neděle 31. března 2013

Hloupé České dráhy. Cestování vlakem je pro znalce také mnohdy velmi výhodné.


Chcete jet opravdu levně do Německa či Polska? Chcete se levně toulat po Středočeském či Ústeckém kraji? To nemusí být problém. Jízdné dole.

Není snad u nás instituce, která by byla často v médiích tak očerňována, jako jsou České dráhy. Lidé otráveně sedí v čekárně a stojan na stěně je nabytý měsíčníkem, který je zcela zdarma a i tak ho nikdo nečte. V myslích lidí vládne představa, že je železnice drahá a jen nutným zlem pro přepravu. A lídři společnosti dělají věci, nad kterými i příznivci železnice kroutí hlavou.

Když nahlédnete do časopisu, tak se kromě zajímavého cestopisu, několika receptů, rozhovorů s filmovou hvězdou a pár zajímavých věcí dozvíte, jak je super jezdit Pendolinem z Prahy do Ostravy, jak jsou důležité naše mezinárodní koridory, jak je užitečné si zařídit spoustu výhodných průkazek pro různé slevy, jak je dobré jezdit do zahraničí především nočními vlaky, jak to všechno stojí kolikrát jen pouhých 30-50 euro, no zkrátka  pro řadu lidí skutečně ptákoviny.

Když se pak podíváte na samotný web ČD  http://www.cd.cz/default.htm , kde vám má být podána informace na základě cílové destinace vašeho zájmu, tak to je neuvěřitelný seznam nabídek, kde se až po mnoha kliknutích dozvíte podmínky, mapku oblasti, na kterou se informace vztahuje a konečně i cena. Když si to necháte poradit někde na nádraží, tak vám něco prodají ( nemusí to být pro vás zrovna to finančně nejvýhodnější), a když si budete to nejlepší pro vás chtít najít sami na webu, tak zjistíte, že pro jednu informaci zapomenete druhou. Málokde totiž narazíte na nějakou přehlednou nabídku a tento systém vlastně není nastaven pro náhodné plánování výletů, ale pro uspokojování konkretních požadavků. Zkrátka, nabídky pro zákazníky ČD jsou až moc složité a je jich moc. Přesto, kdo je zná, tak některé stojí opravdu za užívání. A jsme u jádra problému. Díky té složitosti se jimi nechtějí cestující zaobírat.

A tak je dobré vědět, že ten, kdo jezdí vlaky jen příležitostně na výlety a nemá žádné výhody a slevy, tak se mu ( jedinci) do nějakých 100-200 km zpravidla žádné speciality nevyplatí a drobné úlevy na jízdném přijdou sami, ale není to tak pravda.... Pak už to začíná být zajímavé.

Každý den si můžete za 550 Kč zakoupit lístek, který vás až do půlnoci opravňuje k cestování po celé republice běžnou druhou třídou i v rychlících. A že máte příbuzného v Příbrami? Tak na to jsou zase jízdenky, na které můžete do půlnoci jezdit po vybraných regionech. Ta na Mělníku platí pro Středočeský kraj a stojí 225 Kč. Ale pozor, Mělník má podle mapky zvláštní výsadu a tak se můžete za 200 Kč toulat třeba celý den i po Ústeckém kraji. Po Liberecku se jezdí dokonce jen za 150 Kč, stejně, jako po Karlovarsku. Ale to už je nutné koupit lístek v Lípě,Doksech apod.

Jenže tu máme i jízdenky přeshraniční, které platí obvykle cca 50 km za hranice a je na nich zvláštní to, že se vážou i na český sousední kraj. Jmenují se tady nejblíže k nám ..Labe-Elbe, Libnet a Egronet. Na 1 Egronet může cestující z Karlových Varů ráno odjet do Smrčin ( oblast západně od Chebu), večer se vrátit a to za pouhých 150 Kč a kolo zdarma. Podobně jsou na tom občané v Libereckém kraji. Tam to pro jednoho stojí 160 Kč, 2-5 osob skupinová za 320 Kč a kolo 90 Kč. Za ty peníze můžete třeba z Doks až skoro do Braniborska ( mapka).

Nás nejvíc zajímá jízdenka Labe-Elbe, která je stejná, platí od Mělníka až cca 60 km za Drážďany a stojí 200 Kč, 400 ( 2-5 osob), 90 kolo. Čili, stejný princip. Zahraniční jízdenky neplatí do půlnoci, ale dokonce až do 4 ráno.

 A pak tu máme ty známé skupinové víkendové jízdenky SONE+, které platí s příponou DB či PL až 50 km za naši hranici a stojí 700 Kč od nás. Ale pozor! Zase se můžete okrást. Mělník je v regionální mapce jízdenky Labe-Elbe, čili je sousedním regionem se Saskem, a tak by vás ( 2 dospělí+ až 3 děti) výlet například  do Dražďan a zpět měl stát pouze 350 Kč. Tolik zaplatí zájemce v Ostravě například při výletu do Oswietimi, ale pro vás z Mělníka už 700 Kč.

 Pokud se vydáte o víkendu třeba z Liberce do Polska či Budyšína, tak to máte jen za 300 Kč. Ovšem, to jsou jízdenky víkendové skupinové, proto musíte mít někoho sebou, nebo vám půlka lístku propadne. Jejich rozsah platnosti na mapce je trochu omezenější, než u nahoře zmíněných denních jízdenek pro jednotlivce a skupiny, a to až o 50 km kratší. Zajímavé jízdenky máme i s Rakouskem v oblasti Dunaje, které mají být přínosem našim rekreačním cyklistům mezi Vltavou a Dunajem.

Tak co, není to tak trochu zbytečně složitý blázinec pro nedůvěřivé cestující, kteří nechtějí nic složitě studovat?  Není to hovadský přístup, kterým si ČD i samo ubližuje ? Je rozumné propagovat dálkové spoje v hodnotách eur, které vyjdou dráže než autobusová přeprava?

