Velký Borek neskutečně žije. Další možný procházkový okruh u Mělníka.

 

Je zajímavé, že jakmile je léto a dovolené, tak mám nápadů na výlety dost a ani mi nic jiného nezbývá, když chci užít železniční paušální Jízdenku na léto co nejvíce a vidět hodně mnohdy vzdálených míst v naši nádherné vlasti. Ovšem, teď se v pátek večer  raduji, že nemusím hlídat hodiny, ráno pak brzy vstávat, ale přeci jen tu už ta únava oproti mládí po pracovním týdnu je a jen těžko se člověku někam chce. Ještě před 10 lety nemyslitelné.

Ovšem, jak už jsem to zde psal mnohokrát, tak právě tato činnost psaní blogu mě nutí k tomu, se snažit psát tak, aby byla nějaká návštěvnost a i na internetu tak občas pátrám, co že se kde děje a objevím občas věci, které nějakým způsobem potěší.

Dnes dopoledne to byl Velký Borek. Za mého mládí vedla ještě z Velkého Borku do Malého Újezda prašná cesta, která bývala po dešti plná kaluží a auto po ni projelo jen zřídka. Na fotbalovém hřišti probíhaly četné a hojně navštěvované zápasy, které později střídaly venkovní víkendové diskotéky a hlavní hospoda na Vrutické ulici pak byla dějištěm četných zábav a plesů. Prostě byl Velký Borek již tenkrát obcí, kde se něco dělo, ale s tím, co se tu děje zejména v posledních letech za vedení paní starostky Heleny Vavřinové, se to srovnávat nedá. Ještě se k tomu vrátím.

Jak jinak vyrazit z Mělníka, než přes rodná Blata, která jsou dnes sice jiná, než kdysi, ale pořád si tak nějak udržují ten statut poklidné romantické čtvrti. Právě zde na kraji od této cesty býval v 70. letech úvoz, kde místní mládež pálila Jidáše a čáry. Vlevo nám nedávno vyrostla tato alej stromků vedoucí až k borecké části Samoty, které se již také hodně proměnily. Nápad krásný i na správné straně, aby se poutník mohl kochat pohledy na mělnický kopec, Blata a na vše, co je odtud vidět až po kopeček trošku dále na němž stojí obec Hostín. Co už tak příjemné není je fakt, že zatímco stromy v parku na Polabí, nebo ty u řeky Labe mají kolem sebe zavlažovací vaky, tak tady tedy jsem nic takového neviděl a mám i pocit, že od poslední návštěvy nějaký uspokojivý pokrok nevidím.

Nevím, kdo to tu má na starost, ale chtělo by to urychleně dodat vaky. Už když přijdete do části Samoty, kde dříve stálo u cesty několik starších domů, tak nemůžete přehlédnout nové domy i ulice vpravo v poli a musím zmínit i další věc, která dodala Velkému Borku na významnosti, kterou je vlaková železniční zastávka na lokálce. Nechci teď hádat, jak dlouho tu již zastávka stojí ( není to tak dlouho), ale mě zaujala hlavně v době rekonstrukce lokálky, kdy jsem autem objížděl prakticky celou trať mezi Mšenem a Mělníkem, abych mohl přinést čerstvé obrázky právě pro tento blog.

Velký Borek, to je dnes plno obnovených významných budov i sakrálních památek. Ať už se podíváte na školu ve Vrutické ulici, nebo na mateřskou školku, tak všechno je důkazem toho, že místní mají prostě ke své obci velký vztah. Občas již  něco zapomeneme, ale matně si vzpomínám třeba na slavnostní otevření naučné stezky, která vede v polích až do Mělnické Vrutice. Obec má i svůj občasník, kde si můžete občas prohlédnout nejen to, co se zde právě buduje, ale i různé oslavy a svátky.

https://www.velkyborek.cz/vismo/zobraz_dok.asp?id_org=17956&id_ktg=5777&n=borecky%2Dobcasnik%2D2024

Už z pouhého nahlédnutí vidíme, že se tu prostě stále něco děje. Třeba tady při cestě směrem k Malému Újezdu. Dlouho tu nebylo nic, pak tu vznikal takový park, jakési tréninkové hřišťátko a vlastně takový oddychový i sportovní  koutek. Jenže, nejen že došlo později ke zmíněnému vyasfaltování cesty, ale poblíž ní ještě vznikla vyasfaltovaná cyklotrialová trať pro mládež, která mi třeba tak trošku připomněla můj výlet do Benátek nad Jizerou za zubry, kde jedete kolem něčeho podobného. Myslím, že to najdete pod měsícem duben, květen 2017.

