čtvrtek 30. srpna 2012

Alphaville na Mělníku.


Ani člověk neví jak a čas dovolených a prázdnin je pryč. Pak již to dlouho netrvá a na dosah máme největší mělnický svátek, kterým je Mělnické vinobraní. O vinobraní a o jeho programu, se pak mluví opravdu dlouho. Jednou ze sledovaných věcí je příjezd různých hudebních skupin, protože, ať se to někomu líbí, nebo ne, tak svět show-bussinesu je prostě velkou součástí našeho života. Stačí jen pustit rádio.


Asi největším hitem Mělnického vinobraní v jeho historii byla západoberlínská skupina  Alphaville, kterou proslavil hlavně nesmrtelný hit Forever young z roku 87. Zde se na kousek vystoupení ( přímo této písně) této skupiny na Vinobraní 2009 můžete podívat a ani se nechce věřit, že už zase utekly další tři roky.



                                         


úterý 28. srpna 2012

Po cyklotrase do Budyšína a zpět.


Vyjet si jenom tak prakticky na otočku na sever republiky je dnes trochu drahý rozmarný špás, a tak bylo samozřejmě třeba krátký 4 km dlouhý výtet ( k severnímu bodu republiky a zpět) něčím nastavit. Možností se nabízela celá řada. Zajímavou oblastí v této části vlasti je například takzvané Kyjovské údolí, kterým protéká říčka Křinice. Ta pramení u nás, později v Německu plní stejnou funkci, jako naše soutěsky na Kamenici u Hřenska a nakonec se u Bad Schandau vlévá do Labe. Pak je tu celá řada rozhleden, množství křížových cest, anebo se zkrátka cestou zpět zdržíte na dvou velmi navštěvovaných místech Lužických hor, kterými je vrch Jedlová s rozhlednou a zřícenina hradu Tolštejna. Rozhodnul jsem se však pro variantu, která by se dala nazvat větou: ,, Když sever, tak už sever." Díky podobným blogerům cestovatelům přišel zkrátka typ na prozkoumání cyklotrasy Spreeradweg ( cyklotrasa podle Sprévy), respektivě údajně její zajímavé části od hranic do Budyšína.


Protože nerad vstávám a navíc jsem si zašel k nordkapu, tak jsem začal až ve 14 hodin, což se neukázalo, jako příliš šťastné. Povzbuzen slovy, že to nic není a představou, že to pojede, jako kolem Pšovky na Kokořínský Důl, jsem vyrazil za dobrodružstvím, ale brzy se ukázalo, jak se mýlím.V první vesnici s předlouhým názvem Steinigtwolmsdorf jsem byl ještě plný optimismu a těšil se z pohledu na mlýnské kolo v korytě potoka, podstávkový dům, jaký je tu doma, či pěknou zajímavou  hasičárnu a budovu se slunečními hodinami. To mě však brzy přešlo, když se náhle udělalo horko a následoval prudší sjezd a stoupání.


Do údolí řeky Sprévy to byla ještě slušná dálka přes jeden velký kopec a takovýto krásný záběr na naši vlast jsem zaznamenal u vsi Weifa.


Když jsem konečně v 15.40 dorazil do městečka Schirgiswalde na řece Sprévě, zdálo se, že už to bude jenom s kopce, ale opět omyl. Trasa byla totiž vedena z nějakých důvodů do kopce, což přineslo trošku rozhled, a pak zase s kopce. Vůbec se nedá říci, že by v následující části vedla nějak podle řeky, ale spíš podle silnic.


V jednom místě jsem dokonce přehlédnul odbočku a posledních cca 7 km jsem jel již podle hlavní silnice od jihu do Budyšína. To se nakonec ukázalo, jako částečná časová výhoda a naskytly se i pěkné výhledy do okolí.


Překvapilo mě, že se vůbec nikde nedostanete s jízdním kolem mezi auta, ani mezi vesnicemi a to asfaltové provedení vidíte na fotce.


Ve vlastním hlavním městě Horní Lužice, pak již jsou řešeny pěší i cyklotrasy leckde zámeckou dlažbou. V 16.50 jsem tedy dospěl k obrátce a tachometr vykazoval cca 33 km.