 Tento článek jsem napsal proto, protože zde už více jak rok propaguji stále stejné heslo: Dobré věci, které mohou být pro obyčejné lidi fajn, tak často i časem umírají pro neznalost jedněch a blbost druhých. To ostatně někdy vidíme i právě na železnici, kde zruší lokální trať, vytrhají koleje, a pak ji chtějí po letech obnovit, nebo provozovat muzejní turistický provoz.

SŠ.

Zajímavý pěší okruh vede z Mělníka vrškem do Záboří a podle Labe zpět.

                                             
                                             Kostelík v Záboří.


Jsou lidé, kteří mají bez ohledu na počasí potřebu po celý rok stále někde chodit, nebo jezdit na kole. Většina lidí však ví, že díky médiím, internetu, zajímavým knihám a vůbec spoustě dalších aktivit by bylo hříchem se jen takto úzce specializovat a tak naše chvíle přichází především s příchodem jara, kdy opatrně počínáme rozvíjet nezbytné posilování organismu.


                                        Křížek za osadou Brabčov.

Je celkem výhodné pořádat první procházky z mnoha důvodů do okolí města a také tak mnozí činíme. Známé jsou procházky v parku na Polabí, procházky do Hořínského parku i ke komorám, ale tím zdaleka možnosti nekončí. Před několika lety jsem takový malý přehled možností publikoval v Mělníčku ( jistě jej najdete) a nabádal třeba i k procházce do Liběchova, odkud je na Mělník dobré spojení. Dnes si představíme takový opravdu pěkný zajímavý okruh, kde najdete od všeho něco.


                                        OU Kly-Záboří

Začneme na autobusovém nádraží, odkud se vydáme podle říčky Pšovky, až ke stavidlu ve Starých Rousovicích. Odtud dojdeme na náves, kde odbočíme vlevo a posléze vpravo, abychom došli ke starému válcovému mlýnu. Zde vystoupáme přes hlavní silnici do jednosměrky v Italské a asi po dvaceti metrech odbočíme vlevo do poklidné stoupající ulice vedoucí do lokality řečené Brabčov. Odtud se nám otvírají kruhové rozhledy, zejména pak k městu a ke Chloumku. Mineme ulici Ve Žlábkách a vlevo spatříme obrovské množství nových domů a parcel. To jsme již na zelené značce vedoucí od zámku právě do Záboří, po které v podstatě půjdeme.


                                    Řadová kolonie- nové domovy pro zaplavené.

Tady už se nabízejí skutečně kruhové rozhledy od Kladna až po Ještěd, pokud je tedy dobrá viditelnost. Na cestě do Záboří není třeba chodit až ke stavení na Vinicích, ale můžeme pokračovat neznačenou souběžnou polní cestou s lepším výhledem k severu. Záboří je romantická vesnička s velmi pěkným kostelíkem včetně občas přístupného interieru a zajímavá je i zdejší základní škola. Vězte, že tu byl kdysi také ředitelem mělnickým žákům starší generace kdysi dobře známý dějepisec a historik pan Nusl. A docela by mě zajímalo, zda i dnes jsou stále ještě za vstupními dveřmi ze dřeva vytesané sochy z Velikonočního ostrova  ;-):-)?



                                           Kaple-Kly.

Cesta nás dále vede na křižovatku silnic Mělník-Stará Boleslav a poté Mělník-Praha. Tady nás hlavně upoutá budova místního úřadu a řadová kolonie domů, která se po roce 2002 stala novým domovem pro stovky rodin ze zatopených oblastí vzniklého modrého trojuhelníku (Zálezlice-Tuhaň-Kly). Následné Kly jsou příjemnou poklidnou vesničkou s malebnou kapličkou, u které stojí hostinec U Martina, kde se lze občerstvit. Vlevo za kapličkou nás pak upoutá hasičská zbrojnice jednoho z nejvýznamnějších dobrovolných sdružení okresu, kde nám nástěnka připomene, že tu bylo nedávno velké významné výročí.


                                                  detail kaple

Nakonec nás silnice dovede až k Labi, které nám bude společníkem po zbytek cesty. Potkáte zajímavé stromy, vodní ptactvo a také nástěnku, kde se dočtete, co vše zde žije za živočichy. O 50 metrů dříve však nepřehlédněte výstražnou tabuli, která upozorňuje, že na sousedním poli přistál kdysi náš aviatik ing. Kašpar při letu z Prahy na Mělník. Než se člověk naděje, již je u bývalé cukrovarské ČOV, která je dnes překladištěm písku. Bohužel, ten se zřejmě odváží pouze nákladními auty přes pěkný mostík a lokalitu Hadík. V mostíku jsou již trhliny. Lokalita Hadík mi zase velmi připomíná soutok Labe a Cidliny u Poděbrad, ale bohužel má k tamní atmosfeře velmi velmi daleko. Cestu odtud pod cukrovarem dále k centru už netřeba popisovat. Počítejte tak se dvěmi a půl, až třemi hodinkami čistého času.


                                               Hadík. Opravna plavidel?

Nu a někdy příště si třeba připomeneme i Mělnický Vltavský cyklookruh, který jsem před lety propagoval na Mělníčku, v nějakém speciálu deníků Bohemia, snad i v Toulavé kameře a kdoví kde ještě, ale bez jakékoliv odpovědi a reakce.


                                 Trhlina v mostíku u Hadíku.


                                 Mostík mezi Starákem a Labem má místy praskliny.


                                Hadík. Restaurace mi připomíná posezení v Poděbradech u soutoku Labe s Cidlinou.

                                  


                                   Hadík. Jen tady na tomto místě tam mají zastávku výletní lodi, která tam otáčí. U nás jsou potopené pramice.


