Speciál : Kudy probíhala protektorátní hranice v okresu Mělník ? Soutok má nově asi 30 videí na youtube. Jaro se blíží a plánů je mnoho.

 

Tam někde výše pod vinicí se nacházely pohraniční budky.

Dnes máme 25. února a moje generace si ještě občas vzpomene, jak nám v pracovní den ráno média připomínala, že tu máme Den vítězství pracujícího lidu nad buržoazií. Kdo si nezapnul rádio doma při snídani, tak ten slyšel budovatelské písně později z rozhlasu v kancelářích zaměstnavatele. U někoho může ta představa vzbudit různé emoce, ale český člověk vždy vymýšlel, jak se v této části dne při práci pobavit a někdy došlo i na různé legrácky.

Sice je to už asi 35 let, ale nikdy jsem nezapomněl, jak v rádiu v práci hráli skladbu, o které jsem se mnohem později na internetu dozvěděl, že se jmenuje Smuglianka . Ti starší ji určitě poznají, když si dají název do vyhledávače na youtube.cz . Jeden technik na mě kývl a pravil : ,, Dívej, teď bude sranda." Bylo mi jasné, že vytáčí telefonní číslo k naši sekretářce a zatímco pravou rukou přibližoval sluchátko k rádiu, tak levá šmátrala po knoflíku, který již tenkrát míval na mnoha přijímačích anglické pojmenování volume.

Vůbec mě nepřekvapilo, když se ozval rozhořčený ženský hlas : ,, Vláďo, ty jsi ale blbej !!" Čím to jenom je, že si člověk pamatuje tolik let různé legrácky, nebo i hlášky z filmových komedií ? Já si myslím, že nám příroda sama mnohé napovídá, že nejlepším lékařem pro náš život je humor a smích. Tím, že je kolem nás aspoň mediálně ponurá atmosféra, která se přímo valí a vnucuje lidem, tak už ani člověka nepřekvapí, když někde v Praze občas někdo někoho srazí do kolejiště metra, nebo mládež jenom tak pro zábavu a malé video pošle někde někoho aspoň do nemocnice. Svět je nějak ujetý a je těžší hledat ta pozitiva.

Milník se v onom nechvalném období nacházel blíže u silnice asi v polovině pásma nikoho.

Jsem ale pro, abychom se dnes přesunuli již blíže k tomu jaru, na kdy máme mnozí tolik plánů. Vždyť březen přijde již v pátek a den se prodlužuje. Když už jsem vzpomenul to dnešní datum, které je spojeno s bývalým významným dnem ČSSR, tak je to docela šikovný úvod k dalšímu, nebo spíše dnešnímu téma. Vždyť si brzy připomeneme 15. březen 1939, který je s našim městem doslova spjatý. Vždyť i o Mělníku se již předtím jednalo, zda jej nechat jako okrajové město Protektorátu Čechy a Morava, nebo jej připojit k Říši.

Díky našemu krásnému milníku u Liběchova a dějinám, které tu rozdělovaly dnešní obce našeho současného okresu Mělník na ty, které byly v Říši, a které byly v Protektorátu jsme právě tady u téma správně. O milníku jsem tu psal již mnohokrát a je škoda, že tu nemáme k disposici nikde veřejně dostupné nějaké prameny pamětníků, které by nám doložily, jak to tehdy na hranici mezi Mělníkem a Liběchovem chodilo. O mnohém se dohadujeme jen z fotografií, a každý má nějakou tu svoji představivost.

Když jedete autem od Mělníka, tak míjíte pravostrannou odbočku do nitra mělnické okrajové čtvrti Vehlovice, silnice udělá drobné písmenko ,,S" a počne padat dlouhým přímým úsekem pod vinicí k Liběchovu. Někde snad na začátku tohoto přímého úseku stály pod vinicí ty dvě fotografované strážní budky, kde bylo nutné při cestě od Mělníka zastavit. Historické prameny pak zmiňují jakési území nikoho, v jehož středu stál dnešní milník, který byl však umístěný blíže k silnici. Tam, co je dnes vpravo špýchar v Malém Liběchově, tak tam pravděpodobně území nikoho končilo, ale není mi známa jediná fotografie, že by i tady stála nějaká další hraniční budka, byť se z těchto míst zachovala fotografie mířící k Mělníku.

Na aukci kdosi prodal za lidovou cenu tuto krásnou protektorátní mapu. V období Vánoc byla ještě aspoň k elektronickému stažení. Vždy mě při těchto chvílích napadá otázka : Chopí se toho někdo podnikavý ?

Jak jistě víte, tak se mi na konci roku podařilo stáhnout z internetu podrobnou mapu našeho okresu v čase Protektorátu a nyní v době určité ,, okurkové" sezóny je možná ta pravá chvíle, se k téma konečně vrátit. Vždyť ty protektorátní mapy jsou většinou velmi hrubé a kdo se zajímá, kde ta hranice vlastně procházela, tak se to pořádně nedozví. To nenapsali ve své knížce o  Kokořínsku a Máchově kraji ani autoři zmíněné knížky, kteří se o to tu a tam pokoušeli.

https://soutok.blogspot.com/2023/12/recenze-nejnovejsi-knizky-o-kokorinsku.html

Když si tedy vezmete hranici Protektorátu na levém břehu řeky Labe, tak se dá říci, že ta je v tomto směru relativně daleko a tvoří ji prakticky řeka Ohře. U Liběchova se ta hranice nejvíce zakusuje do našeho území a nyní se po ní vydejme dále. Ona prakticky probíhá severovýchodním směrem nedaleko silnice z Liběchova do obce Strážnice, a pokud to ve Vehlovicích trošku znáte, tak právě někde tam za místní vodárnou a hřbitovem, za tím ohrazeným pozemkem, co pobíhají ti koně.

Pohraniční budky na dobových fotografiích zatím nikdo pro veřejné zájemce přesně do map neumístil. Není mi známo.

Mezi Rymání a Strážnicí pak nabírá směr k severu a doslova obkrouží obce Dolní a Horní Zimoř. Ty tedy patřily do Protektorátu, zatímco Želízy samozřejmě do Říše. Pak se táhne krátký úsek souběžně s další okresní silnicí, která spojuje obec Želízy a Sitné. Tady se trošku zakousne do vnitrozemí, aby celá obec Sitné zůstala v Říši. Poté sleduje nějaký čas silnici, která tu míří stále ještě k severovýchodu, aby se jen před prvními chalupami české obce Šemánovice vydala na takový obchvat té nejseverozápadnější části Protektorátu, která se tu po ose Kokořín, Truskavna, Březinka a Šemánovice zařezává do území Říše.

Trošku mi to připomíná zakousnutí našeho CHKO Kokořínsko-Máchův kraj do oblasti kopců Ronov a Vlhošť na Českolipsku. Mimochodem, když tedy vyjedete autem z Kokořína směrem na Jestřebici, tak ten protektorátní výběžek těch tří zmíněných obcí ( Truskavna, Březinka, Šemánovice) přes údolí vidíte. Hranice je tedy obkroužila a přetínala silnici z Kokořína do obce Jestřebice v místech, kde stojí vpravo ta stodola. Místo je v mapě také označeno kopcem s nadmořskou výškou 348 m.n.m.

