neděle 31. července 2016

Víte, že Vltava neteče jen do Labe, ale je spojena i s Dunajem ? Ve znamení Karla IV.


Spojení dvou evropských úmoří navrhl poprvé římský císař a český král Karel IV. Již za jeho vlády prý započaly stavební práce na tomto gigantickém díle a podle historiků byly stopy po výkopech prý patrné ještě v 16. století.

Schwarzenberský plavební kanál byl však vystavěn ve dvou etapách v letech 1789-1822 podle projektu inženýra Josefa Rosenauera (1735-1804) v části Šumavy, která tehdy byla v majetku knížat ze Schwarzenbergu .....https://cs.wikipedia.org/wiki/Schwarzenbersk%C3%BD_plavebn%C3%AD_kan%C3%A1l


Území za vodní nádrží Lipno bylo sice součástí Československé republiky, ale po celá desetiletí sem měli volný přístup pouze zde sloužící příslušníci pohraniční stráže a na povolení s určitým omezením jistě i nějaké ty vodohospodářské a zejména lesnické služby. Teprve po pádu železné opony, se tato trochu zapomenutá a vylidněná oblast stává především díky postupujícímu turistickému ruchu opět živější. Ostatně, je docela zajímavé se podívat do mapy, kde najdete zřetelnou linii  rakouských osad zasahujících až k naší hranici a téměř pusté pásmo vedoucí k Lipenské vodní nádrži, která tu v 50. letech 20. století vznikla a stala se jakýmsi českým vnitrozemským mořem.

Proč tady v dávné minulosti Schwarzenberský plavební kanál vlastně vznikl?


Na to člověk nemusí být ani historik, aby si dokázal odpovědět sám. Dříví bylo vždy surovinou, která měla dvojí účel. Někdy bylo stavebním materiálem, či sloužilo k výrobě nábytku a různých předmětů, ale podstatná část větví stromů a nekvalitních kmenů stromů sloužila jako dříví otopové A takového dříví bývalo samozřejmě nejvíce právě v nepropustných horských  hvozdech.


Tehdejší císařská Vídeň si žádala topné dříví ze Šumavy a tak se díky inženýru Rosenauerovi https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Rosenauer z obce Chvalšiny zrodilo geniální dílo. Kanál vlastně vzniká poblíž Třístoličníku díky jednomu z přítoků Studené Vltavy a je vedený tak, že je napájený dále různými potůčky. Dozvíte se, že jeho šíře se zpočátku pohybuje dokonce někde kolem tří až tří a půl metru šířky a zhruba metru hloubky, a že jeho spád není nikterak prudký. Zpočátku prožíval opravdu zlaté období. Do Vídně se otopové dříví plavilo celé století a nejen tam, ale i mnohem blíže, kde posloužilo sklářským hutím.


Celá ta historie Schwarzenberského kanálu je mnohem složitější, a jak jsem zde již mnohokrát psal, není smyslem Soutoku kopírovat odstavce z Wikipedie, které si přečte zájemce přímo tam. Dočtete se, že z různých těžebních důvodů byl nakonec vybudován takzvaný smyk poblíž obce Želnava a tím se vody kanálu na důležitém místě propojily s vodami Vltavy. To se nakonec ukázalo, jako velmi důležité, protože v době, kdy poněkud opadl zájem o dříví otopové a stoupl zájem o dříví užitkové, tak  zatímco přeprava dříví do Vídně již dávno ustala, tak do Prahy se po části kanálu a po Vltavě ( díky smyku) plavilo dříví prý ještě naposledy v roce 1962.

Kanál v dobách socialismu zpustl, neudržoval se, zejména ta část vedoucí k rakouské hranici, a teprve až v současnosti dochází díky různým organizacím k jeho občasným určitým opravám. Celková délka kanálu se uvádí cca 50 km, ale ono je to s kanálem trochu složitější. Pokud jej budete hledat v mapách, tak se vám bude ztrácet mezi vrstevnicemi i v barevném značení tras a díky své nevelké šíři to bude občas obtížnější. Navíc mění i svůj název a na nějakou chvíli se ztratí zcela v rakouských lesích mimo naše území.

