sobota 31. července 2021

Mělnická náplavka je novým kulturním prostorem. Dnes Wake up, Mělník ! Nejaktuálnější akce RMM. Program výstaviště v Lysé nad Labem v srpnu a v září. Program akcí ve Mšeně a okolí.

 


Přátelé, zatímco minulý víkend jsem zcela žil Děčínským Sněžníkem a Tiskými stěnami, o čemž tu máme minulý článek, který je samozřejmě pozvánkou na cesty a do krásné přírody, tak tento víkend mám ve znamení jedné společenské privátní akce v krásném přírodním prostředí za městem.

Nicméně, žije se i na Mělníku, dokonce poslední dobou i pod ním, a někteří občané města si začínají pomalu uvědomovat, že nám tu vlastně vznikl nový multikulturní prostor, který odstartovala zejména již v loňském roce akce Moře u Mělníka ( festival jídla a pití u řeky Labe), ale byl tu třeba snad ještě dříve i startovací prostor vyhlídkových letů nad městem ( vrtulníků) v rámci Mělnického vinobraní, výstava o plánovaných říčních cestách na lodi Beskydy, Videomapping, ochutnávky vín apod.

Některé články odtud z Rybáří již čtenáři Soutoku znají. Ani tento víkend tzv. Mělnická náplavka nezahálela a žilo se tu, nebo se tu ještě žije.

Sice může v současnosti díky obrovské masové mediální kampani v rámci Covidu-19 někdo považovat masové akce za vysoce rizikové, nebo na to nemá názor, ale faktem je, že lidé aspoň v tomto období mají momentálně pocit, že jsme vykročili poměrně slušně k normálu.

Je tedy na místě si zapamatovat další adresu : https://melnickanaplavka.cz/ 

Tady bych snad ještě pro úplnost rád připomenul, že se nám některé akce také přestěhovaly pod město, ale ne zase až tak blízko k říční hladině, nýbrž na starou silnici k Vrázově vyhlídce.

Mělník má mimochodem však i jedno místo, na jehož využití v budoucnu jsem docela zvědavý a jde o bývalý řepný plac v blízkosti velkého rousovického sídliště. Pojďme však k téma.


Pokud nejste zrovna příznivci gastronomie, velkého shluku lidí a mnohé názvy současných interpretů vám toho mnoho neřeknou, nebo máte k některým hudebním stylům doslova averzi, či jste již i trochu pohodlnější, nebo si přece jen nejste v takovém prostředí moc jistí se zdravím, tak vás třeba osloví zase jiný program. Podívejme se nejprve na nejbližší aktivitu RMM.

RMM - akce srpen - řemeslný jarmark ve Lhotce, kocourek Švarc...

Vážení a milí příznivci a návštěvníci mělnického muzea,

 

srdečně Vás zveme na další letní akce Regionálního muzea Mělník:

 

Již tuto sobotu 31. 7. vyrazte na archeologickou vycházku na hradiště a pohřebiště Skalsko nedaleko Katusic. Sraz v 10:00 - 10:30 na žel. stanici Skalsko...

Ve středu 11. 8. se koná tradiční procházka pro rodiny s dětmi Projděte se Mělníkem s kocourkem ŠvarcíkemSraz v 9:30 před muzeem, vstupné 20,- Kč.

28. 8. si nenechte ujít Řemeslný jarmark ve skalním obydlí ve Lhotce s programem se sokolníkem a harmonikářkou.

Do 15. 8. máte možnost zavítat na výstavu Geocaching…hledání pokladů? a třeba i ulovit muzejní kešku. Výstava modelů autíček Martina Švece Na plný plyn je otevřena do 19. 9.

 

V předprodeji v pokladně muzea jsou vstupenky na akce, které jsou součástí Středočeského kulturního léta:
4. 9. Liberta 95 - přehlídka kočárků Liberta ze sbírky muzea k 95. výročí vzniku proslulé mělnické továrny
5. 9. divadelní představení Vinnetou v přírodním areálu (na hřišti) ve Lhotce u Mělníka…

 

Těšíme se na Vás!

 

Přeji krásný den

Kristýna Frelichová, DiS.

PR a propagace





Kovářova kobyla chodí bosa a v tomto případě to platí dvojnásob. Ani se mi nechce věřit, že už deset let jsem sem dokázal dávat články na různá témata a jedním z nich je i program výstaviště v nedaleké Lysé nad Labem. Program je tam mnohdy zajímavý, ale na výstavě jsem tam ještě nebyl. Tedy, aspoň určitě ne po roce 1989.

