čtvrtek 30. dubna 2020

Na Mělníku odstartoval koronavirus nový způsob nakupování. Mělničané se o cyklostezce pod městem zrovna pochvalně nevyjadřují a naději vkládají do cesty vedoucí na druhou stranu.



Máte rádi staré české komedie ? Věřím, že naprostá většina z vás ano a krom toho jistě rozeznáváte i období jejich vzniku. Možná si to mnozí pořádně ani neuvědomujeme, ale ty nejstarší úspěšné komedie na našich televizních obrazovkách byly velmi často natočeny buď v předválečném období, nebo v okupovaném Protektorátu Čechy a Morava, kdy jistě nikomu z herců a ani z diváků zrovna dobře nebylo. Vždyť to bylo období, kdy lidem šlo o život.

Dnes u nás mnohé filmy z této doby vyvolávají výbuchy smíchu a umíme někteří i nazpaměť různé filmové hlášky, ale přesto ty filmy ukrývají ještě něco, nad čím ani mnoho nepřemýšlíme. Je to obraz doby, tehdejší zvyklosti, chování, vyjadřování se apod.

S naprostou samozřejmostí a bez zamyšlení přijímáme skutečnost, že v některých rodinách z takzvané lepší společnosti bylo běžné zaměstnávat někdy i početnější služebnictvo a ani nás nepřekvapí dialog z filmu Kristián : ,, Kdo to byl Lojzíčku ? - No, kdo by ? Minerálka. "

Vlastně o tom ani dlouhá léta nikdo nepřemýšlel, že i takové služby do domu existují. Starší generace pamatuje socialistickou vesnici, která by se někdy dala nazvat takovou vesničkou ,, mou" střediskovou. V obci nesměla chybět nějaká prodejna, nebo obchod, hostinec a autobusová zastávka. Ty skutečné střediskové obce, pak ještě disponovali třeba zdravotním střediskem, kinem, knihovnou, třeba i společnou prádelnou s mandlem apod.

Kde neměli lidé prodejnu, tak tam aspoň přijela prodejna pojízdná. Místní jen museli vědět, že v úterý na poledne přijíždí masna, ve čtvrtek v 10 hodin se vozí mléko a jednou měsíčně ve středu plynové bomby.

To se však mělo postupně po roce 1989 měnit a nakupování se stalo záležitostí, která by mohla psát své dějiny. Lidé se postupně vydávali na nákupy do měst, kde byl vždy větší výběr zboží, levněji a zejména ti v produktivním věku zde nakoupili odpoledne při cestě ze zaměstnání. To nakonec vedlo ke krachu mnoha obecních prodejen, protože i staří lidé si nechávali podle možností aspoň občas dovézt nějaké potraviny od svých potomků.

Takovou další kapitolou byl nástup supermarketů zahraničních vlastníků, kteří se kromě lidnatých center obrovských měst specializovali hlavně na dopravně dobře přístupné velké pozemky na okrajích měst.Těm mohly menší obchůdky s menší nabídkou sortimentu a podstatně kratší otevírací dobou jen těžko konkurovat. Do problémů se dostaly i takzvané večerky, jejichž hlavním úkolem bylo vždy dodat to, co člověk zapomněl koupit a nutně to v danou chvíli potřeboval.

Na druhou stranu se objevilo něco, co trošku mohlo připomínat dávné pojízdné prodejny. Jako první se na scéně objevily dodávky, kterým se lidově říkalo zmrzlináři, ale jednalo se o širší sortiment mražených potravin. Ti vytvářeli pravidelné očíslované obslužní linky, jejichž jízdní řád přizpůsobovali zájmům konkrétních lokalit.

Známý byl a je také dovoz pizzy, nebo jiných hotových jídel na objednávku. Ovšem, příští rok si na Mělníku zřejmě připomeneme již 10. výročí existence  pravidelné sobotní linky číslo 51 firmy, která se již zdaleka připomíná zvukem kravských zvonců a hlášením : ,, Vezem vám mléko ! Mléko z farmy !"

http://soutok.blogspot.com/2012/01/uz-rok-k-nam-jezdi-mleko-z-farmy.html


Skoro by se dalo říci, že nikoho dalšího již nic nového nenapadlo. Třeba nemám pravdu, ale již dávno jsem tu psal, že reklama je reklama, a ta se prostě musí lidem nějak vtlačit do povědomí. A reklama skutečně prodává, ale pokud některou pochválíte, už děláte někomu reklamu.

Virus covid -19 udělal službu, kterou již nelze přehlédnout. Opět jezdí auta několika firem, zastavují u různých domů a jejich řidiči vyndavají tašky s obsahem celých objednaných nákupů. Trošku mi to připomíná v úvodu zmíněný film Kristián, kdy zazvoní zvonek a objeví se pán s objednanou minerálkou.

Jedná se jen o momentální dobové a virem ovlivněné zpestření, nebo si zákazník uvědomí, že mu takové služby ušetří spoustu času a přinesou i jiné výhody ? Ať již se bude nákupní trend vyvíjet jakkoliv, tak jedno tu již zůstane natrvalo. Občan se bude rozhodovat o tom, kdy a jakým způsobem nakoupí

. Do jisté míry by to mohlo trochu pozměnit  vžitou představu, kterou jsme v minulosti mnozí v běžném období prožívali, že supermarket není jen přehlídkou zboží,ale i místem setkávání s přáteli podobně tak, jako třeba farmářské trhy.


Sice stále ještě prožíváme období, které jednou dostane název, jako období koronaviru, ale přírodu, měnící se roční období a zdravý lidský chtíč nelze zastavit. Cyklostezka pod Mělníkem na mělnickém břehu je již v podstatě hotova, rekreačních cyklistů i in-line bruslařů přibývá a milovníci procházek, rybáři a pejskaři si posteskli, že je konec, a že šancí jsou jen procházky na druhou stranu směrem k soutoku a veslařskému klubu.

Objevuje se i kritika na cyklistickou neukázněnost, na to, že jezdí příliš rychle, jsou nebezpeční, ohrožují děti i psy a vůbec je to celé špatně.

Můj názor je ten, že je ještě třeba vykonat mnoho práce. Mám na jízdním kole projetý v podstatě celý úsek podle řeky z Mělníka až do Drážďan a nikde jsem se nesetkal s tím, že by v nějakém úseku chyběl asfalt, odpočívadla a občerstvovací stanice.

Zajímavý úsek byl těsně před městem Drážďany. V úseku asi 6 kilometrů byly střídavě po obou stranách cyklostezky asi po 50 metrech lavičky a cyklisté si ani náhodou nedovolili jet rychle, neboť ani nemohli. Dráhu totiž využívali na posledních kilometrech ještě hojně i maminky s kočárky, a tak pokud jste se k takové osobě přiblížili, tak jste si trochu zahráli možná i na kolovou.

To byl kdysi takový sport, ( fotbal na speciálních jízdních kolech) kdy bratři Pospíšilové z Favoritu Brno občas na těch kolech i stáli na místě :-).

https://cs.wikipedia.org/wiki/Brat%C5%99i_Posp%C3%AD%C5%A1ilov%C3%A9

Ti cyklisté musí pochopit, že na stezce nejsou sami, a když je hodně lidí a nechtějí na těch kolech někoho objíždět, nebo stát, tak buď půjdou také pěšky, nebo si sednou na lavičku, dají si sušenku a pití, a počkají, až se jim ten prostor trošku uvolní. To je prostě praxe.

Na druhou stranu je pravda, že zrovna před jmenovaným  městem Drážďany jsou i trošku široké louky, a tam právě pobíhají na vodítku pejsci. Také míjíte několik venkovních posezení Je to založené na takovém všestranném respektu, který mnozí známe z druhé strany řeky. Mělník není jediným městem u řeky Labe  ( ani v České republice) a všude si s blízkostí této řeky nějak ke spokojenosti všech poradili. Známé jsou třeba i Poděbrady a jejich asfaltky k soutoku i k Nymburku.

Chce to trochu cestovat a dívat se, jak řeší věci jinde. Mělníku zůstává skutečně i ta přírodní cesta k veslařskému klubu. Asfaltka má i tu výhodu, že když prší, nebo jsou povodně, tak můžete jít místy, kde dříve bylo dlouho pořádné bláto. Pořád nebude sucho, hodně lidí na stezce, a ta lepší část roku.

