Přátelé, máme za sebou sice tři relativně krásné volné májové dny, ale já na tento prodloužený sváteční víkend rohodně v dobrém vzpomínat nebudu. Krásné jarní slunné dny často svádí k tomu, že skoro všichni odhodíme odpoledne svršky a okolí nás k tomu motivuje. Jenže, on občas přijde nějaký ten závan i chladnějšího vzduchu ( čtvrtek), a zatímco mladším lidem to obyčejně vůbec neublíží, tak ty starší to může o něco později i s bolestmi zad na nějaký čas připoutat k domovu a nálada není na žádnou zábavu.
Mohl bych ve výčtu nepříznivých okolností pokračovat, ale myslím si, že čtenář chce spíše nový článek a vůbec se nebude zlobit, když spatří fotografie, které jsou zase od jinud, než z Mělníka, Hořína, Řípu, či Vrátenské hory. Ani jsem nemusel moc přemýšlet. Letos si také připomínáme 50 let od vzniku CHKO Kokořínsko ( 1976) a zde tuto oblast považujeme za takovou domácí zahrádku, která nám začíná prakticky již za hranicí katastru města Mělníka.
Měl jsem možnost sem dát nějaké příjemné profláklé fotografie z oblasti Mšena, Kokořínského Dolu, Lhotky, Ráje, nebo okolí Liběchova, ale napadlo mě, že bych mohl po dlouhé době připomenout tu zapomenutou divokou oblast našeho CHKO, která se nachází západně od státní silnice do České Lípy v blízkosti obcí Zakšín, Dubá a Zahrádky. Původně jsem chtěl psát článek dříve, aby bylo dost času na nápady, na text i na odkazy, ale to možné není.
V dnešních brzkých odpoledních hodinách mě zajímaly rozhlasové signály. Změna počasí a přechod studené fronty obvykle způsobuje zlepšené příjmové podmínky pásma FM a s nimi i příjem vzdálenějších stanic. Již nějaké výsledky mám, ale to sem nepatří. A zítra ráno už musím opět plnit pracovní povinnosti, tak vám dnes musí stačit spíše jen nějaké obrázky s krátkým textem.
Vlastně i tyto fotky by mohly nést titul ,, Z vlastního archivu", protože jim je právě 20 let ( 2006), ale ona se příroda naštěstí zase tolik nemění. Mění se města, vesnice a umírají známí tak, že občas slýchám někde věty : ,, Připadám si tu už jako cizinec", ale příroda se naštěstí aspoň zatím mění jen zvolna.
Začínáme v Zakšíně na zastávce u odbočky směrem na obec Tuhaň. Sem k bývalému hostinci vás dovezou o víkendu hlavně dálkové autobusy číslo 400 a 410 ( Česká Lípa, Doksy-\Mimoň). Auto se vám sem opravdu na tento výlet zrovna moc nehodí, pokud chcete mít opravdu pořádný výlet ve stylu start- cíl.
Přes Zakšín protéká do Liběchovky říčka Květnice, ale koukám, že se zřejmě nově jmenuje v mapě Zakšínský potok a název Květnice zůstal jen pramenným loukám v blízkosti Pavliček. Celou dobu jdeme po červené turistické značce. Za obcí Pavličky, se rozloučíme s romatickým údolím i s říčkou a vstoupíme vzhůru do strmého kopce divokých lesů a skal, kde již bude údolí i civilizace obcí jen vzpomínkou.
Prvním překrásným skalním útvarem je pověstná Čapí palice, nebo někdy také Čáp. Musíte tu být velmi opatrní. Palice je vidět i na několika málo místech ze silnice mezi obcemi Tuhaň a Obrok, ale vrcholové místo je zajímavé tím, že odtud vidíte samé kopečky i do údolí, ale neuvidíte jedinou obec To je až unikátní.
Pohled k Vlhošti, který je nejvyšším kopcem našeho CHKO.
Od Čápa vede několik značek, ale nás hlavně zajímá pokračování červené, které nese název Husí cesta a její délka je až 10 km. Souběžně s cestou vede za stromy cyklotrasa číslo 0058, ale občas jsou vedeny obě trasy v jedné cestě.
Na rozcestí U Martinské stěny, se vyplatí si zajít vlevo dolů k jeskyním, které sloužily jako úkryt za třicetileté války. ( Krápník, Tisícový kámen) Dnes bývají vyhledávány těmi, kteří touží nocovat v neobvyklém divokém prostředí.
