Malá procházka předjarním Mělníkem, ve které uvidíte například maketu ruského dronu, sbouranou samoobsluhu, nový dům vedle Market City a další. Bonus: Dvě melodické písně z Brazílie. Německá hitovka v němčině z 80. let a písnička z bývalého afrického ráje.

 

Památník  českolovenských legií na Zborovském náměstí v Mělníku.

Přátelé, často kolem sebe slýchám, že už je ta zima na zvyklosti Mělníka letos nějaká dlouhá a lidé jsou již lecčíms otrávení. Každá chvilička, kdy vykoukne sluníčko je hned znát a poznáte to na jejich obličejích. Jenže, vše má svůj čas a záleží i na nás, jak se s určitým nepříznivým obdobím vypořádáme. To víte, na hezké větší venkovní kulturní akce to ještě není. Ale, na druhou stranu nás obklopuje tolik zajímavých věcí, že to vypořádání není nereálné a občas, se o těch věcech snažím psát.

Máme na jaře někdy tendenci, se rozplývat nad krásnými fotografiemi z výletů i z nejrůznějších společenských akcí, ale ony i knihy nám dávají mnoho zajímavého, různá poučení i v předjaří a ochuzeni jsou zejména lidé, kteří toto studium života nepoznali a nikdo je k tomu nevedl. Ti pak těžko mohou najít krásy v něčem, co jim nic neříká, nebo o tom ani neslyšeli. Dovolím si dnešní článek návazát rovnou na ten minulý, protože ta provázanost je určitým kouzlem života.

Mělník je plný nejrůznějších pomníků i památníků a jeden z těch nejvýznamnějších je v takových místech města, že je téměř zapomenut. Nalézá se ve velmi poklidné části města na Zborovském náměstí za bývalou saunou a stejně tak, jako legionářský vlak, který nás jednou za několik let navštíví, tak i on upomíná na důvod, proč dnes vůbec existuje nějaká Česká republika a Slovenská republika. Dnes málokoho baví, se vůbec zamyslet nad něčím, co nám připadá několik desetiletí samozřejmostí, ale vždyť mohlo být vše úplně jinak.

V roce 1918 nemuselo vůbec žádné Českolovensko vzniknout a západní mocnosti s jeho vznikem zprvu ani nepočítaly. Klidně jsme mohli být po 1. sv. válce nějakou spolkovou zemí Rakouska a v nejlepším případě bychom měli na hranici na tabuli dodatečnou  tabulku s honosným názvem  Freistaat Bóhmen a zcela jistě by úředním jazykem byla němčina a čeština by pomalu v rodinách vymírala podobně tak, jako v současnosti jazyky obou Lužic v Německu. I světové dějiny by pak byly jiné. Pokud to snad někoho udivuje, tak je třeba znát skladbu obyvatelstva v rámci národností a jejich určitou povahu, která psala dějiny.

Nemusíme jít ani moc daleko a narazíme na další pamětní desku na hotelu Jaro. Řada zejména starších  mužů ráda sleduje dokumentární programy i pořady a věčným téma mnohých programů i časopisů je 2. sv. válka. Tady v našem městě kousek od bývalé hranice s Třetí říší jde zvlášť o významnou část naši regionální hitorie. Vždyť právě tudy přijel Adolf Hitler do Prahy. Tady dnes pořádáme akce na náměstí, které neslo i pojmenování po říšském protektorovi. Sem dokráčela partizánská skupina Národní mstitel ze Řepína. Tady byl poslední boj v posledním českém městě. A tady se dočítáme o známé operaci Antrophoid i o nechvalném rakouském lágru známém z mnoha filmů, dokumentů a časopisů.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Anthropoid

Pokud sledujete média, tak víte, že mělnickým občanům bylo tento víkend dopřáno mezi několika dalšími českými městy spatřit maketu ruského útočného dronu Shahed v životní velikosti. Na délku má asi něco přes dva metry a asi málokdo tušil po všech těch dokumentech o 2. sv. válce, jakou technikou se jednou bude válčit. Podrobnosti níže. Fotografie dronu na různých fb stránkách rozpoutaly nejrůznější emoce. Sám někdy žasnu, jaké různorodé a někdy snad i svým způsobem originální fotografie tu čtenář Soutoku při probírání se články z let 2011 - 2026 již spatřil, nebo i spatří, pokud má zájem.

Poslední roky bohužel slýchám názor zejména od starších ročníků, že venkovní kultura ve městě se upnula ke gastronomickým slavnostem, k oslavám vína, k různým koncertům, a to ostatní co tu bylo v minulém desetiletí, nebo relativně nedávno ještě předloni, tak je již zřejmě v nenávratnu.

Určitě už víte od jiných lidí, nebo z různých facebooků, že se bourala stará samoobsluha nedaleko Kauflandu. Konečně jsem si našel čas zajít na místo také osobně a vyfotit tu spoušť. Myslím, že někdy loni jsem tu prodejnu vyfotil v nějakém článku ještě stojící. Nebyla to samozřejmě jen prodejna. V části byla kdysi také tuším masna a později hospoda, nebo nějaký bar, ale pro tuto část města to byla kdysi dávno před stavbou Kauflandu spádová prodejna.

Jedno končí, druhé začíná. Jedno se bourá a druhé staví. Vedle City Marketu na Pivovaře při hlavní Bezručově ulici, se dokončují dva domy. Občas kolem sebe slýchám, že tu má být prý leckde na Mělníku dům vedle domu a na parkování se prý nemyslí. Navíc mě tak napadá, že ty tam jsou pryč ty časy, kdy měli v rodině jen jedno auto a asi jsme se na rozdíl od Prahy nějak odnaučili užívat MHD, nebo je to pro některé lidi snad dokonce doprava pro socky a tudíž sprosté slovo. Nevím, netýká se mě to. Mám ale dobrou zprávu, že se prý více lidí naučilo jezdit do Prahy vlakem. Asi ta nová hezká a prostorná polská jednotka, no. Co jen udělá dobré rozhodnutí, a když peníze jdou správným směrem.

Také jsem po delší době prohlédl park u autobusového nádraží a lávka pro pěší je opravena.

Z parku je již jen kousek na autobusové nádraží. Kromě toho, že se mi líbí vzhledově ta hlavní budova s hodinami a výzdobou, tak je to pro mě vedle železničního nádraží i takové synonymum pro cestování a výlety. Je třeba při této příležitosti připomenout, že se nám trošku změnily ceny PID a samozřejmě to samé proběhlo i v jiných regionech.

Nu, a než začalo pršet, tak jsem ještě viděl takový neobvyklý náklad. Nějaké chatičky. Hned mi to připomnělo tu pro nás mnohé milejší část roku.

Bonus :

Když máme v Brazílii ten karneval, tak jsem si chtěl pustit v rádiu nějakou sambu, ale zjistil jsem, že tu původní stanici Tropicalisima Salza, která tento druh hudby hrála v seznamu oblíbených v novém rádiu nemám a sesterské stanice skupiny Tropicalisima ji nehrají. Nicméně tu mám dvě melodické písničky ze stanice Radio Planalto- Araguari AM, které mě poslední dobou oslovily. Jedna je živák a u druhé jsem zvolil variantu audio, když byly zpěvačky ještě mladé a hudebně to bylo lepší, ale je tam i varianta živák hned nad ní. Zajímavé, jak je to někdy blízké nejen stylu country, ale vlastně i naši, nebo německé dechovce. Jak je ta hudba někdy v něčem podobná. Pokud máte rádi popík, tak v 80. letech Němci i s němčinou dokázali stvořit slušné hitovky.

Dvě melodické písně z Brazílie. ( Radio Planalto)

https://www.youtube.com/watch?v=caDsGg1mtvU&list=RDcaDsGg1mtvU&start_radio=1

https://www.youtube.com/watch?v=mw7v9OutbTY&list=RDmw7v9OutbTY&start_radio=1

Z Německa 1984 ( Radio Eviva, Švýcarsko)

https://www.youtube.com/watch?v=b4Yq-4gGcp0&list=RDb4Yq-4gGcp0&start_radio=1

Psal jsem i na slunný Madagaskar, že mi už měsíc nehraje oblíbené rádio, ale neodepsali. Politicky tam mají nějaké problémy, co jsem okrajově ze zpráv zaznamenal. Tak jednu odtamtud, co se mi naposledy líbila. Klip sice ukazuje 8 minut, ale skladba je poloviční, a pak se opakuje bez zvuku. Zřejmě nějaká pro nás nepodstatná chyba autora klipu.

https://www.youtube.com/watch?v=jvay6qkjHyk&list=RDjvay6qkjHyk&start_radio=1

Pohodový vstup do posledního únorového pracovního týdne!

Za současnou hranici České republiky vděčíme do značné míry vynucenému oslabení polských vojsk na Těšínsku. ( díl 2/2) Těšínko - místo kde se rozhodovalo o mnohém.

 

Nejvýchodnější bod České republiky poblíž obce Bukovec v Jablůnkovském mezihoří.

Je tomu letos tuším rovných 20 let, co jsem si v místním Kauflandu prvně koupil časopis Živá historie. Pravda, tehdy to bylo kvůli replikám historických artefaktů, kdy mezi ty nejoblíbenější patřila například stará platidla z času mého dětství, kdy i tříkoruna byla modrým papírkem a zelený papírek pětikoruny ještě nějaký čas vydržel. Jenže, tento časopis nejen psal o historii, ale uváděl i představy o možném jiném pokračování dějin. A to nebylo lidem vůbec cizí, protože si leckdo kladl otázky jiného možného vývoje dějin.

Nelze nevidět, že kdyby Čechy i nadále zůstaly součástí poraženého Rakouska, tak se zřejmě historie ve středu Evropy vyvíjela zcela jinak a je pravděpodobné, že by český jazyk asi časem zanikl tak, jako  to dnes vidíme pomalu a jistě v obou Lužicích, kde sice dále žijí tamní lidové zvyky a spatřujeme na veřejných budovách vedle němčiny i hornolužičtinu, ale zejména v Dolní Lužici, která je podstatnou součástí Braniborska je to s dolnolužičtinou a jejím užíváním, nebo znalostí u místních obyvatel ještě mnohem horší.

Dnes si zejména mladá generace uvědomuje, jaké jsou výhody znalosti angličtiny a otevřené hranice uvnitř států Evropské Unie, ale tehdy to byly nálady v duchu ponížení slovanského obyvatelstva v rámci téměř 400 leté nadvlády germánských Habsburků, kteří vystřídali tu územní celistvost i velikost říše Lucemburků s honosným názvem Země Koruny české. To prostě byla živná půda pro obroditele češství i slovanství, kteří si uvědomovali nejen dávnou honosnou historii, ale i fakt, že právě Čechy jsou průmyslově nejvyspělejší zemí soustátí a jsou v soustátí až jakoby občany druhé kategorie.

Řeka Olše dělí historické město Těšín na polskou část a českou část s názvem Český Těšín.

Zanechme tedy filosofických spekulací a pojďme do časů let 1918 a více, kdy se tu objevily dva státy, které měly v představách Francie, Británie i USA být jak hrází případným tlakům rozpínavých genů Německa, tak hrází nebezpečí z východu, kde k moci přišli nepřátelé kapitalistického režimu, kteří i na dálku měli vliv na nejrůznější případné vzpoury.Jenže, přání mocností byla jedna věc a touhy Čechů a Poláků věc druhá. V našich představách bylo získat zpět nejlépe Země Koruny české a nejhůře získat aspoň zpět Kladsko a Slezsko, které bylo za Marie Terezie  po roce 1742 prakticky ztraceno.

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1lky_o_rakousk%C3%A9_d%C4%9Bdictv%C3%AD

Ono je vůbec toto období válek o rakouské dědictví velmi zajímavým obdobím, ale přiznejme si mnozí, že řadu historických událostí známe spíše přibližně a jsem upřimně rád za internet, kdy nás v případě zájmu vtom obrovském množství informací kolem nás dovede rychle k žádaným přesným informacím. Ostatně, pokud se dokážeme ztotožnit i jen trochu s bývalým členstvím v monarchii, tak nás může potěšit třeba i fakt, že i na tak vzdáleném území, jako je Sicilie panovali několik málo let po roce 1710 rakouští Habsburkové.

Ale, pojďme do Těšínska, které bylo pro Čechy i Poláky nesmírně důležité a západní mocnosti z toho vůbec radost neměly. Pro nás to bylo nejen průmyslové Ostravsko plné především uhlí, ale z Bohumína do Košic vedla také nesmírně důležitá železnice, která byla našim nejdůležitějším dopravním spojením s celým k zrozenému státu získaným Slovenskem. Tam totiž těžce zlobila na jihu území maďarská vojska a bylo třeba tam vojensky zasáhnout. Navíc jsme Slezsko považovali za naše historické území.

Ulice i veřejné budovy jsou v Českém Těšíně ve dvou jazycích.

Jenže ani mentalita Poláků, se moc nelišila od té naši a ti se zase oháněli tím, že tady na východ od Ostravy žije hodně Poláků, kteří tu mají práci, a že by to vůbec mělo být vše polské včetně železniční trati. Ostatně, pokud i dnes pojedete vlakem přes Bohumín směrem na Mosty u Jablunkova, tak všude uvidíte názvy stanic v našem i v polském jazyce. Mocnosti chtěly, abychom se jako národy dohodly a žili spolu v bratrské atmosféře, ale to se prostě nedařilo.

Mazaní Poláci na nic nečekali a vědomí si své občanské většiny obyvatel v regionu, tak se rozhodli své národní volby vyhlásit i v těchto regionech. Tím by samozřejmě ukázali mocnostem, že oni tu převládají a území by mělo být jejich. Naštěstí pro nás však mělo Polsko ještě k tomuto konfliktu v lednu 1919 rozjeto spoustu vojenských konfliktů na východě Polska. To se samozřejmě mocnostem líbilo, stály na straně Poláků, počítaly s Těšínskem pro ně a držely jim palce zejména v sovětsko- polské válce, kde carský režim padl a postupující bolševiky vnímala Evropa, jako nebezpečí.

Tady jem vyčetl zajímavý rozpor mezi prezidentem Masarykem, který vycítil blížící se šanci a umírněný názor budoucího pozdějšího prezidenta Beneše, který byl spíše pro repektování návrhů mocností. Masaryk totiž rozhodl o vojenském zákroku v Těšíně proti polskému vojsku zde krátce přítomnému, soustředil sem i dost velké vojsko, ale především byla i důležitá situace na východě Polska, která nutila Poláky svoje východní válečné pozice posílit a své vojsko zde v Těšínsku oslabit.

Lidově tvořená přehledová mapa poblíž lávky pro pěší pře Olši.

Co vše se tady vlastně dělo je aspoň na tři odkazy, a to válka o Těšínsko mezi Československem a Polskem trvala pouhý týden a ztráty na životech byly minimální. Opravdu stojí za to si následující články přečíst a umíssťuji sem ty odkazy i kvůli sobě, abych se v případě zájmu na ty informace hned přenesl.

Válka Československa a Polska o Těšínsko:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sedmidenn%C3%AD_v%C3%A1lka

Válka Polsko - sovětská:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Polsko-sov%C4%9Btsk%C3%A1_v%C3%A1lka

Válka Polsko-ukrajinská:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Polsko-ukrajinsk%C3%A1_v%C3%A1lka

Naše armáda pak postupovala Polskem tak, až se začaly mocnosti ozývat, abychom se zastavili a stáhli. Význam to však mělo a velký. Nejen, že jsme po železnici na Slovensku potlačili aktivity Maďarů, ale vzhledem k absenci vojenských aktivit na východě jsme náhle disponovali vojenskou rezervou a působili jsme na mocnosti nyní tak, že jsme se favority na Těšínsko stali opět my. Znovu přišla výzva k dohodě. Nakonec byla hranice mezi oběma státy prakticky mocnostmi nařízena tak, jak ji známe dnes.

Radnice v Českém Těšíně.

Polsko prý souhlasilo s dovětkem, že to nepovažuje za konečné řešení. Naši byli spokojenější. Sice jsme Slezsko zpět nezískali, ale aspoň nám zůstalo průmyslové Ostravsko, jižní část města Těšín, která je spíše lehce předměstím a hlavně Bohumínsko - košická dráha.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ko%C5%A1icko-bohum%C3%ADnsk%C3%A1_dr%C3%A1ha

Osobně jsem v Českém Těšíně i za hraniční řekou Olší v historickém centru Těšína byl v roce 2015 a paradoxně dříve, než jsem navštívil Ostravu. Za nejvýchodnějším bodem republiky i východním trojstátím jsem pak vyrazil v roce 2023.

https://soutok.blogspot.com/2015/08/na-navsteve-v-ceskem-meste-kde-ulice-i.html

Až tedy budeme příště zase slavit státní svátek dnem volna, nebo si vyjedeme do pohraničí, tak si zavzpomínejme na dějiny a mnohdy i ty regionální. Historie je opravdu kouzelný předmět a zvlášť, když aspoň něco o událostech víme. Tak je tomu ve všech odvětvích lidského poznání, a proto se bavme, učme se a nevycházejme z údivu. Je to cesta, při které cítíme pozitivní energii podobně tak, jako u pohybu na nějaké turistické trase.

Hlavní třída od polské hranice podjíždí na obzoru železniční trať Ostrava - Košice.

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD_T%C4%9B%C5%A1%C3%ADn

Za současnou hranici České republiky vděčíme do značné míry vynucenému oslabení polských vojsk na Těšínsku. ( díl 1/2) Jak to bylo s Hlučínskem ? Opravdu fantastická kniha.

 

Trojmezí v Ašském výběžku je hraničním bodem mezi Českem, Saskem a Bavorskem poblíž městečka Hranice. Pohled k nám do Čech. Mylně se lidé domnívají, že jde o nejzápadnější bod ČR, ale ten je o několik km jižněji a blíže k městu Aš na jiné turistické značcce. V roce 2023 tu máme články.

Nedávno jsem tu psal skvělou recenzi na tehdy ještě zdaleka nedočtenou knihu Zajímavosti českých hranic. Dnes nad ránem v 1.50 hodin jsem knihu o 300 stranách konečně dočetl a musím znovu jen chválit. Nejen, že obsahuje spoustu fotografií a řadu i z míst, která jsem navštívil. Nejen, že nám ukazuje krásné i historické hraniční kameny a pojednává o mnohých místech pohraničí, včetně existujících, nebo již zrušených železnicích, ale občas nás přivádí až k důležitým a někdy i ne nijak moc známým dějinám.

Však se také čtenář dozví, že na své zálibě autor pracoval 6 let, děkuje asi 50 lidem za informace, musel se probrat množstvím maeriálů a v neposlední řadě ovlivnil dovolené své rodiny, nebo ji i na delší dobu opustil. Ano, i tak se píší cenné informační knihy, které prohlubují znalosti člověka a dodávají radost z poznání.

Psal jsem tu kdysi, že když tu vystavuji třeba nějaký svůj výlet, tak jej znovu prožívám. Dovolím si vás dnes tedy zavést do méně známé historie, která nám tady ve Středočeském kraji může připadat díky vzdálenosti od nás trošku zbytečná a přesto je krásná, poučná a je historií faktu. Tedy, žádné vybájené pověsti o strašidlech a bílé paní, jak tomu bývá na různých hradech a zámcích.

Při výletech po naši krásné vlasti, se zejména během léta občas někam u nás podívám, ale ačkoliv jsem se několikrát osobně pozdravil s Ostravou a jednou dokonce krátce s Opavou, tak v Hlučíně jsem minimálně k dnešnímu dni ještě nebyl. Přesto má Hlučínsko takovou zajímavou a až téměř originální historii. Dnes žijeme ve státě, kde máme kolem sebe pořád ještě české nápisy a stále slyšíme ve značné míře svoji rodnou řeč, ale skočit náhle do časů Rakousko-Uherska, tak bychom se asi mnozí aspoň zprvu trochu divili.

Tady se mi chce říci, že ještě naše starší generace si prošla dobou života dvou národů v jednom státě, kdy jsme si mnozí osvojili z nejrůznějších důvodů a životních situací i určitým způsobem jazyk Slováků, ale přece jen je ten rozdíl mezi češtinou a němčinou, která byla tehdy v mnohonárodnostní monarchii úředním jazykem podstatně větší. I tak bylo tehdy v zájmu občanů zvlášť důležité tento jazyk nějakým způsobem ovládat bez ohledu na to, jakým jazykem mluví doma v rodině.

A tak když Marie Terezie ztratila ve prospěch Pruska historicky nejprve české a později rakouské Slezsko, tak i díky poměrně vstřícnému přístupu císaře Viléma k obyvatelům nově získaných území, se toho pro občany v negativním smyslu mnoho nezměnilo. Nutno dodat, že jižní  malá část původního Slezska Rakousko-Uhersku zůstala, ale Hlučínsko získalo nového panovníka a stalo se součástí  jiného státu.

Radnice v nedaleké Opavě. Městká věž Hláska.

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%9B%C5%BE_Hl%C3%A1ska_(Opava)

Mimochodem, tady mi dovolte odbočit. Jan Kilián a kolektiv autorů píší v knize Mělník větu: Prezident Beneš připomněl při své první poválečné návštěvě Mělníka, že bylo jednáno o připojení města k Říši. Jak víme, tak k tomu nedošlo, ale to je jediná kniha o Mělníku, kde se toto píše. Pojďme ale do Hlučína. Tam se tedy děly věci, ale je na místě, se přemístit z časů Marie Terezie do časů vzniku Českolovenka v roce 1918.

Rodící se Československo totiž prakticky počítalo s tím, že jako jeden z vítězů I. sv.války si vyprosí na západních mocnostech zisk svých historických území a bylo přesvědčeno, že připojení Hlučínska zpět bude to nejmenší. Vždyť to byli původem česky hovořící Slezané s pochopitelným dialektem, kteří sami sebe nazývali Moravici a pojem český jazyk nesnášeli.

Jenže se ukázalo, že obyvatelé Hlučína o připojení k České republice již nestojí. Byli spokojení s tamními pruskými zákony i právem a díky znalostem němčiny jezdili hlouběji do Pruska za prací i lepším výdělkem. Také říkali, že prý je tu větší ordung ( pořádek) a disciplína. Doma pak mohli mluvit mezi sebou dialektem své češtiny a oba jazyky studovat součaně. Rodící se Českoslovenko a potažmo i Polsko bylo svými zájmy jinde.

Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie v Opavě.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Konkatedr%C3%A1la_Nanebevzet%C3%AD_Panny_Marie

Bylo více než žádoucí připojit toto naše bývalé území zpět a představit občany Hlučínska, jako občany, kteří si připojení k zrozené nové slovanské republice s velmi podobným jazykem přejí. Jenže, česká vojska tehdy při příjezdu s hudbou a kyticemi nikdo nevítal. Přišlo tedy přesvědčování, a když to nešlo po dobrém, tak se trošku přitvrdilo. Zakázány byly německé školy a lehce se upravily občanské statistiky v přítomnosti českých úředníků tak, aby připojení k republice vyznělo procentuelně navenek tak, jako zcela souhlasné a požadované.

Tento necitlivý násilný přístup ze strany mladé republiky přinesl ovšem nepříjemné následky určité odvety v podobě vzpoury, která sílila stejně tak, jako fašizmus tehdy až sem k hranici sahajícího Německa. Když se zde v říjnu 1938 objevila německá vojska, tak byla vítána, jako osvoboditelská a zprvu se mohlo zdát, že jde o návrat starých dobrých císařkých časů. Z toho však místní brzy yystřízlivěli, když došlo k určité selektivitě obyvatel a k odvodům do německé armády.

Po válce byla vláda Českoslovenka k tomuto regionu nucena v oblasti yysídlení německých obyvatel, kolaborantů a sympatizantů s Německem být velmi opatrná. Bylo třeba ukázat vítězným mocnostem, že zde nežijí nějací nepřátelé státu, abychom o toto území nepřišli ve prospěch Polska, které se celkově posunulo hodně daleko na západ až ke břehům u nás pramenící řeky Nisy. To už  je však jiný příběh dějin ve středu Evropy.

Tygřík je tento víkend opět v Mělníku. Pozvánka na pražskou výstavu Signal Space do největší galerie digitálního umění v Česku. Únor na výstavišti v Lysé nad Labem.

 

Archivní foto.

Mám tu dvě únorové aktuality. Ta první je opravdu horká, protože je to již tento víkend.  O víkendu je tu po měsíci opět Tygík. Dále tu máme v Lysé nad Labem výstavy měsíce února. Tři z nich jsou ve stejném termínu, a jak bývá zvykem, tak i tematicky podobné. Závěr měsíce patří výstavě psů. Začnu dnes ale trošku nezvykle originálně.

https://www.signalspace.com/cs/echoes-of-tomorrow

Na úvod vás totiž pozvu na akci do Prahy, kde probíhá dlouhodobá výstava Signal Space ( Největší galerie digitálního umění u nás.) Kam ? Do Starého Města. Plánek je na titulní stránce odkazu dole. Vypadá to umělecky docela zajímavě, co říkáte ? Nicméně se nebudu tajit tím, že na tento tip mě přivedl o 40 let mladší kolega. Inu, svět který nás obklopuje je neskutečně bohatý. Něco nám zatím ještě naštětí dodává nefalšovaná příroda, něco již dlouho rozvíjející se technika a nakonec i nejmodernější technologie, kdy na digitální svět navazuje svět AI i kvantový svět.

Mělník

BIOS hala ul. Řípská

14. - 15. 2 od 11.00 do 18.00 hod.

Děti 2 - 15 let ...... 290,-

Dospělí ...... 30,-

Celodenní vstup

Nově i na instagramu: https://www.instagram.com/detskysvettygrik/profilecard/?igsh=MTA0MWJxMnEyMjhhZA==

https://www.facebook.com/profile.php?id=100043734056259&locale=cs_CZ

Z vlastního archivu 8 - Křížová cesta Liběchov po rekonstrukci 2007. Občané města Liběchova nemají v současnosti moc důvodů k radosti. Malá životní procházka Liběchovem i vzpomínka z dětství na mělnické vlakové nádraží. Kakuro - téměř neznámý hlavolam.

 

Lipová alej tu v Liběchově roste  letos zřejmě 246 let.

Liběchovu byl statut města udělen 26. dubna 1935. V polovině 20. století o něj přišel a obnoven byl až 23. ledna 2007. V současnoti vám místní občané o svém městě nic pozitivního neřeknou, ale pojďme k vlastnímu poznání, které si každý děláme vlastními prožitky.

Na úvod mi dovolte malé odbočení. V Liběchově jsem byl zcela určitě prvně na začátku 70. let 20. století, jako žák prvního stupně ZDŠ v rámci praktické výuky takzvané vlastivědy, která byla předmětem žáků 5. třídy. Co lepšího mohla škola udělat, než vzít některé žáčky možná i prvně vlakem do blízkého Liběchova za skalními díly sochaře Václava Levého ?

Ostatně, nebyl to ani tak výlet do skal, jako setkání se železnicí, které se mi tehdy nesmazatelně zapsalo do paměti. Vše bylo jinak, než dnes.Krásné jarní ráno nás přivedlo na perón, kde nás přivítaly truhlíky plné barevných macešek. Součástí krytého nástupiště byla i váha s velkým ciferníkem, kde se chtěl leckterý žáček zvážit, ale ta tu byla především kvůli poštovním balíkům. Kromě váhy mělo snad každé nádraží na stěně budovy cedulku s nápisem ,, pitná voda", pod kterou byl nějaký jednoduchý pákový uzávěr a malé umyvadlo pro odtok.

Kde toto na budově nebylo, tak byla obvykle bokem pod tromy studna s ruční pumpovací pákou doplněna o  onu cedulku. Voda se aspoň u nás tehdy vůbec neřešila a v učebnici stálo, že poblíž Mělníka je jedno obrovské jezero podzemní vody. To prý byl důvod, proč tu nikdo nezkusil těžbu uhlí, jako na Mostecku. Mimochodem, četli jste včera o té plánované šílenosti s  ,,větrníky" u Bezdězu a v prostoru Ralsko ?