Skoro by se tak dalo říci, že už možná není ve Velkém Borku co kde nového tvořit, ale tady není prostě o překvapení nouze. Ostatně, stačí jen si přečíst ty občasníky a budete v obraze. Když jsem dnes viděl, že už jsem trošku odpočatý, a že to již na žádné větší cestování v poněkud překvapivě teplém a větrném dni dnes není, tak nakonec musela zvítězit má zvědavost a zašel jsem se na mokřad podívat, abych si udělal představu, jak je to vlastně celé velké, a jak to vůbec vypadá.

Co si budeme povídat, vypadá to prostě skvěle a je za tím kus poctivé práce mnoha lidí. Nyní se už jen čeká, až se nám tu rozroste vegetace, která zakryje hlínu a sami vidíte, že to není vše, ale vznikne zde i jakési naučné místo o včelách a místní tu budou mít dne 18. května slavnostní otevření. Myslím, že k obrázkům není třeba co dodávat a přejme místním, ať se tato i pro nás nedaleká lokalita těší přízni osudu, ať se ji vyhne jakýkoliv vandalismus, a ať každému dobrému člověku, který se umí zastavit a radovat ze života kolem nás, tak ať mu přinese občas radost.

To už jsem jen o něco dále, kde mám rád toto romantické místo na říčce Pšovce. Pamatuji dobu, kdy tu auta projížděla brodem a chodcům sloužila dnes již opuštěná betonová lávka v pozadí na snímku. Tady ji aspoň nikdo neukradl, jako tu plechovou ve Starých Rousovicích.

O kus dále jsem u odpočívadla potkal chlapce, kteří si tu byly na eurocestě trošku projet své Aprílie. Měli samozřejmě radost z pochvaly a dovolili mi stroje vyfotit, aniž by tušili, že těmito obrázky chci potěšit čtenáře a diváky tohoto webu. Obdivovat se dá opravdu mnoho věcí.

Samotný Malý Újezd vás přivítá mlýnským náhonem, jehož západní část je romantická zejména při zapadajícím slunci. Ta chvíle však byla ještě daleko. Pokud si vzpomínáte, tak jsme se tu prvně a naposledy prošli se Soutokem na konci vánočního volna. Inu, jaro je prostě veselejší, byť doba již také byla pokročilá.

To je to místo, kde se občas nádherně zrcadlí zapadající slunce podobně tak, jako třeba v tůni u Vrbna. Mimochodem, zvažoval jsem i  první tradiční cyklovýlet roku podle Vltavy, ale zvědavost i vítr rozhodly, že jsem nakonec byl dnes zde.

A rozloučíme se dnes obrázky kaple v Malém Újezdě. Má cesta pak ještě pokračovala vzhůru na Turbovický hřeben vedoucí do mělnické části Slovany, ale tam jsem již nefotografoval a nakonec jsem byl ještě rád, že jsem se dostal asi ve 20.15 hodin k zámku. Budete se divit, ale jakmile mám sebou anténu s tím, že ji  někde na vršku vyzkouším, tak mám poslední dobou nějak štěstí na ženy, které se zajímají, co že to mám. Tato paní si nedaleko Skuhrova vzpomněla, že před 20 - 30 lety existovaly jakési vysílačky a mnou pojmenované odsouhlasené CB antény, čímž mě tedy uzemnila :-). Vrátila mě ve vzpomínkách do časů, kdy jsme s kamarádem zrovna o sobotních večerech  a nocích sbírali úspěšně soutěžní body do takzvané CB ligy poháru  ČAK .

Aktualizace 28.4. v 10.18 :

https://soutok.blogspot.com/2017/01/pred-20-lety-se-u-nas-objevila-technika.html

Hezký zbytek víkendu !

Pozvánky posledního dubnového víkendu vám představí Řípskou pouť, Audienci v Brandýse, kalendář parních jízd roku 24, zastávky legiovlaku roku 2024 i nejbližších akcí v Lysé nad Labem.

 

Jaro je chvílí, kdy nám také ožívá neskutečné množství různých společenských akcí pod širým nebem a není od věci, se na ně trošku podívat.

