neděle 30. července 2017

Navštivte hrad Trosky. Přímé linky z Mělníka do Mladějova jezdí denně. Fotopozvánka.


Tropická vedra udeřila a máme  tu ,, okurkovou sezónu". Tedy, ne že by se nic nedělo. Regionální deník vám oznámí, že máme například každou sobotu na náměstí pověstné farmářské trhy, dočtete se o akcích Mekucu, o vystoupení Lady I Trio, bude zase například v Hoříně rytířská bitva, ale člověk je pořád tak nějak duchem u těch letních výletů, dovolených, a také v práci, kam zkrátka tak nějak pořád ještě mnozí musíme chodit :-)).

Když jsem tak přemýšlel, o čem bych mohl aktuálně napsat, tak mě napadl unikátní skalní hrad Trosky, který je významnou památkou ČR. Vždyť právě z Mělníka sem jezdí doslova přímé železniční spoje ( Mladějov) a reklama je opět katastrofální.

 Vím, že je pro nás mnohem pohodlnější nacpat rodinky do aut a vydat se po rychlé široké silnici na Mladou Boleslav a Sobotku, až přímo k hradu Trosky, ale trpí tím určité kouzlo romantického cestování nádhernou krajinou, které přímo vybízí k přátelským trempským rozhovorům, třeba i společenským hrám a k popíjení zlatavého moku :-).


Dopravu tentokrát ponechám tak trochu bez komentáře. Je už na vás, zda užijete automobil, nebo vlak, a zda pojedete přímým spojem, či budete v Mladé Boleslavi přesedat. Od železniční stanice v Mladějově je to na Trosky pouhých pět kilometrů pěšky po turistické značce a nikdo netvrdí, že tam musíte jít, když je venku 30 stupňů. Je to jen typ na aktuální prázdninové dny, které vždy bývají spojovány s cestováním.


Psát o hradu tady nehodlám, protože už je toho napsáno dost : https://www.hrad-trosky.eu/cs . Počítejte, že i zde se platí vstupné ( aktuálně dospělý 80 Kč) a je to velmi rozumné. Až uvidíte fotky, tak pochopíte, že ta údržba něco stojí a výhledy jsou odtud opravdu překrásné.


Moje fotografie jsou z roku 2009, tak jen doufám, že to tam nezpustlo, jako u pramene Vltavy. Vyměnili jsme si s Martinem Klihavcem nedávno zkušenosti i fotografie z roku 2005  a ze současnosti, a byl to docela šok. Vše zarostlé, neudržované, kůrovec dál sežral mnoho stromů, apod.


Když se vydáte po krásném širokém schodišti do vyšší z obou věží ( Panna), tak se vám nabídnou neskutečné pohledy. K nejkrásnějším patří výhled na Krkonoše, ač je to zrovna v červenci tak trochu sázka do loterie. Není to zase tak daleko a doporučuji triedr, ač tu je instalován i dalekohled.


Ještě jeden pohled na Krkonoše a pokochejme se okolím a jinými směry.




Stačí si přečíst tuto tabuli, která míří prakticky do jednoho směru, a už musí člověk žasnout nad tou pohádkou jménem Česká republika.


Instalace a rekonstrukce schodiště  i výhledových plošin je v klimaticky náročných podmínkách zvlášť náročná, což platí i pro skalní hrad Trosky. Prohlédněte si tedy obrázky a nechte se inspirovat k návštěvě. Restaurační zařízení v blízkosti hradu a prodej upomínkových předmětů jsou zde pochopitelně samozřejmostí, stejně tak, jako speciální akce, které jsou dnes již běžným doplňkem turistických atrakcí.

Hrad je na území  CHKO Český ráj a je snad zbytečné psát, že jen nedaleko najdete Prachovské skály, spoustu rybníků, autokempů, hrad Kost, Valečov, Drábské světničky, Hruboskalsko, kopec Kozákov,  kopecTábor atd. Výlet můžete klidně zařadit mezi ty kratší  oddechové výlety Jízdenky na léto.