Tady se ubírala hranice lehce severovýchodním směrem za hradem Kokořín, aby za osadou Kokořínský Důl někde u toho tábořiště směrem na Vojtěchov, co je dnes ta kalamitní paseka přetla silnici a učinila říčku Pšovku hraniční říčkou. Dá se tedy zjednodušeně říci, že zatímco cyklisté a automobilisté jedou za Kokořínským Dolem až k Ráji bývalým územím Říše, tak turisté jdoucí po červené Máchově cestě k severu podle potoka a lesa jdou již bývalým Protektorátem.

Snímek, který jsem zmiňoval. Pohled k Mělníku. Podle tohoto snímku se tedy zdá, že ta německá hraniční kontrola byla podstatně blíže k milníku, než je Malý Liběchov a obdobně je to i obráceně. Na fotce s českými budkami je patrné, že by bylo místo možná možné doložit ve vztahu k objektům na obzoru, kde je kostelík a jedna z chalup výše v Malém Liběchově. Škoda, že je ta silnice tam tak rušná, ale ještě je tu Google street. Tady se tedy české budky jeví již poměrně dole na konci kopce, byť jsem byl v minulosti informován, že šlo o místo výše. Jsme u toho. U těch dohadů bez dostatečné osvěty. PS: Tak to je na osobní návštěvu tohoto úseku silnice. Dokonce se zdá podle té skupiny pohraničníků v pozadí, že by ty naše české budky mohly kdysi stát v místech, kde je níže  ten podchod pod tratí k řece.

Od osady Ráj pak vede silnice mířící do Mšena územím Říše, zatímco lesy vpravo jsou protektorátním územím. To celé však jen do míst, kde se silnice stáčí k jihu do serpentin vedoucích do obce Romanov. Osady Brusné, Příbohy a Libovice již byly německé, přičemž hranice na silnici ze Mšena do Libovic zřejmě probíhala někde v místech, kde končí pole, a kde se přidává právě odbočka, po které by přijeli cyklisté jedoucí z Kokořínského dolu a mířící na Vrátenskou horu.

Odtud se hranice opět zvedá tak, aby obkroužila protektorátní Lobeč, přičemž obec Nosálov již patřila do Říše. Dnešní krajská hranice prochází až mnohem dále na sever za Nosálovem, kde se nejprve dotýká okres Mělník s okresem Mladá Boleslav ( obec Bezdědice) a památková rezervace Žďár je již v Libereckém kraji. Dále by se dalo říci, že obce, které jsou dnes v Mladoboleslavském okrese, tak připadaly k našemu okleštěnému území a z významnějších měst to byla i Bělá pod Bezdězem.

Dále byla takovou páteří pohraničí víceméně řeka Jizera s určitým přesahem, ale to bych se již dostal mimo naše domácí území, které nás tady v Mělníku pochopitelně nejvíce někoho zajímá. Oblast bývalého vojenského prostoru Ralsko, která je dnes protkána sítí cyklostezek náležela k Říši a poblíž Hodkovic nad Mohelkou a poněkud dále za Malou Skálou na Turnovsku pak dosahoval Protektorát mezi Turnovem a Tanvaldem své nejsevernější zeměpisné souřadnice.

Občas bylo třeba milník opravit, nebo i přemístit. Jeho dnešní poloha je velmi uspokojivá.

Tak jsme se tedy prošli zejména od nejhlubšího zářezu do naši republiky směrem ku Praze od Liběchova, až po tehdejší nejsevernější body našeho okleštěného území v severovýchodním směru. Snad se vám ta vzdělávací procházka líbila a snad jsem se nijak výrazně nemýlil, když mi předlohou byla získaná mapa z internetu. Vždyť každá znalost člověka vnitřně potěší sebe samotného.

Proč jsem se ale tedy pustil do tohoto článku ? Tak jistě že, vždyť už 10 dní tu nebyl žádný nový článek. Sice to na čtivost webu nemá v těchto dnech překvapivě žádný vliv a denní návštěvy jsou slušné, ale cítil jsem, že zase chci napsat něco nového, co snad i déle vydrží a někoho to bude třeba i zajímat. Osobně jsem se v tomto týdnu pustil  také do úplně nového neznámého světa, kam vás samozřejmě rád pozvu, ale proč ne ?

Už jsem byl básníkem, zkoušel jsem si zahrát na spisovatele, psal jsem kvanta komentářů i článků na různé volnější i specializované weby, dva měsíce externím novinářem, zahrál si třeba i na průvodce vinařským lisem Turbovice, tak proč si nezkusit také roli youtubera  :-)? Vidíte, málem bych zapomněl třeba i na psaní webů Soutok ( 13 let) a Můj Mělník ( 3 roky). Těch aktivit asi v životě nebylo málo vedle běžných koníčků :-). Dovolte mi tedy, abych vás pozval také na svůj youtube kanál, kam jsem během pěti dní dal zatím a možná na dlouho asi nějakých 25 - 30 krátkých videí. Najdete tam vše možné a něco samozřejmě i z Mělníka. Těžko říci, jak dalece jsou ta videa kvalitní a významná, ale o to mi přeci vůbec nejde a tím spíše, že je to jen jakási návštěva dosud nepoznaného.

Vozy Bugatti jsou symbolem slávy počátků automobilismu.

Již teď tam jsou nějaké statistiky a je samozřejmě mým zájmem, aby se hýbaly. Je to všechno další milá případná život zpestřující zábava. Nemám s tím vůbec žádné zkušenosti a šel jsem do toho po hlavě tak, jako vždy. Prostě pokus-omyl a ono to nějak dopadne. Nic mě z toho neživí a jiné to může jen potěšit. Jak vás tedy vlastně na videa pozvat? Já ani nevím. Snad je nejlepší cestou zadat do vyhledavače jméno autora převážné většiny článků tohoto webu. Dám tedy aspoň jeden odkaz na ne moc kvalitní video, protože si myslím, že závodní stroj Bugatti Vojtěcha Masojídka, se nám už třeba nikdy po nějakém Mělnickém okruhu projíždět nebude a jsem rád, že jsem se toho dožil. To samé bych ale mohl napsat třeba i o poslední MJ50. Jsou tu ale i videa z oborů, která mě prostě těší.

https://www.youtube.com/watch?v=wQCtxBpMyxo

https://www.youtube.com/watch?v=VfnB0iTJDiE

https://www.youtube.com/watch?v=WNr6UB--4C4

https://www.youtube.com/watch?v=E7X1JJw2GrU

https://www.youtube.com/watch?v=QChT7UrTzWE

https://www.youtube.com/watch?v=rJng7_8OZxo

https://www.youtube.com/watch?v=Yu0Djj81vKo

Jaro se blíží, plány jsou samozřejmě různé a nejsem sám kdo je má, ale je logické, že něco nemusí vyjít, něco někomu nic neřekne, něco vám do plánů může zasáhnout a každý se sám rád nechá překvapit, jak to nakonec dopadne. Proto i nerad něco na webu slibuji. Ale, slyším to kolem sebe na plno. ,,Už aby byl ten rok dále a byl tu aspoň konec března, nebo ještě lépe květen :-).

Mějte se pěkně a hezký zbytek víkendu!

Jaro je již za měsíc. Dvě malé procházky mě zavedly k řece i do oblíbených míst. Obě přinesly určitá zpestření. Malá fotogalerie.

