neděle 25. dubna 2021

Neskutečné se stalo po deseti letech skutkem. Labská cyklotrasa mezi Mělníkem a Roudnicí nad Labem změnila svůj statut z cyklotrasy na téměř kompletní cyklostezku. Druhá projížďka roku měla 60 kilometrů.

 

to tak bývá, že když se blíží víkend a situace se jeví příznivě, tak člověk tak trošku přemýšlí, co by mohl podniknout. Vzhledem k tomu, že zrovna přesně v sobotu bylo 24. dubna a svátek měl Jiří, tak mě samozřejmě přepadly vzpomínky.

Pamatujete si ještě, co jsme za normálního stavu dělali ? Ano, dopoledne jsme mnozí pospíchali na vlakové nádraží, abychom se podívali na parní vlak jménem Karel. V Brandýse nad Labem totiž měli od rána akci s názvem Audience u císaře Karla I. jehož součástí byla jízda parního vlaku do Mělníka a zpět.

Přímo na Mělníku jsme měli odpoledne Vinnou noc a po oba dva dny byla Řípská pouť. Všude tady v časové záložce jsou články i s obrázky. Bájný Říp je navíc místem, kde se lid scházel v dobách zlých i dobrých, a také já jsem se nějak naučil toto místo v tuto dobu navštěvovat. Ovšem, tentokrát jsem na to šel trochu vědecky.

Co tam však budu dělat, když už od mělnického zámku je bídná viditelnost  a i rozhlasový příjem v pásmu DAB+ za nic už minimálně rok nestojí ?  V prvním případě bych rád viděl ze Řípu jednou Klínovec a druhá věc je záležitostí DX hobby ( lov vzdálených multiplexů).

A tak vyhrálo jízdní kolo. Nu, proč ne ? Před týdnem jsme jeli směrem ke Kralupům  nad Vltavou a dalo to rovných 40 kilometrů, tak teď není vůbec na škodu to hned po týdnu podpořit několika dalšími desítkami kilometrů. Ostatně, říká se, že člověk posiluje tolik potřebně organismus, neboť namáhá tělo, dech i mysl. To můžete v pozitivním smyslu dělat jen stylem zábavy a já chtěl navíc vědět, jak pokročila proměna cyklotrasy číslo 2 v cyklostezku.


Bohužel jsem z důvodu drobných prací i internetové diskuse vyjížděl až v 16 hodin a ještě do lehkého protivětru, ale jak se má člověk utrhnout z téma, které ho baví ?

Směrovka za starým mostem ( Strakův most) ukazuje do Roudnice nad Labem 25 km, a tak se zdálo, že 4 hodinky do té osmé večerní by měly stačit, ale jak se ukázalo, tak nestačily. Přeci jen již člověk není žádný mladík, nemá ani trénink a proti větru se moc dobře nejede, byť se zdá slabý a vy můžete zařadit pohodlnější, ale pomalejší převod.

Nemusím snad ani psát, že to na stezce žilo a hned pod Mělníkem. Řada lidí přijede auty pod starý most a další kvanta řidičů parkují na určeném místě za novým mostem. Tam se objevil i jeden duchapřítomný podnikatel. Kdo má dnes z přívěsu pojízdnou prodejnu s okénkem  a zastaví u cyklostezky, tak vydělává. Byl jsem tou vynalézavostí těchto lidí doslova nadšený.

Mohl bych sem dát foto slavné restaurace Na Knížecí ( Dolní Beřkovice), kde byl okénkový prodej až do 20 hodin (!), nebo krásného vodočtu, ale tentokrát sem dám takzvanou ,, soví budku" . I zde si můžete zkusit najít vyhledat něco ke čtení :-). Druhá fotografie  tu není prvně.

Dříve pluly výletní lodi z Mělníka až do Dolních Beřkovic a ty ústecké až do Horních Počapel, tak tu zbyla přístavní mola, jako připomínka lepších časů. Dnes spíše chátrají. Pasáže s kostelíkem v Liběchově se od Labské stezky neokoukají.


Asi již mnozí víte, že cyklostezka Mělník - Horní Počaply byla vybudována v roce 2010 a končila vyústěním na silnici mezi obcí Hněvice a Horní Počaply. Uvádí se tam, že jsme 15 km za Mělníkem. 

Ačkoliv má Ústecký kraj Labskou cyklostezku jinde již dávno propracovanou, tak tyto oblasti se dělaly relativně teprve nedávno. Je to příjemný pocit, když víte, že se tu s autem nepotkáte a lidé, kteří tudy projíždí, tak mají podobný volnočasový záměr stejně tak, jako vy.


Hned před obcí Hněvice je takovéto krásné posezení a některé lavičky umožňují posezení čelem k řece. Místní mládež na in-line bruslích hned pochopila, že je to dobré místo pro poklábosení a obrátku. Tak aspoň soudím podle dvou děvčat, která se tu v čase mého příjezdu nacházela.



Jen o kus dále leží slavná Restaurace na Koreji, aneb železniční stanice ,, Štětí hlavní nádraží ". Rychlíková stanice se jmenuje Hněvice a umožňuje obyvatelům Štětí, Hněvic i Račic, se dostat velmi rychle do Děčína i měst pod Krušnými horami až po Cheb, nebo i do Kralup nad Vltavou a Prahy.

Z cyklostezky je sem odbočka a přes řeku již máte město. Než byl postavený most u Štětí ( zprovozněný v roce 1973), tak byl občan Štětí nucený užívat výhradně stanice ležící na naši trati číslo 072, kterou místní užívají hlavně k cestám do Litoměřic. Štětí má s okolními městy ( Mělník, Roudnice nad Labem, Litoměřice, Úštěk) ještě i autobusové spojení.

Dnes tu cyklostezka podjíždí most a vede vás takovou rybářskou oblastí, která připomíná škatulky pod našim městem, nebo i oblast proti přístavu. Osobně jsem tu měl trošku problém, protože asfalt tu byl poněkud více pokrytý různými větvemi a Eska trekking  přece jen není horským kolem.

Následující část jsem projížděl jen opatrně a navíc je to tudy do Račic poněkud zajížďka. Račice jsou ostatně prvním místem, kde přejedete méně frekventovanou hlavní silnici a vydáváte se po méně kvalitní asfaltce podle místního veslařského areálu. Kvalita vozovky se po čase zhorší, a pak vás čeká 1.4 km dlouhý úsek po vyloženě lesní cestě, která může připomínat terén někde v okrajových částech našeho města.

Koleje od traktorů i špičaté kameny vystřídá asfalt znovu až v obci Záluží v místech železniční zastávky. Záluží je taková poklidná obec, ve které podruhé a naposledy přetnete silnici. Dříve musel cyklista jet až do Dobříně po silnici, kde však žádný provoz není a cesta je příjemná. Dnes se dostanete přes křižovatku takovým obloučkem až k řece Labi.


Je tu takové krásné údolí, které musíme před obcí Dobříň opustit, abychom se za obcí do něj na závěrečné kilometry vrátili. Fotil jsem tu, ale bylo to vše prakticky proti slunci a černé. Sem se opravdu nejlépe jezdí dopoledne :-). Konečně, máme tu krásný článek .... 


a pro zájemce i případný ....


Takto od hladiny Labe však vrch Sovice vidíme prvně. Na snímku je krásné to, že ve vrchních partiích kopce  ( 278 m.n.m.) vidíte roudnické vinice obrácené k JZ, vpravo máte chmelnici, která jen dokazuje, že zdejší kraj je krajem chmelnic a vesnice za řekou nese název Brzánky.


Krásný pohled přes řeku na Kyškovice tu máme také prvně. Za to všechno děkujeme cyklostezce :-). To však již bylo 18 hodin a musel jsem si přiznat, že díky nekvalitnímu povrchu v některých místech, protivětru a dokonce i  podezření, že mi snad utíká mírně vzduch z předního kola způsobily, že jsem se moc v pohodě necítil.

Jenže, do Roudnice jsem dojet musel, protože otočku v Dobříni bych si později vyčítal a dost mě zajímalo, kolik to tedy nyní opravdu je přesně kilometrů, když nás cesta vede takto nově dvakrát k řece. Domů jsem tedy vyjížděl v cca 18.45 hodin a věděl jsem, že to mám nějakých 30 km.

Abych si to co nejvíce zkrátil, tak jsem pasáž do Hněvic absolvoval po silnici a analýza ukázala, že jde o významné tři kilometry.

Vyfotil jsem pro vás ještě jedno podnikatelské místo v Křivenicích, kde to cestou do Roudnice také pěkně žilo. Další veřejná občerstvovna. Večer bylo vidět zejména za řekou u Liběchova plno ohýnků, stanů a na obou stranách řeky u Roudnice i od Počapel celou dobu i rybářů.

Zákon schválnosti způsobil, že vítr k večeru lehce utichl, a tak jsem si ho v zádech bohužel ani trošku neužil. Přijel jsem ve 21 hodin, ale spokojený, že jsem tedy viděl všechno, co jsem vidět chtěl a jsem ohledně cyklostezky opět takříkajíc v obraze.

Navíc vás hřeje pocit, že jste udělali něco pro sebe, pro zdraví a příště můžete třeba ještě někam dále, protože již nejste tak rozlámaní, jako při první cestě. Na závěr tu mám foto cesty, která je nejkratší spojnicí Náměstí Míru a starého mostu. Jen si vzpomeňme, jak jsme se relativně nedávno radovali, že máme opět krásně osvícený starý most ( Strakův most) a právě tuto cestu do centra města.

Při těchto slovech si v rámci hesla ,, vše souvisí se vším" vzpomenu i na různé lucerničky a třeba i na toulky po staré Praze. Je to možné, že už zase utekla třetina roku nového ? Život prostě žene.

Mějte se pěkně a úspěšný vstup do posledního dubnového týdne. Sobota již bude májová.



pondělí 19. dubna 2021

Výlet na jízdním kole až v květnu ? V rámci prvního tréninku se projedeme téměř až do Veltrus. Nejslavnější cyklistická hospoda mezi Mělníkem a Kralupy nad Vltavou je v Bukoli.

 

Nejsme zvyklí u nás na Mělníku, aby si jaro dávalo nějak moc na čas. Někdo tu jezdí na kole prakticky celoročně, jiný usedá do sedla  s kalendářním příchodem jara na konci března, a ti opatrnější, co se nechtějí nějak nachladit, tak začínají obvykle v teplejších dnech měsíce dubna.

Jenže, co dělat, když ty teplejší dny ani v dubnu nepřichází ? Konečně, člověk nemůže po mnoha měsících sednout na kolo a myslet si, že třeba hned pojede až k Máchovu jezeru, když ho to napadne. Prvotní vyjížďka je prostě nutná.

 Tentokrát nás však ty studené dny neskutečně dlouho otravují a považte, že dle předpovědi mělo v neděli 18. dubna celý den pršet. Když jsem se však v neděli probudil a zjistil, že je nakonec ještě lépe, než v sobotu a předpověď je už zase jiná, tak jsem se rozhodl pro malý risk. Sice přímo na Mělníku lehce krápalo, což nebylo z okna vidět, ale doufal jsem, že jde o pomíjivou přeháňku, což opravdu vyšlo.


V minulosti jsem začínal sezónu často výletem do Vraňan, do míst, kde se odděluje laterální kanál od Vltavy. To mě však letos ani trochu nelákalo, protože jsem se těšil, jak si letos prvně přejedu lužecký most přes Vltavu.

Vše začalo kontrolou komor v Hoříně. Co kdyby tam již byla nějaká tabule s upozorněním, kdy se bude moci most přes komoru užívat :-). Pak jsem se rád svezl přes nový most u Vrbna a po dlouhé době si až do Lužce užil cyklostezku.

První snímek jsem vybral z Lužce nad Vltavou a vězte, že mělnický zámek je odtud vzdálený vzdušnou čarou 6, 225 km :-). Fotka s mosty v popředí se stala populárním tématem k focení a zároveň je levý břeh laterálního kanálu docela slušným kandidátem na budoucí cyklotrasu. 

Ano, stačí se podívat do mapy a zjistíte, že dnes je možné od mostu u Vrbna ( a cesta je čistě teoreticky průchozí prakticky již od komor v Hoříně) jet na kole podle kanálu až třeba do Lužce, ale můžete pochopitelně přejet již přes nový most u Zelčína, nebo i  v Chramostku. Osobně však dávám přednost vyasfaltované vltavské cyklotrase číslo 7, nebo projížďce po málo frekventované silnici  skrz Vrbno a kolem zooparku.

Už z cyklotrasy před Lužcem jsem vyhlížel, jak pokračují práce u řeky.


Jsem skutečně zvědavý, jak to bude jednou všechno vypadat, protože to jsou neskutečná kvanta zeminy, která se tu bagrují. Pokud bych to zalil vodou, tak někde bude ta Vltava široká tak, jako kdyby byly dvě řeky vedle sebe. Přírodní koupání tu tedy zřejmě nebude, ale kdyby to prospělo přírodě a třeba bychom tu také měli tůně a nějaké to naše blízké čapí hnízdo, tak bych měl určitě radost.



Dlouho jsme tu neměli zvířátko, tak si dáme koníka od Bukole.

Tak se na to podívejte. Neděle, 18 hodin, a já tam vidím nějaké brigádnice, jak nám už zavádějí dráty potřebné pro chmel. U chmelnic se vždy rád zastavím. Nejen, že si tu člověk zavzpomíná třeba i na činnosti jichž se účastnil ( dříve pracovali na chmelnicích i školáci, učni a studenti), ale také si připomene, že bez této rostliny bychom ten u nás tolik populární nápoj neměli.


Nestává se mi často, abych vyfotil  fešně zbarveného bažantíka. V polích člověk vidí zajíce i vysokou a samozřejmě i různé ptáky. To už jsem mířil od obce Křivousy, přes Dušníky nad Vltavou do Všestud. Aha, zapomněl jsem napsat to hlavní. Nějak jsem měl chuť jet prostě pořád dál a dál. Nejdříve jen k jedné sušičce chmele, kde jsem také něco kdysi prožil, a pak už mě napadlo, že si dám rovnou takové kolečko, abych se nevracel po stejné cestě.


Ze Všestud jsem již mířil zpět k domovu. Ze strany od Dušník dálnici podjíždíte, a pak ji ze strany od Veltrus zase přejíždíte. ( Pohled k severu)


Vůbec vám nevím, co je to za chmelnicí u Vojkovic za stavbu, ale ta je vidět prakticky již z cyklotrasy poblíž horkovodu u Zelčína. Opticky to vypadá daleko, ale mapa vám dá nějakých 4 - 5 km. Vojkovice byly v dávných časech proslavené firmou Fruta Vojkovice. Obrovský bývalý zemědělský areál( při cestě na Křivousy ) pro zpracování chmele dnes vypadá občas také pochybně. V jedné z jeho budov vznikl dokonce hotel, což je ovšem pozitivní.


A jsme tu. Asi nejpopulárnější cyklistická hospoda  mezi Mělníkem a Kralupy nad Vltavou leží v obci Bukol.


Tady bývalo za krásného počasí před dvěma lety doslova přeplněno. Stojany na kola mám za zády. Nyní samozřejmě zavřeno. Snad bude zase lépe.


Rozloučíme se nám dnes tak milým obrázkem. Lužec nad Vltavou a jeden z nejkrásnějších cyklistických mostů před ním. Ještě snad zbývá dodat, že vyjížďka měla 40 km a docela to v té ,, teplotě" napoprvé stačilo :-).


neděle 18. dubna 2021

Sousední Kokořínsko pořádně neznáme. Ke krásným skalám, kam turistické značky nevedou ( 4. díl). Krásný Křemenáč. Tentokrát se podíváme do Dubských skal, které jsou stále ještě součástí CHKO Kokořínsko - Máchův kraj.

 


CHKO Kokořínsko -Máchův kraj, tak se jmenuje plný název regionální oblasti na sever od Mělníka, která má velkou historii. Za mládí mé generace totiž ještě žádné CHKO neexistovalo a používalo se běžné lidové označení Kokořínsko.

CHKO Kokořínsko totiž vzniklo až v roce 1976,  mělo velmi zajímavý tvar a bylo mnohem větší, než oblasti které často počítáme do výletu po Kokořínsku ( Kokořínsko, oblast západně od Mšena a Liběchovsko).

Oblast krajinné oblasti sahala až do dnešního Libereckého kraje za Vrátenskou horu, přibližovala se u obce Okna městečku Doksy, procházela středem městečka Dubá a zahrnovala zvláštní území na SZ od českolipské silnice číslo 9 až po Holanské rybníky a ke kopci Ronov. Odtud je již přes údolí nadohled velké a vysoké Sedlo ( 726 m.n.m.) spadající do masivu východní části Českého středohoří.

Čím je tato severozápadní oblast unikátní, tak to je tím, že jde především o velmi rozhlehlé přírodní území plné skal o velikosti  cca 20 x 20 km, které je teprve až po obvodu lemováno obcemi a silničními komunikacemi.

Až teprve 1. září 2014 bylo území dodatečně rozšířeno ještě o jednu samostatnou část, která je vymezena následujícím prostorem. Na východě je to silnice z Bělé pod Bezdězem do Kuřívod, na severu probíhá jižně od městeček Mimoň a Zákupy, na západě se přiblíží České Lípě a Zahrádkám, a na jihu by se daly vyjmenovat obce Jestřebí, Bezděz a sever městečka Doksy.


Dnešní výlet za jednou z nejhezčích skal začínáme v Nedamově u Dubé na křižovatce k osadě Plešivec. Říčka Liběchovka tu má mnoho pramenů, napájí celou řadu jezírek a utváří tak krásná údolí plná hezkých chalup, mokřadů, jezírek a skal.

Zprvu jdeme pěknou asfaltkou, obdivujeme funkční vodní miniaturní  ozdobné mlýnské kolo v toku říčky, hrázděné chalupy, okolní skály i vodní nádrže, a pak se začneme šplhat po stále modré značce již prašnou cestou až k chalupě, kde máme významnou slepou odbočku.

Ta je tentokrát naším cílem a cestou přes otevřenou louku můžeme obdivovat celou řadu kopečků. Nejvíce vás asi zaujme zřícenina hradu Starý Berštejn a před vámi Korecký vrch. Trasa je však značena poměrně dobře a našim prvním cílem je Vysoký vrch ( 427 m.n.m.). Ten pro nás chystá tři krásná překvapení.

Předně vás počnou vítat zajímavé a docela velké skalní mechem porostlé  balvany. Pak tu máme jeden skalní skvost s názvem Kameníkova jizba, který je typickým skalním přístřeškem takzvaných čundráků, či trampů. Taková obdoba jeskyně Mordloch nedaleko Štětí, avšak ještě snad z několika důvodů lepší :-).

Potěšilo mě například, že jsem tu našel podobný kulatý kamenný stůl stejně tak, jako kdysi na Špičáku u Jestřebice.


Kameníkova jizba  má na rozdíl od Mordlochu ještě například i to kouzlo, že jen několik metrů nad ní leží místo s krásným výhledem do kraje.


Vysoký vrch má nadmořskou výšku 427 m.n.m. a je romantickým místem.

Můžete se dívat do údolí na městečko Dubá, ale vidět je mezi stromy třeba i  nejvyšší komín mělnické elektrárny, nebo již zmíněné Sedlo, či Korecký vrch.

Až sem to bylo dobré. Co chcete více, když jdete po značené cestě, byť do kopce a ještě máte k disposici nějakou navigaci ? Ta byla pro další pohodu naprosto nezbytná.

Krásný skalní útvar Křemenáč je odtud snad jen 750 metrů, ale tady se chodí místy až exponovaným terénem po zdánlivé pěšince o šíři 30 cm, která není ani v mapě navigace, jen na místních nákresech na turistických tabulích.

Sice si udržujete stále stejný směr a překvapivě dojdete až přímo k útvaru, ale zejména v první pasáži je prudké klesání i následné stoupání, a pak vás čeká ještě jedno takové menší sedlo.


Tak co, není to snad krásný skalní útvar ? Věž leží v blízkosti čedičové žíly. Její pískovec je prostoupen křemičitým tmelem. Více už je n snad zde ...


Po vychutnání radosti z úspěchu jsem se v náročném terénu pokusil ještě vyhledat skalní útvar Hrouda, ale zde se nějak informace rozcházejí. Navigace jakoby poukazuje na krásný balvan, ale přitom má jít o věž pro lezeckou aktivitu, navíc nikde nezobrazenou, kterou jsem možná také mimochodem objevil.

Nicméně mi navigace při sestupu zkolabovala ( baterie), mobil jsem nechal omylem doma, ale logika  i nadání pro směr nezklamala. Musím prostě k jihu na silnici. Zprvu to bylo nesmírně obtížné a těžko by vám tam někdo pomohl, ale později se již podařilo sestoupit do širšího údolí a dostat se přesně tam, kam jsem chtěl.


U této jeskyně jsem se chtěl vynořit z lesa do pomyslné civilizace, což se mi povedlo. Nad vchodem je letopočet 1769. Silnice vede romantickým Ždíreckým dolem a čekalo mě po ní asi 2,5 km zpět k autu.

Protože si s námi ty předpovědi počasí hrají a nic jim tento víkend pořádně nevyšlo, tak ačkoliv již bylo asi 18.45, když jsem došel k autu, přidal jsem si ještě modrou na rozcestí  U Kamenného vrchu ( druhý směr).


Panskou Ves jsem tentokrát vypustil, ač jsem tam už zase asi 20 let nebyl. Vždyť má celou neděli dle předpovědi pro Mělník pršet ....


S fotografiemi jsem se tentokrát neupravoval. Nevím, jak to dělám, ale někdy jich je za výlet i 150 a je mi líto některé mazat, nebo s tím i zabíjet drahocenný čas :-). Ostatně, jde o motivaci k vlastnímu výletu pro čtenáře, nikoliv o fotosoutěž.

Zpět jsem tentokrát pokračoval přes Ždírec a Žďár do Nosálova a Lobče, kde jsem velmi zalitoval, že má pivovar zavřeno a nelze tak koupit vynikající ležák v plastu. Překvapivě jsem zjistil, že je to jen asi o 7 km delší přes Mšeno, než kdyby se člověk vracel přes Blatce a Střezivojice. Konečně, je potřeba si některé trasy zase trochu oživit.

To je dnes možná vše a s rozvahou do 16. týdne roku. Nezapomínejte, že je u nás hezky.



středa 14. dubna 2021

Užijte si říční plavbu našich posádek skrz přístavy, řeky a kanály v Belgii, Nizozemí a v Německu z křesla svého domova. Dnes jsme nejdále v Gentu. I tak si můžete zpříjemnit snad poslední studené dny letošního jarního covidového roku.

 


Aktualita 15.4. ve 20.30:

Mělník dnes zavítal díky televizi do mnoha domácností  a informace to byla velmi příjemná:-).
Podle zpráv došlo k prvnímu zkušebnímu zvednutí vrat velké komory s celkovým  proplutím nákladní lodi komorou a mediálním vyzvednutím velkého významu tohoto činu. Podle stavebního plánu měla být komora dokončena v květnu. Pro cyklisty to znamená, že není vyloučeno, že by se již mohlo přes zvedací část vrat ( most) jezdit  podstatně dříve, ale zatím takové informace nemám.

Jenom připomínám, že cyklisté ve směru na Vrbno a Lužec nad Vltavou již používají nový silniční most mezi Vrbnem a Hořínem.

Dubnové počasí je letos takové neslané, studené a ani se nechce odpoledne nikam moc ven, ale mám tu takovou nabídku, která nebývá zase až tak častá a svoji roli hraje prakticky náhoda. Jak jsem již kdysi zmínil, tak je to zábava spíše pro ty, kteří jsou denně doma.

Výborné služby na webu  https://www.mall.tv/zive umožňovaly dříve mimo jiné sledovat v reálu plavbu české posádky na lodi RIO 2. Plavby probíhaly zpravidla mezi Děčínem, Drážďany a Magdeburkem, ale občas nás loď svezla i do Hamburku. Později, zejména při pokleslém stavu vodní hladiny v řece Labi přišla řada zakázek, která nám dovolila poznat německé plavební kanály.

Zpravidla šlo o plavby mezi Hannoverem a Magdeburkem, ale také jsme se dočkali plavby po řece Havola do Berlína. Mezitím se pozorovací služby vylepšily a bylo možné si přehrát plavbu až 4 hodiny nazpět. Velmi potěšily i plavby směrem do českého vnitrozemí a zrovna relativně nedávno plula loď na půl dne až do našeho Mělníku.

Loď tu byla předtím naposledy v dubnu 2019, a také asi jen na půl dne. Mimochodem, hned druhý den tu byla ona slavná výstava na lodi Beskydy pod našim městem. Později jsme se s ní podívali soustavou kanálů dokonce až na Rýn do města Mannheim. To byl zase jiný zážitek, protože Rýn je již přece jen široká řeka v krásném údolí a byl tu po Hamburku, a po plavbě známou domovinou nový pěkný zážitek.

Vývoj služeb se však nezastavil. Zanedlouho jsme mohli sledovat již lodě dvě. Loď  MS Capella je sice německá loď, ale s naší posádkou a operuje hlavně ve vodách a kanálech poblíž Rýna. Divák má tak na výběr, kde mu připadá případné sledování plavby zajímavější, nebo může mezi kamerami přepínat.

Ovšem ani to nebyl konec a v současnosti nabízí služba on-line přenos hned ze tří nákladních lodí. Máme tu další českou posádku na německé lodi, která se jmenuje MS  Katja. Ta zřejmě operuje nejzápadněji a několikrát se mi ji povedlo načapat dokonce na kanálech v Nizozemí.

Obrázky jsou z příjezdu do belgického přístavu Antverpy, které byly podle komentářů pravidelných diváků dosud asi nejatraktivnějším místem pro svoji vyjímečnost. Zde již můžete potkat i obří tankery a na ploše svého monitoru se vám zobrazí plavba skrze již opravdový veletok.

Zajímavé je i to, jaká tu je frekvence plavby lodí v obou směrech. Když jsem se dnes asi o tři dny později podíval, kde Katja dnes je, tak jsem spíše předpokládal, že již bude někde na zpětné plavbě do Rýna, ale byl jsem překvapený ještě více. Městečko Gent leží více na jihozápad a je již místem vnitrozemským.

Tak daleko po řekách jsme s lodní kamerou on-line na portálu Mall ještě nebyly a myslím, že si to jako příjemné zpestření doby covidové zaslouží zveřejnění. Vždyť jde o to nějak příjemně přečkat snad poslední nepříjemné studené dny, a pak už snad na nás čekají tolik potřebné projížďky na kole a další výlety.

Navíc je to určitý způsob, jak poznávat cizí kraje a připomíná mi jednu větu, kterou jsem kdysi vyslovil na vodácké jihočeské Lužnici. ,, To je zvláštní, člověk prožije tolik příjemných chvil a přitom nemusí vůbec vymýšlet dobrodružnou cestu, protože tu mu určí sama příroda v podobě toku řeky."


sobota 10. dubna 2021

Nádherná výstava obrazů Mělníka, Kokořínska i Polabí od Jaroslava Mokrého je mistrovským pohlazením duše on-line !! Ke krásným skalám, kam turistické značky nevedou ( 3. díl). Na plotě ve Lhotce.

 


Vítejte ve druhé dubnové sobotě roku 2021 ! Nevím, zda lze považovat 12°C za to přechodné  avizované víkendové oteplení a i oblačnost si pohrává s naší náladou, ale víkendu je třeba nějak příjemně užít a možností je opět celá řada.

Našel jsem si dnes čas, se podívat na internetu na výstavu Léta s paletou a byl jsem obrazy tak nadšený, že nemohu jinak, než se s vámi podělit o odkaz .....


Zamilovat se do malování a umět vytvářet taková krásná optická díla, tak to je neskutečný dar. Krásou obrazů je i skutečnost, že dokáží  nejen potěšit samotného tvůrce, ale jsou velmi přínosnými vizuálními artefakty pro život vnímavé širé veřejnosti.

 V tomto případě Jaroslav Mokrý asi nejvíce osloví diváky z našeho regionu, kterým jsou místa na obrazech důvěrně známá a je poměrně zpestřením, že nejde pouze o výstavu krajinářskou, ale divák se setkává i s krásnými vydařenými portréty.

Velmi zajímavý je i úvodní životopis malíře, který výstavě na webové stránce předchází. Tentokrát se nesetkáte s běžným studijním typem člověka, který pomyslně stoupá výše a výše po uměleckém žebříčku, ale s člověkem, který věděl, co ho moc baví a měl i jisté štěstí na životní náhody a důležitá setkání. Vzdor tomu kráčel téměř půl života, jak sám píše, po zcela jiné pracovní profesní dráze, než po výtvarném směru, který ho již od mládí lákal mnohem více.

Když se dnes díváte na něco, co má něco společného se železnicí, tak obvykle objevíte lidi, kteří ve svém volném čase obnovují nějakou parní lokomotivu, část zaniklé tratě, nebo tvoří umělecké výtvory s ryze železniční tématikou, či na toto téma něco sbírají, nebo fotografují. Pan Jaroslav Mokrý oceňoval v tomto zaměstnání především režijní jízdenky, které mu umožňovaly cestovat a objevovat různé i velmi vzdálené krajiny, kde čerpal rovněž inspiraci.

Jaro v přírodě - Na plotě.  Tak se dá nazvat venkovní výstava na plotě skalního obydlí ve Lhotce. Myslím, že k téma není ani moc co dodávat. Jde o výstavu fotografií Marcely Holubové a více je na stránce ....

https://www.muzeum-melnik.cz/akce-a-vystavy/jaro-v-prirodena-plote-914_584cs.html


Ani poslední dnešní příspěvek se nevymyká téma skály, voda a Kokořínsko. Vlastně je to již takový třetí díl cesty po skalách, kam vás turistické značky nezavedou.

Již mnohokrát jsem psal o výhodách strategické polohy města Mělníka, který je zjednodušeně výchozí branou do rovin Polabí i k Vltavě a především do kraje kopců, lesů a skal. Ať už jde o vzdálené kopce Českého středohoří, na které se díváme od našeho zámku, nebo o domácí krásné Kokořínsko, které tu tušíme při pohledu na chloumecký kostelíček sv. Jana Nepomuckého někde v místech za ním, případně za chloumeckým bývalým rozhlasovým vysílačem.

Překonáme jedno táhlé stoupání a poklesneme do dlouhého údolí plného skal, které by nikdy nebylo tím čím je, kdyby jím neprotékala říčka Pšovka. Toto údolí si zkrátka musí snad každý oblíbit. Končí v místech, kde navazuje na Kokořínský důl takzvaný Konrádovský důl. Také jeho částí protéká říčka Pšovka a ještě kratším úsekem prochází slavná E10, aneb Máchova ,,turistická "cesta.

Některé skály jsou spatřitelné již z místní silnice směřující ze Mšena do Dubé, ale ty nemají často žádnou závratnou výšku. Říčka Pšovka, která se tu táhne v jejich blízkosti a občas vytváří drobná jezírka je tu tak široká, že ji místy snad i hravě přeskočíte.



Ovšem, za těmito skalami první linie, se zvedá vysoký hřeben, na jehož vršku se již nalézají skály, které jsou vyhledávány občas i horolezci a dosahují místo šestimetrových výšek až mnohem vyšších hodnot.


I zde najdete přírodní výtvory se jmény, které vás mohou nějak zaujmout, ale je trošku škoda, že pokud nevlastníte některou zmíněnou a již zastaralou publikaci, tak horolezecký web vám identifikaci objektů v mnoha případech neulehčí a zdá se, že není moc dobrovolníků, kteří by měli nějak potřebu zadávat obrázky skal na tento jejich web, nebo občas i do www.mapy.cz



Skály na zdejším levém břehu Pšovky mají souhrnný název kapitoly ,, skály u Tubože" , ale ani počasí, ani čas nebyl nějak příznivý k tomu, abych zkusil zjistit jména focených skalních útvarů.


Určitě si vzpomínáte na články, které tu byly také někdy o Velikonocích, a které jsem věnoval skalám mezi obcemi Střezivojice, Vojtěchov a Ráj. Těmi vás provázely turistické značky. Nyní se tedy díváte na skály, které se opět nalézají trošku někde jinde a značka k nim nevede. V nejbližším místě ve vztahu k útvarům probíhá lesní pěšinka o šíři pouhých cca 50 cm.




Některé  vyšší skály jsou v hledáčku horolezců. Osobně mě nyní zajímá ještě aspoň jedna skalní oblast z těch, které se mihly ve zmíněné knížce, ale to už je přece jen ještě o něco dále. Také jde o skálu, která mi připadá tvarem zajímavá a nevede k ní žádná turistická značka, ale nelze vše zvládnout naráz, zvlášť když je situace z řady důvodů nepříznivá.


čtvrtek 8. dubna 2021

Ze Mšena byly vidět 70 až 90 km vzdálené Krkonoše. Opět se podíváme do dalších méně známých a obtížněji dostupných míst Kokořínska. Ke krásným skalám, kam turistické značky nevedou ( 2. díl).

 


Když jsem se tak vracel v krásném sobotním odpoledni ke mšenskému vlakovému nádraží, tak jsem měl pochopitelně již velmi příjemný pocit z vydařeného dne. Vždyť se mi podařilo splnit plán, když jsem navštívil skalní útvar Mysliveček a po něm objevit i skalní lebku v Kokořínském Dole.


Nevím, jak vám, ale první panoramatická fotka se mi v článku po kliku na ni nějak nezobrazuje. Tak tedy aspoň část výhledu. Konečně, kdo má rád výhledy, tak si tam někdy zajede,

Věděl jsem, že je toho k objevování ještě více a pomalu jsem spřádal plán na neděli. Proč s tím otálet, když třeba již někdy příště budeme moci jezdit zase i dále, nebo nebude čas, či budou jiné aktivity a škoda nevyužitých příležitostí. Jak jsem se tak blížil ke krásné místní základní škole, tak jsem se podíval do jedné ulice vedoucí podle ní k severu a dostal jsem nápad.

Vždyť už jsem tudy léta neprojel a zavzpomínal jsem na krásný výhled z jejího konce. Ano, tam máte Housecké vrchy s Vrátenskou horou, Bezděz i Ještěd, jako na dlani. Není náhoda, že bývá ve Mšeně občas při oslavách veřejnosti přístupné nejvyšší patro základní školy za účelem výhledu.

Došel jsem až na konec ulice a musel jsem konstatovat, že jsem udělal velmi dobře, byť se viditelnost zdála sice dobrá, ale ne zase nějak moc. Vždyť Ještěd byl poměrně zahalený oparem. Jenže jsem se podíval ještě více vpravo a doslova jsem vykřikl hlasitě nadšením slovo ,, Krkonoše !", až se nějací dva mladíci  na dvorku jednoho z domu hlasitě zasmáli. Oni jsou na Krkonoše zvyklí.

Nafotil jsem hned celé panorama, ale bohužel byly podmínky tak mizerné, že nebylo vidět důvěrně známé stavby na vrcholu hlavního hřebene ( Chata Szrenica, Vosecká bouda, Violík, Sněžné jámy, Vysoké kolo, Sněžka). Bylo to tedy poněkud ochuzené, ale i tak to přineslo radost i vzpomínky. Vždyť se jedná ze Mšena o vzdušnou vzdálenost od 70 km ( Harrachov) až po 90 km ( někde východně od Sněžky).


Na neděli jsem si hlavně naplánoval několik objektů na cestě mezi Vojtěchovem a obcí Jestřebice. Sice ta místa spojuje modrá značka, ale  následující tři místa na fotkách mají své zvláštnosti. Na prvním snímku máte Jestřebické pokličky, aneb tu, která je pokládána za hlavní.

Pokliček je na Jestřebici moc, ale chodí se hlavně k této, která je nejvíce fotografována. Samozřejmě, že po Pokličkách u Vojtěchova na druhé straně silnice. Pokud máte děti, nebo jste méně pohybliví, tak tam vůbec nechoďte. To není taková pohodička po schodech, jako na ty slavnější Pokličky.

Sem se musíte sápat místy po čtyřech a přidržovat se kořenů stromů, které tu šplhají po balvanech, jak někde na Šumavě. Pod nohami vám klouže listí a za mokra je výstup zvlášť nebezpečný. Ostatně, na obtížnost výstupu do prudkého kopce upozorňuje výstraha na odbočné směrovce z hlavní turistické trasy.

Máte pak samozřejmě radost, že to ještě dokážete, ale je to opravdu nebezpečné a vyžaduje to maximální soustředění a využívání kořenů k přidržování se. I proto je vlastně foto určitou vzácností.


Pak jsem hledal Kalvárii, která je v knize jen zmíněna, ale na mapy.cz najdete i obrázek po kliku do mapy. Podobá se té u Dobřeně ( silnice na Vidim). Už jsem myslel, že ji snad nenajdu, ale nakonec mě políbila štěstěna. Asi věděla, že přicházím v dobrém.


Posledním klenotem těchto míst je skalní brána, kterou si musíte již opravdu najít a je ze zmíněné knížky. Není tu jen prudké stoupání na místní pokličky, které jsou na obrázku, ale je tu i několik volnějších stoupajících kaňonů k mnoha skalám. Když najdete ten správný a odbočíte z něj správným směrem, tak poměrně brzy dojdete k té krásné bráně, která je na titulní stránce knížky.

Do lesa tedy nemusí chodit jen turisté, houbaři a trempové, ale také i výzkumníci. A asi sami uznáte, že to má něco do sebe, když znáte jen přibližné místo a přesné místo si musíte najít sami. Skal je moc. Některé jsou krásné, jiné více, jiné méně a hodně jich najdete zde na ...


Nezapomínejte na bezpečnost, vlastní síly a jiný čas. Je to časově jiné, když jdete po značce, a když někde bloudíte dlouhé minuty za účelem vyhledání nějaké skály.


Náměstí Míru vás zve na další velkou tematickou výstavu s názvem Voda a civilizace. Objevíte fotografie i texty z tuzemska, jakož z Orientu. Čapí hnízdo v Mnichově Hradišti dostalo novou kameru a navíc i mikrofon.

 


Zatímco mnozí toužebně vyhlížíme oteplení a nemůžeme se již dočkat chvil, kdy příroda kolem nás začne opravdu ožívat, počne se oblékat do barev a nás to opravdu upřímně potáhne ven, tak se nám v centru města objevila nová výstava na velkých panelech, která byla již zmíněna na FB snad více než před měsícem.

Měl jsem náhodou cestu kolem a světlo mi dovolilo ještě pořídit nějaké rozumné záběry. Vše bylo tak nějak ve spěchu, ale zdá se, že může jít o výstavu plnou zajímavých informací i obrázků. Určitě doporučuji k shlédnutí.

Přátelé čápů se již radují. Mapa České republiky se již povážlivě modrá ....

http://www.birdlife.cz/capi/ ....  a mnozí již vyhlížejí  po internetu počátek dění ve svých oblíbených místech, kde jsou umístěny navíc internetové on-line kamery. Pro mě je to hlavně hnízdo v Mnichově Hradišti, kam jsem vás vzal loni v červenci na výlet.


Nyní je na hnízdě jeden dospělý a došlo k další technické novince. Byla vyměněna kamera a přidán prostorový mikrofon. Ten zatím jen slabě snímá zvuky z okolí a třeba i poblíž projíždějící vlak, ale lze očekávat, že početnější osazenstvo hnízda, nebo třeba i případné noční podmínky umožní prožít silnější akustické zážitky.

Nejbližším místem k Mělníku, kde se nachází zdokumentované čapí hnízdo je v posledních třech letech obec Dobříň ( poblíž Labské cyklotrasy), avšak to nebylo v této uvedené době ještě obsazeno. Osobně jsem zvědavý, zda velká akce především na pravém břehu Vltavy poblíž Lužce nad Vltavou přivede konečně tyto krásné velké ptáky také k našemu Mělníku.

 ....