Budyšín ( Bautzen) nebylo třeba nějak zkoumat, protože jsem tam byl před rokem, tak zbývalo aspoň nechat zapozovat jízdní kolo na nejsevernějším místě v jeho životě :-). Cestou zpět jsem viděl třeba tyto zajímavé informační hodiny...,

..., ale i konečně opravdu romantická místečka na Sprévě.


Bohužel, pokročilá hodina vykonala své a nebyl už moc čas na nějaké vychutnávání okolí. Zažil jsem takové dvě příhody, na které již s veselou vzpomínám. Třeba, když jsem si myslel, že už jsem snad kousek před hranicemi, a pak mi jeden domorodec ukázal, že jsem vlastně teprve u Budyšína. To právě způsobila zátočina řeky v blízkosti města. Pak jsem zase nevěděl, že Němcům ze sousední vsi vůbec nic neříká český název Lipová, protože mají svůj odlišný název. Potěšilo mě však, že někteří znali i Mělník se soutokem, a když jsem byl na dně s tekutinami, dočkal jsem se od jednoho hospodáře v sobotu asi ve 20 hodin pomoci. Po přejetí hranic došlo k určité opravdové úlevě :-), a ikdyž slunce zapadalo a posledních 10 km bylo po hrozné cestě, kdy bylo třeba i kolo vést, byla to zase romantika. Konečně jsem ve 20.40 spatřil auto na svém místě a tachometr mého kola ukazoval 70 km. A tak jedna rada závěrem, která se vždy nepodaří. Na výlety je třeba jezdit leckdy včas. Poslední veselá kapitola byly mé osobní mapy, ale to tady snad ani nebudu raději psát :-).Vše má ale svůj rub i líc, a tak je nač vzpomínat a čemu se zasmát. Bílé dny se již krátí.


Rybník nedaleko obce Severní přinesl podvečerní romantiku. O 100 km dále na jihu se protrhla oblaka a řádil déšť jak pominutý.

neděle 26. srpna 2012

Nordkap České republiky.


Už se nějak stalo pravidlem, že když se sejdou Češi, kteří rádi cestují, tak si začnou přitakávat :,, Jo jo, máme nádhernou republiku. Škoda, že si toho někdy nevážíme." Naši předci pro ni měli možná větší cit, když stavěli rozhledny a zakládali obrovskou síť turistických značek. Na druhou stranu nutno říci, že se dnes množí sortiment s upomínkovými předměty, infocentra rostou jako houby po dešti a k dostání jsou různá DVD propagující naši vlast i svým občanům. Je to asi tak trochu škoda, protože, pokud chce někdo, abychom byli většími vlastenci, pak by byla taková propagace vhodnější prostřednictvím Televize, jako je tomu zejména u západních sousedů.


Když jsem psal minule o Fukovském výběžku, kde byla v roce 1960 srovnána naše nejsevernější vesnice se zemí v důsledku lepší obrany hranic, tak již bylo jasné, že odtud je již jen krok k tomu, aby člověk zatoužil poznat nejsevernější místo naší republiky. Je to až překvapivé, ale tomuto bodu  naši vlasti, se dosud nedostalo vůbec žádné popularity. Dokonce sem nevede ani turistická značka. Jen na internetu se objevilo několik článků od lidí, kteří se sem vypravili. Pokud z nejsevernějšího města ČR Šluknova pokračujete dále na západ, přijedete do obce Lobendava, kde se vydáte vpravo k severu do obce s příznačným názvem Severní. Je to nyní nejsevernější obec ČR. Odtud pak vede k severu již jen úvozová cesta, kde je povolen pouze pěší a cyklistický provoz. Vlevo zahlédnete ve stráni naši nejsevernější chalupu a za ní se nalézá Buková hora ( ne ta naše u Ústí nad Labem s televizním vysilačem). Cesta by nás zavedla přes hranici do Německa, ale v místě, kde potkáme hraniční patníky, se vydáme úzkou stezkou podle nich. V době dešťů jsou tu poněkud trochu bažiny a teče tady takzvaný Severní potok. Zbývá nám jeden kilometr chůze po prošlapané stezce, podle potoka a patníků.


