Zvalo mě před tímto víkendem několik lidí do Jičína, že je tam prý nějaká velká výstava modelové železnice. Jejich aktivitu i upozornění jsem pochválil, ale když mám nyní doma několik věcí, na které se již moc těším a s jednou z nich jsem již nedávno začal.
Jsou to knihy. Ano, docela obyčejné knihy. V brzkém mládí je člověk četl spíše až řekněme snad vyjímečně, ale postupem času, se téměř naplnilo občas užívané heslo, že kniha je nejlepší přítel člověka. Pochopitelně, že literatura v knihkupectvích je rozdělena do celé řady žánrů a každý preferuje něco jiného. Žel, ne každý sdílí nadšení pro nějakou četbu, která může být poučná, ale to už je věc jiná, o které rozhoduje celá řada faktorů.
K těm nejpopulárnějším, které lze na Mělníku směle potenciálním čtenářům nabídnout a jsou zároveň i vhodným vánočním dárkem jsou knihy o Mělníku a našem CHKO Kokořínsko - Máchův kraj. Máme někdy pocit, že už to tady kolem přece všechno známe a nemůže nás tak nic překvapit, ale takový přístup není zrovna nejšťastnější.
Moje generace vyrůstala na českých filmových komediích a dnes musím říci, že někteří z nás ovládají nejen celé filmové dialogy, ale teprve třeba až po padesátém shlédnutí komedie Jáchyme hoď ho do stroje si člověk teprve uvědomil, o co se vlastně ten František Koudelka ( Luděk Sobota) opírá v okamžiku, kdy se rozhoduje, zda se má zapsat do juda, či nikoliv.
Když se na ten předmět zadíváte a zjistíte, že socha o kterou se opírá je téměř kopií daného okamžiku ( Koudelka si rukou zadumaně podepírá bradu), tak se prostě musíte znovu smát a žasnout nad genialitou autorova díla, který rozdával radost i z každé maličkosti a ještě vše dokreslila dobře zvolená hudba, kterou musí člověk s hudebním nadáním ocenit.
S knihami je to podobné. Řekl bych, že v nich mnohdy hledáme něco, co nám připomíná náš život a není nám to cizí. Proto se vždy rádi podíváme na knihy, které nás provází něčím, kde nejsme zcela cizinci a v případě Mělníka a Kokořínska je téma tak blízko, že nás až těší, že se můžeme k bodu zájmu vypravit prakticky kdykoliv.
Knížka na prvním obrázku mě teprve čeká, a i kdyby mě neměla nijak překvapit, tak mi jistě vždy připomene, že není nutné vždy jezdit někam daleko, ale již jen kousek za naším městem máme tyto krásy, které jsou ceněny i daleko odtud. Druhou knížku již mohu ohodnotit a pravidelnější čtenáři vědí, že jsme v ní našel dosud neznámé skály, ke kterým turistické značky nevedou, navštívil je a sepsal tu pro sebe i pro vás další seriál, který vás k těmto neznámým útvarům dovede. Ten čas ale letí.
Jak jsem tak prohlížel, co se dá v současnosti o Kokořínsku mezi knížkami ještě sehnat, tak jsem našel i publikaci na třetím obrázku. Ani já si nepořizuji samozřejmě vše.
Závěr patří knížce, která mě relativně nedávno nalákala krásným obrázkem a na první pohled zklamala. Nečekejte, že je o turistice a o skalních městech. Vůbec ne. Ten titulek je poněkud zavádějící, ale dá se v ní najít plno zajímavého, pokud se smíříte s tím, co jsem napsal. Ona se totiž věnuje městům i vesnicím v oblasti, se zaměřením na jejich dějiny a významné osoby. Není tam nic o turistických značkách a ani skalních útvarech.
Pokud si však dokážete udělat zájem i čas aspoň na některá místa v oblasti, tak nebudete obdivovat jenom okolní přírodní krásu, ale tentokrát třeba i něco z dějin a zajímavých osobností určitých míst.
Nepodíváme se v článku však jenom na tituly, které jsou věnovány našemu CHKO, ale podíváme se i na knihy o Mělníku, které lze ještě sehnat. Bohužel to totiž někdy tak je, že některé knihy se velmi rychle prodají a léta pak čekáte, zda je třeba snad znovu někdy někdo nevydá. Knihy na obrázcích by tedy neměl být problém v současnosti sehnat.