Na rozcestí Husí cesta- pod Husou býval tedy takový krásný krytý přístřešek, kde bylo možné si odpočinout, posvačit a mohli jste obdivovat i recesestický pomník Járy Cimrmana na obrázku níže. Toto místo je velmi důležitou křižovatkou zde v divočině. Tady se prakticky musí člověk rozhodnout, zda chce putovat dále po Husí cestě do Skalky a potažmo přes Helfenburk do Úštěku, nebo do Vlhošťského dolu, odkud vedou cesty na Ronov, do Blíževedel, na samotný zarostlý Vlhošť s několika málo vyhlídkami, nebo do Holan k soustavě rybníků.
Husa je na tvarové odbočce z Husí cesty a musíte být velmi pozorní a neukvapovat se. Toto výše je skalní útvar Husa.
Když jsem tu byl prvně, tak jsem se již na tomto místě s určitými rozpaky domníval, že jsem na místě a později se toto přihodilo i autorům knížky o Kokořínsku, kteří tento útvar na fotografii v knize vydávali za Husu. Někde tu je recenze té jinak krásné knihy. Ovšem, na Mělníku byla v 90. letech vydána nádherná mapa CHKO ( Rohlík a syn 1995 ?), kde je útvar na obrázku na okraji mapy. S výsledkem své první akce na tomto místě jsem se tehdy nesmířil, situaci jsem porovnal později podrobněji a na druhý pokus jsem již objevil ten správný útvar, který věrohodně připomíná husu. Ten výše nad tímto odstavcem ji moc nepřipomíná, ač tu možná nějaký náznak je.
Vlhošť ( 614 m.n.m.) bývá společně s Ronovem vidět i od nás z Tyršovy ulice, ale zde jsme takřka v jeho sousedství. Je to nejvyšší přírodní vrchol CHKO Kokořínsko- Máchův kraj. Máchovu kraji totiž vévodí Bezděr ( 608 m.n.m.) s hradem, díky němuž se dostaneme nad oněch 614 metrů . K nejvyššímu bodu hlavní věže hradu se vztahuje údaj 637 m.n.m.) Obě oblasti spojené relativně nedávno ( rozšíření o druhou oblast oficiálně od 1.9. 2014) do jednoho CHKO jsou od sebe oddělené a nedotýkají se.
Ve chvíli, kdy píši tyto řádky a dívám se na tyto fotografie si uvědomuji, jak moc je dobře, že jsem to tu kdysi kolem různě prochodil po turistických značkách a současně si uvědomuji, jak moc by bylo fajn, kdyby mi zdraví ještě dovolilo si něco z toho obnovit v mysli. Na snímku rekreační obec Holany.
Zdejší oblast rybníků spadá jen okrajově do CHKO. Ty jsou napájeny Bobřím a Kolenským potokem.
Holanský rybník. V pozadí Ronov. Ze zřícenin hradu Ronova je na celou oblast rybníků občas úchvatný pohled a někdy i v dáli spatříte Bezděz. Robečský potok ( pramení u Oken) odvádí vodu z Máchovu jezera, spojí své vody s Bobřím potokem v Novozámeckém rybníce u Zahrádek a údolní rezervací Peklo pak odvádí vody do řeky Ploučnice v České Lípě, odkud směřují do Labe v Děčíně.
Nádražíčko Zahrádky leží na trati 086 ( Lovosice - Litoměřice horní nádraží - Úštěk- Česká Lípa ) a s přestupy v České Lípě je mimo jiné možnosti i určitou lokální spojnicí s Libercem přes Mimoň a Jablonné v Podještědí. Matně si vzpomínám, že tehdy bylo nádražíčko v Zahrádkách oceněno pro svůj vzhled nějakou první cenou a možná tomu pomohly i ty krásné erby místních obcí.
Mohl jsem jet tehdy ze Zahrádek domů přímým přeplněným českolipským autobusem ( dnes linka číslo 400 PID) s příjezdem domů asi do 40 minut, ale zvolil jsem tehdy krásné romantické a pohodlné spojení lokálkou krásnou krajinou trampů a turistů přes pěkné Litoměřice plné památek i různých restaurací a pivnic.
Pohodový vstup do dalšího pracovního týdne roku 2026 !
