neděle 27. listopadu 2016

Firma Šnajdr prodělala náročný víkend plný havárií. Chlapi toho měli dost.


Článek reaguje na článek:



Milí čtenáři Soutoku, stává se někdy, že se člověk stane svědkem nepříjemné události, která se týká i jeho a to se celkově promítne i díky náladě, dlouhodobějšímu stavu věcí a neinformovanosti médii do určitých úvah. On má každý nějakou tu práci, někam spěchá, nestuduje příčiny a někdy to nadělá nechtěně rozhořčení.

V minulém článku jsem se zmínil o havárii horkovodu u koupaliště a v důsledku spěchu, neinformovanosti místních médií, špatné nálady a dlouhého výpadku teplé vody i topení jsem se mylně domníval, že se na opravě zřejmě nepracuje. Podařilo se mi nyní získat reakci samotného majitele firmy, který mi vysvětlil, že chlapi dělali co mohli a navíc byl tento víkend na havárie bohatý. Mimochodem, domníval jsem se, že firma provádí pouze stavební práce ( i vyhrabání výkopu) a vlastní opravu třeba provádí někdo jiný.

Asi by tedy bylo správné naopak napsat, jakým problémům firma musela o víkendu čelit a panu Šnajdrovi děkuji za informace. Má pravdu, že kdyby člověk věděl, co se kde děje, tak by viděl věc jinak

Než uvedu komentář ( zase nedostatek času), který se mi okopírovaný objeví malý, tak jenom dodám, že havárie nejsou nikdy jednoduchou záležitostí a v továrnách už vůbec. A právě to se stalo v mělnickém cukrovaru, kde je pochopitelně to prostředí ještě mnohem mnohem nebezpečnější, Blízkost vysokého napětí, nebo elektřiny vůbec. Vysoké teploty, nebezpečí požáru, noční prostředí .... to když člověk slyší, tak musí říci, že se nediví tomu rozhořčení, a na druhou stranu oceňuji, že pan Šnajdr má pochopení i pro rozhořčení občana, který je pod vlivem emocí  a v neznalosti momentální situace. Z tohoto pohledu jsou tací zaměstnanci vlastně hrdinové a patří se to ocenit.

,,Teď to vypadá Stando, že ani nevíš jak a docela jsi si naběhl." Nu, kdo nic nedělá, tak nic nezkazí. Je to poučka pro příště. Kdybych psal o vánočním jarmarku, nebo o nějakých dětech, tak bych asi nenarazil, ale to by vás čtenáře asi nebavilo, co :-) ? Prostě být příště opatrnější na emoce i úvahy. Na závěr mi snad zbývá jen popřát, aby chlapi měli těch havárií co nejméně a panu Šnajdrovi přeji hlavně zdraví ( i firemní prosperitu)  a snad se někdy potkáme za zámkem za příjemnější situace. Mám dojem, že jsem Vás tam několikrát viděl :-).

Vámi popisovaná havárie nastala v pátek. Naše společnost nastoupila na odstraňování přibližně do hodiny. Opravám předchází náročné uzavření systému a vypouštění vody (ČEZ Teplárny), což zabere řadu hodin. Je totiž technicky nemožné provádět opravy ve vařící vodě. Na havárii pracovalo do půl noci přibližně 15 lidí. Při zahájení provozu se stala další havárie u cukrovaru, na které se práce zahájili v brzkých ranních hodinách v sobotu.

Chápu Vaše rozladění, které pramení pravděpodobně z nedostatku informací. Jinak by jste jistě věděl, že horká voda v tomto počasí páří (i po odstranění). Stavební práce můžou být dokončeny až po ujištění, že je vše odstraněno.



Mělnické regionální muzeum v prosinci 2016. Troje trhy na výstavišti v Lysé nad Labem.


Máme tu přelomový týden, kdy se nám listopad promění v prosinec a to je čas, kdy obvykle přicházím s kalendáriem akcí RMM. Tentokrát mi to přišlo v takovém šikovném stavu, že si zkrátka kliknete pro zvětšení na první obrázek kalendária atd. Zůstane vám zachovaný nejen krásný originální popis, ale také doprovodná ilustrace.

Dnes jsem ještě přidal odkaz na jedinou akci měsíce prosince na výstavišti v Lysé nad Labem, kterou jsou vánoční trhy. Ty se konají třikrát, vždy od pátku do neděle a nesou názvy Mikulášské trhy, Stříbrné trhy a Zlaté trhy Začíná to 2.12. - 4.12. 2016.








sobota 26. listopadu 2016

V mnohých místech města Mělníka neteče od pátku teplá voda a netopí se.



Aktualizace dne 27.11. 2016 v 0.10 :

S radostí musím oznámit, že v pozdních sobotních nočních hodinách došlo k obnově dodávky teplé vody a tepla vůbec.

článek 26.11. :

Patříte mezi ty domácnosti, kde už druhý den neteče teplá voda a nehřeje topení ? Pokud se podivujete, proč tomu tak je, tak se zdá, že příčina je na obrázku. Všimněte si na obrázcích  především unikající páry patrně z nějaké odbočky horkovodu. Co je však zarážející, je fakt, že firma Šnajdr celé místo provizorně oplotila, odtěžila zeminu z roury, bezpečnostně místo zahradila mříží a vůbec nic se neděje. Snad až do pondělního dopoledne bude takto ze země utíkat pára a lidé budou nadávat, aniž by mnozí tušili, co je vůbec příčinou.

Tak nevím, ale to není havarijní stav ? To nevadí, že uniká pára ? Vždyť jde jen o ty obyčejné lidi, že ano ?! No tak co, tak se nebudou jednou celý víkend koupat, nebo si ohřejí vodu na kamnech na plyn, či elektřinu. A můžou si tím i přitopit, když přituhne a bude jim zima. Vždyť je pořád ještě nad nulou a naše babičky i dědové prý také žili mezi 18-20 stupni. Zvláštní, firma Strabag na mostě v Mladoboleslavské ulici makala ve státní svátek do pozdních hodin, ale tady si pánové klidně udělají volnou sobotu ( a zřejmě i neděli )a nic se neděje.

Aktualizace 11.2. 2024:

Tento článek z roku 2016 má neustále slušnou sledovanost a možná je to i počtem komentářů. Rozhodl jsem se tedy odkaz z komentáře přenést sem pro snazší přepnutí na pokračování tohoto téma v jiném článku, který rovněž nepostrádá celou řadu komentářů.

Je to dobrý ukázkový materiál toho, jak to chodí.  Dnes by se to asi nestalo, protože by jistě někdo informoval občany v městském rozhlasu a psalo by se o tom na mnoha fb, ale tenkrát byl nejsledovanějším webem www.melnicek.cz, kde se nic neobjevilo a zřejmě i web Soutok, když to nadzvedlo tolik lidí. Neměl jsem tehdy vůbec tušení, že fa. Šnajdr neprovádí jen výkopové práce, ale i samotné opravy a rozhodně mi nešlo o nějaké její obviňování. Jen jsem v rychlosti zahlédl, že není něco v pořádku a podivil jsem se, že na zařízení nikdo nepracuje. Občan si prostě dovolil něco říci. To jsem to schytal. A to není Soutok žádné oficiální médium.




čtvrtek 24. listopadu 2016

Uplynulo 25 let od smrti krále zpěvu a show.


V pětileté historii Soutoku jsem se k dnešnímu datu ( 24.11.) věnoval třikrát vzpomínce na zpěváka, který je dodnes mnohými pamětníky považován za pomyslného krále zpěvu a show na pódiu. Dnes si však připomínáme významné 25. výročí jeho úmrtí a tak by to chtělo určitě něco napsat.

Nenechte se mýlit titulkem na úvodní stránce seznamu.cz , kde najdete jen video, ale žádné povídání. Ani Soutok však nemá letos nic připravené, protože nebyl čas a ani se mi moc nechce stále dokola omílat známé věci. Ostatně, také díky facebooku https://www.facebook.com/groups/488911344564704/ a vlastní pětileté činnosti je dnes přece jen Soutok známější i sledovanější, než třeba v listopadu 2012, či 2014, a tak nevidím nic špatného na tom, když Freddiho Mercuryho dnes připomenu jedním z těch starších článků prostým okopírováním.