Ironií je, že ač je to pro sousední Německo nevýznamné území, přesto právě Němci sem zavedli naučnou okružní stezku ze svého území, která je v této části zaměřena především na ptactvo.


Cesta podle potůčku je čím dál více romantičtější a dvě ženy na kolech mi oznamují, že je to vážně nádhera. A skutečně, je tu velmi vlhký vzduch, místy rostou mechy a přesličky, a v poslední fázi se dokonce objeví i obrovské balvany. Vůbec nemůžu pochopit, že už máme 24 let po revoluci, vykládáme o turistickém boomu a tato republika nemá pro ni k tak významnému bodu ani turistickou značku.


Konečně jsem u cíle, kterým je docela obyčejný hraniční patník s číslem 2/40. České tabulky jsou tu instalovány teprve nedávno a jsou celkem tři. Ta nejstarší je z plechu kdesi na stromě a prakticky nečitelná. Tuto důstojnou cedulku sem dali kolegové až z Moravy. Když se podíváte na tu velkou tabuli nad kolem, tak ta je v němčině a ten spodní díl je česky. Píše se tam, že jsme na nejsevernějším místě České republiky a historicky také  Rakousko-Uherské monarchie. Tady je Česká republika nejvíce zakousnuta do Německa a je odtud nejblíže k Baltu.



To si ostatně můžete přečíst na obrázku. Jinak je na spodním obrázku celý komplex tohoto místa, který je německý. To poznáte už díky přítomnému odpadkovému koši a také zde nechybí schránka s deníkem a tužkami, aby-ste se mohli zapsat do návštěvní knihy tohoto místa. Deník byl dodán po výměně v červenci tohoto roku dvěma občany ze sousední německé vesnice.


Když se podíváte na ten obrázek dole, tak vidíte ty velké balvany. No není to nádherné místo?

Romantikou Šluknovského výběžku jsou především pasoucí se stáda ovcí i skotu a občas nějaký ten rybník, kterých je tu docela dost.


Můj výlet měl další pokračování, a proto to jízdní kolo, ale to už by bylo o něčem jiném. Jsem zvědav, zda se toto místo dočká také jednou nějaké větší publicity, když je zeměpisně pro nás tak významné. Mohu ale říci, že ta cestička k tomu našemu Nordkapu, jak píší Němci na  cedulích, je skutečně hezká.

sobota 25. srpna 2012

Již dnes slavnosti v Podkováni.


Fotografie  a reportáž z akce tady nebude, protože mám jiné plány, ale můžete akci navštívit a fotografie tady rádi zveřejníme. Případně i vaši recenzi. Není mi známo, že by se Roman Rak ( zakladatel blogu) nějak zařekl, že už sem žádným článkem nepřispěje. Nějakou tu adresu tady jistě najdete. Jinak se Soutok přiblížil číslu 100 tisíc návštěv od svého vzniku a můžete se těšit na hitparádu návštěvnosti článků.

neděle 19. srpna 2012

České Švýcarsko není jen soutěska a Pravčická brána.



Asi mi dáte za pravdu, že kromě chlazení se v chládku, nebo někde ve vodě, se toto tropické počasí k ničemu nehodí, a protože se blíží i zajímavá meta návštěvnosti Soutoku, tak trošku sáhnem do archivu. Mimochodem, proudí k nám nyní západosaharské počasí a až u nás bude zítra 35 stupňů, tak si vzpomeňme, že tam už mají od středy prý 45. Musí být radost tam pracovat :-).

Ale, pojďme k téma, které se může v příhodnější chvíli hodit. Česko-Saské Švýcarsko je oblast, která není relativně daleko od Mělníka a leží hned za Českým Středohořím, na které koukáme od zámecké vyhlídky u knihovny. Většina z nás si vybaví slavnou Pravčickou bránu u Hřenska, která je vůbec největší branou tohoto typu ve Střední Evropě, nebo zdejší lodičky na Kamenici. Článek tu již nedávno o lodičkách byl a rok po mé návštěvě poničila soutěsku povodeň. Nicméně, místní už dali vše dopořádku a ani nemohli jinak. To je pro oblast velký turistický finanční přínos. Každý jedinec přinese do kasy za plavbu po Edmundově (Tiché) soutěsce 80 Kč a za plavbu po Divoké soutěsce 60 Kč.