Nemohu začít jinak, než široko daleko vyhlášenou periodickou akcí, kterou je Řípská pouť, a kterou máme opravdu jen nedaleko od našeho města. Navíc to je nejen aktuální, ale i akutní, protože pouť začíná již zítra.

Je oproti minulosti něco jinak ? Tak jistě. Pouť je dnes i ze strany od hory Říp oplocena tak, aby bylo možno vybírat vstupné nejen od návštěvníků přicházejících od parkoviště v obci Rovné, ale také od těch, kteří dorazí buď přímo z hory Říp, nebo po cestě vedoucí po úpatí kopce od Ctiněvsi.

Bohužel nám v posledních letech zmizel také výletní parní vlak Svatý Jiří, který v minulosti přivážel na pouť návštěvníky z Prahy a byl i přínosem pro železniční muzeum ve Zlonicích. Velká škoda pro všechny, ale tak to bohužel je a není to jen problém Řípské pouti, ale jak ještě uvidíte, tak vůbec této oblasti Středočeského kraje.

Jako druhou věc zmíním Audienci v Brandýse nad Labem a mám k tomu důvod. Akce se totiž letos koná až 18. května, ale dlouhé roky vycházela na stejný termín, jako Řípská pouť a dokonce se s Řípskou poutí dělila o stejný parní vlak. Ten totiž jezdil z Prahy do Staré Boleslavi vždy v sobotu a v neděli jel z Prahy kolem Řípu do Zlonic. Dnes to tedy je tak, že do Staré Boleslavi nám parní vlak kvůli Audienci stále jezdí, ale tam už několik let bohužel také končí. Dříve jsme se mohli na našem nádraží pod Mělníkem potěšit aspoň tím, že si pára zajela až k nám, pobyla 30 minut a za účasti mnoha fotografů u trati nás zase opustila.

Milovníci nostalgie a parních lokomotiv, se tak musí poohlédnout v několika nabídkách, které se nám poněkud v posledních letech vyhýbají. Jednu máte třeba zde na :

https://www.cysnews.cz/parni-vlaky/kalendar-parnich-vlaku-2024/

Ovšem, občas jsem svědkem stížností lidí, kteří si postěžují, že ve Mšeně byla motoristická akce a oni ji propásli. Dohady jsou také kolem toho, zda bude u nás začátkem května bývalé tradiční požehnání motocyklistům. Nejde vše ohlídat, nebo má člověk zájem jinde, ale není třeba zoufat. Je toho teď tolik, že prakticky nic není ztraceno, pokud člověk opravdu chce. Konečně, posledně jsem uvedl, že máme ve Mšeně za chvíli MS mopedů, což jenom dokládá všude tu hustotu akcí.

Co třeba ta má oblíbená Lysá nad Labem ? Jarní retro garáž, nebo Prvomájový trh zvířat ? To přece mohou být trháky pro celou rodinu a ještě si tam člověk udělá u zlatavého moku pěknou víkendovou siestu :-). Jste tam za pár minut pohodlně vlakem na jízdenku PID a nemusíte vůbec řešit nějaký silniční provoz a případné svízele spojené s ním.

Když už jsem se tedy dostal zase zpět na ty koleje, tak tentokrát tu nemám jenom odkaz na akce parních lokomotiv, ale konečně jsem se dočkal tolik vytouženého a očekávaného přehledu zastávek legiovlaku v roce 2024. Přeci jen už to je pořádná řádka let, co byl i u nás a zatím stále platí, že se občas objeví nějaká novinka.

Považte, že tam je letos i Mělník. Sice jsem při tom čekání na nový kalendář propásl nedaleké Milovice a poblíž letos opravdu nic jiného není, ale máme to po letech zase doma, byť až v listopadu, jako poslední štaci roku.

 Tak já myslím, že jsme si tu dnes představili docela dost akcí v okolí, nějaké to vyloženě místní dění jistě bude na nějakém zdejším facebooku, byť mě nyní žádná větší outdoorová akce nenapadá, ale víte , jako to je. Pořád nic, a pak najednou zjistíte, že nám naši motoristé po roce připravili opět něco radostného, nebo se objeví i lidé kolem pana Hobíka s bonsajemi a zase je na Mělníku krásněji :-). Kéž by zase něco z toho přišlo.

