Své předky si nevybíráme. Zapomenuté eso obou světových válek,. Pozvánka na minivýstavy v TIC Mělník. Do Lysé nad Labem se na nejbližší výstavy těší plno lidí.

 

Tady by dnes mohla být na úvod zcela jiná fotografie, ale mám za potřebí riskovat nějaký možná zbytečný problém ? Ostatně, hrdina dnešního článku se narodil ve městě Nové Hrady na Českobudějovicku, což je již Vitorazsko. A jak čtenáři Soutoku vědí, tak loni v létě jsem sice v Nových Hradech nebyl, ale kousek odtud v Českých Velenicích ano.

https://soutok.blogspot.com/2025/07/navsteva-jedineho-mista-u-nas-kde-se.html

Mimochodem, historie tohoto příhraničního koutu naši vlasti je velmi zajímavá a definitivně dostala současná hranice svoji podobu zde ve Vitorazsku až v roce 1920. Život přináší různé náhody a mnohé můžete prožít třeba i v práci. Docela obyčejný kluk k nerozeznání od jiných mluvil krásnou typickou slangovou češtinou mladých lidí, a pak najednou zjistíte, že pochází z Chersonu a bydlí tu čtyři roky.

Ne, tak ten mě na tento příběh zrovna nepřivedl, ale jsou jiní lidé, co nás někde občas obklopují. Pamatujete, jak tu byl článek o hledání svých předků ? Je to velká náhoda, když někdo zjistí, že nějaký jeho předek třeba i z jiné větve společensky něco znamenal. Někdy mu to prostě někdo starší i ze vzdálenějších příbuzných řekne. Tento byl tak významný, že mi ho dotyčný ukázal na internetu. Nejen, že jsem byl neskutečně překvapený, ale překvapilo mě ještě více něco jiného. I kdyby si dotyčný vymýšlel a chtěl být jen zajímavý, nebo si z nás prostě vystřelit, tak mě zarazilo, že jsem na světě již tak dlouho, viděl jsem spoutu válečných dokumentů i filmů a toto jméno vidím prvně.

Ano, kdo z nás chlapů by občas nezaznamenal z dokumentů a knih, ši časopisů nějaká ta jména německých generálů východní fronty, velitelů tankových divizí a dalších, ale toto jméno jsem vážně nikdy neslyšel. Přitom  vůbec nešlo o nějakého Němce, který by v té první světové válce teprve získával zkušenosti a dominoval až v té druhé. Nebudu vás dlouho napínat, ale podívejte se na tyto odkazy níže. Je to zrovna taková zajímavost, jako když jsem tu psal vyprávění volyňského Čecha, který byl v jednom ze tří tanků armády Ludvíka Svobody, který dojel do Prahy, a tento jako jediný až k pražskému Hradu.

Rozdíl je jen ten, že jeden z nich to psal do novin a na netu na Seznamu si to kdekdo přečetl, kdežto toto jsem si vyslechl já osobně a dávám to dále, jako leccos zde napsané.

https://en.wikipedia.org/wiki/Robert_Martinek

https://blog.idnes.cz/michaelpalka/nejlepsi-delostrelec-wehrmachtu-pochazel-z-cech.Bg16121355

Také vám přijde zvláštní, že tuto osobu dějiny skoro nezmiňují ? Na druhou stranu je pravda, že to tak zkrátka někdy je a nemusíme chodit téměř nijak daleko. Někdy se to třeba i někomu vlivnému moc nehodí, vidí něco co nechce, aby to jiní viděli, a co se jen tenkrát nadělalo caviků s oblíbenou husitskou trilogií se Zdeňkem Štěpánkem v hlavní roli, než to občas stejně některá televize odvysílala, jako další starší seriály, které se dodnes tu a tam v nějaké televizi objeví. Dnes to může někdo shlédnout třeba na legálně koupeném CD-ROMu a ani ho to nenapadne.

To tedy byla zajímavost na úvod a pojďme k aktualitám.

Výstavy se konají nejen v RMM, ale miniaturní časově omezené výstavy můžete shlédnout i během provozních hodin mělnického TIC ( Turistické informační centrum, úterý-neděle od 9 do 17 hodin)

Mini výstava mělnických podtácků byla zahájena v neděli 22. 2. 2026. K prohlédnutí je v Turistické informační centrum Mělník v ulici Legionářů až do 14. března 2026. Vstup je zdarma.

Vystavené jsou historické i současné podtácky, které mají vztah k našemu městu. Některé jsou klasické papírové, ale v minulosti se vyráběly například i z koženky.

Další výstava v TIC bude v termínu od 17.března do 4.dubna 2026 a bude se týkat výrobků mělnického cukrovaru. Vystaveny budou krabice od kostkového cukru, porcované cukry, homole, velké kilové kostky z roku 2009, které byly vyrobeny, jako upomínkové předměty, kdy Česká republika předsedala parlamentu EU.

Jarní zemědělec.

V Lysé nad Labem se nám to už pořádně rozjíždí a těší se sem nejen zemědělci, ale i rodiny s dětmi, fandové dobré pohody a nakonec i motorismu. První tři obrázky vás zvou na termín  18. až 22. března. Motoristé a příznivci motorizmu pak zavítají 28. března.

Farma 2026

Festival dechovky.

