Aniž bychom si to uvědomovali, tak veřejně především před přáteli a známými pronášíme svévolně velmi často věty s těmito dvěma významy: Ten první je spojen s negativy, zní ,, To se to dnes vleče" a je nejčastěji spojen s pobytem v zaměstnání, ale také s různým čekáním v různých čekárnách i jinde. Druhou větou ,, Ten čas zase letí." vyjadřujeme určitou lítost nad koncem něčeho pěkného. V obou případech jde o jev, který nás moc netěší.
Co s tím, aby nám krásný čas pocitově tolik neutíkal ? Tady mi jednoznačně zabírají výlety hromadnými dopravními prostředky, které nutí člověka neustále něco řešit, něco kolem sebe vnímat, na něco být opatrný a zároveň nám vše zdravotně velmi prospívá v oblasti myšlení i pohybu. U zajímavé knížky vám doma bude čas utíkat rychleji, bude to příjemné, ale určité věci zdraví budou stagnovat.
Jak jsem tu již posledně naznačil, tak u mě před svátečním víkendem uzrála myšlenka na návštěvu Prahy. Chtěl jsem si zase po čase přivézt nějaké knížky, protože člověk si má dělat radost občasnými dárky, ale byly tu i další dva důvody. Jak jsem tu nedávno napsal, tak zatímco jsme se před covidem-19 zabývali jenom zábavou, tak nyní jsme upnutí na válečné dění, různé demonstrace i nepokoje a na rozsáhlé vnitropolitické problémy i změny.
To samo o sobě mě motivovalo k tomu, abych se také již konečně podíval do míst, která jsou denně nějakým způsobem v médiích, a kde se utváří všechno to, čemu říkáme politika a dějiny. Ostatně, již mnohokrát jsem tu zmínil, že když se v televizi díváte na něco, co jste viděli na vlastní oči a třeba si i na výlet vzpomenete, tak to je prostě vždy takový speciální zážitek.
Konečně, je to i příležitost, jak si zopakovat cestování, aby mozek člověka nezakrněl. Může vám to připadat úsměvné, ale řada lidí nechce cestovat veřejnými dopravními prostředky už jenom proto, že si neumí představit, jak by se se všemi nástrahami cestování zvlášť v takovém velkém městě vypořádala, děsí se na cestách různých přestupů i čekání na přípoje, jakož se obávají, že by zabloudili a ani pořádně nevěděli, kam vlastně chtějí jít.
Sám si raději kupuji jízdenky PID u nás v automatu na autobusovém nádraží, zvlášť při cestách do Prahy, ale i jinam, včetně cest zpět, než abych pak někde v blízkosti mnoha lidí třeba na hlavním železničním pražském nádraží zkoumal ve sporém osvětlení, jak si počínat na tamním možná modernějším, ale složitějším automatu.
Konečně, zatímco lístek do Prahy stál původně 80 Kč a platil tuším až 3,5 hodiny , tak dnes už platí jenom 3 hodiny, což je pro nás tady na Mělníku významný rozdíl. Zatímco dříve jsem si dokázal spokojeně nakoupit a ještě se dojít aspoň podívat k oblíbenému orloji, aniž bych na cestu potřeboval lístky dva, tak nyní už to je tak sotva na nákup.
Nakonec ještě jedna zajímavost. Zkoumal jsem možnosti úschovy batohů a zavazadel na hlavním pražském železničním nádraží, a ty komentáře ( recenze) byly na webu strašné. Složitost, již žádné mince a práce s číselnými kódy, ale s vypadávajícím telefonním signálem atd. Dobrou zprávou je, že v úschovnách na autobusovém nádraží Praha Florenc, se vám věnuje člověk, který vám vystaví lístek o úschově. Na základě délky úschovy, pak platíte nejméně 75 Kč.
Vážně mám mimo dovolenou problémy s ranním vstáváním, a tak jsem vyjížděl o sváteční sobotě spojí číslo 369 až ve 13.10 SELČ. Už na začátku jsem měl malé vzrůšo, protože jsem zrovna neměl dost drobných na lístky, prodejny nad 100 metrů čtverečních měly zavřeno, ale sehnal jsem. Navíc jsem měl čas optimální a mohl jsem si dovolit ještě procházku na vlakové nádraží.