To se však může kdykoliv změnit, ale občas mě přepadá takový v současnosti bohužel velmi pomalu se naplňující sen, kdy mám najednou spoustu času, o kterém si mohu rozhodovat,  hledám nápady, je listopad, sychravo, a já si klidně v úterý usmyslím, že se tam ve čtvrtek ráno pojedu na něco podívat :-). Však jsem již několikrát naznačil, že mě z programu asi nejvíce láká ta podzimní nabídka a není žádným tajemstvím, že ty výstavy mají každý rok přibližně stejné termíny.

VLL v měsíci srpnu a v září :


A pak tu máme oblíbené městečko Mšeno, bránu do překrásné krajiny. Lidé sem obvykle zavítají na výlet, projít se do skal, dát si dobrou zmrzlinu, či dortíky, nebo zajít  po procházce naproti přes náměstí ke Lvu na zlatavý mok, ale ve Mšeně to žije i na náměstí, nebo tu mají i slavné vyhlášené akce a něčeho se můžete účastnit.

Osobně velmi lituji, že se vytratily společenské tematické akce ze mšenského vlakového nádraží, které se několik let po sobě těšily vysokému zájmu veřejnosti ( články zde) a na jejichž konci se nepodílela jenom rekonstrukce trati, ale i žalostný stav mnohých parních lokomotiv, kterým podle těch zasvěcených chyběly technické zkoušky na parní kotle.

Dále vše ještě navíc odsunul koronavirus a stále nelze říci, že máme ještě vyhráno. Že jsou věci v pořádku poznáme nejlépe podle toho, když si uvědomíme, že něco vyšumělo do ztracena a ani na problém nevzpomeneme.

Kalendář akcí ve Mšeně.


neděle 25. července 2021

Lidé si velmi často oblíbí nějakou oblast České republiky, kam se pak vrací nejraději. V budoucnu se dostanou do míst, kde ještě nebyli a uvědomí si, že ta místa by bylo velkým hříchem nepoznat. Takové místo můžeme najít třeba i jen nedaleko od domova a dnes vás tam zavedu.

 

Pivovar a zámek ve Velkém Březně přes Labe z okna vlaku.

Léto je nejvýhodnějším obdobím k cestování, protože bílý den je dlouhý, člověk si v mnoha případech nemusí dělat kvůli teplému počasí starosti s oblečením a svršky tak zbytečně nezaplňují zavazadlový prostor batohu, ani je nemusíme různě hlídat.

Kam se ale vydat? Řada lidí má svá oblíbená místa, kam si zvykla jezdit, nebo má dokonce i někde chatu, či známé a příbuzné, a tak jede nejraději tam. Nic proti tomu, ale občas se může člověk dostat do situace, kdy je o něčem řeč a musíme si přiznat, že tam jsme tedy ještě stále nebyly, nebo se v rámci nějaké naplánované pěší trasy ocitneme někde, kde nás atmosféra mile překvapí a nemusí to být ani daleko od domova.

O takové trase jsem psal minule, ale dnes chci napsat o něčem, co jsem chtěl udělat již dávno, ale do zmíněných míst jsem nakonec přijel až loni v prosinci, kdy šlo jen o takový letmý dotyk. Jak se to stane ? Populární Národní park Českosaské Švýcarsko není relativně daleko od Mělníka. Vždyť jste již po 90 minutách jízdy vlakem na jeho okraji v Děčíně.


Zastávka poblíž parkoviště na Sněžníku.

Je to oblast proslavená svými  sjízdnými soutěskami na atraktivních turistických pramicích, oblast lesů, skal, známé Pravčické brány, zimních ledopádů i dalších darů dané oblasti. Kdo tam jednou přijede, tak obvykle bývá nadšený a rád se tam třeba i po letech vrací. Ovšem, nikdo již nestuduje, že NP je součástí tzv. Děčínské vrchoviny, která má své pokračovaní i na levém břehu řeky Labe, a která navazuje na západě na Krušné hory.

Chci tím říci, že návštěvník, který v minulosti propadl kraji na pravém břehu řeky Labe, tak snadno opomíná poklady, které nabízí levý břeh řeky. A to je opravdu velká škoda, protože kopec Sněžník ( 723 m.n.m.), se svojí kamennou rozhlednou , s úžasným výhledem a sousední skalní město Tiské stěny za to stojí.

