úterý 29. ledna 2013

Zvířata nás nejvíce potřebují v zimě.


Každý, kdo má rád zvířata, nebo má nějaké to zvířátko i doma, tak mi dá jistě za pravdu, že je to sice jakási péče či starosti navíc, ale zvířátka a zvířata nás za to bohatě odmění. A je zcela jedno, zda jde o zvířata polní a lesní, kterým dávají potravu do krmelců myslivci, o zoologické zahrady, o zvířata domácí, o zvířata kdesi na řece, či o krmítku pro ptáky na parapetu.


Na své domácí mazlíčky podstatná většina z nás jistě nezapomene a stejně bude postaráno i o ta žijící v lese, či v ZOO, ale neměli bychom přes toto období zapomínat ani na ptáky za oknem, či na zvířátka u vody. Vždyť právě v tomto období velmi uvítají naši pomoc, jsou krotká a při podávání potravy nás dovedou i vesele pobavit. To skutečně platí, jak pro ptáčky v krmítkách, tak pro zvířata žijící v blízkosti vody.


Ani člověk by neměl jen ve svém volnu v zimě jen stále pobývat doma a čekat na jaro, ale také si vyjít, a třeba právě i k vodě. Možná budete překvapeni, co vše může taková procházka člověku dát. Zkuste přitom vzpomenout na naše drobná zvířátka a vzít sebou trošku odleženého a rozdrobeného pečiva. Zvířátka vám jistě připraví za odměnu milý zážitek a může vás zahřát i pocit, že jste pro ně udělali třeba i něco dost důležitého a přispěli k tomu, aby jich více přežilo zimu.


Jen mějte na paměti, že pečivo čerstvé, nebo tvrdý chleba ve velkých kusech může být pro hladové ptáky spíše smrtící jed. A snad mezi námi čtenáři není nějaká zrůda, která se baví tímto druhem sadismu. Při správném postupu vás zvířata opravdu odmění příjemným zážitkem.


Člověk se potřebuje toulat, pročistit si hlavu a pobyt venku je důležitou součástí našeho života. Věřím, že i tyto docela obyčejné záběry z docela všedního života čtenáře potěší.

Jaro se pomalu, ale jistě blíží, avšak netřeba jen na něj čekat v teple domova.


SŠ.

neděle 20. ledna 2013

Česko má nový fenomén. Hledáme své předky.





Takto vypadají stránky v mnoha matrikách, kde můžete hledat osobně, nebo někde i elektronicky své předky.

Sice to mnohdy nevypadá, ale říká se, že člověk je v globálu tvor zvídavý. Již jsem zde někde psal, jak v roce 1989 padla železná opona a mělnické knihkupectví na Karlově náměstí praskalo ve švech. Objevila se zde totiž takzvaná dosud nepopulární a snad i režimem nežádoucí transcedentální literatura. Snad jsem to napsal správně. Kdo neví, oč běží, tak řeč je o prožitcích blízkosti smrti pacientů, kteří již byli klinicky mrtví ( mozek pracuje, srdce má zástavu), otázkách života po životě i před ním, jasnovidectví atd. atd.

V pololovině devadesátek jsme pak se spisovatelem  A.C. Clarkem řešili obrazce v poušti Nazca,obří koule v Kostarice, sochy na Velikonočních ostrovech, přechod žhavého uhlí u některých domorodých kmenů atd. atd.
Na přelomu tisíciletí začal Mělník žít historickými fotografiemi a pohledy. K nejznámějším patřila výstava Karlova náměstí v proměnách časů v Regionálním muzeu, nebo historické pohledy Martina Klihavce v KD. Pak se to všechno začalo nesměle legálně prodávat v malých formátech, jako stolní kalendáře, nebo sbírky pohledů a nutno dodat, že dnes i objevíte historické fotografie z některých měst na webu.

Protože člověk nejprve vnímá obraz, pak tvar a nakonec písmo, tak až teprve později začala chodit na pulty díky našim historikům regionální literatura týkající se města, jeho památek, historie i okolí v proměnách času. Vždy, když už se zdá, že není co objevovat, tak se opět něco najde, co hromadně osloví lid. Vzpomeňme na eru, kdy Luděk Munzar učil díky televizním obrazovkám lásce k rozhlednám, pramenům i ke stromům a byla to jistě záslužná práce, která mnohému pomohla, byť i třeba leckde jen dočasně.