Jak jsem zde již zmínil, tak venku je již věčně tma, nebo deštivé počasí a osobně mě to již jen právě kvůli nepřečteným knížkám momentálně nikam neláká, tak jsem dnes přišel s článkem, který je věnovaný takovému skvělému kamarádovi právě pro toto období. Než se však vypravím znovu číst jednu rozečtenou knihu ( Samozřejmě čtu vedle toho také na netu zprávy z veřejného dění u nás i ve světě :-)), tak mám dnes takovou chvilku, která je vlastně svým způsobem významná.
Číslo na grafu vlevo nahoře je někde kolem 880 000.
Dne 11.11. 2011 v 11 hodin dopoledne vznikl díky osobě Romana Raka tento web Soutok. Já už toho napsal snad každý rok u příležitosti tohoto výročí více než dost a působí to trochu zvláštně. Mnohdy jsem se díky občasné zálibě v psaní tolik rozepsal, až mi to z dnešního pohledu přijde zbytečné i snad nesrozumitelné, ale kdo nic nedělá, tak nic nezkazí.
Takovým hodně sledovaným článkem o výročí Soutoku bývá článek ,, 3 roky Soutoku".
Když si jej přečtete, tak se můžete divit tomu, že je tam řeč o řadě webů, které již dávno neexistují a naopak vlastně snad všechna ta FB, které tu máme dnes, tak prostě v roce 2014 ještě neexistovala, či o nich případně nikdo nevěděl.
Za těch 12 let, které dnes Soutok má, tak jsem toho prožil mnoho v mnoha oblastech a mnoho věcí se změnilo. Nejprve jsem si tu užíval chvíle, kdy se tu počítadlo k mé radosti jenom protáčelo, bavilo mě obrážet různé akce, mít první na webu fotky z nich, psát zážitkové reportáže a zkoušel jsem psát i seriály ohledně věcí, které byly do té doby nějakým způsobem mé hobby.
Ostatně, nebyla to pro mě žádná novina, protože jsem si jako externí dopisovatel Tepu Regionu na podzim roku 2005 toto tak trošku vyzkoušel. Také mi tam vyšel článek o rádiu i několik tipů na výlety.
Přiznám se, že jsem byl později l i občas zvědavý, zda to někoho třeba i jen občas nezaujme a i tady mám pochopitelně jisté zkušenosti.
Graf návštěvnosti v průběhu celých 12 let.
Vzpomínám třeba na případ, kdy jsem se pokoušel uspět v Libereckém, či Jabloneckém deníku se seriálem ,,Nejkrásnější města na severu českého království." Hlavně Zhořelec má přes 1 800 návštěv.
Tam si s mojí nabídkou na bezplatné zveřejnění seriálu v novinách ( pouze s názvem autora) nějak nevěděli dlouhou dobu rady, až jsem byl po čase přeposlán do Ústeckého deníku, kde mi nějaká redaktorka oznámila, že mě dostala na starost a dala mi najevo, že až budu psát cestopisy o Monte Carlu ( článek o městě mi poslala v příloze), tak můžeme komunikovat.
Díky známosti to bylo jiné již třeba v Kolečských listech ( obec za městem Kralupy nad Vltavou), kam jsem jim věnoval například článek o Hraběcí kapli u Štětí a o Jedlové. V prvním případě jsem byl o téma požádaný a ve druhém jsem měl s výběrem lokality volnou ruku.
TOP 20 v průběhu všech 12 let. Pozor !!! Přečtěte si důležitý tučný dodatek kurzívou u obrázků níže.
Pokud jde o Mělník, tak tady předpokládám, že snad každé noviny a nejen ty místní regionální musely na články Soutoku i předešlého webu Můj Mělník za ta léta už dávno narazit a případně se podle toho zařídit,. Ale, ona je to všechno tak nějak politika, a že si Soutok kvůli zajímavosti i sledovanosti pochopitelně do lecčehos opatrně rýpne, když se mu něco moc nezdá, tak to jistě.
Nejsou tu jen bezpečné a pohodové články o naši krásné přírodě i levném cestování vlakem, nebo o tom, jaké koníčky se dají dělat, ale občas i nějaká kritika něčeho, co se nemusí někomu vlivnému třeba na radnici zdát, tak proto je asi ta mediální situace Soutoku i taková, jaká je a člověk si již dávno zvykl. Soutok nikdy nechtěl být webem, který by chtěl jenom něco chválit a asi by mě to ani nebavilo. K životu patří oboje, a to i například v jinak líbivé kategorii cestování, když něco kvůli něčemu a někomu skřípe..
Dnes tedy jde zřejmě díky Mělníčku, pro který jsme tu kdysi, jako magazín začali s Romanem Rakem psát již jen často o několik málo desítek návštěv na článek, ale pořád jsem za ně moc rád a jistě ti lidé vědí, co je pudí k tomu na ty články Soutoku kliknout. Zajímavé, že někdy je doslova nutností, aby se nový článek zobrazil na záložce zpráv na Mělníčku a přitom jsem zažil nedávno i případ, kdy už přiskočilo asi 10 čtenářů, přičemž na Mělníčku ještě odkaz na nový článek nebyl.
Založit FB, nebo rozjíždět nějaký nový projekt se nechystám. Konečně bych moc rád na tom počítadle Soutoku ten milion jednou rád viděl, což je při současném tempu za předpokladu nápadů na články zřejmě otázka dvou let. Tedy, také za předpokladu, že mně to zdraví i technika dovolí a Googl mi to nějak neutne. Samozřejmě i s jistotou Mělníčku v zádech, jenž jediný je vlastně reklamou, která mnohde ani není podle členských propozic s vyjímkou vlastních webmástrů na různých FB povolená.
V současnosti se blížím důchodovému věku a občas slýchám od několika málo náhodně zasvěcených lidí z okolí, že je dobře, že píši web, protože mě to nutí k určitému namáhání mysli, což mozku a zdraví vedle pohybu a vzdělávání se všeobecně prospívá. Musím občas vymyslet téma, někdy i zjišťovat nějaká data, a když nejedu na výlet, tak aspoň musím tady poblíž něco někde vyfotit, aby ten web žil.
Jak můžete vidět, tak ty statistiky od Google stejně ukazují nesmysly. V TOP 20 je na prvním místě Andrej Babiš, ale na vrchním i spodním snímku vidíte články, které již mají i pět a půl tisíce návštěv a v tabulce TOP 20 vůbec nejsou stejně tak, jako třeba Svatba Jiřího Lobkowicze, která dlouho vedla. Zajímavou skupinou je cizina, která mi třeba ukáže, že ten den se dívalo 800 Švédů, nebo po tři dny celkem 1 400 lidí z Indonésie atd. , ale článkům toho dne to nepřiskakuje. Tam je opravdu u článků jen domácí účast. Musí se to prostě brát nějak v legraci, protože jinak je to šlendrián, musíte být vděční, že něco můžete a ještě vám občas vyhrožují nějakým zrušením, nebo zpoplatněním.
Neuvěřitelná a zapomenutá vzpomínka z časů povodní v roce 2013. To je kontrast k nedávno ,,vypuštěné řece":
Těch článků z roku 2013 o povodních je tu asi šest za sebou ( časové vstupy .-)) Tento druhý je z doby, kdy k nám zavítala ČT v rámci hlavní zpravodajské relace. Letos je to vlastně 10 let. :
Je tu již tolik článků ve statistikách, že se k mnohým dostávám jedině přes interní vyhledávač s pomocí pravděpodobných slov ve větách.
Zkusím skončit nějak optimisticky, byť už občas slýchám otázky typu : ,, Tak kolik ještě ? Jak se těšíš ? Pořád je to dost, co ? ", na které odpovídám, že dozadu to ulétlo od nějakého výletu na dovolené, jako voda a dopředu to chce hledět jen opatrně asi tak, jako když se těšíte na výhled z úžasného kopce a víte, že musíte uklidnit emoce a na posledních metrech se neodrovnat. Když to tedy vyjde, tak už je to úplně jiný neznámý svět, který si musí každý osahat.
Pokud to tedy shrnu, tak nějaké ty mety mám před sebou, a jak se na Soutok sluší, tak jistě bych tu rád kromě toho milionu návštěv došel do bodu, kdy se bude celý národ připravovat na parlamentní volby a Soutok bude opět u toho.
Pro matematiky jen dodávám, že to dělám pro zábavu a občas mi tu počítadlo pěkně roztočí někdy i třeba dokonce exotické cizí státy, takže vůbec neplatí poměr 2 500 návštěvníků měsíčně, kdy šlo zřejmě téměř výhradně o tuzemské návštěvy = 30 000 ročně, jak by se podle vzoru za poslední měsíc mohlo zdát.
Ostatně, když vezmete některé zájmové weby, tak ani těch ne zrovna závratných 2 500 návštěv za měsíc není zrovna špatné číslo a leckdy i k tištěným médiím, které se objevují zdarma v poštovních schránkách.. Musím žel použít na závěr větu z mého oblíbeného divadla Divadla Járy Cimrmana : ,, Nepochválím- li se sám, nikdo to za mě neudělá." :-)
Pohodový svatomartinský víkend !
.jpg)
.jpg)
.jpg)