Jarní retrogaráž.

Už jste slyšeli o nové germánské medicíně a dr. Ryke Hamerovi ? Vzpomínka na covid-19. Výstava Liberta 100 let a další březnové akce RMM. Blíží se vynášení Morany i Velikonoční jarmark.

 

K dnešnímu téma mě přivedlo několik souvislostí. Blíží se jaro a je třeba si přiznat, že jarní kulturní akce v našem městě, se konaly v minulém desetiletí přeci jen ve veselejším duchu než dnes a bylo to tak nějak rozmanitější. Až jsem mnohdy v legraci s nadsázkou říkal, že to nejde pořádně ani nikam odjet na výlet, protože se tu skoro každý víkend něco děje.

Ano, jednou to byla třeba výstava historické vojenské techniky s ukázkou boje z 2. sv. války, pak zase výstava bonsajů, různé tradiční gastronomicko- kulturní akce, a když se už za krásného  slunného dne konal Mělnický okruh a na železničním nádraží pod městem odjel také občas nějaký ten nostalgický vlak, nebo se zájemcům otevřely historické sklepy, tak to bylo v celé historii města až něco téměř neuvěřitelného. Jenže pak přišel covid-19 a s ním nejen nové desetiletí, ale i nová doba.

Je to sice už 6 let a zdánlivě jsme zapoměli, ale něco přeci jen dáme v diskusích dohromady. Ti co tenkrát studovali, tak vzpomenou na to, jak do školy vůbec nejezdili a někdy se i neučili. Ti co museli do práce, tak zase na to, jak prakticky nebylo možné celých osm hodin spojených navíc s cestou do práce i zpět sundat s obličeje respirátor a pravidelně jej i měnit. A to zdaleka nebylo vše vedle určitých obav z následků neznámé nemoci ve společnosti, které uměla i zabíjet.

Není bez zajímavosti, že snad prvně jsem o covidu-19 diskutoval v lednu 2020 právě na ,, Zimním přechodu vrchu Nedvězí" v restauraci Bouda, když neznámý virus v Číně teprve vypukl. Pak začal celý ten dlouhý příběh, ve kterém jsme zprvu nosili po domácku vyrobené roušky a Česká republika si nevedla zprvu v rámci Evropy vůbec špatně, než dorazili někteří ve světě cestovně zatoulaní občané. Netrvalo to dlouho a kromě nepříjemných zpráv tu byla i období, kdy zacvičený zdravotní personál navštěvoval na objednání různé podniky a prováděl  takzvané nepříjemné výtěry z nosu.

Jenže v pozadí toho všeho časem přicházely i první ne moc ověřené očkovací vakcíny a první tlaky na občana, které někdy vedly k rozdělení lidí na dva tábory, různým dohadům i k určitému dilema pro občana samotného. I dnes vám lidé prozradí, že se valná většina nechala očkovat proto, aby něco směla. Zpravidla šlo o cestu do zahraničí, případně o návštěvu restaurace, kde čestné prohlášení o svém zdravotním stavu již brzy nestačilo. V nejzoufalejších chvílích, se dokonce bývalá protektorátní hranice u Liběchova stala potřetí v historii hranicí, kterou neměl nikdo překročit, pokud nešlo o cestu do práce, nebo kvůli nějaké  neodkladné zdůvotnitelné záležitosti.

Jak lidé toužili po svobodě, tak často i nechtěně přijímali takzvanou ,, šmakuládu" jednou i vícekrát a otázka byla i o tom, jak si s ní poradí takzvaný imunitní systém každého jedince, který máme každý z nás proti lecčemus nastavený jinak. Ti, co vzdorovali déle výzvám k očkování, pak museli různě navštěvovat i nejrůznější provizorní lékařské objekty ( na fotografiích) a nosit do práce potvrzení o negativním výsledku výtěru. Poslední fází tohoto historicky nemilého období pak byly takzvané samotesty. Kdo nikam nemusel, tak byl rád. Nakonec i tady se objevily po určitém onemocnění poměrně ůčinné léky a k úlevě mnohých byla poslední nejmasovější varianta Omikron téměř bez nebezpečí, neboť nezasahovala dýchací cesty a měla minimální zdravotní účinky.

Není bez zajímavosti, že tehdy se již objevil laciný miniaturní přístroj pulsní oxymetr, který každého i ještě jen potenciálního pacienta varuje ohledně saturace krve kyslíkem a přidává mu i na důležitém psychickém stavu určitého sebevědomí, které je pro náš život mnohdy ještě důležitější, než vlastní nemoci. Vždyť člověk, který na nemoci nemyslí a je pozitivně naladěný díky nějakým svým osobním zájmům, tak je na tom určitě lépe, než člověk, kterého jen polije studený pot, když si jen přečte článek o nějaké vážné nemoci, jejíž diagnóza mu ani sdělena nebyla, natož aby byla. A tak se vlastně dostáváme k dnešnímu téma. Ostatně, sami víte, že skoro ve všem je nějaký ten uznávaný hlavní vědecký proud, který často přijímá valná většina populace a přitom tu máme i jiné myšlenkové směry, které obvykle najdeme až v populárně- naučné literatuře, pokud je hledáme.

K těm nejpopulárnějším určitě patří fyzika kvantového světa, kterou se snaží nejrůznější vědci a vědátoři  přenest v otázkách vědy přes hranici nám dosud umožněného poznání. Jinými slovy je to cesta, jak bychom mohli nakouknout za obzor  současnými lidmi poznaného světa, pokud se s nějakou ideou dokážeme ztotožnit. Vždyť indície jsou všude kolem nás. Dodnes máme na planetě kmeny, které jsou při setkání s našim civilizačním světem doslova v šoku a nám běžnou fyziku přičítají božstvům.

Když jsem zde zmínil obávanou rakovinu, tak musím přijít na web i s něčím zajímavým a jiným, co se jenom tak nepropaguje. Je už na vás, co si o to myslíte, ale proč by to mělo být tabu ? Tabu, to tu už bylo. No, asi někdy i stále je.Už jsem toho dnes v pracovní den napsal dost, ale podívejte se třeba na tyto dva odkazy :

https://www.recallcentrum.cz/germanska-nova-medicina-revoluce-v-chapani-nemoci-nebo-teorie/

https://en.wikipedia.org/wiki/Ryke_Geerd_Hamer

Těch odkazů je na internetu samozřejmě celá řada a myslet si o tom všem můžeme každý cokoliv,

ale asi se mnou budete souhlasit, že žít s podobnou diagnózou musí být pro lidské vědomí drasticky zatěžující a povzbuzující nejsou ani následující fakta. V řadě případů lečba likviduje i zdravé buňky, a i když je pacientovi někdy řečeno, že se zcela uzdravil a boj vyhrál, tak obvyklá recidiva již vítězství nad nemocí nepřináší. A tak dále lidé přemýšlí, jakým způsobem to zlo vlastně porazit a mají podobné dilema, jako kdysi ten človíček, když řešil a občas i řeší, zda ,,šmakuládu" ano, nebo ne. Vždyť i banální věci nejsou bez vážného rizika a snad i proto leckdo něco řeší, až když to nastane.

🎂Liberta 100 let - zveme Vás na vernisáž, akce březen.

Milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,

Jaro už klepe na dveře a s ním i nabitý březnový program v muzeu! Zejména srdečně zveme na vernisáž výstavy Liberta 100 ve čtvrtek 19. března od 17:00 ve velkém sále.

Město Mělník je nerozlučně spjato s výrobou dětských kočárků v ČR. Proslulá továrna Liberta zahájila zde jejich produkci v roce 1926. Letos by tedy značka kočárků, ve kterých se odvozily dvě generace, oslavila100 let. Výstava Liberta 100, která Vás vtáhne přímo do děje v továrně, si klade za cíl připomenout tento fenomén a přiblížit jej i mladší generaci, která již tuto firmu zná jen ze vzpomínek starších. Nečekejte ale jen řadu kočárků a starých katalogů. Těšit se můžete na interaktivní návštěvu továrního provozu, vzpomínky a příběhy pamětníků i střípky a zajímavosti z historie.

VYBERTE SI Z NABITÉHO BŘEZNOVÉHO PROGRAMU:

Ještě zbývá pár volných míst v programech Jarní prázdniny v muzeu, rezervujte si to své do 2. 3. na emailu: kralova@muzeum-melnik.cz. Akce pro rodiny s dětmi, promění malé návštěvníky v nadšené objevitele, kreativce a snílky. Více informací zde.

22. 3. VYNÁŠENÍ MORANY - rozloučení se zimou a jarní hry ve spolupráci s Folklorními soubory Jarošáček a Jarošovci. Sraz před muzeem v 15:00 hod.

25. 3./17-19 JEDLÉ JARNÍ HOUBY - mykologická přednáška v muzejní kavárně. Přednáší Jaroslav Malý.

28. 3./9-17 VELIKONOČNÍ JARMARK - tradiční jarmark ve všech prostorech muzea s dílničkami pro děti.

29. 3./14-16:30 PYSANKY – VELIKONOČNÍ WORKSHOP
Přijďte tvořit velikonoční kraslice tradiční ukrajinskou technikou. Workshop je vhodný pro děti i dospělé – děti od osmi let mohou tvořit samy.

Cena: 300,- Kč/osoba. Přihlášení předem nutné na email: sidova@muzeum-melnik.cz.

29. 3./10-15 VYCHÁZKA S ARCHEOLOGEM 

Komentovaná vycházka pod kokořínské skalní převisy s archeologem doc. PhDr. Mgr. Petrem Šídou, Ph.D., DSc. Sraz v 10:00 v Jestřebici na rozcestí červené a modré turistické značky. Více informací k terénním akcím k výročí 50 let CHKO Kokořínsko – Máchův kraj najdete na: https://aopk.gov.cz/web/chko-kokorinsko-machuv-kraj

 

Těšíme se na jarní setkání s Vámi!

 

Přeji Vám krásný den

Kristýna Frelichová, DiS. 

PR a propagace 

 

Regionální muzeum Mělník, p. o.
Středočeského kraje 

nám. Míru 54, 276 01 Mělník 

T: 315 630 923, M: 728 620 651 

www.muzeum-melnik.cz

 

Malá procházka předjarním Mělníkem, ve které uvidíte například maketu ruského dronu, sbouranou samoobsluhu, nový dům vedle Market City a další. Bonus: Dvě melodické písně z Brazílie. Německá hitovka v němčině z 80. let a písnička z bývalého afrického ráje.

 

Památník  českolovenských legií na Zborovském náměstí v Mělníku.

Přátelé, často kolem sebe slýchám, že už je ta zima na zvyklosti Mělníka letos nějaká dlouhá a lidé jsou již lecčíms otrávení. Každá chvilička, kdy vykoukne sluníčko je hned znát a poznáte to na jejich obličejích. Jenže, vše má svůj čas a záleží i na nás, jak se s určitým nepříznivým obdobím vypořádáme. To víte, na hezké větší venkovní kulturní akce to ještě není. Ale, na druhou stranu nás obklopuje tolik zajímavých věcí, že to vypořádání není nereálné a občas, se o těch věcech snažím psát.

Máme na jaře někdy tendenci, se rozplývat nad krásnými fotografiemi z výletů i z nejrůznějších společenských akcí, ale ony i knihy nám dávají mnoho zajímavého, různá poučení i v předjaří a ochuzeni jsou zejména lidé, kteří toto studium života nepoznali a nikdo je k tomu nevedl. Ti pak těžko mohou najít krásy v něčem, co jim nic neříká, nebo o tom ani neslyšeli. Dovolím si dnešní článek návazát rovnou na ten minulý, protože ta provázanost je určitým kouzlem života.

Mělník je plný nejrůznějších pomníků i památníků a jeden z těch nejvýznamnějších je v takových místech města, že je téměř zapomenut. Nalézá se ve velmi poklidné části města na Zborovském náměstí za bývalou saunou a stejně tak, jako legionářský vlak, který nás jednou za několik let navštíví, tak i on upomíná na důvod, proč dnes vůbec existuje nějaká Česká republika a Slovenská republika. Dnes málokoho baví, se vůbec zamyslet nad něčím, co nám připadá několik desetiletí samozřejmostí, ale vždyť mohlo být vše úplně jinak.

V roce 1918 nemuselo vůbec žádné Českolovensko vzniknout a západní mocnosti s jeho vznikem zprvu ani nepočítaly. Klidně jsme mohli být po 1. sv. válce nějakou spolkovou zemí Rakouska a v nejlepším případě bychom měli na hranici na tabuli dodatečnou  tabulku s honosným názvem  Freistaat Bóhmen a zcela jistě by úředním jazykem byla němčina a čeština by pomalu v rodinách vymírala podobně tak, jako v současnosti jazyky obou Lužic v Německu. I světové dějiny by pak byly jiné. Pokud to snad někoho udivuje, tak je třeba znát skladbu obyvatelstva v rámci národností a jejich určitou povahu, která psala dějiny.

Nemusíme jít ani moc daleko a narazíme na další pamětní desku na hotelu Jaro. Řada zejména starších  mužů ráda sleduje dokumentární programy i pořady a věčným téma mnohých programů i časopisů je 2. sv. válka. Tady v našem městě kousek od bývalé hranice s Třetí říší jde zvlášť o významnou část naši regionální hitorie. Vždyť právě tudy přijel Adolf Hitler do Prahy. Tady dnes pořádáme akce na náměstí, které neslo i pojmenování po říšském protektorovi. Sem dokráčela partizánská skupina Národní mstitel ze Řepína. Tady byl poslední boj v posledním českém městě. A tady se dočítáme o známé operaci Antrophoid i o nechvalném rakouském lágru známém z mnoha filmů, dokumentů a časopisů.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Anthropoid

Pokud sledujete média, tak víte, že mělnickým občanům bylo tento víkend dopřáno mezi několika dalšími českými městy spatřit maketu ruského útočného dronu Shahed v životní velikosti. Na délku má asi něco přes dva metry a asi málokdo tušil po všech těch dokumentech o 2. sv. válce, jakou technikou se jednou bude válčit. Podrobnosti níže. Fotografie dronu na různých fb stránkách rozpoutaly nejrůznější emoce. Sám někdy žasnu, jaké různorodé a někdy snad i svým způsobem originální fotografie tu čtenář Soutoku při probírání se články z let 2011 - 2026 již spatřil, nebo i spatří, pokud má zájem.

Poslední roky bohužel slýchám názor zejména od starších ročníků, že venkovní kultura ve městě se upnula ke gastronomickým slavnostem, k oslavám vína, k různým koncertům, a to ostatní co tu bylo v minulém desetiletí, nebo relativně nedávno ještě předloni, tak je již zřejmě v nenávratnu.

Určitě už víte od jiných lidí, nebo z různých facebooků, že se bourala stará samoobsluha nedaleko Kauflandu. Konečně jsem si našel čas zajít na místo také osobně a vyfotit tu spoušť. Myslím, že někdy loni jsem tu prodejnu vyfotil v nějakém článku ještě stojící. Nebyla to samozřejmě jen prodejna. V části byla kdysi také tuším masna a později hospoda, nebo nějaký bar, ale pro tuto část města to byla kdysi dávno před stavbou Kauflandu spádová prodejna.