Zámeček Humprecht nedaleko Sobotky.

středa 26. července 2017

Jezdíte rádi na kole? Patříte k vyznavačům rekreační cykloturistiky? Možná vás zaujme souhrnný přehled železničních stanic v ČR, kde si lze zapůjčit jízdní kolo a za kolik.


Již ty tam jsou dávno pryč časy, kdy se člověk spokojil pouze s cyklovýlety v rámci svých sil a možností v okolí svého domova. Kdo z nás, se někdy nepokusil přesunout své kolo do jiné turistické oblasti za pomoci automobilu, nebo vlaku, třeba jen ve formě spoluzavazadla na místech ve vlaku k tomu určených?

Tak ne, že by snad nebylo v našem CHKO Kokořínsko-Máchův kraj nádherně, nebo stejně tak třeba dnes na stezkách u Labe a Vltavy, ale naše republika je plná krásných míst a není od věci, se třeba i s jízdním kolem vypravit někam dále a nemusí to být jen v rámci dovolené.

Samozřejmě, že asi nejrozšířenějším druhem tohoto vyžití je přeprava kol pomocí vlastních osobních automobilů a v turistických oblastech to jsou pak i cyklobusy, ale již dávno nepatří přeprava jízdních kol pouze silnicím, ale také železnici. Tady však došlo v posledních letech k docela zajímavým službám.

Původně jste totiž mohli pouze převážet své jízdní kolo, a to buď v poštovním voze, nebo jako spoluzavazadlo ve vybraných vagonech na chodbách označených symbolem jízdního kola, v cyklovlaku, či na obou koncích souprav některých vlaků. Zákazníci pak hodnotili tyto zkušenosti různě a mnohdy nejde ani o příliš pohodlné cestování, ani o nějakou vstřícnost ze strany ostatních účastníků přepravy a dokonce jde i o určitý nepříliš příjemný sportovní výkon při nakládce a vykládce kol.

Zkrátka, přeprava kol, jako spoluzavadla může být pro někoho docela hororový zážitek a zvlášť při delším cestování. Naštěstí pokročila i zde nápaditost, a tak není třeba hlídat někde na chodbě ve vlaku své kolo a přemítat, kam až mi vystačí síly, ale můžeme se pohodlně vypravit do jakéhokoliv koutu republiky, půjčit si tam často i bez objednání kolo v místním nádraží a někdy jej nemusíme vracet ani ve stejné stanici, kde jsme si ho půjčili.

V některých městech jsou samozřejmě i jiné cyklopůjčovny, ale proč nezkusit třeba přímo tu na nádraží, kam dojedeme vlakem? A tak se pojďme v takovém stručném přehledu podívat, kde všude, se dají kola půjčovat a co nás takové zapůjčení na malou vyjížďku bude asi stát. Osobně mě motivovala vlastní zkušenost v nádraží v Břeclavi, kde byly jak přijatelné ceny, tak příjemný personál. Jaké jsou ale možnosti jinde v ČR ?


Pokud by vás to zajímalo úplně dopodrobna, tak služba nese název CD bike a vše najdete na interaktivní mapě....https://www.cd.cz/dalsi-sluzby/pujcovny-kol-cd-bike/default.htm . Ale, víte dobře, že Soutok má rád orientační přehledy na jedné stránce, kde můžete vše vedle sebe hned porovnat a udělat si určitý přehled. K podrobnějšímu výzkumu tedy pak použijte zmíněný odkaz.

Dobré je si pamatovat, že pro půjčení kola potřebujete dva průkazy osobní totožnosti ( občanský, řidičský průkaz) a musíte zaplatit vratnou kauci, která je u jízdních kol 1 000 Kč ( bude vám po návratu a vrácení kola vrácena) a v některých místech s možností půjčení elektro kol 2 500 Kč.

A teď se podívejme na jednotlivé vybrané kraje:
( ceny jsou uvedeny pro běžné cestující, kteří nejsou vlastníky In karty a nemají tedy slevu )

Středočeský kraj:
Praha-Smíchov, Beroun, Kolín, Kutná Hora město, Lysá nad Labem, Nymburk hl. n.,Poděbrady, Mělník a Neratovice.