                                   Tento čipera odkudsi si to s batohem namířil přímo k soutoku. Kdo tam nebyl, jako-by nebyl mělničan z Mělníka :-).



                                  A závěrem obrázky nám tak milé.
SŠ.

sobota 30. března 2013

Tak se na Mělníku krade železo.

loni ( 2012)
Vzpomínáte si ještě, jak loni na jaře Soutok vyrazil do Starých Rousovic, aby přinesl několik celkem romantických obrázků a připoměl, že i říčka Pšovka je určitým zdrojem technických památek a nemusí jít zákonitě jen o mlýny?

                                                               nyní ( 2013)


Aktualizace :prosinec 2023 beze změny.

Jak vidno, nikoho to nevzrušovalo a už je pozdě. Zloději kovů dokonali své. Jak vidíte na spodním snímku, tak neobstála ani pěší lávka do louky na Blata. Vzhledem k tomu, že můj poslední podzimní výlet patřil saskému Německu, kde jsou lidé a mládež přece jen asi jinak vychovaní, tak to byla celkem rána.

                                                           loni
Od jednoho místního občana jsem se dozvěděl, že je vlastně přínosné, když už není co rozebírat a ničit, a že bude jedině dobře, když zmizí celá lávka, protože se tu akorát slézá nezbedná znuděná omladina.
 Považte, v dnešní době, kdy se dá cestovat při troše znalostí i za pár korun, je internet, počítače, spousta nových sportů i hobby a leckdo se nudí a baví vandalismem. Ale,to je zkrátka problém osvěty, médií, výchovy, zákonů, zkrátka společnosti.

nyní
Při této příležitosti bych zde uvedl fantastický dokument o řece Labi, který v 90 minutách navštíví především  ze vzduchu ( ale nejen ze vzduchu) celý tok řeky od našich hranic až na konec Saska-Anhaltska a přinese skvělé záběry i reportáže. Více na http://www.mdr.de/tv/programm/sendung240720.html . Tak se vychovává vztah k místům, kde žijeme. ( my ovšem ne)

loni ( 2012)
Paradoxně dnes někteří lidé ani nechápou, proč by se měli něco učit,vzdělávat se, proč by měli něco znát, k čemu je to dobré a spoustu dalších věcí. Také není zrovna dobrou cestou fakt, že u nás jsou ty nejlepší dokumenty o naší zemi placenou záležitostí. A tak je otázkou, jak dlouho budeme ještě jen říkat: ,,Rozbité, ošklivé, zdevastované, hloupé? No jo, jsme v Čechách."

nyní ( 2013)


Aktualizace:

Stejné místo od Starých Rousovic v prosinci 2023. Z lávky již nic nezbylo a cesta na Blata zcela zarostla a zanikla.

SŠ.

pátek 29. března 2013

Čeští hráči curlingu z MS v Kanadě 2x živě.


Z webu šampionátu www.curling.ca. 

V sobotu 30.3. začíná v Kanadě Ford World Men's curling championship, kde bude dokonce i naše representace. Utkání našich můžete sledovat 1. a 2.4 od 23 do 2 hodin našeho času na programu Eurosport. Celý TV program je na http://cloudfront7.curling.ca/wp-content/uploads/2013/03/WMCC2013_TV__Web_coverage_schedule.pdf?f6cf25

Pokud vás zaujala tato u nás ještě nepříliš populární hra a chcete nahlédnout na mistrovství těch nejlepších, kde jsou k naši radosti i naši hráči, tak nalaďte Eurosport, nebo navštivte webovou televizi šampionátu na http://www.curling.ca/curlingtv/

SŠ.

čtvrtek 28. března 2013

O Velikonocích jinak, než se kde dočtete.

 trakař z 50. let 20. století.

Co to ta babička jen povídá? Jaká Škaredá středa? Jaký Zelený čtvrtek? To jsou záhady. Hlavní je, že taška letí do kouta, jsou tři dny volna a večer vyrazíme na párty pod širákem u ohně, kde bude jistě plno známých.
Tehdy byla všude za téměř každou obcí i za městem živelná skládka a tak není divu, že hned z jara se tu pořádalo leckde hned dvoje významné pálení. Nejdřív to byl Jidáš a na konci dubna Čarodějnice. Někdo se jen přišel podívat, jiní tu byli s přáteli při lahvinkách třeba až do rána a pár jedinců se přišlo podívat hned na několik sousedních ohňů. Asi by zůstalo jen u toho zkoumání, kde se co pálí a kde už ne, kdyby se jaksi leccos nezměnilo.

Historické velkofilmy se vždy těší velké pozornosti, a tak když na jaře 1991 k nám doputoval i film Ježíš s náležitou propagandou, tak ti co chtěli, tak zaujali na věc širší pohled. Vždyť tu máme krásné Staré pověsti české, Staré řecké báje a pověsti, tak proč být nějakými nepřáteli náboženství a o leccos se zbytečně ochudit? Proč aspoň trochu neznat pověsti z nejslavnější knihy světa?

Není potřeba to vidět nějak otravně a složitě, ale zkusme to jinak a s  humorem. Nechť mi církev odpustí malý pokus o napodobení divadel, která divácky nestrádají, neb dělají humor.

 Vidíte, jaké má Ježíš háro? Není divu, vždyť byl z města Nazareth, kde už tenkrát hrála stejnojmenná rocková kapela, podle které se o 2000 let později v Anglii pojmenovalo pár kluků s kytarama. Byl jako my a zřejmě rozuměl bigbítu a rocku :-). Byl tak trochu rebel, jako každý mladý člověk a neměl rád samozřejmě římské okupanty. Trošku se vyznal v lékařství i senzibilství, byl moudrý a chytré nápady jsou kolikrát největší lék na nemoci i nudu.