Jedno končí, druhé začíná. Jedno se bourá a druhé staví. Vedle City Marketu na Pivovaře při hlavní Bezručově ulici, se dokončují dva domy. Občas kolem sebe slýchám, že tu má být prý leckde na Mělníku dům vedle domu a na parkování se prý nemyslí. Navíc mě tak napadá, že ty tam jsou pryč ty časy, kdy měli v rodině jen jedno auto a asi jsme se na rozdíl od Prahy nějak odnaučili užívat MHD, nebo je to pro některé lidi snad dokonce doprava pro socky a tudíž sprosté slovo. Nevím, netýká se mě to. Mám ale dobrou zprávu, že se prý více lidí naučilo jezdit do Prahy vlakem. Asi ta nová hezká a prostorná polská jednotka, no. Co jen udělá dobré rozhodnutí, a když peníze jdou správným směrem.

Také jsem po delší době prohlédl park u autobusového nádraží a lávka pro pěší je opravena.

Z parku je již jen kousek na autobusové nádraží. Kromě toho, že se mi líbí vzhledově ta hlavní budova s hodinami a výzdobou, tak je to pro mě vedle železničního nádraží i takové synonymum pro cestování a výlety. Je třeba při této příležitosti připomenout, že se nám trošku změnily ceny PID a samozřejmě to samé proběhlo i v jiných regionech.

Nu, a než začalo pršet, tak jsem ještě viděl takový neobvyklý náklad. Nějaké chatičky. Hned mi to připomnělo tu pro nás mnohé milejší část roku.

Bonus :

Když máme v Brazílii ten karneval, tak jsem si chtěl pustit v rádiu nějakou sambu, ale zjistil jsem, že tu původní stanici Tropicalisima Salza, která tento druh hudby hrála v seznamu oblíbených v novém rádiu nemám a sesterské stanice skupiny Tropicalisima ji nehrají. Nicméně tu mám dvě melodické písničky ze stanice Radio Planalto- Araguari AM, které mě poslední dobou oslovily. Jedna je živák a u druhé jsem zvolil variantu audio, když byly zpěvačky ještě mladé a hudebně to bylo lepší, ale je tam i varianta živák hned nad ní. Zajímavé, jak je to někdy blízké nejen stylu country, ale vlastně i naši, nebo německé dechovce. Jak je ta hudba někdy v něčem podobná. Pokud máte rádi popík, tak v 80. letech Němci i s němčinou dokázali stvořit slušné hitovky.

Dvě melodické písně z Brazílie. ( Radio Planalto)

https://www.youtube.com/watch?v=caDsGg1mtvU&list=RDcaDsGg1mtvU&start_radio=1

https://www.youtube.com/watch?v=mw7v9OutbTY&list=RDmw7v9OutbTY&start_radio=1

Z Německa 1984 ( Radio Eviva, Švýcarsko)

https://www.youtube.com/watch?v=b4Yq-4gGcp0&list=RDb4Yq-4gGcp0&start_radio=1

Psal jsem i na slunný Madagaskar, že mi už měsíc nehraje oblíbené rádio, ale neodepsali. Politicky tam mají nějaké problémy, co jsem okrajově ze zpráv zaznamenal. Tak jednu odtamtud, co se mi naposledy líbila. Klip sice ukazuje 8 minut, ale skladba je poloviční, a pak se opakuje bez zvuku. Zřejmě nějaká pro nás nepodstatná chyba autora klipu.

https://www.youtube.com/watch?v=jvay6qkjHyk&list=RDjvay6qkjHyk&start_radio=1

Pohodový vstup do posledního únorového pracovního týdne!

Za současnou hranici České republiky vděčíme do značné míry vynucenému oslabení polských vojsk na Těšínsku. ( díl 2/2) Těšínko - místo kde se rozhodovalo o mnohém.

 

Nejvýchodnější bod České republiky poblíž obce Bukovec v Jablůnkovském mezihoří.

Je tomu letos tuším rovných 20 let, co jsem si v místním Kauflandu prvně koupil časopis Živá historie. Pravda, tehdy to bylo kvůli replikám historických artefaktů, kdy mezi ty nejoblíbenější patřila například stará platidla z času mého dětství, kdy i tříkoruna byla modrým papírkem a zelený papírek pětikoruny ještě nějaký čas vydržel. Jenže, tento časopis nejen psal o historii, ale uváděl i představy o možném jiném pokračování dějin. A to nebylo lidem vůbec cizí, protože si leckdo kladl otázky jiného možného vývoje dějin.

Nelze nevidět, že kdyby Čechy i nadále zůstaly součástí poraženého Rakouska, tak se zřejmě historie ve středu Evropy vyvíjela zcela jinak a je pravděpodobné, že by český jazyk asi časem zanikl tak, jako  to dnes vidíme pomalu a jistě v obou Lužicích, kde sice dále žijí tamní lidové zvyky a spatřujeme na veřejných budovách vedle němčiny i hornolužičtinu, ale zejména v Dolní Lužici, která je podstatnou součástí Braniborska je to s dolnolužičtinou a jejím užíváním, nebo znalostí u místních obyvatel ještě mnohem horší.

Dnes si zejména mladá generace uvědomuje, jaké jsou výhody znalosti angličtiny a otevřené hranice uvnitř států Evropské Unie, ale tehdy to byly nálady v duchu ponížení slovanského obyvatelstva v rámci téměř 400 leté nadvlády germánských Habsburků, kteří vystřídali tu územní celistvost i velikost říše Lucemburků s honosným názvem Země Koruny české. To prostě byla živná půda pro obroditele češství i slovanství, kteří si uvědomovali nejen dávnou honosnou historii, ale i fakt, že právě Čechy jsou průmyslově nejvyspělejší zemí soustátí a jsou v soustátí až jakoby občany druhé kategorie.

