sobota 31. prosince 2016
Přání Soutoku do roku 2017, legionářský vlak a výstaviště v Lysé nad Labem.
Rok 2016 dospěl na samý závěr, a to je možná ta pravá chvíle popřát vám čtenářům do roku 2017 hlavně pevné zdraví, ale i schopnost hýřit nápady, umět se bavit, umět se divit, mít ke všemu otevřené oči a dokázat se radovat z maličkostí, nebo i z radosti jiných lidí.
Symbolicky jsem vybral ze sbírek speciální novoroční přáníčko asi z roku 1986, kdy byla Evropa sice politicky rozdělená, ale lidsky ne. Satelit byl tehdy takovým symbolem sdružování kultur i pokroku a nutno říci, že právě technický pokrok je věc, které je úplně jedno, zda v té či oné zemi vládne prezident, nebo císař, a to platilo za časů Habsburské monarchie, železné opony i dnešní EU. Druhý obrázek je takový ten klasický pohádkový s nizozemským přáním. Tam jsem měl v rámci západní Evropy asi nejaktivnější dopisovatelky.
A teď tedy ještě nějaké info. Z místního muzea zatím program na leden nemám, ale podíváme se do Lysé nad Labem. Tam totiž bude v roce 2017 ve dnech 9. - 13. července stát nejblíže Mělníku legionářský vlak. O dva měsíce dříve bude však již stát v Kolíně ( 9. - 14.5.), a pak v Kutné Hoře, Projekt jeho cest po vlasti končí v roce 2020, jako připomínka 100 let od těchto významných okamžiků našich dějin. http://csol.cz/domains/csol.cz/index.php/legiovlak
A jedna taková připomínka, když už jsme na té dráze. Už jste slyšeli o mimořádně superlevných jízdenkách do Německa v měsíci lednu a únoru ? Ne do pohraničí, ale třeba i města Hamburg, Berlín apod. http://www.cd.cz/infoservis/aktuality/-28340/ Jen tam nějak nepíší o zpátečním lístku.
A co výstaviště?
Máte rádi slunce, barevný les, chalupy, či lesní zvěř ? Fotogalerie z vánočního partyzánského výšlapu Soutoku ( Zahájí-Mělník).
Je to letos v prosinci právě snad 20 let, co jsem dostal podobný nápad, jako dnes a musím se přiznat, že to byl jeden z těch mnoha výletů, co mi zůstaly v hlavě. Letos už bylo nutkání k návratu tak silné, že se nedalo odolat. Několik věcí, se však změnilo :-).
Předně byl ve čtvrtek nádherný slunečný den a autobus do Mšena nejel v 10.40, ale v 10.50 :-). Linka vás sveze skrz osadu Jelenice, podíváte se, jak to vypadá v Byšicích, jak si žije restaurace ve Vysoké Libni a nakouknete okny i do dnešního minipivovaru Neuman v Mělnickém Vtelně. Poslední část cesty autobusem do Zahájí mi přišla nekonečná, neboť není pět kilometrů žádná vesnice, ani zastávka, ale můžete se kochat pohledy na Mšeno i na Vrátenskou horu. Bezděz jsem spatřil, až mnohem později v mlžném oparu z Hostína.
Zahájí je taková typická zdejší vesnice s místní požární nádrží. Tady se dozvíte, že je to po modré značce do Mělnické Vrutice 12 km, prochází tu také cyklostezka a můžete si, jako já ještě zajít 200 metrů k pomníku poručíka Oskara Beneše. Přímo v obci je také krásný památník obětem partyzánské jednotky Národní mstitel. Dne 24. dubna 1945 zde její příslušníci položili životy v boji s německými okupanty a vy si lehce spočítáte, že to bylo 16 dní před osvobozením Mělníka dne 10. května.
S kopce tu vede mezi domy dolů do údolí úzká vyasfaltovaná silnice, která se v údolí mění v polní cestu. Octnete se v příjemné samotě a jen tu a tam zaslechnete zvuk motorové pily. Netrvá to dlouho a vaše představy o tom, jak se tady asi žilo před 72 lety podpoří tato jeskyně, která sloužila, jako určitý lesní úkryt partyzánům.
Především je celé údolí pásmem vodních zdrojů a mimo turistické značkované cesty ( modrá) je zakázáno, se kamkoliv z ní vzdalovat.
