sobota 31. srpna 2024

Miss ČR zve na akci : Zvolte tvář města Mělník. Mělník slaví hokejem. Vinobraní v Roudnici nad Labem přináší program spíše pro starší generaci.

 


Přátelé, možná že bych sem dal již něco včera, ale ono se teď pořád někde něco slaví, něco koná a ještě pořád nás obtěžují letos nekonečná horka, která mnohdy ani nedovolují některé aktivity. Pro ty mladší lidi to zase až tak neplatí, ale jinak je tenká hranice mezi tím, kdy si skutečně něco ještě užíváme, kdy už nám je něco méně příjemné, nebo kdy nás dokonce už něco může i ohrožovat na zdraví.

Chtěl jsem sem dát dnes u oběda ještě nějaké plakáty, ale v posledních dnech mám stále nějaké technické problémy, kdy věci střídavě fungují a střídavě ne. Problémy jsou ale od toho, abychom se je pokusili řešit a někdy třeba přišli i s jinou alternativou. O tom je koneckonců poslední obrázek článku, když zamrzá vyhledávač Google..

Co se tu tedy dnes děje ? Pokud to ještě stihnete včas dnes prohlédnout, tak vás mohou někoho zajímat první dva obrázky. Takového člověka znám, co mě včera upozornil, kam asi dnes v podvečer vyrazí. V lednu a v únoru jsem tu dával informace i z mělnického hokeje, tak vězte, že tu máme letos také takovou hokejovou oslavu. A co nakonec ? Je určitou výhodou, když jste součástí většího kolektivu, kde každý žije někde jinde. Co nenajdete na plakátech, či snad někde na Google, nebo v fb skupině, to vám mohou jiní lidé připomenout.

Protože všichni stárneme, tak pochopitelně opět slýchám kritiku programu Mělnického vinobraní. Zejména skutečnost, že zmizela takzvaná Country scéna, kterou nahradila Rap scéna pobouřila jistou část veřejnosti. Bývá to přisuzováno pochopitelně mladému a progresivnímu vedení města.. Ti mladí pochopitelně třeba ty skupiny znají a zpráva jim udělá radost, ale už někteří ti  třicátníci, ve větší míře čtyřicátníci a ještě větší míře padesátníci z toho již pochopitelně nadšení nejsou.

 Tak, to si musí opět každý rozhodnout, zda na vinobraní půjde, či třeba jen do neplacené zóny. Nicméně jsem byl upozorněný, že parádní vinobraní bude za 14 dní v Roudnici nad Labem, a když pominu tamní tradiční výstavu autoveteránů v neplacené zóně, tak ten program vypadá zejména pro starší generaci nadějněji a i ti učinkující v programu nám jsou jaksi známější.





Srdečně zveme na sportovně kulturní akci „Mělník slaví hokejem“, kterou připravil hokejový klub HC Junior Mělník za podpory města Mělníka a dalších partnerů k oslavě 750 let města Mělníka.
V sobotu 7. září 2024 se odehraje hokejový zápas mělnických legend VTJ Mělník proti hokejovému týmu města Mělník. Program, kterým nás provede Vojta Urban, se bude odehrávat kolem zimního stadionu až do večerních hodin, a těšit se můžete na:

15:00 Olga Lounová
16:30 skupina Like-it
18:00 hokejový zápas VTJ Mělník x město Mělník
20:00 skupina Trativod
20:30 skupina Claymore

V průběhu utkání bude souběžně pokračovat ve venkovních prostorech doprovodný program, připraveny budou i stánky s občerstvením.
Přijďte podpořit mělnické hokejisty nebo si jen poslechnout hudbu a posedět s přáteli.

Vstup zdarma.

VTJ Mělník (Vojenská tělovýchovná jednota Mělník) byl český vojenský hokejový klub, založený v 60. letech 20. stol., ale teprve od r. 1977 hrával v Mělníku (dříve Kralupy nebo Neratovice), kdy byl zde otevřen první zimní stadion. VTJ hrávalo druhou ligu až do r. 1995 (prodáno Litoměřicím), poté dva roky Středočeský krajský přebor. Činnost klubu byla ukončena v roce 1997.


http://roudnickevinobrani.cz/

Pohodový víkend !

úterý 27. srpna 2024

Léto v muzeu ještě nekončí. Pozvánka vás zve hlavně na velkou výstavu Mělník v čase - 750 let města, na Dny evropského dědictví, ale i na další akce. Poslední číslo Živé historie vypadá zajímavě.

 


Milí čtenáři,
mám tady další milý e-mail z našeho muzea a tentokrát i s poetickým názvem. Léto opravdu ještě nekončí, a jak vidíte, tak nabídka je pestrá. K těm největším akcím zcela jistě patří tradiční Dny evropského dědictví, které celkově připadají na termín 7. - 15. září. Ty nás zavedou v Mělníku již na tradiční místa, ale bude pochopitelně možné navštívit také opět například Liběchov, Dolní Beřkovice, snad i Vrbno.

Osobně jsem to zatím ještě řádně neprohlédl a máme malinko čas, ale pokud jste již dlouho nebyli, nebo vůbec nikdy nebyli v krásném kostelíku v Záboří, tak se zdá, že hned 8.9. k tomu bude ta správná příležitost. Nejbližší akcí však je velká dlouhodobá výstava ,, Mělník v čase - 750 let města" , která má svoji vernisáž již ve čtvrtek 29. 8. v 17 hodin a myslím, že každý, kdo je aspoň trochu patriot, tak by si během toho půlroku měl najít někdy čas.

Ty vystavované artefakty vypadají zajímavě, něco bude ještě jistě překvapením a píše se, že jde i o výstavu interaktivní a nebude chybět ani videomapping Petra Raista Šťastného, který zkrátka videomapping umí. Těch zajímavých nabídek je více, jak vidíte na plakátech, ale jal jsem se slovem ujmout řekněme takových těch majestátných, které mají dotyk s historií. A u té historie zůstanu i posledním obrázkem.

Dnes už si čísla časopisu Živá historie vybírám podle množství témat, která mi připadají zajímavá. Je to z několika důvodů, protože už má opravdu člověk k různým téma těch materiálů mnoho a zálib je více. Nejnovější číslo mi připadá zajímavé, jeho obsah si zájemci mohou prohlédnout v tradičním miniaturním měřítku na stránkách https://www.epublishing.cz/ziva-historie a vzhledem k tomu, že už se nám dny krátí a noci prodlužují, tak to může být milé zpestření. Je to tedy takový tip Soutoku.

Léto v muzeu ještě nekončí - 750 let Mělníka, Výstava hub...

Vážení a milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,

Léto v muzeu ještě nekončí! Vernisáž výstavy Mělník v čase: 750 let města se koná již ve čtvrtek 29. 8. v 17:00 hod. Těšit se můžete na středověkou hostinu!
Již zítra (27. 8.) v 14:30 hod. můžete zavítat s dětmi na doprovodný program s dílničkou k výstavě Mělnické medvídkování aneb s medvídky za historií Mělníka. 




V roce 2024 slaví město na soutoku dvou největších českých řek 750 let od svého založení. Regionální muzeum Mělník připravilo při této příležitosti výpravnou výstavu Mělník v čase: 750 let města. Ta nabídne návštěvníkům výběr artefaktů ilustrujících minulost města od jeho středověkých počátků přes raný novověk a rozvoj v 19. století až do moderní doby, kdy se území města rozšířilo daleko za někdejší prstenec kamenných hradeb. Dějiny města bude představovat v úzké vazbě na vzestupy a pády našich národních dějin, neboť o Mělníku vpravdě platí slova básníka: „vždyť v něm je zhruba český osud...“


Nenechte si ujít další letní akce:

Sobota 31. 8. Figaro - představení Divadla A. Dvořáka Příbram pod širým nebem ve Lhotce na hřišti v rámci Středočeského kulturního léta

Středa 4. 9. Výstava hub - na Vaše dotazy odpoví mykolog Jaroslav Malý od 16:00 do 19:00 hod.

Víkendy 8. - 15. 9. Dny evropského kulturního dědictví na téma: Památky spojují svět.

V kavárně a vstupních prostorech muzea na Vás od 3. 9. čekají výstava fotografií Ladislava Záruby Mělnické inspirace a výstava prací dětí ze ZŠ J. Seiferta Mělník s mezinárodní spoluprací Setkání světů.

 

Těšíme se na setkání s Vámi v muzeu!

 

Přeji příjemný den

Kristýna Frelichová, DiS. 

PR a propagace 








sobota 24. srpna 2024

ABBA World Revival na Mělníku ( 23.8.2024) byla skvělou tečkou za mělnickým kulturním létem. Abbamánie slaví 50 let ( 1974 - 2024), město 750 let. Pozvánka na pamětní videa.

 


Přátelé, na včerejší koncert ABBA World Revival jsem přišel a atmosféra se mi líbila. Snad by mohl někdo říci, že tu byli hlavně lidé, kteří byli mladí právě v čase zrodu takzvané Abbamánie, která má letos svým způsobem také výročí, ale bylo tu i plno mladých tváří, což svědčí o tom, že to byla opravdu dobrá hudba, která se nám už kdysi líbila. Samozřejmě jsem měl zájem na akci nafotit nějaké fotky a hlavně zkusit videa, protože dnešní mobily dokáží hodně i za horšího počasí, nebo večer. Nicméně to nemůže konkurovat speciálním fotoaparátům, zvlášť když jsou blízko stage a mají samozřejmě i lepší zoom.

I tak věřím, že pohledy do publika, vystižení atmosféry, určité efekty, sestřih písní ve zkratce podobající se přehledu v hitparádě, nebo pěknému závěru akce, že to třeba někoho osloví. Hrál jsem si s tím celou dnešní sobotu, aniž bych prakticky opustil křeslo u PC. Materiál na článek jsem nemusel znovu vyrábět, protože jsem zkrátka použil popis od videí. Máte tedy článek níže. Co ještě zbývá ? Tak samozřejmě ... odkazy na videa.




Skupina ABBA ve skutečnosti vydala svoji první desku Ring Ring už v roce 1973 i s několika povedenými singly, ale až teprve účast skupiny v pěvecké soutěži Eurovize v Londýně v roce 1974 s písní Waterllo odstartovala její neskutečnou a věčnou slávu. Byla to doba, kdy jsme po každém jejím novém hitu byli jak u vytržení a její gramofonovou desku ABBA (3. LP) dokonce přinesla spolužačka do hodin hudební výchovy, která do té doby patřila pouze vážné hudbě.
Zajímalo mě tehdy o něco dříve, co že hraje slavná stanice Rádio Luxembourg ráno před tím ,než jdu do školy, a když jsem tam prvně slyšel písně Mamma mia, Knowing me, knowing you a Money money money, což mi prakticky ihned pouštěl stejně znalý spolužák na kazetovém magnetofonu, tak jsem věděl, že bych takový magnetofon s písničkami skupiny ABBA a tehdy i Smokie chtěl také, ale musel jsem si na něj ušetřit, což ještě několik let trvalo. Bohužel to nebyla doba na to, aby si dal člověk v mnoha případech dohromady, který že interpret co hraje a opačně. To vše mělo přijít později, ale u ABBY to byla jistá vyjímka snad i proto, že vystoupila v roce 1977 v polských Sopotech a Československá Televize ten koncert dávala se zpožděním několika měsíců v televizi.




Včerejší vystoupení skupiny ABBA Wold Revival pro mě bylo zajímavým zážitkem. I přes nějakou veřejnou kritiku ozvučení z jakého si místního fb, jak se mi doneslo, tak na mě udělalo dojem, jakým způsobem si hlavní protagonistky poradily se svojí obtížnou rolí, která je o to obtížnější, že napodobují hvězdy popu první velikosti. Myslím, že dokázaly více, než tuší ony samé.

Písně Gimme Gimme Gimme a Voulez -Vous, které jsem občas slyšel v rádiu, nebo viděl na obrazovce hudební stanice MTV nikdy nepatřily k těm, které by mě někdy nějak zvlášť zaujaly, byť to určité pecky jsou. Po včerejších, a až od srdce neuvěřitelných tanečních kreacích obou zpěvaček jsem zjistil, že to vlastně se zájmem sleduji. Mohu jen litovat, že jsem je v těchto skladbách nenatočil.

Podobnou smůlu jsem měl při své oblíbené písni Chiquitita ( 1979). Ta končí tím, že píseň jakoby skončí, avšak po menší pauze přichází parádní šmrncovní klávesová dohra. Už se zdálo, že potlesk mělnického obecenstva píseň ukončí a klávesová dohra známá z videoklipů tentokrát bude nejspíše snad pro nedůležitost vypuštěna, když na místo dominantních kláves přišly opět fantastické taneční kreace zpěvaček, které již můj mobil žel neočekával. Inu, mládí dokázalo v sobě najít to nejlepší.

čtvrtek 22. srpna 2024

ABBA na Mělníku v pátek večer. Fantastická alba ABBA a Arrival měla svoji krásnou předehru již na prvních dvou mnohem méně hraných LP. Obsah LP v článku.

 


Přátelé, žijeme v době, kdy leckterý hudební interpret bojuje o přízeň potenciálního publika a má k tomu plno nejrůznějších příležitostí. Na druhou stranu je třeba říci, že naše starší generace již svým způsobem  často chodila na hvězdy, nebo je poslouchala v médiích a později bylo i příjemné slyšet někoho, kdo dal obecenstvu jejich hudbu.

Nejinak je tomu i nyní. Sice se o tom nějak moc nebavíme a spíše uvnitř sebe sama spřádáme různé plány na víkend, ale když jsem dnes dostal dvakrát otázku : ,, Půjdeš v pátek na ABBU ?", tak mě napadlo, že to sem prostě dát musím. To je pro mnoho lidí stále obrovský pojem a pro mnohého i jeho mládí, nebo dokonce ještě dětství. Jejich hudba se nesmazatelně zapsala do našich myslí, protože byla melodická, krásná a ať už projev pěvecký, nebo projev hudební byl dotažen k dokonalosti. Nejeden kritik kdysi řekl, že ABBU poznáte již jen podle takového plného charakteristického zvuku.

Kritika někdy říká, že se v médiích hrají jen ty jejich nejznámější a nejslavnější skladby, až se nám to občas poněkud trochu oposlouchalo. Nevím, protože jsem zrovna nedávno ladil rádio a v jakémsi pořadu Českého rozhlasu, kde se hrálo na přání jsem dvakrát narazil na něco, co zase až tak často možná v médiích není a bylo to pohlazení. ABBA  se pochopitelně také vyvíjela a měnila v průběhu času svůj repertoár. Osobně si myslím, že se mediálně často pozapomínalo na ty skladby, kde ještě v počátku prakticky zpívala celá čtveřice a hrají se převážně ty, kdy ABBA byl již celosvětový pojem a pěvecký part se stal téměř vyloženou dámskou parketou.

ABBA také byla dlouhou dobu hudební kulisou v mělnickém kině Oko, před začátkem filmového týdeníku v 80. letech. Za zvuku jejich písní jsme usedali do sedadel a ohlíželi se, zda někde nespatříme sedět někoho známého. Dnes si díky internetu může každý vyhledat celou jejich diskografii a díky youtube pustit skladbičku, jaká vám jen přijde na mysl. Prakticky nic z toho není vaše a můžete to užít jen pro vlastní potěšení a vědomost. Já si však kdysi ještě před internetem z nějakého časopisu tu jejich diskografii napsal do sešitu, a tak mě tak napadlo, že bychom si do tohoto článku mohli dát něco ze začátků ABBY, když už ji věnuji celý dnešní aktuální článek.

Dnešní mládež by se asi divila, ale bylo tu i období, kdy si lidé vzájemně půjčovali audiokazety, kupovali hudební časopisy i v zemích spřátelených socialistických států východního bloku a někdy došlo i na sběratelskou činnost fotografií. Srovnejte to s dneškem, kdy si můžete každou hudební hvězdu na fotografii stáhnout z internetu stejně tak, jako libovolnou písničku legálně pro svoji potřebu a hned v podobě videa, či živého koncertu.

Ring ring (1973)

1) Ring ring

2) Another town, another train

3) Disillusion

4) People need love

5) I saw it in the mirror

6) Nina, pretty ballerina

7) Love isn't easy

8) Me and Bobby and  Bobby's brother

9) He is your brother

10) She's my kind of girl

11) I am just a girl

12) Rock'n roll band


Waterloo ( 1974)

1) Waterloo

2) Sitting in the palmthree

3) King kong song

4) Hasta Maňana

5) My mama sayd

6) Dance

7) Honey honey

8) What about livingstone

9) Watch out

10) Gonna sing your my lovesongs

11) Suzy- Hang Around


https://www.youtube.com/watch?v=AHY6jJbq9iA&list=PLeFSczB_q_3Y1ZGX5XliiDqpEKD80JF9J&index=1

To tedy byla prvá dvě alba, která předcházela ještě úspěšnějším albům s názvy ABBA ( 1975) a Arrival ( 1976). ABBA měla málokdy nějakou slabší píseň, která by se moc nelíbila a každá měla něco do sebe.

Pohodový srpnový víkend !


středa 14. srpna 2024

Country Lhotka 2024. Kalendář akcí ve Mšeně a na výstavišti v Lysé nad Labem. Po Košíku a Rohlíku již i Billa dováží nákupy do vašich domovů.


Mám opravdu nyní nějak málo času a přitom je na čase mnohdy o něčem informovat v čas. Podívejte se aspoň na plakáty a buďte v obraze. Ostatně, dnes se na těch fb také nejčastěji dozvíte to, co se šíří pomocí nějakého plakátu.




Ještě vás pořád baví každou chvíli startovat auto, jet někam k supermarketu, opatrně parkovat, dávat pozor na lidi, hledat po regálech a nakonec se mnohdy i obsluhovat ?

Nebo se raději necháte kvalitně obsloužit, uspoříte spoustu času, který lze užít jinak a nemáte zbytečné starosti a problémy ?

Mnozí jsme si již zvykli, že nám zboží chodí často přes různé zásilkové služby i venkovní boxy, tak proč ze sebe nechat dělat šašky v nákupních centrech ?

Po Košíku a Rohlíku, kteří rozjeli svoji dodavatelskou činnost již v době covidu-19 tu máme i další rozvoz. Tentokrát je to Billa. Osobně se domnívám, že jde o kroky správným směrem, které jsou hodné 21. století. Jaképak rozčilování nad tím, jestli jsou v centru města nějaké důležité prodejny, nebo nad tím, že vás nějaká prodavačka nahání k samoobslužné kase a sama bude jen radit, nebo dohlížet. Nechť si to každý přebere.


Pohodový zbytek týdne.



 

neděle 11. srpna 2024

Soutok navštívil po 12 letech již důstojný monument Nordkapu České republiky. Předseda MOOS, kronikář města, člen zastupitelstva i autor několika knih Martin Klihavec je novým místostarostou Mělníka.

 


Byli jste na vojně ? Ano ? Tak si možná ještě pamatujete na úvodní část z ranního nástupu pluku, kdy zazněly u každé roty slova velitele : ,, Pozor ! Politická aktualita." .....

Martin Klihavec se stal místostarostou města Mělníka.

Možná jste to někteří přehlédli podobně tak, jako já, ale určitě bylo zajímavé si najít v novinách některé související články. Ten nejnovější startovní je tady níže a najdete v něm i odkazy na související články.


Jaké jsou první reakce, které Soutok zaznamenal ? Zatím plné očekávání, ale vesměs pozitivní, protože Martin není ten politik, od kterého se jenom něco očekává, ale již ukázal, co dokáže.

Jenom několik drobností namátkou :



Vystřihovánky dominant města, nebo těch několik knih o městě dnes nechám být.

Když jsem před mnoha lety napsal  jako základ několik básní do společné sbírky Pegasu jménem Mělník veršem i obrazem, tak jsem doufal, že se něco z toho třeba splní. Splnilo se. Jezdí nám tu po Labi výletní lodi a jedna je i domácí. Můžeme se dnes dívat dokonce po mnoha desetiletích i z chrámové věže, domy dostaly nový kabát, město přeci jen zkrásnělo, byť rezervy jsou. Jen to podzemí mi pořád připadá tak, jako neúplná neuzavřená kapitola, kterou lze ještě hodně vylepšit a prakticky v každém článku o MOOS a speciálně otevřeném privátním  objektu středověkého sklepa jsem to dával v článcích Soutoku najevo, přičemž jsem pojímal podezření, že třeba město nemá pro majitele těchto sklepů atraktivní nabídku a motivaci ke spolupráci. Nebo má jiné zájmy a situaci považuje za dostačující.

Na Mělníku je toho po mnoha letech k řešení stále moc a ozývá se mnohdy i kritika občanů, že by se některé zájmy měly ubírat jinam. Uvidíme, kam se tedy věci budou ubírat, když se dostává do vyšších pater regionální politiky člověk, který v žádném případě nemá o nápady nouzi. Martine, gratulace !


Ani Soutok se v některých případech ne zrovna nějak rád vzdává. Jak jistě víte, tak asi rok po mé návštěvě Nordkapu České republiky v roce 2012 tam došlo k významným změnám, kdy se do oblasti dostaly dokonce turistické značky Kčt a i toto místo získalo důstojný monument, jaký zdobí zbylá tři místa nejvzdálenějších bodů České republiky.

Soutok se k Nordkapu vypravil před 14 dny, ale jeho cestu ukončil strom na koleji vedoucí do městečka Sebnitz. Bylo jen otázkou času, kdy zatnu zuby nad sobotním brzkým vstáváním, když zrovna z povinnosti nemusím. V sobotu 10. srpna tedy přišel onen významný okamžik. Vlak odjíždí v 6.52 z mělnického nádraží, celodenní jízdenka DÚK stojí krásných 170 Kč a hned na počátku na mě čekalo velmi milé překvapení.


Tudy přejíždí  v katastru Děčína  nákladní vlaky z Německa na náš břeh Labe ( 073, 072, 231)




Až do Děčína ( přesedání v UL - západ) se mnou jelo neplánovaně několik mých známých. Výhodná jízdenka sousedního kraje, která platí již z Mělníka prostě některé lidi táhne. V Děčíně došlo k zájmovému rozdělení. Někdo jel do Krásné Lípy, někdo na Děčínský Sněžník a já směr linkou U 28 přes Německo do Šluknovského výběžku. Náš vlak byl přeplněný, ale pak se ukázalo, že plno seniorů ve věku cca 70+ špatně odhadlo situaci. Z Děčína totiž jedou skoro ve stejnou dobu někdy i dva naprosto stejné vlaky a oba do města Rumburk. Při troše nepozornosti a nesledování průjezdných stanic není problém, se do blízkého odjezdového stání zamotat.

Musíte si hlídat také někdy i číslo koleje, případně směry sever a jih. Můžete si myslet co chcete, a třeba i to že se lidský věk prodlužuje, jak do nás hustí  neustále média, ale osobně si myslím, že ti nejzdravější lidé jsou právě turisticky založení senioři, kteří jsou v penzi už aspoň 15 let a důvody jsou zřejmé. Takže se asi 40 - 50 lidí zvedlo a než se náš vlak rozjel, tak došlo k hlášení, kterému později příchozí cestující nerozuměli : ,, Tento vlak skutečně nejede do Krásné Lípy :-)"


Bad Schandau.


říčka Sebnitz.






Cesta byla fantastická. Parádní viditelnost, pohoda i chuť občas něco vyfotit z okna. Vláček jede z Bad Schandau do Sebnitz takovým krásným hlubokým údolím s mnoha tunely podle stejnojmenné říčky, která pramení u nás pod názvem Vilémovský potok. Brzy jsme projeli místem, kde končil můj poslední výlet a ukázalo se, že tu popadalo obrovské množství stromů. Horní Poustevna mě přivítala v 9.45 hodin a bylo to úžasné.

Vystoupil jsem sám, vláček se vzdálil a přivítala mě jen zřejmě psíkem strážená uzavřená nádražní budova. Tady fakt nic nebylo. Na jedné straně za kolejí křoví a pěkný rybníček. Na druhé hned za budovou sotva patrná cesta a u ní strom s turistickou směrovkou. Zapomenutá panenská krajina. Občas se někde pásly krávy a jinde jsem zase obdivoval chalupy, které připomínaly cosi od těch na Kokořínsku, až po ty v Jizerských horách.

Časy v mapách jsou naštěstí nadhodnocené, a tak už v 10.35 jsem opouštěl obec Lobendavu, kam bych přijel autobusem nejdříve z Velkého Šenova až v 10.49. Že to je jen 14 minut ? Musíte na autobus čekat, nic jste prakticky neprošli, může mít zpoždění a každá minuta je dobrá. Asi bych to zvážil, kdyby linka jezdila i v sobotu až do obce Severní. Po čase dojdete k místu, kde ze zelené značky odbočuje žlutá, která vás podle Lučního potoka dopraví na hranici a přijdete k nejsevernějšímu bodu z druhé strany, než jsem přišel před 12 lety.














Tady mi dělal společnost mladý student z Teplicka, který se zabýval programováním a měl před sebou bakalářskou práci. Prostě měl již rychlejší krok i méně kilometrů za sebou. Jsem na mladé lidi zvyklý a člověk se v této pro nás starší občany někdy až bláznivé době může leckdy dozvědět přínosné věci a rozšířit si obzory poznání. Došli jsme tak společně až k hlavnímu cíli cesty, a pak po několika soukromých fotografiích mi přišla určitá práce pro média.

Samozřejmě tu mám již videa z tohoto úžasného místa :




Byla tu taková dvojice s psíkem, který vše odběhal, až mi ho bylo líto. Vyprávěl jsem jim o paní, která svého psíka občas nosila v tašce, aby si odpočinul. Nevěřil bych, co tento rozhovor později způsobí. Asi ve 12.45 hodin jsem tato krásná místa opouštěl a bylo mi jasné, že autobus z Lobendavy ve 13.09 už nestihnu a další jede až v 15.09. Ten první jsem ani neměl stíhat a na ten druhý jsem neměl čekat. Měl jsem jít pěšky dále po silnici do Lipové, kde mají IC i s vizitkou Nordkapu.














Do Lobendavy jsem tedy došel ve 13.30 hodin a ani jsem neměl z budoucí části pochodu nějak velkou radost. Pak tu najednou zastavilo auto s těmi lidmi s psíkem a dvojice z Liberce mi nabídla, že mě mohou kus cesty svézt. Neuvěřitelné ! Nejsem ani mladý stopař, ani hezká mladá slečna, ani nestopuji. Nu, nabídky jsem rád využil, a když jsem jim řekl o info centru v Lipové, kde je k dostání vizitka Nordkapu do turistického deníku, který mimochodem sídlí v Liberci, tak tam šli se mnou.

IC tu sídlí v útulné horské chaloupce, kde vám dají ke stolečku i občerstvení a opět se na vás usmívá příjemná slečna. Kolega z Liberce pak začal razítkovat papír, neboť deník nechal doma a říkal, že si to vše pak do deníku nalepí. Po něm jsem začal razítkovat již do deníku já, když se cosi stalo. ,, Pane, nechcete s námi opravdu už jet tedy do toho Šluknova ? Já tam tudy stejně jedu." A tak jo. Vůbec by mě nenapadlo, že budu ve 14 hodin ve Šluknově. Při výstupu jsem se ještě dozvěděl, že manželé mají pocit z dobrého skutku a ani já bych  zase neměl dobrý pocit, kdybych se nechal jenom tak zdarma odvézt. Zřejmě spokojenost na obou stranách.

Tady žila taková myšlenka, že bych se mohl po mnoha letech podívat do bývalého Fukova. Tam kdysi bylo až do roku 1960 takové severní městečko obklopené ze tří stran Německem, které má další zajímavosti. Prochází tam tkzv. penážní trať Deutsche Bahn, což znamená, že našim územím jen projede bez zastavení. Také tu v délce asi 400 metrů teče vyloženě českým územím německá národní řeka Spréva. Ta pak ještě kilometr tvoří hranici.

















První cesta však vedla do místního zámku, kde sídlí zdejší IC. Po nákupu vizitek jsem chtěl deník také zde orazítkovat a zjistil jsem, že ho nemám. Hned mi svitlo. Je v Lipové. Pán v IC už hledá číslo telefonu a paní vytáčí. Nejprve se ozve starosta Lipové, protože se vloudila nějaká úřední chyba a mladík se rozesmál. Naštěstí se za chvíli zadaří a přichází dobrá zpráva. Stojím na zastávce a mám štěstí, že linka číslo 410 z Varnsdorfu do Lobendavy, která tu projíždí Rumburk i Jiříkov za 8 minut jede. Takt jsou tu v sobotu dvě hodiny a do Dolní Poustevny to z Lobendavy nejezdí o víkendu vůbec !

Už ve 14.47 jsem opět zpět v Lipové, kde mi slečna podává deník, a protože mi to jede zpět v 15.15, tak ještě chvíli vyprávím pro pobavení svá poslední cestovní dobrodružství. Mají tu v obci také knižní budku v autobusové zastávce a stejná je i v Severní, kde nápis hrdě hlásá, že je to nejsevernější knižní budka v ČR. Autobusem na celodenní jízdenku jedu zcela bez starostí jen do Velkého Šenova, kde mám půl hodiny do odjezdu vlaku do Děčína.



Cyklopřejezd do Saska. Také tady potkávám minulost. V roce 2012 jsem tudy na kole jel do Budyšína.



Tato chalupa v Severní byla v propagačních materiálech ze 70. let považována za nejsevernější stavení. Paní poukazovala ještě na jakýsi severnější statek.


Po Němcích tu zůstal duch v podobě častých a krásných sakrálních památek. Vandalismus asi zůstal daleko odtud.


Šluknov. Dominantní stavba náměstí.


V zámku sídlí IC


Byl jsem účastníkem svatby.



IC v Lipové. Tady bydlel asi 60 minut můj turistický deník.



Knihobudka v Lipové. Zastávka autobusů.


Velký Šenov znak.


Německé provedení na trati U 28. Hlásí se i to, na kterou stranu se má vystoupit.


Centrum městečka Sebnitz z viaduktu je vždy parádní.



To byl důvod, proč jsem před 14 dny dále nedojel.






Zajímavé je to relativně až v Bad Schandau. Tam totiž přisedá trojice slušných osmahlých studentů. Dlouho se věnuji jen focení, ale před cílovou stanicí mi to nedá a ptám se německy, zda jedou do Prahy. Ukazují, že mi vůbec nerozumí a rozjasní se jim tváře, když se ptám, zda mluví anglicky. Za chvíli už zjišťuji, že mám před sebou kluky z italského Milána a brzy mi ukazují v mapě jejich Tour de Europe. Vede z Milána podle Rýna do Nizozemí, pak na Berlín, do Prahy, Vídeň a domů.

Potřeboval bych asi více času, abych si vzpomněl na různé italské zpěváky, nebo i začal se dvěma tamními známými fotbalovými kluby, ale tady už se projevuje především věková bariéra. Tito mladíci už uznávají jinou hudbu a možná i zájmy. Snažím se vysvětlit, že jedině v budově zjistí, odkud rychlík na Prahu pojede. Náš vlak přijede na stejnou kolej, jako stojí ten do Kadaně, a tak mám po starostech.












V 17.30 odjíždí můj vlak z Děčína a v 18 hodin se blížíme na západní nádraží. Už vidím vlak s lokomotivou natočenou k Labi a ženu se do něj. První dveře nejdou otevřít, druhé ano, ale to již volá přes půl nádraží jistá zaměstnankyně : ,, Tam ne !" Zjišťuji, že náš vlak je v zákrytu. Později se ptám jedné paní, která vystoupí v Litoměřicích : ,, Také jste se spletla ?"  - ,, Ne, to vždy jezdí ze čtvrté, nebo z páté koleje :-)" Inu, praxe častých cestujících je výhodou a ne vždy se vyplatí být prvním v davu.

Ještě štěstí, že jsem to stihl nastoupit do správného vlaku. To by se mi nelíbilo přijet domů místo v 19.03 až ve 21.03. Ani jsem nepočítal, kolik jsem toho vlastně ušel, ale cíl byl splněný a mám ty naše čtyři hlavní body republiky této zájmové kategorie během dvou let splněny. Nechť vám jsou třeba motivací na cesty, byť jenom v Čechách je k navštěvování plno krásných míst a mnohdy svým způsobem atraktivnějších.

A tak se vrátil další cestovatel po Karlu Hynku Máchovi a Stanko Vrázovi domů :-)). Pohodový zbytek víkendu a opatrně do dalšího pracovního týdne, neb chvilková unáhlenost kdekoliv je někdy aspoň jen nepříjemný malér.