Nádraží v Teplicích si prošlo nedávno rekonstrukcí.
Řekl mi jednou jeden člověk : ,, Proč bych měl někomu vykládat, jak jsem trávil dovolenou, nebo kde jsem byl na výletě ? Co je komu do toho ? Nu, kdyby takto smýšlel každý, tak dnes nemáme básníky, spisovatele, hudebníky, nebudou ani cestopisy. Každý začal dělat něco, že ho to bavilo. Navíc se dá říci, že počítač mají lidé, kteří obvykle pracují, nebo pracovali a v pohodě si mohou dovolit zrovna takové výlety, o kterých zde píši. Čili není třeba něco záviděl, ale je to pro čtenáře inspirace i určitá zkušenost. Pro mě to znamená vše znovu prožít, jak jsem tu již nejednou psal. a samozřejmě mám i dobrý pocit z určité záslužné činnosti.
Jistěže narážíme v životě i na jiná téma a vidíme kolem nich plno dikusí, ale s lidmi je to těžké. Zrovna včera jsem četl jeden web, který se zabývá nákupními situacemi v různých supermarketech, kdy jsou třeba zákazníkům až vnuceny samoobslužné pokladny, občas někomu rupnou nervy a marně jsem postrádal zákaznickou otázku do diskuse : ,, A proč tam chodíte, když už to dnes není třeba ?" Dnešní článek o odchodech do důchodu byl sice zaměřený na předčasné odchody do penze, kterých nyní spíše zase přibývá, ale to věčné mediální zabývání se generacemi 20. toletí, aby co nejdéle pracovali, je již tragikomické.
Nicméně se vraťme hlavně k cestopisům, protože když dnes hovořím s lidmi, kteří se vytrhli na čas z toho pracovního všedního kolotoče, tak mi připadají po těch nevšedních prožitcích, jak u vytržení. A není divu. Vždyť to plno lidí říká, jakou moc má cetování a turistika. Mně se pochopitelně, se stále se zvyšujícím věkem nechtělo již tolik cestovat a hlavně brzy ráno vstávat, ale i tady byly nápady, jak to řešit. On je přece jen rozdíl, když můžete někam jet s chutí a radostí i odpočatí až třeba po týdnu, a když máte na ty speciální výlety čtrnáct dnů.
Zařadil jsem tedy i jeden další takový výlet, který není relativně moc daleko a stačí vám na něj i celodenní jízdena DÚK. Já měl výlet samozřejmě v rámci Jízdenky na léto. Byly to právě relativně nedávné výlety na Ašsko, které mi připomněly krajinu kolem řeky Ohře, na kterou není z vlaku až moc dobře vidět, ale občas kromě řeky, vodáků a lesů zahlédnete i nějakou tu hradní zříceninu. Trošku jsem klikal v mapě a volba padla na zříceninu hradu Hasištejn. Ta se nachází nedaleko od železniční stanice Kadaň - Prunéřov a v plánu byla i návštěva samotného krásného města Kadaň. Co už dobré nebylo, tak to byla předpověď počasí, ale to jsem tu nedávno vysvětloval, že u dovolené na toto hledět nelze.
Vyjel jsem ráno v 6.50 z Mělníka a nad Českým středohořím bylo pěkně zataženo. Venku byla občas na Litoměřicku mokrá silnice, a když se blížil Sebuzín, tak přišel i pěkný slejváček. Přijel jsem asi v 7.55 na západní ústecké nádraží, kde jem čekal na již důvěrně známou spoj z Děčína do Prunéřova, která jezdí v 8 hodin. Vše probíhalo jak mělo, až do chvíle, než přišel průvodčí a měl překvapivou poznámku ohledně mé jízdenky, kterou mi prý nemůže uznat.
,, Já nesedím ve vlaku ČD ?" optal jsem se udiveně. ,, Co s tím budeme dělat ?" dodal jsem. Průvodčí byl rozumný člověk, nemínil to řešit a brzy pochopíte proč. Jen mi sdělil, abych si na to dával pozor. Jako nadšenec pro jízdní řády, který má po těch starých papírových řádech velmi rád řády ve formátu pdf pro celkovou přehlednost linek jsem si poněkud naběhl na pěknou záludnost. Linka číslo 130 ( Děčín -Ústí nad Labem - Kadaň Prunéřov) sice užívá moderních vlaků společnosti ČD, ale mezi zasvěcenými se traduje, že i tato trať připadne RegioJetu a právě tato spoj je první vlaštovkou.
Pikantní na celé věci je, že až do 30.6. opravdu spoj provozovala společnot ČD, ale druhý sloupeček s naprosto stejnými časy neměl vztah k víkendu apod., nýbrž rozhodující byla poznámka v úvodu sloupku, že od 1.7. ji provozuje RegioJet. Sice mi tedy bylo dovoleno jet vlakem až do cíle mé cesty, ale rozhodl jsem se jinak. Zastávkové vlaky byly stejně za stanicí Most nahrazeny náhradní autobusovou dopravou, tak proč ne ?