Jenže, Česko-Saské Švýcarsko nabízí turistům mnohem víc a to stále ještě nepíšu o zajímavých cílech na druhé straně hranice. Velice krásná je takzvaná Mariina vyhlídka nad obcí Jetřichovice, které leží jen nedaleko od míst, kde se pluje na lodičkách. Vděčíme za ni hraběti Kinskému, který má na svědomí ještě další vyhlídky, které většinou propojuje červená značka. Této dal jméno po své manželce v roce 1856 http://cs.wikipedia.org/wiki/Mariina_vyhl%C3%ADdka .

Kromě hraběte Kinského, se budete v této oblasti setkávat ještě se jménem hraběte Edmunda Clary-Aldringena. Ten má hlavně na svědomí plavbu po soutěskách, ale i třeba skalní vyhlídku Belvedér nad řekou  Labem nedaleko Děčína. Zdá se, že někde u nás žil jeho předek. Pokud se vydáte po žluté ze Štětí do Liběchova, tak půjdete i podle Hraběcí kaple. Tam byl v roce 1720 zabit hrabě J.V.D. Clary a mám takový dojem, že tento byl hodnocen svým služebnictvem velmi záporně, ale to to jsme někde úplně jinde a jen tak na okraj. Musíme však uznat, že některá hrabata v české minulosti udělala opravdu záslužné činy, když přispěla myšlenkou či především kapitálem.



Pohled z Mariiny vyhlídky je opravdu nádherný a mnoho filmařů sem jezdí filmovat krajinu, západy a východy slunce. Tento poslední snímek však není snímek z vyhlídky ( domek na skále), ale pořídil jsem ho cestou z Mezné do Jetřichovic. Kopce mezi Hřenskem a Šluknovským výběžkem na mě tak zapůsobily, že jsem musel zastavit. Nemáte pocit, že tu možná filmovali film ( komedii) Rodinné trampoty oficiála Třísky? V každém případě, až pojedete někdy z lodiček v Mezné, vyplatí se v Jetřichovicích zastavit. Mariina vyhlídka je asi jen dva kilometry za obcí, a pokud se rozhodnete projít všechny kinského vyhlídky, tak počítejte tak s 12 kilometry ve skalním terenu. Zpět k domovu můžete pokračovat přes Českou Kamenici,Žandov a Kravaře, nebo přes zajímavý skalní útvar Panská skála ( Varhany) a kolem Nového Boru.

Aktualizace 12.2. 2022 :

Protože jste dnes mnozí na článek klikli, tak jsem se na něj podíval a došel jsem k názoru, že jsem tady toho mnoho nezmínil. Inu, je vidět, že jsem to psal před 10 lety.

Zmíněný film se tu opravdu točil a i já zde navštívil  pak  i další místa. Prošel jsem všechny tři zmíněné vyhlídky, navštívil jsem i pohádkový Dolský mlýn ....


.... zavítal jsem koncem září 2012 na sever Šluknovského výběžku a v lednu 2020 zase ke Krásné Lípě do oblasti Brtnických ledopádů .....



Najdete tu články z cyklostezky do Drážďan ( září 2012) i podle Sprévy do Budyšína , Jedlovou, Tolštejn, Luž, Hvozd, ale to by člověk musel prostě listovat kalendáriem a přemýšlet, kam se vůbec všude už vypravil. Přitom to máme vše na dosah a jen kousek od našich domovů.

sobota 18. srpna 2012

V Luční boudě podnikat umí.


Pohled na Sněžku i úpatí Luční hory ze Západních Krkonoš.