Řeka Olše dělí historické město Těšín na polskou část a českou část s názvem Český Těšín.

Zanechme tedy filosofických spekulací a pojďme do časů let 1918 a více, kdy se tu objevily dva státy, které měly v představách Francie, Británie i USA být jak hrází případným tlakům rozpínavých genů Německa, tak hrází nebezpečí z východu, kde k moci přišli nepřátelé kapitalistického režimu, kteří i na dálku měli vliv na nejrůznější případné vzpoury.Jenže, přání mocností byla jedna věc a touhy Čechů a Poláků věc druhá. V našich představách bylo získat zpět nejlépe Země Koruny české a nejhůře získat aspoň zpět Kladsko a Slezsko, které bylo za Marie Terezie  po roce 1742 prakticky ztraceno.

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1lky_o_rakousk%C3%A9_d%C4%9Bdictv%C3%AD

Ono je vůbec toto období válek o rakouské dědictví velmi zajímavým obdobím, ale přiznejme si mnozí, že řadu historických událostí známe spíše přibližně a jsem upřimně rád za internet, kdy nás v případě zájmu vtom obrovském množství informací kolem nás dovede rychle k žádaným přesným informacím. Ostatně, pokud se dokážeme ztotožnit i jen trochu s bývalým členstvím v monarchii, tak nás může potěšit třeba i fakt, že i na tak vzdáleném území, jako je Sicilie panovali několik málo let po roce 1710 rakouští Habsburkové.

Ale, pojďme do Těšínska, které bylo pro Čechy i Poláky nesmírně důležité a západní mocnosti z toho vůbec radost neměly. Pro nás to bylo nejen průmyslové Ostravsko plné především uhlí, ale z Bohumína do Košic vedla také nesmírně důležitá železnice, která byla našim nejdůležitějším dopravním spojením s celým k zrozenému státu získaným Slovenskem. Tam totiž těžce zlobila na jihu území maďarská vojska a bylo třeba tam vojensky zasáhnout. Navíc jsme Slezsko považovali za naše historické území.

Ulice i veřejné budovy jsou v Českém Těšíně ve dvou jazycích.

Jenže ani mentalita Poláků, se moc nelišila od té naši a ti se zase oháněli tím, že tady na východ od Ostravy žije hodně Poláků, kteří tu mají práci, a že by to vůbec mělo být vše polské včetně železniční trati. Ostatně, pokud i dnes pojedete vlakem přes Bohumín směrem na Mosty u Jablunkova, tak všude uvidíte názvy stanic v našem i v polském jazyce. Mocnosti chtěly, abychom se jako národy dohodly a žili spolu v bratrské atmosféře, ale to se prostě nedařilo.

Mazaní Poláci na nic nečekali a vědomí si své občanské většiny obyvatel v regionu, tak se rozhodli své národní volby vyhlásit i v těchto regionech. Tím by samozřejmě ukázali mocnostem, že oni tu převládají a území by mělo být jejich. Naštěstí pro nás však mělo Polsko ještě k tomuto konfliktu v lednu 1919 rozjeto spoustu vojenských konfliktů na východě Polska. To se samozřejmě mocnostem líbilo, stály na straně Poláků, počítaly s Těšínskem pro ně a držely jim palce zejména v sovětsko- polské válce, kde carský režim padl a postupující bolševiky vnímala Evropa, jako nebezpečí.

Tady jem vyčetl zajímavý rozpor mezi prezidentem Masarykem, který vycítil blížící se šanci a umírněný názor budoucího pozdějšího prezidenta Beneše, který byl spíše pro repektování návrhů mocností. Masaryk totiž rozhodl o vojenském zákroku v Těšíně proti polskému vojsku zde krátce přítomnému, soustředil sem i dost velké vojsko, ale především byla i důležitá situace na východě Polska, která nutila Poláky svoje východní válečné pozice posílit a své vojsko zde v Těšínsku oslabit.

Lidově tvořená přehledová mapa poblíž lávky pro pěší pře Olši.

Co vše se tady vlastně dělo je aspoň na tři odkazy, a to válka o Těšínsko mezi Československem a Polskem trvala pouhý týden a ztráty na životech byly minimální. Opravdu stojí za to si následující články přečíst a umíssťuji sem ty odkazy i kvůli sobě, abych se v případě zájmu na ty informace hned přenesl.

Válka Československa a Polska o Těšínsko:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sedmidenn%C3%AD_v%C3%A1lka

Válka Polsko - sovětská:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Polsko-sov%C4%9Btsk%C3%A1_v%C3%A1lka

Válka Polsko-ukrajinská:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Polsko-ukrajinsk%C3%A1_v%C3%A1lka

Naše armáda pak postupovala Polskem tak, až se začaly mocnosti ozývat, abychom se zastavili a stáhli. Význam to však mělo a velký. Nejen, že jsme po železnici na Slovensku potlačili aktivity Maďarů, ale vzhledem k absenci vojenských aktivit na východě jsme náhle disponovali vojenskou rezervou a působili jsme na mocnosti nyní tak, že jsme se favority na Těšínsko stali opět my. Znovu přišla výzva k dohodě. Nakonec byla hranice mezi oběma státy prakticky mocnostmi nařízena tak, jak ji známe dnes.