Nyní se televizní obrazovka ( včetně volby presidenta ;-)) zasloužila o to, že díky našim celebritám, jako jsou moderátoři a herci, se mnozí zase odhodlali ( po kolikáté už?) vyhledávat své předky. Ne, nebudu dávat žádné odkazy, ani na  seriál, který můžete každou středu sledovat. Kdo má zájem, tak ať si najde materiály. Pokud se člověk na něčem nepodílí a nevynaloží určité úsilí, tak si toho neváží. To platí pro všechna odvětví naši činnosti. Hezký zbytek víkendu všem, kteří dovedou vidět kouzlo i ve věcech pro mnohé z nás zdánlivě nepotřebných a zbytečných.

SŠ.

středa 16. ledna 2013

Vesele o presidentech.


Že Českem hýbou presidentské volby není třeba vůbec zdůrazňovat. Mimochodem, dnes už nám ten název Česko připadá téměř normální, ale byl to kdysi obrovský nezvyk říkat územní oblasti Čechy Česko. Přece jen jsme byli kdysi útvarem, který nesl název Československá ... republika, později Česká republika, a kdysi dávno dokonce Země Koruny České. Opravdu jde historicky o novotvar.  To jen tak na okraj. Tak, ale zpět.

Asi málokdo díky výzkumům veřejného mínění čekal, že do finále půjdou dva nejstarší kandidáti ( 68 a 75 let). Nic platné, přece jen je člověk už nějakou tu desítku na světě, tak zase mám možnost přijít trošku s historií i vtipem.

Dne 10. listopadu 1982 zemřela ve věku 76 let největší ikona studené války Leonid Iljič Brežněv. Mimochodem, když Československá Televize v roce 2003 vysílala maraton průřezu 50 letou tvorbou, tak pro mě bylo překvapením, že jakási vesnice... snad Praha-Březiněves, se měla jmenovat Brežněves. V Moskvě pak zvolili Jurije Andropova ( 1914-1984), který vládl pouhé dva roky a překvapivě zemřel ve věku 70 let. Po něm zvolili v Moskvě Konstantina Ustinoviče Červenka.

Český občan nikdy neměl daleko ke vtipům a tak se zrodil tento hit:  Přijde Andropov do nebe a potká tam Brežněva. Ze samé radosti ze shledání jde Brežněv dát vodu na kávu a přináší tři šálky. ,, Proč neseš tři šálky ?" táže se Andropov. - ,,No, víš, možná, že než se dovaří voda, tak přijde i Černěnko." odpovídá Brežněv. A skutečně.... Černěnko ( 1911-1985) vládnul jen pár měsíců a dožil se 74 let.
A tak se zrodil druhý český hit : V SSSR bude presidentem ten, kdo bez berlí přejde Rudé náměstí. Také nesmíme zapomenout, že takový německý kancléř Helmut Schmidt a americký president Jimmy Carter, tak to byli tehdy na přelomu 70-80 tek věkem sekáči, kteří samozřejmě i plynuleji mluvili, jak bylo patrné z krátkého zpravodajského šotu a navíc měly tyto státní smutky SSSR vliv na čepování piva a pořádání diskoték u nás.

Dnes jsou oba ,,pánové" před televizní kamerou vtipní, snaží se soutěžně zápolit a divák zná a ještě uslyší ty otřepané fráze, pokud bude chtít poslouchat, že jeden je kritizován za to, co kdysi vyváděl, druhý za to, co dělá teď i s celou vládou, která nějak, jak vidíme z televize bojuje věčně o důvěru. V každém případě to bude všechno zajímavé a dokonce i po volbě :-). Na co všechno se asi zase bude nadávat? Co všechno a kam se asi zase změní, pokud se změní :-)? Hezký den.

SŠ.

neděle 13. ledna 2013

Mělníček před rokem a dnes.