Málokterý turista i příznivce zlatavého moku přehlédnul zprávu o otevření nejvýše položeného minipivovaru u nás na Luční hoře v Krkonoších. Dostatečnou reklamou byla i návštěva presidenta republiky v den otevření, který ji slavnostně otevřel a spojil se svým každoročním osobním výstupem na Sněžku v rámci dne Sv. Vavřince.( tradiční turistická akce)

Nyní už mnozí víme, že se tamní pivo jmenuje Paroháč, po skupince jelenů, která mívá kolem boudy svou pravidelnou stezku. Od strohé informace je již jen krůček k objevení webu a člověk tak objeví neuvěřitelný sortiment nabídek, které nejstarší krkonošská bouda svým návštěvníkům nabízí. Až člověk žasne, co vše se dá vymyslet a rád dávám ten odkaz sem na stránky Soutoku. Navštivte http://www.lucnibouda.cz/

Součástí stránek je i on-line kamera s výhledem na Sněžku. Ironií osudu je, že mnoho nechybělo a tento objekt vzal za bývalého majitele za své. Historie je přitom nesmírně zajímavá. Leckde se uvádí datum vzniku 1623, ale přitom tu prý již snad v 15. století stála jakási bouda a dnešní podoba je z roku 1940, kdy tu bylo školící středisko wehrmachtu, výcvik leteckých radistek a hitlerjugend. Bouda byla dále v minulosti kulturním místem, kde se konaly i plesy a nyní se zde zase rozjíždí společenský život. Jak tak čtu, tak jsem ji navštívil krátce v době její největší krize v roce 2002.

Česká rádia porušovala léta zákon, ale chystá se revoluce.


Vysilač rádia Lausitz na vrchu Schafberg u Lobau. U nás na Mělníku je běžně k zachycení na kmitočtu 107.6 MHz, pokud jste správně překážkou odstínění proti jiným stanicím. Na 107.7 se totiž tlačí rádio Beat z Berouna a rádio RSA z Fichtelbergu u Klínovce.

Tak to člověka vždy dostane, když vypluje na povrch nějaké svinstvo z naší republiky. Originál článek je tady na http://blog.digizone.cz/jakub-melin/prichazi-revoluce-v-rozhlasovem-fm-pasmu/

Souhrnem lze říci, že naše stanice na VKV už léta přepalují povolený výkon, což způsobuje prolézání na ostatní kmitočty, rušení se s dalšími stanicemi, špatný poslech, sykavky a zřejmě stížnosti od sousedů v pohraničí. Toto vše by mělo být od 1.1.2013 kontrolováno a tvrdě postihováno, což je určitá radost i pro nás, kteří máme radost, když si občas na chvilku pro radost naladíme zahraniční a na VKV vzdálenou stanici.Na druhou stranu optimismus není moc na místě. Na Slovensku se řeší vše mnohem rychleji, pružněji a důsledněji. U nás stále televizní reklamy řvou a i přes stížnosti lidí s tím nikdo nic nedělá a jen se kecá. Ale, vždyť to všichni vidíme, jak to u nás všechno je a občan má prakticky denně možnost vidět schůze parlamentu, jejich výtvory apod.




čtvrtek 16. srpna 2012

Se Startem Mělnickem.

     

Pohled k mlýnu Štampach a na ostrůvek z Máchovy cesty na skále.

Málem by člověk zapoměl. Když jsem šel v červnu Hrozen, tak jsem také přišel k této propagačce.



logo_Start.jpg
logo_Start
Oddíl turistiky SK START PRAHA – KČT, odbor START

SE STARTEM MĚLNICKEM
(Memoriál Jiřího Novotného a Zdeňky Vítkovské )

Veřejný pochod 10, 20, 30, 50 km , cyklotrasa 60 km
1.    ročník
sobota 18. 8. 2012

Start:  Restaurace hotelu Nádraží Mělník 7.00-10.00 hod., trasa 10 km do 13.00 hod.
Cíl: stejný – do 20.00 hod.
Ubytování:   hotel Nádraží Mělník, tel. 315 626 893. Objednávky co nejdříve individuálně. Dále i autocamp Mělník, 315 623 856, www.campmelnik.cz - zde také stanování.

