pátek 31. ledna 2014

Mělnický čert nebyl čert. Napsali jste si sami.


Tento článek jste si vlastně napsali sami. Na oblíbeném Mělníčku a přímo na stránce  http://melnicek.cz/node/14937 , se našel člověk, který sháněl nějaké foto bývalého čerta z lesoparku u hotelu Ludmila. Díky tomu se našel další člověk s přezdívkou Hádes ( Bůh podsvětí)  http://cs.wikipedia.org/wiki/H%C3%A1d%C3%A9s ,  který dokázal k soše bohužel dnes již zničeného ,, čerta" napsat velmi pěkné povídání ( komentář), který jsem si dovolil s odkazem na výrok autora celý otisknout, včetně přídavku od Želvíka. Samozřejmě, že bylo také možné zadat odkaz na wikipedii, nebo to napsat vlastními slovy, ale Soutok není placené médium a doba je taková, že se spíše najde někde nějaký kritik, než někdo, koho něco potěší a dokáže to napsat. Fotku z 80. let mám náhodou ve sbírce, tak tu máme nejspíš zase takovou originalitku. Viděl jsem už přes tisíc fotek starého Mělníka, včetně pohledů, ale na ,,čerta z lesoparku" si nikde nijak nevzpomínám, byť možná někde bude.

Socha v lesoparku, který byl v 80. letech ještě pěkně upravený přiléhala k jakémusi zámečku, který až do roku 1985 sloužil i s přilehlými budovami podniku STS Mělník ( strojní traktorová stanice), který poté přesídlil k Průhonu. Po sametové revoluci sloužily přilehlé objekty ještě nějakým firmičkám, ale celý areál i se zámečkem značně zpustl.

Dobrý den, tak k tomu "čertovi": domnívám se, že se skutečně jednalo o boha Pana, neboť na nohou měl paznehty, nikoliv kopyto (pouze na jedné), jako "naši" čerti. Žel, je tomu už mnoho let, co jsem ho viděl naposled a vnucuje se mi zde hloupá představa, že měl kopyta (dvě) a nikoliv kozlí paznehty. To by ovšem ukazovalo na hrubou neznalost p. sochaře, ze které se ho jako umělce zdráhám podezírat. Ostatní indicie (rohy, nos, uši atd.) jsou správné. Omlouvám se, s kopyty či paznehty si zde nejsem vzhledem k propasti času jistý... 
Zaujalo mě něco jiného: socha Pana držela v rukou zobcovou flétnu, kterou bůh Pan nikdy nedisponoval. Vždy hrál na syrinx. Říční nymfa Syrinx byla jedna z mnoha bytostí ženského pohlaví, která nešťastníkovi neopětovala jeho lásku. Byla dcerou říčního boha Ladóna (nezaměňovat s drakem téhož jména), byl bohem stejnojmenné řeky. V onen inkriminovaný den tančila na břehu řeky, když ji tam bůh všech stád, pastýřů, lovců, pastvin i lesů "překvapil". Z celkem pochopitelných důvodů se vrhla do vln řeky svého otce a v zoufalství ho zapřísahala, aby ji zachránil, což on byl učinil. Pan místo něžného těla nymfy obejmul již jen rákosí, ve které ji Ladón proměnil (ne Zeus, jak se někde mylně uvádí). 
Smutně a zklamán seděl Pan na břehu. Náhle uslyšel, že rákosí vyluzuje tklivou hudbu a napadlo ho, že by se hodilo na hudební nástroj. Nařezal ze stonků nestejně dlouhé písťaly, svázal je lýkem a spojil včelím voskem. Tak vznikla "píšťala", se kterou je zobrazován a kterou na památku ztracené lásky nazval syrinx (někde též sýrinx). Možného čtenáře mých řádků prosím o laskavou shovívavost...



- nebyla to socha čerta, ale Satyra, poloboha z řecké mytologie, z družiny kolem boha Petra pana (náš "čert" měl Panovu píšťalu).
WIkipedie říká:
Zobrazováni jsou většinou jako napůl člověk a napůl kozel, s kučeravými vlasy, špičatýma ušima, tupým nosem s růžky, oháňkou a kozlíma nohama. A to na našeho krasavce sedělo. Ovšem, Bůh ví, kde je mu konec.




