neděle 31. ledna 2021

Cyklisté pozor ! Horkovod v Zelčíně již veřejnosti asi nikdy sloužit nebude. To bylo Nedvězí 2021. Města užívají i referenda a příkladem je Nymburk. Most u Vrbna má být otevřený v březnu. V Lužci umí peníze z EU zázraky.

 

Prožíváme nyní období, které díky sněhové nadílce snad nejvíce vítají příznivci horského lyžování a za příznivých podmínek zejména na venkově i fandové hvězdářství. Mimochodem, právě je k dostání speciál Průvodce pozorovatele hvězdné oblohy, který si i můžete prohlédnout na ....

https://www.epublishing.cz/tajemstvi-vesmiru-special-leto-2020

Ovšem, mnohem více příznivců má cyklistika a zejména ta rekreační. Však jich včera přes lužecký most nad řekou Vltavou nemálo přejelo. A slýchám kolem sebe opodstatněné monology typu : ,, Už aby bylo to jaro a dalo se jezdit na kole."

Jenže současně s tím přišla i připomínka, že po mnoha a mnoha letech skončila  30.9.2020 životnost lávky pro cyklisty i pěší vedoucí společně s horkovodem od Vrbna a Zelčína do Zálezlic a na Oupor. Jak můžete vidět na snímku, tak schody z vrbenské strany jsou opraveny a obehnány uzamčenou klecní konstrukcí.

Společnost Energotrans jen lakonicky oznamuje cyklistům, že nejbližší přechod přes Vltavu směrem ku Praze je ve 3 km vzdáleném Lužci nad Vltavou. Veřejnost však absenci tohoto přechodu přes horkovod nese nelibě a diví se, že zde nedošlo k nějaké domluvě mezi obcí Zálezlice a zmíněnou společností.

Právě sportovněji založení občané z Kozárovic, Zálezlic a Chlumína používali valnou část roku lávku horkovodu, jako nejkratší a velmi bezpečnou spojnici do zaměstnání v Mělníku. Dalšími cyklisty byl třeba oddíl  cyklistiky Odolena Voda, který horkovod hojně využíval po spojnici Zálezlice - Netřeba -Odolena Voda k výletům na Labskou stezku a dalším cílům.

Mělničané tudy měli nejkratší cestu na Oupor, využívali lávku i k různým okruhům a nabízel se tudy do budoucna například zajímavý cyklistický výlet na letiště do Prahy-Ruzyně ( vyhlídková plošina Kněževes) přes Odolenou Vodu, Řež a Úholičky, kam však lze dospět i přes Lužec nad Vltavou, Nelahozeves, Kralupy nad Vltavou a Holubice, kde sídlí jedna ze dvou firem, která k vám ve spolupráci dováží v dodávkách v sobotu mléko.

https://soutok.blogspot.com/2013/05/soutok-vas-zve-na-letiste-video-jake-tu.html

Do budoucna tedy už s možným přechodem spíše nepočítejte, protože Energotrans nic takového po rekonstrukci veřejnosti neslibuje.



Když už jsem tu zmínil Prahu, tak se vrátím k nedávnému článku, kde jsem vám představil novou rozhlasovou českou stanici Hlas Prahy, kterou můžete poslouchat v rádiích DAB+/FM a na internetu.

https://soutok.blogspot.com/2021/01/zmizeni-meteorologickeho-sloupu-u-zamku.html

Stanice slibovala, že se nebude věnovat jenom dění v Praze, ale i ve Středočeském kraji. Dnes mě o tom přesvědčila.

Nejsem posluchačem rozhlasu, ale rád si přečtu občas tzv. slade -show , což je významná doplňková služba větších barevných rozhlasových monitorů. Hlas Prahy momentálně točí takových obrázků ze zprávami asi 8 a ani není třeba dlouho čekat na jejich přepínání.

Dva z nich jsou věnovány mimopražské zprávě a oba na téma železnice. Důležitější však je, že zpráva je důkazem toho, že když někde o něco celkem důležitého jde, tak to nemusí být jen věcí zastupitelstva, ale může jít i o záležitost referenda.

Právě proto, že si nevzpomínám, že by na Mělníku někdy k nějakému referendu vůbec kdy došlo, tak mi přišlo zajímavé zde ukázat, že i takové možnosti existují. Samozřejmě je článek rovněž reklamou ( nikdo mně za ni neplatí :-)) přijímačům technologie DAB+ / FM a zároveň té třešínky na dortu, kterou je slade show.

Pokud by vás snad však takové rádio napadlo zakoupit ( není drahé), tak si předně dejte pozor, aby hlavně mělo barevný displej ( cca kolem 5x4 cm) se službou slade show, protože se nyní často prodávají i levná rádia bez této skvělé služby s dvoubarevným a dvouřádkovým displejem.


Šly již nějaké fámy, že prý jedna paní povídala, že už se dá přes most do Vrbna jet. Nedá. Soutok to včera ověřil a práce probíhají dle plánu. To znamená, že v březnu by měl být otevřený most do Vrbna a v květnu by mělo být opět možné jezdit přes komory v Hoříně.

Ovšem, nestačil jsem se divit, co všechno bylo za peníze z fondu EU vybudováno o několik kilometrů dále v Lužci nad Vltavou.


Most u Vrbna. Nájezd od Hořína.


U hlavního lužeckého mostu  na konci obce vznikl park ....


 ... a hned za ním i velká křižovatka a chodník. Řidič, který vyjíždí z obce a přejede most na konci Lužce, tak dává přednost vozidlům, která jedou podle kanálu z Vraňan až na státní silnici číslo 16.


Jen o kus dále, se můžete opět vrátit  na odbočce do obce. Přivítá vás firma Presbeton Lužec a neodolal jsem fotografii vozidla těžké přepravy. Ostatně, Soutok rád okoření téma nějakým autem, motocyklem, zvířátkem, či jiným hezkým objektem.



Málokde se u nás setkáte s touto dopravní značkou :-).


Lužec je nyní takové malé království mostů. V pozadí je ten, po kterém jsme vyšli na prohlídkové kolečko a v popředí je druhý místní zdvižný most pro železnici, která bude i nadále zajíždět přes kanál do středu obce, ale zdá se, že již nikoliv ne přes Mělnickou ulici, čemuž napovídá umístění místní zastávky na jediné koleji. I to tu již někde na webu máme.

Tato ulice nese název 9. května a mám pocit, že snad všechny stavby podle ní jsou z  dotací EU a relativně nedávné. Najdete tu mateřskou školku, kulturní centrum Vltavan s kinem, hasiče a prodejna z dob socialismu u Mělnické ulice stále slouží, jako prodejna potravin.

To je z posledního lednového víkendu roku 2021 vše a pojďme si to rozdat se životem a pokusit se nějak přežít stále ne moc oblíbený únor :-).

Není to vše. Když jsem se ráno dozvěděl, že nás opustil po Karlu Gottovi už i Láďa Štajdl a vzpomněl si i na nedávný výlet do Jevan ( 30.12.), tak to bylo takové smutné, protože pro nás byly mnohé ty písničky spojeny s našim krásným bezstarostným mládím a tito lidé nám připadali na obrazovkách TV sympatičtí.

Skoro mi přišlo až takové zvláštní, jak se hned život těchto umělců ( po jejich smrti), kteří dělali  kvalitní kulturu pro národ dnes lustruje. 


V lednu 2020 ještě vládl společností optimismus a  Covid -19 byl záležitostí  v daleké Asii, kterou jsme s lehkým znepokojením pozorovali pouze v televizi.

A ještě něco mám. Dovolím si vás odkázat na reportáž pana Jana Soukupa z KČT-VHT Mělník, který je již letitým tradičním organizátorem akce Nanga Dubá Nedvězí, čili  Zimního přechodu vrchu Nedvězí, které se Soutok letos  neúčastnil. Obětavou práci pana Soukupa pro šírou veřejnost jsem tu již několikrát  velmi rád vyzdvihl.