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-zpravy-liberecky-kraj-to-jsem-nikde-v-evrope-nevidel-proti-obrim-vetrnikum-u-bezdezu-se-bouri-pamatkari-lesnici-i-ochranci-prirody-40561355?service_id=homepage

Konečně, zatímco dnes je v prostoru nádraží venku automat na nápoje, tak tam byl kiosek vyhlášený druhou současně nejlepší jahodovou točenou zmrzlinou na Mělníku. Kiosek na autobusáku ve Fibichově ulici ( okénko do ulice) byl prvním místem a zmrzlina stála 1 Kčs. Dnes už znáte jen ten jedlý úzký kornout pod ní, ale tehdy šlo o mělkou jedlou mističku do ruky a matně si vzpomínám na nějakou malou plastovou lžičku. On i polárkáč byl neskutečně obrovský a levný.

Kdybych byl historik, tak nyní sáhnu po knize Velký Mělník II, kde pan Lojka uvádí přený rok, do kdy stála vedle nádraží trafika. Jako malého mě zajímali časopisy Ohníček, Sluníčko, Mateřidouška, Čtyřlístek, a pak ABC. Na druhém stupni už si každý správný kluk koupil za 3 Kčs Stadion, kde uprostřed na barevné dvoustránce byl obvykle slavný fotbalový klub a i našim to šlo nejlépe v celé historii a byli to srdcaři.

Nádražní ulice byla tehdy prakticky mrtvou tepnou. Jen se tu občas točil červený ,, Nádražák" ( zprvu  Škoda RTO) s takovou  barovou pokladnou, kde tou dobou sedával dosluhující a róbusní pan Král. Tou dobou si z řidičů této linky pamatuji jména Řepa, Vinš a i průvodčí paní Řepovou. Už to není pravda. Stejně tak, jako místní historie MHD, kdy nám nakonec jezdilo až do Liběchova číslo 2, které již také hezkou řádku let nejezdí.

Druhá vzpomínka na Liběchov patří zámku, kde bylo krásné muzeum asijkých sbírek. Tomu bohužel učinila konec povodeň v roce 2002. Sice má zámek majitele, který umožnil trvalý vstup do zámeckého parku a občas lze při akcích navštívit i patro zámku a přízemí ( články zde), ale dnes je vše problém finanční i majetkoprávní a leckdy běh na mnoho let. Kolik takových staveb kolem sebe jen známe ? Moc. A ty osudy.

Paradoxně žil pro mě Liběchov nejvíce v 80. letech, kdy byl vyhlášený svým letním kinem a dařilo se tu i několika restauračním zařízením, které přežily začátek nového milenia, ale zřejmě jim srazil vaz covid-19 a dnes o podnikání, a už vůbec ne gastronomickém není nejmenší zájem. Máme tu tak dnes paradoxně město, které má svoji radnici, turistické info centrum, prodejnu, kemp a něco se i povedlo, ale prakticky si tu návštěvník nikde neposedí. Kde jsou jen ty časy, kdy se sem člověk vypravil za přírodou, nebo procházkou z Mělníka, poseděl v Besedě při zlatavém moku u krbu i televize v určité povýletní atmosféře a odjel dvojkou, nebo ,, Štěťákem" domů ?

Ano, něco se povedlo. Díky panu Turzovi dnes občas nakoukneme do mlýna, kde i místní občas sobě něco pořádají. Můžeme mít radost z toho, že díky iniciativě spolku Liběchov sobě máme prakticky již opravenou hlavní dominantu městečka, odkud je i krásný pohled na naše okresní domácí město. Ale místním dělá několik věcí starost, byť nedávno došlo k rekonstrukci důležité křižovatky.

Je to hlavně hustá silniční doprava, kterou lze jen těžko vést jinudy a především je mrzí do jisté míry fakt, že Beseda i Formanka jsou minulost a městečko v podstatě nemá jedinou retauraci, kam by místní mohli zajít na dvě a dát trochu řeči s přáteli, jak bývali zvyklí. Špatně je to samozřejmě i pro návštěvníky, ale na lepší časy, se tu nějak stále neblýská.

Co se nepovedlo ? Pořád se nějak neví, co s místním železničním nádražím, které chtěl Liběchov před několika lety zrušit a je trošku nešikovně umístěné mimo obec i snad ještě možná chátrá. To nevím a ani nemá v současnosti opodstatnění lepší spojení se středem obce, které nikdy nikdo nevyžadoval.  Lidé také více chodili pěšky a ne každá škola měla autobusovou zastávku, nebo malé parkoviště.V každém případě jsou na úkor hromadné dopravy ty silnice už přecpané a agresivita řidičů logicky vzrůstá společně ruku v ruce s agresivitou celé společnosti.

Nakonec někdy zmiňuji ve svých článcích pramalý zájem o místní řopíky, který umí v některých částech republiky zájemci i turisticky využít a nejen na hranicích na Znojemsku, nebo v Orlických horách, kde jsou velké pevnosti, ale takové malé muzeum mají ve Svádově u cyklostezky před Velkým Březnem a malá připomínka opevnění se zátarasy i ostnatým drátem pro aspoň hezké foto je i u Roudnice nad Labem. Ani nemusíte být někde na čáře, byť zde jistá hranice probíhala. To jen takový malý tip pro tamní mládež.