Cesta sem je přímo fantastická. Vydáte se o víkendu a asi nejlépe v sobotu ráno na mělnické vlakové nádraží, kde si za 140 Kč zakoupíte celodenní jízdenku DUK, která platí v Ústeckém kraji ve vlacích, autobusech i na lodích. Jízdenka DUK tedy také podražila, podobně tak, jako PID v Praze, ale stále jde o zanedbatelné zdražení o 10 Kč.

Cestou k vyhlídce.

V 6.50 přijede od Lysé nad Labem zastávkový vlak, který vám nabídne výhledy na kopce Českého středohoří a protáhne vás krásnými údolními partiemi při řece Labi, které se táhnou od Litoměřic až po Děčín. Ve stanici Ústí nad Labem- západ zpravidla jen přejdete k sousední koleji a nastoupíte do právě přijetého pohodlného vlaku s internetovým připojením, který přijel z Kadaně a doveze vás v 8.25 do Děčína na hlavní nádraží.

V budově je vedle vchodu i světelná tabule s odjezdy a stanovištěmi autobusů. Pokud si vzpomínáte na můj prosincový článek ...

http://soutok.blogspot.com/2020/12/v-takovem-pocasi-se-drapat-nekam-na.html

...., tak víte, že tehdy jsem užil autobusu číslo 432 do městečka Jílové, odkud mě však čekal asi dvouhodinový pěší výstup. To nyní padlo. Linka číslo 433 vás totiž přiveze prakticky až k samotnému parkovišti nad obcí Sněžník, odkud je to k rozhledně pěšky slabých 30 minut a slouží jako cyklobus.

Posezení na Drážďanské vyhlídce.

Já měl v Děčíně opět jedno zpestření, protože se někdy na vyšších místech najdou prostě ,,inteligenti". Byl jsem nesmyslně tabulí odkázán na stanoviště číslo 4 před nádražím, ačkoliv linka staví asi 200 metrů od nádraží na stanovišti číslo 5 na druhé straně ulice. Jsou tam nějaké ulice rozkopané a spoj měla dokonce 20 minut zpoždění a objízdná trasa vedla až na druhou stranu řeky Labe.

Přitom na stanovišti číslo 4 byly jen nějaké zcela nepřehledné všeobecné pokyny o důvodech změn a zachránily mě tři věci. Nejasné odpovědi místních cestovatelů, fakt, že jsem za 20 minut viděl přijet svůj autobus, který zastavil až někde za nádražím a skutečnost, že cestovatelů bylo tolik, že jsem i těch 200 metrů  nakonec v pohodě pomalu docházel. Vážně nepochopíte, proč na světelné tabuli nebylo rovnou stanoviště číslo 5 a komplikovali to číslem 4.

Na Sněžník jsme tedy místo v 9.25 přijeli až v 9.40 a cesta vedla zase úplně jinudy, než kudy jel můj autobus v zimě do Jílového. To ovšem vůbec nevadilo, protože byl nádherný den a pofukoval příjemný větřík. Nejprve jsem šel na Drážďanskou vyhlídku, kde jste  za 20 minut celkem pohodové chůze. Výhled byl sice v oparu, ale nádherný.

Slade shows jedné ze stanic cca 300 km vzdáleného vysílače z multiplexu 11B. ( NDR NDS BS). 

Na obzoru jsem identifikoval známý vysílač s restaurací Dresden-Wachwitz, před ním pevnost Königstein a směrem vpravo ještě několik poměrně známých kopců Saského Švýcarska. Samozřejmě, že jsem musel vytáhnout rádio a na kanále 11B mi vyhrával vysílač od Hamburku. Jenže jsem měl ještě plno plánů, byl jsem líný si hledat trošku soukromější parketu a kolem bylo neustále živo.

Od mladých rodinek, přes puberťácké partičky, zamilované mladé dvojice, až po jednoho Němce z Chemnitzu, který si přijel prohlédnout domovinu. V Německu je všeobecně DAB+ velmi známý i rozšířený a Němci rádi vidí, že i u nás se věci v této technice daly do pohybu a už také posloucháme ,, obrázková rádia :-)".

O tom jsem se měl přesvědčit ještě později na rozhledně, kde dvě ženy bydlely v městečku Sebnitz a jedna uměla i trošku česky, protože za potokem je naše Dolní Poustevna ve Šluknovském výběžku. Řekl jsem jim, že u nás přijímáme signál z kopce nad jejich městem ( příjem z Německa na 9A , 537 m.n.m.) z vrchu Ungerberg a ony mi na oplátku sdělily, že Mělník znají, protože k nám přijely jednou podle Labe na kolech. Když byly mladší :-).