Celodenní nájemné 150 Kč. Ve stanicích Kolín a Praha-Smíchov jsou k disposici i elektrokola.
Mělník patří například mezi města, kde lze kolo uschovat, ale více již opravdu na webu CD.

Liberecký kraj:

Ten je zde na webu překvapivě representován pouze nádražím Doksy a Mimoň, ale jistě dojde k zlepšení. Také zde je celodenní nájemné 150 Kč. 

Ústecký kraj:

Děčín,Lovosice, Litoměřice,Louny,Žatec,Ústí nad Labem hl.n,Rumburk.
Zde je zajímavá široká paleta možností. Zůstaňme však u jednoho dne a nabídky kolo a elektrokolo.
Tady je to 250 Kč na jeden den a 390 Kč pro elektrokolo.

Karlovarský kraj:

Aś,Cheb,Františkovy Lázně, Loket, Mariánské Lázně,Karlovy Vary hl.n i dolní nádraží, Nejdek,Sokolov,
Stejná nabídka, jako v Ústeckém kraji, včetně cen.

Plzeňský kraj:

Domažlice,Tachov,Klatovy.
35Kč/hod, 159 Kč/ 5 hodin, 199 Kč celodenní.

Jihočeský kraj:

Český Krumlov, Černá v Pošumaví,Horní Planá,Nová Pec,Lipno nad Vltavou,Volary,Tábor,Veselí nad Lužnicí, Třeboň,Třeboň lázně, Písek, Jindřichův Hradec,Strakonice a řada vratných stanic.
35 Kč/hod,159Kč/5 hodin, 199 Kč celodenní.

Královéhradecký kraj:

Česká Skalice,Adršpach, Náchod, Trutnov
150 Kč/den

Pardubický kraj:

Česká Třebová,Letohrad, Chrudim,Pardubice, Brandýs nad Orlicí,Hlinsko,Chrudim, Jablonné nad Orlicí,Králíky, Moravská Třebová, Choceň,Lanškroun, Polička,Přelouč,Slatiňany,Svitavy, Ústí nad Orlicí město, Žďárec u Skutče, Žamberk.
150Kč/den



Vysočina:

Třebíč,Žďár nad Sázavou,Nové Město na Moravě, Ledeč nad Sázavou, Telč,Přibyslav,Jihlava,Světlá nad Sázavou, Náměšť nad Oslavou,Havlíčkův Brod.
1 hodina 35 Kč, 5 hodin 140 Kč, celodenní 180 Kč.

Jihomoravský kraj:

Znojmo,Břeclav, Hodonín,Veselí nad Moravou, Vranovice.
6 hodin 120 Kč,12 hodin 160 Kč, 24 hodin 250 Kč.

Zlínský kraj:

Kroměříž,Otrokovice,Staré Město u Uherského Hradiště,Valašské Meziříčí.
Celodenní 160 Kč.

Olomoucký kraj:

Hranice na Moravě,Olomouc,Lipník nad Bečvou,Přerov, Zábřeh na Moravě.
160Kč celodenní. Zlínský a Olomoucký kraj účtují od 13 hodin polodenní za 120 Kč.

Moravskoslezský kraj:

Frýdek-Místek,Ostrava
150Kč.

České dráhy rády udávají ceny především pro držitelé In- karet, nebo alespoň onen zlevněný údaj bývá na prvním místě. Pokud jsem se někde upsal, tak se omlouvám.

Snad pro vás bude článek takovým přehledem pro případný nápad k vycestování a zapůjčení jízdního kola.
A příště si snad mimo jiné připomeneme prázdninový jízdní řád cyklobusu v CHKO Kokořínsko-Máchův kraj.

pondělí 24. července 2017

Podivné datum na pomníku Bitvy u Zborova v Mělníku. Kam kráčíš parku pod mělnickými hradbami?


Již snad v červnu jsem vás zval do Milovic na rekonstrukci bitvy u Zborova, která se tu měla konat v sobotu dne 8. července k významnému výročí 100 let od uplynutí. této velmi významné události.
Měl jsem původně v úmyslu, se akce účastnit, ale nakonec jsem ji bohužel musel vyškrtnout z programu, protože touha po vzdálenějších výletech byla silnější a času pro Jízdenku na léto bylo již málo.

Již o týden dříve proběhlo k tomuto výročí na mnoha místech naší vlasti spousta akcí a v Mělníku byl již dokonce slavnostně odhalen pomník bitvy u Zborova dne 23. června. Samozřejmě, že po návštěvě pamětní desky před domem kpt. Jaroše, jsem byl zvědavý i na pomník bitvy u Zborova na Zborovském náměstí, kam jsem se dodatečně vypravil.


Se zájmem jsem si přečetl článek v měsíčníku Mělnicko, kde je krásně popsáno, že zde již podobná památka kdysi stávala, ale zvítězila samozřejmě přirozená chuť navštívit místo osobně a udělat nějaké vlastní snímky. Ostatně, měl jsem to blíže, než v případě sochy vojáka Švejka v Kralupech nad Vltavou, kterou tu máme v nějakém červnovém článku.


Protože je v Mělníku mnoho lidí, kteří vůbec nevědí, kde Zborovské náměstí je, tak jen připomínám, že jde o náměstí, kde stojí bývalá sauna, která je dnes v soukromém vlastnictví.  Pomník najdete v ulici Českobratrská.


Když jsem snímky dnes poslal do počítače, tak mě zaujalo to datum 2012 na desce. Nemělo tam být náhodou 2017 ? Nebo jde o opožděný prezent ? Je to škoda, protože 2017 by vypadalo přece jen mnohem lépe. Jinak je pomník poměrně vkusný a lze opravdu poznat, že je dílem mělnického sochaře Miroslava Kroupy, který je také autorem  památníku obětem II. světové války na Mělnicku v Jungmannových sadech. Podobný styl.



A když už jsme v Jungmannových sadech, tak se také podívejme, jak vypadá park, který tu byl založen snad někdy v roce 2009. kdy byl dalším počinem po zpřístupnění středověké study pod náměstím Míru.


Tehdy zde bylo ještě vše holé ( historické fotografie na http://mujmelnik.webzdarma.cz/z_akce.html ) a tak nějak vynikala ta představa výšky mělnických hradeb.


Nevím, ale dnes mi tu přijde vše tak nějak zarostlé, lavičky jsem našel až na úplném konci z jedné strany zcela uzavřeného parku rozmístěné do kruhu, jako kdyby si tu dávali schůzky kdovíjací lidé. Výška hradeb z nejnižšího místa již tolik nevyniká a celkový dojem jsem měl poněkud rozpačitý.

 Takový zapomenutý kout města a přitom vlastně historicky významný. Vždyť jde o poslední zbytky městského opevnění. Možná není tak impozantní, jako třeba to v Nymburku, kde jsou i strážní vížky, ale je to naše domácí opevnění a výška je také slušná pro představu dobývání středověkého města..




sobota 22. července 2017

Prázdninová železniční Jízdenka na léto je sice cenovou bombou, ale může vás otrávit, když vás ovládne. Panenská a kdysi zakázaná krajina za Lipnem.


Kleť ( 1084 m.n.m.)
Z Mělníka je vzdušnou čarou vzdálena 166 km. Pro mnoho lidí je to dnes již jen nejvyšší hora Blanského lesa nedaleko Českého Krumlova, kde se nachází vysílač a hvězdárna s rozhlednou. Pro mě navíc vzpomínka na rok 1999, která se týká spojení  pomocí občanské radiostanice s jedním ze zaměstnanců.

Cestování je kořením života. Povznáší ducha, vylepšuje životní přehled a posiluje celkovou kondici. A tak není divu, že výhodné jízdenky ve velmi pohodlném jízdním prostředku, jakým je vlak, jsou zkrátka k nezaplacení.