Každá  iniciativa namířena do řad veřejnosti je od jedince i kolektivu obětavá a záslužná.


Letos to měli účastníci mnohem horší a spiklo se proti nim prakticky vše. Někdo nemohl jít z pracovních důvodů, nepřálo počasí, nebylo tu společné oblíbené závěrečné posezení v restauraci Bouda a dokonce jsem si i všiml, že zejména ti nejstarší senioři jsou díky té obrovské koronavirové mediální kampani doslova až ustrašení při setkání s jiným člověkem.

Aktualizace 3.2. v 17.20 : Napsal jsem v  pondělí na OU v Lužci nad Vltavou, kde jsem v e-mailu představil myšlenku a zadal odkaz na tento článek. Více již dělat nemohu. Ať místní vedení samo zváží, zda je to dobrý nápad, nebo ne. V každém případě se o věci již ví a třeba se jednou tato myšlenka ujme.

sobota 30. ledna 2021

V Lužci nad Vltavou by mohlo vzniknout vyhlášené říční koupaliště, ale odstartoval tu megalomanský projekt za téměř 175 milionů Kč, který díky neprůhlednosti a neznalosti pohoršuje širokou veřejnost. Soutok ví více.

 


Když se řekne léto, tak si někdo vzpomene na jakékoliv koupání, jiný na výlety na mnoho způsobů a další si vybírají lenivou zábavu v chládku a pokud možno, tak snad i u domácích ventilátorů. První skupina obvykle volí různá městská koupaliště, nebo umělé, či přírodní nádrže na venkově, případně i zahradní soukromé bazény a bazénky, a někdy se i těší na dovolenou někde u moře.

Druhá skupina ví, že v klimatizovaném vlaku, v krápníkových jeskyních, nebo ve středověkých sklepích, či v hradech a zámcích bude příjemněji, než někde ve více jak 25 °C  na turistické tůře, či při jízdě na kole, ale zážitky zkrátka mohou ještě i za přijatelné situace  převážit nad jistou dávkou potu, kterou si přivezeme i s oblečením domů.

Samozřejmě bychom si měli počínat pokud možno s rozumem, abychom nakonec neměli z výletu prožitek spíše negativní, nebo dokonce ohrožující nás na životě.

Koupání je však určitou doménou léta, což vědí hlavně o prázdninách děti a všichni tak nějak víme, že střídavé slunění a ponořování se do vody zejména v příjemném prostředí a při rozumném teplotním rozdílu je příjemné.


Není tak divu, že si naše společnost poslední dobou všimla, že i ty největší české řeky, se nám díky mnohým průmyslovým čističkám postupně přiměřeně vyčistily a začínáme nesměle uvažovat o koupání v jejich vodách tak, jak tomu bývalo ještě v 60. letech za časů našich předků. Ovšem, nutno dodat, že to má do jisté míry i svá úskalí.

Vždyť proudící toky jsou chladnější, někde hrozí i různé víry a nevíme, co je na dně, kam nevidíme. Avšak, právě proto, že i na Mělníku se objevila v nedávné minulosti myšlenka říčních lázní, tak zákonitě musela takzvaným společenským přenosem vkročit i do mého vědomí.

Dostal jsem zprávu, že se u Lužce na břehu Vltavy něco děje a musela nutně zvítězit představivost. Vždyť právě tady u cyklolávky na otevřeném prostranství by bylo takové přírodní koupání jistě skvělé. Proč ? Snadno si tu lze představit parkoviště pro auta, snad i stánky, pláž a hlavně jednu velkou přednost.

Jakou ? Řeka tu má snad jen maximálně hloubku kolem 150 cm a šíři kolem 70 metrů. Mohla by být tedy teplejší, snad i čistší, možná v jistém směru  díky hloubce bezpečnější, v otevřené krásné polní krajině a prostředí tedy ocení zejména rodiny s dětmi, ale i třeba ti, kterým jde hlavně o příjemné ochlazení těla. Jenže, to všechno je zase jenom jeden z mnoha občasných nápadů Soutoku :-).

Realita je tedy jiná. U Lužce nad Vltavou sice probíhá megalomanská akce za téměř 175 milionů Kč, jako další věc z peněz EU ( Co všechno tu již jen v krátké době EU zaplatila :-) ), ale o koupání nejde. Těžko se to vysvětluje, protože jde vlastně o uměle vytvářené tůňky, ale jde o takový návrat k přírodě.

Neviděl bych to tak černě, byť by tu možná bylo dost místa pro oboje, protože tady u řeky jsou doslova kilometry polí, ale práce pro přírodu je také záslužná a velmi. Vždyť tu jednou lidé budou z nějaké pozorovatelny pozorovat třeba hnízdící ptactvo, možná přilétnou i čápy, snad bude k vidění i jiná zvěř a porosty, a třeba leccos uvidíme i na dálku  v triedru z naší oblíbené zámecké vyhlídky :-).

Tento kraj poblíž laterálního kanálu a Vltavy nedaleko od Mělníka ještě neřekl zdaleka vše. Již teď se tu šikovně potkávají cyklisté, turisté ( naučná stezka + dálková trasa ze Řípu na Blaník), výletní lodní doprava i zvířátka v Zelčíně, a do jisté míry tu již nyní můžete obdivovat u řeky ptactvo, nebo snad i stále ještě bobří ohryzy.

Snažil jsem se o stavbě dozvědět co nejvíce a pátrání se vyplatilo. Nejprve tedy zadejte odkaz ... 

https://zakazky.eagri.cz/document_download_81260.html

Pak kliknete na přílohu a následuje asi ještě 5 logických kliknutí, která vás dovedou až do zazipovaného dokumentu . Akce se tam podrobně zobrazí, jako dílo o 4 lokalitách ( 2 na každém břehu) s podrobným popisem, kde však chybí obrazová příloha s mapkou. Výňatek na druhém obrázku.


Pracuje se po obou stranách mostu na bukolském břehu. Techniky je tu mnoho.

Nu, a nyní již víte, co se vlastně děje u cyklistického mostu v Lužci nad Vltavou za akci. Není malá a ani levná, když stojí skoro 175 milionů Kč, ale jistě udělá něco kladného pro naši přírodu. O samotné společnosti a jejich akcích si můžete přečíst na webových stránkách

http://pasnatura.cz/

středa 27. ledna 2021

Na místě bývalé meteorologické vitríny u zámku již stojí nová informační vitrína Regionálního mělnického muzea.

 


Vždy, když jsem se bavil s někým, kdo pracuje na směny, tak jsem se dočkal odpovědi, že si člověk může aspoň zajít na úřady a vyřídit různé věci, na které by buď odpoledne z různých důvodů již nebyl čas, nebo někdy i chuť, případně by to dotyčný na Mělníku z časových důvodů již nestíhal koupit a musel by to koupit jinde.

Jenže nám koronavirus napáchal takové nepříjemnosti, že musíte spoustu věcí opravdu objednávat po internetu, protože i když to potřebné zboží v obchodech je, tak vám ho buď zase nikdo neprodá, protože ho prý nutně nepotřebujete k životu, nebo má patřičný obchod zavřeno.

A tak se můžete jít tak nanejvýše projít, snad koupit v trafice časopis, a když nezapomenete, tak třeba i vzít fotoaparát. Velká aféra nám tu vznikla kolem bývalé meteorologické budky u zámku, kterou využívalo RMM k propagaci. Ta na přelomu roku zmizela, byť byla u nás v republice určitým unikátem. To vzbudilo velké emoce domácí komunity žijící na FB historické skupiny pana Lojky.

