středa 25. července 2012

Soutok navštívil minipivovar Neuman v Mělnickém Vtelně.(fotky,recenze)


Už  prvomájový pivní festival U Grobiána v Kokořínském Dole naznačil, že pivo z ,,nedaleké" Podkováně, které kdysi zásobovalo například restauraci U Grobiána, nebo slavnou ( dnes bohužel zříceninu) restauraci Dolina vedle koupaliště v Kokořínském Dole a vůbec tuto oblast, je kvalitou úplně někde jinde, než v 80. letech 20. století a začínající minipivovar Neuman z nedalekého Mělnického Vtelna tuto stoupající tendenci kvality místního moku nejen podtrhl, ale nasadil laťku velmi vysoko.


Kdo jste na festivalu ochutnali některou ze značek pivovárku, tak mi dáte jistě za pravdu, že to vážně chutnalo. Jelikož jsem na festivalu ochutnal z tohoto pivovárku pouze Václava 11, tak bylo jistě zajímavou výzvou ohodnotit i další produkty a zavítat do míst, kde jsem léta nebyl.


Jak sami vidíte na snímcích, tak interier je velmi přívětivý a to jsem nebyl v patře na sále, kde se i občas konají různé akce. Návštěvnost byla rozhodně dobrá a obsluha velmi příjemná.


Zde na http://www.pivovar-neumann.cz/Galerie.html si můžete ostatně prohlédnout sál v patře i místní varnu.


Minipivovar nabízí zákazníkům tyto produkty: Václav 11, Karel 12 kvasnicové, Bivoj 13 tmavé a Adolf 14 světlý speciál. Výbornou službou je stáčení piva do pet-lahví, takže ani řidiči nemusí smutit a chutný mok si mohou odvézt domů. Ostatně, pro řidiče tu mají velmi chutné nealko pivo značky Bernard, které bylo odborníky hodnoceno výše, než například pivo Birel.


 Interier byl pojat ve stylovém mysliveckém stylu a obraz s hradem Bezdězem, který je pro sever Mšenska typický, musí samozřejmě potěšit každého romantika.


Staré fotografie, to je koření života. To je chvíle, kdy si můžeme s úctou a úžasem uvědomit, co vše se tu už odehrálo i před našim životem.


Sice trochu sprchlo, ale řekněte, nemá to něco do sebe :-)?


Rozsvícené logo, kdysi bylo výsadou nočních klubů ve velkých městech a hlavičkou správních budov firem.


Historie pivovaru je sice starší, ale ta novodobá historie začala teprve až loni.


Každý správný pivovar má i svůj originální tácek.

Ochutnal jsem postupně všechny čtyři druhy místního piva a návštěvu mohu jedině doporučit. A tak, ať pojede na Mladou Boleslav, nebo speciálně sem, určitě zavítejte.

Mšeno se stává téměř lázeňským městečkem plným kultury.


Není to tak dávno, co bylo mšenské náměstí ještě rozkopané a uzavřené provozu. Jak vidno, za své vzaly i vzrostlé stromy a spousta zeleně, což byla určitá nostalgie, ale na druhou stranu dostalo vizáž takového až téměř lázeňského evropského městečka a nové stromky jistě časem vzrostou. Náměstí dominuje nyní vodní prvek v popředí se sousoším.


Kromě laviček a odpadkových košů, se může město honosit hustou sítí rozcestníků.


Ozdobou náměstí je především krásná radnice s muzeem v sousedství daleko vyhlášené cukrárny. Zmrzlina tu přijde leckomu vždy vhod a pokud dáte přednost restauraci a zlatavému moku, tak je hned naproti samozřejmě legendární hosinec U lva. Krom toho má Mšeno ještě dva další známé hostince.


Mikrobusy SOK jsou alespoň pro mě většinou jen pojízdnou reklamou, ale jistě místním slouží vedle vyhlášené železniční lokálky.




Právě setkání s mikrobusem vděčím za to, abych vás upozornil na prázdninový cyklobus, který zde mezi Mšenem a městečkem Doksy nyní jezdí. Jízdní řád je samozřejmě i na stránkách města. Možná si řeknete, že je to ze Mšena do Doks pouhých 22 km a celá řada mělnických cyklistů dojede i z Mělníka do Doks a zpět, ale pomalu nás musí napadnout otázka, že je to tak akorát a pokud nemáme vlastní vůz s možností přepravy kol, tak je nám cyklistické prozkoumání sesterského území Ralsko prakticky nedostupné.Kdo by se tam chtěl cloumat vlakem?



Detail na krásnou místní radnici.


 O tom, že se ve Mšeně stále něco děje vypráví plakáty za sklem u autobusového stanoviště. Už tuto sobotu je na koupališti zábava. Kompletní přehled akcí ve Mšeně jsme tu už také zveřejnili i s odkazem na web města.



Cestou domů jsem si nemohl nechat ujít obrázek, který nás mnohé doprovází celý život. Už je zase léto a mnohde se rozeběhly na plné obrátky žně.


A nakonec ještě něco bez obrázkového materiálu. Nesmíme zapomenout, že Mšeno je i městem motorismu, především ploché dráhy a kalendář závodů, byť nehýří velkými podniky světového formátu je nabytý. Svatostánek ploché dráhy ( nebo speedway, abych byl cool, když už máme místo lázní wellnes) najdete jen nedaleko za vlakovým nádražím na mladoboleslavské silnici vlevo za výjezdem z města.

SŠ.

úterý 24. července 2012

Na Mělníku se právě filmuje. Menzelovi Sukničkáři.


Tak už je to tady. Právě se v centru Mělníka začal natáčet Menzelův film Sukničkáři. Více na http://melnicky.denik.cz/zpravy_region/menzelovi-suknickari-miri-na-nataceni-do-melnika-20120716.html

A protože jsem šel zrovna kolem, tak vám opět přináším první snímky z natáčení. Kde jinde, než opět na Soutoku :-).



Někde bylo zmíněno, že natáčet se bude hlavně v této vile.


I osvětlovači a další štáb se potřebuje občerstvovat.


Detailní pohled do jednoho z vozů.


To je nějaké techniky a zdaleka to není vše.




Detail na hlavní dnešní natáčecí scénu.