PS : Prodloužený víkend se nesl i v duchu připomínky závěru a oslav druhé světové války. To víte, že jsem četl komentáře na seznamu i novinkách a zároveň viděl, jak málo lidí o té problematice a historii něco ví, nebo se aspoň snaží něco nastudovat. Zdálo se mi již zbytečné k tomu něco psát. Ostatně, kdo z místních chce vědět, tak ví, že oficiálně Mělník byl osvobozený až 10. května ( dnes).
Německá armáda měla údajně po kapitulaci zůstat stát na místě a nechat se zajmout příchozími vojsky z východu. Pochopitelně, že například zde pokračovala přes starý labský most do lepšího zajetí v americké zóně. No, můžeme být rádi, že ta neoznačená sovětská letadla ten most nezasáhla ( slouží vedle nového mostu dodnes) a konkrétně v našem městě způsobila relativně menší škody i díky tomu, že nezasáhla přeplněné náměstí čekající na osvobodidetele. V Praze byla situace jiná a původně se zde chtěl Wehrmacht opevnit, což by nedopadlo pro krásné město dobře, a tak ty události s barikádami i s ROA vedly v danou chvíli k nejlepšímu řešení. O uspořádání bylo rozhodnuto již dříve na Jaltské konferenci. Aspoň tak jsem to pochopil já a snad správně. Ale, čas jde dále a lidé se začnou hádat zase kvůli něčemu jinému.
Aktualizace 11.5. 2026 v 18 hodin : ( Doplnění). V diskusích bylo často vytýkáno, že Rudá armáda přijela do Prahy pozdě a do bojů tam už vůbec nezasáhla. Žě se neměly stavět žádné barikády a měl být umožněn průjezd německé armádě do amerického zajetí. Žě měla americká armáda jít dále ku Praze. Zkrátka,... ,, neskutečné znalosti některých diskutérů." Vysvětlili jsme si zde tedy výše ty barikády i ty dohody, jak je napsala historie a i důvody proč, a zbývá doplnit, že velká časová prodleva především z východního směru tu vznikla zejména z důvodů obtížných urputných vojenských operací zejména na Ostravsku.
Jak jsem již loni psal, tak se k očím veřejnosti dostal po mnoha letech neuvěřitelný článek, kdy do Prahy dorazily také dne 9.5. pouhé tři tanky armády Ludvíka Svobody a jeden z nich řízený volyňskými Čechy dojel až k samotnému pražskému Hradu.
Na osvobození republiky se tehdy podílel kdekdo a do našeho města Mělníka přijel první tank od severu dne 10.5. a nesl polskou orlici na pancíři, jak praví historie. Ta byla brzy po válce z ideologických důvodů přeznačena za rudou hvězdu a tank zde stál na podstavci do roku 1996, kdy byl na základě rozhodnutí tehdejších radních zastupitelů města odvezen do vojenského muzea v Lešanech. Tam byl zrenovován a dnes si ho tam můžete opět prohlédnout s původní polskou orlicí i jeho historií na informační tabulce.
Samozřejmě také válka přinesla ve svém závěru řadu bombardování našich továren pod záminkou možného využití nepřítelem při obraně a pod záminkou zabránění ústupu Wehrmachtu do americké zóny bylo zase historiky odhaleno po mnoha letech bombardování některých měst letadly bez výsostných znaků, která patřila pilotům Rudé armády.
Vše tedy zanechalo škody na majetku i na životech, mnohdy z našeho pohledu zbytečně, ale bohužel i to je tvář války, která sice oficiálně skončila podepsáním kapitulace 8.5. , ale stále se ještě leckde po republice bojovalo, přicházelo se o životy, lidé se radovali později, než třeba ti v Brně, Plzni, či v Praze a na památku údajných posledních výstřelů připsaných samotné válce ke dni 11.5. vznikl u Milína u Příbrami památník. Zastavil jsem se u této památky známé z kalendářů v roce 2005 při cestě do Jižních Čech. Historie je často složitá, plná faktů, zvratů i poučení a snad i proto nás někoho baví se jí aspoň trochu zaobírat, studovat ji i jí rozumět. Jak kdosi nedávno v jednom článku napsal, tak jistě události května 1945 jinak dopadaly na pocity obyvatel slezské Osoblahy a jinak na obyvatelstvo z nitra Čech.
.jpg)
.JPG)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.JPG)
.jpg)
.jpg)
.JPG)