Ve čtvrtek si s přáteli stejně zapálenými udělali slezinu u dobrého vínka, a jak už to bývá, tak je čas jít dál, nebo se aspoň venku protáhnout. ,, Joj, to je krásný úplněk" řekl si pro sebe v sadě v Getsemanské zahradě a kochal se zatměním měsíce, které bývá maximálně čtyřhodinovou podívanou, z níž nejzajímavějších je tak asi třicet minut. Jenže, pak ho přepadli vojáci a on už věděl, že v tom má prsty ten vandrák Jidáš. Prohrál včera v gotýsku spousta peněz a na prachy ten vychloubačník slyší. V pátek Ježíše přivázali mezi dva pitomce, co se nechali chytit při nějaké loupačce a jeden z těch římských machýrků musel hned zamachrovat, jak si posledně nabrousil na brusce oštěp a bodnul mu ho ubožák do boku. To už byla taková bolest, že Ježíš jen procedil z úst: ,, V tomhle těle mi je špatně. Táto, jdu za tebou!" Ježíšovo tělo, pak už pohřbené v jeskyni nikdo nenašel. To je jako s těmi kruhy v obilí. Několik kluků se v hospodě u piva domluví, vyšlapou někde s pomocí provazu kruh v obilí a lidstvo má záhadu. Kdo jste viděl v osmi lidech přenést Trabanta, tak chápete, že nějaký kámen je pro tyto vynálezce sranda.   -No, věříte, že věta Ich habe gesagt ( Řekl jsem), se kterou se tam pan profesor a žák ve filmu Do hlubin študákovi duše překřikují, že je to nejlepší návod, jak si zapamatovat zjednodušeně minulý čas v Němčině :-).


A teď trochu vážně. Zadejte si Velikonoce do vyhledavače a dozvíte se moc zajímavého. Docela dobře se i pamatuje nejpravděpodobnější datum Ježíšovi smrti. Zřejmě jde o 3. duben roku 33, kdy skutečně úplněk prodělal zatmění. Zajímavé jsou i ty zvyky, které si v návaznosti na náboženský příběh udělali sami lidé. Vejce je symbol znovuzrození, beránek připomíná lidské stádo, které vyvádí Mojžíš ze zajetí v Egyptě ( a Suezký průplav, který projektoval opravdu Čech, tam ještě nebyl, tak to byla zvlášť dálka po moři :-).) a řehtačky připomínají jakýsi odlet zvonů do Říma. A také se tam dočtete, co to tedy je ta Květnatá neděle, Modré pondělí, Šedé úterý, Škaredá Středa, Zelený Čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Červené pondělí, a že Velikonoce vlastně mají ještě pokráčko o 50 dní později akcí, která nese jméno Letnice ( Kristovo zjevení).
Pokud jste se něco dozvěděli, nebo i zasmáli, tak je to dobře, protože smích prodlužuje život a je obranou proti blázinci a stresu ;-). Krásné a Veselé Velikonoce přeje Soutok!

SŠ.

úterý 26. března 2013

Tak se na Mělníku prodávalo v roce 1947. Retro.


Tržní hospodářství, kapitalismus, podomní prodejci, to jsou téma doby současné.
Pojďme se podívat na takové malé vyprávění z jednoho mělnického krámku v roce 1947.
Tehdy nebyly nějaké velké obchody, ale jen malé krámky a lidé kteří jim šéfovali byli živnostníci, kteří byli rádi, že se uživí. Jistě, mohli se dopravovat někam do práce, ale rozhodli se pro tento způsob obživy. Těch krámků bylo mnoho a zpravidla do nich chodili nakupovat lidé, kteří to měli jen nedaleko od svého domova.
Jednou si pan šéf všiml, že jeden z jeho stálých zákazníků přichází s doutníkem v ruce od jiného krámku. ,,Ale copak pane Vaněk? Vy jste u nás nebyl včera nějak spokojený s obsluhou? Prodavačka k Vám nebyla příjemná?" optal se.
- ,, Ale ne, jen jsem si potřeboval koupit sirky a uznejte pane šéf, že kvůli takové lapálii bych si zbytečně přidal kroky". A to bylo jediné omluvitelné vysvětlení, protože jinak by si personál asi vyslechl nepěkných slov.

Jiný den zas bylo tak pět minut do zavíračky, když se objevila ve dveřích jakási stařenka a žádala chleba. ,,Pane šéf, chleba už nemáme" zvolal prodávající. Z vedlejší místnosti náhle vstoupila postava šéfa. ,, Paní Karásková jistě bude tak laskavá a chvilku posečká ( počká). A ty honem utíkej jinam, ať ho ještě někde splašíš. Zklamat zákazníka si nemůžeme dovolit" špitl.

Jo jo, tak to byla ještě doba, kdy prodejcům skutečně záleželo, aby náhodou zákazník nešel příště jinam, protože když si někde zvykneme a líbí se nám tam, tak není důvod chodit jinam, nebo dokonce zpět. To dnes v Tesku, nebo Kauflandu vám to tam prodavačka hází z pásu, jak psovi kost, až občas přemýšlím, že ji snad už něco řeknu. A nedělá to bohužel jedna, ale teď snad už každá. Uznejte, že tu minulost a její přístup k zákazníkovi ve skromném prostředí se současností snad ani srovnat nejde. Aha, zapomněl jsem uvést otevírací dobu. PO-PA 7-12 13-18, SO 7-12.

sobota 23. března 2013

Rybáři na Hadíku jsou pobouřeni. Veřejnost čeká možná překvápko.