Tak, jako mi v roce 2004 udělala radost víkendová rodinná jízdenka SONE+, tak jsem se ještě mnohem více radoval při zavedení Jízdenky na léto v roce 2014. Ostatně, pokud čtete Soutok, tak sami vidíte, co vše se dalo z různých koutů republiky za ty již čtyři letní sezóny za pár korun navštívit. Nejsem však sám, kdo se vrhl na tuto nabídku a lidé se s tím perou různě.


Nedaleko Kletě.

Někteří si stanoví svůj osobní turistický plán, přespávají v různých místech a jízdenku užívají ke kratším přesunům v rámci republiky. Další skupina cestovatelů absolvuje své výlety vždy z domova, jsou různě dlouhé a také přestávky mezi nimi má každý jiné. Jízdenka vyvolává nadšení, ale také má již i první oběti. Někteří zájemci totiž nejsou natolik komunikativní typy, aby navazovali ve vlacích různé diskuse s ostatními cestujícími a samota je otráví, ač po čas cesty zkouší k zabavení používat různé prostředky. Dnes není díky spojení wifi na dálkových tratích problém užívat i elektronická informační zařízení.


Vlak dnes končí ve stanici Nové Údolí.

Druzí se zase snaží v krátkém časovém horizontu jezdit téměř denně, nebo obden, což vlastně udělá z dovolené náročnou povinnost a ti se již také cítí otrávení. Sám jsem si to letos tak trošku z nouze vyzkoušel a tudy opravdu cesta nevede. Ukázalo se, že je skutečně ideální, se zprvu vydat na nějakou dlouhou cestu, aby se prakticky již po návratu domů jízdenka zaplatila, a pak si dát minimálně dva dny pauzy, kdy zpracujete dojmy, připravíte se na nový plán cesty, odpočinete si od brzkého vstávání i pozdních návratů, které vás připraví o kulturní oddechový čas doma a v neposlední řadě můžete uskutečnit zcela jinou aktivitu.


Nové Údolí. Restaurační vagón s upomínkovými předměty i turistickými vizitkami.

Tou může být jízda na kole, výlet autem apod. Na Jízdenku na léto obvykle několikanásobně překročíte finanční hodnotu, kterou by vás stálo cestování na obyčejné jízdné, a tak není toto třeba nijak hrotit. Při dobrém plánování vám zůstane klidně ještě několik dní třeba i na pobytovou rekreaci.


Pošumavská jižní dráha. Nové Údolí. Nejkratší mezinárodní železniční úsek na světě ( 105 metrů)spojující Čechy s Bavorskem.

Na tento výlet jsem vyjel v pondělí ve 4.13 z Mělníka do stanice Všetaty.Odtud odjíždí ve 4.26 vlak do Prahy s příjezdem na Hlavní nádraží v 5.12. V 5.32 pokračujete rychlíkem Kotnov do Českých Budějovic, kam přijedete v neuvěřitelných 7.52 ráno. ( 2h 20 min) Je to vůbec možné ?

 Když si vzpomenu na 80. léta 20. století, tak jízda sem byla nekonečná a trvala snad 3 hodiny i více. Ovšem, také záleží, o jaký vlak šlo a v jakém stavu byla tehdy elektrifikace i modernizace celé trati. To bych musel zase zkusit najít a již se mi tu jednou někde podařilo objevit jízdní řád z roku 1982.

Aktualizace 23.7. v 9.30: Je to tak. V 7.52 rychlíkem z Prahy a ČB v 11.09.(3h17 min) Téměř o hodinu zkrácení jízdy.
http://www.jizdni-rady.nanadrazi.cz/jizdni-rad/1981-1982/1981-1982_strana_448-453.pdf


Turisté před zvláštním dřevěným nádražím v Novém Údolí.

Až do Budějovic bylo tedy cestování rychlé. Ovšem, zde už je to tak trochu podobné tratím z Plzně na Domažlice, nebo do Železné Rudy. Úsek z Českých Budějovic do Nového Údolí trval téměř tři hodiny. Vyjedete v 8.09 z Budějovic a v Novém Údolí jste téměř v 11 hodin dopoledne ( Pravidelný příjezd 10.45).