 

Když tak rozmlouvám s mladšími lidmi, tak je to před víkendem často neskutečně pestrá paleta nápadů. Někteří jedou někam na chatu, nebo si objednávají nějaký penzion na horách s tím, že to rozhodně asi na nějaké lyžování nebude, ale nějaké procházky jistě podniknou. Jiný se po víkendu pochlubí, jakou akci s rodinou navštívil, a jaká kde párty se u nich, či u kamarádů večer konala. U dalšího jde o takový program, který je ovlivněný výchovnou sportovní aktivitou dětí, kdy se jede někam na zápas hrát, či soutěžit.

Pak je to taková skupina neplánovačů, kam dnes převážně spadám i já. Prostě, člověk je už rád, že nikam nic nemusí chodit řešit, a až se vyspí, tak se prostě uvidí. S potěšením konstatuji, že se nám bílý den již sympaticky protáhl a i počasí tohoto víkendu bylo již  příjemné. Možná, že už to nebude dlouho trvat a zase tu bude na jakýsi úvod ta má legendární vycházka ze Všetat přes Přívory na Mělník, kterou jsem tu minule zmínil.

Tento víkend jsem však věnoval místním procházkám, při kterých může člověk načerpat i nějakou inspiraci. Jenom škoda, že sobota nebyla tak slunečná, jako dnešní den, ale to by chtěl člověk už asi moc. Vlastně, pořád máme ještě teprve únor.

Prošel jsem se tedy v sobotu historickým centrem, pohlédl do vzdálených kopců a nakonec se vypravil k vyhlídce nad soutokem dvou největších českých řek, která je pojmenována po velkém cestovateli bulharského původu. Téměř nikam do dáli zrovna vidět nebylo a v jednu chvíli ani hora Říp, ale ten dopad slunečních paprsků na hladinu majestátných řek byl již tak nějak sváteční i optimistický.

Za chvíli přijely od Polabského parku na jízdních kolech jakési dvě ženy a jedna z nich, která byla taková více komunikativní mě zahrnula spoustou informací. Dozvěděl jsem se, že vyjely z Libiše, že se jim špatně jelo přes louku u Kel, a že se nyní chystají vracet domů přes most v Lužci nad Vltavou a Zálezlice.

Tak to tedy všechna čest takovému cestování v tomto ročním období. Takže se dá kolem řeky již jít ? Prakticky od Vánoc to pořádně nešlo. Jak jsem zaslechl, že je tam místo, kde je řeka i cesta zároveň, tak to byla doslova pozvánka, abych se k řece podíval. To má vždy takovou svoji zajímavou atmosféru. Konečně, bylo zajímavé vidět, co řeka na březích napáchala.

Nejsou to zrovna nějak moc pozitivní záběry a na malém úseku bylo i nepříjemné bláto, že by snadno člověk upadl, ale to jistě déšť vše ještě spláchne a jarní rychle rostoucí vegetace dá krajině opět přívětivější tvář. Co však je smutnější, tak to je fakt, že v PR Oupor neřvou jenom motorové pily. Myslím, že má také někdo nějaké služební povinnosti.

Dnešek byl počasím ještě hezčí a já se vydal na možná nepříliš dlouhý okruh, kde má člověk v rámci města tak nějak od všeho něco. Jak jsem tak stál na Kokořínské ulici a na obou stranách již byly předlouhé kolony aut, tak se náhle objevila populární lokomotiva Vectron firmy Siemens, která je obvykle nasazována v nákladní přepravě a já se pokusil bleskově vytáhnout mobil a vyfotit ji. Inu, pro vlaky mám slabost a obvykle mě vozí do určitých dálek :-).

https://cs.wikipedia.org/wiki/Siemens_Vectron

Pak už jsem stanul v místech, kde jsem v 70. letech 20. století třeba sáňkoval, pouštěl draky, nebo pálil čarodějnice a byl jsem velmi překvapený. Proč ? Nikdy bych nevěřil, že tu spatřím vysazenou alej. To jsem si tak spíše říkal, jak mi asi bude, až tady poblíž budou budovat ten neuvěřitelně dlouho slibovaný obchvat města Mělníka, ale možná, že se toho už ani nedočkám :-). Co jsem na světě, tak jej slibují. Tohle mě ale celkem mile dostalo a zdá se, že někomu došlo, že by stromy po obou stranách úvozu byly na škodu. Jsem zvědavý, zda ještě uvidím nějaký jejich růst.

Pro mě to tedy bylo nejzajímavější místo dnešní procházky, a to tím spíše, že právě odtud jsem se na ten náš Mělník možná díval statisticky asi nejčastěji a zejména dopoledne je odtud krásně osvícený vycházejícím sluncem.

Pak se ukázalo, že alej vede až do části Samoty, která patří již do katastru obce Velký Borek. Stačí jen vytáhnout paty a už člověk objevuje věci, o kterých někdy nemá ani tušení.

Pohodový vstup do 8. pracovního týdne roku 2024.

Zemřel autor knihy Na Mělníku Vladimír Czumalo. Mělničtí hokejisté hrají v sobotu o setrvání v play-off. Za necelý týden začínají v Lysé nad Labem první tři letošní výstavy.

 

Bude tomu letos již neuvěřitelných rovných 10 let, co Mělník získal první  kvalitní fotografickou publikaci současných snímků. Byl to pro město opravdový svátek, protože je třeba vidět, že některá města měla svoji kvalitní barevnou publikaci již o 40 let dříve. Autorem textu byl Vladimír Czumalo a fotografie dodal Miroslav Pásek.

Kniha se stala v roce 2014 velmi kvalitním vánočním dárkem a dokonce ovlivnila i můj osobní osud. Nejde totiž jenom o knihu plnou krásných barevných fotografií našeho města ze současnosti, ale nepostrádá také zajímavé a bohaté texty. Osobně mě velmi zaujala kapitola o vzniku města Mělníka, která mě motivovala k tomu, že se každé jaro vydávám vlakem do obce Všetaty, odkud začínám takový osobní oslavný jarní turistický pochod na Mělník, jenž jsem nazval Po stopách vladyky Beše. Řadu ročníků jsem tu již vždy v březnu publikoval.

Že řeka Labe v prahistorii obtékala mělnický druhohorní kopec ze severu je poměrně známé a dodnes je toto patrné  v místech, kde nám dnes protéká říčka Pšovka, ale zajímavou zmínkou bylo také to, že část vod říčky Pšovky odtékala v obci Jelenice tamním potokem do Košáteckého potoku a Mělník se tak stal ostrovem. Knížka se prostě dle mého názoru povedla. Jak už to tak však bývá, tak autor, pokud ho zrovna nějak osobně neznáme, tak  je obyčejně často tím posledním, co čtenáře v knize zajímá.

Ostatně, to je tak mnohdy se vším a  stává se, že až když se něco začne objevovat  v našem povědomí častěji, nebo se o něčem začne častěji psát, tak nám to teprve nedá a začneme případně i něco zjišťovat. Já se například včera na stránkách historické skupiny dočetl, že zemřel Vladimír Czumalo a dal jsem si souvislosti dohromady. Proč ? Protože mám právě tu knížku a moc se mi líbila, či líbí. Jiný člověk si zase například z různých důvodů třeba na tuto knížku zase vůbec nevzpomněl. Tak to prostě chodí. Nu což, lidé přichází i odchází. Někdo tu dle našeho názoru mohl ještě řadu let být, ale osud je takový, jaký má asi být.