Byl jsem velmi rád za teplotu kolem 0 stupňů Celsia, neboť příroda kouzlila díky slunci nádherné záběry, sluneční paprsky příjemně hladily a hlína byla na chůzi dostatečně tvrdá. Po čtyřech kilometrech dojdete na silnici, která spojuje Řepín se státní silnicí Mělník-Mladá Boleslav a provoz tu je jen minimální. To již bylo tak kolem 12.30 hodin a dalším důležitým místem trasy byly zdejší zemljanky.
Než se na ně podíváme, tak pohleďme na tu krásu, kterou přinesl čtvrteční den.
Dnes už jsou zemljanky jen dvě díry v zemi ústící do jakéhosi zákopu a máte je na fotografii obě. V 70. letech zde tuším ještě měly i dřevěné porostlé zastřešení, které se stalo obětí plynoucího času.
Několik následujících záběrů ponechám bez komentáře.
V místě zvaném Dolní Harbasko, se můžete rozhodnout, zda pokračovat na Vrutici, či na Hostín. Pokud tu jste pěšky, tak trasa na Hostín ( žlutá) je rozhodně zajímavější. Půjdete i kolem ohrady, kam je vstup v době honu zakázán a budete-li mít štěstí, tak třeba pořídíte i podobný záběr. Musel jsem hodně dlouho nehybně stát, abych zvíře nevyplašil. Když se opět začalo věnovat místo pohledu na mě potravě na zemi, tak jsem opatrně došel k vratům ohrady a pořídil několik záběrů. Ty digi-zoomem moc nevyšly, ale mělo přijít snadné repete.
Cesta z Horního Harbaska je již několik let parádně vyasfaltovaná.
Však tu také vede cyklostezka od Liblic, která pokračuje tudy do Kropáčovy Vrutice a vyzývá nás Mělničany k zajímavému okruhu.
Sluneční panely jsou dnes snad skoro všude.
Hlavním místem Hostína je vodárna. Fotografoval jsem ji.ve 14.20 a náramně jsem se při této akci pobavil. Šly tu totiž dvě místní zvědavé a komunikativní ženy původem z Prahy. Když pochopily, že jsem čekal na to, až konečně odejdou ze záběru a vytáhl jsem foťák, tak se ptaly, co že je prý na takové stavbě zajímavé :-).
Odpověděl jsem, že celkem ani nic, ale spousta lidí, co čtou web, tak se rádi podívají, kolem čeho by asi šli, kdyby si chtěli udělat podobný výlet.
Z místa bývají vidět za jasných zimních dní i Krkonoše, ale tentokrát jsem byl rád za zamlžený Bezděz.
Hostín je romantická obec a má i svoji zvoničku...
... požární nádrž..., a celou řadu zajímavých domů ....
.... z nichž některé mají takovéto vstupní selské brány do svých dvorů.. Je tu i hostinec, ale nevím, zda ještě funguje. Autobus odtud jezdí v pracovních dnech hlavně do Liblic a do Všetat na vlak, ale zajíždí sem i některé spoje linky Mělník-Mělnická Vrutice-Hostín. Tam se ostatně snadno skutálíte a z Vrutice už jezdí i motoráček. Další alternativou je cesta přes Kolo a Jelenice do Malého Újezda na vlak. Já pochopitelně volil pěší variantu až na Mělník. Tentokrát jsem však nešel po zelené přes Záboří, ale silnicí přes Velký Borek.
Hned pod Hostínem jsem tedy nafotil aspoň tyto záběry. Co by to bylo za výlet bez fotek zvířátek :-)?
Mělnická Vrutice ( 15.00, tři a půl hodiny chůze od začátku) je místem, kde se stále něco poslední dobou nenápadně vylepšuje. Po nové trati nám přibyl i cyklistický posed s informační tabulí.
Pamětníci pamatují stav hladiny pramenu v 70. letech, dlouhá léta bez vody i současný občas docela utěšující stav. V trávě byl nyní trochu vidět led.
Zrovna jel kolem motoráček do Mšena.
V 15.50 jsem v Malém Borku znovu objevil tyto tři krásné staré vrby a zamyslel jsem se nad tím, zda tu kdysi dávno třeba nevedlo nějaké vzdálené rameno Pšovky. Ale, tato oblast, zvlášť mezi Blaty a Starými Rousovicemi byla vždy oblastí mokřadní a Blatům vtiskla svůj název. Konečně, nedaleko pramení i stružka jménem Světice, která byla kdysi také pitným pramenem.