Není čas, počasí i nálada. Tak to se občas stává. Až se člověk vypraví prvně třeba jen kousek za město, tak může být pěkně překvapený. Okolí Hadíku bývalo vždy příjemnou lokalitou pro vycházky, koupání a především rybářství. Pak zde na sklonku 80. let vyrostlo podle přístupové silnice  potrubí vedoucí do nové cukrovarské čističky, které trochu hyzdilo lokalitu. Bylo několik let po revoluci pro nepotřebnost z důvodu rušení provozu zase rozebráno.

To už přišla nová doba, která do těchto míst především přivedla cyklostezku, objevila se zde i jakási sezonní restaurace a díky občasným plavbám výletních lodí počalo místo pomalu připomínat rekreační zákoutí lázeňských Poděbrad.

Letos si dává počasí na čas a rybáři už plánují první krátké zastávky u řek a tůní. A tak se i ke mně doneslo, že se prý na Hadíku dějí nepěkné věci. Bývalá čistička patří nějaké firmě a na celé asfaltce dolů k Labi je prý čilý provoz nákladních automobilů. Můstek prý trpí pod vahou aut a prostředí je devastováno a ohrožuje nastávající turistický ruch. Tak nevím, ale jak bude čas, jistě bude dobré to prověřit. Teď je možná ta správná chvíle pro všechny, co mají k městu vztah, aby zjistili, jak se věci mají. Předčasným poplachem se nikdy nic nezkazí, spíše naopak.

SŠ.

pátek 22. března 2013

Zelené pivo je už na cestě.


Ačkoliv to podle počasí ještě zdaleka nevypadá, tak tu máme jaro a s ním Velikonoce. A k těm se pojí poslední roky jeden zvyk, kterým je zelené pivo na Zelený čtvrtek. To ovšem nečepují všude, a proto je třeba navštívit stránku http://zelenepivo.cz/kde-se-toci-pivo?t=M%C4%9Bln%C3%ADk .

Pro mělnické zájemce tedy připomínám, že je to téměř stejné, jako loni. Přijďte na zelené Starobrno 13, loni bylo fajn :-) ! A třeba si s přáteli připijte na teplo a ono konečně přijde ;-).

neděle 17. března 2013

Smělé myšlenky na území Čech patří řekám.


Bavorské podunají.

O Mělníku, se hovoří především, jako o městě vína, českých královen a soutoku dvou největších českých řek. A jak je pro naše město přítomnost Labe a Vltavy důležitá, tak to nejlépe dokládá fakt, že Mělník nemá zakládací listinu jako takovou, ale za město je považován od chvíle, kdy mu král Přemysl Otakar II. v roce 1274 udělil listinou podíl z výnosu labského obchodu.

Řeky a zvlášť velké řeky hrály přirozeně odjakživa velkou úlohu pro lidstvo a to jak v oblasti přepravy zboží, tak vlastního cestování. Vyjímkou nebyl ani Mělník, který především leží na důležité spojnici našeho hlavního města se Severním mořem. Důležitost a význam modrých dálnic si naši předci již uvědomovali dávno. Vzpomeňme na vánoční článek ,,Poslední sen Karla IV." , kdy císař po získání Braniborska nechal vybudovat v Tangermünde na Labi rezidenci, kde nějaký čas pobýval a snil o řece, která až k moři bude proplouvat pouze Českým královstvím. Král měl vůbec smělé říční plány.

Určitě mnohý čtenář již slyšel o Schwarzenberském kanálu, který měl sloužit ke splavování dřeva z nepřístupných šumavských hvozdů a o vorařích, kteří pak kmeny stromů splavovali dále po Vltavě. Z historických pramenů se dozvídáme, že se tyto myšlenky počaly rodit právě již v době císaře Karla IV. ,ale skutečně se dílo podařilo vybudovat až mnohem později ( 1789-1822) inženýru Rosenauerovi ve dvou etapách. Více na http://cs.wikipedia.org/wiki/Schwarzenbersk%C3%BD_plavebn%C3%AD_kan%C3%A1l .

Šumava tvoří rozvodí Severního a Černého moře, a tak se aspoň v malém podařilo na území Čech cosi neobvyklého. Pokácené kmeny vhozené do kanálu v šumavském pohraničí bylo možno dle rozhodnutí plavit buď po Vltavě do Prahy, nebo spojkou do říčky Grosse Mühl do Dunaje a císařské Vídně. Kanál byl později prakticky bez využití pohlcen divokou přírodou a zapomenut, ale dnes je důležitou šumavskou cyklotepnou mezi oběma státy. Pokud se tedy díváme na naši národní řeku Vltavu, jejíž jedno rameno pramení u nás a druhé v Bavorsku, tak jistě stojí i za připomínku, že jsou její vody vlastně propojené i s Černým mořem.

Postihnuté modrou dálnicí nebyly jen Čechy, ale i sousední Německo. Když se vypravíme 50 km západně od města Cheb do pohoří jménem Smrčiny, tak zde objevíme nejen pramen řeky Ohře, ale táké Naabu,Saalu a Mohan. Všechny čtyři řeky pramení jen několik málo kilometrů od sebe a až na Nábu, která teče do Černého moře, tečou ostatní do Severního moře. Zejména Mohan je posléze říční tepnou, která své vody dopraví do Rýna a nizozemského Rotterdamu, a tak byl brzy využíván k lodní dopravě. Vyspělé Německo si uvědomilo, že pokud by se prokopal zhruba 170 km dlouhý plavební kanál mezi bavorským Bamberkem a Regensburgem na Dunaji, odkud již mohou vyplout větší lodě na cestu k Černému moři,tak dojde k významnému propojení obou moří, což má nejen hluboký vliv na státní ekonomiku, ale defakto přetváří mapu Evropy modrých linek. Stavba byla započata v roce 1960 a poslední úsek byl splavný v roce 1992. Více na http://cs.wikipedia.org/wiki/Pr%C5%AFplav_R%C3%BDn-Mohan-Dunaj