Jižně od místa zvaného U Korandy končí jeho dosavadní název Schwarzenberský plavební kanál a dále jeho vody vidíme pod názvem Otovský potok. Ten se později vlije do říčky Světlá, která jižněji změní za hranicí svůj název na Zwettelbach. Zwettelbach v závěrečné fázi změní svůj jižní směr přímo k západu a vlije se tu do asi 25 metrů široké řeky s názvem Grosse Mühl. Ta teče ještě mnoho kilometrů k jihu, až k jihozápadu, než se mezi Pasovem a Lincem dostanou její vody do Dunaje. Dříví se prý plavilo do Vídně ze Šumavy zhruba 8 dní.


Proč jsem si vybral toto oddychové, ale i náročnější téma na dnešní uplakanou neděli ? Myslím, že je docela příjemné vědět, jaké jsou ve všem souvislosti. Vždyť tu máme sochu jubilujícího Karla IV., díváme se na soutok našich dvou největších i nejdelších řek,  víme někteří, že jedno z ramen Vltavy pramení v Čechách, druhé v Bavorsku, tak proč si tu ještě nenapsat o takové zeměpisné zajímavosti. Ano, vltavské vody tečou do dvou moří. Krom toho jsme tu měli před 14 dny sérii výletních článků, které zavítaly i poblíž, tak to vše spolu tak nějak souvisí :-).

A pro vás, které zajímají ty obrázky, a kteří se možná divíte, že je tam sníh : Nemůžu si dělat co chci a navíc takto cestovat opravdu nestíhám :-)) Využil jsem archiv z roku 2005. Na snímcích je kanál nedaleko Nové Pece, Plešné jezero, které také slouží, jako určité napájení kanálu a Trojmezná, což je místo, kde se v jednom bodě (ozdobný patník) dotýká Česká republika, Rakousko a Bavorsko.

Na závěr bych ještě apeloval na turisty. Nedejte se zahanbit a přečtěte si páteční článek o Nedvězí. Pivaři vám dávají klepec. Skore je 350 : 20 ( a to máte den navíc) :-). Ale, asi jste na výletě a v neděli večer ( dnes) to ( ne)doženete :-).

Aktualizace 31.7. 2016 v 17.40 :

Věděli jste, že hranice naší vlasti probíhala v dávné minulosti až za hlavním masívem Šumavy dále v Bavorsku ?
Obvykle se všude vypráví o tom, že nepropustné vrcholy šumavských hvozdů byly přirozenou hranicí státu a tak nikoho ani nenapadne myšlenka, že by tomu mohlo být v minulosti jinak, a že zemské hranice dokonce probíhaly až na jižních svazích Šumavy ( Za Velkým Javorem, Roklanem, Luzným atd.). To se prvně změnilo až po prohraných válkách Marie Terezie a pozdější komunistický režim požadoval z hlediska lepší ochrany hranic po druhé světové válce návrat této hranice, což se neuskutečnilo. Zajímavé čtení nejen o změnách naší šumavské hranice, ale o životě na Šumavě v průběhu věků jsem objevil na webu http://www.sumava-modravsko.cz/

sobota 30. července 2016

Znáte naše nové minipivovary v Mlékojedech a Čečelicích ? Blíží se pivovarské slavnosti v Podkováni a Lobči.


Mnohokrát jsem tu psal, že Čechy jsou doslova zasaženy pivní horečkou, což je ovšem moc dobře. Vždyť dnes na svých cestách pomalu v každé obci, či městě můžete ochutnávat jejich vlastní pivo. To je sice nadsázka, ale leckdy se blíží pomalu a jistě pravdě. Vzpomeňte třeba na pivo, které se vyrábí pod nedalekým posvátným Řípem, nebo na Baribalda, kterého zase vaří místní mělnický Němý Medvěd. A to ani nepíšu o Litoměřicích, kam by se měl snad vrátit staronový Kalich a rozšířit počet místních městských pivovarů na trojici.


Včera jsem tu psal článek, který tematicky obsahuje turistiku a ono tomu nebude jinak ani nyní. I turistika si totiž získala nové odvětví. Věřte tomu nebo ne, ale celá řada lidí dnes necestuje za poznáváním krás naší vlasti, ale za poznáváním pivovarů a hlavně nově vzniklých minipivovarů. Samozřejmě, že to pak rozebírají v diskusích atd. atd.
Je hezké, nebo snad příjemné, když má člověk k určitým téma materiály, či znalosti, ale na druhou stranu občas potřebujete impuls od těch, kteří jsou takříkajíc jednosměrově specializovaní, protože vás to prostě v první řadě táhne například za kouzlem krajiny do propagovaných a někdy i vzdálených oblastí.