Konečně,  nejsme vědecky tak vzdělaní a ani nemůžeme být, abychom věděli, do jaké další dimenze dokráčíme, a co za tím vším je. Pozůstalým samozřejmě kondolujeme upřímnou soustrast. Je krásné, když za člověkem něco zůstane, co někoho potěší.

https://www.facebook.com/groups/1808841266008571/permalink/4435793669979971/?mibextid=oMANbw

Jen jsem ve sportu trošku povolil se sledováním tabulek mělnického hokeje a stalo se toho moc. Po vítězném utkání s celkem HC Benátky nad Jizerou 5:3 v domácím prostředí zajížděl náš celek na utkání posledního kola před play- off do Prahy Tady náš celek po dlouhém boji porazil 10. 2. na samostatné nájezdy místní HC Hvězdu 3:4 a už 14.2. přivítal na domácím ledě klub HC Rytíři Vlašim v prvním vzájemném zápase play-off. Tento zápas jsme bohužel zase až na samostatné nájezdy 3:4 prohráli a zdá se, že pokud zítra prohrajeme ve Vlašimi, tak je konec. V případě výhry by náš tým sehrál  již druhý den v neděli ve Vlašimi další zápas. Více na ....

https://www.facebook.com/HCJuniorMelnik/

Po delší pauze se nám na výstavišti v Lysé nad Labem rozbíhají první tři výstavy roku 2024.

Tentokrát jde o stavitelství, chalupáře a dřevozpracující průmysl.

https://www.vll.cz/

Pěkný pohodový víkend !

 

Turistický deník je skvělá věc, ale také vám ukáže, jak moc ten čas letí. Proč se registrovat ?

 

Lidé si velmi často toužili a touží z výletů něco přivézt.  První byly nejspíše dnes již historické pohlednice, které doplnil film v různých podobách. Začalo to tedy u mnohých z nás osobním fotografováním, nebo natáčením na nějaký druh kamery podle toho, jak šla  technika  vpřed. Ovšem, vedle aktivit, které udělá leckterý návštěvník a turista, aby měl záběry, kterým šel sám naproti, pak ještě existuje leckde druhá stránka věci, kterou jsou takzvané upomínkové předměty, nebo suvenýry konkrétního prodejního místa.

Tady se nápadům meze nekladou. Leckde najdete vedle pohledů a skládaček plno dalších věcí, které však mají také svůj časový vývoj. Často to jsou například sošky pánů konkrétních hor a nikdy nezapomenu na sádrovou sošku loupežníka Rumcajse s fajfkou v ústech, ke které se prodávala již v 70. letech sada jakýchsi maličkých tabákových smotků, které ve fajfce roztomile čoudily. Samozřejmě někde v Českém ráji.

Jak jsem tu psal někdy v roce 2012, nebo 2013, tak v kostnici v Kutné Hoře, to byly různé velikosti i propracování modelů lidských lebek z plastu. Turistu prostě vždy někde něco překvapí. Konečně, není od věci si tu připomenout i mělnické trojrozměrné suvenýry, jako byly a jsou vystřihovánky Martina Klihavce. Mohl bych zmínit i jiné, ale to již šlo o limitované edice.

Ovšem, pak jsou takové ty suvenýry sběratelské, které nemají zabírat v domácnosti mnoho místa a mají vybízet vlastníka k další aktivitě. Sem jednoznačně patří turistické hole, kterým také někdy říkáme ,, valašky". Takovým jejich časovým souputníkem jsou dřevěné turistické známky obvykle kruhového tvaru s motivy navštíveného místa. Rozdíl je ten, že zatímco na ,,valašku" přitloukáte turistické odznaky tak dlouho, dokud se na ni vejdou, tak známky vás nijak nelimitují.

Jenže, při pohledu na krásné odznaky i známky víte, že jste místo někdy navštívili, ale musíte se probírat vzpomínkami, nebo i fotografiemi, aby si člověk uvědomil, kdy že  místo vlastně navštívil. Asi si toto jednoho dne v Liberci někdo uvědomil a založil na tom podnikání, kterému mnozí dnes jinak neřekneme, než sbírání turistických vizitek do deníku. Tento druh zábavy má takovou zvláštnost. Turistický deník totiž zakoupíte v každém info centru a klidně můžete sbírat vizitky tak dlouho, až bude plný, a pak si zakoupit další a stejným způsobem pokračovat.

Netřeba dodávat, že kromě nálepek, které připomínají navštívená místa tu máte i datumy návštěv, různá milá razítka, popis cesty i další informace, které si chcete zapsat. Jeho poslední částí jsou načítací kódy, které by mohl člověk při tomto způsobu sbírání vizitek a zápisů prakticky vyhodit, ale byla by to velká škoda. Zaregistrování se na ....

https://cs.wander-book.com/turisticke-vizitky.htm

.... přináší řadu výhod. Firma vám v obálce zaslané kódy načte a přidá na váš účet. Od té chvíle si můžete váš deník prohlížet on-line, netřeba listovat a bát se, že se křehká kroužková vazba deníku nějak častým užíváním poškodí a vyberete si z firemní kolekce další fyzický deník zdarma. Dále vám jsou zasílány různé odznaky v různých kategoriích podle toho, jak jste aktivní. Za kategorie se třeba považují jednotlivé regiony, ale také tematické specializace vizitek. Pokud to má tedy někdo blízko k nějakému regionu a hojně jej navštěvuje, tak  má pochopitelně v této regionální kategorii našlápnuto aspoň k bronzovému odznaku.

Vizitky dnes již koupíte i v zahraničí a počet států se rozrůstá. Cestovatel má tedy na svém účtu řadu přehledů, může si tu prohlížet pohodlněji své vizitky, může mít určitou motivaci vizitky sbírat ( nikdo je nikdy nezdražil) a kromě zajímavých časově označených vzpomínek je to prostě třeba i milá hra o odznáčky a další možné odměny. Inu, chytrý člověk, kdo na to přišel a rozjel to.

Ještě bych podotkl, že firma dá k zaslané várce vizitek datum zpracování, ale uživatel si u každé zaslané vizitky ve svém elektronickém deníku může datum upravit na skutečné. Při prohlížení pak volí, zda to má být od nejstarších k nejnovějším, nebo obráceně, či podle nějakých kategorií atd. Pokud tedy zasíláte tu nejméně požadovanou stovku, tak úprava dat dle tiskové varianty dlouho netrvá a můžete si přitom i ověřit, jak si vaše paměť pamatuje, co patří k sobě a znovu to prožijete.

Pohodový vstup do 7. týdne !

Společnost Regiojet nasadila do provozu mezi Ústím nad Labem a Kolínem moderně vyhlížející jednotku Sirius. Soutok fotil i natáčel videosekvence v mělnickém železničním nádraží.

 

Původně měla čínskou jednotku Sirius objednanou společnost Leo Express. Ta o ni však ztratila zájem s odůvodněním nedodržení časového limitu dodávky. O jednotku tak projevila zájem společnost RegioJet, která mimo jiné provozuje rychlíkovou službu na naši trati číslo 072 jízdního řádu. Tedy z Ústí nad Labem do Kolína.