Radnice v Českém Těšíně.

Polsko prý souhlasilo s dovětkem, že to nepovažuje za konečné řešení. Naši byli spokojenější. Sice jsme Slezsko zpět nezískali, ale aspoň nám zůstalo průmyslové Ostravsko, jižní část města Těšín, která je spíše lehce předměstím a hlavně Bohumínsko - košická dráha.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ko%C5%A1icko-bohum%C3%ADnsk%C3%A1_dr%C3%A1ha

Osobně jsem v Českém Těšíně i za hraniční řekou Olší v historickém centru Těšína byl v roce 2015 a paradoxně dříve, než jsem navštívil Ostravu. Za nejvýchodnějším bodem republiky i východním trojstátím jsem pak vyrazil v roce 2023.

https://soutok.blogspot.com/2015/08/na-navsteve-v-ceskem-meste-kde-ulice-i.html

Až tedy budeme příště zase slavit státní svátek dnem volna, nebo si vyjedeme do pohraničí, tak si zavzpomínejme na dějiny a mnohdy i ty regionální. Historie je opravdu kouzelný předmět a zvlášť, když aspoň něco o událostech víme. Tak je tomu ve všech odvětvích lidského poznání, a proto se bavme, učme se a nevycházejme z údivu. Je to cesta, při které cítíme pozitivní energii podobně tak, jako u pohybu na nějaké turistické trase.

Hlavní třída od polské hranice podjíždí na obzoru železniční trať Ostrava - Košice.

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD_T%C4%9B%C5%A1%C3%ADn

Za současnou hranici České republiky vděčíme do značné míry vynucenému oslabení polských vojsk na Těšínsku. ( díl 1/2) Jak to bylo s Hlučínskem ? Opravdu fantastická kniha.

 

Trojmezí v Ašském výběžku je hraničním bodem mezi Českem, Saskem a Bavorskem poblíž městečka Hranice. Pohled k nám do Čech. Mylně se lidé domnívají, že jde o nejzápadnější bod ČR, ale ten je o několik km jižněji a blíže k městu Aš na jiné turistické značcce. V roce 2023 tu máme články.

Nedávno jsem tu psal skvělou recenzi na tehdy ještě zdaleka nedočtenou knihu Zajímavosti českých hranic. Dnes nad ránem v 1.50 hodin jsem knihu o 300 stranách konečně dočetl a musím znovu jen chválit. Nejen, že obsahuje spoustu fotografií a řadu i z míst, která jsem navštívil. Nejen, že nám ukazuje krásné i historické hraniční kameny a pojednává o mnohých místech pohraničí, včetně existujících, nebo již zrušených železnicích, ale občas nás přivádí až k důležitým a někdy i ne nijak moc známým dějinám.

Však se také čtenář dozví, že na své zálibě autor pracoval 6 let, děkuje asi 50 lidem za informace, musel se probrat množstvím maeriálů a v neposlední řadě ovlivnil dovolené své rodiny, nebo ji i na delší dobu opustil. Ano, i tak se píší cenné informační knihy, které prohlubují znalosti člověka a dodávají radost z poznání.

Psal jsem tu kdysi, že když tu vystavuji třeba nějaký svůj výlet, tak jej znovu prožívám. Dovolím si vás dnes tedy zavést do méně známé historie, která nám tady ve Středočeském kraji může připadat díky vzdálenosti od nás trošku zbytečná a přesto je krásná, poučná a je historií faktu. Tedy, žádné vybájené pověsti o strašidlech a bílé paní, jak tomu bývá na různých hradech a zámcích.

Při výletech po naši krásné vlasti, se zejména během léta občas někam u nás podívám, ale ačkoliv jsem se několikrát osobně pozdravil s Ostravou a jednou dokonce krátce s Opavou, tak v Hlučíně jsem minimálně k dnešnímu dni ještě nebyl. Přesto má Hlučínsko takovou zajímavou a až téměř originální historii. Dnes žijeme ve státě, kde máme kolem sebe pořád ještě české nápisy a stále slyšíme ve značné míře svoji rodnou řeč, ale skočit náhle do časů Rakousko-Uherska, tak bychom se asi mnozí aspoň zprvu trochu divili.

Tady se mi chce říci, že ještě naše starší generace si prošla dobou života dvou národů v jednom státě, kdy jsme si mnozí osvojili z nejrůznějších důvodů a životních situací i určitým způsobem jazyk Slováků, ale přece jen je ten rozdíl mezi češtinou a němčinou, která byla tehdy v mnohonárodnostní monarchii úředním jazykem podstatně větší. I tak bylo tehdy v zájmu občanů zvlášť důležité tento jazyk nějakým způsobem ovládat bez ohledu na to, jakým jazykem mluví doma v rodině.

A tak když Marie Terezie ztratila ve prospěch Pruska historicky nejprve české a později rakouské Slezsko, tak i díky poměrně vstřícnému přístupu císaře Viléma k obyvatelům nově získaných území, se toho pro občany v negativním smyslu mnoho nezměnilo. Nutno dodat, že jižní  malá část původního Slezska Rakousko-Uhersku zůstala, ale Hlučínsko získalo nového panovníka a stalo se součástí  jiného státu.