SŠ.

neděle 22. července 2012

Google street- autem po celé republice od PC!


Tak se vám jeví dálkové snímky ze silnice v aplikaci google-street. Liberecko z Rašovky.

V roce 2009 přišla redakce týmu Mělníčku s velmi zajímavou zprávou svým čtenářům.Nevím, že by nás tu někdo jiný o něčem tak trvalém a podstatném informoval.
V červnu 2009 totiž projížděla město Mělník, jako první město vedle Prahy u nás společnost Google a monitorovala z kamer ulice města včetně celé trasy až do Prahy. Kdo by o tom věděl, nebýt Mělníčku ? Později jsme se již projížděli svými počítači po ulicích města a hledali své domy, známé, auta, zkrátka vše, co google auta nafilmovala během průjezdu.

Oni sice museli rozmazat obličeje a SPZ aut, ale pokud někoho a něco známe, tak to stejně poznáme. Článek je zde http://melnicek.cz/node/4241 . Jak už to tak bývá, tak jsme se všichni nabažili a na stále stejné záběry z jednoho města jsme zapoměli.

 Nedávno jsem vlastně objevil něco podobného na lokomotivách na portálu ČD ( okem strojvůdce), ale tam se nadechli a vytvořili asi 7 videí v republice a tři tady v Čechách, a nějak dál nic. Také tu je někde článek.

Včera mi náhodou přišla zpráva z jedné vesnice u Mělníka, že se našli na google. Neváhal jsem a zjistil jsem, že je už zmapovaná snad celá republika. Dnes můžete především díky snímkům z let 2011 i 2012, se třeba projet z tepla domova letním Kokořínským Dolem a kochat se pohledem na skály, rybník Harasov. Můžete si udělat pro zpestření virtuální dovolenou a věřte, že Google projel spousta ulic i v jiných městech a vesnicích. Byli jste loni někde na dovolené ? Pak můžete najít překvapivě své auto daleko od domova, jako já.

Zahraničí je zpracováno mnohem  hůře. Namátkou jsem projížděl nějakou ulicí v Německu i Polsku, či v Monte Carlu poblíž přístavu, kde to zná snad každý, kdo koukal někdy na formuli 1 :-),ale jinde mají zpracované opravdu jen kousky. Myslím však, že nám znalým naši krásné české vlasti to zas tak vadit nemůže a jednou to přijde také i v zahraničí, tak se dočkáme.

Může nám to pomoci při plánování tras neznámými místy i jako občasná zábava, či poznávání naši vlasti.
Mapu na https://maps.google.cz/ prostě rozklikáme ( zvětšení místa) a na požadovanou ulici přetáhneme panáčka. Přitom vidíme na cedulce, zda jsou data k disposici. Po přenesení obrazu z funkce mapy na  funkci vozovka už jen ovládáme snímací kameru vozu do požadovaného směru. Vlevo dole ve snímku vidíte měsíc a rok snímání požadovaného úseku.




10.srpna otevírá nejvýše položený pivovar v ČR.


Prakticky na protějším svahu pod Sněžkou poblíž rašelinišť říčky Úpy se rozkládá rozlehlá a urbanisticky velmi vydařená Luční bouda. Nevím, ale zdá se, že když tuto fotku hodně zvětšíte, tak vpravo od Sněžky v mírném svahu nějaká bouda je. 

Dne 11. srpna na Sv. Vavřince bude slavnostně otevřen náš nejvýše položený minipivovar v Luční boudě pod horou Sněžka. Luční bouda je u nás největší a nejvýše položenou boudou, která zde stojí od roku 1625 a v minulosti se v ní konaly i plesy.
Jak vůbec vznikly boudy v Krkonoších a proč se jim neříká chaty ? Zdejší část Krkonoš patřila již ve středověku majiteli, který měl své kořeny v Tyrolsku. Když se v Kutné Hoře těžilo stříbro, vozilo se tam dříví právě z Krkonoš a na jeho těžbu byli povoláni odborníci právě až z Tyrol. Vysoko v horách tak vznikaly boudy ( z německého Bauden) a zdejší vysokohorské trávníky spásal skot. Zkrátka, tehdy se v těchto nadmořských výškách žilo ještě mnohem více než dnes,  a to i společensky. To se však v posledních letech po časech socialistického útlumu pomalu mění k lepšímu.
Zdroje: televize a kniha Krkonoše-příroda, historie,život.

sobota 21. července 2012

Hudba, jak ji neznáme (5.díl). Zbytek světa.

Celá řada lidí má svůj hudební vkus a už je pro ně problém, pokud by jen měli vyslechnout například zdejší českou dechovku, či country. Seriálkem jsem chtěl poukázat na některé naše sousedy, kteří produkují hudbu, kterou moc neznáme, tady se téměř nehraje a přitom může někomu aspoň občas připadat líbivá a zajímavá. Co by to však bylo za seriál, kdyby tu bylo pojednání jen o hudbě v Evropě ?

Ucho evropského občana není zrovna přivyklé poslouchat asijskou hudbu, či hudbu různých kmenů z jiných kontinentů. Asijskou hudbou se ani zabývat nechci. Tady se opravdu zastavíme jen u poznámky, že ať už jde o hudbu z islámských států, či dálného východu, tak je to opravdu jen exotika. Prozradím, že tato hudba se dá často naladit obvykle navečer na běžném rozhlasovém pásmu KV ( krátkých vln), pokud máte u svého tranzistoráčku aspoň několik metrů drátu, jako anténu. Zejména v zimních měsících jsou dobré i SV, kdy lze zachytit na 819 KHz Alexandrii a celoročně lze na frekvenci 1521 KHz zejména pozdě večer ulovit prakticky nejvzdálenější vysilač  s největším středovlným výkonem  na SV, kterým je Dubai.

Afriku jsme tu již zmínili hned v prvním dílu a myslím, že si leckdo, kdo zná jen cestopisy, poopraví po shlédnutí webu z Konga na černou africkou hudbu názor. Myslím, že občas stojí za několik minut poslechu.