Z tisku se dozvídáme, že zkušební provoz byl sice zahájený na naši trati již začátkem roku, ale teprve od pondělí 5. února probíhá takzvaná čtyřměsíční zkušební fáze provozu s cestujícími na vybraných spojích. Jinými slovy řečeno to znamená, že když přijdete do mělnického nádraží ve správnou dobu, tak se na vlak můžete nejen podívat, ale také se s ním svézt.

A kdy je ta správná chvíle pro setkání, nebo použití jednotky ?

Buďte tu raději předem, ale časy odjezdu jsou přibližně tyto : 9.40 do Kolína, ve 12.15 do Ústí nad Labem, v 15.40 do Kolína a v 18.15 do Ústí nad Labem.

https://news.refresher.cz/153664-RegioJet-testuje-novou-soupravu-Na-ceskych-kolejich-poprve-v-historii-pojede-vlak-vyrobeny-v-Cine

Pro cesty směrem na Kolín samozřejmě doporučuji jízdenky PID a do Ústeckého kraje je nejvýhodnější jízdenkou celodenní DÚK, která umožňuje v Ústeckém kraji v letní sezóně i cestování lodními linkami.

Jaké je cestování touto soupravou vám zatím neřeknu, ale podle fotografií interiérů z internetu zatím budí opticky cestování touto jednotkou spíše posměch. Zvlášť při pohledu na některé snímky.

https://www.facebook.com/photo?fbid=404539035422422&set=pcb.404539088755750

K železnici mám určitý citový vztah, a tak není divu, že jsem si po pondělním článku z novin nepřál nic jiného, než abych se mohl v sobotu dopoledne co nejdříve dostat na nádraží a nafotit tu vedle videosekvencí nějaké fotografie. Co ještě dodat ?

Dne 1. ledna to bylo rovných 150 let, co na železnici pod Mělníkem projel první vlak. Napsal jsem k tomu závěrem prosince dva články, které najdete tady :

http://soutok.blogspot.com/2023/12/pred-rovnymi-150-lety-prijel-na.html

http://soutok.blogspot.com/2023/12/pred-150-lety-vstoupila-zeleznice-do.html

Když už k tomu nikde nebyla žádná zmínka, natož snad dokonce slavnost, či třeba jen nějaká výroční fotografie, tak se trati aspoň dostalo té cti, že takto navenek moderně vyhlížející vlak po ni ještě nejezdil.

Smutnější je, že musel být přivezený až z daleké Číny, ačkoliv po Evropě jezdí tolik krásných moderních jednotek. Dnes často obdivujeme krásná moderní aerodynamická auta, ale ony takové německé vlaky ICE , Railjet tažený Taurusem, nebo i naše E 380, to jsou napohled také krásné aerodynamické stroje. Sice to nemá s dnešním článkem nic společného, ale proč si koneckonců nedat špetku moderní krásy na kolejích. Nevím tedy, zda i letos bude zase ještě nějaká skvělá Jízdenka na léto, ale skutečnost, že i u nás může být cestující za čtyři hodiny na druhém konci republiky v Ostravě, nebo v Břeclavi je prostě parádní.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lokomotiva_380

https://cs.wikipedia.org/wiki/Taurus_(lokomotiva)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Intercity-Express

Než se dnes rozloučíme, tak když už jsem se tu tak rozepsal o té železnici, tak ještě dodám, že je konečně fajn, že i na železnici přichází občas něco nového, jiné nám zdobí koleje kratší, či delší dobu a na něco se chodíme dívat již jen do muzea. Zdá se tedy, že se nám už parní turistický provoz bohužel z těchto končin vytratil a jen nostalgicky můžeme zavzpomínat na počátek minulého desetiletí, kdy jsme si  občas počkali na vlak Karel, který si k nám zajel ze Staré Boleslavi ( Audience u císaře Karla - Brandýs nad Labem), nebo se vypravili i párou ( Velký bejček,) do Mšena ( Léto s párou, Na Kokořínsko s párou), ale tak tu máme zase aspoň moderně vyhlížející vlak.

Jaro se blíží, dnes se nám tu udělalo chvíli sluníčko a cestování s výlety má mnoho podob. Třeba i s vlakem.

Pohodový zbytek druhého únorového víkendu!

Hodná a obětavá. Neskutečné jubileum oslavila mělnická výtvarnice a básnířka Blanka Štráchalová.

 

Odpusťte mi prosím mé určité ,, Švejkování"i nadšení pro krásné staré české filmové komedie. Je zcela jedno, zda jde o Kristiána, Příklady táhnou, nebo o tento dále. Poznáte ho ? Když padnou věty : Jak se jmenujete? - František Koudelka. - Kdy jste se narodil ? - 8.2. 1953.- Kam jedete ? - Do Prahy. - Do hlavního města ! ... No, stačí. Samozřejmě jde o komedii století Jáchyme, hoď ho do stroje, která by vyhrála, pokud by hlasovali jen muži. Jenže, ony hlasují častěji ženy, a tak vyhrálo hezké romantické S tebou mě baví svět :-).

Víte, co je tam pro tento článek zajímavé ? Ano, to datum. Dne 8. 2. 1944, se totiž v Praze narodila neuvěřitelná žena. Skoro bych řekl, že pro mě osudová žena. Já vím, že toto spojení, se užívá obvykle v jiném smyslu, ale byla to právě paní Blanka Štráchalová, která mě pozvala v roce 1992 na první schůzku do literárního amatérského sdružení Pegas, čímž vlastně začalo mé určité nadšení pro literární tvorbu. Přitom znám paní Blanku Štráchalovou již od svých 15 let, ale tehdy v roce 1992, se měly naše osudy dotknout asi nejvíce.

Už to tak nějak patří k životu, že se mnozí zabýváme nejužším děním kolem sebe, máme třeba i několik zájmů, řešíme různé věci a najednou se dočteme někde v novinách, že nám sympatická skromná osoba , se dožívá úžasného jubilea. Někdy si myslíme, že o tom druhém víme  za ta léta snad hodně a přesto nás dokáže něco překvapit. Mě včera překvapil doslova originální příspěvek pana Lojky na stránkách historické skupiny našeho města, kde je snad  životopis autora slabým slovem. O jubilující autorce je známo, že přišla na Mělník z Prahy, ale jaká pouť přes různé obce našeho okresu to byla, tak to pro mě bylo překvapením.

Nemyslím si, že by snad bylo možné někde napsat lepší příspěvek, než s jakým přišel k jubileu pan Karel Lojka a doslova cítím potřebu sem dát odkaz na tento vynikající článek.

https://www.facebook.com/groups/1808841266008571/permalink/4428523057373699/?mibextid=oMANbw 

Když jsem tak přemýšlel, jak bych mohl zde na Soutoku přispět já, a jakými snímky bych  mohl tento článek ozdobit, tak to nebylo moc náročné. Paní Blanka napsala obrovské množství hezkých básniček a říkanek pro děti. Hodně jsem tehdy v roce 1993 agitoval  v Pegasu za sbírku Mělník veršem a obrazem, která se stala společným autorským dílem všech tehdejších členů Pegasu a své básně tam měla pochopitelně i paní Blanka Štráchalová, která byla projektu velmi nakloněna.

Autoři webu o sobě aspoň občas tak trošku prozrazují, čemu že se v životě věnovali, nebo věnují, a tak není divu, že jsem v minulosti zde na Soutoku zejména z této sbírky prezentoval své básně. Ale, konečně proč dnešní článek nedoplnit hezkými básněmi jubilantky, že ? Když jsem je sem dával, tak mě zase napadla ta otřepaná věta, jak vše souvisí se vším.

Jak si jsou ty autorské básně o městě od všech autorů v lecčems podobné, ale všechny krásné. Jak se tam objevují podobné motivy. Jak je vidět, že si jsme s tím vnímáním města mnohdy blízcí. Třeba právě zmíněná báseň ,, Jak se probouzí město"  mi připomíná  v leckterých motivech ,, Město jde spát."

http://mujmelnik.webzdarma.cz/Poesie.html    Snad každý autor tam vnímá to odbíjení věžních hodin a spousta dalšího dění v ulicích. Ale, to jsem odbočil.

Paní Blanka Štráchalová nepíše jen krásné básně, které recituje, ale maluje také hezké obrazy. Protože jsem v časech působení v Pegasu ( 1992 - 1995) žil především Pegasem a mám rád cestování, tak mi v hlavě utkvěla její společná výstava se Zdeňkem Žemlou v Lužci nad Vltavou z 90. let, kde se oba autoři představili především jako vynikající krajináři. Obrazy se mi moc líbily.

Dnešní článek začíná větou ,, Hodná a obětavá".  Nikdy nezapomenu na chvíli, když mi zemřel kamarád a já se pro vzpomínky, na jeho počest a především pro zbytek party rozhodl pro pokus napsání knížky o našich vodáckých dovolených. Vhodný okamžik nastal ve chvíli, kdy přišel leden 1996, venku bylo - 15 °C a já si mohl vybrat, zda chci být propůjčený k jiné firmě, nebo si vzít týden dovolené.

Zahrál jsem si sice na spisovatele , ale protože tehdy měl málokdo PC, tak to byla právě paní Blanka Štráchalová, kdo mi rukopis přepsal na psacím stroji, abych s ním mohl na Palackého náměstí na kopírku, a pak s tím něco dělat. Mohl bych tu o její obětavosti psát dále, ale co je komu na druhou stranu tak nějak do toho ? Je to prostě hodná a obětavá žena, nebo jsem ji tak aspoň poznal já.

Já prakticky neznám čtenáře blogu Soutok, protože to jsou především čísla návštěv a tabulky sledovanosti, které mi zpestřují vzácný volný čas, ale mohu vás ujistit, že i já se připojil ke gratulantům. Nicméně, rád využiji toho, že je zde tento web, kde mohu psát své různé články i občasné názory a přidám i tady od srdce ještě jednou to pěkné. a třeba i za čtenáře.

,,Blanko, přejeme Ti ještě hodně spokojených let, pevné zdraví a stále tu neutuchající energii !"

Čínský vlak pod Mělníkem ještě nikdy nejezdil. Po čtyři měsíce, se mohou na vybraných rychlíkových spojích svézt cestující do Kolína a Ústí nad Labem. HC Junior je v play-off !

 

Dostala se ke mně dnes fantastická zpráva, která mě jako příznivce železnice samozřejmě zaujala a nadchla. Společnost Leo Express měla objednané v Číně nové vlakové soupravy, ale protože nebyly dodány v termínu, tak o ně ztratila zájem, který naopak projevila společnost Regio Jet.

Regio Jet prý již od začátku roku jednotky testuje, ale až dosud pouze bez lidí. To se však dnes změnilo. Následující asi čtyři měsíce by měla společnost na svých vybraných rychlíkových spojích mezi Kolínem a Ústím nad Labem nasazovat právě tyto moderní jednotky.

To víte, že kdybych už byl pánem svého času, nebo byl bílý den delší, tak už tu dnes snímky nové soupravy z Mělníka máte. Takto si budu muset počkat nejspíše na ty opravdu kvalitní denní snímky aspoň do soboty. Konečně, je možné, že už na nějakém FB jsou, nebo aspoň hodně brzy budou, ale tady si na ně počkáme. Nicméně, nějaké zajímavé informace mám a jistě pomohou potenciálním cestujícím i fotografům.

Jak jednotka z Číny vypadá ? Jmenuje se Sírius a zatím jsem ji našel pouze v barvách původního zákazníka. Snímky najdete v tomto článku :

https://www.lidovky.cz/byznys/cinske-vlaky-vyjely-dobyt-eu-ceske-koleje-maji-byt-branou-do-evropy.A190602_204216_ln-doprava_zdp

Aktuální článek je pak tady, ale pro cestujícího z Mělníka, který se nejspíše vypraví do Kolína, nebo naopak do Ústí nad Labem platí samozřejmě jiné časy a nejspíše i výhodnější jízdenky. Častí čtenáři Soutoku již vědí z mnoha dálkových výletních článků, které jsou nejčastěji právě vedeny po železnici.

https://news.refresher.cz/153664-RegioJet-testuje-novou-soupravu-Na-ceskych-kolejich-poprve-v-historii-pojede-vlak-vyrobeny-v-Cine

Další obrázky: https://www.facebook.com/photo?fbid=404539035422422&set=pcb.404539088755750

Inu, když vidím tyto poslední snímky z FB, tak jsem zejména z interiéru poněkud na rozpacích, ale ono i Pendolino, když jezdilo v roce 2004 zkušebně mezi Prahou a Děčínem, tak mi připomínalo v interiéru spíše takovou tramvaj. To takové svezení s Rajljetem taženým Taurusem je pohodlné. Každý má nárok na nějaký první dojem.

Kalkulace se staly skutečností. Mělnický hokej letos vstoupí do soubojů play-off, a pro mě je to o to větší radost, že jsem se s téma seznámil :-), dělám tu určitou propagaci, je to náš tým a prostě se zatím daří :-). Jak jsem tak koukal na třetiny, tak se hosté z Benátek nad Jizerou vybičovali k dost dobrému výkonu a situace byla obtížná, ale tři góly v poslední třetině nám zajistily tolik důležité vítězství pro určité zklidnění týmu před sérií vyřazovacích zápasů. Ani prohra venku v posledním kole by nás již neměla nijak ohrozit, protože bodově na tom není náš tým oproti těm slabším ve všech třech skupinách nijak špatně.

https://stredocesky.ceskyhokej.cz/tabulky

https://stredocesky.ceskyhokej.cz/rozpis-utkani-a-vysledky

https://www.facebook.com/HCJuniorMelnik/

Pohodový týden!

Cestopisy i turistické návody na návštěvu různých oblastí dostávají nový rozměr. Což se tak někdy vydat do našeho Banátu za originálními zážitky a pomoci krajanům ?

Patříte k lidem, kteří mají rádi výlety, procházky, turistiku, či rekreační cyklistiku ? Pak jistě ve vaši knihovně nechybí knížky, které vás zvou do různých krajinných oblastí v naši republice, nebo i knížky, které vás zavedou třeba i do jiných zemí, či na jiné kontinenty.

Někdy jde o takzvané turistické průvodce zpravidla chráněnou krajinnou oblastí. Jindy vám zase autor nabídne doslova celý soubor informací, jak absolvovat po etapách nějakou dálkovou trasu, a je jen na vás, zda je někdy nějakým způsobem využijete, nebo se při četbě jenom tak potěšíte. Pak tu máme knihy vyprávějící mnohdy i o velmi vzdáleném zahraničí, kterým říkáme odjakživa prostě cestopisy.