Díky tomu vím, že někomu právě ulétlo mládě vzácného papouška ( plakát na konci článku), a že má společnost RegioJet na nádraží také vedle dveří na peron svůj automat na jízdenky. Nevím tedy, jestli ukončila společnost prodej jízdenek v osobní pokladně, protože jsem je nikdy nepotřeboval, ale je to prostě tak. Zvyk je železná košile a pokud neužívám jízdenek PID a DÚK, tak už jen obvykle Jízdenku na léto. Nicméně jste byli začátkem září svědky toho, jak krásně a levně se dá dojet do Aše a zpět na pouhou DÚK a Egronet .
Vyjel jsem tedy ve 13.10 téměř plným autobusem a cesta byla nekonečná. Těch zastávek, jízda 45 minut a ,, To se to vleče :-) " Jenže na tom výletě to jde. Užíváte si výhled z okna, koukáte, co se kde zase změnilo a občas si vaše oči najdou i nějakou pohlednou spolucestující :-). Autobus mi tedy na nějaké čučení do mobilu nikdy jako vhodný dopravní prostředek nepřipadal.
Konečně, pokud vás zajímá návrh jízdního řádu železnice pro rok 2024, tak by měly přímé vlaky z Mělníka opět končit na hlavním nádraží v Praze, ale má to svá ale. Pořád jde o zastávkové vlaky, které to jedou do centra Prahy nějakých 70 minut. Při použití zastávkového autobusu linky 369 a metra to odhaduji na 60 minut.
Další výhodou pro cestující po železnici je fakt, že jste hned v železničním uzlu i u metra jenom stanici od Václavského náměstí, bez nutnosti nějaké pěší procházky z Masarykova nádraží, ale pro železničáře to má jisté nevýhody, které mohly být již dávno vyřešeny, kdyby se dotáhly plány tam, kam původní návrhy směřovaly.
Ti si totiž stěžují, že stoupne hustota provozu na přetíženém hlavním nádraží. To však by nemuselo být, kdyby vlaky pokračovaly někam dále. V minulosti to bylo často nádraží ve Vršovicích a uvažovalo se svého času veřejně a dost o protažení části linky 070 do Dobříše. V současnosti je časově samozřejmě nejlepší, když můžete využít přímých autobusových linek mezi Mělníkem a Prahou, ale když ty jezdí pouze o pracovních dnech.
Také železnice si je vědoma, že pokud chce uspět, tak je třeba zrychlit a mít i zde nějaké přímé linky, ale to vše je nejen otázkou modernizace trati ( například zdvojkolejnění trati v úseku Praha - Všetaty), ale samozřejmě toho dalšího, jako je dostatek vlaků, personálu i dobrých a realizovaných nápadů.
Už se vám někdy stalo, že jste chtěli někde platit nějakou kartou a bylo to technicky k ničemu ? Myslím, že to asi každému sebere hodně náladu a vězte, že jsem se k dalšímu programu výletu musel moc nutit, ale bylo to i tak nejlepší řešení.
Tedy, povedlo se mi včera, že jsem chvílemi uvízl v kolonách davů, které téměř stály, ale naštěstí tu byla řada úseků, kde to mělo relativně spád. Ostatně, na královské cestě by bylo spíše divné, kdyby pozdě odpoledne v sobotu v 15.30 ve státní svátek zela návštěvností z časů covidu-19.
Ten náš nejslavnější orloj dnes můžete obdivovat s reálným časem i na webu, nebo jako program v mobilním telefonu, ale nejvíce si jej stejně užijete tady. Poloha slunce na zvěrokruhu vám navíc ukazuje, jak vysoko slunce nad obzorem je a dává dobrou grafickou představu o proměnách v rámci celého ročního cyklu. Svým způsobem i vidíme, kolik cesty ještě zbývá do zimního slunovratu.
Orlojem jsem se však v minulosti zabýval několikrát, a tak již pojďme dále. Psal jsem již mnohokrát, že člověka v první řadě řídí optický vjem, který lze také přeložit slovem krása. Až pak nás teprve někoho čeká to další, což bychom mohli nazvat pojmem zájem. Tady přichází na řadu spousta často placených autorů, kteří jsou schopní vám věci na obrázcích vyložit do nejjemnějších historických detailů.
