V neděli jste se v minulém článku dočetli, že jsem po Mělnickém hroznu spěchal ještě do Lobče, abych si po delší dobé užil krásnou atmosféru akce, která se tu v mé oblíbené obci každoročně koná. Přijel jsem sem v 16 hodin a prakticky jsem měl představu, do jakého prostředí jdu a co zde asi uvidím. Vy si seznam přihlášených vozů můžete prohlédnout níže v odkazu.
Jsem velmi rád, že počasí opět přálo a krásná auta díky svým majitelům a jejich péči hrála barvami. Automobilismus má mezi lidmi velkou popularitu a je úplně jedno, zda koukáte na rallye, autokros, formule, Le Mans ( právě se tam jel 24 h závod), nebo na běžné současné osobní vozy, ale ty staré vozy, kterým dnes říkáme veteráni, tak tato kategorie je mimořádně krásná. Podobně to platí i o motocyklech.
Snad je to nejen díky tomu, že obdivujeme elegantní práci z dřívějších časů, ale ono nás to vrací také do určitých vzpomínek i dřívějších časů. A opravdu musíme i obdivovat lidi, kteří se v každé volné chvíli svým miláčkům věnují někde v dílně, abychom pak všichni mohli obdivovat tuto lesknoucí se krásu. Opravdu obdivovat, protože jsme každý jiný a zatímco tito lidé se točí kolem těchto aut a pyšní se svými krásnými plechovými rodinnými členy, tak někdo se zase rád prochází přírodou pod slunečním kotoučem, kochá se výhledy, nebo jezdí na kole, či se věnuje rád zase úplně něčemu jinému.
Jak můžete vidět, tak jsem si užíval každý exponát z mnoha úhlů a hodně jsem fotografoval, protože třeba nyní, když dávám tyto fotografie zde do článku, tak si vše užívám znovu a mám i dobrý pocit, že třeba někomu udělám fotografiemi krásných aut i motocyklů radost a jistě bude pro mě zajímavé pozorovat i sledovanost nového článku.
Vydržel jsem tu do 17.15 hodin, kdy jsem se rozhodl, že už jsem téměř viděl vše, co jsem asi vidět mohl a mohl jsem ten program ještě dále rozvinout. První cesta tedy vedla po příjemné důvěrně známé pěší cestě od zámku k pivovaru, kde za pípou byl mimo jinou obsluhu sám majitel pan Prouza. Zdejší zlatavý mok zejména v podobě klasického ležáku je prostě vyhlášený. K Vrátenské hoře jsem tentokrát sice vyrazil a neuměl jsem si představit, že bych se tam neměl zastavit, když už jsem jen kousek od ní, ale bylo třeba vše přizpůsobit času.
O víkendu rozhledna zavírá v 18 hodin a ačkoliv bych zřejmě stihl vyšlapat 125 schodů, tak jednak bych si to pro časovou tíseň i pozdní hodinu a určitý shon neužil, a pak šlo spíše o tradiční viditelnost, kdy sice vidíte Krkonoše, ale máte je v určitém oparu. Nicméně jsem byl i na tuto situaci připravený a měl jsem tradičně přibalené rádio pro lov vzdálených stanic na FM. I šíření rozhlasových signálů je zajímavé a sobotní večer dne 13. června mi zatím přinesl nejlepší příjem polské Jedynky na frekvenci 87.5 MHz až z 300 km vzdáleného vysílače Czestochowa z mých třech dosavadních pokusů.
Schválně se podívejte do mapy, kde to až je :-). Tentokrát byl překvapivě signál dost dobrý, ale na RDS to ještě nestačilo.
Příjemnou prohlídku fotografií a zdárné proplutí zbytkem týdne.
