Když jsem se v létě doma začetl do tohoto skvělého podrobného průvodce, tak jsem si uvědomil, že je to něco, co tu snad ještě nebylo. Sice potřebujete občas lupu, ale který průvodce vám nabídne to, aby jste se mohli na barevných dvoustránkách na křídovém papíře přenést do nejkrásnějších pražských objektů a nejen se o nich něco dozvěděli, ale dokonce viděli i jednotlivé obrazy a sošky ?
Mimochodem, najdete tam nejen kompletní výhled z Petřínské rozhledny i s popisem, ale třeba na čtyřech stránkách i kompletní popis všech soch na Karlově mostě.
Přesto, že je cena 590 Kč, tak je v českém jazyce tento průvodce prakticky k nesehnání, byť jde o celkem šikovný vánoční dárek. Nicméně, při troše štěstí, se občas někde na prodejnách pár kousků ještě najde, ale je dobré mít ještě nějakou tu knížku v záloze. Takové štěstí jsem měl i já, když mi pán na Hlavním nádraží řekl : ,, Vy ale máte štěstí. Poslední dva kousky :-)."
A tak není divu, že se mi na velký výlet krásnou Prahou vyráželo tak pěkně.
Myslím, že už ani nemá cenu psát, že tyto erby najdete na Staroměstské radnici. Tam v historické Praze bychom to měli znát podobně tak, jako doma na Mělníku. A stejně tak, jako se nám nikdy neokoukají pohledy z Podhradí na chrámovou věž sv. Petra a Pavla na Mělníku, či na zámek, vinici a řeku, tak bychom měli mít určitý vztah i ke krásným pražským památkám.
Jedno staré pořekadlo našich babiček říká : ,, Kolik řečí umíš tolikrát jsi člověkem." Snad bych to i zdokonalil větou : ,, Ke kolika místům a věcem máš nějaký vztah, o tolik se cítíš vnitřně bohatší. "
To snad ani nepotřebuje komentáře, a pro nás, co jsme ještě prací z celé řady důvodů de facto povinní je to krásný útěk ve dnech volna z té dokola se jinak točící všední reality, kterou se snažíme aspoň drobnostmi vylepšovat.
Touto částí se tedy již dostáváme na Karlův most a všimněte si té zajímavé atmosféry. Teď tedy nemyslím jenom to, že je všude málo lidí, ale také fakt, že je poměrně ještě dobře vidět okolí a přitom nám historické lucerničky a řada dalšího osvětlení již začíná zkrášlovat a obohacovat to vnímání našeho okolí.
I největší fotografický laik ví, že pokud se nepustí s fotoaparátem do experimentů s časy a clonami ve speciálním módu tak, jak to dělají profesionálové a drží se doporučených nastavení, tak se mu nabízí přibližně tři možnosti. Buď může něco vyfotit automaticky a může být vyzván k vysunutí blesku, což může akceptovat a nemusí.
To jsou první dvě možnosti. Třetí možností je pak nastavení speciálního režimu, který je údajně vhodný pro působivé večerní scény z ruky. Tady si to nesmíme plést s režimem pro focení noční oblohy, kdy se vyžaduje stativ.
Tím to ale nekončí, protože pak ještě můžete fotografie dodatečně upravovat, rovnat horizont a rozhodovat se, zda chcete nechat původní často sytější a tmavší zabarvení, nebo zda zvolit přístup úpravy s případně ještě vyvážením bílé barvy, která z pohádkového snímku dělá snímek přirozenější, což může být třeba u fotografování trávníku někdy na škodu.
Když pominete technické možnosti přístroje, tak vám řeknu, že mnohdy ani sám člověk neví, který snímek je vlastně lepší. Stejná lucerna na dva způsoby.
Bohužel je v našem státě určité šlendriánství a netýká se to jenom zboží v obchodě. Však si plno žen stěžuje, že máme na všechno předpisy EU, ale když se chcete dozvědět datum spotřeby nějaké potraviny, tak vám ani prodavačka nedokáže mnohdy pomoci, protože je na takovém místě, kde to sotva někdo najde.
A ten šlendrián pokračuje i jinde. Když jsem si asi předloni pořídil nový fotoaparát kdysi slavné značky, tak mě samozřejmě zajímalo, zda je k výrobku český návod.
Ano je. Dočtete se tam, jak přístroj uvést do chodu, několik primitivních úkonů, jak jej recyklovat, bezpečnost a servis. A pak je tam samozřejmě věta: Více se dozvíte na internetu.
Nakonec si stáhnete asi 200 stránkový anglicky psaný manuál v PDF, protože se v Čechách nikdo ani rok po výrobě fotoaparátu nějakým překladem u daného typu nezabýval. Neznám, jak dalece znají anglický jazyk děti, které vyšli ze ZDŠ, ale myslím, že je trochu rozdíl mezi odborným a předlouhým pojednáním, a tím, co se občas snaží naučit i ta starší generace, která to v podstatě nikdy nepotřebovala, což je běžná komunikace, kterou můžeme užít v turistickém ruchu.
Praha je prostě krásná.
Místo, kde se vrací Čertovka zpět do Vltavy ( za restaurací, která je snad jen půl metru nad hladinou).
U betléma na Kampě jsme již jednou byli, a také tu byl tehdy tento. Už zbývá jenom dodat živá zvířátka, ale v době mé návštěvy bylo prostě ještě velmi nízké prosincové datum.
Opět připomínka toho, že vlastně někdy ani nevím, který snímek je vlastně hezčí. Ten nahoře je možná takový teplejší a ten dole nepatrně ostřejší.
Následující tři záběry na Karlův most jsem sem dal úmyslně. První vypadá tak nějak nejvíce reálně, ale druhý mi připadá prostě zajímavý, byť je tmavý. Třetí je tu pak proto, aby se divák nemusel vracet k původnímu, ač je na něm nepatrně změněna ohnisková vzdálenost.
Národní divadlo je v noci prostě nádherné.
Tento snímek by tu neměl být, protože jsem na tu Kampu zavítal během krátké chvilky dvakrát a patří tak až do dalšího dílu, ale chtěl jsem to divadlo přiblížit. Totiž, nějak jsem se u Nosticova paláce za tmy zamotal, nemohl jsem najít odbočku k Velkopřevorskému mlýnu, kudy se jde také zadem k Lennonově zdi a zase jsem došel ke Karlovu mostu, avšak z druhé strany.
Zkoušel jsem fotit mlýnské kolo Velkopřevorského mlýna už od Karlova mostu, ale nevím, co bych musel mít za výkonný blesk. Možná, že si to profíci s někým dohodnou a nechají si kolo osvítit místním zdrojem světla z restaurace na břehu říčky. Jinak to vypadá pro zajímavost a asi zcela logicky takto :
Další snímky jsou již od zdi Johna Lennona. Opět ukázka toho, jak se dá s fotografiemi čarovat. Můžete to mít téměř tak, jako kdyby byl den a přitom cítíte stejně trošku jinou atmosféru. A můžete to udělat tak, že to dostane takovou ponurou, ale sváteční náladu.
Myslím, že k Johnu Lennonovi jsem toho napsal dost už posledně v článku ...
Tam ji uvidíte mimo jiné snímky i za dne a dozvíte se, které písně mám od Johna Lennona a od Beatles v oblibě :-). Přidal jsem však ještě jeden odkaz, kde najdete Kampu i Pražské Benátky krásně ve dne. Tak si tento úžasný kout Prahy můžete ještě níže prohlédnout.
A příště už to vypadá na pražský závěr. Snad vám články o Praze, které jsem tu poslední dobou publikoval daly nějakou radost, inspiraci a vyplnily i takové ty dny povinností, nebo chvíle, kdy se jakoby v podstatě nikde nic nedělo.
Hezký den!
Žádné komentáře:
Okomentovat