Zajímavostí cesty bylo, že až do stanice Černá v Pošumaví u nádrže Lipno, jsem seděl z Prahy sám a nebylo s kým promluvit. To však bylo lepší než následující čtyři zastávky, kdy mi společnost dělala mladá rodina, se svými rodiči a třemi menšími, ale zcela neovladatelnými dětmi. Ovšem, nedivil jsem se, protože tu i dospělí potřebovali lekci slušného chování a respektování, že nejsou ve vlaku sami.


V Novém Údolí jsem předně zakoupil vizitky a vydal jsem se svižným tempem na 7 km vzdálený Třístoličník. Cesta vedla zprvu asi 3.5 km po krásné asfaltce s mírným stoupáním, až do míst, kde vlastně začíná slavný Schwarzenberský kanál. Inženýr Josef Rosenauer tu má pomník, jako  projektant celého tohoto díla ...https://cs.wikipedia.org/wiki/Schwarzenbersk%C3%BD_plavebn%C3%AD_kan%C3%A1l , které umožnilo plavbu šumavského dřeva do císařské Vídně a později  i do Prahy.


Zde jsem potkal první příjemné lidi, kteří tu trávili rekreaci a přijeli z daleké Prahy :-)). Prohodili jsme několik vět a já byl velmi zvědavý, jak se bude můj čas výstupu shodovat s informacemi na webu www.mapy.cz .


Tyto kočáry za kolo vždy rád vidím, stejně tak, jako mladé lidi. kteří projevují zájem o cykloturistiku a turistiku. To jsou obyčejně lidé podobného smýšlení, se kterými se dá mluvit. Také v tomto případě zde byli i prarodiče, se kterými jsem mluvil především.


Schwarzenberský kanál. Plavba dřeva po něm, po řece Grosse Mühl a po Dunaji do Vídně trvala obvykle pět dní, pokud si ještě pamatuji.


Brzy pak ze silnice odbočovala cesta příkře vpravo vzhůru, přidala se státní hranice, která tu cestu tak nějak kopíruje a občas šel člověk i nějakým tím potůčkem poskakujícím přes kameny. Připomínalo to Krkonoše. Čím výše, tím méně porostu a více výhledů. Zprvu tedy především k nám do Čech.


Restaurace na Třístoličníku již stojí v Bavorsku, podobně, jako vlastní skalka.

Když jsem se konečně vyškrábal na kopec, tak jsem měl velmi pěkný čas, ale ne moc pěkné počasí. Bylo 13.30 hodin. Vystoupal jsem na skalní vyhlídku, kde jsem měl být již v roce 2005, ale tehdy vedoucí expedice rozhodl, že u Trojmezí otočíme, protože máme za sebou ještě ty méně zdatné turisty a hlavně jej lákala nově otevřená rozhledna na vrchu Boubín, který měl být dalším cílem. Tak tedy konečně zde.

Na skálu vedou kamenné schody ......



..... a vršek je osazený dalekohledem, se zajímavým vyhledávacím doplňkem.

Jak jsem však řekl, tak na dalekohled to vůbec nebylo. Také odtud mohou být vidět Alpy.


Ještě jeden pohled na skalku....



...... a zde je důkaz, že útvar je již na území Bavorska, odkud sem vede prý méně náročná cesta.


Sousední skalka Hochstein má být v jednom směru vzdálena 20 minut a v opačném 40 minut, ale obě cesty mi trvaly maximálně 15 minut a šlo se pěkně po rovince. Útvar Hochstein vidíte už z naší červené příchozí cesty k chatě  u Třístoličníku, a pak přímo od chaty, kde je turistický rozcestník.



Najdete tu kapli Sv. Jana Nepomuckého...






..... a  hlavně zase trošku jiný výhled. Zde je lepší pohled k západu a na Třístoličníku zase k jihovýchodu.



Také zde je naprosto stejný dalekohled a přehledové desky byly tuším také na obou skalkách.