Něco nového však aspoň krátce přidám.
Dnes žijeme v přetechnizovaném světě, kdy si mnohdy vystačíme doma s PC a bez mobilu se nikam nehneme. V 80. letech nic takového nebylo, a když se chtěl člověk pobavit, tak šel do ,, hospody", kde byli kamarádi, hráli se tam stolní i karetní hry a někdy bylo i něco navíc. To už se vědělo, kdy a kde by bylo možné potkat někoho s tahací harmonikou, kdy a kde budou kluci hrát heavy-metal, kde jenom tak hraje hudba z repráčků a kde bude nějaká větší hudební akce. Tou dobou se našli po republice lidé, kteří mnohdy večer doma poslouchali v rádiu hudební stanici rádio Luxembourg ( seriál listopad 2011) a ani jsme o sobě vůbec nevěděli.

Kvalita příjmu byla různá, v zimě lepší a i přes občasný krátký útlum zvuku, kdy se vám část písničky třeba na 10 vteřin doslova vytratila, to stálo za poslech, protože tenkrát měla pop-music ještě co říci :-). Nechci říci, že ta dnešní nemá občas také pěkné, nebo zajímavé písničky, ale každý má vztah hlavně k tomu, co poslouchal v mládí. Ačkoliv, pusťte si mimochodem někdy večer v neděli od 21 hodin 60. léta na Retru (TV) a je to zážitek.


Tenkrát jsem zaslechl skladbu One vision od Queen a to mě tak nadchlo, že jsem to musel natočit na kazetofonový magnetofon a vzít to sebou do klubu ( do hospody :-)) Sice tam byl únik, ale to prostě leckomu vyrazilo dech. Hlavně ten začátek. Za rok už tou skladbou zahajovali Queen v Budapešti konzert, který se dostal i do naší televize. Queen byli po rockových 70. letech a super album The work na vrcholu popularity !

Článek ke 22. výročí:

Freddie Mercury se jmenoval pravým jménem Farrokh Bulsara a narodil se 6. září 1946 na Zanzibaru. Prý zde prožil údajně krásné dětství, ale jeho rodiče byli indští Pársové, jeho otec úředník v koloniální správě a tak se Freddie postupně stěhoval na chvíli do Indie a poté do Anglie.

Tak začíná můj loňský článek o největší hvězdě legendární kapely Queen. http://soutok.blogspot.cz/2012/11/pred-21-lety-skonal-freddie-mercury.html
Ovšem, nerad opisuji a mám tu článek jiný, dnešní a originální.

Kapela  Queen na sebe upozornila prvně hitem Seven seas of rhye v červenci 1973, což je rovných 40 let. Svět však začala dobývat až později svoji slavnou extravagantní Bohemian Rhapsody z roku 1975. Její hity We will rock you a We are the champios se staly sportovními hymnami. K nejznámnějším písním 70. let, pak patří například hity
 Killer Queen, Save me, či Bycicle race. Skupina pak uspěla zejména v USA v roce 1980 se skladbou. Another bitest the dust, ale v Evropě zabodoval prakticky ve všech hitparádách společný duet Freddieho a Davida Bowieho s názvem Under pressure ( 1981). Největší úspěchy Queen však měly teprve přijít. To album se jmenovalo The work a zejména skladby I want to break free, Radio Gaga a Hammer to fall se staly trháky.

To již Queen natočili své živáky z Ria, z Wembley a v Čechách patřil k nejoblíbenějším film Queen v Budapešti, který vlastně obsahoval devadesátiminutový konzert z roku 1986. Zde snad nechyběl jediný hit skupiny, byť i ve zkrácené verzi. A tak si pamětníci připoměli například třeba i majestátní písně Liar a In the laps of the gods. Skupina začínala konzert vždy fantastickou skladbou One vision a končila jej svojí upravenou britskou hymnou. Freddie se později vrhl i na své méně známé solové projekty a s operní španělskou divou Montserrat Caballé, pak nazpíval hymnu olympiády pro Barcelonu s názvem Barcelona.

Prakticky od roku 1986, se však již Queen stáhli z velkých konzertů a vrátili se ke studiové tvorbě. Album The Miracle v roce 1989 bylo opět po delší době společným trumfem Queen i Freddieho, které fanoušci náležitě opěvovali. Kdo by tehdy tušil něco o chorobě slavného zpěváka, který na videoklipech z Miracle vypadá ještě zcela zdráv, ovšem na těch z alba Innuendo ( 1991) je již patrné, že něco není asi v pořádku a zpěvák se doslova ztrácí před očima. I skladba The show must go on je již při pozorném poslechu vlastně procítěna loučením s publikem a vším, co měl zpěvák na modré planetě rád. Freddie zemřel doma v Londýně 24. listopadu 1991. Zbylí členi Queen, pak pořádali na jaře 1992 ještě konzert pocty tomuto zpěvákovi, kde v jejich doprovodu vystupovali slavní zpěváci a zpívali místo Freddieho jejich písně. Po smrti Freddieho, pak ještě vyšlo senzační album Made in heaven, které je plné posledních vynikajících zpěvákových písní na sklonku jeho života.

Aktualizace 25.11. v 17 hodin.

Děkuji za komentář k článku. Zde tedy máme automatický odkaz ...
http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/queen-47

Aktualizace 27.11. ve 13.45. :

Stanice, která vysílá jen hudbu Queen: Internetová polská stanice RMF Queen.

středa 23. listopadu 2016

Mělník na starých pohlednicích. Fotoreportáž z vernisáže.


Jak jsem již třikrát psal :-), tak se také stalo. Již v 16.45 byla obřadní síň mělnické radnice zaplněna do posledního místečka a stále ještě přicházeli návštěvníci, kteří hledali nějaké to volné místo, kde by bylo možné postát a nebránit těm, kteří přišli dříve ve výhledu.



V prodeji bylo hned několik titulů, ale nejvíce táhla samozřejmě nová kniha. Vzpomínám si, že kromě loňské knihy, kterou oba autoři ( Martin Klihavec a Josef Kárník) věnovali pohlednicím ze vsí mělnického okresu, jsem také na stole zahlédl krásnou knihu s titulem Liběchovsko na starých pohlednicích a zde již v minulosti zmíněné Dějiny Liběchova od Jana Kyliána. Připomínám, že náš soused město Liběchov si letos připomněl uplynulých 700 let od první datované zmínky o obci a s radostí musím dodat, že po vzniku spolku Liběchov sobě- spolek za záchranu kostelíčka ...http://kostelicek.eu/   a také vzniku tamního info centra, se dávná popularita Liběchova počíná skutečně probouzet.


Vraťme se ale ke knize, která prodělala zhruba před dvěma hodinami svůj slavnostní křest. Přesně v 17 hodin mělnický kronikář a jeden z autorů knihy Martin Klihavec zahájil vernisáž a vysvětlil to, co jsme již jistě mnozí tušili. Zkrátka, že římská,, I" dává na srozuměnou, že kniha bude mít s největší pravděpodobností za rok i další díl. Povedlo se mu totiž s Josefem Kárníkem nasbírat dohromady tolik materiálu, že standardních 400 fotografií zabralo snad jen fotografie z centrální historické části města. Přesně vám to neřeknu a ty ulice nevyjmenuji, protože nesmím do 24. prosince spatřit jedinou fotku z ní :-))))).


V popředí Martin Klihavec a Josef Kárník.

Autoři měli přetěžký úkol, se rozhodnout, zda vybrat z každé části města jen některé pohlednice a obsáhnout tak nějak celý velký Mělník, nebo zda zvolit variantu v podobě dílů. Zvítězila právě varianta v podobě dílů, neboť je zde hned několik důvodů. Autorům odpadne problém třídění a žádný snímek tak nezůstane takzvaně skryt veřejnosti. A pak lze samozřejmě také předpokládat, že kdo bude mít první díl, tak bude také chtít druhý díl :-) Samozřejmě, že se dalo také postupovat tak, že se mohl udělat jakýsi výběr, a příště zase další výběr, ale to by zase mohlo vnést třeba určitý chaos, svým způsobem práci navíc ( kontrola, co už bylo publikováno a co ještě ne) a možná i jakýsi pocit kupujících, že je jeden výběr možná dostatečný do domácí knihovny. Ať je to, jak je to, tak myslím, že zvolili dobře :-).


Chvilka před slavnostním zahájením vernisáže.

Po Martinovi měl samozřejmě také slovo ještě i druhý autor knížky Josef Kárník a určitě bylo zajímavé i vystoupení zástupce nakladatelství Baron, který už i díky dnešní vernisáži vůbec nepochyboval, že jde celkově o dobré obchodní  investice a návštěvníkům naznačil, že po druhém dílu o Mělníku, by snad mohlo přijít na řadu jeho oblíbené Kokořínsko. Nějaké překvapení :-)) ?


Martin představuje vzácné materiály ze sbírek.

Samozřejmě, že taková akce by byla asi těžko představitelná bez přítomnosti a projevu starosty města MVDr. Ctirada Mikeše. Ten pochopitelně ve svém projevu především oběma autorům poděkoval za jejich počin, vyzdvihl význam publikace pro veřejnost a mluvil i o sběratelství historických fotografií a pohledů v našem městě všeobecně.


Projev Josefa Kárníka.

Každá taková vernisáž knížky přechází po projevech k vlastnímu slavnostnímu aktu  křtění knihy šampaňským šumivým vínem, a v poslední fázi si jistě převážná část přítomných nechá zakoupenou knihu podepsat autory. Jinak tomu nebylo ani zde a mně nezbývá, než vás ještě jednou upozornit, že jde určitě o vhodný dárek do vašich domácích knihoven a závěrem vás pozvat na prohlídku obrázků z akce.


Projev zástupce nakladatelství Baron.



Z projevu starosty města MVDr. Ctirada Mikeše.




Atraktivní záběry ze slavnostního křtu najdete pravděpodobně v médiu Mělnický deník a v Mělnické radnici. Soutok klasicky mapoval akt víceméně dokumentárně ze stále stejné parkety :-).





Zde již přichází série záběrů z poslední fáze vernisáže, kterou je podepisování zakoupených knížek autory.




A úplně nakonec ještě pohled na prodejní stolek, který by vám mohl připomenout, kolik jen krásných publikací o tomto městě, ale i o jeho sousedech v regionu již v posledních téměř dvou desetiletích  vzniklo.

Aktualizace 24.11. v 17.40 :

Další doplňující informace a velmi pěkný fotomateriál najdete na již známé adrese

https://fr-fr.facebook.com/groups/1808841266008571/  

 Jenom ještě dodám, že knížka bude stát v prodeji  495 Kč.



pondělí 21. listopadu 2016

Nový pomník kpt. Jaroše, aneb vyprávění o Sokolovu.


Socha kpt. Jaroše u MKD.

Občas se stane, že měsíčník Mělnická radnice nedorazí všude tam, kam má a člověk si jej může přečíst jen z internetu. A tak je pro mě překvapením, že například už v říjnu vyrostl v Nerudově ulici další pomník, tentokrát před domem, kde žil v letech  1924-1939 kpt. Otakar Jaroš. Protože mně stále brání nemoc v cestě do ulic a nechci se dostat do případných problémů s neohlášeným užitím cizí fotografie, tak vám jej nyní neukážu, ale je to určitá přihrávka na již zpracované a v podstatě ukryté a zapomenuté dílo z mého prvního webu, které mohu nyní takto smysluplně  presentovat


Tak nějak s granátem v ruce zakončí svůj život onen filmový Jaroš ( Martin Štěpánek)

Kapitán Otakar Jaroš se sice narodil 1.8.1912 v Lounech, ale prakticky celé dětství vyrůstal v Mělníku.V době, kdy se formoval  pod Uralem v Buzuluku pod velením budoucího presidenta Ludvíka Svobody náš 1. prapor, se setkáváme s Jarošem, jako s instruktorem a velitelem poddůstojnické školy.

 V lednu 1943 odjížděl na frontu jako velitel 1. roty 1.československého samostatného polního praporu a naše jednotka tehdy musela v tvrdých zimních podmínkách absolvovat posledních 350 km do Charkova pěšky. Po namáhavém pochodu si měla jednotka odpočinout, ale momentální situace na frontě vyžadovala okamžité zapojení do bojů, aby Charkov nepadl do německých rukou. Strategická úvaha vyžadovala vyslat předsunutou jednotku za tehdy zamrzlou řeku Mži k obci Sokolovo, která měla zastavit německé tanky.

 K tomuto těžkému úkolu, se pak dobrovolně přihlásil nadporučík Jaroš se svojí rotou. Rota svůj úkol dne 8. března 1943 zcela splnila, ale náhlá obleva a praskající led na řece neumožnil nakonec podpořit jeho jednotku sovětskými tanky. Navíc došlo k přerušení spojení s velením praporu, a tak se již Jaroš nedozvěděl, že díky oblevě může stáhnout svoji jednotku po tajícím ledu zpět přes řeku, neboť ten už německé tanky neudrží.

