středa 30. prosince 2015

Na Řípu je živo i o Vánocích, aneb pozvánka na náš národní kopec.


Snad každý Čech by měl vědět, že naší národní horou je Říp, že tu dle pověsti stanul praotec Čech, a že byl odtud vzat kámen pro stavbu Národního divadla. Ti zkoumavější, pak jistě ví, že má výšku asi 459 m.n.m. , stojí tu rotunda, čedičový kopec byl donedávna zcela holý, v dobách okupace byl horou pohraniční a na jeho vrcholu jsou kromě maličké boudy také tři vyhlídky pojmenované podle směrů, kam je z té, či oné vyhlídky vidět

. Říp byl samozřejmě také místem mnoha národních poutí, každoročně se tu koná na Sv. Jiří ( po něm je pojmenována kaplička na vrcholu) slavná pouť a můžeme si i zapamatovat, že na jeho úpatí vyvěrají tři prameny, z nichž východní je považovaný za léčivý. Románská rotunda na vrcholu je prvně připomínána k roku 1126, kdy ji kníže Soběslav na oslavu svého vítězství v bitvě u Chlumce ( okres Ústí nad Labem) nad německým králem Lotharem III. nechal opravit a rozšířit. Původně totiž byla kaplička zasvěcena Sv. Vojtěchovi.


Vzdálenost pouhých 17 silničních kilometrů, krásný výhled do kraje, příjemné prostředí, turistické vizitky i další hobby byly důvodem k návštěvě a tím spíše, že to tu pravidelně na Nový rok ožívá. Překvapením však bylo, že to tu žije stále a bouda na vrcholu má otevřeno stále. A tak  je to docela dobrá pozvánka nejen na zbylé volné dny, a samozřejmě i materiálek pro článeček :-).


Na snímku nad textem vidíte typický obrázek z tohoto místa. Ještě se podíváme blíže :-).


Chata na Řípu je pověstná svým heslem : ,, Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp". Na širokoúhlém záběru vidíte, že tu bylo docela živo a zejména venku.


Bez rotundy to nejde, a až se na ni podíváte, tak ....


... si vychutnejte pohled z Roudnické vyhlídky.


Nejvíce turisté komunikovali s obsluhou přes toto okénko ...


... ale Soutok si premiérově zašel dovnitř ( přes sezonu tu bývá narváno) a ..


... pořídil několik snímků maličkého, ale útulného prostředí.


Nezbytná výhledová ružice ....


..... a zde je již ono bližší slíbené setkání. Chybí tu značka ,, dej přednost padáku" :-).


Chtěl jsem pro vás ( i pro sebe) přinést snímky interieru z Podřipského minipivovaru, jehož pivo pijete třeba například u Němého Medvěda, ale otevřeno měli, až od 17 hodin. Podle slov znalců, je prý tato neuvěřitelná ratejna v obrovském kontrastu s interiérem, kde můžete prý obdivovat i varné nádoby. Pivovar se nachází na kraji obce Ctíněves ve směru od Černoučku. Do obce jezdí i lokálka ze stanice Vraňany ( někdy z Lužce nad Vltavou), což je asi dobrá informace na víkendy, kdy to s autobusy bývá na štíru. Tedy, pokud nemáte odvoz, nebo to nepořádáte, jako součást cykloprojížďky. V sousedství Řípu je ještě několik nepříliš známých turistických atrakcí, které objevíte například právě díky vzrůstajícímu počtu turistických vizitek. To objevíte zde na mapě: http://turisticky-denik.cz/

SŠ,

S Mělničanem Jindrou Tremlem ke slavné francouzské soutěžní televizní pevnosti Boyard (IV). Závěrečná fotogalerie.

 Pláž při odlivu.

Zítra tu máme poslední den roku, a tak uzavřeme i malý vánoční seriál o soutěžní pevnosti Boyard. Přiznám se, že jsem si to ohlídal a v neděli od 12.30 ( možná to byla sobota) jsem se na soutěž na Prima Cool podíval. Opravdu pěkná soutěž a hezký návrat do vzpomínek na dávnější časy. Jindrovi Tremlovi za poskytnuté materiály děkuji. Stále se ukazuje, že kolem nás žije spousta lidí, kteří by mohli o něčem vyprávět. Bohužel je často neznáme, nemáme o nich ani tušení, a víme jen něco o těch, co se dostanou do různých tiskových,obvykle regionálních deníků. Přitom jsem přesvědčený, že jejich výpovědi jsou pro nás často praktické a tudíž skutečně zajímavé. Takové lidi totiž můžeme následovat, což například v případě vrcholového sportu už jen těžko mnozí z nás mohou dohnat :-). Závěrem tedy z tohoto místa ještě jednou přeji všem hlavně zdraví, protože bez zdraví není pohyb a obráceně.


Fort Boyard.

I pomalé přibližování k pevnosti má své kouzlo.



Mince Boyard

Mince Boyard.

Po odlivu se tu zabývají rybáři i turisté sběrem škeblí, raků a dalších naplavených darů z moře.



Město La Rochelle.

La Rochelle.

Loď k ostrovu

Molo a maják ve Fouras.



Pláž ve Fouras.

Pokladny na cestu k pevnosti.



Pošta Fouras.



Pevnost Fort Enet.



Rybářská loď.



Socha svobody ve Fouras.



Suvenýry.



Odliv.

Závory, jak z filmu s Funesem.

S.Š.

sobota 26. prosince 2015

S Mělničanem Jindrou Tremlem ke slavné francouzské soutěžní televizní pevnosti Boyard (III).


Kdo neuhádl hádanku otce Fury, skončil načas ve vodách moře.

Po příjezdu do Fourasu se před námi objevila křižovatka "ypsilon" a dali jsme se vlevo, kudy jsme dojeli k pobřeží. Pevnost však nikde, ani v dáli. Francouzi nejsou moc k cizincům přítulní a tak když jsem se v češtině zeptal na Fort Boyard, tak starší manželský pár dělal, že nerozumí. Nevím, zda to dělali schválně, ale prostě nerozuměli. Až po delším rozhovoru i s  rukami a nohami teprve pochopili, že nejsme Němci ani Angličané a ukázali nám cestu zpět na ypsilonku a cestu vpravo k pobřeží, kde jsme později při procházení pobřeží zjistili, že odtud jezdí lodě k pevnosti , kterou si konečně mohu prohlédnout a spatřit ji tak na vlastní oči.

Po zaparkování a táboření na parkovišti pro obytné vozy jsme s kamarádem prošli celé pobřeží a já jsem si vychutnával tu nádheru v podobě pevnosti Boyard v dáli na obzoru, vůně mořského vzduchu a svobody, bez té bych se k ní nikdy nedostal.
Následoval odpočinek, seznámení s městečkem Fouras a uložení k prvnímu nočnímu spánku tak daleko od domova.


Ostrovy Ile de Ré a Ile 'd Oléron jsou spojeny s pevninou dlouhými mosty.

Nutno podotknout, že po příjezdu k pobřeží mi nešlo do hlavy, proč je odliv. Říkal sem si, že ráno bude asi příliv a vše bude ok.  Teď bylo asi 200 metrů od pobřeží všude bahno z moře a voda  nikde. Teprve později jsem viděl, že příliv v létě je tu okolo poledne a odliv už v 17 hodin. Zbytek dne je odliv a voda v moři je až zmiňovaných 200 metrů od břehu.( Že to je však děj podstatně složitější, tak to jsem popsal v minulém dílu ... redakční poznámka.)


Pokladny pro plavbu k pevnosti.

Druhý den následovalo to, že jsme pěšky došli k molu, odkud jezdili lodi k pevnosti Boyard. Zde zakoupíte lístky v pokladnách, které vypadají, jako pevnost Boyard. Okolí je bohaté na suvenýry a samozřejmě i já jsem suvenýrům podlehl a zdobí moji domácí sbírku o pevnosti.
Samotná pevnost je z břehu cca 4,5 km, loď k ní jede kolem půl hodinky, a řeknu vám na rovinu, že čím víc se loď blížila k samotné pevnosti, tím jsem si dojatě pořád říkal, že se to povedlo a jsem tady. Nutno dodat, že na mě vyzařovala taková zvláštní síla pevnosti, která říkala něco ve smyslu : " Dostala jsem tě. Taková dlouhá cesta, ale jsi u mě".To samé na mě působilo i v roce 2014 při mém druhém výletu k ní.


Samotná pevnost, to je nádherná stavba, kterou loď obepluje 3x, na dosah 25 metrů. Je vidět strážní věž, kde působil otec Fura dříve,samotný vchod a i ty dveře s tou sítí, když soutěžící neuhodl hádanku od otce Fura, a musel se v ní potopit do moře.
Přiznám se, že jsem u pevnosti a v jejím okolí strávil celý týden, pevnost jsem lodí viděl 3x a byl jsem nenasytný ji vidět skoro denně. Prostě jsem si to užil a byla to moje zatím jedna z nejhezčích dovolených v mém životě.


Loď směr Fort Boyard.

Cestu zpět tu rozebírat nemusím. Byla v pořádku a celá návštěva pevnosti byla jako šťastná cesta a krásná dovolená.
Jenom pro ty, kteří ji chtějí vidět. Předně, Francouzi v tomto kraji, a nejen v tomto kraji nemají rádi cizince. Oni neradí mluví anglicky a já s mojí němčinou sem byl vyřízený. Musím však říci, že i tak jsme se v městečku skamarádili s prodejci, ke kterým jsme chodili na jídlo. Nešlo jim do hlavy, odkud pocházíme a první dny vůbec nevěděli, že existuje nějaká Česká Republika apod. Kamarád je původem ze Slovenska, takže druhý den na ně zkusil naše staré známé  " Čechoslovakai" a byli jsme doma. První co z Francouzů vyjelo byla slova Jawa a Husák. Akorát jsem zareagoval že Husák už ne a zaplať ,,pámbu" za to.
Od této chvíle se chovali velmi přátelsky a snažili se domluvit i němčinou. Chtěli vědět, jak se co řekne česky a byli velmi přátelští.


Loď obepluje Fort Boyard 3x.

Ještě dodám, že mezi Fourasem a pevností je ostrov Aix, na kterém byl držen Napoleon Bonaparte před nuceným odjezdem na ostrov Svatá Helena. Lodě odjíždějí také z Fourasu a na ostrově je to moc pěkné.
Něco málo z historie: Stavbu stavěl i Napoleon, a co vím z překladu, tak měla chránit pobřeží, protože Francouzi vedli boje s angličany, děla před její dostavbou nebyla tak dokonalá,a tak se stavěla pevnost, která měla pomoci ale nikdy na to využitá nebyla, protože se stavěla příliš dlouho.
Každopádně mam knížku o pevnosti v originále, jsou v ní i plánky z výstavby a popis.( To bylo tedy ještě na zopakovanou....redakční poznámka).

Dále zde v jednom odstavci autor poněkud předběhl dobu, když přeskočil do své druhé cesty v roce 2014 a děkuje různým lidem, které na cestě poznal. Já si dovolím tento děkovný odstavec nyní zrušit, pokud autor nebude nic namítat, protože tak nějak patří, až do cesty druhé a závěrem bych tu upravil některé informace o vzdálenostech, které jsem vyčetl z map.

Mimochodem, občas píši články nové, nebo dělám aktualizace, na které ještě někdy různě upozorňuji.


Mapa oblasti.

Nejblíže je to od pevnosti Boyard ( červený bod) k poloostrovu, na kterém stojí městečko, či vesnice Boyardville. A to sice k nejbližšímu místu cca 2.5.km. Pouhé 3 km to jsou k pobřeží ostrova Ile-d'Aix. Od přístavu pobřežního městečka Fouras je to k Ile-d'Aix  4.15 km. V moři vidíte z pláže také dvě pevnosti na ostrovech. Ta bližší se jmenuje Fort Enet ( malý osamocený bod) a je vzdálena od pobřeží města Fouras pouhých 1.7 km západním směrem. Ze stejného pobřeží koukáte i na vzdálenější pevnost Boyard ( stejný směr), která je odtud ze stejné pláže vzdálena 7.15 km.


Pevnost Fort Enet vlevo v popředí. Fort Boyard na obzoru, téměř u středu snímku.

A poslední čtvrtý díl nabídne takovou fotogalerii, ve které uvidíte i platidlo Boyardy, sběrače škeblí a jiné.. Aspoň tak to mám zatím v myšlenkách, pokud k tomu ještě nepřijde nějaký nápad, ale už toho asi moc nebude. Sledujte nyní Boyard na Prima Cool. Já na to bohužel ještě neměl čas, ale když na to padla řeč, tak se jistě někdy rád podívám.

http://soutok.blogspot.cz/2015/12/s-melnicanem-jindrou-tremlem-ke-slavne_30.html

SŠ.



čtvrtek 24. prosince 2015

S Mělničanem Jindrou Tremlem ke slavné francouzské soutěžní televizní pevnosti Boyard. (II.)



Francouzská duha.

V prvním dílu jsme si zavzpomínali na rok 1990, kdy se zrodila nejen soutěž, která u nás byla ( a je nyní na Prima Cool) vysílána pod názvem Klíče od pevnosti Boyard, ale i na další populární dobrodružné soutěže, které se tehdy těšily velké oblibě televizní veřejnosti také u nás. Představili jsme si některá historická data i rozměry stavby a nyní už bych snad mohl nechat vyprávět Jindru.

Jenže, než tak učiním, tak se mi zdá dobré zde ještě osvítit něco, co ve vyprávění sice najdete, ale je dobré si to trochu vysvětlit, byť mnozí namítnete, že to přece znáte. Tady v Čechách je to neznámý přírodní úkaz, ale u moře máme něco, jako příliv a odliv, a to dokonce dvakrát za 24 hodiny.

Původcem všeho je určitá přítažlivost Měsíce, ale svůj díl na tomto jevu má také Slunce a v neposlední řadě profil mořského dna i břehů obvykle v mořských zátokách. Zatímco například u atlantických břehů  Kanady činí rozdíl ve výšce mořské hladiny mezi odlivem a přílivem 18 metrů, tak ve  Středozemním moři jde údajně o zanedbatelných 10-15 cm. Atlantik u břehů Francie a Velké Británie je zajímavý. Včera jsem se například dozvěděl z jednoho turistického průvodce, že právě v místech oblasti, kam nás zavede výlet, činí rozdíl mezi odlivem a přílivem tři metry, což ve výsledku znamená, že nám moře odhalí od břehu  na nějakou dobu 300-500 metrů svého jinak zaplaveného dna. Jinými slovy by člověk mohl kráčet v danou chvíli skoro půl kilometru po jeho odhaleném dně.


Místo odpočinku poblíž města Troyes.

Pokud je tedy Měsíc, Slunce i Země v jedné přímce, což bývá za úplňku a při novu, tak se spojené síly Měsíce s menší přítažlivostí vzdáleného Slunce sečtou a dochází na obou polokoulích k tzv. skočnému dmutí, čili velkému přílivu. Pokud je měsíc ve fázi, tak se jeho silnější magnetická přítažlivost s tou slabší sluneční poněkud pere a přicházíme tak s termínem ,, hluché dmutí " https://cs.wikipedia.org/wiki/Slapov%C3%A9_jevy

Tento jev se neuplatňuje jenom na moři, ale také v řekách, které do něj ústí. Určitě zná leckdo z televize, že například  hladina Temže v Londýně kolísá v důsledku tohoto jevu až o pět metrů. Naše Labe podléhá tomuto jevu do hloubky 143 km od  ústí do moře, což vychází do velkoměsta Hamburg, kde vlastně začíná tzv. estuár, který je již uzpůsobený pro plavbu mořských lodí a v Hamburku má tak řeka náhle šíři 2 km, a v místech, kde je známý symbolický maják u města Cuxhaven, se jeho břehy vzdálí na konečných 15 km. Dále je již jen samá voda. Světovým rekordmanem je řeka Amazonka, kde se vliv přílivu a odlivu projevuje ještě 1500 km od jejího ústí do Atlantiku.


La Rochelle ještě 1200 km.

A nyní tedy dejme již slovo Jindrovi :

Začalo to vše těsně po revoluci, když na tehdejším kanále OK3 a poté na kanále ČT3 běžela televizní soutěž Klíče od pevnosti Boyard.
Mě bylo kolem 12 let, zaujala mě především stavba sama, kdy mi nešlo do hlavy, jak uprostřed oceánu může stát taková pevnost, zalíbila se mi i samotná soutěž a pevností žiji doposud. V rámci ČR vím o dvou velkých fandech, kteří se do pevnosti zbláznili a kteří jsou na tom stejně jako já.


Fouras

Prvně sem si řekl, že až se osamostatním a budu si vydělávat, pevnost a její okolí chci poznat a na vlastní oči vidět. Jenom uvedu, že cíl jsem si splnil a mým jediným cílem a životním je dostat se nyní do útrob pevnosti, poznat se otcem Furou ( dostal pojmenování podle pobřežního městečka Fura) a moderátorem Olivierem Minnem.

Chtěl bych poznat ty, kteří jsou tam od začátku - Felindra ( to je ta černoška, která otáčí tygří hlavou poté, co soutěžící umístí své osoby na desky písmeny pro heslo). A známe moto moderátora : ,, Felindro, otočte tygří hlavou prosím."  Dále bych rád poznal liliputány "paklíče" a "pačese", kteří dodnes slouží v soutěži. Přibyl pouze jen syn "paklíče", kterému se dnes říká "klíčník" a nosí úkoly od otce Fura, který je nyní strážcem pevnosti Boyard, a on jediný hlídá poklad pevnosti před soutěžícími.

Dočkal sem se v roce 2011, kdy jsem společně s kamarádem naplánoval cestu k pevnosti. V tu dobu už byl dobře dostupný internet i pro mě a tak to nebyl žádný problém. Navigační systém vám dnes najde cestu, něco doladíte na webech cílového regionu a ze stránek o pevnosti  zjistíte také mnoho potřebných informací. Věděl jsem tak, že mě čeká bezmála 2000 km po silnicích z Mělníka přes celé Německo a celou Francii, až na západ Francie k Atlantickému oceánu.

Vše se odehrává v kraji CHarente Maritime. Jedná se o úžinu Pertuis d'Antioche, okolí historického města La Rochelle potažmo městečka Fouras, které dalo jméno otcovi Furovi. Ano, otec Fura dostal jméno podle tohoto městečka na břehu Atlantského oceánu.


Fouras

Vyjížděl jsem ráno kolem 8 hodiny z Mělníka přes Prahu na dálnici D5 směr Rozvadov a celé Německo jsem projel až k městečku Saarbrücken. Odtud jsem pokračoval k francouzskému městečku Méty, dále na Troyes, Orleáns, Poitiers,Niort a La Rochelle. Od La Rochelle pak po dálnici směrem na Bordeaux, ze které sjedete  po 20 km do cílového městečka Fouras.
Od La Rochelle jsem již v dáli z dálnice zahlédl malinkou pevnost Boyard, jak se krásně ukazuje v jmenované úžině.


Cesta proběhla s noční přestávkou poblíž města Troyes, kde přišel na řadu odpočinek a bezpečnostní přestávka. Ráno cesta pokračovala a do Fourasu jsem dorazil druhý den okolo 15 hodiny. Takže, ve dvou lidech to obnášelo přes 24 hodin jízdy obytným vozem.

Dle mého názoru to pro dnešek stačí a pokud, se vám to aspoň trochu zdá zajímavé, tak vězte, že samozřejmě bude pokračování.

http://soutok.blogspot.cz/2015/12/s-melnicanem-jindrou-tremlem-ke-slavne_26.html

SŠ.

středa 23. prosince 2015

S Mělničanem Jindrou Tremlem ke slavné francouzské soutěžní televizní pevnosti Boyard. (I.)

Pevnost Boyard.

Již mnohokrát jsem psal, že vše souvisí se vším a na Soutoku zavadím zcela náhodně o různé lidi. A tak jsem zavadil o člověka, který mě vrátil v čase do 90. let 20. století, tedy už neuvěřitelných 25 let nazpět. Byla to doba, kdy se doslova roztrhl pytel se soutěžemi, které byly u nás do té doby takřka neznámé, a tak se téměř okamžitě staly populárními. Je docela zajímavé, že po slavném období u nás velmi oblíbených francouzských komedií, přišly tyto soutěže také z Francie.

Ta úplně první, se dostala na naše obrazovky pod názvem Klíče od pevnosti Boyard jen několik měsíců po jejím vzniku v  roce 1990 ...https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%AD%C4%8De_od_pevnosti_Boyard
Mnoho dílů odvysílala i Česká televize a tak není divu, že i u nás si získala soutěž své příznivce. Po ní se k nám dostala další dobrodružná soutěž s názvem Stopa Xapatanu ( La piste de Xapatan)
 https://cs.wikipedia.org/wiki/Stopa_Xapatanu  , která se však natáčela v Mexiku a trochu může připomínat počítačovou hru jménem Herkules. Utkvěla mi v hlavě vzpomínka, kdy se například dva soci v jako-by indiánském ošacení sráželi bidly s vyvýšených dřevěných konstrukcí. Třetí a nejkratší soutěž byla tak krátká ( asi jen tři díly), že jsem se ani nepídil po jejím názvu. Odehrávala se pod vodní hladinou a zřejmě byla ukončena pro poměrnou nebezpečnost.

To vše ještě doplňovala týmová soutěž států s názvem Hry bez hranic, kde měla úspěšné zastoupení i naše republika, ale s její historií je to poněkud komplikovanější, neboť vznikla již dávno, ale měla dlouhou pauzu.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hry_bez_hranic




Jindra jede do Francie.

Podařilo se mi získat v docela příznivý vánoční čas řadu fotografií z výletu fanouška této soutěže Jindry Tremla, včetně krásného osobitého prožitku celé akce. Bohužel, Vánoce, to je pro nás ,,amatéry od pera" také řada povinností i jiných plánů a jiných druhů zábavy, tak jsem se z toho pokusil udělat ( právě ho nyní zde tvořím) takový miniseriál. A do tohoto prvního dílu dám takové ty všeobecné informace, které můžete dohledat na wikipedii, nebo i v mapě, ale které mi poslal sám autor a stačí je jen okopírovat.



Pevnost Boyard. V příštím dílu si povíme něco o vzdálenostech mezi pevninou a tamními ostrovy.

Bývá sice běžné, že se články na webech kopírují z Wikipedií, ale nejsem si jist, zda toto nějak neodporuje autorskému zákonu. Tomu se člověk vyhne snadno tím, že dá pouze odkaz, ale to zase někdy čtenáře otravuje, když musí na jinou stránku. Zužím to tedy do velmi strohých údajů.

Pevnost Boyard leží mezi ostrovy Aix a Oléron v úžině Pertuis d'Antioche u západního pobřeží Francie.
Mohla zde stát již v roce 1666, ale nakonec,se začala stavět až za vlády Napoleona, v roce 1801, za účelem ochrany pobřeží (a obzvláště arzenálu v Rochefortu) před případnými nájezdy cizích (zejména britských) námořních sil.

Kanony měly tehdy ještě omezený dostřel a tak měla pevnost ve své době ve stávající linii opevnění ještě opodstatnění. Mezi roky 1809 až 1837, se na ní dokonce kvůli problémům se stavbou pískovcových základů  nepracovalo, a když byla konečně roku 1857 dostavěna, tak pozbyla díky již lepší válečné technice ( dostřel) důležitosti.
V pevnosti Boyard, dlouhé 61, široké 31 a vysoké 20 metrů, konalo službu 250 vojáků. Byla později vězením, pak léta opuštěná a od roku 1990, se tu koná soutěž, která ještě nyní probíhá na jednom francouzském televizním kanálu, byť v průběhu let doznala různých vylepšení. Ale, o tom všem, o mnohém dalším, o samotné cestě Jindry Tremla a s novými fotografiemi, zase příště v nějaké příznivější vánoční chvilce. Osobně mě překvapilo, jak dlouhý odliv může u francouzské pevniny na Atlantiku také být.

Aktualizace 23.12. v 18 hodin: Soutěž dává program TV France 2 . U nás právě probíhá na stanici Prima Cool verze z roku 2013.


Suvenýry jsou základem úspěšnosti turistického podnikání.

http://soutok.blogspot.cz/2015/12/s-melnicanem-jindrou-tremlem-ke-slavne_24.html

SŠ.

pondělí 21. prosince 2015

Soutok vám děkuje za strhující závěr roku v návštěvnosti a posílá vám přání.


Milí čtenáři, když jsem se tak nedávno díval na hezké přání Mělníčku, tak jsem měl již také za lubem přijít s nějakým tím vyrobeným přáním :-) . Když něco neděláte, tak to dá docela dost práce a zabere to čas, ale snad výsledek není zas až tak hrozný.
Pokusil jsem se o takovou symboliku. Sníh jsem si půjčil z obce Nedvězí, kde se koncem ledna chodí pravidelně zimní turistický přechod vrchu Nedvězí. Takové to současné počasí je blízké asi prvnímu obrázku a moc se mi líbilo srdce, které v letošním roce vytvořili na soutoku Labe a Vltavy návštěvníci. Zda šlo o vodáky, či snad někdo přišel pěšky, toť otázka. A spodní záběry jsou ty krásné uklidňující obrázky z té lepší části roku. Nedávno mě také opět nadchl pohled, který už se do té mozaiky nehodí a bylo by toho už moc, ale za zveřejnění stojí.



Z těchto míst kdysi hleděl na tehdy zalesněný mělnický kopec vladyka Beš z Přívor ( nejvyšší bod Turbovického hřebene) a my dnes můžeme vidět v pozadí naše město a v popředí krásný kostelík v poklidné obci jménem Záboří. http://soutok.blogspot.cz/2015/03/po-stopach-privorskeho-vladyky-bese.html Podle pověsti to tedy byl on, kdo založil se svojí družinou pravděpodobně roku 757 na dnešním mělnickém kopci první trvalé sídlo v podobě dřevěné tvrze. Tolik dle údajů z kroniky kronikáře Hájka z Libočan.

Vraťme se však do současnosti a musím se přiznat, že jsem měl radost, jak se mi tu při některých článcích zatočilo počítadlo. Když si kliknutím na obrázek níže zvětšíte data a podíváte se zcela dolů, tak vězte, že ten spodní článek o loděnicích vás zaujal více, než svatba Jiřího Lobkowicze ( ta sbírala body roky), která tak spadla na třetí místo. Vede s 1220 návštěvami stále Vinná noc 2015 z 25.4. Také sledovaný Kameňák s půvabnou Danou Morávkovou z února s 904 záznamy už je pátý, jen pouhých několik návštěv za nejlepším článkem z povodní 2013. Mimochodem, nějak se vrátila na web zpět videa. Už mi zase všechna zatím chodí. Dále bodovaly vánoční trhy, lokálka i skon mělnického historika Mgr. pana Purše. Zkrátka, sledovanost potěšila a děkuji vám.

Některá média občas slibují, co dají o Vánocích. Já to ani nevím a neslibuji nic :-)) Byly mi dokonce slíbeny nějaké materiály, ale jejich autoři jsou nyní zaneprázdněni. Tolik pro dnešek vše. Hezké volné dny, pokud vám to vyšlo, a nezapomínejte, že to nechce jen hodovat a čučet na bednu, ale třeba i nějaký ten výletík, nebo se aspoň protáhnout. Ještě jednou děkuji za sledovanost a Mělníčku za zařazení do zpráv, což je nesmírně důležité pro sledovanost.




SŠ.