Pro mě pozbývá taková věc smyslu, stojí spoustu času, který mohu věnovat zase jiným aktivitám a nakonec se dozvím podle sledovanosti článku, že ta Praha ( aspoň některé články) zase nikoho tady moc nezajímá a nezapomenu na zcela nesmyslný komentář, který mi doporučil, abych se tam odstěhoval, když jsem si kvůli množství fotografií dovolil napsat malý seriál. Prostě, řekl bych až úpadek a barbarství. Když mě něco nebaví, tak to nečtu.
Také v Praze byl 28. října Den Středočeského kraje, a tak nebyly otevřeny jenom politické budovy ale i různé chrámy a kostely. Ovšem, Mělničan by si asi položil otázku související s cestou na místo i s čekáním v různě dlouhé řadě. Ono to má snad zřejmě i nějaký spád, byť jsou v nabídce až hodinové výklady s průvodcem, ale my si to prostě ani neumíme představit, že bychom měli někde stát, a pak tam ještě strávit hodinu a třeba jít na další frontu a další hodinovou prohlídku zase někde jinde.
Nicméně jsem si hodně vyslechl a ti lidé jsou osloveni krásnými interiéry a prý přichází v množství, které má vzestupnou tendenci. To se ví, že už jsem se nemohl dočkat hlavních cílů cesty, šlo se místy dost pomalu, a tak jsem prostě fotil a fotil věci, které fotím notoricky asi tak, jako my všichni tady na Mělníku ten náš zámek na kopečku osázený vinicí a další věci v okolí.
Relativně nedávno jsem tu psal o místní části, která je jakýmsi pokračováním malostranské Kampy a nese jméno Pražské Benátky. Končí někde v místech, kde se Čertovka vrací do Vltavy. Pokud bychom však došli po Karlově mostě a Mosteckou ulicí až na Malostranské náměstí a dali se vpravo, tak se v severní části náměstí potkáme s dvěma nenápadnými ulicemi s příznačnými jmény Sněmovní a Valdštejnská, která však zprvu nese jméno Tomášská.
Ty ještě propojuje ulička Thunovská.Jak již sám název ulice napovídá, tak jsme se ocitli před Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Jak vidíte, tak po 16. hodině tu již byl konec prohlídek, ale mně šlo tentokrát o to, abych konečně již tato místa Prahy pro sebe i pro vás také objevil. Můžete se dočíst, že se nachází na místě tří paláců a v zadní části je pak celá řada výjezdů pro auta.
Ostatně, možná že je výhodnější se sem podívat při nějaké veřejnosti přístupné schůzi, kterých je celá řada a najdete je na webu, kde jsou podrobnosti takové návštěvy. Strážci u všech těchto staveb odváděli perfektní práci a dalo se s nimi domluvit, jak ještě uvidíte.
Velvyslanectví Albánie o kus dále naproti.
To už je Valdštejnský palác, kde nám sídlí Senát ČR a od PS jej dělí jedna společná ulice.
Také tady již bylo po prohlídkách a zahrada byla uzavřena, ale bylo možné projít ještě částí objektu.
Socha Albrechta z Valdštejna. Já se pak vydal ještě k Úřadu vlády, abych to měl komplet a pomalu jsem se uchyloval k myšlence, že se přes Karlův most vracet nebudu. Cesta skýtala řadu romantických pohledů, byť žel často proti zapadajícímu velmi podzimnímu slunci.
Památník československých letců RAF na Klárově. Víte, s čím má také bloger často problém ? Nacházíte se v místech, která jsou třeba i jen nějak krátkodobě spojeny s vašim osobním životem a přitom si říkáte : ,, Co je ale komu do toho, když ani nejsem nějaká veřejná osobnost, ani nejsem autor knihy ?" Takový spisovatel Jan Hocek má ve svých cestopisných knihách prakticky na každém druhém místě někde v přírodě nějaké své staré vzpomínky, které neopomene v knihách napsat, protože mu to prostě nedá.
A už jsem před Úřadem vlády ČR. Tady ještě byla prohlídka a sami vidíte, jaká tam byla fronta.
Naproti přes ulici to bylo, jako na fotbale. Jedna trumpeta, dva bubínky a nějaký očekávaný protivládní slogan. ,, Stop vládě !!! Odejděte - Už dost !!! ( po zvětšení snímku) Bylo evidentní, že jde o nějakou partičku, která se ještě usmívala a lehce se bavila.
Koho by v čase, kdy Izrael právě zrovna na sobotu 28.10. rozjel pozemní operaci v pásmu Gazy a sympatie různých vlád jsou tak rozdílné zajímalo zrovna něco jiného ?
U Úřadu vlády jsem dostal otázku jednoho strážníka : ,, Kampak ?!" Ale, jak jsem psal, tak to jsou lidi na svých místech. Pochopil rychle po mé odpovědi, že si jdu jenom vyfotit ceduli a navíc tu mám krásný dokument v detailu o tom, jaký tu byl vůbec o akci zájem, který prý stále stoupá.
Pak mi strážník potvrdil, že areál lze skutečně obejít a minimálně si prohlédnu přes plot jinak uzavřenou zahradu, která byla veřejnosti tuším přístupna naposledy 14.10. Jak jsem již psal, tak bohužel to bylo vše proti slunci. Na zahradě sice nějaké osoby posedávaly v blízkosti fontány, ale byl na ni špatný výhled.
U zadní branky stál strážník, který mi oznámil, že nemá problém, abych si z místa za brankou udělal nějaký snímek, ale dále se nesmí, což jsem chápal. Žel to bylo proti slunci a hlavně jsem na fontánu stranou zcela zapomněl.
Zahrada Strakovy akademie je krásná, ale žel mi to napoprvé moc nevyšlo. Socha vlčice a lva byla rozmazaná, vodní prvky jsem nakonec opomněl, a tak tu mám aspoň dvě krásné sochy.
Socha Kleopatry ( vlevo)
Sibyla Lybijská ( vpravo)
Inu, mám o Kleopatře trošku jinou představu, ale sochy krásné. To už jsem měl celkem rychle jasno, že to vezmu pěšky na Letnou a do Holešovic na metro tak, jako za starých časů.
Jak jsem tak stoupal strání na Letnou, tak už jsem z dálky slyšel pořádnou demonstraci.
To vypadalo na nějakou akci na podporu Palestiny a přihlížející ve stráni to natolik ohromilo, že jsem natočil i dvě krátká videa. Jedno to hlasitější, byť kratší sem dám. Telefon už byl téměř vybitý.
To jedno je fakt málo, ale tady se zase zklidnili :-).
Z Letné jsou krásné výhledy.
V časech, kdy ještě trénoval Václav Ježek ( podle nějaké ankety prý nejlepší fotbalový trenér 20. století u nás) a hvězdou sestavy byl asi nejvíce Josef Chovanec ....
.... jsem se sem díky kamarádovi několikrát podíval. Jo, to se ještě roznášelo pivo mezi diváky, lístek za 22 Kčs mi přišel z nějakého důvodu levný a fotbal jsme ještě od časů Bělehradu 1976 pořád hráli na slušné úrovni :-). Tak, ne že bych nezaznamenal, že jsme teď zrovna klubově nějak nezabodovali, ale koeficient fotbalového úspěchu státu vytrvale klesal a zájmy šly jiným směrem.
Tady jsem si na památku vyfotil místo, kde se snad po téměř 40 letech nic nezměnilo. Nevím už , od kolika hodin se ve středu ty zápasy hrály a pravdou je, že řada podniků končila pracovní dobu ve 14.30, ale bylo téměř nemyslitelné jít pěšky od autobusu z Holešovic pořád do kopce a nezastavit se tu na kus předzápasové radosti. Jaký paradox k dnešku, kdy jde fotbal téměř mimo mé zájmy.
Co ještě k svátečnímu výletu do Prahy na významná politická místa dodat ? Došel jsem asi v 17.45 na metro do Ládví a přijel jsem o hodinu později. Obvykle se na četná místa vracím, tak není vyloučeno, že tu budou třeba i jednou fotografie, kde nebude ani slunce v protisměru, ani šero a možná bude i lepší nálada.
Pohodový vstup do 44. kalendářního týdne.