 Jeho život pravděpodobně podle některých svědků ukončila dávka z kulometu jednoho tanku. Tento významný čin 2. světové války byl v roce 1974 filmově zpracován v koprodukci Československa a Sovětského svazu. Kapitána Jaroše ztvárnil Martin Štěpánek a generála Ludvíka Svobodu herec Ladislav Chudík. ( délka filmu 120 minut.)


Boj v datech :
4.3. rota buduje obranu Sokolova.
6.3. dochází k drobným střetům průzkumných hlídek.
7.3. neúspěšný pokus 15 průzkumných tanků o průlom obrany u Timčenkova.
 8.3. ve 14 hodin- průzkumný útok 14 tanků , který se podařilo rychle zastavit.
    Tři tanky předstírají na místě pomocí dýmovnic zásah, ostatní odjíždí zpět.

                     
v 16 hodin- hlavní útok. Hned první výstřely z dýmajících tanků zasáhnou jedno ze     dvou protitankových děl (45mm) a těžký kulomet.Následuje prudký boj.
 v 17 hodin- zbytek roty zaujímá kruhovou obranu kolem kostela v Sokolovu,  kde bylo vybudováno velitelské stanoviště.
 v 19 hodin- Ludvík Svoboda vydává rozkaz ke stažení za řeku.Bohužel již neexistuje spojení. Vojáci a ranění se vracejí po celou noc, někteří až 9.3.


 Ztráty :
  86 padlých, 56 raněných, 2 protitankové kanony, 7 protitankových pušek, 5 těžkých kulometů, 16 lehkých kulometů, 5 minometů.

 Ztráty na straně protivníka: 300-400 vojáků, 19 tanků, 4-6 obrněných transportérů

( Přesná data byla čerpána z měsíčníku Mělnická radnice, ostatní údaje z internetu a z filmového materiálu)


neděle 20. listopadu 2016

Neútulnost mělnických restaurací. Chcete pracovat v Německu ? Vlakový jízdní řád 1981/82 je fantazie..


Chcete pracovat v Německu ? Pozvánka na akci.

Tak máme dnes venku takové hezké počasí a co je to všechno platné, když teploty kolem nuly v nedávných dnech probudily všelijaké ty bacily a člověk není ve stavu, aby se někde procházel Chuť psát ale zůstává.

Témat by bylo jistě dost, ale všimněte si, že každý autor webu, nebo novinami tázaný člověk neustále váží, co vytrubovat prostřednictvím webu do světa. Měli jsme tu 17. listopadu svátek a tentokrát se i regionální tisk včetně neratovického iSoutoku držel stranou. Naopak, během voleb se to jen hemžilo články napříč celým mediálním spektrem.

Zavítal jsem v úterý do jedné ze svých oblíbených mělnických restaurací a byl jsem doslova v šoku. Krásná stylová restaurace, se celá zcela překopala na něco, co připomíná spíše bufet s hernou. Řeknete si, že jsem zde napsal, že jsem zavítal do jedné ze svých oblíbených restaurací, tak jsem mohl jít do jiné z nich. Mohl i nemohl, což zase závisí na otevírací době kolem 14. hodiny odpolední, ale především je každé z nich co vytýkat. Je to smutné, ale nemohu v centru najít v současnosti restauraci, kam bych šel  s radostí. Když to není chyba obsluhy a otevírací doby, nebo ne zrovna levného piva, tak je na vině interier, nebo ne moc okouzlující dvorek v letních měsících, či si zase připadáte jak v nějakém průchoďáku, rámus, a tak by se dalo pokračovat. Vzpomeňte, jak jsme tu kdysi dělali různé ankety o našem městě a také o absenci restaurací ležících v příjemném prostředí u řeky, nebo v centru s krásnými poklidnými soukromými zahrádky s posezením. Člověk přece jen v létě někam jede, něco tam vidí a ač se snad mohu považovat za patriota a dokonce tu žiji od narození přes 50 let, tak v tomto opravdu jásat nelze.


Ilustrační foto.

Mělníček žil nedávno konečně zase nějakým diskusním téma na moji oblíbenou dopravu. Tentokrát mezi Prahou a Mělníkem. Díky svým předkům mám k autobusovým i vlakovým řádům určitý vztah a jsem dnes v době internetu nesmírně rád, když objevím jízdní řády, které mi připomínají vlastně určité vzdálené období života. Když se tací nadšenci náhodou sejdou, tak to vypadá asi takto : ,, Pamatuješ, jak tady ráno v půl osmé jezdil rychlík, se jménem Jan Palach, který jezdil nejprve z Děčína do Jihlavy, o prázdninách až do Znojma, a pak ho posílali přes Havlíčkův Brod a Brno do Břeclavi, kde asi hoďku stál a zase jel zpátky ?"

Na internetu se dochoval vzácný jízdní řád ze sezony 1981/ 1982, který je fantastickým důkazem toho, jak mnoho se toho na železnici pod Mělníkem změnilo.
http://www.jizdni-rady.nanadrazi.cz/jizdni-rad/1981-1982/1981-1982_strana_244-247.pdf

Porovnejte to s dneškem, kdy například poslední vlak flamendrák od Ústí nad Labem jede sice z Bíliny, ale jen do Štětí. Kdy ve tři třicet žádné vlaky nejezdí a původní 7b je dnes rozdělena na trať 072 a 073. Takovou perličkou je mezinárodní vlak z Lipska do Budapešti, který v opačném směru staví jen v 9.30 v Mělníku, projíždí krajským městem Ústím a v 10.49 staví až ve stanici Děčín-východ, kde téměř hodinu stojí

Nebyl to jediný mezinárodní rychlík, který v Mělníku stavěl. V roce 1975 sem byl dočasně přemístěn vlak Favorit, který jezdil shodou okolností někdy v 0.30 na Budapešť a ráno ve 3.55 směrem na Drážďany, kde snad byl už v 6.00. S jízdními řády, se v průběhu věků zkrátka kouzlilo.

Když se někdy v letech 2011 a 2012 objevily v novinách články o přeshraničních burzách práce a lidé z Chebu, Karlových Varů, Mostu, Teplic, Ústí, Děčína, či Liberce, se začali zajímat o práci u sousedů, a někteří toho i využili, tak se začal i Soutok teoreticky zajímat o podobnou možnost dojíždění do práce do Saska. Důvod je jednoduchý.Zdá se, že časově vyjde cesta do jižní Prahy nastejno. Jen je škoda, že také neexistuje nějaký web, který by například obsahoval jízdní řády svozových zaměstnaneckých autobusů.

Dnes se obrovské mediální kampani na televizních obrazovkách těší firma Amazon nedaleko ruzyňského letiště, kam dokonce jezdí  svozové autobusy až z dalekého Ústí nad Labem. Zkuste si sami udělat takovou představu i různá srovnání toho všeho, co vše to či ono obnáší a snad dojdete ke staré pravdě, že vždy je lepší, když má člověk možnosti případně vybírat z více možností.

Je dobré i čistě jen teoreticky něco vědět, a tak je myslím na místě i o přeshraničních burzách práce něco vědět. Obvykle se konají vždy v nějaký pracovní den, kdy je řada lidí v práci, ale je třeba si uvědomit, že je mezi lidmi i řada lidí bez práce, nebo ti, kteří právě dokončili studia a právě pro ně je především určena následující nabídka. Vše je tedy na vrchním obrázku a jde o relativně nedaleké Ústí ( 50 minut vlakem), kde to celé začíná ve čtvrtek 24.11. ve 13 hodin.

Kdo tedy nevíte co tou dobou dělat, tak máte možnost, se něco dozvědět a třeba se i tady podělit o zážitky v diskusi :-).


Sledovanost posledních článků.

Ještě vám čtenářům musím opět moc poděkovat. Přes 2 500 návštěv během chvilky přinesl opět další článek o nových supermarketech a mostech v Rousovicích. Stačí jen vzít foťák a nafotit to :-)).

pátek 18. listopadu 2016

Cirkus Sultán Berousek opět v Mělníku. Poslední obrazová část pozvánky na vernisáž ( 23.11.) knížky o Mělníku na starých pohlednicích.


Ačkoliv je listopad, může se Mělník těšit na další cirkus. Kdy ? Od čtvrtka do neděle ( 24. - 27.11.) čas snad ještě upřesním. Kde ? Jako vždy. Vedle Family centra na místě bývalé košíkárny :-).


Utíká to. Už ve středu odpoledne 23.11.  v 17 hodin, se koná vernisáž očekávané knížky s pohlednicemi Mělníka. Knížce jsem tu věnoval zcela nedávno již dva články, které najdete vpravo v časové záložce po rozkliknutí roku 2016 a měsíců října i listopadu. Podívejte se dnes na poslední propagační obrázky z ní. Některé jsem tu ještě nepublikoval.









čtvrtek 17. listopadu 2016

Nejnovější supermarkety na Pivovaře rozjíždí provoz a mosty v Rousovicích jdou do finále. Fotogalerie ze 17. listopadu.


Mezi nejnavštěvovanější články Soutoku patří občasné dokumentární fotogalerie výstavby dvou mostů v Mělníku- Rousovicích a nejnovějších supermarketů  v blízkosti hlavního mělnického Teska. Využil jsem tak dnešního volného dne, abych vše opět pěšky obešel, neboť mě samotného zajímá, jak to celé pokračuje. První tři snímky tedy patří již dostavenému obchodnímu domu vedle Jysku ( prodejna nábytku), kde se již čile prodává. To ostatně vidíte na fotografiích.


Zde tedy najdete dvě prodejny. Jde o firmu Planeo elektro a o firmu Pepco, která je takovou směsicí domácích potřeb, jak tak koukám na leták firmy.


Po Evě a firmě Euronics ve Family centru zde tedy máme další větší prodejnu elektra ve městě. A to jsem  již málem zapomněl na Tronic a jistě by se našly snad i další menší prodejny.


Jen o kus dále se má otevřít 1. prosince nákupní středisko  Z-centrum, kde mají být tyto obchody: drogerie Rossmann, textil Kik, elektro Okay, zverimex Super ZOO a hračkářství a papírnictví Dráčik.


Na tomto snímku se zdá, že už se nám tu snad jeden krámek rozjel. Bude jistě zajímavé, co přinese konkurence tolika prodejen elektro a zdá se, že k podobné situaci má nakročen trh i v oblasti chovu domácích mazlíčků.


Zdálo se mi, že do nákupní zóny bude možné ze směru od autobusového nádraží vjíždět také z Bezručovy ulice, ale není tomu tak.


Tak takto to vypadá nyní ve Starých Rousovicích v Okružní ulici. Jak sami vidíte, tak starý mostík v minulém článku je již jen historickou vzpomínkou na fotografiích. Vy starší tedy můžete od této chvíle již jen nostalgicky vzpomínat, po čem jsme kdysi chodili do Borku  třeba na plesy a zábavy.


Zde je tedy výstavba nového mostu teprve na začátku.


Tak tedy nevím, ale zdá se, že tato lávka pro pěší je v současnosti jedinou oficiální spojnicí ( nemůžeme již počítat zrušený přejezd u luk v Zahrádkách) mezi Borkem a Rousovicemi. Pardon, ve směru od Malého Borku a Zahrádek, lze za železničním přejezdem také ještě pokračovat ihned vlevo, a pak vpravo ke mlýnu.


A již jsme u toho vůbec nejsledovanějšího místa, kterým je v současnosti most v Mladoboleslavské ulici.


Detail s letopočtem, o kterém jsem psal již posledně.


Jak vidíte, tak už je prakticky hotovo. Krása, co ?


Záběr z Italské ulice již bude brzy jen historií a kamioňáci budou už jen vzpomínat.


Za dokumentární záběry lze považovat i tyto dva obrázky, týkající se frézování vozovky.


Protože jsem věděl, že jsem středem pozornosti možná až dvou dělníků, tak jsem tomu jednomu, co si mě tak prohlížel a na vše dozíral vysvětlil, že provádím historickou fotodokumentaci a pochválil jsem jejich pracovní nasazení o státním svátku :-). To zabralo a objevil se úsměv i určitá oprávněná sebechvála. Nemyslete si, pracovníci na lokálce v loňském roce očividně focení z blízké vzdálenosti rádi neměli. A to je nejspíš v dnešním významném dni od Soutoku vše. Kdo máte zítra volno, tak blahopřeji, a kdo jste si myslel, jako já, že nebude problém a přece to nevyšlo, tak nezoufejte, neboť je to snad jenom na den :-))).