Ale, také Čechy měly několikrát sen o propojení dokonce tří moří a není vyloučeno, že za pomoci EU dojde brzy k prvním krokům. Proti jsou samozřejmě především ochránci říční fauny a jistě je krásné i to, že je dnes Labe mnohem čistější řekou, než v nedávné minulosti ( zdrojem znečištění byly především továrny s nedokonalým čistícím zařízením), a že se k nám proti proudu opět rozšířili losososi a k Ústí i bobr ( ohrožení živočichů rušným lodním provozem). Kam to tedy vlastně spěje, toť otázka. Připomíná to situace, kdy se člověk na něco docela těší, věří v jakousi prosperitu ekonomickou i turistického ruchu a současně má obavy, že se něco nevratně zničí. Zájemce o historii i současnost tohoto největšího gigantického počinu tedy odkazuji na web...http://cs.wikipedia.org/wiki/Kan%C3%A1l_Dunaj-Odra-Labe   . Dnešní Labe i řeka Morava zejména v okolí Baťova kanálu je především turistickou baštou, byť někteří ještě máme v paměti dobu čilého plavebního nákladního ruchu mezi Lovosicemi a Chvaleticemi ( uhlí), kterou doplňovala přeprava především mezi Prahou a Hamburkem. Na druhou stranu je dnes nákladní lodní přeprava alespoň u nás z různých důvodů v současnosti minimální a skutečně těžko říci, co všechno by se změnilo takovým způsobem, aby došlo k naplnění výše uvedených obav. 

úterý 12. března 2013

Hledáte práci doma, v zahraničí, nebo chcete podnikat?


Mělníček je web, který nenabízí jen prostor pro veřejnou diskusi a vaši inzerci, ale jeho autoři se snaží vám přinést množství zajímavých dat, zpravodajství, články, vlastní zkušenosti a v neposlední řadě i to, co jim připadá zajímavé.

Takový velmi zajímavý článek na věčné téma práce, se náhle objevil včera na malý okamžik na webu i se dvěma komentáři, aby jej vzápětí smázla aktuální diskusní témata. Přijde mi to trochu škoda, protože ačkoliv je na celém netu kvanta stránek zabývajících se nabídkou zaměstnání, tak je to stále málo a mnozí žádáte, nebo i nabízíte práci právě na webu Mělníčku. To mě motivovalo k napsání tohoto článku.

Radami ohledně podnikání, se zabývá například tento blog... http://blog.peoplecomm.cz/clanek/jak-si-vytvorit-vlastni-praci
Líbí se mi, že si autor uvědomuje, že také člověka může leccos přestat bavit, že se nemusí dařit, že je to příliš obsahově náročný problém s mnoha aspekty a v neposlední řadě diskutující poukazují na to, že je vlastně celý ten odvážný pokus založený již v úvodu stále na nějakých půjčkách a placení. Ostatně, o mnoholeté stagnaci podnikání se všeobecně ví, asi tak, jako o tom, že největší rozkvět prožila gastronomie a hotelierství.

A tak se pomalu dostáváme k tomu nejběžnějšímu pracovnímu vztahu, jakým je vztah zaměstnavatel- zaměstnanec. A je pochopitelné, že kdyby bylo dost dobré práce a hodně oboustranné spokojenosti, tak by nebylo třeba pracovního turismu a množství webových stránek pracovních úřadů, všelijakých agentek, pracovních burz i různých inzerátů.

Takovou zajímavou stránkou pro vyhledávání práce je například http://www.agentka.cz/ . Jak už bylo na Mělníčku psáno, můžete navštívit i http://www.jobsexpo.cz/

Nelze ale bohužel spoléhat na to, že se nám podaří práci sehnat v místě bydliště, nebo nedaleké  denně nepříjemně vzdálené Praze. To ostatně pěkně zamává s volnočasovými aktivitami každého takto dojíždějícího jedince. Města a místa v pohraničí zase často sázejí na různé přeshraniční spolupráce v této oblasti, které jsou pro nás v centru republiky tak trochu z ruky a defakto diskriminační. Tyto aktivity nabízejí samozřejmě výhodné finanční možnosti pro občany krajů sousedících s velkým sousedem.  S případným zaměstnavatelem se můžete setkat osobně přímo na burze u nás, nebo u nich nějakých 50 km za hranicemi a podle výkonu budoucího zaměstnání, se přihlíží i k určité znalosti jazyka souseda.

Poslední možností je vůbec tak trochu dobrodružný život a práce přímo v zahraničí. Někteří mladí, se tomu brání, protože je možná v mnohém člověku tak nějak zakořeněný smysl pro oddělování práce od zábavy a určitý smysl pro vlast a domov, ale i taková varianta dnes opravdu žije. Pro všechny tyto situace užijme například web...http://portal.mpsv.cz/eures
.., nebo přímo i http://www.eures-triregio.eu/

A závěrem mi dovolte trochu veselé fantazie, která možná vysvětlí to výše zmíněné slovo diskriminační. Nikomu to nepřeji, ale představte si, že možná někdo dojíždí denně až na jih Prahy a stráví 3 hodiny celkem denně na cestě. No, komu to ještě nedocvaklo, tak za stejnou dobu jste vlakem tam, kde jsou třikrát vyšší mzdy, pokud by ovšem byla spoj :-). Ale, doufejme, že ještě není situace tak zoufalá, jako dále na východě a můžeme to brát spíše, jako šibeniční humor.

SŠ.

neděle 10. března 2013

Hokejový šampionát? Ne, curling.



Tak samozřejmě, v naší zeměpisné šířce a délce má hokej takovou popularitu, že i ti, kteří nemusí zrovna koukat na ligu, tak si ohlídají, nebo zkrátka vezmou na vědomí únorové ZOH, či častější dubno-květnové MS. Jenže, na ledě se nehraje jen hokej, případně krasobruslení, ale také stále populárnější curling.