Asi ve 13.50 jsem se srdečně pozdravil s krajany z Domažlic, kterých bylo asi deset a přišli stejnou cestou, jako předtím já. Samozřejmě bylo velkou atrakcí, když jsem se zmínil, že zrovna předevčírem jsem tam u nich chodil po náměstí a přidal jsem i tu, jak jsem hledal na okraji Furthu pěší cestu na Hoher Bogen. Lidé se mají smát. A smáli se :-).


Zpět jsem šel stejnou cestou a našel jsem i pěkné povídání o zmíněném kanálu. 



Na kraji Nového Údolí ( jedna ze zmizelých obcí, jakých tu jsou na Šumavě stovky) jsem snad našel na soukromém pozemku menhir. Musím se podívat na nějaké zájmové stránky.


V Novém Údolí jsem byl v 15.50 a měl jsem ještě do 17.14 čas, tak jsem si zašel ještě do nedaleké obce Haidmühle.


Minete nejkratší mezinárodní železnici, projdete hraniční prostor, kde má konečnou zastávku autobusová linka do městečka Freyung a asi po kilometru chůze po asfaltce jste tam. Mimochodem, pokud si koupíte třeba v Českých Budějovicích jízdenku Donau-Moldau ( Dunaj-Vltava), tak můžete udělat třeba okružní výlet přes Nové Údolí, autobusem přes Freyung, odtud vlakem do Pasova, pak do Lince, a přes Rybniště do Budějovic.Jízdenka je dokonce dlouhodobější.


Že by vysílač Haidel ?

Samozřejmě, že mě zaujal vysílač nad obcí a nejprve jsem si myslel, že je to snad z Mělníka zachytitelný Brotjackriegel.( To by bylo však příliš blízko.) Vidíte však poblíž ten tobogán ? Na celém netu jsem nenašel jedinou fotku vysílače a tobogánu. Pouze nějaký španělský komentář hovoří o tobogánu ( luge) v Haidmühle, ale jinak mrtvo. Snad je pro zastaralost zrušený, ale proč není na fotkách, když je téměř nad obcí?. Jsou tu blízké hory s rozhlednami, ale nic takového tvaru jsem na stránkách obce a okolí nenašel.


A zase ty májky :-).



Kostel Sv. Maxmiliána.

Haidmühle je vlastně takové městečko plné hotýlků, jsou tu i nějaké lázně, ale nejvíce mě zaujal kostel.


Z časových důvodů, se tím nebudu nějak více zabývat. Navíc se ukazuje, že když článek není o Mělníku, tak stejně zajímá obvykle tak 30 lidí :-). Ale, je to nádhera a povznesení ducha :-).






Jak jsem tu již psal, tak válečné pomníky  se těší v Německu velké úctě a pozornosti, ale nutno říci, že u nás, se situace výrazně zlepšila a brzy se podíváme v nějakém článku na jeden takový pomník i u nás na Mělníku.



Cestička k domovu.



Zde vidíte v popředí parkoviště na bavorské straně, o kus dále hranici i autobusovou zastávku, a téměř zcela vlevo restaurační vagóny v Novém Údolí.



Na německé straně je před hranicí také malé parkoviště. Bavoráci, pak přejdou jen hranici a sednou do vlaku, který je vezme třeba přes České Budějovice do Prahy.


Lipno, aneb České moře :-).

Jak jsem již psal, tak vlak mi jel v 17.14, a  až do Budějovic, se ke mně neustále vracela po odjezdu ze zastávek na kus řeči průvodčí. V Budějovicích jsem byl v 19.36 a shodou okolností mě odvážel ve 20.05 zase rychlík Kotnov. Snad ani nestojí za zmínku naštěstí krátká společnost jednoho řidiče, který ve svém vyprávění neustále jezdil Liazkou a předjížděl v kopcích různé západní kamiony :-).V Praze jsem byl ve 22.27, na Mělník mi to jelo ve 22.48 a Mělník mě přivítal ve 23.51.

I přes svoji časovou náročnost to byl krásný výlet do jinak dalekých končin. A tím tedy končí série čtyř výletů v sedmi dnech, což je novější varianta Jízdenky na léto.