Radnice v nedaleké Opavě. Městká věž Hláska.

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%9B%C5%BE_Hl%C3%A1ska_(Opava)

Mimochodem, tady mi dovolte odbočit. Jan Kilián a kolektiv autorů píší v knize Mělník větu: Prezident Beneš připomněl při své první poválečné návštěvě Mělníka, že bylo jednáno o připojení města k Říši. Jak víme, tak k tomu nedošlo, ale to je jediná kniha o Mělníku, kde se toto píše. Pojďme ale do Hlučína. Tam se tedy děly věci, ale je na místě, se přemístit z časů Marie Terezie do časů vzniku Českolovenka v roce 1918.

Rodící se Československo totiž prakticky počítalo s tím, že jako jeden z vítězů I. sv.války si vyprosí na západních mocnostech zisk svých historických území a bylo přesvědčeno, že připojení Hlučínska zpět bude to nejmenší. Vždyť to byli původem česky hovořící Slezané s pochopitelným dialektem, kteří sami sebe nazývali Moravici a pojem český jazyk nesnášeli.

Jenže se ukázalo, že obyvatelé Hlučína o připojení k České republice již nestojí. Byli spokojení s tamními pruskými zákony i právem a díky znalostem němčiny jezdili hlouběji do Pruska za prací i lepším výdělkem. Také říkali, že prý je tu větší ordung ( pořádek) a disciplína. Doma pak mohli mluvit mezi sebou dialektem své češtiny a oba jazyky studovat součaně. Rodící se Českoslovenko a potažmo i Polsko bylo svými zájmy jinde.

Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie v Opavě.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Konkatedr%C3%A1la_Nanebevzet%C3%AD_Panny_Marie

Bylo více než žádoucí připojit toto naše bývalé území zpět a představit občany Hlučínska, jako občany, kteří si připojení k zrozené nové slovanské republice s velmi podobným jazykem přejí. Jenže, česká vojska tehdy při příjezdu s hudbou a kyticemi nikdo nevítal. Přišlo tedy přesvědčování, a když to nešlo po dobrém, tak se trošku přitvrdilo. Zakázány byly německé školy a lehce se upravily občanské statistiky v přítomnosti českých úředníků tak, aby připojení k republice vyznělo procentuelně navenek tak, jako zcela souhlasné a požadované.

Tento necitlivý násilný přístup ze strany mladé republiky přinesl ovšem nepříjemné následky určité odvety v podobě vzpoury, která sílila stejně tak, jako fašizmus tehdy až sem k hranici sahajícího Německa. Když se zde v říjnu 1938 objevila německá vojska, tak byla vítána, jako osvoboditelská a zprvu se mohlo zdát, že jde o návrat starých dobrých císařkých časů. Z toho však místní brzy yystřízlivěli, když došlo k určité selektivitě obyvatel a k odvodům do německé armády.

Po válce byla vláda Českoslovenka k tomuto regionu nucena v oblasti yysídlení německých obyvatel, kolaborantů a sympatizantů s Německem být velmi opatrná. Bylo třeba ukázat vítězným mocnostem, že zde nežijí nějací nepřátelé státu, abychom o toto území nepřišli ve prospěch Polska, které se celkově posunulo hodně daleko na západ až ke břehům u nás pramenící řeky Nisy. To už  je však jiný příběh dějin ve středu Evropy.

Tygřík je tento víkend opět v Mělníku. Pozvánka na pražskou výstavu Signal Space do největší galerie digitálního umění v Česku. Únor na výstavišti v Lysé nad Labem.

 

Archivní foto.

Mám tu dvě únorové aktuality. Ta první je opravdu horká, protože je to již tento víkend.  O víkendu je tu po měsíci opět Tygík. Dále tu máme v Lysé nad Labem výstavy měsíce února. Tři z nich jsou ve stejném termínu, a jak bývá zvykem, tak i tematicky podobné. Závěr měsíce patří výstavě psů. Začnu dnes ale trošku nezvykle originálně.

https://www.signalspace.com/cs/echoes-of-tomorrow

Na úvod vás totiž pozvu na akci do Prahy, kde probíhá dlouhodobá výstava Signal Space ( Největší galerie digitálního umění u nás.) Kam ? Do Starého Města. Plánek je na titulní stránce odkazu dole. Vypadá to umělecky docela zajímavě, co říkáte ? Nicméně se nebudu tajit tím, že na tento tip mě přivedl o 40 let mladší kolega. Inu, svět který nás obklopuje je neskutečně bohatý. Něco nám zatím ještě naštětí dodává nefalšovaná příroda, něco již dlouho rozvíjející se technika a nakonec i nejmodernější technologie, kdy na digitální svět navazuje svět AI i kvantový svět.

Mělník

BIOS hala ul. Řípská

14. - 15. 2 od 11.00 do 18.00 hod.

Děti 2 - 15 let ...... 290,-

Dospělí ...... 30,-

Celodenní vstup

Nově i na instagramu: https://www.instagram.com/detskysvettygrik/profilecard/?igsh=MTA0MWJxMnEyMjhhZA==

https://www.facebook.com/profile.php?id=100043734056259&locale=cs_CZ