 

Ne vždy bylo cestování relativně tak snadné, jako v současnosti, a tak není divu, že se u nás objevuje literatura, která hýří všemi způsoby dopravy. Ostatně, v rámci republiky nejde o žádnou novinku. Již dříve tu byly různé navržené trasy pro automobilisty s výpisem zajímavých památek na trase, ale potřebovalo to dvě věci. Knihu jste museli někde objevit a projevit o ni zájem.

I dnes vlastně neustále koukáme, co že se kde občas objeví za tituly a každá novota je samozřejmě vítána. Takový druh dopravy, který se ve světě dobře propaguje je železnice. Je to i tím, že zejména pro nás takzvané západní státy Evropy disponují železniční sítí, která nabízí nejen romantické lokální trati s působivými výhledy, které propojují zajímavá města i místa, ale poměrně i množstvím vysokorychlostních tratí. Ty umožňují například to, že se takový opravdu pospíchající cestující dostane z německého Berlína  za 16 hodin čistého času do španělské Barcelony, byť i on musí dvakrát přestupovat.

Netřeba dodávat, že tyto knihy zase řeší věci kolem tohoto způsobu cestování a čtenáři nabízejí varianty, které jej buď mají co nejrychleji přepravit do nějakého cíle, nebo jej pozdržet na zajímavých místech třeba i mimo těchto rychlotratí s nějakou odbočkou, či jinou pomalejší trasou. A protože jsem tu už snad,, tisíckrát" opakoval větu, že vše souvisí se vším, tak snad ani nikoho nemůže překvapit, jak se rázem dostanu k úplně jinému konkrétnímu téma.

Víte, jaký je nejdelší vlak v České republice ? Odjíždí jen jednou za rok, má délku asi 500 metrů a vydává se na cestu dlouhou přes 1000 km. Kam ? No přece do našeho českého Banátu. On tedy leží v Rumunsku, ale prakticky je náš. Bohužel je to tak, jako když pěstujete vzácnou květinu. Aby vám neuvadla, tak ji musíte neustále zalévat a ošetřovat. Jinými slovy platí, že bez velkého hudebního festivalu, našeho podnikatelství a našich turistů bychom o tento vzdálený český ostrov v balkánské krajině již dávno přišli. I odtud utíkají mladí za lepším životem do středu Evropy, či snad až na Západ.

Zatímco vám celá řada cestovních kanceláří nabízí velká evropská města a mořská pobřeží, tak tady vysoko na skalách v kopcích nad Dunajem je doslova kus Čech, jako z knížek Jaroslava Foglara. Průvodce vám nabízí překrásnou ještě relativně trošku panenskou krajinu v kopcích i dole u řeky Dunaje. Šest ryze českých vesnic tu po roce 1820 založili ve třech vlnách naši kolonisté. Historie osídlení Banátu je zajímavá. Jen je veliká škoda, že na toto území, kde dodnes zní čeština a lidé turisty z Čech vítají, tak na něj naše vlády a česká média s prominutím úplně dlabou.

Přitom dle komentářů návštěvníků z Čech, se sem každý rád vrací. Právě turismus je tady pro naše krajany nejdůležitější, ale ten se žel omezuje na hlavní sezónu. Je to takový začarovaný kruh. Vůbec žádný zájem a pomoc z naši strany by znamenal velmi rychlou ztrátu tohoto území, odkud mnoho zejména mladých lidí uteklo za lepším životem do západní civilizace. Přehnaný rozvoj zlikviduje tu krásnou krajinu Československa 50. let 20. století, kvůli které se sem nejvíce jezdí, ale na druhou stranu je lepší mít tady přes 1000 km daleko takové třeba i dnešní malé turistické rekreační Krkonoše, než o ten ostrůvek češtiny zde přijít.

Zajímavá historie osídlení Banátu  je pěkně popsána na :

https://banat.cz/historie-banatu

Stránky věnované Banátu:

https://banat.cz/

https://www.festivalbanat.cz/

https://www.stream.cz/banat-cz

https://www.visitbanat.com/

Pohodový zbytek víkendu!

RMM - akce na únor - Lidé odvedle, Mělnický masopust. Troška zmatků v KLM, aneb HC Junior čeká v základní části po zítřejším domácím zápasu ještě jeden venku. Postoupíme ?

 

Je tu první únorový víkend roku 2024, a jak jsem včera v článku slíbil, tak dnes činím. Nuže, celý článek je prakticky věnovaný činnosti mělnického RMM, nechybí důležitý přehled na měsíc únor a v závěru se krátce dotkneme místního hokeje, který bojuje o play-off. Akcemi mělnického RMM vás tradičně níže provede paní Frelichová.

RMM - akce únor - Lidé odvedle, Mělnický masopust...

Vážení a milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,
srdečně Vás zveme na únorové akce!

Úspěšná putovní výstava Lidé odvedle - neobvyklý výlet do světa lidí s hendikepem dorazila do Mělníka. Jedná se vlastně o velkou hernu, ve které si nejen vyzkoušíte praktický život lidí se zdravotním postižením, ale dozvíte se i řadu opravdu užitečných informací. Otevřeno je denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17 (dopoledne probíhají projekty pro školní kolektivy).

Do 25. 2. doporučujeme navštívit výstavu Tajemný svět fantazie - když sny ožijí.
Sochy a obrazy výtvarnice Jany Línkové z Ateliéru Lijana - Andílkov Vás vtáhnou do pohádkového světa skřítků, andělů a víl...

V neděli 11. 2. propukne tradiční Mělnický masopust. Průvod, ve kterém nebudou chybět muzejní maškary, vyráží z nám. Míru v 14:00 hod. Od 10:00 do 17:00 hod. můžete zavítat na staročeskou zabijačku a doprovodný program u Dobrého Kance.

30. 1. bylo slavnostně pokřtěno nové číslo Vlastivědného sborníku Mělnicka - Confluens č. 13. Publikace je v prodeji v pokladně muzea!

Ve vstupní hale Masarykova kulturního domu Mělník je do 3. 3. k vidění výstava architektonických návrhů studentů FS ČVUT Praha na téma revitalizace budovy muzea Museum pro futuro.

Těšíme se na setkání s Vámi v muzeu!

Přeji příjemný den
Kristýna Frelichová, DiS. 

Program na únor.

Když se podíváte na historii tohoto ročníku KLM ( Krajská liga mužů), tak zjistíte, že není lehké se ve věci vyznat, zvlášť, když to moc nesledujete.

https://www.hcjuniormelnik.cz/a-tym/rozpis-zapasu/

Vidím tam dvakrát zrušený zápas se stejným soupeřem, jeden kontumační výsledek, a to se člověk zvyklý nanejvýš na pravidelné zápasy Extraligy ve věci snadno ztratí. Aby tedy HC Junior odehrál dle pravidel v základní části všech 20 zápasů, jak jsem tu asi v půli ledna prvně psal, tak ho nečeká jenom zápas doma s HC Benátky nad Jizerou, kde je horkým favoritem, ale má ještě jeden výjezd ven.