Trasy:  do kilometráže všech tras je započítána prohlídka Mělníka

Trasa 10 km:  Hotel Nádraží Mělník – Hořín – Mělník
Trasa 20 km:  Hotel Nádraží Mělník – Bílé Břehy – Lhotka - Chloumek – Mlazice – Mělník
Trasa  30 km:  Hotel Nádraží Mělník – Mlazice – Chloumek – Mělnická Vrutice – Záboří – Mělník
Trasa 50 km:  Hotel Nádraží Mělník – Bílé Břehy – Lhotka – Kokořín – Harasov – Mělník
Cyklotrasa 60 km: Hotel Nádraží Mělník – Harasov – Kokořín – Dobřeň – Vidim – Tupadly  -  Liběchov - Mělník

Startovné:  dobrovolné
Akce se koná za každého počasí, účast na vlastní nebezpečí.

Kulturní zajímavostinapříklad:

Mělník
Chrám sv. Petra a Pavla – původně románská bazilika z 15. stol., gotická věž s barokní bání, oltářní obraz K. Škréty aj., Kostnice.
Zámek – architektonické prvky počínaje dobou románskou, dnes především známý jako renesanční památka, busta básníka Viktora Dyka na terase před zámkem                    
Radnice – gotický arkýř kaple sv. Barbory, ukázky měr českého a rakouského lokte
Pražská brána z r. 1535
Kostel sv. Ludmily se zvonicí, kostel Čtrnácti svatých pomocníků aj.
Regionální muzeum Mělník, vzniklé 1888
Zpřístupněná studna s nejširším průměrem v ČR 4,54 m
a mnoho dalších památek

Informační centrum  v ul. Legionářů

Občerstvení:  Především v „domovské restauraci“, další podrobné informace na startu.

Odměna:  hezký den na Mělnicku a hezký diplom.

Spojení z Prahy:

ČD trať 070 z Pha-hl.n. směr Turnov, přestup ve Všetatech na trať 072 směr Ústí n. Labem – západ
BUS od zast.  Metra Praha-Holešovice, kde ve směru od centra výstup z posledního vozu metra, pak nahoru a doleva k BUS směr Mělník – Štětí

Další informace:

www stránky: turistika.skstart.com
Mgr. Miloš Hájek,  721 138 144

Mělnicko vás vítá !

http://www.sluncesenojzd.eu/obr/vino.gif







       


úterý 14. srpna 2012

Spréva pramení kousek za Mělníkem.


Pramen Sprévy pod Kotmárem střeží dva strážci připomínající vojáky z druhé světové války :-). Nápis však hlásá: Našim padlým 1914-1919.Čili, jakýsi pomník padlým 1. světové války. Pod ním nápis Spreequelle.

Kdysi mi řekla jedna paní z Mělníka: ,,Člověče, proč bych měla vědět, kde je nějaká Lhotka, nebo Vysoká? U nás je vše na jedno brdo. Jo, dovolená ve Splitu u moře, to má smysl." Doufám, že je to jen veselá historka a většina lidí ví, kolik máme u nás všelijakých krásných míst.

Pak jsou ale místa zvláštní, kam se ani tak nejezdí kvůli soutěskám, či skalním městům, nebo krápníkovým jeskyním, ale jejich kouzlo je zeměpisné. Už školáček, který vidí prvně mapu naší republiky, je zaujat dvěma výběžky na severu, které vypadají při troše fantazie, jako ouška nějakého zvířete a čumáček můžeme udělat v Aši.


Pohled na vysilač rádia Lausitz.

Cesta do těch dvou severních výběžků je vskutku krásná. Nejprve nás z dálky zdraví namodralá hradba blízkých i vzdálených kopců a už si můžeme nechat zdát o krásách, které hory nabízejí. Jakmile hory překleneme a cesta se rozeběhne s kopce jakoby směrem k Baltu, začne se krajina tvářit zemědělsky, jako kdesi u nás, ale přec jen je taková kopcovitější a odlehlejší. Pro leckterého výletníka tu zase nic tak zvláštního není, ale program se určitě vytvořit dá. Dnes už totiž není potřeba hledět na hranici, jako na cosi důležitého a klidně můžeme namíchat cíle z obou stran hranice do jednoho programu.