Teď mi teprve dochází, že máme před sebou poslední dubnový víkend a přijde už květen. To dělá to počasí. Nejsme tu v posledních letech zvyklí na taková ochlazení. Květen, to už byl měsíc, kdy jsme si těch outdoorových akcí v centru města užívali  v minulosti docela dost, až  si někdy člověk říkal : ,, Mohu jet vůbec někam do přírody ? :-)" , ale to už je tak trošku asi minulost. Nu, uvidíme.

Pěkný víkend a snad už se také podívám na tu výletní lodní dopravu u nás i v blízkém okolí. Sám jsem zvědavý, co se nám zase změnilo například mezi Poděbrady i Nymburkem, nebo kam až k nám plují některé speciální spoje linky tuším číslo 902 DÚK. Je to ovšem podmíněno dodanými materiály, protože tady leckdy společnosti přichází s plavebními řády až před samotným počátkem plaveb.

Pro vás, kteří se chystáte na soutěsky ke Hřensku, tak mám varování. Pořádně se podívejte do materiálů, protože se objevila zpráva, že určitá část říčky Kamenice bude asi několik let uzavřena.

Paleta zajímavých reklam z pestrých billboardů, aneb co nás v brzké době čeká za akce ? Dnes bylo od zámku krásně vidět. Víte, kde nám jak slunce zapadá ?

Sice nám dnes foukal vítr a teplota nebyla zdaleka ani 10 °C, ale procházka je zdravá věc. Ostatně, už jsem tu kdysi psal, že stačí vytáhnout paty z domu a určitě spatříte něco zajímavého, co je pro vás někdy novinkou a jindy se jen něco připomene. Tak je tomu i s první fotografií, která by měla být zajímavá především pro děti a mládež. Na druhou stranu lze říci, že má Mělník po dlouhé době nějakou akci u řeky.

Reklam na zaměstnání není nikdy dost.

Trochu zvláštní pozvánka. Na jednu stranu zve na pěknou akci, ale zároveň připomíná, že ve Mšeně byl kdysi slavný plochodrážní klub a dokonce i závody světového formátu, jako například závod MS družstev. Je ale pěkné, že Mšeno se toho tradičního titulu ,, Mšeno město motorizmu" nechce vzdát.

Z takových reklam lovci rozhlasových dálek radost nemají. Jednak to vše už tady celá desetiletí z Kladna, Prahy, Mladé Boleslavi atd. na většině míst Mělníka dávno ladíme a  mnohé  stanice vysílající z místních budov v tomto městě v dolíku republiky brzy prohrávají  jen kousek za městem na silnicích souboje s výše umístěnými vysílači v jiných městech. Místním radioamatérům tak vlastně zaplevelují kmitočty FM pásma, kde mohou v lepších podmínkách ulovit zajímavé zahraniční dálky.

Výhled dnes byl krásný a nikdy se mi neokouká. Tentokrát nám podvečerní zapadající slunce osvítilo krásně Polabí mířící ke Staré Boleslavi ....

 ..... a celý úsek až po matičku Prahu.

Na druhou stranu zase dovolovaly podmínky dohlédnout na leckdy i známé body Krušných hor.

Nedávno ( 16.4.) nám slunce při svých západech překročilo na své dráze bájnou horu Říp. Pokud si chcete připomenout, kdy že nám kde při pohledu od našeho zámku zapadá, tak navštivte článek ....

https://soutok.blogspot.com/2022/07/takove-krasne-bylo-ceske-svycarsko.html

..., kde se to v jeho závěru dozvíte. Mělnická vyhlídka se neokouká.

Pohodový vstup do poslední dekády měsíce dubna a doufejme, že snad už bude zase hezky, jak jsme v posledních letech na tomto místě naši republiky zvyklí !

 

Covid- 19 nás naučil zajímavé věci, na které jsme zapomněli. Dnešní trend pracujících je jiný, aneb diskuse mezi lidmi vše prozradí. Jarní víkendy v Muzeu MHD v Praze.

 

Člověk přichází do osobního styku s různými lidmi, a tak má kromě médií i další určitý přehled možností, jak lze trávit volný víkend. Jeden člověk jel například do Lysé nad Labem na výstavu Auto-moto, kterou jsem tu zmiňoval posledně, další se dnes vypravil do Benešova u Prahy, kde se  konal Den PID ( Pražské integrované dopravy) a další se  chystali, nebo chystají třeba na chaty.

