pokračovala společně podle kolejí do Mlazic, kde se ti nejzdatnější vydali směrem do Liběchova a mých tréninkových 22 km vedlo na Chloumek.

Tedy, tady u přejezdu jsem se něco načekal. Až mě došla dvojice dvou mladých lidí, kteří spolu hovořili rychlou španělštinou. Inu, taková je dnes doba. Mnozí studenti komunikují doma přes internet při PC hrách s hráči z Kanady, USA, Austrálie, a pak vám s radostí vypráví o různých anglických nářečích, jiní na jazyky prostě nejsou a další si povídají spolu španělsky, aby nevyšli ze cviku.

Mně to hned připomnělo mé nedávné setkání s cyklisty z bavorského Ambergu v blízkosti Vrázovy vyhlídky. Když člověk občas vidí někoho nejistého a může poradit, tak proč by to nezkusil udělat k radosti druhých i své ? Vždyť ti lidé budou třeba doma vzpomínat, jak jim na cestě do Špindlerova Mlýna v Mělníku v podvečer někdo z tamních místních poradil a vás potěší, že jste se  s těmi lidmi s ustaraným výrazem domluvili a třeba se to i poněkud rozvinulo. Vždyť si jsme kolikrát blíže, než na první pohled tušíme.


Snažil jsem se dvojici uniknout, ale mládí je rychlé. Navíc mě překvapilo, že vyrážela na trasu téměř před startovním časovým limitem a od kontroly v Mlazicích pokračovala po jedné ze dvou nejdelších tras do Liběchova. Já se odtud vydal po zelené turistické značce ulicí, kterou dodnes užívá řada lidí tak, jako cestu do zaměstnání. Jen ty firmy se tu již změnily.


Ani nemohu letos říci, že by bylo někde něco zvlášť krásného k fotografování, a tak jsem ještě rád aspoň zdokumentoval dálkový pohled ke Kladnu, který se zde na konci Mlazic vyskytl . Prakticky celý úsek až na Chloumek jsem absolvoval osamocen, ale musel jsem uznat, že ačkoliv mám své oblíbenější vedení trasy Mělnického hroznu, tak není na škodu zajít i někam jinam, kam by se člověk jinak asi sám od sebe nevypravil a osvěží si tak i tamní situaci.



Na Chloumku jsem si měl svoji osamocenou pouť na dlouho vynahradit a opět jsem se přesvědčil, že plno lidí je zvyklých cestovat samostatně a bez nutnosti, se na někoho vázat. Starší žena s psíkem, se původně reprezentovala, jako obyvatelka Prahy, která to tu moc nezná, ale nakonec se ukázalo, že vyrůstala 20 let v Polsku při hranici s Běloruskem a sem ji kdysi přivedl český partner.. Na přízvuku to bylo občas znát, ale krásy naši republiky znala lépe, než leckterý domorodec. Třeba takové Bludiště u Mšena navštívila nedávno Kokořínským rychlíkem. Jediným jejím společníkem byl tento malý poslušný roztomilý psík, který občas našel bezpečné i odpočinkové útočiště v tašce.



Trasa vedla letos vskutku originálně. Kopírovala od Chloumku cyklotrasu číslo 203, a pak se šlo po červené Máchově cestě za známým skautským táborem. Ještě před zdejším velkým rybníkem odbočovalo vlastní značení do Střem, což byla právě ona novinka. Žena si chtěla ještě prohlédnout zdejší vzdálenější skály u rybníka, o kterých jsem ji vyprávěl, a pro mě to byla příležitost, jak si užít zase samotu a nabrat na tolik potřebné rychlosti.

To se stalo v pravý čas, protože následující táhlé stoupání vedlo někdy až vysokými kopřivami a sotva bylo patrné, kudy vede cestička. Později jsem se dozvěděl, že trasování probíhalo o týden dříve, kdy to s vegetací prý nebylo zdaleka hrozné. V každém případě to svědčilo o tom, že místní tudy k velkému rybníku téměř nechodí. Ovšem, pasáž ze Střem do Lhotky už měla své určité kouzlo. Myslím, že následující obrázky ani nepotřebují komentář.





