Nemohu dnes začít jinak, nežli zprávou, která se před malou chvíli objevila na FB historické skupiny Karla Lojky. Ostatně, poněkud netypická stagnace FB nevěstila nic dobrého.
Karel Lojka leží se zápalem plic v mělnické nemocnici, užívá antibiotika, není mu moc dobře a vzkazuje svým čtenářům, že je o něj dobře postaráno a hlavně je negativní na covid 19. Tak snad aspoň něco je na té zprávě pozitivní.
Věřím, že Karel Lojka je velký bojovník a má v sobě v boji proti nemoci to nejdůležitější. Život ho baví a má se na co těšit.
,,Karle, dovolte mi, abych se i já připojil k lidem, kteří se zájmem čtou vaše příspěvky i knihy a popřál Vám plno sil do bojů s nemocí a brzké uzdravení . Vy to dáte ! "
Aktualizace 10.12. v 11 hodin:
Karel Lojka včera večer napsal na svém FB, že už je propuštěný do domácího ošetření, tak je to dobré.
Když jsem se včera vracel z Prahy, tak jsem si to namířil přímo přes Karlovo náměstí k Pražské bráně. ,,To je zvláštní, ony tam stojí hodiny přesně na poledni" pomyslel jsem si. Že by to snad mělo mít nějaký význam ?
To už mi však jeden člověk referoval, že je někde napsáno, že tu za tmy prý probíhá něco ve stylu videomappingu a bude to až do 6. ledna. Je zajímavé, že jsem si ihned vzpomněl na Petra Raista Šťastného a zároveň na zejména spodní část článku ...
Jako, kdyby snad Petr zkoušel, kdo si toho kdy všimne :-). Nikde žádná větší reklama a trošku mi to připomnělo staré časy na Mělníčku.cz, kdy jsme pátrali v jedné soutěži po drobných stavebních prvcích a zanášeli je do interaktivní mapky :-).
Ať už je to jak chce, ale za mě velký palec nahoru :-). Mimochodem, víte, že už to bude příští rok na jaře rovných 10 let, co Petr v našem městě právě na tomto místě pořádal v jednom dni po sobě pro mělnické občany svůj první videomapping ? A že jich bylo. Prostě, jak se říká, tak klobouk dolů za tuto aktivitu !
Je fakt, že ty hodiny takto možná do projektu zapadají lépe, ale přimlouval bych se za obnovení jejich činnosti :-).
Hodně jsem přemýšlel, kdy mám jít zkusit věc vyfotit, protože mi ten čas nějak rychle utíká, ale pak mě napadlo, že bych to mohl zkusit již ráno, když mám nyní tu zvláštní příležitost si tak trochu vyzkoušet pozici penzisty :-).
A ráno má vše zase úplně jinou atmosféru. Vůbec nebyla špatná.
Jak možná někteří víte, tak kvůli zrušení vydávání knižních jízdních řádů ČD pro veřejnost bylo snad již předloni velké pozdvižení fandů těchto řádů v celé republice. Někoho to může překvapit, protože ho zajímá zjistit co nejrychleji aktuální spojení vlaku a tím to pro něj končí.
Jenže, toto jsou zcela jiní lidé. Když se dva sejdou, tak hovor probíhá asi takto :
A: Pamatuješ ty časy, když to přes nás jezdilo ještě z Lysé přímo až do Děčína ?
B: No jasně. Poslední jel ráno v 7.45, pak byla do 13.30 díra, kdy jezdily jen náklady, a pak to jezdilo každou hodinu a ráno taky jedna spoj jela až z Nymburku.
A: No, to jo. A první vlak z Děčína jel ve 3.50 a tady byl asi v 5.40.
B: Nejdelší byl ale rychlík Palach. Ten jezdil z Děčína až do Jihlavy a byl tu ráno v 7.40.
A: To jo, ale pozor ! O prázdninách končil až ve Znojmě. Pak ho přehodili na Brno, a nakonec zajížděl až do Břeclavi, kde jenom hodinu stál a zase jel zpátky přes Brno-Havlíčkův Brod- Mělník do Děčína.
Nejvěrnější, jak toto vše dochovat, je pokud možno takové aspoň některé důležité řády vlastnit, což se ovšem každému nepovede, byť existují pravidelní sběratelé. Je to ovšem náročné na místo.
Když se loni zvedla vlna nevole proti tomu, že má být jenom několik tisíc kusů pro zaměstnance ČD, tak společnost Avizer vydala určitý náklad i pro fanoušky. Ten se prodával za 149 Kč v hlavních nádražích krajských měst a v Praze. Tehdy jsem si vzpomněl pozdě, až tři týdny po vydání.
To již byly všechny řády staženy do Prahy, a i pak začali prodavači v obchodech Point na pražských nádražích šílet, protože je pořád někdo otravoval kvůli jízdnímu řádu. A jak to bylo letos ? Toto je výmluvné !
Přečtěte si nejen článek, ale i ty výkřiky nadšení.
Řekl jsem si letos, že když jsem to podchytil tak nějak včas, tak si tu určitou raritu ( jiný nakladatel) na Hlavním nádraží v Pointu také koupím a třeba ho i hlavně příští léto užiju. Samozřejmě jsem nevěděl, zda tam budu včas, a jak uspěji, ale prostě ještě byl. Kdyby ne, tak bych to také přežil, protože by mi ani nic jiného nezbývalo :-).
Překvápkem bylo, že najednou stál 200 Kč, místo avizovaných 149 Kč a paní ze Slovenska jen ukázala na cedulku nad výdejním okénkem. Jo, když něco chcete a navíc jste už na místě, tak to neřešíte.
Hezký den :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat