Kdysi dávno, když jsem trávil první vojenské Vánoce, tak na mě čekalo velmi milé překvapení v podobě krásné obrázkové barevné knihy s názvem Středočeský kraj, kterou mi zaslal můj zaměstnavatel. Mělnický okres tam byl prezentovaný asi pěti obrázky, z nichž dva patřily městu. Na jednom byl zámek nad řekou a na druhém náměstí Míru.
Muselo utéct dlouhých téměř 40 let, než se také naše město dočkalo samostatné obrázkové hodnotné publikace s názvem Na Mělníku.
Ta publikace se skutečně povedla, protože je nejen plná krásných obrázků současného města, jehož fasády domů často září barvami, ale autoři napsali i zajímavý podařený text. Mimo jiné se v něm píše jistá pověst z kroniky Václava Hájka z Libočan, která se údajně váže k roku 757 a vypráví o jistém přívorském vladykovi, kterého na jedné své procházce zaujal kopec na obzoru.
Vladyka jím byl tak zaujatý, že již za tři dny kázal se na ono místo s družinou přestěhovat a hradiště tam založit. A byla to právě tato pověst, která mě na jaře 2015 motivovala k akci, kterou jsem nazval ,, Po stopách vladyky Beše", a kterou jsem si velmi oblíbil.
Již pátý víkend na samém začátku jara jsem se vypravil vlakem do Všetat, abych se přes Přívory a Turbovický hřeben vrátil domů do Mělníka.
http://soutok.blogspot.com/2015/03/po-stopach-privorskeho-vladyky-bese.html
http://soutok.blogspot.com/2016/03/na-melnik-ve-stopach-privorskeho.html
http://soutok.blogspot.com/2018/03/po-stopach-vladyky-bese-jiz-potreti.html
http://soutok.blogspot.com/2019/03/po-stopach-vladyky-bese-jiz-poctvrte-v.html
Počasí bylo tuto neděli velmi vydařené a vypadalo dost jarně. Vyjel jsem vlakem na jízdenku PID ( 18 Kč) ve 13.04 a již ve 13.15 jsem prakticky vyrážel z tamního nádraží na menší pochod.
Ve Všetatech na nádraží se nachází restaurace, kterou jsem tu již mnohokrát zmínil a je široko daleko známá a oblíbená. Protože jsem se vlaky něco najezdil, tak vím kolik nádražních hospůdek skončilo a i já jsem z principu za život této velmi rád.
Ikonu Victora Cibicha si přivlastnilo mnoho pivovarů světa, ale ve skutečnosti patří portrét spokojeného výpravčího stanice Velké Březno tamnímu pivovaru, jehož etikety začal zdobit v roce 1906.
https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C5%99ez%C5%88%C3%A1k
Když tak přemýšlím, co sem dát za fotografie, tak si uvědomuji, že si člověk vybírá často ty samé objekty a někdy již ani nevím, že už jsem danou věc kdysi vyfotil. To se mi třeba stalo v obci Kly, kde jsem se mylně domníval, že jsem tamní hasičárnu ještě nefotil.
Třeba v Přívorech nikdy neodolám tomu, abych nevynechal Košátecký potok, který je tu majestátnější, než Pšovka v Mělníku, pak samozřejmě místní kapličku a selskou bránu vedoucí do jednoho dvora.
Někdo to možná neocení a kvalita samozřejmě z mnoha důvodů pokulhávat musí, ale již jsem tu psal, že rád fotím to, co je někde na obzoru, relativně daleko, a co umím pojmenovat.
Viditelnost je sama o sobě opět katastrofální, ale skutečnost, že se díváme na chrám Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi je potěšující. V popředí snímku vidíme trať, která v těchto místech ještě míří směrem na Neratovice, ale za malý okamžik dojde k jejímu nasměrování obloukem právě na Starou Boleslav a mostem překoná jednokolejnou trať číslo 070 jízdního řádu do Neratovic a Prahy.
Ovšem, pokud máte dobrý zrak, tak v pravé části snímku vidíte po dlouhé době nejvyšší stožáry ( 355 metrů) v České republice za Českým Brodem.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vys%C3%ADla%C4%8D_Liblice_B
Cesta vás pak vede panelkou polní krajinou a jen těžko chápete, proč zde byla turistická značka v roce 2014 zrušena. Občas se naskytne nějaký ten pohled k Mělníku, na Chloumek, nebo na železniční trať vedoucí do Mělníka. Horší je to směrem k severu, kde překáží kopec s obcí Hostín.
Určitě se vyplatí si trochu zajít na vrch Záboří ( 227 m.n.m.), odkud se asi vladyka díval :-). To je místo hezkého rozhledu.
Krásný Kostel Narození Panny Marie mi zrovna pěkně osvítilo slunce, což je samozřejmě mnohem lepší foto, než kdyby bylo za mraky. Trochu jsem podcenil situaci a kvůli výhledu na Bezděz jsem se sápal ještě do polí nad Malý Ujezd, čímž jsem možná ztratil 40 minut, ale není čeho litovat. Člověk neví, kdy se sem zase podívá, Bezděz vidět byl a na Ještěd to prostě nebylo.
Má cesta vedla nejen kvůli sněženkám do obce Kly.