Vystoupil jsem v Teplicích, kde proběhla krásná rekontrukce nádraží ( první tři snímky) a prohlížel si místní cvrkot.Trolejbus tu žel za celou dobu projel pouze jeden a zrovna jsem byl daleko od něj na jiné straně ulice Za půl hodiny mi přijel od Prahy a z Ústí nad Labem hlavního nádraží rychlík Krušnohor, který mě dovezl do cíle cesty v 10.10 hodin do Prunéřova.
Vrch Bořeň za městem Bílina má kouzelný tvar.
To, co dnes ukazují obrazovky ve vlacích i autobusech je pro řidiče osobních aut a jejich rodiny španělskou vesnicí. I vlaky mezi Mělníkem a Prahou ukazují on-line vlakový portál ve vašem mobilu a krom toho také na monitorech ve vlaku snad téměř vše, co v Krušnohoru i na obrazovce, až snad na tu mapu, kde se vlak zrovna nachází. Jaké to mohou být informace ? Plánovaný a skutečný čas příjezdu, přípoje s odjezdy, momentální rychlost, Zastávka na znamení, na kterou stranu se vystupuje, proč má vlak zpoždění, reklamy na akce v regionu, někdy i přípoje na autobusy atd.
Prunéřovské nádraží je jedna velká rozpracovanost. Sotva se pracně vymotáte ze stanice. Nezajímal mě nyní výlukový autobus do Kadaně, kam jindy zajíždí osobní vlaky na konečnou a ani další cesta rychlíku po jiné trati do Klášterce nad Ohří, ale pracovní silnice vedoucí společně modrou značkou podle elektrárny. To zase oči plakaly. Sbíjecí kladivo ubourávalo již tak nízký komín a stála tu další mrtvá elektrárna bez výroby elektřiny. Bylo i tady nějaké smysluplné referendum ? Na co se asi mají těšit Horní Počaply u nás ? Aspoň s tím jádrem nikam zatím v bourání nepospíchat
Tak hlavně hurá do větrníků a snad někde ještě ten solár.
Krajina poblíž Hasištejna byla to pravé ořechové. Sotva značka opustila silnici, už přišlo strmé stoupání, mechy, přesličky, velké balvany i malé lesní potůčky.
Vstupné na zříceninu je nyní 80 Kč, koupíte samozřejmě pohledy i vizitky a případně další občerstvení i suveníry. Zřícenina se opravuje, je rozsáhlá a odvážlivci se mohou těšit na výstup do vysoké věže.
To není ona. Tato se opravuje.
Na tuto můžete vyšlápnout po dřevěném schodišti, pokud i troufnete.
Výhled z věže do dálky je pouze v jednom směru a zahlédnout lze i Kadaň. Ostatní strany nabízí jen okolní lesy.
Tak nějak to vypadá už na samém vrcholku interiéru věže, ale zbytek je tmavé úzké dřevěné schodiště.
Někdy po poledni jsem to tu opouštěl a v pracovní den tu byl jen ještě nějaký méně pohyblivý senior s doprovodem. Cestou dolů mě opět zastihl déšť, jako sem a opět u hradu. Navíc jsem potkal rodinku, která vycházela z Prunéřova stejně tak, jako já, ale nemohla být i kvůli dětem tak rychlá a zůstala na oběd v jakémsi kempu u zdejšího koupaliště.. Byl jsem velmi rád, když jsem vkročil opět na silnici a přestávalo i pršet. Mimochodem, na Mělníku ten den vůbec nepršelo, jako obvykle.
Pak mi najednou zastavilo auto, otevřely se dveře u řidiče a povídá mi : ,, Prší, jedu do Kadaně, nechcete vzít ?" To bylo až k nevíře. Musel bych jít jinak tři kilometry zpět k vlaku a doufat v nějaké spojení, nebo jít asi pět dalších kilometrů k tomu a mít dost sil na zkoumání města. Pan řidič byl již také v letech, hodně toho věděl, a když mě ve 12.45 přivezl na náměstí do Kadaně, tak mi udělal ještě přednášku, co bych měl navštívit. Neříkal nic nového, co bych neplánoval, ale ten přístup a ochota mě v danou chvíli dostal. I tací lidé, se ještě najdou a nestaví jen slečnám.
Kadaň byla krásná, ale to už je na jiný článek. Dnes to určitě nebude, protože ať se nám to líbí nebo ne, tak každá práce a povinnosti kolem ní zkrátka od některých aktivit zdržují.První dva snímky by chtěly srovnat, ale fakt už není čas a ani na kontrolu textu. Snad zítra odpoledne bude trošku času.