SŠ.

středa 29. ledna 2014

Regionální muzeum Mělník v měsíci únoru.




únor 2014

První měsíc roku máme za sebou a v Mělníku jsme dokonce spatřili první sníh sezony 2013-14, což je s takovým zpožděním poněkud zvláštní jev. Na jaro si však ještě počkáme, i když jej můžeme spatřit třeba i na právě probíhající výstavě vynikajícího malíře Vlastimila Týmy. Vítejte v regionálním muzeu a podívejte se, co na vás v jeho útrobách v měsíci únoru čeká.

24. 1. – 2. 3. výstava obrazů Vlastimila Týmy – výstava olejomaleb mělnického malíře V. Týmy ve velkém sále, vernisáž výstavy se koná 23. 1. od 17 h.


4. 2. – 2. 3. Kašpárkův rok 2013 obrazem - výstava mapující další rok činnosti Rodinného centra Kašpárek Mělník, vernisáž se koná 5. 2. v 10 h., vstupní prostory


4. 2. – 2. 3. Obyčejové tradice na Mělnicku obrazem - výstava snímků dokumentující vybrané obyčejové tradice v mělnickém regionu, muzejní kavárna



Muzeum vyhlašuje soutěž O NEJHEZČÍ KRASLICI aneb TRADIČNĚ I NETRADIČNĚ, uzávěrka 6. 4.
Ozdobte kraslici tradičním způsobem, či novou, moderní technikou, přineste svůj výtvor do muzea a zúčastněte se soutěže o zajímavé ceny. Kraslice budou vystaveny na muzejním Velikonočním jarmarku a hodnoceny návštěvníky. Od 15. 4. do 27. 4. budou soutěžní kraslice vystaveny v muzeu.

14. 5. 2013 – 31. 5. 2014 Z historie malé železnice aneb železniční hračky
- nově upravená dlouhodobá výstava mechanických hraček věnovaná historickým modelům a soupravám plechových vláčků o rozchodu 0 a 00 (H0) z let 1890–1960. Součástí prohlídky expozice je předvádění jízdy historických vláčků na elektrifikovaném modelu kolejiště.
Nejmenší návštěvníci mají možnost vyzkoušet si svou zručnost v malé dílně, kde si mohou sestavit modely
ze stavebnice Merkur podle vlastních představ.

Srdečně zveme také do stálých expozic!
Celoročně otevřeno:
Historická expozice:
Nahlédnutí do středověkého města, Měšťanský a venkovský interiér, Všední život obyvatel venkova, Příroda Mělnicka, Vinařství (část umístěna v původních středověkých sklepích)      
Historické kočárky – Vánoce 1890 – 1900, kolonáda 1900 – 1910, piknik 1920 – 1930, odpoledne v parku 1930 – 1940, válečný interiér 1940 – 1945, dětský pokoj 1950 – 1960 a návštěva zdravotního střediska 1960 – 1969.

Kavárna a víno
Muzeum nabízí svým návštěvníkům také ochutnávku kvalitních českých vín. Skupiny mohou po předchozí objednávce degustovat víno v původních středověkých sklepích z 2. poloviny 14. století. Na jednotlivce čeká stejný sortiment vín v muzejní kavárně, která láká i příjemným posezením na historických hradbách.

Otevírací doba muzea: úterý – neděle 9.00 - 12.00 a 12.30 - 17.00 hodin
Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje, náměstí Míru 54, 276 01 Mělník
tel.: 315 630 936 – pokladna; 315 630 922 – sekretariát, fax: 315 622 158, muzeum@muzeum-melnik.cz www.muzeum-melnik.cz, Facebook: Regionální muzeum Mělník


ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA!http://www.elenaevents.cz/wp-content/uploads/logo_facebook_f-convertido.png

SŠ.

sobota 25. ledna 2014

39.- Zimní přechod Nedvězí je minulostí. Bohatá fotogalerie.


Je to až k nevíře, ale akce s názvem Zimní přechod Nedvězí, se chodí pravidelně již od roku 1975, tedy rovných 39 let. Když se šla vůbec prvně, tak dnešní CHKO Kokořínsko nebylo formálně ještě na světě. To bylo vyhlášeno, až o rok později. Od té doby, se najde vždy nějaká ta parta poskládaná z různých lidiček a lidí, kteří prvně, občas, nebo pravidelněji vyrazí ve stanovený den akce k vrcholu jednoho z nejhezčích výhledových bodů v Čechách. Akce je pořádána pod hlavičkou Klubu českých turistů Mělník ....http://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/nanga-duba-nedvezi-2014/ a znovu musím určitým způsobem obdivovat pořadatelskou osobu Honzi Soukupa, která nikdy nechybí na vrcholu u předávání pamětních odznaků.


Letos vše naznačovalo tomu, že bude na naše podmínky poměrně slušný mráz, nebude chybět sníh a počítat lze také s náledím. To byl ostatně také důvod, proč se mi zdála delší, ale rovinatá trasa přijatelnější, než kratší trasa z Horní Vidimi, která mě v minulosti při sestupu ze svahu právě díky náledí kdysi nepříjemně otáčela kolem kmenů stromů. I tak 16- ti kilometrová trasa přinášela dostatek prostoru pro dobrodružství i představivost. Vždyť nepřinášela jenom romantické okamžiky, ale například díky bunkrům Liběchovské příčky navodila i určitou atmosféru z období, které jsme si zvlášť v září loni připomínali. Někdo si mohl udělat matnou představu, v jakých podmínkách, se asi v zimě 42 u Stalingradu muselo bojovat, anebo si prostě v otevřené zasněžené krajině poblíž Střezivojice představil život za polárním kruhem. Polední obloha jenom podtrhla počasí celého dne a slunečné počasí  na sněhu skutečně připomínalo snad jakýsi polární den.


Od bunkrů v zalesněné části nad obcí Chudolazy, která tu nese název Království, se účastníci pochodu přesunuli do malebné osamocené vísky s názvem Nové Osinalice, která je výstavou typických roubených chalup pro zdejší kraj, ale konečně i rozšířených zejména dále na sever.


Možná bych měl připomenout, že Kčt Mělník měl v programu ještě trasu kratší z Horní Vidimi  ( 12 km) a takzvanou lyžařskou trasu. Možná bych měl zmínit, že na stejnou akci, jen s jinými plány jel i Kčt Neratovice, ale ústředním místem bylo samozřejmě samotné Nedvězí.


Snažil jsem se tentokrát hledat nějaké romantické záběry, aby si čtenář uvědomil, že i v zimě je venku krásně a navíc je to zdravé pro protažení těla i spálení bacilů.


Společná akce nabízí několik variant. Člověk si může jít jen tak osamoceně po trase, vnímat okolí a určitým způsobem pozitivně působit na vlastní mysl, nebo se takzvaně družit a dozvídat se někdy i zajímavé věci od lidí známých, ale i zcela náhodných dočasných společníků.


Tady sluncem zalitá skála připomíná veselejší roční období, která nás snad opět čekají.....


...... a zde vidíme romantiku, kterou může přinést jenom pravá zima.


Poslední metry pod vrcholem jsou nezapomenutelným okamžikem této akce. Je dost možné, že se tu za celý rok již nikdy tolik lidí najednou nesejde.


Krásné počasí však obvykle nepřeje dalekým výhledům, ale to není prioritou akce. Tam někde v oparu leží hora Klíč, nebo Jedlová, o které psal Soutok v srpnu. Vidět nebyl dokonce ani nedaleký hrad Bezděz.


Tak se nám představilo nedaleké městečko Dubá.


Na vrcholu probíhalo také tradiční předávání odznaků a razítkování upomínkového lístku. Tady si přijdou na své i sběratelé odznáčků akce, neboť tyto bývají dodávány v několika barvách a občas, se objeví i zcela nový odznak, se kterým přichází nová barevná série. Tak mě trochu tak napadá, že byl zrovna včera v televizi na Hyde Parku (ČT 24)  Jindra Hojer z Rychlých Šípů (89) a řeč byla samozřejmě o Sluneční  zátoce ( najdete ji na levém břehu Sázavy před obcí Ledeč nad Sázavou), Rikitanovi, ježku v kleci a potažmo třinácti barevných bobřících.


Tímto směrem se nachází Housecké vrchy.


Zvířátka jsou vždy milým doplňkem každé turistické, či cestovní akce.


Cílová restaurace Bouda ve Střezivojici, se stala oblíbeným závěrečným místem posledních ročníků, byť je její kapacita pro tuto akci na hranici možností, až lehce za ní. Pro některé turisty je to výzvou ( hned, či později) k dalšímu pokračování do obce Jestřebice, kde lze podle časových možností také najít příjemnou občerstvovací zastávku. Podmínkou je ovšem neztratit telefonní kontakt na pořadatele a dbát odjezdového řádu z akce :-).

A jak jinak zakončit akci, než příjemným posezením u zlatavého moku.....


..... v příjemném interiéru, nebo....

......nechat i třeba jen časem místečka dalším...


a udělat si v krásném slunečném dni ještě pár kilometříků navíc. Najdete vpravo na kopcích rozhlednu na Vrátenské hoře ? :-)

SŠ.

pondělí 20. ledna 2014

A tak se mělnický cukr v roce 1963 nakládal do lodí. Fantastická videa z cest zřejmě bývalého zaměstnance ČSPLO pana Václava Novotného.


Filmy a videa ze starých časů vždy potěší a mají velikou sledovanost. Stačí jen vzpomenout první film na Mělníku, který zde bylo možné takříkajíc stáhnout někdy snad zjara 2012, nebo ještě dříve. To bych musel trochu projít články. Měl jsem dnes štěstí, že jsem se dozvěděl o zajímavém materiálu, který by rozhodně veřejnost vidět měla a současně tak vlastně i potěšila autora zvýšením sledovanosti. Bohužel to není odkaz z médií, ale takové to, co si známí ústně  či v e-mailech předávají.
Snahou Soutoku však je jakási osvěta i dát smysl mnohdy neznámým a planě ležícím zajímavým materiálům. Adresa zajímavých videí tedy je...

http://www.youtube.com/watch?v=9b3bHLS6em8

Aktualizace 25.1. : Další zajímavá videa přináší aktuálně odkaz na Isoutoku.

 http://www.isoutok.cz/inpage/melnicka-videa-ktera-musite-videt/

SŠ.

neděle 19. ledna 2014

Internetové rádio? Proč? Jak? Co? Čím?


Již přes 50 let sedí na světovém trůnu bezkonkurenčně anglo-americká popová a rocková hudba. Jsme ale v Čechách a tak se prosím krátce zmíníme i o dechovce a vážné hudbě. Také jste se ušklíbli?

Ježiši, Maria, zase to um-ca-ca, um-ca-ca! O 200 km západněji si poslouchají Ozzy Osborna, Suzi Quatro, Slade či Baycity Rollers a tady to um-ca-ca! Tak takto nějak vznikla všeobecná vlna nenávisti české mládeže k dechovce, byť starší generace nikde na světě nemá zrovna moc pochopení pro nějaké novoty těch mladších.

Je však docela komické, že taková dechovka, jak bývalo běžné, která měla zpravidla ve svém repertoáru i upravený pop byla mladými na vesnických zábavách vítána a mohli jsme to spatřit včera večer v nesledovanějším televizním pořadu večera, kterým byla komedie Vesničko má středisková z roku 1985. Vždyť z filmu číší jakási bezstarostnost, radost i z většího tanečního pohybu a troška piva vztah mnoha jedinců k dechovce  vždy upravila na čas pozitivním směrem :-).

S vážnou hudbou je to podobné. Jediná česká stanice na VKV Vltava hrála jen tuto hudbu a kdo pamatujete třeba starou zubárnu na Karlově náměstí a rozhlas na chodbě, tak víte o čem píšu ;-). Ostatně, o tom, jak jsme se tenkrát se vším jednoduše vypořádali jsem psal v listopadu 2011 v seriálu Rádio kdysi a dnes.

Dnes by si leckdo na oboje třeba i našel náladu, ale žijeme mnohem rychleji s nedostatkem času a schopností určitého soustředění i určité oběti. Na internetu mají příznivci vážné hudby zajímavé možnosti. Pokud zadáte například stát Anglie a žánr klasika, tak máte k disposici stanice, které nesou jméno interpreta, jehož hudbu stále dokola hrají. Jde tedy především o Mozarta,Bacha,Haydena a ruské velikány, avšak jistě některé stanice hrají i Smetanu,Dvořáka,Janáčka,Martinů apod.

O internetovém rádiu, se toho mnoho nepíše. Svět je již přepopován i přerokován ( v rádiu i v televizi) a dokonce i některé stanice mimo Evropu, které vysílají svoji etnickou hudbu jsou ochotné zařadit něco z Evropy, nebo Boba Marlyho. Když se podíváte do seznamu aktuální stovky nejlepších stanic, tak prakticky obsahuje hlavně stanice německé, a pak v menší míře anglické a francouzské. Orientace převážně na pop-muzik. Odborníci však podle skladby playlistů tvrdí, že jsou bohatší, než třeba u našich pop-stanic, které soutěží o přízeň mezi sebou.

Všeobecně se domnívám, že přednost internetového rádia spočívá především v příjmu etnické hudby z různých koutů světa. Tu můžeme samozřejmě poslouchat na prostém PC, ale sami nakonec poznáte, že nejpříjemnější je malé přenosné rádio s možností připojení stereosluchátek. Bohužel, ještě nějak nikomu tyto informace nedocvakly ( i když v cizině jsou jiné platy) a tak na našem trhu máme spíše řadu větších a často nepřenosných rádií. Osobně vím pouze o jedné značce, která dělá přenosná wifi-rádia o velikosti krabičky od mýdla a nevím, zda je správné ji propagovat. Ať si ji ostatně zájemci na webu najdou. Jenom prozradím, že je nesrovnatelně levnější a za tisíc korun už má takové rádio smysl.

A co poslouchat? Už jednou jsem napsal, že se mi do konkretního seznamu příliš nechce, ale něco tedy prozradím. Nedávno Seznam vydal článek o kritickém nárůstu rakoviny prostaty a stránky vydaly zprávu, že musely být dočasně pozastaveny. Prostě, přetížení občas hrozí, ale na druhou stranu dnes nemá každý zrovna čas, nebo náladu.

V Mexiku je to například stanice Radio Quelite, která hraje latinsko-americký folk. Z Brazílie jsem rád poslouchal Rádio Alvoráda, které bohužel v současnosti přináší hlášku neznámý formát. I tak lze najít několik stanic s podobnou hudbou, která může někdy ( ta lidovější, ne místní brazilský pop)  trošku připomínat naši slavnou světovou skupinu Kučerovci z dob největší slávy. Další stanice budeme samozřejmě hledat na Hawai, v Oceánii, v Africe, ale i v Evropě. Folkové stanice ze Srbska,Chorvatska, Slovinska,Řecka,Tyrol, černé i arabské Afriky, to jsou všechno zajímavé lokality hudby, která umí rozproudit. ( Články o hudbě také zde.) Je zajímavé třeba i přitom vnímat rozmanité dialekty Němčiny v různých státech. No, a pokud už máte experimentů dost, tak si dejte třeba anglický pop přímo z Británie.

Přenosná rádia lze sebou brát i na výlety a pokud máte štěstí (jinak v záloze běžné VKV), tak najdete i volná místa  připojení. Takové je třeba u vchodu do polikliniky Mělník, nebo u městské knihovny. Jinde neotestováno. A jednu oběť tedy na závěr. Zajímavá stanice je třeba Babnet Tunisie (Tunis). Tady si lze představit snadno karavanu velbloudů, orientální tanečnice, mešity, minarety, palmy, ale pro netrénované evropské ucho je to zprvu šok a i později spíše záležitost nanejvýš na několik minut. Hudba na této planetě je obšírná a fantastická ;-):-).

Aktualizace 20.1. : Tak zrovna včera večer mě potěšila stanice Tschiondo z Kamerunu. Často tam jen mluví a setkávám se někdy na afrických stanicích i s hudbou, která  není to, co mám rád, ale včera potěšili. Zpěvák je doprovázen krásnými ženskými vokály, hudba je melodická, určitým způsobem romantická, téměř rozpohybuje a má to své, co jinde neslyšíte, ani v Evropě. Žádný rap, soul apod. Dobře také hraje Congo planet I i II, ale to mi bohužel chodívalo jen na PC. Stanice sice nehlásí jiný formát, ale také se nenačítá. A pak super vesele drnkali v Řecku. Na závěr jsem ještě projel alpské stanice ze Slovinska ( srozumitelné texty) a pokračoval západně :-).

Rozhlasových odvětví je ale ještě mnohem více. Dnes stoupl mezi radioamatéry zájem o rádia s pásmy VKV+DAB. Jde o to, že v terénu ulovíte vysílač, který vám nabídne celou sérií stanic z dané oblasti ( princip příjmu současné digitální televize). To je však zase hračka pro ty, co rádi chodí na výzkumy do terénu či přírody, chtějí lovit dálky ze sousedství, jako ryby a mají radost, že tu chybí jakási strojová stoprocentnost úspěchu, která lidi poněkud nudí.

SŠ.

V sobotu se jde již 39. ročník Zimního přechodu vrchu Nedvězí.





KČT Mělník pořádá v sobotu 25.ledna 2014 zimní turistickou akci



 39. P Ř E CH O D

N A N G A - D U B Á

N E D V Ě Z Í



Odjezd autobusu je v 8,30 hod. od vlakového nádraží Mělník

Kontrola na vrcholu Nedvězí od 10,30 do 12 hodin.
Každý obdrží nový odznak akce, diplom a otisk razítka.



Rozhlednová ružice na Nedvězí nabízí ještě vzdálenější cíle, než tabule na Vrátenské hoře. Ve skutečnosti se možnosti výhledu příliš neliší a záleží na podmínkách, ale při této akci je výhled až druhořadou záležitostí.

Pěší trasa 12 km Vidim- Nedvězí- Střezivojice
Pěší a lyžařská trasa 18 km Tupadly- Rač- Nedvězí - Střezivojice
Je možné si zvolit vlastní trasu.



Předpokládaný odjezd autobusu od hospůdky Bouda ve Střezivojicích je 14 hodin.

Startovné 50 Kč. V ceně je i jízdné na start a z cíle zpět na Mělník.
Na vrcholu Nanga Dubá obdrží účastníci odznak a diplom akce,otisk vrcholového
razítka a budou také odměněni krásným kruhovým rozhledem po okolí.
Podrobnější informace na telefonním čísle 608 082 401


originál: http://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/nanga-duba-nedvezi-2014/

SŠ.

sobota 18. ledna 2014

Raistova poznávací soutěž je hozenou rukavicí kultuře a turismu ve městě Mělníku.


V dnešní době je docela běžné, že lidé mají podle své aktivity i několik jmen. Vedle občanského jména vystupují při různých zájmových činnostech, nebo i při diskusích pod různými jmény, či přezdívkami a při dlouhodobější činnosti si ti vnímavější kolegové, kteří mají zájem, dají souvislosti dohromady. Jednou takovou postavou je osoba známá především pod jménem Raist.

Ale, než dojdeme ke jménu v nadpisu, tak pojďme trochu do mělnické historie. Kdo jste byl v roce 1989 na světě, tak musíte uznat, že tehdy nebyly domy v Mělníku tak barevné, jako v pozdějších letech a dnes. Není divu, že ta barevnost v některých jedincích probudila určitou tvořivost a někteří si rázem povšimli, že Mělník není jen městem, kde stojí zámek a několik kostelů, ale je tu spousta krásných drobných objektů k obdivování.

Díky tomuto novému zjištění, se v roce 2003 ve městě objevuje malá, ale pěkná brožura Mgr. Renaty Špačkové (MOOS)....,, Mělnická zastavení I" , která má být doplňkovou regionální učebnicí pro místní ZDŠ a patrioty. Zde se místní čtenář však dozvídá nejen mnoho zajímavého o historii a stavebních slozích významných budov vnitřního středověkého města, ale seznamuje se prvně i s drobnými a mnohdy krásně opravenými barevnými soškami v ulicích města i na náměstích.


Knížka pěkná pro začátek, ale samozřejmě je patrné, že nám tu chybí plánované pokračování vnějšího města a v neposlední řadě i to, co dělá dnešní dobu dnešní dobou a to je barva. Ovšem, pochopitelně, že to už jde o zvlášť nákladný počin s nejistou návratností. Přece jen není Mělník městem, které by co do bohatosti měšťanských domů mohlo soutěžit s takovými městy, jako jsou třeba nedávno zde navštívené Karlovy Vary, Litoměřice, Liberec, či samozřejmě Praha.

Na scénu však již plně přišel internet, zájem o digitální fotografování a tak si i moje maličkost v roce 2007 dovolila na starém webu ,, Mělník ve fotografii", který ještě existuje, leč bez aktualizací, přinést propagačně právě několik barevných snímků. Trochu jsem se domníval, že to třeba někoho nakopne a v době, kdy existují i profesionální fotografové a města mohou čerpat nějaké dotace na turistický ruch, tak to třeba přinese nějaký výsledek.

To se tedy zatím nestalo a na scénu přichází v roce 2011 právě Raist se svojí hrou, která se čtenářům Mělníčku velmi líbí. Ta hra má mnohem větší hloubku, než si je kdekdo vůbec schopný uvědomit. Někdo má jen radost ze hry a nevadí mu, jest-li něco odpálí od boku a ono to nevyjde. Ale, ona poukazuje na víc věcí.

Když chcete něco skutečně vypátrat a je vám jasné, že to nemůže být jinde, než v nabídnuté mapě, tak to se sebezapřením a buldočí vůlí třeba za půl dne pravděpodobně vypátráte. A při tom pátrání si uvědomujete, co toho naše domy tady na Mělníku pro oko nabízí. To by člověka jinak ani nenapadlo.


Na drobné mělnické památky si díky,, raistově hře" vzpomenu mnohdy i na výletech v jiných městech, kde samozřejmě také pátrám na fasádách budov po něčem zajímavém pro fotoaparát. A tady je pěkné, že tyto drobnosti máme všichni jen nedaleko svých domovů a mnohdy je míjíme. Některé máme i tady na Soutoku v článku... Nejkrásnější domy na Mělníku ( ze 3.3. 2013) , který zhlédlo 242 čtenářů!!!

 /www.blogger.com/blogger.g?blogID=7655428010244831670#editor/target=post;postID=5950896949379482268;onPublishedMenu=allposts;onClosedMenu=allposts;postNum=194;src=postname


Zdá se tedy, že hravost je klíčem k tomu, abychom objevovali různé své schopnosti i poznávali stále hlouběji a hlouběji město ve kterém žijeme a prohlubovali k němu náš vztah.

Těžko se hledají věty na zakončení článku. Je jasné, že vše někdo stvoří, jiný se zaslouží o přiblížení téma k místním lidem a těžko říci, zda  máme za hrou vidět jen hru, nebo i stoupající zájem, se více dívat kolem sebe. Osobně vidím, že těch zajímavých sošek apod. je na Mělníku tedy neuvěřitelně. Na začátku byla snad brožura o městě za hradbami a dnes je to fantastická hra šikovného chytrého jedince, který ji dotáhl do téměř fantastických rozměrů. Díky za ni, příjemně jsme to na sobě pocítili! Díky Raiste! Škoda jen, že tolik místních lidí Mělníček nemá takříkajíc v obzoru.

Nechť se tento článek stane třeba námětem pro ty, kteří mají možnost ovlivnit místní turistický ruch třeba na toto téma nějakým DVD, či krásnou barevnou knihou. Ostatně, býváme v médiích často napadáni ( Češi), že neumíme prý vybírat z fondů EU. Nebo na prospěšné věci? Tak nějak to bude.






SŠ.

středa 15. ledna 2014

Krajina, která má duši. Čtvrtá výstava oblíbeného a velmi úspěšného malíře Vlastimila Tými v domácím prostředí.


                                                      Vlastimil Týma     –    OBRAZY
(24. 1. – 2. 3. 2014)


Pokud si zvětšíte kliknutím tyto fotografie a spatříte miniatury několika obrazů mělnického rodáka Vlastimila Tými, tak mi jistě dáte za pravdu, že před sebou nemáte nějaké moderní umění ( nelze ho vždy kritizovat),  ale skutečnou krajinářskou kvalitu, která tolik připomíná vždy obdivující obrazy starých mistrů, jenž nahrazovaly, ba leckdy dokonce i předčily soudobou fotografii. To jsou obrazy, které mají duši. To jsou obrazy, kde se snoubí kumšt velkého malíře s úžasnou atmosférou místa v čase. Pokud se vám také tolik líbí, pak prosím čtěte dál, kde text z regionálního muzea přináší nejen podstatné informace ohledně výstavy a vystavovaných děl, ale poodhalí nám i krásné kouty naši země v nichž autor především čerpal inspiraci, jakož i jeho schopnost dodávat obrazům určitou náladu.


Muzeum:

Olejomalby mělnického rodáka, malíře Vlastimila Týmy, budou již počtvrté krášlit stěny velkého výstavního sálu v Regionálním muzeu Mělník. Mělnický krajinář na této výstavě představí díla, která vznikla v posledních třech letech jeho tvorby a pár dosud nevystavených obrazů.
Témata ke své tvorbě hledá malíř při pozorování krás rodného města Mělníka, ale i při cestách do Jižních Čech, Českého Ráje, Podkrkonoší a na Vysočinu. V neposlední řadě zobrazuje Prahu, pohledy do úzkých uliček a jiná malebná zákoutí.
Autor ve svých obrazech obdivuje jak mírnou krásu české přírody, tak i dramatické momenty bouřkových nebo větrných dnů. Jeho celoživotním krédem je optimismus, který promítá i do svých prací.
Slavnostní vernisáž výstavy se koná ve čtvrtek 23. 1. od 17 h. ve velkém výstavním sále Regionálního muzea Mělník.
Výstava trvá od 24. 1. do 2. 3. 2014.


S.Š.


neděle 12. ledna 2014

Rozhledna na Vrátenské hoře oblbuje návštěvníky.



Dnešní větrné a krásné počasí přálo výhledům, a tak si spousta výletníků dnes zajela právě na Vrátenskou horu, ač je 12. ledna. Na první pohled je potřeba jen chválit. Pokud má někdo zájem, se dozvědět skutečné podrobnosti o rozhledně, tak stačí si jen zvětšit infotabuli u rozhledny. Také musím na pravou míru uvést výši vstupného. Není to 30 Kč, jak jsem ještě dopoledne uváděl v minulém článku, ale 25 Kč. A dále musím říci, že se neustále zvětšuje i nabídka takzvaných upomínkových předmětů.

I dnes výhled  neměl chybu, ale když jsem začal trochu dokumentovat cedule, kde má být napsáno, co vše může být z rozhledny vidět a v teple domova nad tím trochu laboroval, tak jsem zjistil, že vlastně tabule návštěvníky trochu klamou.

Na prvním snímku si všimněte, že tabule vpravo nahoře uvádí kopec s rozhlednou jménem Studenec ( 737 m.n.m.), což leží v Českém Švýcarsku.


Zde již vidíte pokračování tabule a i laik ví, že kopce Českého Středohoří s Milešovkou na jihozápadě nemohou být vpravo na  severu od kopce Studenec.


O kus dál je však již jiná tabule, kde je vše v pořádku. Ano, tam má být Česká Lípa. A sami vidíte, že nejde o fotomontáže.


Tady nám zase směr na Černou horu u Janských Lázní probíhá správně vpravo od Kozákova u Turnova.


Jenže, tady někomu nedělalo problém umístit Krkonoše severozápadně od známého vrchu Ralsko u Mimoně. Kdo a jak tyto tabule sestavil a zpřeházel ( ve směru k Praze a Mělníku chybí zcela), to je jistě záhada. V každém případě to není dobrá reklama pro kopec, který je jinak považován některými médii za nejlepší středočeský rozhlednový bod. Skutečně jinak nelze vytknout provozovatelům rozhledny vůbec nic. Dobrá příjezdová cesta, pěkné parkoviště, rozumné vstupné, upomínkové předměty, webová kamera, pohlednice, se správnými výhledy a opravdu nádherný výhled. Mám tuto rozhlednu rád, ale rarita se každému médiu samozřejmě vždy hodí do článku, jak každý ví.

SŠ.