Hezký prodloužený víkend!



úterý 28. dubna 2020

Znáte opravdu své město Mělník ? Vážně si to myslíte ? Možná budete překvapeni, kde všude jste ještě nebyli, a co jste ještě neviděli. Od slavné poznávací soutěže na Mělníčku až po současnost.


Lidé jsou různí a bylo by jen ztrátou času to do šíře nějak rozepisovat. Znám lidi a patřím mezi ně, kteří mají jakousi osobní radost z toho, že navštívili prakticky všechny obce v domácím mělnickém okrese.

To se ví, že mnozí nemáme často téměř žádný důvod zajíždět do takových vsí, jako jsou Jenišovice, Jeviněves, Ješovice, Sedlec, Jelenice, nebo Truskavna, ale kam vás nezavede turistická značka ( Hradsko), ani práce, nebo inzerát, tam si můžete třeba i jenom tak zajet se podívat, když máte například cestu kolem.

Ovšem, nemusíte mít radost jenom z toho, že jste navštívili každou obec okresu, ale i z toho, jak dalece máte prošlé své město. I tady je to trochu problém, protože jsou uličky, kudy opravdu nemáte důvod jít, nebo vás to do nich ani moc neláká, ale na druhou stranu je nutno říci, že Mělník nemá jen zajímavé uličky v centru města, ale i daleko od něj.


A krásné je, že se na hranice města dostaneme prakticky i snadno po svých, nebo na jízdním kole. Já bych při této příležitosti dnes chtěl zavzpomínat na jeden významný počin Petra Raista Šťastného a jeho nejbližších přátel, kteří pro nás ostatní, kteří jsme tehdy diskutovali hojně na Mělníčku, vytvořil společenskou poznávací hru, která svým významem zašla ještě dále.

Vězte, že první díl této poznávací hry, se pro veřejnost narodil v sobotu 17. prosince 2011 v 17 hodin odpoledne. Zájemci měli za úkol zanést pomocí ružice v mapce s určitou malou tolerancí do  interaktivní mapky místo památky vyobrazené vedle na obrázku.


U běžných diskusí dochází někdy k vypjaté situaci a emocím, ale tato hra diskutující dočasně sblížila. Soutěžící se rádi podělili o své někdy až komické zážitky s ostatními, panovala uvolněná nálada a bylo se čemu zasmát, nebo  jste třeba získali inspiraci na další kolo.

Uteklo několik let, do měsíčníku Mělnická radnice začal přispívat kronikář města Martin Klihavec a hned v úvodu přišel s jednorázovou poznávací soutěží, která čtenářům prakticky oznámila velmi zajímavou skutečnost. Mělník měl tehdy 33 věží a věžiček, a úkolem účastníků soutěže bylo popsat umístění co největšího počtu z nich. Všechny byly zobrazené na zmenšených fotografiích, a jak jsem tak zjistil, tak si tuto soutěž v měsíčníku dodnes řada lidí vybaví.

Právě tuto sobotu o půlnoci jsem prožil nečekaně takové vzkříšení soutěže tohoto typu. Dopsal jsem totiž právě svůj dokonce třetí článek toho dne a vyjímečně dokonce všechny na jeden zátah,což byla porce přes 6 hodin tvorby.


Koukal na mě e-mail od Martina Klihavce a stálo tam  ( výňatek):

Vzpomněl jsem si, jak jsem ti před lety poslal fotku toho starého zrezavělého autobusového vleku a ty jsi dokázal zjistit a poznat, kde se nacházel. 
Tak ti teď pošlu pár fotek z místa, které je stále ještě na území Mělníka, má svůj název. Je to opravdu jen pár metrů od obydlených domů! A já jsem tudy nikdy v životě ještě nešel. 
Poznáš kde to je? 


( hádanka)

To se ví, že již u nedělní snídaně jsem prohlížel verze letecké mapy míst, kde by to asi mohlo být, ale s časem přicházela únava i určitá skepse. Bylo stále více jasné, že odpověď je možná zahalena stromy a je nutné se vydat pátrat přímo do terénu.