A protože se o tom moc nikde nepíše, nebo to snadno někde přehlédnete, tak vás ani nenapadne, že někde tady v Mlékojedech, nebo v Čečelicích také vaří své pivo. Ještě štěstí, že tedy vlastně takové průzkumníky máme .-) :-).

,, Zítra jedu opravdu daleko" odpověděl mi s lišáckým úsměvem známý. A to jsem se již nestačil divit. Na řadu přišel internet a zde jsou první výsledky:

Tohle je vyloženě víkendový typ!! ...http://www.kaberna.cz/   Do Mlékojed se dostanete snadno a především si nemusíte vůbec lámat hlavu s dopravou a někdy nepříjemným problémem. Mlékojedy jsou totiž spojeny s Neratovicemi železničním mostem, jehož součástí je lávka pro pěší a ani tišická zastávka není daleko. Některé vlakové spoje navíc jedou přímo do Mělníka a není nutné přesedat ve Všetatech. A pokud ano, tak právě tam mají vyhlášenou nádražní restauraci, která může být jakýmsi bonusem navíc. Stránky jsou zatím chudé, ale slibují všehochuť, takže to může být zajímavý typ. Obec je sama o sobě velmi pěkná, upravená a v blízkosti je možnost i koupání v pískovnách.


Druhým typem jsou Čečelice, což je v případě potřeby také jen kousek pěší chůze od Všetat. Tady mám k disposici ještě chudší materiály, ale o to více to může překvapit. ... Pivovar Novej svět http://www.novejsvet.cz/ nabízí speciály, což je možná pro vyložené fajšmekry, ale uvidíte sami, jak velká výzva to pro vás bude. Pro každou lokalitu je vždy dobré, když toho má k nabídnutí v mnoha směrech co nejvíce.

A nakonec jsem přidal s předstihem takové ty známější věci. Podkováň fest u Grobiána sice nebyl, ale můžete si zajet do Podkováně, přímo do pivovaru na slavnosti. Problém je trochu ten, že  druhá část trati mezi Mšenem a Mladou Boleslaví je prý obsluhována autobusovou náhradní dopravou, ale s tím nic nenaděláme. Pracovat a opravovat se musí.

Stranou nemohu nechat ani Lobeč. Je prostě sympatické s jakým nadšením tato obec nastoupila krkolomnou dráhu vzhůru. Tady prostě zachytili turistický boom, a to ať už jde o místní zámek, vinné sklepy, oblastní muzeum, nebo každoročně navštěvované,, automobilové rojení ", jakož cykloturistickou stezku a především pivovar nepostrádající aktivitu v oblasti akcí pro veřejnost. Další velká akce je tu plánována na začátek září...http://www.lobec.cz/pripravovane-akce?happening  Teď se to tam jistě hemží cyklisty, turisty, návštěvníky Vrátenské hory i Bezdězu a v nosálovské zaniklé hospůdce U nás mohou jen litovat, ač tam naproti nějaké posezení občas také vídám.

A málem bych zapomněl ještě na jeden mělnický pivovar na kraji okresu, kde také mají plno akcí a dokonce tam jezdí i beerbus...http://www.pivovar-neumann.cz/beerbus   . Podívejte se na to, také se to tam hemží akcemi.

Aktualizace 31.7. v 18 hodin:

Již teď vám mohu poděkovat za opět vynikající návštěvnost, která se zkrátka občas podaří a číslo se točí někde kolem 800 návštěv, což je za 24 hodin milé. I já byl tou informací o nových minipivovarech v našem okrese v pátek pěkně překvapený. Dnes jsem překvapený opět, ale tentokrát najdete příčinu tohoto překvapení v aktualizaci v nejnovějším, tedy v jediném dnešním článku. Kdo z nás to ví a kdo o tom máme vůbec tušení ?

Hezký víkend !!

pátek 29. července 2016

Zimní přechod Nedvězí. Kudy kráčeli mělničtí turisté v posledních ročnících ?