Ať už je to jak chce, tak jsem  očekával dnešní deštivé i větrné počasí díky předpovědi počasí již několik dní a musel jsem konstatovat, že jim to vyšlo a ven to vůbec nelákalo. Měl jsem ale určitou chuť napsat něco, co píši málokdy, co se píše docela obtížně, co se nás týká, a co považuji za takovou náročnější kategorii pro autory podobných článků, kteří jdou určitým způsobem kritice vstříc. Snad i proto, že jde často o aktuální věci, které se nás týkají a čtenáři k tomu zaujímají kritické pohledy.

Přesto ke mně doputovala mimo téma taková pozvánka, která jistě své návštěvníky najde, netýká se pouze jednoho víkendu a měl bych doslova hříšný pocit se zde o ni nepodělit. Pokud tedy nepatříte zrovna mezi čtenáře Novinek hltající aspoň některé aktuality a máte nějaký vztah k dopravě, nebo hromadné dopravě, kde i já mám mimochodem zastoupeno určité procento svých zájmů, tak vás možná zaujme pozvánka na několik jarních víkendů do Muzea MHD v nedaleké Praze.

Jak jsem však již napsal, tak dnes nemám ani na dopravu a ani na turistiku myšlenky, ale rád bych se otřel o nějaká témata, která se buď v médiích objevila, nebo vůbec ne.

Nedávno mě třeba doslova očaroval článek https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-trendy-analyzy-po-cesku-rostou-nakupni-parky-budou-i-v-obcich-pod-tisic-obyvatel-249667

..., kdy jsem si uvědomil, že mi ten covid-19 připadá už jako vzdálená minulost, a že nám pěkně změnil život. O to více je zajímavější, jak je ta naše paměť zvláštní, krátká, někdy i  naše vlastní jednání a s podivem doslova postrádám i některé komentáře k článkům. Samozřejmě, že jde o něco, na co ani vzpomínat nechceme, ale otevřelo to témata, která tu do té doby prakticky nebyla a otevřela i nové způsoby podnikání.

Vždyť teprve až od té doby slýcháme masivněji termín ,, práce z domova." A teprve tehdy nás prvně napadlo, že vůbec nemusíme chodit někam do obchodů, a že nám prakticky dnes vše dovezou až domů, pokud opravdu chceme. O to více je překvapivější, že v těch komentářích pod zmíněným článkem na toto vše každý úplně zapomněl. Vždyť dnes už pomalu lidé ani nechodí nakupovat  mnohé věci do obchodů, ale objednávají je po internetu do různých zásilkových míst a pokud nechtějí čekat ve frontě někde pod střechou, nebo až bude mít osoba zásilkovny čas, tak si je prostě vyndají někde z nějakého záznamovou kamerou hlídaného trezoru pod širým nebem. A, že těch míst jenom v našem městě máme opravdu hodně.

To samé potraviny. Jsem někdy až překvapený, jaké mají lidé předsudky. Prý drahota. Prý si nemohu vybrat a sám sáhnout na kvalitu. Co oni mohou vědět o kvalitě, když to nezkusili ? Ani neví, že případně poškozené zboží lze úspěšně reklamovat a stává se to mnohem méně, než někde v supermarketech. Upřímně dnes nechápu, že ještě někoho baví chodit pro zaparkované auto, jezdit někam do marketu, hledat místo pro parkování, hlídat si bezpečnost provozu, stát fronty v uličkách, nebo u kas, a pak to zase vše stěhovat domů a parkovat vůz. Tolik víkendového, nebo i jiného času  strávit na úkor zábavy, nebo i domácí práce mi přijde doslova hříšné.

Jak vůbec mohou hovořit o tom, že je to pro důchodce problém, když se ze středu jejich obce vytratí krámky a oni se musí nějak vypravit někam na periferii měst ? Ale, vždyť vůbec nemusí. Jak chcete, ale divím se, jak někdo může úplně vypustit ve 21. století opravdu pokrokové služby ?! No, to zase byl článek. Náhodou, právě toto bylo jedno z pozitiv covidu-19, které nám tato hnusná doba přinesla. Nákupní parky ? Není to trochu zbytečná časová i dopravní hustota, která lidské psychice moc nepřidá ?

Práce z domova. Tady se někdo probudil. To bylo najednou lidí, co by po letmém polibku s touto mimořádně novou činností nejraději  ráno nevstávalo a nechodilo do práce. Ačkoliv, někteří říkali, že by jim ta komunikace s přáteli v práci vlastně chyběla a sami by se jen těžko přemlouvali k nějakým pracovním výkonům. Ono to totiž není vůbec jednoduché, pokud není člověk vyloženě ujetý do jednoho jediného oboru, či  současně jeho hobby.

To můžete věřit někomu, kdo pracoval dříve i dnes například v restauraci a nebyl zvyklý sledovat tehdy prakticky jediné zajímavé médium, kterým byla televize, jenž byla milým doplňkem pro návštěvníky restaurace, ale již méně někomu, kdo má kromě své práce také určitá svá hobby i rodinu a řeší dovolené, nebo jak dostat synka z dorostu méně významného hokejového, nebo fotbalového klubu do lepšího oddílu.

Ta zpráva o možnosti práce z domova totiž najednou oslovila mnoho lidí, ale naprostá většina z nich si rázem uvědomila, kdo že si může o tom dovolit vůbec přemýšlet. A vězte, že na dosaženém vzdělání a ani funkci v nějaké firmě vůbec nezáleželo. Nemohl si to dovolit ani leckterý státní úředník, který jedná s klienty. Přesto to vše tak nějak způsobilo lavinu myšlení širé veřejnosti a ukázalo se, že ne vždy jde lidem v zaměstnání o vydělané peníze, ale do jisté míry převládá touha po delším volném času.

Nemělo by smysl tu psát, že existují provozy s třísměnným provozem, kde se prakticky pro zaměstnance nic nemění, ale už je zajímavější třeba psát o tom, že dnes mají mnohdy pracující lidé možnost si do jisté míry o délce své pracovní doby, či jejím začátku a konci leckde rozhodovat., což třeba v 90. letech vůbec nebylo a je to ukázka toho, že dějiny jsou prostě všude přítomné.

Vždyť jenom stačí mít zájem trošku do té historie zabrouzdat a už vidíme, jak se pracovní doba z nějakých 18, nebo 16 hodin denně postupně zkracovala až do dnešních dnů. A víme i to, že takový Čech v průměru odpracuje v životě o 7 let více, než například Francouz. Na vše jsou dnes statistiky, které zaměstnávají plno ,, potřebných" lidí. Ovšem, nakousl jsem tu fakt, že se nám ve společnosti objevil takový trend, kdy lidé budou raději brát méně peněz za méně hodin, než více peněz za více hodin.

A vůbec se někdy zdá, že docházka do zaměstnání není tím, po čem by lidé nějak moc toužili, což opět ukázal krásně covid-19. Zatímco moje generace s určitým pousmáním vzpomíná, jak jsme museli strávit ještě dva roky v základní vojenské službě a do 22 let věku jsme měli pouhých 14 dní dovolené, tak dnešní mládež se vám přizná k tomu, jak jim přišlo komické i milé, když je v době covidu- 19 posílali u vchodu do škol domů a delší volno celkem uvítali i učitelé.

On  však vždy za snížením školních i pracovních aktivit nestál jenom covid-19.,, Smůlu" mají všichni ti, kteří prostě fungovat musí a za kterými musí být nějaká činnost vidět. To jsou i lidé, kteří musí dohlížet, aby vše někde klapalo tak, jak má. Člověk v životě mluví s mnoha lidmi nejrůznějších profesí, kteří pracují buď nějak soukromě, nebo ve firmách a je tak svědkem mnohých různých příběhů, které mu dávají určité povědomí o tom, jak to asi kde chodí, a co to kde obnáší.

Následující příběh jen potvrzuje to, co jsem tu v dnešním článku psal. Postěžoval si mi jednou takový mladý tatínek, jak prý to bylo fajn, když v pátek ráno nemusel vůbec vstávat, užil si rodinu, děti a jelo se na výlet. Bylo to milé i proto, že byl zrovna srpen a vůbec mu nevadilo, že nepobíral plnou mzdu. Protože prý nešlo jen o nějaké čtyři letní pátky, tak mu dal návrat k normálu prý docela zabrat, protože na horší se hůře zvyká.