Člověk se od řady jiných tvorů liší pamětí. Zvláštní etapu paměti přitom vykazuje jakési ohlédnutí až rok zpět. Zkusme se jen tak bez pomůcek a bez nahlížení do webu Mělníčku rozpomenout, co nás třeba na Mělníčku před rokem pobavilo. Myslím, že vy kteří si vzpomenete, tak jednoznačně uspěla soutěž, kdy jsme museli vyhledávat a označit v mapě Mělníka umístění zobrazených předmětů. To bylo jak za časů Rychlých šípů :- ) a super nápad od lidí, kteří pro vás i nás Mělníček vytvořili.  Promítací celorepublikově úspěšná show na Pražské bráně je již staršího data, ale lze vzpomenout ještě úspěšnou fotografickou soutěž na téma konkretního ročního období, nebo spotřebitelské hlídky apod. V létě tu byla dokonce i otevřená společenská akce v prostorách nočního klubu, který jsme my starší pojali spíše pod názvem  sklepy U Straků, díky otevření těchto prostor prvně v roce 2006 v rámci EDD.

Bohužel, ačkoliv to určitý smysl má, tak mnohdy se Mělníček až příliš přeměňuje v jakési inzertní noviny, což pochopitelně ocení ti, kteří něco potřebují nabídnout, nebo naopak, avšak může to někomu, koho se to netýká, připadat občas nezajímavé. Zvláštní kapitolou jsou kauzy. Loni se asi nejvíce blýskalo kolem hořínského letiště a sporu mezi p. Lobkowiczem a letci. Také každé volby jsou svěžím větrem pro výměny názorů, které sice nic neřeší, ale trošku poodhalují pohled do myšlení i zájmů zde diskutujících lidí. Tak zrovna nyní, kdy nás čeká duel v souboji o post presidenta mezi pány Zemanem a Schwarzenbergem, přichází také určité emoce. Samostatnou kapitolou je pak dnes už téměř samozřejmé nejlepší kalendárium akcí na Mělníku. A tak jsem shrnul opravdu jen velmi stručně a úzce život jednoho webu za poslední rok do tohoto článku. Ten web by tu nikdy nebyl, kdyby ho někdo nezaložil a nestal se díky vývoji sledovaným. Za to patří jeho duchovním otcům velký dík a pokud se tak zamyslíme, tak je vcelku jasné, že není zájmem místních médií, ani politiků, aby se nějak oficiálně a masově dostal z řady důvodů do povědomí čtenářů.

SŠ.

Bude televizní stanice Prima Zoom českou Discovary ? Již teď na webu.


Zimní období pro řadu občanů představuje období, které nám zdravotně nesvědčí. Slunce je nízko, nebo není vůbec a mnozí opouští své domovy za hluboké tmy a prakticky už za tmy se vrací zpět do svých domovů, což ani nenabízí nějakou zvláštní chuť do dalších aktivit. Možná, že to vše ještě více než jindy nahrává technice, kterou jsme obklopení, a o které na Soutoku vzniklo spoustu článků.

Mimochodem, díky televizní obrazovce jsem se nedávno dozvěděl, že Česká republika je na druhém místě v Evropě ( za Švédskem), pokud se jedná o chaty, či chatové osady. Však je známé, že již v dobách našich prvních filmů řada obyvatel Prahy vyrážela na chaty na Sázavu, Slapy či na Kokořín. Později navždy především tato komunita rekreačně obsadila zbytek území a vytvořila i jakýsi všeobecně rozporuplný pohled celé společnosti na sebe. Jinde ve světě se zřejmě vyšlo trošku jinou cestou penzionů. A tak je tu do určité míry zajímavý kontrast mezi těmi, kteří se jedou takříkajíc někam rekreovat, pokud si to můžou samozřejmě nejen finančně dovolit a mezi těmi, co jedou na chaty pracovat.

Tím jsem zde chtěl i vytvořit takový určitý a snad i trochu neobvyklý úvod pro televizní programy, které mají své příznivce, ale jsou obvykle součástí placené televize. To by se mělo od 1.2. 2013 změnit, protože má už konečně začít vysílat program TV Prima ZOOM, který se má údajně podobat skladbou známému Discovery Chanel, či Spektrum a rozšíří tak nabídku našich televizních programů v našem bydlišti. Již teď však nemusíte na jeho začátek jen čekat a můžete navštívit jeho fungující webové stránky na...http://zoom.iprima.cz/ .
Vypadá to na první pohled, jako přínosný vzdělávací program, co říkáte?



čtvrtek 10. ledna 2013

Německé televizní stanice podporují hrdost národa novým seriálem.


Zatímco u nás v Čechách se na televizních obrazovkách objevují především reality-show, politické diskuse, televizní seriály plné hádek, kriminálky, ze světa bulváru, právnické rady, zpravodajské relace plné nejlépe tragedií a nechutností, tak na obrazovkách německých televizních stanic si docela úspěšně vedou cestopisy, ale také seriály z různých ZOO a vůbec o zvířatech. Zkrátka, poznávacím seriálům se u sousedů daří a důkazem toho je cyklus, který si televizní stanice předávají, a který se jmenuje ,,

Expeditionen ins TierreichWildes Deutschland

Jak z názvu samého vyplývá, tak jde o expedici do světa zvířat na území Německa.
Možná někdo podotkne, že u nás se dají také najít cestopisy, že máme Toulavou kameru i jiné seriály. Tak jistě, to ano. Jenže, rozdíly lze najít. Naše cestopisy jsou zpravidla o cizích zemích, o cizích zvířatech, cizí krajině a pokud se opravdu věnujeme tuzemsku, tak se obvykle neubráníme, aby to nesklouzlo někam do řemeslnické dílničky. Seriál, který jsem zmínil výše, se však věnuje ryze divoké německé přírodě v jejím plném rozsahu a v průběhu ročních období. Poslední díl cyklu zatím vypráví o Schwarzwaldu a putuje napříč spektrem německých televizních programů. Divák má možnost nejen například sledovat zblízka život lesních zvířátek, ale zajímavé jsou i staticky umístěné kamery v proměně času. Pokud se chcete podívat na nějaké obrázky, nebo zjistit, kde je nějaký díl zrovna k shlédnutí, pak zkuste třeba použít ve vyhledavači název pořadu.

Není pochyb, že takovýto druh programu vyvolává u diváků sounáležitost se svojí zemí, která je v Německu už i tak veliká. A to je právě všechna ta národní hrdost, která nám zde tak chybí, a která je všeobecně tolik veřejně kritizována, leč neřešena, jako spousta jiných věcí.

SŠ.

Koho máte zvolit? Pomoci vám má volební kalkulačka.


Víte, koho z devíti kandidátů na úřad presidenta vybrat? Zajímavou pomůckou má být testík 45 otázek, kde se mají vaše názory konfrontovat s názory kandidátů a na konci testu se dozvíte, kteří kandidáti a v jakém procentuálním zastoupení jsou blízcí vašim názorům.

Test je na....http://volebnikalkulacka.cz/

SŠ.

pondělí 7. ledna 2013

Nedvězí upřesněno. Volby i ples již o víkendu.


Během vánočních dní jste se mimo jiné dozvěděli, že všechny tři turistické oddíly našeho okresu, se vydají dne 26. ledna 2013 na tradiční akci s názvem Zimní přechod Nedvězí. Současně byl k disposici plán přechodu kralupského oddílu. Dnes mám již i plán přechodu mělnického oddílu a předkládám čtenářům Soutoku. V podstatě platí, že obě pěší ( 10 i 15 km) trasy do Střezivojice, se jdou z Deštné a trasa z Tupadel ( 18km) je brána, jako lyžařská speciálka. Více a podrobněji na... http://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/nedvezi-2013/

Pak se nám pro množství nových článků již dost odsunul aktuální hasičský ples ve Velkém Borku. Takže, toto berte, jako připomínku, neboť je to již velmi aktuální datum ( sobota 12.1. ve 20 hodin).

A když jsme u té aktuálnosti a palety krátkých zpráviček, tak ještě připomeňme událost nejvýznamnější, kterou jsou od pátku ( 14 hodin) prezidentské volby.

SŠ.

sobota 5. ledna 2013

Posloucháte internetová rádia ?



Je tomu už více než rok, co jsem zde ( nyní v archivu) představil svůj seriál Rádio kdysi i dnes, který vás tuším v devíti dílech provedl historií rádia od časů, kdy velká lampová rádia byla nahrazována přenosnými tranzistoráky, přes období, kdy jsme v Čechách poslouchali slavné anglické vysílání Rádia Luxembourg, až po občanské radiostanice a příchod internetu.