Další zajímavou oblastí je samozřejmě Jamajca, kde vzniklo rege, které proslavil především Bob Marley. Ke stálicím rege však patří také skupina UB 40, nebo Eddie Grant. Toho mám v oblibě, tak sem dám dva odkazy:

http://www.youtube.com/watch?v=9de6jeOevi8

http://www.youtube.com/watch?v=00QroZfHm5k&feature=related

Známá je pak ještě jeho píseň Lady come back.

A tím je tu vlastně už Amerika. Argentina je známá, jako kolébka tanga, brazilskou sambu netřeba díky carnevalu představovat. Z Jižní Ameriky se k nám díky 90. letům minulého století a posledního desetiletí dostalo díky indiánům na masových akcích ( Vinobraní) spousta peruánské a chilské muziky.

El condor pasa

http://www.youtube.com/watch?v=CtUZzCe6-bk

Guantanamera

http://www.youtube.com/watch?v=Wl9XO7GukQk

Více na severu už je slavné hudební Mexico a Kuba

Už jsem to dlouho nehledal, ale zde najdete... slavné rádio Videorola z Mexika

http://www.worldtvradio.com/radiotv/stations/station03668.htm

Aktualizace 4.2. 2018 v 17.45:  Opět musím seriál po letech opravit kvůli autorským právům a blokům. Po přečtení závěrečného dílu, se vraťte na věci, které fungují: Článek o hudbě z Tahiti zde v závěru článku i s odkazy na skladby:

http://soutok.blogspot.cz/2017/11/reklamni-vyber-pohlednic-z-knihy-melnik.html

Z Kuby se dá zase zychytit před východem slunce na 5025 KHz rádio Rebelde, které tou dobou také občas hraje, ale to už je sousto pro radioamatery. Chce to aspoň delší drát.

Západně od USA leží Hawai a Tahiti, respektivě Francouzská Polynesie. Této oblasti se někdy říká ráj na Zemi a mají tam také krásnou domorodou muziku. Hawai je proslavená hawaiskou kytarou s kvílivými zvuky a Tahiti drnkacími nástroji a spoře oděnými tanečnicemi.

Sám jsem tady na netu už i poslouchal kdysi stanici z Havaje, která patří do obrovské rodiny stanic USA, ale teď ani nemám  důvod to nějak vyhledávat a s Tahiti je to to samé.

Dejte si tam třeba toto: http://www.surfmusic.de/country/tahiti.html

Ono to roste jak houby po dešti. Bohužel mě u novin ( ale ono je to všude i ve vládě) tak trochu chybí snaha občas poukázet i někam jinam na nějaké odkazy, byť i třeba konkurenční, pokud o nich víme. Každý chce prostě ukazovat své schopnosti a na čtenáře a jejich možný zájem se nemyslí.

Pokud si chcete souhrnem poslechnout všechnu krásnou muziku z Ameriky i Oceánie, tak nelze jinak, než doporučit naši českou legendu skupinu Kučerovci ( zadej do youtube), která je tak dobrá, že se celá desetiletí věnuje koncertům hlavně v zahraničí ( už od 2. světové války mění sestavu) a jen vzácně doma.


A tím bych asi udělal tečku za nejzajímavější líbivou hudbou naši modré panety v oblasti národní hudby ( etnické hudby).




čtvrtek 19. července 2012

Hudba, jak ji neznáme ( 4.díl). Mělník a Řecko.


Na Vinobraní 2009 před KD zavítalo i Řecko a letos ho zastoupí Martha a Tena Eleftriadu. Hráli pěknou směs písní, ale systém odmítá video v délce 8 minut přijmout a kratší nemám.

V Evropě je mnoho hudebních oblastí. Španělsko nám dalo flamengo, Francie šanson, Anglie beat, Itálie operu a italskou kantylenu, Skotsko a Irsko dudáckou či keltskou hudbu. První dvě jmenované  nějak nemusím. Tedy, člověk by mohl vzpomenout ještě maďarský čardáš, či vídeńský valčík apod.

Zajímavou oblastí je, jak jsem již dříve zmínil Balkán, kde se hraje hudba podobná sousedům a přece rozdílná.

Kdo by neznal slavnou píseň Řeka Zorbu. Vždyť ta se nejvíce zasloužila o to, že jsme si hudebně Řecka tak nějak všimli. V Řecku se hraje hudba všelijaká. Mají tam svůj pop, pak tu lidovou klasiku, kde vynikají hlavně nástroje buzuky, kemake, či lyry. Našeho posluchače okouzlí především typický melodický hromadný famozní souzvuk strunných nástrojů. Pak tu mají tanečnice a kulturu, která si snad moc nezadá už i se sousedním Tureckem. Dal jsem si tu prácičku a od všeho jsem něco vybral, aby byl člověk v obraze, a abych se sám zase něco přiučil. Nemohu říci, že tuto hudbu nějak cíleně vyhledávám, ale občas je zajímavým zpestřením a melodické pasáže dovedou někdy člověka nadchnout. V rádiu lze Řecko na frekvenci 9 420 KHz (KV) dost dobře poslouchat a zejména v sobotu odpoledne je tam dost hudby. Zajímavá odborná stránka pro zájemce je http://hellada.ic.cz/hudba.html .

Odkazy přímo na vybrané skladby apod.

https://www.youtube.com/watch?v=eyypHSTRQIA

https://www.youtube.com/watch?v=Yeg2MxaMuWI

https://www.youtube.com/watch?v=s4p03Pne4vo

https://www.youtube.com/watch?v=qvrRI44UfpQ

 Nejslavnější řecká píseň.
Zorba-Sirtaki originale.

http://www.youtube.com/watch?v=zpOAnWEyzt8

Řecká rádia on-line.

http://www.e-radio.gr/locations/internet.asp

Tanečnice


  Na závěr se podíváme mimo Evropu. Osobně si myslím, že jsme si tu představili ty nejdůležitější evropské hudební oblasti a v tomto seriálku ty u nás méně známé. Keltská hudba je hitem slavností, šanson nám představily některé naše zpěvačky.


úterý 17. července 2012

Hudba, jak ji neznáme. ( 3. díl) Tyrolsko


Rakouská rozhlasová stanice vlétne občas při podzimních mlhách prý až ke Kladnu. Já ji v říjnu zachytil na Radobýlu nad Litoměřicemi a dokonce i z vídeňského vysílače Kahlenberg.. V pohodě ji chytíte i na Mělníku z Jauerlingu ( 230 km).