Muzeum se proti různým obviněním ohradilo a čeká se na ukončení hospitalizace ředitelky RMM paní Havlíčkové, která se má údajně k věci vyjádřit. Soutok měl dnes cestu kolem a povšiml si, že tu již máme vitrínu novou. Zde ji tedy máme. Udělejte si úsudek sami, protože každý má jiný vkus i vztah k určitým historickým artefaktům. Ty někdy zůstávají, jindy dojde k jejich přestěhování někam jinam a nebo končí v pohřebišti dějin.

V každém případě je vždy škoda, když nějaký historický unikát z nějakého důvodu zanikne, ale ono je také mnohdy otázkou, kdo zejména z těch vlivných dokáže věci, nebo i třeba práci někoho jiného jakkoliv ocenit. A to nemyslím jen v oblasti historické, ale globálně.

 To je dnes vše. Hezký zbytek dne a radujme se, že za několik dní bude již konečně únor a zase budeme jaru blíže. Mimochodem, bude to rok, co jsem byl u Brtnických ledopádů ( dva články : příprava, akce) a je otázkou, jaká bude situace letos. Ovšem, společenská turistická akce ( Brtnická stovka) tam letos prý odpadá, a tak zřejmě ani případné ledopády nebudou osvíceny barevným osvětlením.

sobota 23. ledna 2021

Mělnické muzeum (RMM) vám nabízí díky svému kanálu na youtube možnost navštívit výstavy z pohodlí domova. Ozdobou je vstup i do stálé expozice. Lipská hora je další hvězdou mělnického panoramatu.

 


Milí čtenáři, na konci ledna vám tu obvykle nabízím reportáž a obrázky z akce Zimní přechod vrchu Nedvězí, kterou pořádá KČT Mělník, ale letos tomu tak nebude, byť se pochod jde ( nyní již musím napsat, že se šel). Důvodů je celá řada.

 Tentokrát nejde již jen o pracovní flexibilitu vaši, nebo i vašich přátel, která má samozřejmě další návaznosti, ale i o fakt, že doba koronavirová vše také hodně změnila a aby toho nebylo málo, tak se mimochodem Soutoku navíc ještě nepříjemně snižuje úložiště fotografií i při malém množství na článek.

Na druhou stranu nám Covid-19 vytvořil a neustále vytváří zcela nové situace. O mnohých z nich jsem tu již psal. Připomeňme si nyní aspoň tři. Řada lidí si již dnes nechává mnoho věcí posílat přímo domů, nebo do výdejních míst, čímž se rozvinuly nové služby, a když to jde, tak ti lidé pracují nově třeba i z domova.

Koronavirus se dotkl i informačních center a regionálních muzeí, která jsou k naši lítosti zavřena. To jsem pocítil například 30. prosince v městečku Kouřim, kde jsem tak přišel o hezké pohledy do sbírky i krásnou turistickou vizitku Lechova kamene do turistického zápisníku. Naštěstí se valná část muzeí chytila iniciativy, která nám tak trochu uniká, což je ovšem škoda. On je to vlastně výborný nápad.

Už dávno se ukázalo, že dokumentární i virtuální pohled do nějakého objektu je tou nejlepší pozvánkou. Na druhou stranu každý návštěvník a výletník ví, že přímá návštěva má nenahraditelnou atmosféru. Ani mělnické muzeum (RMM) nezůstalo v tomto pozadu a jsem velmi rád, že vás tímto způsobem mohu pozvat k návštěvě.

Prohlédněte si tedy videokanál RMM a zvažte, zda by nestálo někdy v příhodné budoucnosti sem opět zavítat. Muzea nejsou jen pro vzdálené návštěvníky a někdy je hřejivé i to, když objevíte krásné artefakty a řeknete si : ,, To je krása a ani za tím člověk nemusí nikam jet. Vlastně je to naše, nás Mělničanů." Nyní již článek RMM, který jsem rozčlenil do odstavců a doplnil o přímé odkazy do světa mělnických výstav.



Regionální muzeum Mělník zve na dvě virtuální výstavy i do stálé expozice 

Objev krásu starých časů aneb jak vidí mělničtí školáci muzejní sbírky? Třídílná online výstava výtvarných prací dětí ze ZŠ J. Seiferta Mělník, kterou mělnické muzeum zveřejnilo na svém webu a sociálních sítích, Vám jistě zpříjemní mrazivé dny. Obrázky jsou výsledkem společného projektu muzea, školy a MAS Vyhlídky v rámci projektu MAP II v ORP Mělník.

https://www.muzeum-melnik.cz/akce-a-vystavy/objev-krasu-starych-casu-online-vystava-906_576cs.html

 Tento projekt podporující polytechnické vzdělávání v neformálním prostředí chce vzbudit v žácích zájem o regionální hmotné dědictví předků i rodinnou každodennost průřezem času. Po komentované návštěvě expozice historických kočárků a hraček (v době, kdy toto bylo možné), a současně s využitím muzejního obrazového materiálu děti pracovaly pod odborným vedením svých pedagožek. Projekt byl soutěžní a tak velmi pěkné ceny doputují nejen k vítězům výtvarného klání, nýbrž i ke všem účastníkům.

 Druhý zveřejněný projekt mělnického muzea potěší milovníky historie. Videoprůvodce historickou částí stálé expozice ukazuje ty nejvzácnější exponáty např. denár kněžny Emmy nebo pískovcovou sochu sv. Václava z nejstarší písemně doložené vinice na území Čech (u obce Dřísy).

https://www.youtube.com/channel/UCh6aJ9KMrrahIp0e1Dw_5OQ?view_as=subscriber

 Dalším online počinem, které muzeum pro své příznivce chystá, je komentovaná prohlídka výstavy Václav Levý - doba, život, dílo. Ta představí tuto významnou osobnost novodobého českého sochařství ze všech úhlů a v kontextu své doby (1. pol. 19. stol.). Na muzejním youtube kanálu, webu i sociálních sítích se objeví ve čtvrtek 28. 1. 

Na únor mělnické muzeum společně s MAS Vyhlídky připravuje druhé vydání Pověstí z Kokořínska, Mšenska a Podbezdězí sebraných Jiřím Zubíkem a Josefem Houžvou, opět s doprovodnými příspěvky v online prostoru...

-KrF-

Tematicky podobný článek: https://soutok.blogspot.com/2021/01/film-pozdni-laska-musi-kazdy-obcan.html


Včera se mi poštěstilo dostat se do situace, kdy jsem snídal již za bílého dne, venku za okny svítilo slunce a byl nádherný den. Ještě štěstí, že mě napadlo, že bych mohl aspoň na chvíli jít ven a samozřejmě jsem nemohl vynechat návštěvu prostorů za mělnickým zámkem. Pohlédl jsem do kraje a spatřil jsem zejména od Českého středohoří pohled, který mě doslova nabíjel pozitivní energií.

Sice nešlo dohlédnout až do Krušných hor, ale zasněžené svahy dávaly vyniknout v záři slunce snad každému detailu. Obvykle člověk obdivuje Říp, Sedlo, Milešovku, Kletečnou, Bukovou horu, či vzdálené Krušné hory. Konečně, elektrárna nám zase připomíná, že žijeme v době, kdy si život bez elektřiny a elektroniky neumíme již vůbec představit a nebyl by možný ani tento článek.

Teď někdo možná namítne, že za našeho dětství pořádně ještě žádná elektronika nebyla, a také jsme žili, ale tomu se říká pokrok a člověka příroda stvořila tak, aby tu ten pokrok vznikal a abychom ho do jisté míry obdivovali. Zase jsem odbočil :-).

Je to zajímavé, ale tentokrát mě nadchl kopec, který se jmenuje Lipská hora a wikipedie nám sama říká, že nejhezčí pohled na ni je z jihovýchodu. Snad všechny kopce, které jsou z Mělníka vidět, tak jsou i odtud nejkrásnější. Neuvěřitelné.