Osobně jsem Liběchov asi nejvíce navštěvoval v době krátkých bílých dní, když tu ještě žila určitá utajená euforie obyvatel, že se obec za jejich života promění právně v městečko. Tou dobou došlo v roce 2007 k rekonstrukci křížové cesty ( 1780), která se tu romanticky vine vzhůru do staré lipové aleje, aby souběžně s ní dospěla až do blízkosti kaple sv. Ducha a sv. Hrobu. Mám v článku níže poznámku, že lipová alej je stejně stará, jako křížová cesta, čili je tu oboje letos 246 let a kostelík z roku 1654 tu tojí již 372 let. Mimochodem, mělnická chrámová věž byla dokončena roku 1488 a svoji barokní báň má od roku 1681. Uvádím to pro ty z vás, kteří se snaží si představit, jak se měnily dominanty v krajině.

https://soutok.blogspot.com/2017/09/libechov-je-mistem-k-vyletu-v-ramci-ded.html

Místo má podobnou magičnost, jako třeba alej podle Liběchovky, Boží Voda, či Rašínky a nejednou tu místní pořádali i vyjímečně povahou přiměřenou akci místu, jako jsou čarodějnice. Když jsem kdysi po novotě začal na netu i pokusně od našeho zámku sledovat triédrem akci Keltský telegraf, tak asi dvakrát byl právě zde přihlášený jediný zástupce našeho okresu v celé historii této na Mělnicku zcela neznámé akce.

https://www.keltskytelegraf.cz/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lib%C4%9Bchov

https://www.libechov.cz/historie

https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99%C3%AD%C5%BEov%C3%A1_cesta_(Lib%C4%9Bchov)

V roce 2007 jsem tedy nelenil a ihned po rekonstrukci jsem křížovou cestu nafotil. Známe blbce a vandalismus. Krásné místo a zase jen kousek od domova. I já rád poznávám vzdálenější místa, ale uznejte, že i jen u nás doma je krásně. Mám nafoceny po rekonstrukci v roce 2007 všechna zastavení křížové cesty,ale uznejte, že je lepší aspoň pro tuto chvíli vám dát prostor k vlastnímu poznání na místě a určitému zamyšlení. Je úžasné, kolik je u nás křížových cest a hodně i na Šluknovsku. Važme si této jen kousek od našeho Mělníka, na takovém krásném místě.

Myslím, že už každou chvilku, se dočkáme po rekonstrukci nového klenotu v krajině. Poděkujme aktivitě spolku Liběchov sobě.

https://www.facebook.com/libechov.sobe/?locale=cs_CZ

Bonus : Kakuro.

Včera jsem tu psal o hře s názvem Sudoku a opět platí, že jedno objevuje druhé. Jen chtít vědět a znát. Rovněž zajímavá mi přišla podobná hra ( hlavolam)  jménem Kakuro, která není až tolik známá, nebo ji luštitel sice umí, ale neumí ji nazvat. Bývá někdy součástí luštitelkých sešitů, kde nechybí křížovky, sudoku, vyškrtávačky písmen a spoutu dalších hlavolamů. Nicméně, ačkoliv jsem našel na trhu sešity se sudoku, kterých je moc, tak speciál o hře kakuro jsem našel snad jen jednu brožuru. Pravidla i obrázek máte v odkazu níže. Škoda jen, že tu není více z historie hry, protože každá krása hřeje tím více, čím více o ni víme.

To platí při pohledu z rozhledny na kopce kolem, při historii čehokoliv, při různých hobby, technologiích i hrách.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kakuro

Aktualizace 20.2.2026 :

AI na téma historie Kakuro říká cca toto :   Vznik v USA v 70. letech 20. století. Popularita hlavolamu vznikla cca o 10 let později v Japonsku. Tam se dostalo přes nakladateltví Nikoli. Kasan kurosu je japonský název pro sčítací křižovku. Z těchto dvou slov vznikla zkratka kakuro.

Pohodový zbytek víkendu a s rozvahou do 7. pracovního týdne roku 2026 !

Kouzelná hra sudoku je tu kvůli osobní mentální kondici. Mělnický masopust a další akce RMM. Konečně zase rozhlasové dálky.

 

Hry jsou staré snad tak, jako lidstvo samo. Jedno se ale v závislosti na technickém vývoji pro člověka mění. Zatímco ti dříve narození si užívali karetních i deskových her s nefalšovanými trojrozměrnými předměty, nebo někdy postačila zejména v restauraci i obyčejná krabička sirek ( zápalky), tak dnes už to bude asi problém ty zápalky vůbec sehnat a svět ovládly samé počítačové střílečky a strategie.

Však i v televizi občas narazíte na pořad, kde různí vývojáři přicházejí s novějšími verzemi herních programů, o kterých se potom diskutuje a veřejnost je hodnotí.Čím blíže realitě, tím lépe. Mimochodem, vzpomínám si, jak se na konci 90. let snažili někteří vývojáři přijít i s dobrými simulátory například ze světa železnice. Nakonec se ukázalo, že kamery umístěné na jakémkoliv dopravním prostředku jsou v tomto bez konkurence. Zkrátka, jako kdybychom se v herní zábavě přestěhovali k monitorům počítačů, netebooků, tabletů a chytrých telefonů, kde můžete hrát i to, co jste si kdysi dříve osahali manuálně.

Jenže, daleko dříve, než přišel tento svět dnešních elektronických her, tak tu bylo plno krásných zejména karetních i deskových her a občas se i někdo zamyslel nad tím, jak taková hra vůbec vznikla. To se zvlášť týkalo například  královské hry jménem šachy, kde skoro každá publikace pro začátečníky začíná jejich jistě zajímavou historií, kdy se v průběhu několika staletí dostala hra do Evropy, získala současná pravidla a stala se předmětem nejen rekreačním, ale i soutěžních turnajů.