Určitě si teď leckterý čtenář řekne : ,, Žijeme prostě v době kontrastů. Na jedné straně lidé, kteří by mohli být v práci, nebo někde ve službě aspoň občas nejlépe sedm dní v týdnu a na straně druhé se najdou tací, kteří pro změnu aspoň občas ani moc někde nechybí. Ale, ono je to ještě mnohem pikantnější. Na závěr si dáme hodně podobný případ, ale tentokrát z druhého konce všude přítomného dvojího metru. Stejná situace s jiným řešením. ,, Co jen s vámi ?" Tam se přihlásíte, dostanete rychlokurs práce s travní  motorovou sekačkou a hezký jarní den :-)!

Pobavilo ?  Tak hlavně zase úplně něco jiného, než je nějaká historie čehokoliv, pozvánky na akce, zážitky z výletů a další momentální nápady. Něco z toho, co se nás občas opravdu všech dotýká, protože značná část. čtenářů Soutoku jistě nějak někde pracuje, nebo pracovala.

Jedu  na Mělník. Slaví tam letos velké jubileum :-).

Mimochodem, když jsem tu zmínil ,,tu nějakou historii," tak si dovolím dát odkaz na takové dva originální články a hned vám ještě v závěru napíši proč.

https://soutok.blogspot.com/2023/12/pred-rovnymi-150-lety-prijel-na.html

https://soutok.blogspot.com/2023/12/pred-150-lety-vstoupila-zeleznice-do.html

Žijeme v roce, kdy hlavně slavíme 750 let města Mělníka. ( koncovka ,,u" je taková nepřirozená), ale dozvěděl jsem se, že vůbec ten letošní rok by měl být takovým oslavným rokem všeho možného. A nejen to. Dozvěděl jsem se, že i ty dva zmíněné články po stránce ke zmíněnému výročí v nich jsou prý špičkové. Mno, je to jistě poněkud přehnané a občas si chtějí lidé udělat vzájemně při setkání radost, ale na druhou stranu je fakt, že nemají konkurenci. Nikdo jiný totiž tady o tom nic nenapsal a jde pochopitelně o věc, ke které mám nějak blízko.

Nu, a žádný autor nechce, aby jím pracně vytvořené články přečetlo v nějakém období několik lidí a tím to končilo. Upřímně, nevím dle čeho si čtenáři vybírají  na Soutoku články. Některé jsou ve statistikách prakticky denně, jiné aspoň třikrát do měsíce, další někdo vyjímečně objeví, či spíše takzvaně odkudsi vyhrabe. Nezbývá mi nic jiného, než je propagovat zde, protože to za mě nikdo jiný neudělá a ne každý má stejné pravomoci.

 Soutok si kdysi myslel, že je správné propagovat na svém webu věci, které mu přijdou zajímavé, a pak zjistil, že propagace odkazů na jiné weby  na stránkách mnohých FB skupin může být dokonce v rozporu se stanovy nějaké skupiny pod pohrůžkou vyřazení člena ze skupiny. Chápu, že když je něčeho moc, tak je toho příliš, ale k tomuto se vyjadřovat nebudu. Pohodový zbytek víkendu !

RMM - hudební projekt Na louce už navštívilo téměř 1000 dětí. Největší AUTO-MOTO veterán burza & prodejní výstava veteránů v Lysé nad Labem se blíží! Již za 10 dní. Následující výstavy.

 

Přátelé, přišel mi právě z RMM poměrně fotograficky bohatý materiál, a když vezmete v úvahu, že jde o akci, kterou již navštívilo 1 000 dětí ! , tak je to myslím chválihodné a záslužné. Konečně, když si každý sáhneme do svědomí, tak si musíme přiznat, že nám na dlouhá léta v hlavě zůstalo spoustu zážitků a nemálo jich je i z dětského věku. Za mnohé vděčíme právě i dospělým, kteří tehdy pro nás připravili různé soutěže, naučné programy a mnoho dalšího. Zkusme se dívat na věci také tak, že radost a zážitky našich dětí jsou pro nás pozitivní, protože nevedou mládež k nějaké destrukční činnosti a vyznávání agresivních hodnot, ale k pozitivům a hodnotám jenž sami vyznáváme.