Užívejte víkend a vězte, že plno pěkných věcí nás doslova obklopuje, aniž bychom hned museli jet kilometry, desítky kilometrů, stovky, nebo dokonce tisíce kilometrů daleko :-). Mimochodem, nejeden člověk, který byl někdy u moře, tak mi nakonec řekl, že ta naše příroda je tak nějak plná pohody.


úterý 19. ledna 2021

Zmizení meteorologického sloupu u zámku rozladilo mělnickou veřejnost. Rozhlasová stanice Hlas Prahy uvedla slade-show na vyšší level, než bylo dosud běžné.

 


Dnes již snad nechybí v každé domácnosti a nutno říci, že míváme období, kdy ji pozorujeme méně, a kdy naopak více. Ačkoliv používaly teploměry i barometry již v pozdější době i naše babičky, tak počasí bylo spíše záležitostí mediální a ještě na začátku 90. let si vzpomínám, že tam někde v místech, kde dnes stojí restaurace Šatlava, tak tam byla ve výloze nějaká meteostanice, která nabízela zájemcům pohled na mělnické počasí.

To si však již lidé hromadně pořizovaly domácí meteostanice, protože to už tak zkrátka chodí, že se každou chvíli dostane něco do módy a u elektroniky to platí dvojnásob. Jen kousek od zámecké vyhlídky najdete mapu okolí a vedle ní  turistický rozcestník a keře .Možná si někdo povšiml, že tam něco chybí.

Šlo o takový malý a do poloviny prosklený sloupek v zeleném rámu s neobvyklou stříškou, který jsme zejména poslední léta chápali tak, jako informační vitrínu. Jak vidíte na stránce ... 

https://www.facebook.com/photo?fbid=240550410959382&set=pcb.240550607626029

..., tak šlo opravdu o zajímavé dílo, které po menší rekonstrukci mohlo docela hezky zdobit. Pokud se však někdo nezajímal o dějství v našem městě, tak si ho vlastně ani moc nevšímal a možná to občas měly na svědomí i blízké keře, kde se trošku ztrácel.

Bohužel to tak dnes chodí, že vždy musí někdo na něco upozornit, aby se někdo někde probudil a obyčejně je už pozdě, protože tyto věci jdou mnohdy zcela záhadně velmi rychle, až přednostně kamsi jinam. Žádné referendum, či ankety apod. Šup, a tank byl naštěstí aspoň v muzeu v Lešanech.

Teď se veřejnost ptá, kdo za zmizení sloupu může a hledá viníka. Že prý muzeum( RMM) věnuje pozornost každé vykopávce a toto odstranění vzácného předmětu údajně ještě nadšeně vítalo. Veřejnost do věcí samozřejmě nevidí, jako prakticky vždy, je postavena před hotovou věc a vše jsou jen dohady.

Vědělo třeba právě zmíněné muzeum, že jde o vzácný předmět ? Pro mnoho lidí může být zajímavé, hezké i vzácné zcela něco jiného a jsme toho denními svědky. Každý obdivuje něco jiného a někdo i více věcí, ale někdo naopak ne Někdo má citově blíže k 5 000 let starému střepu a jiný zase k mnohem mladší památce. Vzpomeňte si, když tady Soutok navrhoval, aby byla zachována třeba stavidla na Pivovaře u vstupu do vodárny.

Škoda, že nám tu občas něco zmizí, probudíme se a zjistíme, že je pozdě. Kde je chyba ? Špatné volební systémy ? Těžko říci. Zastupitelé jsou reprezentací občanů a nelze na vše dělat ankety, ale pak tu máme situace, jako třeba případ, kdy se mohou narodit a občas se i narodí sochy a výtvarná díla, která veřejnost přijímá s velkými emocemi. Nyní mám již na mysli uctění památky sv. Ludmily nějakou sochou, které nás výtvarně čeká.

Přitom by to nemuselo být složité a i o tom jsem tu již nedávno psal.

Aktualizace 20.1. 2021 v 11 hodin:

Tak prosím, dnes jsem se na FB historické skupiny podíval na článek

https://www.facebook.com/groups/1808841266008571   ....

..., kde zazněla otázka, zda jsou pilíře současného starého Strakova mostu původní. Potom přišla velká radost, že jsou původní ( tedy z roku 1888). Každý asi nemůže vědět vše. Přitom mají všichni jakoby něco společného s historií.

Možná proto, že jsem muž, tak mě náš první most zajímal z těch historických obrázků Mělníka, jako jedna z prvních věcí a s tím i otázka pilířů. To je zřejmě ukázkou toho, co jsem tu vlastně psal. Řada lidí zajímajících se, nebo dokonce pracujících s historií vlastně opravdu nemusela mít vůbec ani ponětí, jakou památkou ona původní meteorologická vitrína vlastně byla. Pro mnohého to mohla být jen výstavní vitrína, která už moc nezdobila. 


Včera s velkou slávou začala konečně nově vysílat v pásmu DAB+ další česká stanice s názvem  Hlas Prahy, která působila dříve na internetu. Někteří posluchači většinou stále pořád vůbec neví, co to ten DAB je a ptají se, zda budou potřebovat set top box, jako u televize, nebo to uloví na běžné FM rádiu, a tak není divu, že v tomto oboru diskutuje pravidelněji  relativně  málo lidí, což má opět svůj rub i líc.

Poslední dobou je velmi módním doplňkem již takzvané slade-show, kdy posluchač užívá rádio i tak trošku, jako kdysi teletext. Ovšem, Hlas Prahy dokonce ve svém vysílání spojil na jedné stránce text i aktuální obrázek, což jsem zatím nikde jinde při příjmu nezaznamenal, a to ani u sousedů.

Zatím jsem stanici poslouchal jen krátce a udělala mi radost píseň , ve které dohromady v roce 1980 zpívá Freddie Mercury a David Bovie - Under Pleasure. Udělala mi radost i následující píseň skupiny Clout, ale ty devadesátky už moc nemusím, a tak vidím přínos stanice hlavně právě ve slide -show, kde si zatím v rychlosti přečtete nějaké novinky z metropole.

Teď mě tak napadá, že se v médiích píše pořád o covidu-19 a zapomnělo se nějak na zimu a migranty v táborech, což covidu předcházelo.

A to je dnes vše, neb žijeme ve flexibilní době. Ať už máte pracovní povinnosti před sebou, nebo za sebou, nebo to dnes řešit vůbec nemusíte a spíše řešíte něco jiného, tak vám přeji pěkný den.






neděle 17. ledna 2021

Nové testovací místo na Covid v Mělníku. Signál rádio již naladíte na jiné frekvenci. Po víkendu prý již začne opravdu vysílat Hlas Prahy. Imunitou proti virům je hlavně dobrá nálada. Den památky Jana Palacha.

 



Psalo se o tom v médiích prvně snad již před rokem a půl. Minimálně tu máme tento rok starý článek

 ...https://digital.rozhlas.cz/signal-radio-ziskalo-novou-frekvenci-pro-melnik-stejnou-jakou-vyuziva-hitradio-v-8136332

Jeden z diskutujících fóra dnes přišel s upozorněním, že již změnu zaznamenal a Soutok to ověřil. Rozhlasová stanice rádio Signál se studiem v Mladé Boleslavi, která se stala pověstnou především díky svým večerním retro kabaretům ( 19.00 - 23.00) změnila několik parametrů.

Nejdůležitějším je změna frekvence. Místo původních 107 MHz ji nově naladíte na 99.9 MHz. Dále se snížil výkon z dosavadních 200 Watt na 100 W a mělo se změnit i místo stanoviště vysílače. Ten byl původně umístěn na střeše panelového domu poblíž hřbitova Sv. Václava v ulici Pražská a nyní by měl být na střeše hotelu Ludmila v Rousovicích.