Z masových turistických pochodů jsem si rád schovával nějakou tu medaili, odznáček či jiný suvenýr, a pokud byla mapka trasy s případnými kontrolními razítky, tak také. Když jste pak byli na nějaké akci již po několikáté, tak se mnohdy s ostatními účastníky vzpomínalo, kudy že se to šlo loni, jak vedla trasa předloni, kdo tu byl a kdo naopak chyběl.

Jak možná někteří čtenáři vědí, tak jsem se loni na podzim chytil takového novodobého hitu, kterým jsou turistické deníky s turistickými vizitkami. Tam si držitel deníku píše, jak ten či onen výlet probíhal a řadu věcí, které ho napadnou. Protože jsem si s postupem času uvědomoval zejména na zimní akci s názvem Zimní přechod Nedvězí, že se mění trasy, lidé, barvy i typy odznaků, počasí, tak jsem si čas od času v minulosti udělal pro zajímavost nějaký ten záznam, odkud a kam se šlo, ale vždy to skončilo na nějakém papírku kdesi v šuplíku.

Teprve až letos mě došlo, že turistický deník je tím správným, nepřehlédnutelným a důstojným místem, kde by vůbec nebylo od věci si v kostce připomenout ty dosavadní poslední ročníky.



Možná vám přijde zvláštní vidět teď uprostřed léta sníh a vzpomínat minimálně půl roku nazpět, ale právě pro ten kontrast mi to přišlo, jako zajímavý nápad :-).
A proč si to všechno nechávat jen pro sebe, když to může někomu také něco připomenout a udělat radost, že ?. Proč těšit fotografiemi jen své oči, když můžete udělat radost i jiným lidem, že ? Ostatně, kolektivní radost je zase úplně jiný druh radosti.


Nuže, pojďme se tedy podívat, kudy vedly poslední ročníky Zimního přechodu Nedvězí pořádané Kčt Mělník. Vybíral jsem vždy tu nejdelší trasu a za případnou chybičku se předem omlouvám.


28. ročník: 2003  Tupadly- Nedvězí-Dubá
29. ročník:  2004   Dubá- Nedvězí- Horní Vidim
30. ročník:  2005   Tupadly-Nedvězí- Dubá
31. ročník:  2006   - - -
32. ročník:  2007   Dubá-Nedvězí-Chudolazy motorest
33. ročník:  2008   Kokořínský Důl- Nedvězí- Dubá
34. ročník:  2009   Rozprechtice-Nedvězí- Jestřebice
35. ročník:  2010   - - -
36. ročník:  2011   Dobřeň-Nedvězí- Střezivojice
37. ročník:  2012   Tupadly-Nedvězí-Střezivojice ( Jestřebice)
38. ročník:  2013   - - -
39. ročník:  2014   Tupadly- Nedvězí-Střezivojice ( Jestřebice)
40. ročník:  2015 - - -
41. ročník:  2016   Deštná- Nedvězí-Střezivojice

Vysvětlivky:     - - -  neúčastnil jsem se
                        ( Jestřebice)   Neoficiální cílová stanice některých účastníků pochodu.

Účastníci pochopitelně vědí, které restaurace byly tou cílovou stanicí.

Statistiky si člověk může dělat v lecčems.

Všechny obrázky v článku jsou z letošního ročníku 2016.






středa 27. července 2016

Středa 27.7.16 v Mělníku. Ve fotogalerii se podíváte na stavbu nového obchodního centra, pojišťovnu v Bezručovce, dopravní hity v Rousovicích i na koncert Doctor PP v rámci Mekuc.


Minulý článek o Polabském mlýně má opět dost slušnou sledovanost a řekněme si na rovinu, že ten komentář pod ním rozhodně nepotěší. Opět je to o tom, kde je vlastně ta pravda a zda bude mít aspoň někdo do věci zainteresovaný tendenci označit toto za fámu a vyvrátit ji, což se v našem městě poslední dobou nějak neděje.Osobně si myslím, že mlýna by bylo škoda, ač je v hrozném stavu a myslím, že dost lidí v anketě ukázalo, co by chtěl nejraději mělnický občan ze mlýna mít. Jsem nyní tak trochu v časové tísni, tak to vezměme tak trochu komentářem k jednotlivým obrázkům.


Na prvních dvou fotkách vidíte nové vznikající nákupní centrum v sousedství  Tesca.


Tato nádherná, leč už trochu zchátralá budova je nyní v soukromém vlastnictví a kdysi zde sídlila pojišťovna. Je na fotografiích po právu, protože její hlavní část prakticky ležela léta ladem a dnes je to s ní tak trochu, jako s  řadou věcí v našem městě. Nikdo o ní nepíše, ale hodně se kolem ní  mluví :-).





Tady máme setrvalý stav v Okružní ulici ve Starých Rousovicích.



Zde si již můžete prohlédnout práce na důležitém mostě v Mladoboleslavské ulici.





Ani jsem to teď už nechtěl a nakonec mám v magazínu přece jen ty kamiony, jak se tu v Italské točí, ač z druhé strany.



V Italské se teď hodně pracuje.


Trochu jsem zavzpomínal přitom na Ještěra. Takový provoz tu kolem býval a teď takové ticho. Tedy, než začnou zítra dělníci na ulici zase pracovat.





Cukrovarská ulice byla nyní opět zřejmě jen dočasně zase jednosměrně otevřena do Pražské ulice.


A tady již máme záhony plánované ...




.... a tady ani nevím. Areál části, která shořela, se jen zelená, a to i mimo objektiv. Část při továrně připomíná sad, ale mimo objektiv je mnoho náletových dřevin.



V centru dnes v rámci Mekucu probíhal koncert skupiny Doctor PP a jak sami vidíte, tak bylo docela dost lidí.






pondělí 25. července 2016

Bude se něco dít s Polabským mlýnem ?


V únoru jsme se díky webu iSoutoku dozvěděli, že Polabský mlýn má svého majitele, který s ním cosi zamýšlí a pro Soutok to byl motiv na článek i na anketu, na které jste se docela rádi někteří podíleli :
http://soutok.blogspot.cz/2016/02/cekaji-polabsky-mlyn-na-psovce-lepsi.html

Bylo by naivní si myslet, že tím zájem o dění končí a nyní, se bude jen čekat, zda se třeba za dva roky neobjeví nějaká zprávička. Takových věcí v našem okolí, které lidi zajímají je samozřejmě celá řada. Mohli bychom připomenout dopravní situaci, kde se stále pracuje na kruhovém objezdu na Mladoboleslavské, jakož most ve stejné ulici. Budou se lidé při čekání za závorami v Kokořínské ulici ptát, zda někdy přes trať vůbec povede most, jako jinde. Budou se ptát, zda budou balisety na křižovatce u soudu už na věky. Budou se ptát na podobu a využití Karlova náměstí, včetně budov na něm. Budou se ptát na zbudování sklepního turistického podzemního okruhu, nebo na budoucí účel budovy bývalé pojišťovny v Bezručově ulici. ( Mimochodem, z 80 lidí uvedlo 71 hlasujících, že je to využití zajímá, což je 90 procent všech hlasujících !!!)  Tak by se dalo pokračovat, pokud si jistě každý ještě na něco vzpomenete.



A tak snad ani není nic neobvyklého na tom, že se do takových míst někteří podíváme, abychom viděli, jak to tady pokračuje. Co se tedy v Polabském mlýně od poslední návštěvy změnilo ?
Když se podíváte na příjezdovou cestu, tak se zdá, že ta opravdu prokoukla, ubylo snad dřevin a mlýn se tím alespoň opticky přiblížil civilizaci. Chtěl jsem říci, že tu vůbec celkově došlo k odstranění různých náletových dřevin a objekt prokoukl, ale pokud se podíváme na fotografie z února, tak to nějaké rapidní změny nejsou.


Co se však opravdu změnilo, tak to jsou příjezdová vrata. Tedy, bývalá příjezdová vrata. Ono se to na první úvodní fotografii tohoto článku tváří, jako kdyby to byla vrata, ale pozorný divák si všimne, že se vůbec o vrata nejedná. Panty jsou z obou stran a tyčka na prostředku je jen optický klam. Vchod tedy byl zřejmě přemístěn a možná jsou to ta vrata souběžně s příjezdovou cestou.


Musím říci, že jsem tedy neměl možnost tentokrát čelně vyfotografovat štít hlavní budovy, jako v minulosti, ale hlavně, když se tu začne snad někdy konečně něco dít. K mlýnu sice zrovna směřoval jakýsi třicátník s děckem, ale dle jeho počínání se zdálo, že zde nejspíše hledal kešku, nebo hrál jinou virtuální hru. Jen, aby ten mlýn také jednou už nebyl zcela virtuálním objektem.