Doufejme tedy, že domácí v zítřejším sobotním zápase v 17.30 nezklamou, a že snad ten postup do play-off vyjde. Přijďte domácí celek podpořit. Třeba tomu postupu určitá propagace na Soutoku přispěje :-).

Pohodový první únorový víkend !

Digitální rádio DAB+ se začíná stávat zajímavé i pro běžné posluchače. Rakouská stanice Musiconly je k poslechu i v Mělníku.

 

Když se před několika lety začalo psát a mluvit o digitálním rádiu DAB+, tak jsem často dostával otázku : ,, Dají se tam chytit naše soukromé stanice ?" Tehdy byl hlavním tahounem kampaně za digitální vysílání u nás Český rozhlas, který dokonce někdy před dvěma lety po dohodě s ČT dělal na toto vysílání kolem Vánoc i televizní reklamy. Není bez zajímavosti, že jeho 17 programů v českém multiplexu na kanálu 12C má tak dobré pokrytí, že jej chytíte dobře i v interiérech a nejen u oken.

Jenže, zejména mladé lidi na vysílání Českého rozhlasu lákat nemůžete, Ti mají svá Fajn rádia, Beaty, Rock rádia, Frekvenci 1, Evropu 2, Relax rádio, Signál rádio a kvanta dalších. Sice to chvilku trvalo, ale nakonec začalo přibývat provozovatelů, kteří s těmito rádii jednali a dnes jsou v pásmu DAB+ tuším snad všechna jmenovaná. Jenom jim nebyly přiděleny takové vysílací výkony a kanály měly dočasný příděl.

Protože jich řada vysílá z Prahy, tak je celkem logické, že příjem v interiérech je nejlepší v bytech poblíž oken, která jsou otočena k hlavnímu městu. Pochopitelně, že ne každému půjde signál až do bytu, ale tak už to bývá, že někdo ještě musí například nějaký čas počkat, dále poslouchat třeba jen to FM, nebo internetové rádio, ale také může laborovat s nějakou venkovní anténou. Protože se dnes již často dělají kombinované přijímače pro FM/DAB+, tak nic neriskujete.

Může se to zdát někomu nespravedlivé, že státní rozhlas může vysílat v případě Prahy až 20 kW ( jinde 10 kW) a ostatní provozovatelé nyní paběrkují výkony kolem 1 kW, ale ono to má vše svá opodstatnění. Mnohá vysílání jsou určena na konkrétních kanálech určitým regionům a v lepších podmínkách může i docházet k určitému vzájemnému ovlivňování se. Ačkoliv ten výkon vypadá nesrovnatelně nižší, tak je to určitý klam. Pokud takové rádio vlastníte, tak se mnohdy až divíte, že v otevřeném prostředí takový multiplex ulovíte i 100 km od vysílače. Ovšem, je to hodně o terénu i různých překážkách na trase, což je právě taková  ta zábava pro ty lovce signálů.

Nedávno jste se dočetli, že se nám rozrostl počet provozovatelů, došlo k soutěži a přerozdělování kmitočtů, a nyní se již jen čeká, s jakou nabídkou kdo kde začne vysílat. To samo by asi pro posluchače rádia velký význam nemělo. Mnohým je jedno, zda hraje jejich oblíbená stanice na frekvenci 99.9 MHz, nebo zda ji ladí údajně v lepší kvalitě na kanálu 7A. Pravda, rádia s barevnými obrázky, které vypadají lákavě a dávají takzvané doplňkové obrázky se líbí, ale to všechno pořád ještě nestačí.

Navíc je jistá konkurence i u rádií internetových, ale digitální rádia prostě na žádném internetovém připojení závislá nejsou a jsou zase jinou zábavou. V některých ohledech ovšem již digitální rádia začínají pomalu klasickému vysílání na FM pásmu ( VKV) konkurovat. Do éteru se totiž pomaličku dostávají i neznámé rozhlasové stanice, které by se asi těžko na FM vysílání kdy dostaly a díky stoupající vlně přízně příjmu v pásmu DAB+ budou jistě méně anonymní, než kdyby zůstaly na internetu. Stačí si vzpomenout na Rádio Patriot - rádio pro Střední Polabí, jehož internetové vysílání znají možná desítky, či stovky lidí kolem města Nymburk, ale zde o 50 km dále to málokomu vůbec něco řekne.

DAB+ je tedy možnost, jak si některá dosud neznámá rozhlasová vysílání mohou udělat určité jméno a stát se zvučnými podobně tak, jako privátní stanice, které nám tu již 30 let hrají. Jenže, tím vším nejsou možnosti vysílání v pásmu DAB+ vyčerpány. Protože to tempo u nás není zrovna závratné, tak se k oboustranné spokojenosti ( provozovatel + rozhlasová stanice) u nás začal objevovat nový nápad, který mnohdy ocenili i posluchači.

Snad už předloni bylo možné v našem éteru naladit ve vynikající kvalitě německou oldies stanici Schwarzwaldradio, kterou si může posluchač naladit dodnes stejně tak, jako druhou německou stanici, která hraje zase jiný šálek hudby. Ta se jmenuje Schlagerparadies a hraje spíše takovou německou taneční hudbu, kterou někdy označují Němci slovem populární německá lidová.

Ani nevím proč, ale druhá jmenovaná ani není na seznamu.

https://digital.rozhlas.cz/prehled-dab-vysilacu-a-siti-7228484

Dlouho se nic nedělo a od včerejšího dne nám hraje nová stanice. Tentokrát je to rakouská stanice Musiconly, která má u nás další plány, ale zatím se prezentuje také, jako oldies stanice. Sice je to nyní často jen hudba, ale jak jsem již jednou psal, tak německá i rakouská rádia mají zase tak nějak úplně jiné playlisty. Osobně mám rád, když v rozhlasových stanicích zazní aspoň občas mezi písničkami slovo ze studia, protože třeba v tomto posledním případu můžete zase slyšet rakouskou němčinu ze vzdálené Vídně.

Zatímco tedy na klasickém FM rádiu můžete jen obdivovat chvíle, kdy se zadaří vzdáleným signálům až ze zahraničí, tak v DAB+ se z případných dálkových záchytů můžete zaradovat také, ale když to zrovna z dálek nelétá, tak si ty dálky můžete připomenout takto. Zajímavé řešení. To už je určitý výběr a jsem zvědavý, zda třeba v budoucnu nepřijde i snad nějaký jiný hudební žánr, který z našeho FM pásma neznáme. Sice kdysi dávno hrála z Prahy velmi nízkým výkonem stanice Ethno, ale kromě toho, že na Mělníku hrála jen u zámku, tak mi připadalo vše ostatní špatně.

Posluchač chce slyšet hudbu, na kterou má zrovna náladu a nikoliv přijít k přijímači a čekat, jaká hudba se bude z jaké části světa zrovna hrát. To tedy bylo takové dnešní aktuální okénko pohledu do možností rozhlasového příjmu u nás.

Začal nám nový měsíc, mám už zase další materiál z muzea a v sobotu si naši hokejisté zahrají doma poslední zápas základní skupiny z HC Benátky nad Jizerou, ale o tom všem snad už zítra, pokud bude čas.

https://digital.rozhlas.cz/cesky-dab-prilakal-dalsiho-zahranicniho-zajemce-videnske-musiconly-slibuje-hity-9164482