Již od soboty 16.3. do 24.3., se bude v Rize konat MS žen a týden po skončení je v programu již i MS v Kanadě, kde budeme mít i své mužské zástupce, kteří nepatří k outsiderům. Některé zápasy, se k nám jistě dostanou prostřednictví našich, či zahraničních televizních společností. Cesta žlutých a červených kamenů v taktickém boji o střed v centru kruhu, se stává atraktivní podívanou a třeba i právě proto, že mnozí rádi navštěvujete loňský jarní článek o mělnickém hokeji, a že i v curlingu na nejvyšší úrovni máme své želízko v ohni, tak jsem přišel s článkem, který může být pro někoho hokejový předkrm pro zkrácení čekání na šampionát, a pro jiné zajímavý zážitek.
http://wwcc2013.curlingevents.com/
http://www.curling.ca/championships/worlds/

Sokolovo - 70 let - data - Mělník.

 
Doba spěchá tak překotně, že ani člověk nestíhá vše vnímat. Letos uplynulo 70 let od významné bitvy u Sokolova, připoměli jsme si i bitvu našich legií z 1. sv. války u Bachmače a já si náhodou vzpoměl, že kdesi na svém starém webu mám cosi, co je k věci a stojí rozhodně za oprášení. Jelikož vím, jak člověk někdy nerad kliká na odkazy, tak mi dovolte použít na úvod kopii z článku.

....Mělník má však i svého válečného hrdinu, který položil daleko od vlasti svůj život a významně přispěl k porážce hitlerovského Německa. Kapitán Otakar Jaroš se sice narodil 1.8.1912 v Lounech, ale už o 9 měsíců později vyrůstal na Mělníku.V době, kdy se formoval v pod uralském Buzuluku pod velením budoucího presidenta Ludvíka Svobody náš 1. prapor, se setkáváme s Jarošem, jako s instruktorem a velitelem poddůstojnické školy. V lednu 1943 odjížděl na frontu jako velitel 1. roty 1.československého samostatného polního praporu a naše jednotka tehdy musela v tvrdých zimních podmínkách absolvovat posledních 350 km do Charkova pěšky.

                                              
Po namáhavém pochodu si měla jednotka odpočinout, ale momentální situace na frontě vyžadovala okamžité zapojení do bojů, aby Charkov nepadl do německých rukou. Strategická úvaha vyžadovala vyslat předsunutou jednotku za tehdy zamrzlou řeku Mži k obci Sokolovo, která měla zastavit německé tanky. K tomuto těžkém úkolu se pak dobrovolně přihlásil nadporučík Jaroš se svojí rotou. Rota svůj úkol dne 8. března 1943 zcela splnila,
ale náhlá obleva a praskající led na řece neumožnil nakonec podpořit jeho jednotku sovětskými tanky. Navíc došlo k přerušení spojení s velením praporu, a tak se již Jaroš nedozvěděl, že díky oblevě může stáhnout svoji rotu po
tajícím ledu zpět přes řeku, neboť ten už německé tanky neudrží. Jeho život pravděpodobně podle některých svědků ukončila dávka z kulometu jednoho tanku. Tento významný čin 2. světové války byl v roce 1974 filmově zpracován v koprodukci Československa a Sovětského svazu. Kapitána Jaroše ztvárnil Martin Štěpánek a generála svobodu Ladislav Chudík. ( délka filmu 120 minut.)


     Boj v datech : 4.3. rota buduje obranu Sokolova.
6.3. dochází k drobným střetům průzkumných hlídek.
7.3. neúspěšný pokus 15 průzkumných tanků o průlom obrany u Timčenkova.
8.3. ve 14 hodin- průzkumný útok 14 tanků , který se podařilo rychle zastavit.Tři tanky předstírají na místě pomocí dýmovnic zásah, ostatní odjíždí zpět.
V 16 hodin- hlavní útok. Hned první výstřely z dýmajících tanků zasáhnou jedno ze dvou protitankových děl (45mm) a těžký kulomet.Následuje prudký boj.
V 17 hodin- zbytek roty zaujímá kruhovou obranu kolem kostela v Sokolovu, kde bylo vybudováno velitelské stanoviště.
V 19 hodin- Ludvík Svoboda vydává rozkaz ke stažení za řeku.Bohužel již neexistuje spojení. Vojáci a ranění se vracejí po celou noc, někteří až 9.3.


 Ztráty :  86 padlých, 56 raněných, 2 protitankové kanony, 7 protitankových pušek, 5 těžkých kulometů, 16 lehkých kulometů, 5 minometů. 
Ztráty na straně protivníka: 300-400 vojáků, 19 tanků, 4-6 obrněných transportérů ( Hakly)

                                         Datových informací bylo užito ze zpravodaje Mělnická radnice.


Letos uplynulo od bojů v Sokolově 70 let ( 8.3.1943) . V centru města Mělníka se u příležitosti oslav 65. výročí konala takováto přehlídka:

Zde jsem umístil pouze dva obrázky, ale pokud jich chcete vidět více ( třeba interier tanku, ruční zbraně, vysilačku...), tak stačí kliknout na odkaz http://mujmelnik.webzdarma.cz/Sokolovo.html



A nakonec jsme v čase inaugurace nového presidenta stihli i vzpomenout naše legie u Bachmače v 1. sv. válce. Všem doporučuji zavítat do našich supermarketů, kde časopisy o historii, se právě nyní věnují i ve speciálech období Habsburské monarchie, 1.sv. válce a vzniku první Československé republiky. Víte, že poslední císař měl k Čechám kladný vztah, líbilo se mu v Praze, kde žil, pobýval i v kasárna ve Staré Boleslavi, a bohužel ani nevěděl, jak po smrti France Josefa naložit se situací ?

SŠ.