Nechme na pokoji klasiky a řekněme si ..Rakousko, Německo a hudba. Co se vám vybaví? Tak když Rakousko, tak nejspíš Falco a jeho Jeany ( Gine ), či Coming home. A nebo Opus a hit Live is live ?

S Německem je to ještě barvitější. Kdo by neznal Nenu s hitem 99 balonků, nebo Škorpíky (Scorpions), Alphaville s věčným Forever young, německé ZZ Top (Trio) s hitem Da da da, výchoďácké Puhdys, či metálový Accept. Když jsem prvně slyšel jejich hit Midnight higway, tak jsem si myslel, že jsem něco prošvihnul od legendárních slejdů ( The Slade). To je neuvěřitelná podoba hlasu dvou zpěváků. Ale dost, tak tohle většina z nás všechno zná a tento seriál se jmenuje úplně jinak.

Nemám rád německé přeslazené písničky, ale.... je tu velká vyjímka v podobě pěkné alpské muziky.  Kolem Tyrolska se hraje taková muzika, že se asi dvakrát v roce sejdou v některém z těchto států ( Německo, Rakousko,Itálie,Švýcarsko a Slovinsko) televizní společnosti, porota, diváci a pořádají takzvanou Grand prix lidové písně. Jenže, i tam jsou stálice, které se už někdy ani nezůčastní, vystupují v nespočtu různých pořadů, včetně týdenní hitparády a těší se velké popularitě. Dnes lze dokonce říci, že  objevit v německé televizi pop muzic je oproti 80. rokům  téměř nemožné, kdežto s tou lidovou máte přece jen mnohem větší šanci.

Centrum této oblasti leží v Tyrolích, zejména je hodně kapel v údolí Zillertalu. Kapely mají různý počet muzikantů a především nesmí chybět tahací harmonika, heligonka, nějaká ta trumpeta, bubínek a kontrabas je často nahrazen minimálně dvěma elektrickými kytarami. Také často nechybí housle a klarinety. To jsou zkrátka nástroje, které jsou v Alpách doma.

Osobně mám tuto hudbu ve velké oblibě, protože je veselá a rychlá a dává energii. Mají tam mimochodem také velké dechové orchestry, které připomínají značně naše dechovky a mají ve velké oblibě zejména pochody, ale to není už zrovna můj šálek.

Koho vám dnes nabídnu ? Tady mám úplně jasnou jedničku, kterou je kapela die Mayrhofner. Tito chlapci s kozorožcem mají několik sympatických skladbiček.

Mayrhofner-Zillertaler san ma


https://www.youtube.com/watch?v=dHxqnRg29PY

http://www.youtube.com/watch?v=VSIAHMNCEA8

http://www.youtube.com/watch?v=E1IOO5wdPJk&feature=relmfu

Aktualizace 19.3.2019 : Tento článek ( tento díl) je tak úspěšný, že vám přidám ještě dvě prima holky, které jsem objevil nedávno, ale jsou velmi populární.

https://www.youtube.com/watch?v=CpmDAu_47OE

https://www.youtube.com/watch?v=XPNnrw8VT4k


Jen o kousek více na jih za hranicemi už v Itálii si dobře vede dvojice Die Ladiner. Vybral jsem pěkný pomalejší kousek v italštině.

https://www.youtube.com/watch?v=eutjFhlGE_M

A bonus na závěr: Alpenrebellen- Rock mi ... zajímavá skladba( takhle začínají Queen co ? We will rock you) Co se dá vytvořit ze skladby od Queen, to je až k nevíře :-), ale myslím, že dobré zajímavé dílko.

http://www.youtube.com/watch?v=Tsfbv-8Sub0

Kapel je tam hrozně moc.

http://soutok.blogspot.cz/2012/07/hudba-jak-ji-nezname-4dil-melnik-recko.html

pondělí 16. července 2012

Hudba, jak ji neznáme (2. díl) Srbsko


Dnes mě motivovalo proladění televize k napsání druhého dílu. Na pozici Astra 19.2 totiž lze volně naladit stanici RTS SAT (Radio televisia Serbia), která obvykle v pondělí asi od 21.30 do 22.10 ( nyní je 22.30 a mají tam nějaký festival) hraje často tu jejich národní hudbu.

Čili, vydejme se za dnešními dvěma písněmi, které jsem vybral dle svého vkusu z části dnešního festivalu přes Slovensko a Maďarsko do Bělehradu v Srbsku.

Srbská hudba je taková zvláštní a často se vyznačuje smutným úvodem, ale leckdy  poměrně pěkným melodickým svižným refrainem. Některé ansámbly se dají poslouchat, jiné jsou jak rozladěná česká dechovka po 15 pivech a často je cítit v písni cosi takového  zvláštního a typického pro tuto oblast. Inu, folklor a víno, a snad i historie a migrace nás Čechů v dobách dávných, o které jsem psal nás určitým způsobem s touto oblastí úzce pojí.

MILICA TODOROVIC,- NAD IZVOROM VRBA SE NADNELA



Rade Jorovic - Uzmi sve sto ti zivo..



Tak co, dá se to také chvíli poslouchat :-) ? Hudba kolem nás má mnoho tváří a je škoda, že známe jen takový zlomek, který se hraje v našich rádiích.



neděle 15. července 2012

Hudba, jak ji neznáme. (1.díl) Afrika,Kongo


Soutok je vlastně blog, a jak to tak na blogu bývá, tak se člověk především vlastně rád podělí o něco, co mu zrovna přijde na rozum. Po dlouhé době jsem si u oběda na chvíli pustil z netu hudbu, kterou jen málokdo zná a snad jen jedna rozhlasová stanice v Praze..rádio Ethno ( malý dosah.... u zámku ano) ji u nás vysílá.