Jenže, když se podívám na výborný web našich sousedů https://fmscan.org/index.php , tak tam se stále udává snad ještě původní stanoviště, byť mají frekvenci již změněnu. Rádio Signál je nástupcem rádia Jizera ( Mladá Boleslav) a Hey! ( Praha). https://www.radiotv.cz/radio/signal-radio-praha-mlada-boleslav/

Nedávno jsem tu dával článek s názvem ,, Vysílá rozhlasová stanice Hlas Prahy"

http://soutok.blogspot.com/2020/12/vysila-rozhlasova-stanice-hlas-prahy-v.html

Stanice tehdy sice ještě nevysílala, ale ono to tak nějak do světa rozhlasu patří. Však znáte ty různé znělky a věty : Govoriť Maskva. Volá Londýn. Posloucháte vysílání Českého rozhlasu. This is radio ...

Zkrátka, prý se ještě neví, zda už to bude konečně v pondělí 18. ledna, nebo v průběhu týdne, ale teď už snad konečně začne bývalá internetová stanice Hlas Prahy vysílat v muxech Teleka v pásmu DAB+ doopravdy. A nutno říci, že to pro Mělník rozhodně není špatné, protože Teleko sem dosahuje ze tří směrů podobně tak, jako Čro.

Mělník tedy patří k městům, kde se DABu + daří nejvíce a na tyto dvě české společnosti ( Čro a Teleko) vám zřejmě bude doma v interiérech stačit pouze vysunutý teleskop bez nutnosti nějaké externí antény. 

http://www.digitalradiodab.cz/mapy-pokryti.html

Ještě jsem přidal odkaz na mapy pokrytí všech našich společnostní. Společnost RTI.cz je na mapě trochu podhodnocena. Ve skutečnosti ji lze na Mělníku na mnoha místech také poslouchat.

Aktualizace 18.1. v 11.16:  Stanice Hlas Prahy již vysílá.


Pokud to náhodou nevíte, tak má Mělník nové testovací místo na Covid-19. Tam, kde z mělnického autokempu vyjížděla bočními vraty vždy v červnu krásná auta, aby tu na parkovišti před koupalištěm jejich řidiči předvedli ukázku jízdy zručnosti, tak tam nyní stojí tato testovací mobilní buňka.

Otevřeno je každý všední den od 8 do 12 hodin a více se dočtete zde na stránkách města Mšena ...

http://www.mestomseno.cz/index.php?cmd=page-single&type=102&action=2&news_id=1821&webSID=8157e46ad3af2b8c095cf397dff0e9dc

Osobně věřím spíše těm, kteří říkají, že stres a strach jsou prvními kroky k virové nákaze. Navíc se objevují články, kde čtenář doslova dostane strach, se nechat očkovat, protože ono se vlastně pořád vůbec nic neví. Najednou přijde článek, že někomu po očkování ochrnuly svaly v obličeji. Nebo zase ten, že někdo prodělal lehký průběh, dostal se z toho, a po třech měsících, se dostal až pod přístroj.

Však sami víte, že se někdy stačí jenom o nějaké nemoci bavit a dočasně dostanete příznaky, které vzápětí odstraní něco pozitivního. Naše mysl je prostě velký kouzelník, který nepotřebuje stres a násilí, ani někde vysedávat v čekárnách zdravotníků.

Roušky dnes málokdo nosí, pokud nejde zrovna do dopravního prostředku, obchodu, k holiči, nebo do práce, ale tady je každá rada drahá. Máme zrovna takové roční období, kdy sice lidé už mnoho nekýchají a nejsou snad tolik nastydlí, jako na podzim, ale tady může být užitečná.

Ocenit ji můžeme také v mrazivém počasí, kdy nám chrání obličej, zabraňuje polykání studeného vzduchu, smogu z aut, nebo i dýchání mikroskopických prachových částic z vysavačů apod. Najde se nyní prostě i řada důvodů, se na ni dívat trochu pozitivněji. Nejsme na ni zvyklí, jako lidé v Asii, ale bez ohledu na její sporný význam možná není zrovna v těchto dnech tolik na obtíž, jako jindy.

Mohl bych ještě v debatě o Covidu-19 pokračovat a dostat se až na samou hranici, kde se rozhoduje, koho se ještě pokusit zachránit a koho už třeba pro nedostatek přístrojů nechat v poklidu pod opiáty z tohoto světa odejít, ale to třeba zase jindy. Myslím, že je dobré se hlavně nestresovat a snažit se nechodit nebezpečným věcem moc naproti, byť to někdy zkrátka moc nejde. Řada lidí je družných.




Dnes si naše společnost připomněla člověka, který se rozhodl, jako později řada dalších demonstrovat svým vlastním zapálením nespokojenost s tím, co se u nás v politické oblasti tehdy událo.


Mělník dostal v roce 2009 zajímavé umělecké dílo, které mělo tak, jak je to obvyklé v době instalace svoji kritiku. Máme tu tedy toto umělecké dílo již rovných 12 let a možná vypovídá více, než sám autor očekával.


Soutok rád používá citát, že vše souvisí se vším, který jsem snad prvně četl v knížce spisovatele Ludvíka Součka z mělnické knihovny. Náš svět je plný válek, hořících vojáků, ale i učenců, kteří skončili na hranici. Je to smutné a kruté, ale je to tak. Na to všechno se dá vzpomenout a blízkost školy vyzývá k malé vzpomínce.

Už jako dětem na ZDŠ nám bylo moc líto, když jsme se učili o smrti Jana Husa, který byl upálen. Opravdu se s tím nedalo nic dělat ? Třeba by ho pustili. Neměl co ztratit. Třeba by to doma nějak lidem vysvětlil a oni by ho pochopili :-).

Bylo nám líto Giordano Bruna a připadalo nám nespravedlivé, že lidé, kteří už tenkrát věděli, že Země obíhá Slunce, tak měli tak těžký život a byli na hranici života a smrti upálením.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Giordano_Bruno

Takovým našim hrdinou byl Galileo Galilei , který prý odvolal své učení, což ho mělo zachránit od smrti upálením. Ten měl údajně po odvolání rozsudku prohlásit ono slavné: ,, A přece se točí." Tehdy jsme už nějak vypustili zbytek jeho života a líbilo se nám, jak si s věcí poradil. Proč si kvůli nevědomosti, či blbosti druhých nechat zbytečně vzít život ?

On nakonec díky svému vysokému věku skončil tak, jak se píše v článku a autor tam vysvětluje, že je dost nepravděpodobné, aby si toto na takovém místě v danou dobu dovolil vyslovit, ale je pravda, že tato věta vešla do dějin. ....

https://dvojka.rozhlas.cz/proc-se-rika-a-prece-se-toci-7602784

Hezký zbytek víkendu a ať vás potkávají spíše optimističtější věci, ač k životu žel patří i to druhé.


úterý 12. ledna 2021

Mělník se dnes rozloučil s vánoční výzdobou. V krásném počasí skonal i poslední sněhulák. ,, Na Nedvězí se půjde tak, jako prvně v roce 1976" vzkázal příznivcům turistiky na webu KČT Mělník Jan Soukup.

 


Dnes ( článek byl dopsán až v úterý 12 minut po půlnoci, tak  se myslí pondělí) před polednem jsem se čirou náhodou objevil na náměstí Míru zrovna ve chvíli, kdy mělnické vánoční artefakty opouštěly po mnoha dnech své pozice. Když se v komedii Černí baroni ( 1992) loučil v kamenolomu velitel roty ,,Jiří Schmitzer" se svými vojáky základní služby, utrousil vojín ,,Jan Kraus" větu : ,, To chce panáka."  A mě nějak napadlo : To chce fotku :-).



Vydal jsem se odtud procházkou k zámku a potkal jsem sněhuláka, kterému jsem  prakticky v jednom z nejteplejších českých měst v dnešním počasí již mnoho šancí nedával. Připomeňme si, že mediálně díky malým meteostanicím a naměřeným hodnotám bývá často v TV prosazována obec Tišice a město Poděbrady.