Bylo také možné, že objekt vůbec nenajdu, ale otevřelo mi to současně dveře do minulosti, kdy jsem byl ještě mladší, než je dnes Martin.
Tehdy byla mimochodem cesta mezi starými lázněmi a cukrovarem ještě absolutně plná obřích hald říčního písku, když mě tak jednu sobotu napadlo, že bychom se mohli po obědě vypravit po zelené turistické značce do Liběchova a poznat lokality, kam mě nikdy nic nějak v podstatě nezavedlo.

Najednou jsem stoupal  mlazickou ulicí V Kroupovci, ohlížel se k jihu za krásným výhledem a vzpomínal, jak si prý lidé z této lokality, podobně, jako ti z Vehlovic dopřávali ve starých časech celkem snadno dálkový pozemní televizní příjem i z Bavorska, když chtěli.



Bylo to zvláštní být ještě na Mělníku a vidět chrámovou věž tak maličkou. Tehdy jsem si při té procházce uvědomil, že mezi Mlazicemi a Vehlovicemi je ještě nějaké údolí, že to vlastně i ve Vehlovicích znám jen zčásti a je třeba tu všechno řádně projít a prozkoumat.

Jenže, jak to tak chodí, tak člověk pak zavítá někam dále od domova a nápad upadne v zapomnění. Až právě v sobotu Martin mi připomněl, že tu mám resty.
Tak jsem se prvně vydal mělnickou ulicí, která nese název V Rokli. O několik minut později jsem přemýšlel, jak je možné, že ty Vehlovice tu mají pořád ty kočičí hlavy, po kterých není příjemná jízda autem ani chůze s jízdním kolem.



Prvně jsem se také prošel ulicí s názvem Hroznová a začernil tak jedny z posledních bílých míst na mapě ulic města. Nechci tu již v beztak dlouhém článku popisovat svoji další cestu, ale vězte, že Mělník má daleko od svého centra spousta krásných zajímavých koutů, které stojí za poznání.


Třeba vás to potěší stejně tak, jako mě. A jak to dopadlo s hádankou ? Našel jsem ji, ale když vám napíši, kde to je, tak vás možná mnohé připravím o ten pocit radosti z toho, kdy nejprve žasnete, co že u nás máme, a pak o druhou radost z toho, že jste si to místo dokázali najít sami.

Mělník ještě neřekl všechno a nekončí to jen krásným centrem, které mnozí tak rádi opěvujeme už jen proto, že prokouklo a je to naše centrum. Je to centrum města, kde mnozí prožijeme celý svůj život.



Fotografií jsem nafotil ještě mnohem více, a to všechno je opravdu z Mělníka. Na druhou stranu snad není třeba hned vše nabídnout. Myslím, že když si jednou za čas uděláte podobnou procházku do méně známých částí města, tak vás to uvnitř určitým způsobem obohatí a poznáte pocity, které si musí každý najít sám.


sobota 25. dubna 2020

Zvířátka jsou pohlazením na duši. Plánované akce mají mnohdy svůj vedlejší produkt.


Když se člověk vypraví na takovou obyčejnou procházku do okolí bydliště a stanoví si nějaké cíle, které chce navštívit, tak mu po čas naplánované akce souběžně probíhá scénář náhodných zážitků. Řekli bychom, že se rodí takzvaný vedlejší produkt.

Potkáte prostě něco, co vás nějak zaujme. Může to být pěkný motocykl, zajímavé auto, hezká žena, ale mnohdy i něco úplně jiného. Když vidím kachny, tak si kromě filmu Rozpuštěný a vypuštěný  ....

https://www.csfd.cz/film/8544-rozpusteny-a-vypusteny/prehled/

....., který jistě všichni znáte ( česká komediální klasika) a známé filmové hlášky :,, Kachny. Kachny".... ,vzpomenu i na hlášky některých mladších lidí.

,,Tak to ne, takto bych dopadnout nechtěl. Chodit ve stáří někde v parku u vody a krmit kachny." Jenže, ony takové kachny dovedou člověka mnohdy pěkně rozesmát i vyvolat určitý údiv. Často je sice najdeme, jak se dorozumívají legračními zvuky a potápí hlavu pod vodní hladinu při hledání potravy, ale mnohdy se zvednou do výšky a dovedou odletět na neuvěřitelná místa daleko od vody, kde jezdí auta, chodí lidé a místo přírody všude samý beton a chodníky.