Kopce na Děčínsku.

Díky dost dobré silnici mezi Mělníkem a Českou Lípou, a ještě lepší a rychlejší obchvatové silnici do Rumburka, jste za pouhou hodinku a čtvrt na samotné hranici, která dělí český Jiříkov a německý Ebersbach. Nahoře na kopci nad Ebersbachem je nekrytá rozhledna s nádherným kruhovým rozhledem, odkud si můžete prohlédnout Ještěd, Hvozd,Luž, Klíč,Jedlovou, kopce na Děčínsku i kopce v Lužici. Určitě nepřehlédnete kopec u města Lobau, kde je umístěn vysilač rádia Lausitz, které na 107.65 MHz leckde chytíte i na Mělníku. Krajem by vás měla zprvu provázet červená značka, ale značení je hrozné. Rozhodně jsem užil mapu a celkem se lze orientovat pohledem v terénu.

Ještěd od severozápadu.

Červená vás dovede asi po třech kilometrech k prvnímu ze tří pramenů německé národní řeky Sprévy. Druhý pramen je o dva kilometry dále před koupalištěm v Neugersdorfu. Objevil jsem tu velkou zahradní železnici a je neuvěřitelné, že téměř každý dům má někde saskou, nebo německou vlajku. A to třeba i na střeše boudičky pro dětskou skluzavku. K poslednímu pramenu na úpatí hory Kotmár (Kottmar) jsme museli ještě dalších pět kilometrů po zelené, a tak ten okruh nakonec dělal asi 15-18 kilometrů. V samotném závěru cesty mě fascinovalo zabezpečení stanoviště hromadného odpadu. To má člověk jen vztek, jak někde něco tak s jednoduchostí vyřeší a u nás je vše drahé, předražené a vlastně i zbytečný problém. Nač dávat někam k pramenu Labe koš, když je tam lavička, přístřešek, člověk si může vzít upatlaný obal od tatranky do batohu a je úspornější napsat na tabuli větu o ochraně přírody, že?


Němci s oblibou zdobí své domy výjevy z místní krajiny.

Nyní jsem mohl výlet defakto ukončit, ale jen kousek odtud leží nejsevernější město ČR Šluknov a hlavně stávalo 6 kilometrů od něj zaniklé městečko Fukov, které bylo ze tří stran obklopené Německem a jen jedna silnice jej do roku 1960 spojovala s republikou. Pak bylo zničeno. Tudy k nám údajně přijel i Adolf Hitler. Kdo chce naposled ještě něco objevit z historie, tak by si měl pospíšit, protože tu brzy možná bude stát větší tropy-park, než je v Berlíně a podobná ves, jakou plánuje Lobkowicz kolem Býkve. Územím prochází nejsevernější železniční trať na našem území, byť německá a protéká tu asi v délce 1 200 metrů německá národní řeka Spréva. I krávy na pastvě, se ukázaly být německé a krmič mi přitakal, že jsme na českém území. To ostatně dokumentují hraniční kameny. Dalo by se jet dál, ale pozdní hodina, 30 kilometrů v nohách a vidina pondělí rozhodla, že dnes to stačí a do 90 minut byl člověk v královském městě na soutoku dvou největších českých řek. Neseďte doma, poznávejte naši zem, okolí, a třeba si přivezete zkušenosti, které budete moci aspoň někdo nějak uplatnit.


 První pramen Spreequelle u Neugersdorfu. Ten byl vyzdoben mnoha erby.






I dětské hřiště nepostrádá německou vlaječku. ( vpravo).


Na kameni je znázorněna cesta řeky Sprévy. Vede podle ní cyklotrasa, která je dle odborníků zajímavá pouze do Budyšína.


Ano, takto lze zabezpečit místo hromadění odpadu proti rozšiřování špíny do okolí a zamezit přístupu nežádoucím osobám. Jak jednoduché. Už slyším hlasy:,, Zbytečnost, nelidové, chudáci bezdomovci, nic si neodnesou. Nebo konstatování, že jsou u nás zakázky předražené a finito."

sobota 11. srpna 2012

Olympiáda končí, ale olympionikem se může cítit každý.



Tak tohle mně nedávno připomenul jeden můj kamarád, když mi volal celý rozradostnělý ze Šumavy, že právě překonali na kolech bájnou stovku. Prý dokonale zmokli, ale dokázali to. Co na tom, že tu stovku jsem měl občas už dávno na tacháčku, kdy jediné kolo, které mělo u nás převody, byla značka Favorit, byl to silničák, a to jsem opravdu nevlastnil.

Jiný kamarád zase vyprávěl o blížící se akci, kterou je přechod Krkonoš. Obvykle trvá celý víkend a je to skupinový přechod přes naše nejvyšší hory k sousedům a zase někudy zpět. Když se člověk vyšplhá na ty nejvyšší vrcholky, tak má pocit, že to bylo tak akorát, a když se skutálí zpět do výchozích pozic, tak zjistí, že to bylo na celý den a skutečně akorát. To jsem si také mylně myslel až do letošního roku, že je utopií, aby se netrénovaný člověk ve stejný den dokázal sápat kamsi nahoru, a kromě zpáteční cesty s kopce si snad maloval ještě nějaké krkolomnosti. Jenže, letitý pohled od polské chaty Wawel ( vysílač Sněžné jámy) na tři ledovcová jezírka byl takovou výzvou, že asi nastal čas ji pokořit. To, co vypadalo strašidelně, zas tak horké nebylo, zvlášť, když si mohl člověk řídit sám tempo a trošku věřit polským ukazatelům, které tu jsou psány v čase.


Výsledek byl fantastický, když člověk zjistil, jak krásnou divokou přírodou šel a stanul skutečně u hladiny jezírek o nějakých snad 200 metrů níže pod zmíněnou chatou. Celková bilance byla 33 km chůze a 10 hodin na cestě.
Když se nyní dívám na poslední záběry z olympiády, která myslím byla pro naše barvy tak úspěšnou, zejména díky našim odhodlaným a půvabným sportovkyním, tak si tak říkám, že vlastně každý z nás můžeme mít svůj malý olympijský svět, který nám dává radost z krásy kolem nás a vlastních výkonů.

Mělnický košt, fotky on-line.


Oficiálně ve 13 hodin začal tradiční Mělnický košt.


V čase mé návštěvy, se ulice teprve plní. Lidí je pomalu víc a víc, ale zahrádky zatím zejí prázdnotou.


Prioritou jsou samozřejmě stánky...


..a tradiční symbol mělnického vína.

 Při návštěvě zámeckého nádvoří mě vždy zaujme tato část zámku s vlašskými komíny, sluneční hodiny a erby panovníků. Točil se tu i německý velkofilm Stalingrad. Scéna před odjezdem z Itálie na frontu.


Pro děcka zde byl připravený skákací hrad.


Tady se už chystají klobásky...


...tady hudba


...a tady vínko.


Dejte mi tohle.


Pohled na sklenku průzračného vínka má svůj půvab.


Tady měli spousta dobrot k vínku :-).



Na náměstí máme Mekul, ale písničkář se zřejmě díky aktivitě ve Svatováclavské ulici nějak nechytal.


Kolikrát asi jen byla tato ulice odtud již fotografována ?


Národní hora Říp. To má půvab, stejně, jako okolí a výhled s ní. Buďme hrdí, že je na dohled od nás.


A panorama tímto směrem, to je něco, jako volání dálek, romantiky a cestování. Po jeho nafocení jsem vysvětloval překvapeným Italům, co je soutok a co kanál. Byli z Turína, z rodiště Umberta Tozziho, který patřil k hvězdám italské kantyleny 80. let. ( Gloria, Tu, Ti amo, Stella stai ( Třetí galaxie- Michal David)

A co vy, jaké máte rádi vínko ? Poslední dobou chválím vína z Moldavie a Bulharska, ale jistě se vše přepije a chce to střídat a testovat.