Dnešní občan sice na média nadává, ale již si zvykl, že je jimi zavalený. A teď nemyslím ani tak různé noviny a časopisy v supermarketech a trafikách, jako to, co mnozí přijímáme pomocí televize, rádia, nebo internetu. Ještě před rokem či dvěma, by vás zde média upozorňovala, že si musíte pro další příjem televize koupit krabičku jménem SET-top-box, či novou televizi a dnes už i leckterý lajk aspoň tuší, co znamenají zkratky DVB-S a DVB-T, a že v televizi tak může poslouchat i digitální rádia ze satelitu, nebo digitální rádia z pozemního vysilače.

Ta rádia z pozemního vysilače, -tak to je několik (5 - 10) našich rádií v dost dobré kvalitě signálu, která na běžném rádiu nechytnete. Těch satelitních je pak několik stovek především ze Střední Evropy ( podle družice na kterou parabola míří). Většina lidí však používá přípojky k satelitu i pozemnímu příjmu pro televizi, a obyčejně se nespokojuje s využíváním televizního přijímače, jako rádia. Z těchto důvodů se výrobci zejména přenosných rozhlasových přijímačů probudili a do těch nejoblíbenějších takzvaných VKV rádiích ( nejčastěji poslouchané pásmo v občanském životě) začali u nových typů svých značek přidávat takzvaný DAB. To znamená, že pokud takový přijímač vlastníte, tak už nemusíte jen poslouchat stanice běžně dostupné na VKV, ale při správném namíření antény na televizní vysilač ( a příslušném přepnutí pásma) dostanete i digitální rozhlasové stanice, které z něj vysílají. Samozřejmě, že vždy záleží na místě, kde se nacházíte, a jaký vysilač s jakou nabídkou, se vám podaří zachytit.

Poslední a nejbohatší ( až několik tisíc) nabídku dává internet v oblasti televizní, ale i rozhlasové. Pro jejich příjem používáme PC, notebooky, ale třeba i běžné telefony a jiná zařízení. Výrobci nových televizí již pozvolna integrují do přijímačů možnost užívání netových služeb a pozadu nezůstali ani výrobci rozhlasových přijímačů, jejichž prioritou je především internetový wifi, nebo ethernetový ( kabelový) LAN příjem.

Čili, dnešní posluchač a divák má možnost přijímat televizní i rozhlasové pořady včetně dalších služeb prakticky z celého světa a to doslova za pakatel.

Jenže, přístup občana je další zajímavou kapitolou vývoje našeho občana. Ten není ochotný vždy využívat všech možností, které se mu nabízejí. Mockrát jsem se setkal s názorem, kdy posluchač již dopředu něco zavrhl z důvodu jazykové bariery, nebo proto, že na cestu do těchto míst stejně nebude mít nikdy peníze, nebo zkrátka proto, že ho žádné cestování vůbec neláká a nezajímá. V neposlední řadě, se mnohdy objevuje neschopnost člověka poslouchat jiný druh hudby, než té své nejoblíbenější. A to jsme prosím v jednom státě v Evropě, kde máme také možnost výběru i mezi tuzemským rockem, popem, country či dechovkou atd.

A protože má dnešní člověk každého věku takovéto dosud nemožné  možnosti, tak je velmi zajímavé sledovat nejrůznější statistiky ( ty si na různých webech občas odporují), jak například vypadá poslouchatelnost různých rozhlasových stanic v rámci celého světa. Všeobecně lze říci, že ponejvíce vyhrávají rockově a popově zaměřená rádia na západ od naší vlasti. Na druhou stranu je škoda, že lidé se nějak nenaučili poslouchat v dnešní agresivní a rychlé době také občas hudbu z jiných kontinentů, jejíž bohatá škála se pohybuje od oddychových houpavých poklidných melodií, až po divoké a přitom romantické rytmy černé Afriky, či hudby s příměsí rege. Hudební kultura ostatních kontinentů, ale i jiných Evropských zemí je obrovská a stojí za to se s ní seznámit. Můžeme si i představit, že v době, kdy stanici posloucháme, mají v dané zemi ale třeba i úplně jiný čas než u nás, nebo dokonce roční období a klima. Můžeme si představit saharskou poušť s karavanou velbloudů, zkrátka fantazii se meze nekladou. Ostatně, vše, co děláme automaticky a strojově bez jediné změny, tak se nám přejí. A já myslím, že i ten rock a pop, jen si to nechceme někdy přiznat. Podařilo se mi najít dle mého soudu docela zajímavé stránky, které se poslechu hudby na internetu věnují a dokonce, se k jednotlivým stanicím můžete proklikat přes mapu zvoleného kontinentu....http://www.live-radio.net/info.shtml . A tím bych dnes svůj článek o světě rádia ,televize, interentu a lidí uzavřel. Zajímavé programy a příjemný poslech !