Labská plavební společnost zazářila. A Mělník?


Možná si vzpomenete na loňský rok, kdy zde bylo presentováno spousta webových adres společností, které provádějí výletní plavby pro turisty zejména po Labi. Soutok se snažil co nejdříve přijít s nabídkou nových lodních jízdních výletních řádů pro následující sezonu, tak, jak je objevoval. Velmi dlouho visel otazník nad pravidelnou sezonní plavbou právě pod naším městem a ukázalo se nakonec, že stávající děčínská společnost Labská plavební nenašla s mělnickou radnicí společnou řeč a přestala plavby pod naším městem provozovat. To byl tedy konečný důvod, proč všechna ostatní města na řece už měla připravené své sezonní plavební řády a na Mělníku jsme si museli počkat nejen na řád, ale i na novou společnost.

Nás ( tedy mě :-) ) zajímají především novinky v plavbě a tak to chce trochu pátrat. Již mnohokrát jsem nejen já doporučoval plavbu na lodi Porta Bohemia z Litoměřic do Ústí nad Labem. Stránky společnosti jsou  na http://www.labskaparoplavba.cz/
,některé spoje plují až do Horních Počapel, ale pro rok 2013 zatím nic nenabízí, krom nově avizované linky mezi Terezínem na Ohři a Litoměřicemi.
Pospíšila si však právě děčínská Labská plavební společnost...
http://www.labskaplavebni.cz/misen#title
.., která se zmíněným odkazem presentuje v letošní novince. Návštěvníci Děčína, se mohou těšit na posílení plavby do Německa a čeká je dokonce zbrusu nová spoj až do Míšeně, odkud vás autobus dopraví na zámeček, kde se točila naše slavná Popelka a večer opět přiveze do Děčína. Stačí, se jen do 9 hodin dopoledne dostat do Děčína a připravit si něco ,,přes dva táci :-)." Takže, pokud toho někdo nelitujete, vyražte. Hned mi to mimochodem připomělo loňskou cykloprojížďku, kterou jsem zde, jako cykloseriál v říjnu 2012 presentoval. Dalším překvapením je, že děčínská společnost také provádí celoroční plavby po Praze za každého počasí http://plavbypraha.cz/
.., což byla až dosud výsada Pražské paroplavební společnosti, která třikrát v roce pluje i na Mělník.
http://www.paroplavba.cz/
Letos ( 2013) plují na Mělník 28.7. a 25.8.
Čistě náhodou jsem objevil nyní další web o lodích v Praze.... http://www.parniky-praha.eu/
Také v Poděbradech stránky buď nedoznaly změn, nebo jsou pro letošní sezonu stejné. Stále tam není zájem prodloužit plavbu až do Nymburka a loď otáčí nadále v Kovanicích, byť se o tom vedla jednání.
Jak to vypadá s plavbou pod Mělníkem? Tak, možná je ještě brzy. Zde je stránka, kde je nutné vyhlížet informace...http://www.marinavltava.cz/index.php/cs/pristav
Ovšem, musím se přiznat, že na stránkách této společnosti tyto informace vždy obtížně vyhledávám. Chce se mi říci, či napsat, že je to tím, že je na to ještě asi brzo, ale loni jsem se tyto informace dozvěděl jen díky profesionálním médiím a na webu to šlo i dodatečně jen obtížně dohledat.

SŠ.

pondělí 4. března 2013

Soutok obrazem II.


Možná, že právě koukáme na poslední sníh této zimy u nás. Elektřina je v kurzu, celá republika plná solárních panelů a pořád je to málo :-)


Hned v sousedství téměř nové transformátory a ve zprávách ČEZ,Albánie,Bulharsko a opět Temelín.


Trochu neobvyklý pohled do našeho vlakového nádraží.


Zde jsou zvířátka ještě vděčná za každý kousek potravy.


Zimní idylka v parku.


Tam, kde se Labe pojí s Vltavou, tam lze po sněhu i velké vodě občas spatřit jezírka ( na obrázku). Před 200 lety zde bylo několik ostrůvků a jedno vltavské rameno vtékalo do Labe u Obříství.


Zastrčený pomník na Pšovce v bývalém katastru bývalého účiliště. Dnes přístupný jen díky funkci zoom u fotoaparátu.

SŠ.

neděle 3. března 2013

Nejkrásnější domy na Mělníku.


Někdy, téměř už před 10 lety Mgr. Renata Špačková přišla s brožurou, jejíž název zněl Mělnická zastavení I. Knížka populární formou popisovala významné historické budovy i některé jednotlivé zajímavé sošky, vily, domy apod. Na jejím konci bylo uvedeno, že je vhodným doplňkem místního dějepisu. Od té doby si člověk kolem sebe začal uvědomovat věci, které dříve tak nějak i přehlížel.


Později se mi toto téma hodilo pro fotografický web o našem městě a řada náčrtů pak byla proměněna ve fotografie. V současnosti prožívají mělnické domy svoji popularitu díky duchovním otcům Mělníčku opět. Tak, jako v loňském roce, tak i letos, se můžete zůčastnit zábavné hry, kde pátráme po detailech z našeho města.


A tak mě tak napadá, jak se od mých posledních záběrů opět leccos změnilo. Některé domy zkrásněly, jinde už opět omítka poněkud vybledla. V každém případě je nutno říci, že máme na Mělníku krásné staré měšťanské domy, které stojí na ulici za pohled, který potěší. Kdyby si člověk dal tu práci a obešel město, asi by to bylo hodně krásných snímků.


Věřím, že s některými náměty, se ještě setkáme v nekonečné zábavné soutěži :-) a není důvod, proč tu několik krásných starobylých mělnických domů nezpopularizovat, třeba tak, jak to známe v Šumných městech Davida Vávry. Važme si všeho krásného, co potkáváme.




SŠ.