Je to teď v televizi samá pohádka. Tady máme jednu pohádkovou chaloupku :-). Kuriozní na více než 20 kilometrů dlouhém výletě je fakt, že jsem si stejně nakonec prošel v poklidu Polabí, zastavil se v info-centru pro známečku do turistického deníku, a teprve potom jsem si šel užívat možností domácí pohody, ale to už není celkem nic, co by bylo pro článek důležité. Závěrem mohu jedině říci, že i jen část takové procházky rozhodně kdykoliv doporučuji.
úterý 27. prosince 2016
Byli jste již na Moravském poli ? Tip na levný výlet za králem železným a zlatým, kdy užijete i jízdní kolo a nový vlak flamendrák. A kam teď?
Vánoce jsou také časem, kdy ti šťastnější, co mají volno až do konce roku, tak mají čas i trochu snít a plánovat své výlety. V praxi to pak mnohdy dopadne bohužel zcela jinak. Nemyslím teď zrovna výlet právě teď, protože počasí opravdu k ničemu moc neláká, ale třeba letní akci. Vždyť se nám to spojení mezi Mělníkem a Prahou zase zkvalitnilo.
A tak tu je jeden takový tip, který vás třeba osloví. Na Mělníku jsme letos oslavovali osobnost císaře Karla IV. , ale nemůžeme také opomíjet krále Přemysla Otakara II., který o 100 let dříve udělil Mělníku dne 25.11.1274 podíl z labského obchodu na dobudování obce, což je bod, od kdy je Mělník považován za město. A velké osobnosti našich dějin bylo věnováno i poslední číslo Živé historie, se zaměřením na tehdejší územní rozsah středoevropského království a panovníkův skon v bitvě na Moravském poli.
Moravské pole je přilehlá část rakouského území při řece Moravě, které je na severu ohraničeno moravským městem Břeclav a na jihu de facto soutokem řek Dunaje a Moravy. Jde poměrně o rovinaté zemědělské území, kde můžeme spatřit hned čtyři body významné historie. Kromě vítězné bitvy u Kressenburgu z roku 1260 ( nedaleko soutoku Moravy a Dunaje), a bohužel slavné tragické porážky našeho krále dne 26.8. 1278 u Suchých Krut .....
.http://www.iereus.wz.cz/zajimavosti/moravske_pole.html, ještě v dějinách narážíme na zprávu, že zde pobýval na konci první světové války poslední habsburský český král Karel I.., který již nestihl i díky své vladařské nevyzrálosti zachránit monarchii, byť měl údajně na rozdíl od svých předchůdců vztah k Čechám, k politice míru, a jako mladík sloužil dvakrát v posádce v Brandýse nad Labem. A v neposlední řadě musím vzpomenout i bájný hrad Děvín nad soutokem řek Moravy a Dunaje.
Mimochodem, víte že i Sicílie patřila asi 10 let rakouským Habsburkům ?https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_Rakouska
Jak už to tak bývá, tak každý dotyk s něčím může být inspirací. Nejprve pohleďte třeba na výše zmíněnou webovou adresu, která vás seznámí s oběma bojišti, která vedla k úspěchu i tragickému pádu našeho slavného krále. Pokud vás to inspiruje z nějakého důvodu k návštěvě, tak se musíte rozhodnout, jak to provést. Ono je to totiž z Břeclavi k Dunaji ještě nějakých 80 km, což není málo a vlaky jsou v Rakousku aspoň pro nás trochu finančním luxusem., až na malou vyjímku v působnosti i speciální jízdenky Moldau-Donau poblíž Lince.
Snad právě proto, že díky fantastické Jízdence na léto jsem v nedávné minulosti navštěvoval Břeclavsko, tak se našla určitá inspirace. Což se takhle odvážit v železniční půjčovně jízdních kol v Břeclavi si půjčit nějaký ten dopravní prostředek ? Představa je asi taková:
Z Mělníka odjezd rychlíkem v 5.32 do Kolína, kde jste v 6.38. Odtud pokračujete v 6.59 vlakem EC Porta Moravica do České Třebové ( 7.59 příjezd). Sem přijede z Prahy v 8.21 RJ71 Gustav Mahler, který vás v 9.52 dopraví do Břeclavi. Ten pokračuje do Vídně a Grazu, ale to už nás nemusí zajímat.
Jak sami vidíte níže v odkazu, tak půjčení kola ve stanici Břeclav je jednoduché a je tam těch půjčoven více. Jednu jsem viděl například i v opuštěném nádraží Lednice, kde kvete jen muzejní provoz. Zaplatíte asi 1000 Kč zálohy ( ta vám bude vrácena) a zhruba 160 Kč půjčovného. Není v našich možnostech jet 80 km k Dunaji a zpět, ale do Suchých Krut je to jen něco málo přes 30 km, což znamená celkem něco mezi 60-70 km. Na místo, kde tedy náš král tragicky zahynul, tak můžeme úplně v pohodě dojet po rovince a po cyklostezkách za nějaké dvě, až dvě a půl hodiny.
http://www.ceskedrahy.cz/tiskove-centrum/tiskove-zpravy/-23667/
Dnes už můžeme jet domů z Břeclavi dokonce až ve 20.07 RJ Mozart, který přijede do Prahy ve 23.15. Pokud nezkusíte autobus a zůstanete věrní Jízdence na léto ( 14 vybraných dní cestujete po celé republice za paušál, který byl loni 1200 Kč), tak vám jede v 0.16 vlak do Mělníka s příjezdem v 1.13. Všimněte si, že pokud budete chtít, tak vlastně můžete na Břeclavsku, potažmo v Rakousku strávit celých 10 hodin času, což čas potřebný k pohodlnému ujetí 65 km převyšuje asi o pět hodin.
Pokud se tedy povede počasí, tak může jít o pěkný kombinovaný výlet s dostatečnou časovou rezervou, kterou můžete řešit až v místě dávné historické bitvy. Dokonce se tu prý i jednou v roce koná rekonstrukce této pro nás smutné bitvy.
Tolik tedy k možnému jednodennímu letnímu cyklo-vlakovému výletu. A kam ale teď v zimě ? Opět stačí jen nápad. Zajeďte si třeba autobusem ( Mšeno, nebo Kadlín přes Mělnické Vtelno) do Zahájí, vžijte se do časů partyzánů a vykročte Řepínským dolem k zemljankám. Z Mělnické Vrutice už je pak celá řada možností. Před mnoha lety jsem to však vzal přes Horní Harbasko a Hostín do Záboří, a po Turbovickém hřebeni na Mělník.( modrá, žlutá, zelená.) Počítejte asi se čtyřmi až pěti hodinami chůze.
neděle 25. prosince 2016
Knížka Mělník na starých pohlednicích I. se povedla. Panorama před 35 lety a dnes. Železniční dárek.
Pozor, na konci článku je aktualizace !!
Je krásné, když může člověk něco pochválit a ta situace je zkrátka tu. Knize Mělník na starých pohlednicích I. jsem zde dělal opravdu slušnou propagaci, když jsem jí věnoval již jen před slavnostní vernisáží v listopadu celé tři články. Jak jsem se již zmínil při vernisáži, tak jsem do ní mohl prvně nahlédnout až včera večer :-) a musím se přiznat, že jsem ji už polovinu nejen prohlédl, ale rovnou i přečetl.
Ano, slyšíte správně. Autoři knížky se neomezili jen na publikování vlastních pohledů , ale Martin Klihavec ( kronikář města), si s knížkou zcela oprávněně pohrál. Na plno se projevil jeho zájem o historii a kde bylo třeba, tak si vypomohl i další literaturou od již zkušených historiků, kteří o městě již různé publikace napsali. Čtenář se tak díky takovému přístupu dozvídá o Mělníku u jednotlivých pohlednic nejen zajímavé informace ohledně vlastní pohlednice, ale i mnohé z historie. A pokud, se náhodou nedočtete, kdy přesně zmizelo podloubí z druhé strany náměstí Míru, nebo kdy vůbec vzniklo podloubí na Mělníku, tak vůbec nezoufejte, protože to se myslím píše zase v knížce Mgr. Renaty Špačkové s názvem Mělnická zastavení I., která se dá také jistě ještě tuším v info centru a v muzeu sehnat.
Co je opravdu na knize krásné, je fakt, že skutečně nejde o žádné malé obrázky, ale byť jsem to neměřil, tak velikost obrázků se minimálně blíží skutečné velikosti pohlednic. Dále je kniha pěkně sestavena po určitých lokalitách a v časové posloupnosti jednotlivých pohlednic z daného místa.
Jedna věc mně tedy nepatrně radost neudělala, ale rád ji Martinovi prominu :-). V části, která je věnována náměstí Míru a zastřešené studni, je zmínka, že speciálně barevný obrázek studny najdete na obalu. To je sice pravda, ale ten je trochu jako-by nedoostřený. Další obrázky zastřešené studny najdete například ještě na informačním panelu ve vstupu do radničního dvora, a pokud se vám tam nechce, tak je najdete i zde na ...http://mujmelnik.webzdarma.cz/Studna.html
Závěrem lze tedy již v tuto chvíli říci, že se to dle mého mínění jednoznačně povedlo a je krásné, že se nám zcela po zásluze na Mělníku rodí takové krásné knihy o našem městě. Vždyť celá řada měst měla své kvalitní knihy již v 80. letech 20. století. Nutno je však připomenout, že za každou činností je třeba hledat minimálně jednoho člověka, který má určité podmínky i chuť, a to není vždy snadné.
Nedávno jste měli možnost spatřit zde na Soutoku dva obrázky Mělníka z roku 1981 a lze říci, že jde také již o obrázky historické. Vždyť 36 let v životě člověka není málo. Zrovna včera jsem zavítal do stejných míst a napadlo mě, že bych to mohl vyfotit dnes.( až na to počasí) Vy tak můžete porovnat obě panoramata níže a sami vidíte, jak se ten Mělník za tu dobu změnil. Přibyly panelové domy, na pole se dostala nová zástavba, a také prostor sila, se rozrostl.
To je tedy dnes vše, a pokud jste fandové do železnice, tak jen připomínám, že na webu ,, z okna vlaku" ( odkaz jsem zde již publikoval), se můžete již svézt po naši trati 072 a částečně 231, jak bylo v časopisu slibováno. Zřejmě vánoční dárek. Jdu na to :-)).
Aktualizace 25.12. ve 22.40:
Dočteno až do konce. Skutečně jde o nádherné dílo. Pokud vezmu v potaz ,že člověk prvotně přijímá a obdivuje obraz, (efekty vizuální,) a pak teprve slovo, tak je vlastně knížka tou nejlepší učebnicí k tomu, aby si občan města a okolí našel cestu k určitému pocitu sounáležitosti s dějinami tohoto města. Autorům patří obrovský dík a ačkoliv jsem od roku asi 2000 už navštívil řadu výstav a viděl mnoho pohledů i fotografií také elektronicky, tak jsem opravdu objevil fotografie, které potvrzují slova autorů, že tu čtenář najde i pohlednice pro něj dosud neznámé. Upozorňuji čtenáře, že v knize nejsou jen fotografie z přelomu 19. a 20. století, jak jsme zvyklí vídat na výstavách, ale setkáte se v ní i se snímky z 2. světové války.
Když Martin Klihavec na vernisáži prozradil, že první díl bude o nejužším centru, tak jsem se domníval, že zřejmě zůstaneme nanejvýše v prostoru, který ohraničují středověké hradby a cokoliv navíc bude spíše bonus. Radostnou zprávou tedy je, že už tento první díl zabírá území nesrovnatelně větší.
Závěrem bych si snad jen dovolil poznamenat, že tato převážně obrázková kniha, by neměla ve vaší knihovně chybět zrovna tak, jako loňská kniha Na Mělníku ( současné fotografie). Jenže to nelze takto zcela vyslovit, protože i dříve bylo o našem městě vydáno spousta vynikajících publikací, kde také nechybí historické záběry, ale jsou orientovány zase více do hloubky historických znalostí, nebo nemohu opomenout doslova osobní zážitky z pera loni zesnulého Františka Purše. A to jsem zůstal v tomto článku jen u současných historiků.
Takto nyní vypadá most v Okružní ulici v Rousovicích. Kelský biatlon. Zemřela legenda Status Quo.
Milí čtenáři, mám asi 25 minut času, než se vydám na takovou tu povinnou návštěvu, jak to všichni jistě znáte. Ale je tu něco ze včerejšího dne, co lze nabídnout. Nejprve si můžete prohlédnout, jak nyní vypadá most v Okružní ulici ve Starých Rousovicích.
Další snímek je pozvánkou na Kelský biatlon dne 30.12. Následuje zastávka v centru.
A pak jedna velmi smutná zpráva pro fanoušky legendární skupiny Status Quo. Včera zemřel Rick Parfitt, který byl výraznou postavou kapely. Na víc už nemám nyní čas. Pěkné prožívání svátků.Whatever you want ? https://www.youtube.com/watch?v=5QNJXAHayTc
http://www.statusquo.co.uk/
Tak snad aby to bylo komplet, tak včera kolem půlnoci přilétla další zpráva o konci jedné hvězdy popu 80.let. George Michael, se dožil 53 let a dalo mi asi hodinu práce, než jsem našel píseň, která se mi kolem roku 1985 od něj nejvíce líbila. Tehdy šlo ještě o skupinu Wham a skladbu I don't want you freedom....
https://www.youtube.com/watch?v=MMjhsc05ngU , kterou nelze zaměnit se skladbou Freedom.
středa 21. prosince 2016
Vánoční přání Soutoku, Mělník před 36 lety a budoucnost Karlova náměstí ve čtyřech etapách.
Milí čtenáři, tak tu máme opět po roce Vánoce a zase jsme všichni o další rok starší a doba také pokročila dále. Pan Lojka si na svém facebooku věnovaném především historickým fotografiím Mělníka tak trochu postěžoval, že na své přáníčko věnované čtenářům stránek jen těžko sháněl nějakou fotografii, se zasněženou vinicí a mělnickým zámkem, až ji použil z jiného zdroje.
Ano, je to k nevíře, ale Mělník v 70. letech 20. století vypadal úplně jinak, než ten dnešní a to i pokud jde o počasí a samozřejmě o dopravu. Bývalo naprosto běžné, že se v zimě uzavřela ulice Kpt. Jaroše, nebo Vodárenská ulice pro sáňkování. S běžkami také nebyl problém. Vždyť pole směrem ke Chloumku měla dostatečnou pokrývku a před několika málo lety, se mi také vzácně povedlo kdesi za Blaty potkat běžkaře. Pokud jste si ovšem chtěli trošku zajezdit na lyžích s kopce a nechtěli jste nikam daleko na hory, tak se to zkoušelo podle náročnosti každého všelijak. Vždyť i dnes najdete nějaké vleky mezi Romanovem a Rájem na Mšensku, nebo si pamatuji na jednu rokli v obci Jestřebice, kde si mohla děcka tak trochu připadat, jako na cvičné louce v Harrachově.
Soutok zde relativně nedávno ( únor?) sice měl fotky ze zasněženého Mělníka, ale tehdy jsem článek věnoval sněhulákům a vyfotit zasněženou vinici mě ani nenapadlo. To jsou právě ty případy, kdy člověk zalituje, že něco prošvihl, o kterých jsem tu nedávno psal. Ale, situace se dá mnohdy ještě nějak zachránit .-).
Vánoce, to je také Ježíšek a dárečky, a tak jsem zalovil v archívech, a ještě se něco našlo. Toto panoráma je asi z roku 1981. To se ještě mnohdy fotilo na černobílý film, a pokud jste chtěli panorama, tak jste si to třeba takto museli podlepit lepenkou, která po letech udělala své.
Všimněte si, že ta pole od Světické ulice směrem na vrcha ( směr Velký Borek-samoty) jsou ještě holá, bez různé novostavby, která tam roste, jak houby po dešti. Také ta nárožní stodola téměř na okraji snímku již dnes nestojí. Na vrchním panoramatu zase můžete vidět i dnes již nestojící komín cukrovaru a pochopitelně dnešní gigantické sídliště Sportovní je vzdálenou budoucností.
To tedy můžete brát po tuším loňském snímku odkrytého zimního stadionu, tak trochu, jako takový dárek Soutoku pro vás, kteří máte k Mělníku a jeho minulosti vztah.. Abych však aspoň trochu navázal takovou vánoční atmosféru, tak jsem zalovil ve sbírkách, kde mám kromě pohledů také různá vánoční i novoroční přáníčka od svých dopisovatelek z 80. let 20. století. Mám tu i krásné zimní pohledy od Josefa Lady, ale to doufám snad každý zná :-)). Inu, doba bez internetu a jen s klasickou poštou měla také něco do sebe. Vše má svůj rub i líc.
A nakonec bych vás rád pozval na stránky iSoutoku, kde asi trochu předběhli čas, jak píší. Určitě je teď dost času na to kouknout, můžete se vyjádřit v diskusi na webu, nebo si téma přenést na Mělníček. Tak nějak by se asi mohla vyvíjet akce Karlovo náměstí a prostory k poště. Nechci dělat unáhlené závěry, ale byť tu vždy nějaké budovy stály, tak se mi líbí spíše ty obrázky z první fáze výstavby, které jsou plné zeleně., než útvar budov s troškou zeleně uprostřed. https://www.isoutok.cz/
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)