Tak kvůli tomuto pralesu a mnoha přesličkám to stálo za absolvování. Opravdu šlo letos o trasu, která nás protáhla jen okrajově populárními místy a mělo to něco do sebe.







Závěr trasy byl již tradiční a tentokrát jsem z několika důvodů skalní byt vynechal. Konečně tu bylo plno mladých rodin, což mi rozhodnutí ještě uspíšilo.














Aniž bych si to vůbec uvědomil, tak do cíle jsem přišel právě včas. Zrovna začínal zápas našich s Gruzií na ME v Německu.



A když zápas po 90 minutách skončil, tak teprve dorazila má dočasná společnost, kterou jsem při své samostatné cestě kopřivami trošku litoval. Prý se jim ale pochod líbil a skály u rybníka byly také pěkné. Nakonec si paní pochvalovala, že přišla do cíle docela dobře, protože asi za 40 minut jel zrovna do Prahy Kokořínský rychlík a ve vlaku je přeci jen mnohdy větší pohodlí


Mělnický hrozen číslo 41 je za námi a pořadatelům děkujeme ! Za mě se povedlo. Ať žije 42. ročník ! Pohodový vstup do dalšího pracovního týdne, a pak prázdniny a dovolené !

Aktualizace 24.6. v 18 hodin :
Ještě tu mám takovou doplňkovou informaci pro fajnšmekry, kteří si potrpí na určitou přesnost. Zmiňovaná vodní plocha nese v mapách www.mapy.cz název Lhotka. Z údolí vybíhají do obce Střemy mezi nádražím Lhotka a mlýnem Štampach ve své podstatě cesty dvě. Druhá vede takzvaným Kravským dolem. Také ze Střem do Lhotky vedou cesty dvě a svého času tu bylo prý na jedné z nich uvažováno o cyklostezce. Naše trasa ,, krátkým deštným pralesem :-)" vedla při lokalitě Na Kozlovci.












neděle 16. června 2024

Víkend Soutoku vás zavede lehce do centra města, ale hlavně na pořádnou pěknou první cyklistickou projížďku. Uvidíte i originální proplutí parníku Vltava u Zelčína, nebo celkový pohled na Zoopark.


Prázdniny a dovolené jsou prakticky za dveřmi, a to je signál, abychom se k tomu nenadálému dlouhému volnu nějak postavili. Každý má nějaké ty své představy a leckdo už cítí, že je snad potřeba ještě něco udělat, nebo něco doladit. To platí zejména pro nás, kteří máme rádi rekreační turistiku, cyklistiku, ale třeba i jiné další záliby.

Navíc se zdá, že se konečně snad počasí umoudřilo, a tak je co dohánět. Navzdory přípravám však město stále něčím žije a vidíme to buď na místě v centru města, nebo leckde na místních fb skupinách. V posledním minulém článku jsem kritizoval páteční termín akce Mělnické poklady, ale zjevně to nejspíše vadilo pouze mně. Buď se s tím většina lidí smířila a nějak se přizpůsobila, nebo jim stačilo ke spokojenosti vidět ty různé artefakty v článcích místních fb skupin.


 Mně se v pátek nepodařilo dostat na akci, ač to nebylo nereálné, ale to tu rozebírat nechci. Nebyl bych to asi já, kdybych leckdy netoužil po vlastních fotografiích, ale v sobotu odpoledne, se mi již jen podařilo na radničním dvoře vyfotit tohoto koně. Píši ,,jen", protože na pátečních fotografiích na fotografiích místních fb skupin  z náměstí Míru seděla na krásném koni ještě neskutečně povedená vládkyně a přítomní diváci tak před sebou měli opravdu krásné dílo od mistra košíkáře Petra Krále.