Dovolím si dát odkaz na článek, jehož první část nás dnes už zajímat nemusí, protože orientovaný občan jezdí během roku především na jízdenky jakékoliv integrované dopravy, ale je to největší přehlídka sněhuláků v katastru našeho města.




Dnešní krátký bílý den byl opravdu příjemný a určité kouzlo jistě dodávala krajině za řekou i  nesouvislá mlha. Tu jsem tentokrát  z řady důvodů zkusil  jenom tak okrajově vložit aspoň do jednoho snímku s nám tak milou dominantou.


Ve čtvrtečním článku jsem zmínil akci Zimní přechod vrchu Nedvězí a v sobotu odpoledne se již dokonce písemně mohli někteří zájemci dozvědět více :-). Mně to trvalo o den déle. Pod podloubím ve vitríně KČT to minimálně prozatím nenajdete, ale na webu KČT Mělník již ano.

https://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/prechod-nedvezi-23-ledna-2021/

Mně to doslova vzbudilo úsměv na tváři, protože takto přistoupit k akci může snad jen člověk s velikými životními zkušenostmi, kterým na tomto poli letitý pořadatel akce Jan Soukup rozhodně je.

 Ona je ta poslední jeho věta v jeho článku trochu jinak, ale snad se nebude zlobit za tuto úpravu zde : ,, Uděláme to, jako v roce 1976. :-)"  Ne, rozhodně nechci nic zlehčovat, ale mám rád legraci, trošku je to jako z westernu a prostě se mi líbí to přímočaré jednoduché rozhodnutí, které se vypořádá s problémem.

Mimochodem, dovolím si tady napsat pro potenciální mladší čtenáře, že v roce 1976 vzniklo CHKO Kokořínsko, které se až relativně nedávno rozšířilo o menší samostatnou oblast a dodatek za pomlčkou Máchův kraj. Nyní se tedy jde již 46. ročník a akce se koná v sobotu 23.1.2021 !

Akce bude tedy tentokrát probíhat individuálně bez svozového autobusu a opravdu detailně, ale vskutku detailně i s jízdními řády odjezdů autobusů, které můžete využít je popsána v článku pod odkazem. Rovněž nebude závěr v restauračním zařízení.

Protože jsem trošku fanda zejména do hromadné dopravy, tak tentokrát musím přiznat, že mohu přijít již snad jen jenom s jedním ještě snad rozumným extrémem. O jaký extrém jde ?  Tak třeba pro ty, kteří nechtějí zřejmě stát ráno v obyčejně plném autobuse směrem do České Lípy a mají rádi dobrodružství. Vlakem do Mšena v 7.06 s příjezdem tam v 7.45. Pak pěšky přes Ráj a Střezivojice na Nedvězí, odkud je to nejlepší do Dubé, kde je přece jen více možností dopravy k domovu.

V takovém případě ukazuje kilometráž na Nedvězí cca 15.3 km ( jiná varianta 16.6 km) a do Dubé 21.6 km. Myslím, že by se takový dobrodruh mohl vejít do limitu na kopci, pokud vlastně vyrazí ze Mšena v 8 hodin, ale vždy je vše o terénu a kondici jedince.

Každému kdo projeví o akci zájem, tak mu přeji, aby mu to vyšlo. Opatrujte se a poklidný start do povinností v roce 2021 !

Věřím rovněž, že třeba i někteří nějak zapojíte do akce své vozy a moji navrženou trasu berte spíše, jako takové veselé zpestření, které jsem si nemohl samozřejmě odpustit :-).

sobota 9. ledna 2021

Film Pozdní láska musí každý občan Mělníka vidět kvůli nejstaršímu mostu, podivné budově radnice, či vyhlídce. Nyní v TV. Další neuvěřitelné setkání Soutoku proběhlo v Liběchově. Výlet ve znamení Václava Levého přinesl mnoho romantiky.

 

Televize není tím, co bych zrovna sledoval, protože mám pořád současně s ní nějakou jinou hlavní aktivitu, ale o následující informaci, se s vámi podělit musím, byť nejde o žádnou novinku. O filmu Pozdní láska z roku 1935 tu psal Soutok již téměř před 10 lety ( leden 2012).

Dnes již máme  všichni televize s možností puštění pořadu ze záznamu, a tak vás vůbec nemusí pálit, že jste 6. ledna na programu CS Film v čase 18.00 - 19.35 zmeškali 100 minut dlouhý film z roku 1935, který se točil, jako první v našem městě a je unikátem. Jinak je o něm na netu plno odkazů, ale stažení zcela zdarma na první stránce nenajdete.

V čem je film unikátní ? Pro občana Mělníka rozhodně tím, že je natočený celý na Mělníku, je prvním filmovým snímkem zde vůbec a spatříte v hlavních rolích náš nejstarší most ( 1888- 1937), radnici před přestavbou, zcela jinou zámeckou vyhlídku a řadu dalších míst, která se nějakým způsobem změnila. Bohužel je značná část děje v interiérech, nejde o žádné dlouhé outdoorové záběry a děj může někomu připadat zajímavý a jinému nudný. Komediální trhák to není.

Další hodnotou je snad fakt, že vzhledem k největší slávě filmů stříbrného plátna mělo teprve dojít, tak tu máme některé herce trošku v nezvykle mladším věku, než býváme zvyklí. Ono je již každých 5 let života  u člověka znát, a to i v dospělém věku. Pokud nemáte výdrž, tak si nastavte třeba 17. minutu, vydržte, a pak 40. minutu filmu.

Lidé mi občas říkají : ,, Ty chlape, ty máš někdy zážitky " a přitom zakroutí s úsměvem hlavou. Mnohdy jim odpovídám: ,, Tak když jezdíš maximálně na výlet autem s rodinou, tak se nediv, že podobné zážitky nepotkáš."

Pravda, někdy to chce trochu odvahy, se odvážit někoho oslovit a rozhodně nelze říci, že je tím někdo celoživotně nadán. Jindy je naopak třeba i překvapivě aktivita na druhé straně a dokonce i u žen. A někdy se jedná o neskutečné náhody, které by v loterii znamenaly první místo. Stačí si vzpomenout, jak jsem za zámkem oslovil starší dvojici seniorů z Anglie a o rok později se setkal ve vlaku na Mělníku s jejich synem, který žil se svojí rodinou v Praze.

Krásné, ale asi tak platné, jako kdybych sečetl těch celkových cca 753 994 návštěv tohoto webu, které vykazuje k dnešnímu dni počítadlo :-).

Když však vezmu v úvahu, že jsem se 30. prosince potkal v Kouřimi s jakýmsi televizním kameramanem a o pár hodin později ztratil několik slov s poutnicí v Jevanech, tak následující setkání v Liběchově snad ještě gradovalo tuto sérii náhod :-).


Do Liběchova jsem se prvně v životě podíval v 70. letech 20. století se ZDŠ a samozřejmě naše cesta vedla z vlakového nádraží do skal k výtvorům Václava Levého. Vlastně uteklo rovných 50 let, což je mimochodem délka umělcova života .-). Od té doby tu byl člověk již mnohokrát a je úplně jedno, zda to bylo ve skalách, v zámku ( muzeum), v zámecké zahradě, u kostelíčka, v rybárně, v letním kině, v Rašínkách ve včelíně, ve mlýně, na nějaké akci, či dále podle Liběchovky , nebo na turistické značce někde u bunkrů Liběchovské příčky.

Liběchov je zkrátka místem, kam se člověk rád vrací. A myslím, že i pro mnohé z vás je Liběchov kouzelným místem, protože neustále čtete článek ze 30.12.2017 ...

https://soutok.blogspot.com/2017/12/laska-rohata-dalsi-pohadky-to-je-casto.html

..., který má jenom za uplynulý podivný rok 2020 návštěvnost 306 diváků, ale mezi TOP 20 z dosavadních 1 958 článků zatím není.