Žádné dlouhé řeči o etnické hudbě, které by spíš možná odradily a z nabídky jsem namátkou vybral dva melodické singly dvou zpěvaček...

http://www.congoplanet.com/songs.jsp?i=286&c=4&n=17
(Abeti Masikini: Viens Mon Amour)

http://www.congoplanet.com/songs.jsp?i=247&c=4&n=17
(Mbilia Bel: Nakei Nairobi)

Aktualizace 4.2. 2018:

Uteče několik let a odkazy nefungují, blokace, autorská práva. S tím nic nenaděláme. Můžete si zadat ony dvě skladby do youtube, nebo si zvolte místo toho hudbu z Madagaskaru, kde jsou čerstvé osvědčené odkazy. Je trochu jiná, než ta z Konga, ale líbivá a rozmanitá, což poznáte v rozdílech mezi skupinami a zpěvačkami:

http://soutok.blogspot.cz/2017/10/cely-vikend-je-ve-znameni-draku-i.html

http://soutok.blogspot.cz/2018/01/obrazem-stary-melnicky-most-meni-podobu.html

Vy si můžete vybrat z 55 songů a dvou rozhlasových a dvou televizních stanic v Kongu.

Tak co? Minimálně zajímavá zkušenost, že?

 Teď jsem si pustil obě písně až do konce ( 15 minut !!) ve stereosluchátkách a musím říci, že... U mě dost dobrý!!

http://soutok.blogspot.cz/2012/07/hudba-jak-ji-nezname-2-dil.html




úterý 10. července 2012

Fahren Sie nach Passau ? Levný výlet pro každého.


Léto je čas dovolených i cestování, a i když si mnozí přejeme, aby i náš domov byl krásný, přinášel nám příjemný pobyt a našli jsme v něm požadované kulturní a jiné vyžití, tak cestování je zkrátka to pravé koření života a dalo by se o něm nekonečně vyprávět. Bohužel, dnes je cestování i ne zrovna leckdy levnou záležitostí a je to spíš takový nadstandard nad věci běžné potřeby.
Jednou z věcí, která dnes doslova bije do očí, tak to jsou ceny za veřejnou dopravu a zejména tu železniční. Ten kdo kdysi rád cestoval vlaky, tak si dnes rozmyslí každou cestu. ČD se ve snaze přitáhnout cestující uchýlila k mnohdy nepřehledné škále všelijakých slev a nabídek, se kterými se většina lidí nehodlá vůbec zabývat a moc jich výhodných není. A přesto se právě tady nabízejí takové možnosti, které je dobré znát, a kterých rozhodně stojí zato využít.

Paradoxně jsou dnes ty nejlevnější jízdenky do bavorského Pasova a Regensburgu. Za pouhých 700 Kč se prakticky s celou rodinou vydáte na celodenní výlet za hranice dle momentální nálady, nebo se můžete na půl šábnout s někým známým, komu nepřipadá takové cestování nekonečné. Prakticky to vyjde pro cestujícího z Mělníka o něco více, ale k tomu se dostaneme.

Dnes zvolíme výlet do Pasova, který se liší časem odjezdu.Výlet zahájíme v sobotu ráno asi v 5 hodin z Mělníka se svým vlastním autem, které nás dopraví k nádražní budově ve Všetatech. Jednak jízdenku SONE+DB můžete zakoupit pouze o víkendu a za druhé vás bude od této chvíle stát až do půlnoci veškeré cestování oněch 700 Kč. Odtud již pokračujete vlakem ( Mladá Boleslav-Praha Vršovice) do stanice Praha hlavní nádraží, který odjíždí ze Všetat v 5.23 a je v 6.13 na hlavním nádraží. Na hlavním nádraží musíme nějak vydržet do 7.07, kdy nám odjíždí rychlík číslo 818, který jede přímo do pohraniční stanice Železná Ruda-Alžbětín, kam přijede v 11 hodin.

Nádraží je společnou stanicí obou států a v minulosti bylo rozdělené železnou mříží. Tady máme půl hodiny času, ale tu můžeme využít k návštěvě muzea v železniční budově, která je zaměřena na Šumavu a Bavorský les. Krom toho tu mají Němci železniční muzeum, jakousi malou obdobu naši Lužné u Rakovníka, o které jsem již také psal.


Šumava před námi.



Nádražní budova Železná Ruda-Alžbětín. Společné nádraží.


V 11.33 nás potom vláček jedné dopravní společnosti dopraví ve 12.54 do Plattlingu, což je malé městečko jen kousek za Dunajem. Tady už čeká poslední přesedání před cílem naší cesty s odjezdem ve 13.03 a příjezdem do Passau ve 13.37. Není to vůbec žádný problém a ta titulní fotka z nedávného článku o počasí byla právě pořízena z tohoto posledního vlaku kousek před Pasovem. Počasí si zkrátka nevybereme a někdy vás prostě přeháňky zastihnou zrovna ve chvíli, kdy se chystáte objevovat daleko od domova nenavštívené.

Komu se točí hlava z toho trojího přesedání ( Praha,Alžbětín,Plattling), tak vězte, že na výletě do Regensburgu toto vše odpadne, ale časem vám to nedá a budete chtít vidět zase něco jiného. Kdo prostě rád poznává, tak si klade nové cíle.







Fotky z Pasova působí smutně, protože pršelo.

Místní hrad nad městem poskytuje nádherný rozhled na město.



Pasov je nazýván městem tří různobarevných řek. Více jsem napsal v článku loni na Mělníčku.


Pohled na město z vyhlídky od Horního hradu.


Je to hezké město v blízkosti rakouských hranic a plné turistického ruchu. Na prohlídku máme jenom tři hodiny, ale i tak jsem v dešti stačil projít historické centrum, tři krámečky a dojít na otočku k Hornímu hradu.

Až budete hledat zpáteční cestu, tak použijte web německých železnic. Naše weby vám budou z Pasova nabízet samé spoje ICE, které nemůžete se SONE+DB použít. Prostě jsme jeli v 16.20 z Pasova do Regensburgu, kde byl čas, se skoro hodinku procházet, což stačilo na malý okruh středem města k Dunaji a zpět.
Pokud se vydáte speciálně do Regensburgu (Řezno) rychlíkem z Prahy v 9.10 a povede se počasí ( také články na Mělníčku), tak vězte, že máte k disposici dlouhých pět hodin, které bohatě stačí k prohlídce historického středu, alespoň krásného muzea historie a ještě máte čas poznat některé dunajské ostrůvky.
Z Regensburgu pak pokračujete linkou Munchen-Praha v 18.35, která vás přiveze ve 22.45 do Prahy. Cestou můžete vidět rovinu podunajské oblasti a krásné někdy sluncem zalité panorama Šumavy.
Při cestování nemáte nikdy zaručeno, že vše půjde podle řádu a většinou mezinárodní rychlíky mívají velká spoždění, ač se mi to cestou z Bavorska nikdy nestalo. Už jen z tohoto důvodu je lepší netlačit na pilu, nevymýšlet nějaká kombinovaná spojení metrem a autobusem, ale prostě si koupit ve vlaku Praha-Všetaty s odjezdem 0.10 ( neděle) obyčejný lístek. Když se ve Všetatech shledáte se svým autíčkem, tak můžete mít dobrou náladu :-)  Očekávaný návrat domů 1.15.
Osobně takový výlet velmi doporučují, protože je vhodné znát krajinu a kulturu našeho velkého a významného souseda .

A to je minimálně na nějaký čas všechno. Ne, že by nebylo o čem psát. Kdo rád cestuje a občas si zajde i na nějakou tu akcičku doma či v okolí, tak má pořád obrovský archiv především cestopisného materiálu, který tu a tam okoření nějakou reálnou akcí. Jenže, když pominu všechny ty oběti, které z takové práce vyplívají ( nedělám profesionální práci na HPP ani přivýdělek) a vezmu to okem čtenáře, tak mi tu nějak chybí širší zastoupení autorů, více článků a především všehochuť, případně aktuality. A takové stránky pak ztrácí návštěvnost a jsou oboustranně nezajímavé. Jinak věřím a jsem za to rád, že se vám některým líbil můj zvláštní přístup, který je jiný než ten ryze zpravodajský, na který jste zvyklí.

Pro rádio Soutok Standa Švec.

sobota 7. července 2012

Unikátní pozvánka na soutěsku u Hřenska.


K nejkrásnějším místům, které jsem v naši vlasti navštívil patří i bezesporu Česko- Saské Švýcarsko proslavené hlavně Pravčickou branou a svou soutěskou na říčce Kamenici ( poslední přítok Labe u nás). Kdysi jezdil z Prahy přes Mělník ( 7.45) do Hřenska ( 10.30) autobus, jak již jistě víte z mého seriálu o dopravě na Mělníku i pod Mělníkem, ale to je historie. Dnes je nejlepší použití auta. Hřensko je přece jen už docela daleko a pokud se zajímáte o možnosti spojení hromadnou dopravou ( vlaky, autobusy), tak už je to komplikovaná záležitost.


Říčka Kamenice je pořád stejná řeka, ale mění na svém toku názvy. V jedné části se jmenuje Divoká soutěska, která přechází v Tichou soutěsku, pak v Edmundovu soutěsku a nakonec se ve Hřensku vlévá do Labe. Populární plavba na lodičkách probíhá po Tiché soutěsce, což je příznačný název.

Vydáte se ze Hřenska podle říčky po červené značce, a pak vás žlutá dovede k přístavišti loděk. Druhou možností je příjezd autem do vsi Mezná, kde je velké záchytné parkoviště a odtud po zelené a žluté dojdete k druhému přístavišti.


Jak vidíte, tak to stojí zato, jen velká voda dělá někdy problémy a poslední dobou často. Lidi kromě krásné relaxační projížďky s výkladem láká i umělý vodopád na obrázku níže, který se ovládá manuálně zatáhnutím za provázek ( provede průvodce). Mám k disposici sice celé video z téměř celé plavby i se spuštěním vodopádu, ale na co by se pak měl návštěvník těšit, že :-) ?


V okolí je toho hrozně moc k vidění. Jezdí se do naši části především na soutěsku a k Pravčické bráně, ale navštívit třeba Marianinu, či Rudolfovu vyhlídku u Jetřichovic a vůbec odsud vidět zdejší kopce i louky, to je zážitek z pohádky. Třeba se na tuto část republiky někdy podíváme z archivu či reálně trochu blíže. Rozhodně doporučuji neváhat a vyražte tam.

Pro rádio Soutok Standa Švec.

Uplynul jeden měsíc od oslav na Blatech.


Máte raději samotu a soukromí, anebo si užíváte na společenských akcích ? Tak s tímto dilema se setkávám stále. Zkrátka, situace, kdy se člověku na jednu stranu chce něco navštívit a přitom ho něco brzdí v rozhodnutí.

Podobnou situaci jsem zažil nedávno, když jsem se mohl objevit v mělnickém rockovém klubu Mydlárna. Na jedné straně zvědavost, možná i nějaká ta fotka pro Soutok a na straně druhé přemlouvání sama sebe. Nutno říci, že mi to rozhodnutí pracovní povinnost milosrdně usnadnila.

Rád tvrdím, že Soutok přináší vůbec nejrychleji fotografie z akcí, které navštíví. Tak jistě, musí být nějaká motivace, nápad, zábava. Vlastně je to každému jedno, ale když jsem ukořistil několik fotek ze svatby Lobkowicze, tak bylo potěšením, že člověk předstihl o 45 minut redakci Blesku a počet návštěvníků toho článku se již blíží k číslu 800. Na druhou stranu se někdy setkávám s reakcí, že ty moje fotky nejsou vlastně nic moc a videosekvence jsou ze starého foťáku a čtenář si je musí pouštět bez zvětšení na celou obrazovku.

Samozřejmě, tito kritici mají naprostou pravdu. Profíci mají často vše naservírované, domluvené, mají potřebnou techniku, někdy to berou, jako zakázku či práci a často je ani nic nenutí někam spěchat. Sám bych se občas rád podíval na netu na nějaké fotky z akcí, kdybych ovšem věděl kde je hledat. Stále totiž platí, že málokdo je takový blázen, aby se jen tak pro nic za nic přihnal domů, akce někdy ještě běžela a on už rval fotky do PC a na web. Navíc je až neuvěřitelné, kolik fotografů se na některých akcích objeví, ale naprostá část fotografií skončí v soukromých sbírkách, některé se dostanou se zpožděním na zájmové weby a jen nějaká ta často dost ošizená dokumentace ( neplatilo pro svatbu Jiřího Lobkowicze) ,se objeví v nějakém periodiku.

K práci těch, kteří píší články, by také mělo patřit občasné slídění po webech a to někdy přináší ovoce. Před chvílí se mi povedlo objevit velmi hezké fotografie na webu blateckých hasičů z akce, která zde na Soutoku sklidila velkou sledovanost. Na první pohled se zdá že hasičský webmaster usnul, ale ve fotogalerii se objevilo plno originálních fotografií, až se ani nechce věřit. Jenom průvod měl své fotografy, či snad jednoho fotografa běžce :-) v každé ulici a každé zatáčce. Najdete zde i nikde nepublikované záběry z dovádění v pěně a další a další záběry. Čili, kdo máte ještě zájem, tak plno pěkných fotografií je na webu http://www.sdhblata.cz/hasici/ .

Na závěr bych ještě rád upozornil, že než člověk začne něco kritizovat, tak by se měl snažit vidět i jiné úhly pohledu. Když mi někdo začne vykládat, že třeba nevyfotím detail, kdežto profík ano, tak je ale třeba vidět, že není možné vždy přijít na společenské akci mezi překvapené i třeba cizí lidi a začít jim ze dvou metrů fotit obličeje, nebo jim tvrdit, že si hrajete na reportéra :-). Nebo se mi stalo, že se někde lidé smáli, že jim videa nešla a popisky k fotkám vykazovaly nesmysly ( ono se to k člověku donese). Přitom stačilo prostřednictvím komentáře u článku závadu oznámit a vše se během chvíle dalo do pořádku. Je to ale dobrý postřeh o tom, že společnost raději kritizuje, než chválí, ač vyjímky samozřejmě existují. Hezký, pro mnohé prodloužený víkend !!

Pro rádio Soutok Standa Švec.

pátek 6. července 2012

Počasí si s námi hraje.


Když vás toto zastihne, tak to není nic příjemného. Když je to daleko od domova, je to ještě horší :-).

Na jedné straně, se člověk těší z prodlouženého volna a na  straně druhé si s námi počasí pohrává. Nevinné příjemné ráno, se poměrně brzy změní v klasický pařák, aby se k večeru obloha až děsivě zatáhla a nakonec přinesla nějaké ty blesky a trochu deště. Ano, trochu deště. Když člověk vidí ve zprávách, co se děje jinde třeba jen nedaleko od Mělníka ( vnoci chvíli neprůjezdná silnice z Prahy na Mladou Boleslav), tak je to skutečně troška. O záplavách jinde ani nemluvě. Ale, na to jsme již na Mělníku zvyklí a četné návštěvy, se našemu mělnickému horkému a dusnému klima dost často podivují.

Co způsobuje ona vedra, která nás buď vězní doma, nebo jsou zdravá nanejvýš k vodě ? Nepochybuji, že již mnozí máte dostatečné zkušenosti se specializovanými weby na počasí, které jsou plné radarů a ti, co to tolik neprožívají si zkrátka přečtou v každých novinách a na každém webu článek týkající se počasí. Přesto by měl být dnešní den přelomový. Významnou pomůckou každého zájemce s aspoň povrchním zájmem o počasí je takzvaná synoptická mapa, kterou najdete třeba v rubrice počasí na serveru idnes. Nyní se teplotní frontální rozhraní nachází na zapád od našich hranic a zvolna se přesouvá k východu až za naši republiku, kam by mělo dospět zítra. Jak už asi tušíte, tak na východ od tohoto rozhraní k nám proudí horký vzduch z Afriky, který má mimo jiné na svědomí, že je na Moravě nyní tepleji, než v Čechách. Lze tedy říci, že zítřek by k nám měl přinést chladnější počasí.

Frontální přechod dělá však často radost i lidem, kteří se zabývají alespoň občas dálkovým příjmem rozhlasu, případně televize. To se totiž zejména v pásmu VKV zpravidla vytvoří nečekané podmínky, které mohou přinést situaci, kdy například na  některých frekvencích vystřídají dočasně pražská rádia třeba i stanice až z Turecka, Řecka, či Itálie. Čili, můžete tento článek pojmout, jako malou pozvánku k proladění vašich tranzistoráčků :-).

Pro rádio Soutok Standa Švec.

čtvrtek 5. července 2012

Jan Hus dnes.


Socha Jana Husa ve Lhotce.


Na 6. červenec jsem se už jako kluk moc těšil. Česká Televize tímto dnem začínala dávat první díl válečné Husitské trilogie Jan Hus ( režie Otakar Vávra), kde vynikající Zdeněk Štěpánek v hlavní roli, se nemalou měrou podílel na tom, že velkofilm z padesátých let předstihl leckterý americký současný film. Tedy, nejlepší byl pro nás kluky až třetí díl, kde poražení křižáci od vrchu na Vítkově ( dnes tam stojí obrovská socha Jana Žižky na koni) tonuli na útěku ve vodách řeky Vltavy a král Zikmund to komentoval slovy: ,, Taková sedlácká cháska a ženou vás, jak podsvinčata na porážku. Jaká to hanba před veškerým křesťanstvem !! "

Po roce 1989 se trilogie dostala pravděpodobně na seznam politicky nevhodných filmů. To divák viděl, že se ztratila z obrazovky. Najednou se objevily hlasy, které říkaly, že film byl poplatný bývalému režimu a ve chvílích, kdy jsme se nějakým způsobem integrovali do Evropské Unie, tak se to zkrátka nehodilo. Jan Hus to měl ještě jakž takž dobré, ale Jan Žižka už nebyl ten velký hrdina českého národa, ale spíš lapka a zloděj. Myslím, že to pro naše malé školáky bylo dost škoda, protože neměli možnost vidět tak skvěle zinscenovanou tehdejší dobu.

Trvalo to mnoho let, než byla trilogie prvně zase vysílána tuším na Premiéře ( dnešní Prima), aby se časem zase vypařila na kazety DVD, nebo snad ještě VHS.
V tomto ohledu si současný režim s tím předchozím rozhodně nezadal a leckdy nezadá, protože člověk, který oba režimy zažil, tak o to více hodnotí situaci bedlivěji, zvlášť když jde třeba o pořad Retro a jemu podobné. Nechci být konkretní, ale jeden politik ( a možná jich je víc) už někdy připomíná svými projevy pomalu Milouše Jakeše z Hrádečku.

Zkrátka, historie by se měla brát, jako historie a ani německé Televize se nebrání odvysílání filmů, ve kterých Adolf Hitler vítězil, nebo už prohrával.

To se v dějinách stává, že obyčejní lidé se občas dostanou do nesnází, stanou se určitými otroky a je jedno, ve které je to době. Každý neutěšený stav vede poté k určité vzpouře, které někdo obvykle zavelí, a takovým bylo i Husitské hnutí. Je jasné, že pak už se boj proti místním pánům musel zákonitě přenést i proti jejich ochráncům v zahraničí, kteří sem přijeli zjednat pořádek. Podle dějin se myšlenky husitství a takzvané spanilé jízdy Husitů rozšířily po celé Střední Evropě, ač hlavní dějství probíhalo samozřejmě zde a nakonec vše utichlo ve víru dějin.

Jan Hus měl svůj názor na dění v církvi, kterou často kritizoval ( prodej odpustků, hříšný církevní život) a ani nějak neměl defakto možnost odvolat své učení, jak byl vyzýván k záchraně života. Taková zpráva, ve které by se mistr od svého učení odvrátil, by ničemu neprospěla, protože by mu život pravděpodobně nezachránila a nepřinesla by nic dobrého těm, kterým bylo jejich slyšení určeno. A tak se nám zachovala dodnes například známá věta o tom, že pravda a láska vítězí, a že máme bránit pravdu, chránit pravdu a za pravdu i život položit.

Co říci závěrem? Historie je fascinující záležitost a věčnou učebnicí života. Někteří historici se například  zabývají tím, co by bylo bývalo, kdybychom zůstali i po první světové válce v Rakousku-Uhersku, nebo kdyby Velkomoravská říše měla tvrdší velení, a výsledek průzkumu pak nabízejí čtenáři, jako zajímavý populární pohled k zamyšlení. Konečně, nyní jsme se v dějinách prokousali ke společenství EU, které žije svojí historii, která má i dopad na naše  současné životy a jsme tak na začátku nové historické epochy.

Pro rádio Soutok Standa Švec.

Dnes slavíme Cyrila a Metoděje.


Poblíž Uherského Hradiště, se nachází i Velehrad, kde se každý rok konají ony slavné mše.Pozor, s hradem Buchlov na obrázku nemá nic společného. ( foto z vlaku)

Jsou svátky, které slaví celý svět ( Vánoce, Velikonoce), a pak jsou tu ty naše české. V minulosti jsme tady na Soutoku k volným dnům zařadili nějaký ten speciálek a to lze učinit i nyní. Samozřejmě, že není nic snazšího, než si to vše vyhledat ve wikipedii, ale na druhou stranu, to už je kapitola pro vážné zájemce.

A tak se nyní pokusím nějak stručně popsat situaci, abychom si zkrátka uměli představit, o čem je vlastně řeč.

Kdo by nikdy neslyšel o slavné Římské říši, která v dobách největší slávy ( rok 116 n.l.) za císaře Trajána sahala od dnešního Portugalska až po Perský záliv, a od Dunaje na severu až po jižní hranici Egypta ? Z četných historických dokumentů o provincii Judea a Jéžiši Nazaretském dnes víme, že pohanský Řím chtěl původně zničit křesťanské náboženství, ale nakonec jej použil, jako mocný nástroj k ovládání obrovského imperia. Rozloha a spravování takového kolosu z jednoho bodu ( město Řím) byla neúnosná, čímž došlo k rozdělení říše a vzniku druhého hlavního města Konstantinopole ( Istanbul). To však odstartovovalo určité odcizení a vzdalování rozdílné kultury obou částí původní říše. Západořímská říše ( již křesťanská) zanikla roku 476 po nájezdech barbarů z Germánie za Dunajem a Východořímská říše ( také ovšem křesťanská) se přejmenovala na Byzantskou říši. Proč? Protože na území tehdejší Konstantinopole ležela kdysi původní řecká osada Byzanc a lze říci, že jednak se císaři v Konstantinopoli cítili stále více něčím víc a jistě se tu uplatňovala i určitá hrdost na odkaz ještě starší říše antického Řecka, která byla vlastně totožným územím.

A tak došlo k situaci, kdy se převážná část Evropy nacházela pod vlivem Franské říše a Balkán postupně upadal do područí Byzantské říše. Zejména Germáni se shlédli ve slavné Ŕímské říši, přijali křesťanství a začali se tlačit do Čech, kde žilo pohanské slovanské obyvatelstvo. Na území Moravy se tehdy kolem roku 830 podařilo vybudovat mocnou pohanskou říši ( první územně doložená říše na našem území), která se ovšem potýkala kromě vlastních vnitřních problémů s ještě neustálým nebezpečím vpádu germánských vojsk. Měla-li říše co nejlépe odolávat všem nástrahám, bylo vhodné vzdělat lid, přinést do ní písmo a přijmout křest. Proto byli nakonec z řecké Soluně ( Thessaloniki) v Byzanci přizváni Cyril s Metodějem, aby zde nabyli ono poslání.

To se nakonec stalo, ovšem kdyby to měl být konec příběhu, tak zde máme dnes místo latinky azbuku, podobně, jako v Bulharsku, Srbsku, či na Ukrajině. Ono je to trošku složitější a člověk by už musel otevřít nápovědu, ale v podstatě platí, že kníže Bořivoj a  naše mělnická  kněžna Ludmila sice přijali křest na Moravě, ale další česká knížata se už nechala pokřtít v bavorském Řezně (Regensburg) a přemyslovci tak trochu takticky hráli na germánskou notu, což nás začlenilo v poklidu do Svaté Říše Ŕímské národa Německého a umožnilo to tomuto významnému českému rodu v podstatě leckdy i v poklidu vládnout. Je známo, že Svatoplukovi synové na Moravě již netáhli za jeden provaz, což vedlo k pádu Velké Moravy. Metodějovi žáci byli ze Země vyhnáni a Morava se stala součástí přemyslovských Čech. Těmto událostem dnes tedy vděčíme za to, že tu máme kulturu i písmo takové, jaké máme.

Pro rádio Soutok Standa Švec.

.