Za praotcem Lechem, k antickému sloupu zničeného chrámu, nebo do Jevan Karla Gotta, či na krásné smutné místo s úchvatným rozhledem, tak to byl poslední výlet Soutoku roku 2020.

 

Všechno souvisí se vším. Kdy jindy má člověk seniorského věku cestovat, když ne v časech delšího volna ? To by byl doslova hřích být pořád jenom doma. Další věc je ta, že mnozí z nás máme automobil, a když přijde zima, tak máme asi dvě možnosti. Buď vzít stranový klíček, vyjmout autobaterii z motorového prostoru a dát ji nabít, aby se nezničila, nebo vyjet na delší výlet, čímž se za jízdy dobije.

Původně jsem s následujícím výletem ve svých plánech vůbec nepočítal, ale poměrně aktuální téma sv. Ludmily a vůbec prvopočátky našich dějin, jenž jsou tvořeny pověstmi sehrály významnou úlohu. Vždyť Soutok jezdí poměrně často na Říp, byl již i v Levém Hradci, nebo na Budči, a tak Kouřim již doslova volala, abych ji například po Kutné Hoře už také konečně navštívil a nejezdil pořád jen někam do pohraničních hor.

Neměl jsem z akce moc velkou radost, protože bílý den je krátký, bylo třeba z vozu odstranit námrazu a cesta byla poměrně daleká a téměř celá často v silném provozu. Na druhou stranu se udělalo jasno, sluníčko se usmívalo, a tak se celkem vše poměrně dobře vyvíjelo.

Vysílač Liblice u Českého Brodu je za mimořádně dobrých podmínek vidět i z Mělníka. Se svojí výškou 355 metrů jde o nejvyšší stavbu v Česku.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vys%C3%ADla%C4%8D_Liblice_B

Vyjížděl jsem cca v 10.20 a šokovala mě poměrně dost rozbitá silnice do Staré Boleslavi, kde jsem se dostal do prvního problému. Stál jsem v Brandýse nad Labem nad Labem uvězněný v odbočovacím pruhu do Čelákovic a vzpomínal na krásné pohodové mělnické kruhové objezdy. Toto tu hoši nezvládli a ještě štěstí, že mě na zcela zablokované křižovatce pustil od Čelákovic jedoucí řidič jakési montážní dodávky.

To by se mi v PID nestalo, ale také je pravda, že by to bylo vše na podstatně delší čas a za jeden den bych všechna ta navštívená místa neobsáhl.

U mohyly slavné bitvy u Lipan jsem stanul v 11.45 asi po 50 letech, a jak vidíte na prvním snímku, tak za dobré viditelnosti je odtud vidět až do Lužických hor. Škoda, že si místní s výhledovým panoramatem trochu nepohráli a vybrali si jen část výhledu.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Lipan

Jak vidíte, tak viditelnost dobrá nebyla, ale ještě štěstí, že byla aspoň taková, a že byl již opravdu hezký slunečný den.

Pocity tu má člověk všelijaké, jako ostatně všude tam, kde se něco významného stalo. Dočtete se, že se tu dodatečně spojila s krví husitskou i krev ze země od Zborova a od Doss Alto, jakož i obsah z následujícího obrázku.

Nedaleko odtud se nachází vesnička Klášterní Skalice, která si díky tomuto ,,antickému sloupu" ( Sloup je z pískovce a chrám byl gotický, ale samozřejmě to ve fantazii trošku svádí  ke starší epoše podobně, jako ten milník v Liběchově. Má to prostě pocitovou hodnotu.) objednala místo v tlusté knize s titulem Zapomenuté památky Čech, Moravy a Slezska.

https://www.turistika.cz/mista/klasterni-skalice-klaster-milostne-panny-marie/detail

Jde o pozůstatek gotického kláštera. Tento nádherný dochovaný sloup má výšku asi 10 metrů a šíře se uvádí čtyři metry. Prý mohl měřit 20 - 30 metrů. Bohužel nemohu najít odkaz na článek, kde někdo krásně popisuje, jak se naše vjemy mění při pohledu na sloup z různých vzdáleností.

Posuďte sami. Pro mě to byl úžasný zážitek. Ještě před pár lety jsem jej viděl jenom v knize a najednou jsem zde. Klášter byl založen v roce 1357 a od roku 1421, kdy vyhořel po nájezdu husitských vojsk již nebyl obnoven.  Až jsem díky této hlavní takzvané pozapomenuté atrakci obce opomněl prozkoumat zámek v sousedství. Ostatně, mohla za to i cedulka u branky poblíž: ,, Vstup zakázán, soukromý pozemek!"  Na druhou stranu již slunce počalo klesat k obzoru a před sebou jsem měl hlavní cíl výletu, kterým byla Stará Kouřim.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lech%C5%AFv_k%C3%A1men

Pokud jde o Kouřim, tak to by tady mohl být celý speciál fotografií. Také tam mají Pražskou bránu, která mi i malinko připomíná tu naši. Viděl jsem tam dům s krásnou barevnou rakouskou orlicí, která připomíná časy Monarchie, nebo jakýsi pomník, který upozorňuje, že jsme v geografickém středu Evropy na hodnotách 15°E a 50°N i krásnou budovu muzea se zavřeným IC.

Opravdovým klenotem je potom doslova nádherný kostel sv. Štěpána a zvonice. Navíc jsem se tu potkal s jedním družným ( dle názoru jeho manželky) televizním kameramanem žijícím v těchto končinách, který mi tvrdil, že místní skanzen je mnohem lepší, než ten v Přerově nad Labem. Tak nevím. Ve zdejším skanzenu jsem nebyl, ač jsem se k němu ze zvědavosti později vypravil, byť jsem věděl, že bude mít stejně tak, jako IC zavřeno.

Rád vím, kde ho případně v budoucnu najdu, a že od příchozí cesty není vidět jediná chalupa. Za nejcennější je však považována Stará Kouřim a její klenot Lechův kámen. O kus dále pak Libušino jezírko. Asi víte, že podle pověsti, se nakonec bratři Čech a Lech na Řípu spolu rozloučili s tím, že  Lech dá později ohněm na Říp znamení, že se již se svojí družinou usadil .Vzdálenost mezi Řípem a Lechovým kamenem je bezmála 66 km.

Není bez zajímavosti, že je to asi taková vzdálenost, jako když z Mělníka dohlédneme na některý dominantní objekt Krušných hor.( Komáří výška- rozhledna , větrné elektrárny). Možná jste se někdy pídili po tom, jak daleko je vidět světlo zapálené svíčky ...

https://epochaplus.cz/lidske-oko-v-cislech-vedeli-jste-o-nem-vsechno/

Může nám to připadat přehnané a ani tu není vědecký prostor, jak si vyzkoušet třeba i podstatně menší vzdálenosti, ale na druhou stranu asi víte, co dokáže obrovský požár na vzdálenost mnoha kilometrů. 

Pohled na Kouřim od Lechova kamene..

Libušino jezírko bývá prý převážně vyschlé a po čas mé návštěvy bylo navíc od návštěvníků oddělené červenobílou páskou. Vypadá to, že tu do jednoho stromu v popředí nedávno udeřil blesk a nyní se rozhoduje, co dále.

https://www.kudyznudy.cz/aktivity/libusino-jezirko-nedaleko-kourimi

Věž poznání. Celé dva kilometry okružní stezky probíhá hradištěm spousta informačních tabulí naučné stezky i soutěží pro nejmenší. Zde si dítě vybere nějaký hezký obrázek zvířete, nebo rostliny apod. , aby se na druhé straně tabulky dočetlo více.

Sice jsem Starou Kouřim prohlédl v čase 14.00, ale moje pěší procházka po zelené značce ke skanzenu a zpět mě připravila o další čas. Přesto, že slunce mělo zapadat krátce po 16. hodině jsem se nechtěl vzdát ani posledního naplánovaného cíle a automobil se rozjel k jihu. Docela dlouho to trvalo, než jsem konečně vjel na státní silnici číslo 2 z Prahy do Kutné Hory. Ta je sice v perfektním stavu a provoz tu je opravdu hustý, ale cesta mezi lesy mi připadala nekonečná.

Táhlá stoupání střídala táhlá klesání, a pak konečně přišel Kostelec nad Černými lesy. Už nebyl čas ( .... lámat si hlavu, kdo je kdo. No, dvě dávky ... :-)) ..., se tady zastavovat, a jak se stmívalo, tak přišla pěkná nervozita. Měl jsem ale štěstí na dobré lidi, kteří hned ochotně navigovali.

Tak jsem tedy asi v 15.30 stál v Jevanech u rybníka, díval se na jakýsi bývalý hotel Wágner ( Moskva) a přemýšlel o tom, že právě tady měly chaty různé pražské celebrity a údajně i sám mistr Karel Gott. Kromě menšího parkoviště, nějaké samoobsluhy s malou restaurací a autobusové zastávky tu nic zvláštního nebylo a  vlastně jsem to dokonce i zapomněl vyfotit. Dominantní byl zkrátka místní rybník a lesy, za které již zapadlo slunce.

Přesto jsem se musel ještě zdržet. Popřál jsem paní, která seděla na lavičce a svačila dobrou chuť. Ukázalo se, že jsem zase zavadil o poutníka. To už je třetí žena, která se mi za posledních 12 let k této činnosti přiznala.

Vyšla ze severu Čech podle řeky Jizery ( bydliště psát nebudu) a poslední dva dny přebývala u někoho známého. Nyní má prý namířeno do Jindřichova Hradce, pak někam na Břeclavsko, a dál již nic neplánuje. Peníze údajně nepoužívá. Snad dokonce říkala, že je ani nemá. Možná to tvrdila z opatrnosti a já se zmohl jen na nechápavý rozpačitý pohled.

Prý platí vše protislužbou, podobně, jako chodili za Rakousko - Uherska lidé do světa na zkušenou. Řekla mi : ,, Lidé mě někde nechají přespat a já jim třeba naštípu dřevo na zátop, nebo jim s něčím pomůžu. Udělám nějakou práci. Platím protislužbou." Couchsurfing, ani klasické poutní cesty nepraktikuji.

http://www.couchsurfing.cz/  Říkám ji: ,, Bude tma, tak abyste si už pomalu něco našla." Odpověděla : ,, No, tak ještě hodinku můžu jít." Prý na sebe nechává působit dojmy z cesty. Na víc jsem se již nechtěl vyptávat a ani nebyl čas. To člověk někdy kouká ,jaké potká lidi.

Domů jsem přijel skoro v 17 hodin. Vracel jsem se přes Vyžlovku a Český Brod opět po stejné trase. Po obou stranách pěkné silnice až do Vyžlovky míjíte v lese pod stromy různé chaty a chatky, ale pro samé šero jsem z toho již mnoho neměl.

Pěkný Silvestr ! Pokud vyjde plán, tak se už 2. ledna spolu podíváme na místo, které nám všem dodá pro rok 2021 energii. Tak to aspoň tvrdí média.

A nezapomeňte se také podívat  třeba na Říp, kam chodili lidé mnohdy i v čase nepřízně.