Ovšem, takových her je více, co zaujmou širší veřejnost a dnes právě díky internetu není vůbec problém, se o každé něco dozvědět, nebo zjistit, že má i jiné méně známé varianty. Jednou z nich je i populární sudoku ( na obrázku), o kterém si řada lidí mylně myslí, že vzniklo v Japonsku. Možná by se leckterý čtenář divil, kolikrát tu již tato hra byla, aby znovu upadla v zapomění, ale nakonec se zrodila údajně její takzvaná nová historie v USA v roce 1979 už se současnými pravidly. A proč má ten japonský název ? To je právě to kouzlo této hry, jejíž historie šla především třemi kontinenty a dnes je známá po celém světě.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sudoku

Tady by mohlo být aspoň 6 dalších odkazů, kde je té historie více a dozvíte se třeba i o kakuro, nebo o systémů soutěží u nás i ve světě, ale hlavně je tato hra na rozdíl od mnoha jiných dobrá pro cvičení našeho mozku. Doma po vás samozřejmě nikdo neche nějakou rychlost a podle obtížnosti můžete být i v situacích, kdy dlouho nevíte, jak dále a čas se může zdát řešením hry až zbytečně neplodně zabitý, ale časem poznáte to kouzlo logických úsudků i radost z vlastních stále rychlejších úspěchů.

Sudoku tedy brání lenosti vašeho smýšlení, pokud jej neodhodíte. Je součástí mnoha novin po celém světě i u nás. Například je součástí pražských novin Metro, které jsou často volným doplňkem železničních nádraží Najdete ho na netu i ve speciálních časopisech o něm. Na rozdíl od mnoha jiných her může podle odborníků našemu smýšlení zřejmě opravdu prospívat. Jak se tvoří tato hra ? Někde jsem se dočetl, že od 90. let díky počítačovým programům rychle a jednoduše.

Donnersberg a 474 km.

Původně jem šel dnes dvě hodinky před západem slunce na krátkou kondiční procházku, ale rádio jsem si vzal  s rozpaky také. Nakonec jsem ho nechtěl ani vyndavat z batohu, když začaly občas drobně padat kapky a ani nemrzlo. To obvykle jdou jen místní stanice a blízká cizina. Jenže, čím výše člověk stoupal směrem k mělnickému zámku, tak se ukazovalo, že jde spíše o projev mírné mlhy, která vládla za řekou Labe.

Rozhodl jsem se tedy, že rádio přeci jen vyndám a prozkouším na teleskopickou anténu přímo jen několik frekvencí, kde by mohly být teoretické dálky. Ty frekvence už znáte mnohé z hlavy. To co vidíte na obrázku je jen archivní foto z mnohem lepšího dne, ale když jsem ve skrumáži stanic zaslechl němčinu, kde probíhal pořad podobný našemu ,, S mikrofonem za fotbalem" , tak jsem již tušil. Už jen fakt, že hrála Borussia Mönchengladbach nasvědčoval tomu, že to nejde z Bavorska,ale i vzhledem ke kolísání signálu od Rýna. Když jsem stejný fotbalový zápas potvrdil ještě na 98.8, kde by spíše mělo být rakouské FM4 z Jauerlingu, nebylo již pochyb.

Na 99.1 byla stanice SWR1 RP ze 474 km vzdáleného vysílače Donnersberg u Kaiserslauternu ( již za Rýnem) a na 98.8 SWR1 BW z vysílače Waldenburg ( 368 km). Pokud vám ty názvy stanic oproti našim připadají divoké, tak nehledejte složitosti. SWR ( Jihozápadní rozhlas), RP ( Rýn ( Rhein),Falc, neboli Porýní Pfalz. BW je naopak koncovka pro území Bádenska- Württemberska. 

🎭Mělnický masopust, Jarní prázdniny v muzeu...

Milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,

Srdečně Vás zveme na únorové akce! Již v neděli 15. 2. propukne v Mělníku masopustní veselí a na jarní prázdniny pro Vás připravujeme velkou novinku! 

Zapomeňte na nudu u obrazovek. Regionální muzeum Mělník přichystalo pro letošní jarní prázdniny akce pro rodiny s dětmi, které promění malé návštěvníky v nadšené objevitele, kreativce a snílky. Programy jsou koncipovány tak, aby hravou formou podporovaly polytechnické vzdělávání i čtenářskou gramotnost u dětí od 3 do 8 let. Tři dny plné zážitků startují vždy v 10.00 hodin v pokladně muzea. 

4. 3./10-12  MUZEJNÍ KORÁLKYÁDA
5. 3./10-11:30 PROJDĚTE SE MĚLNÍKEM S KOCOURKEM ŠVARCÍKEM

6. 3.//10-12 MUZEJNÍ ČTENÍ A SNĚNÍ
Kapacita je omezena. Rezervujte si své místo do 2. 3. na emailu: kralova@muzeum-melnik.cz.

 

Do 15. 2. na Vás ve velkém sále muzea čeká výstava Mělnický salón výtvarníků, která představuje tvorbu 27 autorů nejen z Mělníka a jeho okolí, ale i ze vzdálených míst naší republiky, Brna, Litomyšle a dalších. Zastavte se, přijďte se potěšit uměním a nechat se inspirovat.

V neděli 15. 2. se muzejní maškary opět rádi připojí k masopustnímu veselí! Mělnický masopust začíná v 10:00 tradiční zabíjačkou u Dobrého Kance. Průvod pak vyráží v 14:00 z náměstí Míru. Připojte se k nám! Masky vítány.

V pátek 27. 2. se koná další akce k výročí 50 let od vzniku CHKO Kokořínsko - Máchův kraj.  V 19:00 můžete vyrazit za sovím houkáním do  Kokořínského dolu. Pro více informací a další akce sledujte stránky Správy CHKO.

Výstava výtvarných prací soukromé mělnické školy Eriza s názvem Eriza-art ve vstupních prostorech muzea byla prodloužena do 20. 2. 2026.

 

Těšíme se na setkání s Vámi v muzeu!

Přeji krásný den

Kristýna Frelichová, DiS. 

PR a propagace 

Regionální muzeum Mělník, p. o.
Středočeského kraje 

nám. Míru 54, 276 01 Mělník 

T: 315 630 923, M: 728 620 651 

www.muzeum-melnik.cz