Místo: Regionální muzeum Mělník, malý sál Projekt pro školy: Na louce Termín: 6. 3. – 3. 5. 2024

Inovativní hudebně dramatický projekt mělnického muzea zažilo více než 1000 dětí

Z pomyslné muzejní louky si žáci nejen mělnických škol odnesli zážitek naplněný hudbou, tancem, muzicírováním, radostí z pohybu i z práce na vlastním hudebním nástroji. Na louce si děti v dávných časech hrály a zpívaly, kluci vyřezávali píšťalky a děvčata sbírala bylinky či kvítí. Louka byla a je místem mnoha dětských radovánek či zábavy, a právě ta byla inspirací pro muzejní edukátorky a externí lektorky hudebnice při tvorbě nového formátu hudebně dramatického programu.

Děti se naučily lidovou píseň „Pletla v kytku“ a vyzkoušely si jednoduchou krokovou variaci zvanou průplet, která se hodí do rytmu této jarní písně. Oblíbenou částí programu se stala výroba nástrojů z obyčejné instalatérské trubky. Při jejím řezání některé děti prvně držely v ruce pilku, avšak práci s ní si rychle osvojily a novou dovednost si pochvalovaly. Do samotného muzicírování se zapojily při hře na vlastnoručně vyrobený hudební nástroj, ale prozkoumaly i jiné perkusní nástroje (bubínky, dřívka, „žábu“, dešťovou hůl…) vhodné pro rytmizaci písně. Jednoduché lidové převleky zase připomněly dětem časy našich prapředků.

Program měl za cíl podpořit hudební, taneční a dramatické dovednosti žáků v dnešním přetechnizovaném světě. Zároveň si každý učitel odnesl „zpěvník - nápadovník“ s další inspirací pro školní výuku.

Jarními projekty v malém sále muzea prošlo přes 1000 dětí. Program Na Louce vznikl za finanční podpory Evropské unie.

RMM-

Kontakt: Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace frelichova@muzeum-melnik.cz, tel. 728 620 651, tel. 315 630 923

Je sice pravdou, že jsem se tu poslední dobou tak trošku omezil na své poslední výlety i potažmo záliby, ale věřím, že se zase brzy podívám třeba na výletní lodní dopravu doma i v okolí, jakož na různé akce ve Mšeně, na výstavišti v Lysé nad Labem, nebo třeba i úplně někde jinde. Nechci předbíhat, protože člověk jistě má okamžiky, kdy má nápady na různá témata, ale někdy to není jednoduché.

Dnes se podíváme na nejbližší akce na výstavišti v Lysé nad Labem, které vypadají tematicky myslím dost zdařile. Je opravdu jen náhoda, že vás zvu předně na velikou auto- moto burzu, o které mi zrovna dnes vyprávěl známý, který se na ni chystá. To jenom podtrhuje fakt, že některé věci prostě lidi hodně táhnou a rovněž to jenom dokládá skutečnost, že v Lysé nad Labem za ta léta prostě vědí, na jaké výstavy jim lidé chodí, a na jaké výstavy je mají především lákat. Toto jsem nikdy nepochopil například u Litoměřic, kde se prakticky vše točí pouze jednou v roce kolem známé Zahrady Čech.

Mimochodem, když si zvětšíte ten obrázek níže, tak vpravo nahoře na obrázku s papouškem říká dítě : ,, Tati, mami, koupíme si morčátko! Nebo andulku ." Víte, trpím někdy návaly vzteku, když vidím ten přístup lidí k domácím mazlíčkům. Klidně pustí kočku někde ve třetím patře na balkón a vůbec nepřemýšlí, že je ochotna se pustit skokem za letícím ptáčkem, nebo nějakou muškou. Ono se to zatím nestalo. Až se to stane, tak to bude jednou a naposled. Jenže, pro mnohé je to jen kus, který se dá nahradit jiným kusem. Stejně tak lituji morče, které děcko navlékne do obojku a táhne ho za sebou po trávě. Zamyslete se prosím. To není jenom tak něco koupit, ale také se o to starat a hýčkat to, Kdo z dospělých tomu dá jen nažrat a dále to nemusí vidět, tak ať nic nekupuje a ani dětem, kterým nedá vůbec žádný kladný citový příklad a zvířeti jen ublíží, nebo jej doslova zabije. Přitom to jsou právě tato domácí zvířátka, která vám na rozdíl od lidí nikdy neublíží a dokáží vás potěšit svoji spokojeností.

Pohodový týden a příjemný blížící se víkend !