Jak vidíte, tak jsem vlastně u skal v Liběchově nebyl už tři roky a můj výlet byl vlastně ještě celkem včas takovou určitou poctou umělci, který se přesně před 200 lety narodil a před 150 lety zemřel. Další motivací byla i knížka, která byla vánočním dárkem a vidíte ji na prvním obrázku společně s dalším dárkem.


Přijel jsem asi v 10.40 do Liběchova ( 8.1.) a zdálo se, že snad bude parádní den. Atmosféra byla neskutečná. Krásný lehce mrazivý zdravý vzduch, krajinka se v danou chvíli usmívala a kolorit místa tamní prázdné procházkové aleje dokreslovala mladá maminka s pobíhajícím děckem.

Když jsem měl za sebou první venkovní pozdrav dne, tak jsem si zavzpomínal na ....


.... a podíval se směrem na uzavřenou relativně novou cestu, která můstkem přes Liběchovku spojuje Rumburskou ulici s alejí. K dalším romantickým místům patří část jménem Boží Voda. Vždy se u místní kapličky zastavím a dívám se dolů do areálu rybárny, kde se však tentokrát třepetala pouze jedna vodní hladina a na zbytku rostlo jenom proutí.

Mám to vyfotit ? Vždyť člověk většinu života vlastně pořád fotí ty stejné věci, pokud někam dále nevycestuje a později snímky ani moc neprohlíží, protože tu jsou další a novější. Snad jen, když koukám, co kdo čte, tak se vlastně dívám, co bych třeba již napsal jinak, co jsem vlastně napsal, a co jsem tehdy vlastně fotil.


Jak tak přemýšlím s aparátem v ruce a rozhlížím se, tak mě kdosi pozoruje ze zaparkované dodávky a náhle se přede mnou objeví pozoruhodná žena se slovy : ,, Vy jste místní, nebo zdaleka ?" Mé cestovatelské zkušenosti z mládí i současnosti, se mi již mnohokrát hodily, vždy vedly k milému rozhovoru, ale druhou stránkou věci také je, že vždy odebraly nějaký čas, kterého jsem však nikdy nelitoval a vždy mi to něco dalo :-).

Při loučení se dozvídám, že proti mně stojí výtvarnice MgA. Jitka Navrátilová a horlivě přemýšlím, proč je mi to jméno povědomé. Tak jistě, jsme v Liběchově a už sem jezdím dost dlouho, tak mě samozřejmě napadne Josef Matěj Navrátil, který vymaloval sallu terrenu liběchovského zámku.


Jak tak při své další pouti krajinou přemýšlím, tak si poměrně velmi brzy uvědomuji, že asi vím, koho jsem měl před sebou a jsem za toto nesmírně rád. Ještě se k osobě vrátím později.

Liběchov si uvědomil, že vandalismus i povětrnostní vlivy pískovec nenávratně ničí a nelze tomu zabránit. Snad jen v případě Klácelky lze aspoň vandalismu mřížemi bránit, což tu v minulosti již několikrát bylo. Možná, že se bude Klácelka otvírat snad jen v rámci DED, nebo by tu muselo být něco podobného, jako ve skalním bytě ve Lhotce, kde je dozor a otvírací hodiny po dobu sezóny.


Mám Klácelku někde nafocenou snad do poslední kresby, byť je nyní ve zmíněné nové knize velmi detailně zpracována, a tak mě uzamčení mříže vůbec nevadilo. Naopak, kdo máte fotoaparát, tak Jana Žižku s Prokopem Holým skrz mříže v pohodě vyfotíte, a jak vidíte, tak mě situace dovedla ke zcela novému pohledu shora na areál. Na pozadí pak máte zmíněný skalní kalich, který je na fotografii zde vidět jen nepatrně.

Jak uvidíte na snímcích, tak sníh v lesích působil romanticky, ale problémy s chůzí tu byly. Především šlo o kluzké bláto a bylo mi jasné, že sestup do údolí od Čertových hlav bude možný jenom ve směru mé trasy. K obrázku výše jen dodám, že jsem tu na Liběchovce za obcí Želízy bohužel v PR ještě nikdy na vlastní oči neviděl kvést bledule a sněženky, ale věřím, že snad jednou přijde den, kdy tu budu ve správnou dobu.

Rozhodl jsem se, že místo Harfenice a Hada sem dám něco jiného. Ostatně, ve sněhu má vše zase úplně jiné kouzlo a můžete si to obejít sami. Však to není daleko. U Hada jsem byl asi ve 13.30 a v lese jsem potkal jednoho samotáře a dvě mladší dvojice. Jak už to tak bývá, tak turisté jsou veselí a sdílní lidé, proto vám mohu říci, že jedna dvojice byla z Prahy a druhá se smála, že předešlou dvojici potkala prý už třikrát. To ještě netušila, že i mě uvidí ještě jednou :-).


Původně bylo mým hlavním cílem obejít výtvory Václava Levého, ale nutno říci, že pro mě osobně by to bylo málo. Však vás u Hada sama o sobě láká cedule, aby si návštěvník zašel ještě kousek dále k dalším dvěma skvostům.


Žlutá značka směrem na Štětí vás dovede ke kouzelnému místu, které je jen o kilometr a půl dále. Tady narazíte již na naučnou Trasu kouzelníka Štětky ( také jsem o ni již psal), kde děti mohou právě u následujícího útvaru hádat, jakému zvířátku patří zobrazené stopy. Však jsem o tom psal 30.12. v článku o Kouřimi.


V tomto koutu Liběchovska tedy potkáte přírodní skalní útvar Sedm chlebů ( zvětrávání pískovce) a jeskyni Mordloch, kde se podle pověsti ukrývali loupežníci a hlavně i poddaní, kteří zavraždili společnými silami svého nenáviděného surového pána hraběte Claryho.


O další kilometr dále potkáte kapli, která tu byla postavena po násilné smrti hraběte Claryho v roce 1720. Dostal jsem kdysi přátelskou nabídku napsat dobrovolný příspěvek o této události do Kolečského měsíčníku a pochopitelně tak vznikl i článek ....


Ještě přidám odkaz na reklamu i na putování Soutoku po NS loupežníka Štětky.




Ano, boty byly sice samé bláto, ale ta nádhera člověku něco dala, protože jsme živi z pocitů, které přetrvávají hmotný zážitek.


Všiml jsem si, co dokáže vegetace. Není to tedy nic nového pod sluncem, ale poslední prožitky jsou z těchto míst staré snad 10 let. Bylo tu mnoho obnažených skalních stěn a dnes je tento úsek mezi Štětím a Hadem celý zarostlý. Následující úhel pohledu mi však připomíná po pravé straně pověstnou žábu u Mšena ( skalní útvar Hlava a žába).


Pak už to byl zase boj s časem a tmou, a vše se zdálo tak daleko. K avizované sokolovně jsem došel v 15.45 a už moc světla na fotky nebylo. Na konci výše zmíněné knihy, se čtenář dozví, že tu v červenci 2020 probíhalo k výročí V. Levého umělecké sympozium, kterého se účastnilo 6 umělců, když kvůli covidu - 19 museli odvolat účast dva umělci z Itálie a z Německa.

Všechny výtvory najdete v knize, a jak bývá zvykem, tak budou zřejmě někde umístěny. Pan Bartoloměj Štěrba vytvořil portrét samotného Václava Levého. Přátelé, tak vypadá čerstvé dílo z dovezeného pískovcového kvádru. Zkusme to porovnat s díly ve skalách, které poničili přírodní podmínky i vandalismus.


A na závěr ten krásný zážitek z úvodu vyprávění. Jmenuje se MgA. Jitka Navrátilová, žije a tvoří v Liběchově, a její dílo má název Scéna z ráje ( Poslední polibek). Když jsem si knížku o Vánocích četl a díval se i na krásné současné výtvory, které můžete před sokolovnou v Rumburské ulici zatím stále spatřit, tak se mi ani nesnilo, že náhoda způsobí, že stanu tváří v tvář domácí umělkyni tohoto krásného díla.