Potom si spolu klidně pochodují a vůbec nic je nerozhází. Auto neauto, však ono přibrzdí a vyhne se nám.

Chtěl jsem původně jenom udělat fotku z co největší blízkosti na místě, kde bych je moc nečekal, ale náhle jsem si uvědomil, že vlastně vytvářím sekvenční focení, které přináší určitou atmosféru děje.


Taková obyčejná věc, jako je míjení se se zvířaty, která jsou očividně na výletě a mě osobně to rozesmálo. Pokud by to byli  mladší lidé, tak si snad řeknete, že neumí ani zabučet na pozdrav :-).



A podobná situace za zámkem s hrdličkou. Chtěl jsem vidět tu parádu na krku, ale ona mě zkoušela, neměla nějak moc pochopení a raději šla přece jen kousek přede mnou. Každé zvířátko dokáže v mnoha případech člověka nějak potěšit, pokud máme zájem se zastavit, zpozornět a chvíli sledovat jeho chování.

To jsou již opravdu ta poslední fota z dnešní procházky, která jsem tu zveřejnil i proto, abychom si uvědomili tu pestrost života kolem nás i si připomněli známý fakt, že zvířata nám mohou dávat důležitou radost, pokud je chceme pozitivně vnímat a ovlivňují tak i naši náladu. U starých lidí v domovech seniorů, nebo u lidí opuštěných, kteří jsou vázaní na nějakého domácího mazlíčka je vazba na zvířata ještě mnohem důležitější.

A je úplně jedno, zda potkáte zvědavou kavku, pohupujícího se havrana polního, který si vás opatrně prohlíží, nebo nějaké běžné čtyřnohé chlupaté mazlíčky.


Mělnické mosty na říčce Pšovce, cyklostezka v Nemocniční ulici, pomník kpt. Otakara Jaroše před jeho bydlištěm, vyhlídka u hřbitova, laterální kanál,nebo romantika květů, tak to byla sobotní procházka Soutoku.


Bylo mi dnes ráno jasné, že na FB historické skupiny uvidím nějaké snímky z prvních letošních trhů. Osobně se tam  chystám až  později, ale kromě FB jsem měl doma i živou reportáž z trhů. Dovolil jsem si u té příležitosti přidat plakát, protože za každou akcí někdo stojí a bez těch lidí by ta akce nebyla.


Mě však lákalo více něco trošku jiného, a to tím spíše, že mi jeden kolega vyprávěl, že jeden z mostů na říčce Pšovce je již prakticky hotový. Teď to vyzní trochu jako samochvála, ale jak říká jeden z Cimrmanů : ,, Když se nepochválím sám, tak to nikdo jiný neudělá :-)". Mám dotaz. Znáte snad jiné médium na Mělníku, které by na svých vlastních nohách oběhlo v sobotu s foťákem ve svém volném čase několik rozpracovaných staveb na velkém Mělníku, nebo i dále ?

Nebo je třeba i vyfotilo od zámku :-)?  Tak ano, občas někdo něco nafotí a pošle to někomu někam ke zveřejnění. Nebo se napíše jinak hodnotný novinářský článek, ale přidá se k tomu ilustrační foto. A protože to Soutok dělá již léta, tak jsem nechtěl určitou tradici přerušit.

Byl by to ostatně již pořádný odstavec, kdybych měl sepsat, kde všude se něco budovalo a Soutok to tam vyfotil.


Měl jsem cestu do Teska a  první most je jen nedaleko ve Vodárenské ulici. Podle plánu se měl již někdy v květnu otevřít, pokud si vzpomínám, ale možná se to teď kvůli koronaviru trošku protáhne.
Až prý bude dodělaný, tak se začne v Rousovicích v Mýtné ulici. Jsem zvědavý.




Jaro je krásné rozkvetlými stromy. V pozadí vidíte kdysi krásnou restauraci Narcis, která měla i venkovní posezení. Ach, jaká škoda. Taková krásná restaurace přímo na okraji parku s výhledem do něj. Občas je tato doba až moc krutá a někdy i nepochopitelná.

Vzpomínáte na můj článek o hospodě  Na nádraží ?

http://soutok.blogspot.com/2020/03/restaurace-na-nadrazi-umira-vzpominka.html.

Dnes mě fotografie pana Lojky opět zasáhly u srdce. Vždyť on to fotil v době, kdy jsem se tam opravdu občas vyskytoval. Přesně tak to tam bylo a já viděl místa a židle, na kterých jsem seděl. Někdy to bylo před  víkendovým výletem, jindy třeba i v týdnu, ale tak už to chodí.

https://www.facebook.com/groups/1808841266008571/permalink/3212540365638647/

Jistě, že tam byly i fotografie historické, ale jednak člověku vždy nejvíce říká to, co prožil, a ty staré fotky z ulice již znám 20 let z jednoho CD, které se ke mně díky náhodě dostalo.



Tak to je on, most přes Pšovku u nádraží. Zdá se, že je hotový, ale zatím zatarasený zábranou.


Chtěl jsem vyrobit z lávky panoramatický snímek mostu ze dvou fotografií, ale nepovedlo se to tak, jak bych chtěl. Byl tam nepatrný lom, ale byl a neupravil to ani ruční posun bodů v obraze.



Myslím, že most máme celkem hezký a ten pohled přes něj o dva obrázky níže k nádraží je takový zajímavý.




Prémiově jsem tedy koukal, jak je cyklostezka řešena v Nemocniční ulici. Až na první křižovatku piktogramy ....


....., a pak už budou mít vtom stoupání zřejmě vlastní trasu, což je rozumné.




V Nerudově ulici žil v letech 1924 - 1939 lounský rodák kpt. Otakar Jaroš. Dům sám o sobě nevypadá nijak zvláštně, ale to nic nemění na věci, že za druhé světové války se stal společně s generálem Ludvíkem Svobodou asi nejznámější českou osobností východní fronty.

Dlouho jsem tu nebyl, tak jsem zavítal a trošku mě mohl inspirovat i jeden včerejší film od slovenských přátel s názvem Boj o Moskvu...

https://www.csfd.cz/film/471531-bitva-o-moskvu/prehled/

..., byť náš mělnický hrdina padl u obce Sokolovo a jistě všichni znáte ten starý český snímek s Martinem Štěpánkem v hlavní roli. Z krmítka pro ptáčky by měl v dobrém smyslu Otakar asi radost.



Zavadil jsem i o několik krásných tulipánů, které mi i připomněly vzpomínky na časy. kdy jsem si do země jejich původu kvůli pohledům z ciziny dopisoval.


Pak jsem došel k obchodnímu domu Billa, abych vyfotil nějaké foto z času jeho provozu. Stále je škoda, že tu spousta dveří zůstává zavřených a podnikatelé se sem nehrnou. Jinými slovy tu leží značná část prodejny ladem.


Lidé si sem i přes tu kauzu o kolaudaci našli cestu, prodejna je velmi oblíbená pro svoji komornější atmosféru a nezbývá než ta svatoplukova věta o prutech. Sami snadno podlehnete, ale ve svazku máte větší šanci. To se tu moc neděje, protože vedle Billy je už jen drogerie Teta.


Polabí mám rád. Tak vypadá pohled do zahrádek z vyhlídky za hřbitovem. V pozadí za stromy můžete zahlédnout horu Říp, ale bohužel jsou ty časy, kdy byl odtud opravdu krásně vidět, stejně tak, jako cukrovar dávno pryč.




Hořínská zdymadla jsou mediálně velmi sledována, ale i pro jistou nepřístupnost jsou i mimo mé trasy. Proto často volím dálkový snímek od mělnického zámku. Na druhou stranu se sem brzy podíváme, jak se zdá. Na tomto snímku je však navíc v pozadí krásný vrbenský kostelík a na pozadí vidíte i věž letiště v Praze- Ruzyni. Na posledním snímku ji můžete vidět lépe.




Překvapil mě i snímek na Lužec. Co vidíte nového ? Mostní pilíř má na sobě zavěšena směrem k obci Bukol již lana.

Tím končím s těmi vědomostními perlami naší současnosti a ještě tu mám něco milého v podobě zvířátek. Jen se ještě rozmyslím, zda to také vydám ještě dnes, nebo zítra dopoledne :-). Hezký zbytek víkendu !