SŠ.


pátek 4. ledna 2013

Olympic i Luční bouda slaví.


Na Soutoku jste se seznámili loni i s naším nejvyšším pivovárkem  v největší krkonošské boudě, která se těší všeobecné známosti pod názvem Luční bouda a leží jen nedaleko nejvyšší hory naši republiky. Nový místní pivovárek přímo v Luční boudě začal loni na Svatého Vavřince ( rozhraní léta a podzimu) za slavnostního otevření presidenta republiky vařit pivo značky Paroháč. Nyní slaví naše nejstarší bouda v Krkonoších rovných 390 let, ač historie zřejmě sahá i dále, a slavné jubileum má i slavná skupina Olympic ( 50 let). To vše vyústí dne 18. ledna od 20 hodin koncertem Olympiku v Luční boudě, kde snad ještě není vyprodáno. Přitom se zdá, že cena koncertu není nijak astronomicky vysoká. Pokud jste tedy příznivcem kvalitního, či zajímavého zlatavého moku, dobré rockové Czech oldies muziky, máte rádi Krkonoše a vztah k historii, a chcete si udělat výlet, tak může být pro vás následující akce zajímavou pozvánkou. Více na ..http://www.lucnibouda.cz/novinky/321-koncert-skupiny-olympic-18.1.2013.html

SŠ.

Zajděte si na Lovoš.


Vodní plochy vždy přitahují oči návštěvníků. V zákrutě Labe najdete Píšťanské jezero i s autokempem, kam v létě zajíždí i mnohé výletní lodi na lince z Litoměřic do Ústí.

Pokud patříte mezi lidi, kteří si vůbec bez turistiky a cestování nedovedou život představit a ještě podléháte různým pracovním, či studijním povinnostem, tak jistě víte, že Vánoce jsou tou vhodnou chvílí někam vyrazit. Co na tom, že počasí za nic nestojí, když to tělo k té správné relaxaci vedle konzumního stylu života žádá.


Domeček z pohádky na jednom pozemku pod Lovošem.

Co vše nám dává turistika? Tak je toho hrozně moc. Především je to národní hrdost. Stále je co obdivovat, čím se těšit a to jsme prosím doma. Pak je to určitá pýcha nad vlastními výkony, která má psychický význam. Turista se nepodceňuje, nemá pocit zbytečnosti na světě apod. Má to důležitý význam pro starší a staré lidi. Starý člověk není v bytě vystaven žádným velkým nárokům a pomalu nevědomky takříkajíc odchází ( a nejen starý člověk). Pokud se však rozhodne vycestovat, tak už musí řešit zeměpis, dopravní spojení, jídlo, své síly, bdělost nad pádem, rovnováhu, zkrátka zaměstnává mozek. A tato zdravá únava a pohyb posiluje tělo fyzicky i na duchu. Škoda jen, že na to není moc času, a navíc je tu spousta dalších nepřátel, jako je pohodlnost, jiné zájmy, třeba i finance apod.

Pohled k vrcholu Lovoše. To bude stoupák. Chce to v poklidu vyšlapovat k cíli :-).