Sice jsem si říkal, že bych se kromě známého vycházkového plánu mohl také později  po absolvování turistické části zajímat o nové sochařské a právě čerstvé výtvory, ale zvláštní setkání tuto myšlenku ještě více posílilo a opravdu jsem natáhl krok, abych to z lesů k sokolovně ještě za bílého dne stihl :-). 

Okruh V. Levého má 11 km. Já napočítal i s cestou k Hraběcí kapli a sokolovně 16 km. A jsme na konci. Pane jo, celý den dnes nad tímto článkem.

Užívejte víkendu a doufám, že vám to všechno dává aspoň občas  některým čtenářům nějaký přínos.





čtvrtek 7. ledna 2021

Nové informační tabule na autobusovém nádraží přivedly cestující k vzteku. Začaly Pravoslavné Vánoce. Covid-19 v našem životě. Pomohou nápisy u jezírka ? Kdy se bude pracovat na osvětlení ? Bude Nedvězí ?

 


Milí čtenáři, leden býval dlouhá léta měsícem, kdy jsem tu hned na jeho začátku vystavil program RMM, někdy i přehled na celých půl roku, a kromě toho, že jsem tu netrpělivě vyhlížel nabídky akcí z okolí a chytal zejména informace na blížící se veřejnosti známý turistický pochod Zimní přechod Nedvězí, tak jsem se pokusil občas i něco napsat na nějaké téma, nebo nás natěšit celou sérií fotografií z loňska na vzdálené, ale blížící se očekávané jaro.

Loňský březen vše změnil a mnohem více, než si jsme často vůbec hned ochotni uvědomit. Vždyť je sice pravda, že i dnes stojí před supermarkety plno aut, ale situace je již zcela jiná. Zatímco až doposud, se lidé postupně více a více naučili používat zásilkových služeb do výdejních míst, nebo až do domu, tak dnes jezdí po městě mnoho dodávek celé řady firem a i jídlo jezdí do našich domácností v mnohem větší míře.

Odpusťte mi mé věčné nadšení pro převážně filmové komické hlášky i varietní scénky, kdy opět připomenu scénu z Kristiána, kde se Nataša Gollová ptá Oldřicha Nového: ,, Kdo to byl Lojzíčku ?" - ,, No, co by, minerálka přeci."

 Jenže, změny se týkají především i našeho zaměstnání, a to hned na celé řadě úrovní. Vždyť až dosud byla valná část obyvatel zvyklá oddělovat soukromý a pracovní život už jen tím, že musela ráno někam jet, nebo aspoň vyjít do ulic, či prostě jen do ordinace v přízemí domu. Dnes nám ve značné míře stouply pokusy o práci přímo ze soukromých obývacích pokojů a vlastních PC.

Pojďme však již k téma. Někdy stačí jen vyjít na ulici, a to by bylo, že by přeci jen člověka někde něco nepraštilo přes oči. Když se podíváte na obrázek výše do pravého horného rohu, tak vidíte, že je prakticky poledne. Bylo mi divné, proč  lidé po obou stranách informační tabule působí již z dálky takovým rozpačitým, až rozzlobeným dojmem a brzy jsem pochopil i já.

Informatika krásná, leč zcela k ničemu. Dokonce i tabule na jednotlivých stanovištích ukazovaly ve středu v poledne časy odjezdů i příjezdů kolem 20. hodiny.



Zde prostor pro zápornou kritiku nenacházím. Naopak je stav potěšitelný. Vodní hladina má správnou barvu, je zbavena všeho, co na ni nepatří a i příroda nám milostivě její výši zvedla. Voda tak opět spojila pod dřevěným mostíkem obě dočasně oddělené části vodní plochy. Okolí zatím vypadá tak, jako kdyby si lidé snad opravdu vzali ponaučení z obrázku k srdci. Ostatně, letošní zima začala velmi mírně a zde žijící tvorové jistě nouzí potravy netrpí.

Soutok se občas vrací k věcem, o kterých tu již psal a řekněme si na rovinu, že osvětlení v ulici Na Podhoří bylo součástí měsíčníku Mělnická radnice číslo 10 a 11. Soutok reagoval článkem ...

https://soutok.blogspot.com/2020/11/autobusova-nadrazi-maji-mnoho-tvari.html ..... a zatím to vypadá, že snad bude mít Soutok pravdu ( závěr příspěvku k téma).

Opět si dovolím hlášku. Tentokrát z komedie Na samotě u lesa : ,, A nedejte dědkovi pokoj a pořád do něj hučte."

Protože žijeme ve flexibilní době a rovněž podléháme různým osobním náladám, ale třeba i nemocem, tak nikdy nelze s určitostí říci, zda se populární každoroční akce Zimní přechod Nedvězí člověk účastní. Nicméně,  na ten loňský ročník rád vzpomínám, obyčejně potkám již celou řadu známých tváří, něco se nového dozvím, a tak není divu, že občas přijde na světlo někdy i obousměrná otázka : ,, Půjdeš letos ?"

A právě poslední odpověď mi připomněla, jak moc se naše společnost v posledních letech změnila. My to většinou nevidíme, ale na Mělníku dnes nežijí již jenom místní lidé, nebo ti, kteří se přistěhovali z jiné části republiky, ale máme tu ještě další třídy obyvatelstva.

Jedni bydlí na ubytovnách, pracují v různých firmách, a po nějaké době odjíždí na zasloužené delší časové období domů do zahraničí. Druhou skupinu lidí již téměř nerozeznáte od domácího obyvatelstva. Ovšem, tito lidé dnes již zastávají široké spektrum profesí a v některých firmách mohou být i nezanedbatelnou pracovní silou.

Dnes začínají v některých státech Pravoslavné Vánoce, a když k tomu přidáme problémy s covidem-19, který sužuje celý svět, tak právě v těchto dnech je v některých firmách méně zaměstnanců, než jindy. To přináší někde nové pracovní příležitosti, nebo prosbu ke stávajícím zaměstnancům ke zvýšenému pracovnímu úsilí apod.

Kdysi se někteří mladí lidé odmítali učit dějepis, či historii, že je to prý nuda, že je to prý pro pamětníky, že oni si vše vygooglí na internetu, když potřebují a zajímá je jen přítomnost. Jenže přítomnost píše současně dějiny a ty nejsou nezajímavé stejně tak, jako ta minulost.



On si to uvědomuje snad jedině ten, kdo se aspoň trošku zajímá o historii, ale já zjišťuji, že se vlastně občas mnohdy již dost pěknou češtinou bavím někde s lidmi, kteří vyrůstali a prožili dětství na území, které bylo před 100 lety dvacet let součástí naši republiky a dnes se tam jedou občas podívat na rodiče. A nebo jde zase o území, kam v minulosti přišli Češi a vybudovali tam vesnice ( Po stopách krajanů).

Zároveň je to i taková zajímavá ukázka asimilace obyvatelstva, o které se také neustále učíme v historii, ale i v současných dějinách Evropy.


Tak to vidíte, jak opět vše souvisí se vším a já ani po prostudování webů všech tří KČT v okrese nemám informaci, jak to letos vůbec s Nedvězím bude :-).  Ne, nedivím se, ale doba je fakt na organizaci vzhledem k nařízením náročná. Je však možné, že několik fotografií ( musím trochu šetřit data :)) z blízké krásné krajiny, se tu brzy snad ještě objeví.

Nemám přehled, jací čtenáři vlastně navštěvují tento web, ani moc nerozumím tomu, jak mám chápat statistiky, kde jsou čísla i z jiných států a někdy to vyjímečně vylétne z nějakých důvodů v rámci nějakého státu i vysoko, ale v každém případě mi dovolte, abych tímto popřál..... 

,,Pěkné vánoční svátky všem, kterým právě začínají."

Související články: