neděle 27. února 2022

Posledními viditelnými změnami v Rybářích je přesunutí mola výletní lodi do blízkosti mostu a vznik placeného stanoviště kotvení lodí na původním místě. Je to dobré znamení z Polabí ?

 


Když se řekne městská čtvrť Rybáře a současnost, tak si mnozí představíme poměrně velký prázdný prostor u řeky Labe, kde ještě relativně nedávno kotvily zprvu pouze zahraniční osobní lodi a cestující zde mnohdy nasedali do moderních zájezdových autobusů, které je možná na čas vysadily na Karlově náměstí, aby se rozhlédli do kraje z parádních vyhlídek poblíž zámku, a pak je odvezly do Prahy.

Později se tu v sezóně objevila místní výletní loď, a tak tomu bylo až do nedávna, kdy se zjistilo, že by tu například při Mělnickém vinobraní mohlo být stanoviště výletních vrtulníků, a že by se zde mohly konat i různé společenské a kulturní akce, kterým až dosud předcházelo na jaře pouze tradiční topení Morany ( loučení se zimou a vítání jara).

Místní, kteří jsou zvyklí, že kultura města byla vždy především na kopci v centru, tak občas tvrdí, že je to vše zřejmě dobrý nápad, ale že jim to prý stejně tak nějak připadá poněkud z ruky. To je však tak spíše proto, že toto město není na rovině, kde se na vzdálenosti moc nekouká a ani tu nejsme moc zvyklí žít u vody, ač naše město je u vody stejně tak, jako další města u řeky Labe, kde jsou v blízkosti řeky četné gastronomické služby a sportoviště, ale i kulturní prostory, jako letní kina i přírodní amfiteátry.


Občas se objevují zprávy, že se v Rybářích začíná něco budovat, a tak jsem se v dnešním krásném slunném dni rozhodl, že bych se do těchto končin mohl po delší době také podívat, abych byl tak trochu v obraze.


Opět se mi naskytl krásný pohled na naši dominantu, vinice pod ním i krásnou vyhlídku, která získala jméno po velkém cestovateli  Enrique Stanko Vrázovi.




Rybáře mají se svými malinkými domky a touto upravenou silničkou pro osazení protipovodňové bariéry své osobní kouzlo. Myslím, že tato místa stojí za občasnou procházku, byť řada lidí většinou zahne pod schody ke klubu vlevo, sejde opatrně další schody u veslařského klubu dolů k řece a vydá se proti proudu řeky do polabské přírody těsně pod městem.


Následující snímky prostě jen dokládají romantiku těchto míst a člověk jako všude jinde najde občas i něco trošku neobvyklého, ale nikoliv ojedinělého, jak uvidíte na 3. - 5. fotografii pod tímto odstavcem.








Díky procházce jsem tedy zjistil, že se nám stanoviště výletní lodi přesunulo blíže k městu ...


..... a původní místo zaujala reservace kotvení lodí níže na obrázku.


Nemohu si odpustit impozantní záběr na naši dominantu, která se odnikud neokouká ...


....a nyní již vidíte to placené molo v celé velikosti.


Zavadil jsem zde i o jistý druh pouliční tvorby a bohužel to bylo ze všech stran již shora nějaké opadané.



Pak jsem si vyšlápl zase jinou cestou do centra, aby mě na konci pomalého výstupu čekal tento pěkný sympatický a jednoduchý ukazatel směru k přístavu, kterému jsem neodolal.


Když se dívám do statistik blogu, co čtenáři navštěvují, tak to jsou někdy třeba vedle nejnovějších článků i články staré 7, nebo 10 let. Protože je to blog a blogeři se rádi o lecčems rozepisují i více do šíře, tak sám někdy vidím, jak jsou některé informace třeba v dopravě, nebo v technice v těch starších článcích už téměř zavádějící. Tedy, například na rozdíl od místa výletu, které se v podstatě moc nezmění, ač třeba služby na místě již ano.

Vždyť tu momentálně dnes máme výhodné integrované jízdenky, jízdenku na léto, ale i nové technologie třeba v oblasti příjmu rozhlasu atd. Dokonce jsem zjistil, že dva roky po mé návštěvě nejsevernějšího bodu naší republiky dostalo toto místo zcela novou podobu. Vše se mění.

Dnes se tu ještě někde v článcích díváte na snímky mobilních buněk s plakáty covidu -19, ale žijeme již novým a mnohem horším nebezpečím. Nikdo se nediví, proč visí na balkonu mělnické radnice právě tyto tři vlajky. Sice jsem se vždy tak trošku divil, co tu láká čtenáře navštěvovat již starší a neaktuální články, ač to jistě potěší, ale teď se vůbec nebudu zlobit, když sem nějaký čtenář v budoucnu zabloudí, uvidí tu fotku a řekne si, že je dobře, že už je to všechno zlo a napětí za námi.


Prošel jsem jednou z našich nejhezčích ulic zpět na vyhlídku, ....


.... abych se tentokrát podíval do Polabí. Když se podíváte na Spolanu a vzdálenost k levému okraji fotky rozpůlíte, tak zřejmě spatříte to, co jsem přiblížil.


Netroufám si říci, že je to zrovna sluncem ozářená střecha překrásného kostela Nanebevzetí Panny Marie ( 28.9.2021 zde) ve Staré Boleslavi, ale prostě se tam tento úkaz objevil. Nechť je dobrým znamením pro příští časy.

Dlouho jsme už neměli nějaké milé pěkné autíčko, tak tady je. Bylo by fajn, kdyby přišel zase nějaký kemp s veterány, nebo Lobeč s anglickými sporťáky, co říkáte ?

Přeji vám pokud možno pohodový vstup do nového týdne, kdy únor vystřídá již téměř jarní březen !

Přemostění trati je největším efektem druhé části obchvatu města Mělníka. Pilíře mostu již míří vzhůru. Svoji základní podobu má již i severozápadní kruhový objezd s částí ochvatu. Fotogalerie.

 

minulém článku jsem zavadil o téma obchvatu Mělníka, což mě vlastně samotného motivovalo k tomu, abych se na pokračování prací osobně podíval. A vyvíjí se vše podle plánu. Podle informací z Týdenního zpravodajství města Mělníka by totiž mohla být druhá část obchvatu dokončena koncem letošního roku.

Již v květnu by se mělo uskutečnit usazení mostu nad tratí a v červnu má být doprava vedena  přes tento kruhový objezd ( na obrázku). Zatím probíhá provoz na státní silnici číslo 9 ve směru Pšovka  kruhový objezd - Liběchov za tímto budovaným objezdem na pozadí fotografie.





Vzhůru se nám také již rozeběhly nosné pilíře budoucího ocelového mostu..








Z mělnických jatek již zůstalo jen několik památečních fotografií.

V příštím článku zavítáme do čtvrti Rybáře.

sobota 26. února 2022

Kronikář města a předseda MOOS Martin Klihavec udělal opět Mělníku krásnou reklamu. Jaké filmy a seriály se dosud točily na Mělníku ? Řada spojů již jezdí přímo nově až do Varnsdorfu. Rádio pro Ukrajinu.

 

Mám vždy radost a nejsem sám, když se mé rodné město, ve kterém žiji již hodně přes půl století blýskne v televizi. Sice dnes zřejmě díky internetu není televize tím, čím byla za dřívějších časů, ale starší generace si navykla sledovat vedle internetu tento druh domácí kultury.

V dávné minulosti byl Mělník nejčastěji v hlavních televizních zprávách v den Mělnického vinobraní. Později si vzpomínám i díky vzpomínkovému  televiznímu programu ČT3 na soutěž Moje město, tvoje město, která měla několik dílů a tuším, že hned v prvním dílu někdy snad v únoru 1981 soutěžil Mělník s Prahou 8 ? Ten náš díl jsem novodobě s našim městem neviděl ( na název soutěže jsem tam občas narazil), ale matně si po 42 letech vzpomínám, že to končilo vítězstvím Mělníka, když se před kulturním domem konal nábor dobrovolných dárců krve, který rozhodl o našem vítězství.


Mělník pak proslavil hlavně seriál Básníci, ale natočilo se toho zde mnohem více. Když kliknete na adresu ... https://www.filmovamista.cz/lokalita ...., tek jen přímo pro město Mělník na vás vyskočí na mapě filmových míst neuvěřitelná číslice  197 . Ten internet je neskutečný pokrok. Dříve jste koukali třeba na seriál pro děti Létající Čestmír, nebo na film Mys dobré naděje a přemýšleli jste, co se tu všechno už jen točilo.

Dnes kliknete na net a máte tam do pár minut jasné důkazy, když máte podezření, že je vám nějaké filmové místo v ČR podezřele známé. Někdy to pro vás může být dokonce motivem na výlet, ale pozor na zklamání ! Nevýhodou toho všeho je, že filmaři dokáží vytvořit téměř úžasné místo, které však ve skutečnosti vypadá zcela jinak.


Mělník se v relativně nedávné minulosti objevil v televizi mnohokrát. Když pomineme reklamy, seriály, filmy i dokumenty, tak se dostáváme k reportážím a třeba vás pak i udiví, jak už dlouho máme ve vedení města to stejné vedení. Jenom MVDr Ctirad Mikeš je například ve vedení města již od roku 2010 ....


Tady narážím tuším na povodně 2013, kdy jsme mnozí stanuli za zámkem a pozorovali jsme mimo jiné, jak zde s panem starostou natáčí televize reportáž k povodním. Asi tedy nešlo o povodně v roce 2006, nebo dokonce v roce 2002. Relativně nedávno to byl místostarosta  PhDr Milan Schweigstill, když slavnostně otevřel cyklostezku dole u řeky na Polabí.


Velikou reklamu však našemu městu dělá pan Martin Klihavec, který zastává několik funkcí. Ještě teď mám v paměti významné okamžiky, kdy nejen otevíral v roli předsedy MOOS po dohodě s majiteli vždy na jeden den některé středověké sklepy, ale dokázal pozvat před mimořádnou akci třeba i představitelé nějaké televizní společnosti, nebo Českého rozhlasu, což nám dovolilo nahlédnout do prostor ještě před dnem oficiálního otevření konkrétního prostoru.

Tady je hrozná škoda, že se situace ani za nějakých nabídek  představitelů města majitelům nepohnula dále pozitivním směrem, protože mělnické sklepy jsou ceněny návštěvníky opravdu vysoko a zvláště snad velký komplex pod Palackého ulicí ....



Martin Klihavec však není jen předseda MOOS, ale také nejúspěšnější mělnický kandidát posledních komunálních voleb, sběratel a vystavovatel  historických pohlednic města Mělníka, autor i spoluautor několika knížek na témata týkající se svého hobby i Mělníka, návrhář upomínkových předmětů našeho města a v neposlední řadě i kronikář města Mělníka.

Vzhledem k tomu, že řada z nás má své zájmy rozprostřené hodně do široka i mimo dění týkající se našeho města, tak jeho aktivita je až neuvěřitelná. Neskutečný zápal zejména v oblasti historie města Mělníka tak občas přináší velké zásluhy, které to však nemají v dnešní době zrovna lehké. Když totiž pominu fakt, že čas vždy přinese nějakou veřejnou popularitu, která v některých případech časem upadá v zapomnění, nebo může i zevšednět, jako návštěvy mělnické středověké studny ( s vyjímkou knižního zaznamenání), tak ji někdy i něco zastíní.

Někdy je to přirozený nezájem občanů o téma, protože každý je zapálený pro něco jiného. Někdy to může být momentální situace ve společnosti, která zastíní jinak běžně sledovaná témata. To byl tak trochu případ právě soutěže Inkognito, kde musely známé celebrity uhádnout, čím se Martin zaobírá. Trochu to připomíná soutěž O poklad Anežky České s Markem Ebenem, kde zase někdo představoval historickou osobnost na zámku, kde se díl seriálu natáčel a ostatní hádali.

Jen proto, že jsem si poslední dobou tak trochu nadějně oblíbil seriál ZOO, ač je tam těch otevřených příběhů až moc a nic se zatím neuzavírá, tak jsem zahlédl upoutávku na následující pořad a v ukázce jsem ihned poznal Martina :-). Vězte, že v době, kdy snad oči všech lidí hledí k vážné politické situaci, tak tenhle pohled na Martina s Mělnickou kronikou v ruce, který horlivě vysvětloval, co práce obnáší, tak mě vskutku potěšil.


Mám někdy pocit, jako kdybychom v současnosti především sledovali dvě věci. Tou jednou je obchvat Mělníka. Spousta lidí nadává na zácpy a fronty aut, a chodci na nemožnost přecházení prakticky jediné důležité dopravní tepny, kde se objevují na některých místech i automobily, které tu nemají co dělat a devastují svojí váhou komunikaci i kruhové objezdy.

Je už asi jedno, kdo zavinil, že se tu několik desítek let nic nedělo, nebo zda měli být zástupci města v historii dávné i nedávné nějak důslednější, ale všichni již čekají, kdy aspoň druhá etapa skončí. Skoro by se dalo říci, že místní veřejnost již tak nějak vyhlíží to, co jistě přijde s velkou pompou v nějakém budoucím čísle Mělnické radnice a přinese to Mělníku i další popularitu na televizních obrazovkách :-).

Zatím ale aspoň občas někteří hledíme na ty kolony, pokud v nich nemusíme stát a díky tomu tu mám pro vás další zajímavost. Všiml jsem si, že autobus číslo 400 měl nad okny nápis Rumburk, a protože mě jízdní řády občas zajímaly a zajímají, tak jsem správně tušil, že něco nehraje.

A jak vidíte, tak nám linka 16. ledna 2022 změnila jízdní řád a hromada spojů již nekončí v Novém Boru, ale pokračuje bez nutnosti přestupu do Varnsdorfu, nebo vyjímečně do Rumburku.

To snad může zajímat ty, kteří rádi cestují, jezdí na výlety, nejsou zcela závislí na automobilech, nebo i účastníky Kčt-vht Mělník, kteří nedávno takový výlet touto linkou podnikli.



Ilustrační foto z prosince 2021. Dnes jezdí autobus do Nového Boru a dále z čísla 3. Do Prahy-Střížkova k metru  ze stanoviště číslo 1, odkud jezdí rovněž především linky 369 a 349 do Prahy-Ládví.

Tou druhou věcí, kterou nyní sledujeme je válka. Je to jistě důležitější událost, která by všude jinde byla asi na samém začátku článku, ale lidé si zcela logicky kliknou na www.seznam.cz , kde mají to nejaktuálnější minutu po minutě (podívat na četné televizní zpravodajské programy) a sem se jdou rozptýlit nějakým jiným téma, nebo zajímavostí.

To mi všechno prozradí statistika webu.  Prostě ten covid-19, občasná agrese v názorově rozdělené společnosti na cokoliv, otravná nemastná zima, neuvěřitelné větrné počasí a nakonec ještě ty neuvěřitelné události, které se na naši společnost od čtvrtka teď v době pomalu očekávaného jara valí, tak je to pro lidi náročné.


Vždyť ještě nedávno lidé při vzpomínkách říkali, že rozhodně na začátku nečekali, že covid-19 bude takovou dlouhou záležitostí s mnoha nepříjemnými nařízeními, a že nikdo neví, co to všechno přinese za následky. Teď už není covid- 19 number 1 a otázka zůstává.

Tak tedy nějaká zajímavost k téma, o kterou jsem prakticky také náhodně zakopl na stránkách webu mých zájmů a třeba to může někoho zajímat.



Možná si ještě pamatujete, že na konci loňského roku vypnul Český rozhlas své středovlnné vysílače a byly tu články i důvody, proč k tomu došlo. Dlouhé a střední vlny se sice šíří zejména za noci daleko, odolávají terénním překážkám i zástavbám, ale jsou velmi náchylné na různá průmyslová rušení, nejsou takové vysílače mnohdy ekonomicky výhodné a na delší vzdálenosti mají i různé úniky, 

Náš mladý posluchač, kterému šlo především o kvalitu příjmu hudby i slova, než aby obdivoval vzdálenost k vysílačům, tak již v 90. letech poměrně brzy zakoupil přijímače pro příjem VKV (FM), které převládají dodnes, ač už jsme v digitální a internetové éře. My, kteří se zajímáme v nějaké míře o rozhlas všeobecně, tak pochopitelně občas na SV i DV zavítáme ( pokud nám to doma průmyslové rušení dovolí) a zjišťujeme, co tam lze ještě naladit.


Posledním rozhlasovým hitem jsou rádia pro lov DAB+ / FM.   Zatímco většina obyvatel se raduje z každého obvykle tuzemského multiplexu ( soubor několika rozhlasových stranic), který se jim podaří do nových právě zakoupených přijímačů díky okolním vysílačům doma dostat, tak četná odnož radioamatérů si lebedí při podmínkových dálkových záchytech. Bádensko je poměrně vzácnost, ale jednou za čas se dá i na mělnické vyhlídce za zámkem ulovit jeho muxy a programy se slade show ( obrázky ze studia, hostů, krajiny, obaly desek, textové zprávy, tabulky počasí i třeba měnový poměr financí).


A není to nezajímavé, protože u nás ještě zůstalo v pásmu SV několik soukromých stanic s menším oblastně postačujícím výkonem a zejména za hluboké noci k nám pronikají stanice z Rumunska, Itálie, Španělska a  i slabé anglické vysílače. Někdy pak naladíte i Alžír, Egypt atd. Když vám to doma nejde, tak aniž potřebujete pro vše výše jmenované anténu, tak mnohdy stačí vyjít někam s rádiem ven, kde není ono průmyslové rušení, které způsobuje chrčení, nebo zcela nemožnost stanici poslouchat.

Mnozí opravdoví radioamatéři pak v terénu natahují 10 - 20 metrů dlouhé drátové antény, na které pak lze za určitých technických podmínek zejména v pásmu SV zachytit třeba i stanice z Brazílie a USA ( většinou nad ránem), ale to jsou většinou opravdoví fandové rozhlasového éteru, které zaručený internetový příjem doslova nudí. To je vlastně podstata celého tohoto hobby, že ulovíte něco, co nejde každý den, co je třeba i daleko, nebo je to doslova náhodnou vzácností.


Dokonce i v pásmu dlouhých vln ještě zůstalo v Evropě několik málo stanic, ale ty jsou ještě hůře v průmyslovém rušení slyšitelné, než ty na SV. jaké to jsou ? Máte je na konci tabulky ....


Dělal jsem mimochodem nedávno v prosinci pokus a bylo to oproti roku 2005 celkem zklamání, protože na DV jsem místo všech stanic i Alžíru díky rušení naladil snad jen frekvenci 225 kHz z Varšavy. Tak silné rušení tu zkrátka již je od všelijakých průmyslových přístrojů z okolí a ven se mi kvůli pokusům na DV a SV nechtělo a ani mě to zatím nenapadlo.

 Tam se ostatně chodí zejména kvůli lovu zahraničních vysílačů v pásmech DAB+ a FM, abychom si pak o úlovcích  na webech povídali. Vzácně se však probírá i to SV a DV, když je,, okurková sezóna" a není nic nového, nebo vzácně vzdáleného k ulovení. Nicméně jsem včera objevil článek, který může vedle internetu třeba někoho zajímat ....


To je tedy v tomto článku vše, a protože nerad něco slibuji a raději překvapuji, tak vám přeji příjemnou sobotu !





úterý 22. února 2022

Dnešní magické datum lákalo k mimořádnému článku na aktuální téma, které se vždy řeší někde nějak jinak.

 


Článek je na svém konci aktualizovaný dne 23.2. o zajímavé odkazy.

Máme dnes takové krásně magické datum, že si jej musím s dovolením rád napsat. Dnes tedy je 22.2.2022. Jenom jsme ve 2.22 hodin mnozí spali., ale ještě bude těch dvojek více ve 22.22 hodin večer :-) To by tedy chtělo  jenom tak bez velkého rozmýšlení zkusit napsat aspoň nějaký malý článek. Co říkáte ?

On ten základ nedá ani moc přemýšlení. Spousta lidí si tak dnes posteskla : ,, Sotva jsme se zbavili covidu-19, tak už tu jsou zase negativní mediální články o situaci na východě Ukrajiny." Tam je teď upřený asi pohled celé Evropy a několika dalších států, které jsou světovým pojmem.

Naťukl jsem tu vlastně již posledně téma  národnostních menšin ( třeba i na Slovensku), ale všiml jsem si, že jak se začaly objevovat  na netu články zavánějící možnou válkou, tak lidé nad konfliktem začali více přemýšlet  a diskutovat o něm. Tedy, řekněme, že se i mnoho lidí zahledělo do historie a zavzpomínali, jak to tenkrát bylo u nás, když i zde žila do té doby prý celkem v pohodě i u nás podobná menšina.

Vcelku jsme se toho v dobách míru o ni tolik nedozvěděli, protože žijeme v současnosti ve státě, kde je to téma takříkajíc mimo mísu a navíc si člověk mnohem více všímá chvil, kdy přichází nějaká ta bouřlivá doba.

A tak spíše jen tušíme dle vyprávění těch nejstarších obyvatel, že spolu sice lidé žili v míru, pořádali například společné pašijové hry a byla tu různá smíšená manželství, ale na druhou stranu asi nějaká určitá rivalita existovala, protože se občas dočítáme, zda rozhlednu postavil nějaký český turistický spolek, nebo německý turistický spolek, či zda šlo o český, nebo německý tělocvičný spolek a totéž se nám přenáší do školství i kultury, kdy zase bývá zdůrazněn ochotnický sbor, titul hry ( opery, operety) i jazyk představení.

Tady se sluší snad připomenout knížku Dějiny Liběchova od Jana Kiliána ....

https://www.databazeknih.cz/knihy/dejiny-libechova-203088

...., která nám připomíná zde v Mělníku dějiny našeho nejbližšího městského souseda, kde byl ještě naposledy před 77 lety úplně jiný svět, kde vedle sebe žily dvě národnosti. Tam se pak objevuje ta občasná soutěživost, společné akce, ale i situace, kdy část obyvatelstva podléhá zahraničním médiím.

Takový ten první opravdu velký konflikt nám připadá již takový někdy až moc vzdálený a celkem chápeme, že na území ( rozuměj naše pohraničí), kde převládalo jiné obyvatelstvo, tak nebyl žádný zájem, aby vznikla Československá republika, ale s druhou republikou už je to přece jen jiné.

Zejména mužská část trpí takovým zvláštním zájmem o druhou světovou válku, a že si nevymýšlím, tak o tom svědčí všechny ty tituly časopisů rodiny Živá historie, jako jsou ...

https://www.epublishing.cz/military

Pochopitelně se to vykládá, tak trochu, jako takový dobrodružný historický příběh, a i kdyby vás to moc nezajímalo, tak ono je to na těch dokumentárních programech prakticky nejčastější téma. Ale, je jistě dobré vědět, že tu byla nejprve stížnost obyvatelstva tzv. Sudet na špatné zacházení a do našeho pohraničí byli vysláni ze Západu lidé, kteří toto chování měli sledovat a vyhodnotit.

Přestože v rámci ochrany vlastního života opouštěli území Češi, kteří byli ve své republice, tak závěr  všichni známe. Pro zachování míru v Evropě bylo pohraničí odevzdáno velkému sousedovi a stát se změnil v provincii, která přišla o důležitý průmysl.

 Umíte si vůbec představit, že by tehdy někdo vzkázal do Sudet : ,, Pokud se vám v Československu žít nelíbí a nechcete se podřizovat zákonům republiky, tak si běžte ,,domů" za hranice, kam vás to nyní tak táhne ? Nebo, co by se stalo s tím zbytkem republiky, kdyby Hitler netoužil po dalších územích ? Možná by náš okleštěný stát byl další spolkovou zemí ?

Když si vezmeme na mušku to známé vyhánění a vysídlování, tak je nutno říci, že je to těžké. Každý jedinec má někde své kořeny, přátelé, něco tam prožil, možná zasadil strom i postavil dům, a pak vás něco, nebo spíše někdo donutí vše opustit ( u nás rok 38 jedni i 45 druzí), ať už patříte k té či oné straně. Je to neskutečně těžká situace a Evropa ji řešila i v relativně nedávné minulosti již několikrát a vždy jinak. Jen si tak občas na něco z té světové politiky vzpomenout.


Vzpomeňme si třeba na nedávnou vyvolanou snahu odtrhnutí Katalánska od Španělska referendem, kde to nakonec skončilo tak, že se to postupně vytratilo ze zpráv a hlavní aktér akce se musel obávat o život. Jiné to bylo se státy bývalé Jugoslávie, kde už si to zase sotva pamatujeme. Snad jen, že to byly bitvy, kde umírali civilisté, někdy až nechutně, zapojené bylo vojensky i zahraničí a vzniklo nám tu později a postupně povícero samostatných republik na základě sebeurčení.

Prostě se pořád někde něco děje a  historie nám ukazuje, že ty konflikty nakonec z různých důvodů končí různě a najít správný názor je snad i nemožné.

 A aby to ještě nebylo tak jednoduché, tak má každá země i každé území své historické dějiny, během nichž se mění velikost území, množství obyvatelstva i procenta zastoupení dalších národů, někdy i v různých oblastech dané země. Teď třeba myslím jeden z našich pokusných poválečných požadavků na mocnostech, kdy jsme sice ztratili posledních 250 km  území východním směrem, ale pokoušeli jsme se například získat z bývalých zemí Koruny České dnes saskou Lužici.

Aktualizace 23.2. v 17 hodin :

Jaké územní nároky si po obou světových válkách kladlo Československo ?

Při vzniku republiky :

https://is.muni.cz/th/cuo95/Magisterska_diplomova_prace_Varada.pdf

Konec druhé světové války :

https://www.historieblog.cz/2019/01/komentar-ceska-uzemni-nenasytnost/

Snad většina z nás zde žijících občanů jistě slyšela o slávě našich legionářů na východní frontě za první světové války. Snad ta většina i slyšela o našich hrdinných letcích v řadách RAF a bojích na východní frontě ve druhé světové válce. A v rámci ,, evropského míru" jsme odevzdali i pohraničí, což za jistých okolností nemusel být vůbec přechodný stav a dějiny se mohly vyvíjet zcela jinak.

Můžeme spekulovat o tom, zda jsme si nějaké to nárokované území za to vše výše zmíněné nezasloužili a můžeme spekulovat také o tom, zda jsme spíše nějaké to území neztratili, což jistě musel vědět každý člověk žijící na západ i východ od naší republiky, který znal hranice naší první republiky. Vzhledem k tomu, že jsme vždy stanuli po boku vítězných mocností a nejdéle se bojovalo u nás, tak jsme to s nějakým mezinárodním odškodněním zrovna nevyhráli.

O tomto ani nemluvím :

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/historik-jiri-rajlich-o-povalecnem-splaceni-ceskoslovenskeho-dluhu-britanii.A140618_161939_domaci_jw

Nemusí se někomu takové diskuse líbit, zvlášť když jsme navíc bojovali ve vzduchu i za Británii, ale že si nikdo nedělal  v zájmu klidu v Evropě s naší státní hranicí i 20 let starým státem hlavu, tak to je pravda.