Ale, již dost životní filosofie a pojďme k vlastnímu výletu. Lovoš je kopec prakticky naproti Radobýlu a vidíme na něj od našeho mělnického zámku. Má nadmořskou výšku 570 metrů a počítejme, že nás čeká převýšení 400 metrů na třech kilometrech, které ovšem stojí za ten vrcholový pohled. Do Lovosic se lze dostat několika způsoby. Pokud máte k disposici auto, tak doporučuji celé Lovosice projet v přímém směru na Malé Žernoseky a někde v místech, kde kříží silnici železniční trať na Děčín zaparkovat. Tudy totiž prochází zelená značka, která vás po třech kilometrech dovede k vrcholu. Pokud nemáte k disposici auto, tak lze jet vlakem do Litoměřic, odkud vás autobus doveze do Lovosic, nebo přejít na horní nádraží, odkud jezdí do Lovosic také vlak. Poslední možností jsou zastávkové vlaky z Cítova po trati 090. Vystupovat budete ve stanici Lovosice zastávka, která je až za nádražím.


Pohled na Lovosice. V dáli vidíte Říp, ale najdete i fabriku ve Štětí a EMĚ.

Hned za tratí nás vede odbočka poklidnou strmě stoupající ulicí mezi domy a posléze zahradami, která se změní v úzkou prudkou lesní cestičku. Pozor! V zimních měsících se zde můžete setkat s ledovkou, nebo vám naopak klouže pod nohami bláto, jako mně a není to moc příjemné. Na druhou stranu není možné pořád na něco čekat a pořád jen na něco nadávat a sedět doma. To bychom se také nikam nemuseli již dostat, což není dobré vykročení do nového roku.
Samozřejmě, možná je i vycházka někde blíže i někam jinam, ale touha poznávání a dalekých rozhledů je někdy až moc silná. Cesta na vrchol trvá necelou hodinku.


Milešovka ( vrchol je 837 metrů nad mořem ) nehodlala, jako jediná kapitulovat před fotoaparátem a občas připomínala japonskou horu Fuji, kterou známe ze závodů formule 1.

Na vrcholku je ubytovací chata s hostincem a občerstvením, která v těchto dnech bývá otevřená pouze v pátek a o víkendech. S terasy na střeše chaty se otevírá kruhový pohled a mohly by se zde konat taneční zábavy. Z míst, kde je venkovní posezení, naopak hledíme do vnitrozemí a k mělnickému domovu. V létě zde musí být krásně. Zajímavý je i pohled na úsek dálnice, která čeká na své otevření.


Pohled do míst kterým se říká Brána Čech ( Porta Bohemia). Území mezi obcí Libochovany a Velké Žernoseky.

Co vše lze spatřit? Tak podle některých autorů je prý výhled ještě krásnější než z Milešovky, královny Českého Středohoří. Něco na tom bude. Tak vidíte samozřejmě Lovosice, odkud jste přišli, vinice Velkých Žernosek, Radobýl, silo v Polepech, Mondy ve Štětí, EMĚ v Horních Počaplech, Říp,zříceninu hradu Hazmburk, zříceninu hradu Košťálu, Milešovku, Krušné Hory, Porta Bohemia u Libochovan a spoustu dalších kopců.


Po této cestičce se z Lovosic stoupá k vrcholu.

Bohužel, ani počasí,ani délka bílého dne, ani denní náplň Vánoc není zrovna nakloněna nějakým ranním časným startům, a tak už to vážně nebylo oproti plánům na víc, než opět slézt dolů, ale v blízkosti ještě probíhá krásné Opárenské údolí i se svoji hradní zříceninou. V každém případě tu máme typ na příhodnější období. A malou poznámku k předpovědím počasí, kterými se snažíme řídit při plánování. Moc na to nedejte a zůstaňte u přibalené pláštěnky v zavazadlech a deštníku. Kde jsou ty nepřestávající deště podle radaru nad celým našim územím?




čtvrtek 3. ledna 2013

Soutok děkuje do Štětí.


Když jsem se dnes ráno díval na statistiku Soutoku za uplynulý den, tak jsem nevěřil svým očím. Taková návštěvnost obyčejně bývá, když se objeví článek společensky vyššího levelu. ( bulvár apod.) A všemu tomu vysoce dominoval článek, který si svůj slušný zenit na Mělníku asi před měsícem odbyl. Dříve jsem tolik neprohlížel, zda článku někdo neudělil nějaký prémiový bod, ale tentokrát mě to napadlo. Po kliknutí na prémiový bod jsem se dostal na tuto adresu, kde jsem spatřil záhlaví svého článku ...https://plus.google.com/115341740085680051020/posts


Tímto panu Šilhovi děkuji, těší mě, že ho článek Soutoku zaujal tak, že odkaz na něj zařadil na své velmi velmi čtené stránky a v důsledku toho nám během okamžiku přivedl na Soutok obrovské množství čtenářů. Je to vlastně prvně, co kromě odkazů v Mělníčku, se  Soutok nějakým způsobem přenesl také dál do jiného média.

