Skalní útvar Husa najdete 11 km severozápadně od obce Zakšín ležící na státní silnici číslo 9 ( Mělník- Česká Lípa).
Máme tu sice u Mělníka již přes 10 let krásnou Labskou cyklostezku ( č.2) s důležitým odbočným směrem ( trasa č.7) do příjemné zemědělské rovinaté krajiny u Vltavy, která by vás v závěru dovedla hlubokým romantickým údolím do Prahy, ale Kokořínsko má průkazně svoji krajinářskou slávu zakotvenu minimálně již v časech života Karla Hynka Máchy.
Snad se může zdát překvapivé, že samotné CHKO Kokořínsko bylo vyhlášeno až v roce 1976. To pak bylo v roce 2014 ( od 1. září) rozšířeno o oddělenou samostatnou správní oblast Máchův kraj, za jejíž nejbližší hranici směrem ke Kokořínsku lze z části označit silnici číslo 38 z České Lípy do Mladé Boleslavy, a která zahrnuje oblast Provodínských kamenů, území mezi městy Doksy a Mimoň, aby ji na východě ohraničila silnice vedoucí z Bělé pod Bezdězem do Ralska.
My se však budeme věnovat tomu našemu původnímu území CHKO Kokořínsko. Co vás při slovu Kokořínsko napadne ? Troufám si říci, že naprostá většina z nás si vybaví skalnaté a zalesněné údolí s úzkou asfaltovou silnicí, kterou lemuje říčka Pšovka, aby tu vyčarovala i několik vodních ploch. Do té mozaiky nám pak zapadá ještě středověký hrad, symbolický skalní útvar Pokličky a například i vodní hladina Harasova.
Čáp. Vrchní část zbytků nepatrného hrádku.Jenže, ono to naše Kokořínsko je ještě mnohem větší a kouzelnější. Za další bránu do něj považujeme železnicí dostupné městečko Mšeno, které se pyšní svým údolním parkem Debř, Cinibulkovou stezkou procházející Bludištěm, slavnými skalními útvary ( Hlava a žába, Faraon ...), ale i třeba svým koupalištěm.
Za třetí bránu u nás považujeme Liběchov. Sice tu vede směrem k Dubé podle mnoha řopíků Liběchovské příčky lesem zelená turistická značka, ale turisté sem jezdí hlavně kvůli vyhlášeným skalním dílům sochaře Václava Levého a užívají si i příjemného prostředí okolí říčky Liběchovky. Ti zdatnější pak obyčejně pokračují třeba ještě do Štětí, aby o něco dále na trase objevili i Naučnou stezku loupežníka Štětky a především krásné již přírodní skalní útvary Sedm chlebů a jeskyně Mordloch.
Tím však výčet vstupních bran končí obvykle jen pro nás, kteří žijeme na jih od zmíněné oblasti, ale je třeba zmínit ještě další dvě pomyslné vstupní brány. Tou slavnější je městečko Dubá. Sice i odtud lze vykročit do části, kterou chci dnes čtenářům představit, ale městečko je především přilepeno na skalní oblast, která nese v literatuře název Dubské Švýcarsko a hodně zajímá horolezce.
U Zakšína stávala tato tabule s posezením. Více níže.Je to krásná kopcovitá i skalnatá krajina ve které nám na některých místech dělá společnost horní tok říčky Liběchovky s různými přítoky. Osady zde jsou hodnotné i množstvím starých zachovalých domů, které však v mnoha případech mají chatový rekreační ráz, jenž je občas doplněný i nějakou podnikatelskou aktivitou.
Dubské Švýcarsko lze doporučit každému, kdo má rád kombinaci chladnějších vlhkých údolí s výhledy na další blízké i vzdálenější kopečky naši krásné vlasti a občas i určitou samotu, kde třeba najdete i skály bizarních tvarů ....
http://soutok.blogspot.com/2021/04/sousedni-kokorinsko-poradne-nezname-ke.html
A zbývá nám snad nejméně známá oblast našeho CHKO Kokořínsko, o které tedy aspoň zde na Mělníku mluvíme nejméně. Je to logické. Byť litujeme, že na Kokořínsku prakticky není prostor pro vybudování oddělené cyklostezky mimo silnici a zejména v Kokořínském dole poblíž říčky Pšovky.
I tak si však hlavně cyklisté někdy rádi najdou nějakou tu variantu cesty k Máchovu jezeru ( přes Střezivojice a Blatce, či přes Lobeč a Nosálov, nebo Housku a Kruh...), díky které můžeme mít důvod tyto oblasti aspoň trochu poznat. V sezóně není problém ani někde zastavit a posedět u nějakého občerstvení, či pohostinství.
Občas se někde píše, že mezi Štětí a Dubou měla být budována lokálka. Koleje se údajně dostaly až k Zakšínu, aby byly později sneseny a nezanechaly žádné stopy.Jsem rád, že jsem to nyní po letech zase konečně na netu našel :
http://www.i-noviny.cz/v-nedamove-melo-byt-zeleznicni-nadrazi-pro-dubou-fikce-nikoli-historie-12714#.YkBVuudBy70
Tehdy jsem se tázal bývalého mělnického historika Jana Kiliána, který k nám dojížděl z Deštné, ale nic o věci nevěděl.
Je však v našem CHKO jedna oblast, která se vymyká všemu předešlému. Osobně doporučuji k jejímu poznávání především nástupní místo Zakšín ( 400, 410), případně i Zahrádky ( 400), ale také po železnici dostupné Kravaře. Je otázkou, jak to vše máte vymyšlené. Jedná se totiž o velmi divokou suchou pískovcovou oblast, kde vesnice i vodní hladinu najdete po obvodu rozsáhlého území a k prvnímu občerstvení můžete snadno dojít snadno až třeba po více než 10 kilometrech.