Kam jinam bych zrovna asi tak měl jít, když ne na naše dvě vyhlídky. Nevím jak vy, ale já tady těm našim ,, dvěma" ( ono je to po celém táhlém úseku) vyhlídkám doslova propadl. Neumím si vůbec představit, že bych měl projít centrem města bez toho, aniž bych je navštívil. To už musí být. V sobotu bylo navíc vidět daleko do Krušných hor. Mimochodem, někdy se stává, že přijedou turisté, či cyklisté na vyhlídku u chrámové věže ( hlavní vyhlídka) a ani je nenapadne, že tu máme někde ještě jednu vyhlídku, která skýtá zase zcela jiné pohledy na odlišný ráz krajiny.


Pokud jste někdo nevěděl, co si vůbec představit pod názvem akce Stoly nad soutokem, tak vás možná mohla trošku překvapit tato realita. Přiznám se, že jsem ten plakát ani nečetl, ale pokud máte rádi gastronomii a pití na veřejnosti, tak vás to jistě zaujalo. Ostatně, Mělník má mimochodem vlastně hodně různých společenských gastronomických akcí.




Dole na soutoku Labe a laterálního kanálu také hrála do cca 19 hodin nějaká hudba. Inu, Mělník letos  slaví 750 let.


A dnešní neděli jsem si opravdu neskutečně užil. Konečně letos prvně na kole :-).


Jak jinak začít, než po opravené a krásné Plavební ulici na starý Strakův most a směr Lužec nad Vltavou. Tady máte po dlouhé době takové nové video ....




Vůbec bych nečekal, že se s kolesovým parníkem Vltava dnes ještě setkám na takovém fajn místě a bude to na druhé dnešní video.


Zrovna, když jsem stál u přechodu za mostem na brozánecké straně, tak jela kolem na kolech k nám na Mělník asi 60ti členná skupina německých penzistů. Ti mají ještě energie.







U Vrbna nikdy neodolám těmto romantickým záběrům.













Vodáci na Vltavě u mě vyvolali vzpomínky na mládí, ale také na různé dovolenkové výlety. Naposledy snad z Lokte nad Ohří.




Už mě zase tlačí před pracovním dnem čas, ale já myslím, že ta nádhera a romantika je snad už každému čtenáři Soutoku jasná.


Bukol je hlavně obcí s vyhlášenou cyklistickou restaurací a tímto kostelem.








A jsem po 18 kilometrech v cíli poločasu. Chmel mi připomíná oblíbený národní nápoj, několik chmelových brigád, první zaměstnání, pár osobních věcí v tomto kraji, ale i těšení se na to, jak přijedu domů a pěkně v pohodě si jedno dám :-).









O této restauraci jsem tu psal již loni. V jídelním lístku měli i chobotnici.


Dvůr restaurace.


Zpátky jsem jel tak, abych si pořádně prohlédl Zoopark Zelčín. Ten se v průběhu let neuvěřitelně mění.









To už je pořádný park, co ?


Tak, a tady je mé dnešní TOP video :


To byla prostě neskutečná náhoda, že zrovna ve chvíli, kdy jsem parkoval kolo na začátku mostu a chystal se tu rozhlédnout a udělat nějaké fotografie, nebo případně video, tak se jen nedaleko před mostem objevil parník Vltava. Říká se tomu, že je člověk ve správnou chvíli na správném místě :-). Přeci jen ta kolesa na bocích lodí působí zase jinak, než kolesa Labské princezny na zádi lodi. Kulisu na čas doplnil i mělnický kopeček na pozadí.

Pak jsem již jen zkusil nějaká videa na celý zoologický park a vydal se podle kanálu na silnici z Vrbna do Hořína. Vede tudy mimochodem po druhém břehu modrá turistická značka Mělník - Mlčechvosty- Říp ( Potní cesta Blaník - Říp, východní varianta) a je to podle kanálu vlastně i nejkratší cesta  ve směru z Mělníka do Lužce. Každá varianta tady má svá kouzla a nabízí něco jiného. Právem sem vede i jedna z nejkratších tras Mělnického hroznu a nabízí zase něco úplně jiného, než trasy z našeho města vedoucí k severu.




Pohodový 25. týden roku a nezapomeňte na již 41. ročník Mělnického hroznu v sobotu a svátek motorsportu v neděli !