V rychlosti jsem ony zmíněné stránky prohlédl, neboť jsem vyrážel do terénu a myslím si, že už jen díky čtivosti a zajímavým tématům tohoto internacionála jistě stojí za to, abych je naopak představil našim čtenářům ( odkaz výše), tak jako tomu občas činím s jinými weby.
Jak vidíte, Soutok fotil i ve Štětí, ovšem ne letos :-). Takže, takový malý pozdrav do Štětí.

SŠ.

středa 2. ledna 2013

SDH Mělník.Pohled do historie z pera Františka Purše.


Přečtené noviny či časopisy obvykle končí v odpadcích, ve sběru, či v kamnech, pokud si je z nějakých důvodů neuschováme. Tak tomu bývá i v případě našeho místního historika pana Františka Purše, který nám zejména prostřednictvím měsíčníku Mělnická radnice přinaší po dlouhá léta spoustu zajímavých historických materiálů z míst, kde mnozí žijeme celá desetiletí.
Pokud sledujete Soutok již delší dobu, tak víte, že jsme velmi rádi upozornili na knížku Náš Mělník, kde se čtenář setkal s mnohými a zejména v radnici publikovanými dosavadními příspěvky tohoto velikána místní historie.( sborník příspěvků).
Pan Purš se i v požehnaném věku  těší dobrému zdraví a k radosti svých čtenářů píše články dále. Dnes jste mnozí obdrželi Mělnickou radnici a Soutok si vás dovolí upozornit na článek SDH Mělník ( Pohled do historie), který bude mít i v příštím čísle pokračování. Přejeme vám pěkné a zajímavé počtení a panu Purši i s ohledem na jeho blížící se narozeniny pevné zdraví a inspiraci.

úterý 1. ledna 2013

Od rozpadu společného státu uplynulo kulatých 20 let.


Vítejte v roce 2013, do kterého vám přejeme vše nejlepší!

První leden je i datem, který vstoupil do historie našeho státu, a když už v magazínu občas do té historie vkročíme, tak tomuto jubileu věnujme zmínku.

Dnes se asi na mnohých místech Slovenska bude slavit, i když je otázkou, jak dalece. Vždyť prvně v historii se stalo Slovensko před 20 lety svrchovaným státem a dnes je ekonomicky vyspělým státem EU. Tak je třeba vidět záležitost slovenskýma očima. Jiný pohled samozřejmě musí vycházet z Čech. Tady byla již svrchovanost přemyslovského i lucemburského království ve středověku pod pláštěm Římské Říše národa Německého, jejímž císařem byl i Karel IV. , a pak se po staletích zrodilo masarykovské Československo a Praha byla hlavním městem stále. Z tohoto důvodu je náš pohled více federální a po sjednocení Německa v roce 1990 mohl leckdo snad časem i odvážně zaspekulovat o obnově prvorepublikových  hranic. Tomu učinila přítrž aféra, kterou známe v dějinách, jako diskuse nad pomlčkou,kterou chtěla slovenská strana pozměnit dosavadní název federativní republiky, a která mediálně rozpoutala konflikt, jenž vyústil v rozpad státu.
Dnešní  spojitost obou států, se může především vyvíjet úzkou aktivní spoluprací a nejen v rámci EU, která není jen takovým společným evropským pláštěm, ale stala se i takovým historicky již vícekrát uvažovaným protipolem USA a dalších ekonomik velkých asijských států.

Mimochodem, na Soutoku jsme vás seznámili i s výhodnými levnými víkendovými železničními rodinnými jízdenkami do zahraničí, které umožňují si odskočit k sousedům na krátkou návštěvu. S Německem máme takovou jízdenku od roku 2004, s Polskem od roku 2010, avšak se Slovenskem a Rakouskem nikoliv.

SŠ.