Navíc nejsme všichni stejně zdatní a těžko se tu něco doporučuje. Proč začínám mnohdy rád právě v Zakšíně ? Protože si v úvodu prohlédnu krásné chalupy, romantické údolí říčky Květnice, často i pasoucí se koně, ovce, kozy, různá plemena skotu a člověk si tak nějak radostně uvědomí ten pocit svobody, když opustí pomyslně civilizaci a ruch, kterého se například na silnici v Kokořínském dole již často nezbavíte.
Až do Pavliček je to tedy taková předehra před vstupem do té opravdu divoké části lesa a skal, kde je v parném počasí třeba dávat pozor i na případné šlápnutí na nějakou zmiji. Po chvíli dojdeme po modré značce ke zřícenině již nepatrného hrádku Čáp, který je však lépe známý tak, jako skalní útvar Čápí palice.
Ten je zajímavý ze dvou důvodů. Vidíte z výšky lán světa a přesto neuvidíte jediné auto, jedinou obec, jen lesy a skály. Navíc jde o oblastní dominantu, která je z některých míst v okolí vidět. Před vámi je celá řada hezkých pokračování, ale osobně jsem si nejvíce oblíbil jít po zelené značce dále do bodu, kde se opět dostanete na výchozí červenou turistickou značku.
Tady je další zajímavá a pěkná možnost jít po zelené značce do rekreační obce Holany k rybníkům a zakončit třeba u autobusové zastávky v obci Zahrádky. Přesto bych nejprve doporučil poznat takzvanou Husí stezku, která má cca 10 km, vede po okraji skalní propasti s krásnými výhledy do údolí i na protější skály a občas vede současně s cyklotrasou 0058 ( červená značka).
Ronov je vidět i z Mělníka z Tyršovy ulice.Dojdete ke krásnému krytému posezení s řadou možností, kde se můžete občerstvit z vlastních zásob. Má tu pomník i Jára Cimrman. Myslím, že hlavní postavu našeho snad nejúspěšnějšího divadla netřeba představovat. Do civilizace je to pořád ještě několik málo kilometrů a nejblíže se jeví asi železniční nádražíčko v obci Blíževedly.,, Autobusům zvlášť o víkendech moc nevěřím."
Vyplatí se pokračovat po červené, ale nepřehlédněte odbočku na Husu a neztrácejte nervy. Ono je 200 metrů po skalním hřebínku k Huse ještě docela procházka a při své vůbec první návštěvě místa jsem se asi po 100 metrech mylně domníval, že jsem asi už na místě ( docela pěkný výhled na Vlhošť), ale nebyl jsem si jistý a ani skálu připomínající husu jsem nějak neviděl. Dále to však kvůli rokli nešlo a stačilo přehlédnout v lehce exponovaném terénu jednu značku kdesi na kameni.
Vrátíte se zpět na červenou, která na další křižovatce odbočuje vpravo a vede ještě mnoho kilometrů do rekreační obce Holany, ale my půjdeme rovně po modré do Skalky. Tam vás po čase přivítá značka oznamující hranici našeho CHKO, konec lesa a v sezóně asi otevřené pohostinství s názvem Lesní hospůdka Na Skalce. Ale i samotná osada Skalka má asi dvě restaurace.
O kus dále na hlavní silnici číslo 260 má zastávku i autobus číslo 633 ze Štětí do Úštěku a kdysi dávno i autobus z Děčína do Mělníka a Prahy, ale to jsem nikdy neřešil. Jednak se dá snadno a s kopce i s výhledem k severu dojít do Blíževedel na vlak, ale hlavně je pěkné pokračování po modré k Helfenburku (opravovaná romantická hradní zřícenina s občas přístupnou věží v lese nedává jiný výhled, než do zeleně a je už mimo CHKO Kokořínsko) a do Úštěku. Vězte, že to celé, co jsem zde popsal ze Zakšína až do Úštěku má po jmenované turistické cestě cca 23 km.
Psát o krásách i možnostech v nedalekém rekreačním městečku Úštěku v CHKO České středohoří tu nebudu, ale musím vám doporučit cestu domů :-). Spolehlivě a vždy lokálkou přes Litoměřice. Sice zajížďka, ale je to takové trampské cestování s atmosférou i s pěknými rozhledy do kraje a jistě i doporučuji posezení v Litoměřicích, pokud máte čas.
Jak tedy vidíte, tak do divoké části CHKO Kokořínska samozřejmě můžete vzít i auto, ale myslím, že zde si to člověk více užije bez něj, nemusí se nijak vracet do kruhu a pozná za ten den více rozmanité krajiny.
Závěrem bych rád dodal, že jsem měl na mysli především chůzi po turistických značkách. Existuje samozřejmě i řada lidí, kteří vědí v našem CHKO o kdejaké skále i jeskyni mimo značené trasy, ale to není aspoň pro mě na pořadu dne. Inu, kdo chce poznat více krás naší republiky, tak si musí na případné detailnější zkoumání některých oblastí vymezit čas později.
A řeknu vám, že když se mi dostane do ruky nějaký časopis s typy na výlety a rozpomenu se, jak to v těch místech asi před 40 lety vypadalo, nebo že jsem tam pořádně ještě ani nebyl, tak je to vždy plno otazníků, protože k té době příjemného plánování volných dní máme bohužel mnohem dále, než měli lidé narození před námi.
Pohodový vstup do přelomového pracovního týdne měsíce března a dubna !