Děčínský Sněžník.

Vraťme se však ještě na Drážďanskou vyhlídku. Sice bych to sem dávat nemusel, ale za zasmání to rozhodně stojí. Když jsem tam přišel, tak atmosféra ještě přála vzdáleným signálům a důkazem toho je můj jediný snímek zde, kdy signál nejspíše přilétl z 305 km vzdáleného vysílače Göttingen - Bovenden.

 Stává se, že lidé u rozhleden i na vyhlídkách a zvlášť o dovolených a za hezkého počasí mají dobrou náladu a jsou sami  o sobě družnější. Když je to pak zvědavá docela pohledná blondýna s dospívající dcerou a vy jste v její domovině kdysi byly, tak se na malý okamžik začnete věnovat hovoru a najednou bylo po podmínkách :-). Nu což ? Není snad všem dnům konec.


Malebné jezírko v blízkosti rozhledny.

K rozhledně pak jdete dalších asi 15 minut a vlastně je to celé po úzké asfaltce. V malém bufetu  s větším až restauračním přístavkem, pak musíte složit zálohu 100 Kč a každý zájemce vyfasuje klíče od rozhledny. Rozhled odtud patří opravdu k těm nejkrásnějším a za lepších podmínek by jistě byl vidět i Říp. Dalo by se říci, že odtud vlastně můžete vidět od Drážďan až po Mělník :-). Krásný pohled je však na samotný Děčín pod vámi a na městečko Jílové.

 Směrové mapky v ochozu rozhledny uvádí, že je odtud vidět dokonce Sněžka ( bez uvedení vzdálenosti, ale naměřeno v mapě 115 km), Ještěd ( 63 km), Smrk v Jizerských horách, zmíněný Říp ( 45 km), ale třeba i zmíněné Drážďany s televizní věží ( 35-33 km)


RC model klub Teplice se rozhodl vyjet přes překážky až k rozhledně z obce Sněžník. Na snímku je asi jedna desetina z celkového počtu členů, které jsem potkával.

Asi ve 12.30 jsem vyrazil zprvu lesem po červené a později po silnici do obce Tisá, kam jsem došel asi ve 13.45. Nejprve jsem potkával členy RC klubu Teplice s jejich vozítky a později na asfaltce jsem zase potkal celý velký zájezd penzistů z Českých Budějovic, kteří se mě ptali, zda je to ještě daleko k rozhledně, a zda je to pořád tak prudké do kopce, jako na krátkém úseku před Drážďanskou vyhlídkou.

Potěšil jsem je, ale mě čekala trochu nudná zkratka po silnici do Tisé. Mají tam dva skalní placené okruhy ( 50 Kč dospělý), dostanete mapku, jdete místy příjemným chládkem, jaký dávají v létě skály a užíváte si to. Prostě jde o pískovcové skalní město a je tu plno horolezců, ale i těch nejmenších horolezců pod vedením vedoucích.

Když pominu pouť, která v Tisé řádila ( stánky, kolotoče apod.), tak pro nás je nejdůležitější, že jsem měl skalní město prošlé asi v 15.15 a pomalu jsem šel s kopce na jednu z několika zastávek, odkud mě měl vzít autobus do Ústí nad Labem. Tiské stěny jsou totiž na rozdíl od Děčínského Sněžníku a městečka Jílové již v jiném okrese a mají lepší spojení do krajského města, než do Děčína, což pro mě bylo i výhodnější.


Skalní stěna nad obcí Tisá.

Autobus má číslo 452 a linka nese jméno Bahratal ( grenzübergang) - Ústí nad Labem-Verneřice. Měl jsem velké štěstí, že zrovna v 15.50 mi jel autobus, protože další jel do Ústí až za dvě hodiny a ačkoliv to odtud jezdí i do Děčína, tak i to jelo někdy později. V 16.30 jsem byl již v Ústí a rozhodoval jsem se, kde vlastně vystoupit. Asi nejlepší je to za mostem  na Střekově ( zastávka Krajský úřad), odkud se projdete na střekovské nádraží.


Tiské stěny.

Vlak mi jel v 16.50 a Mělník přivítal můj rychlík v 17.40. Jedna věc je takovou záhadou. Jezdíte vlakem z Mělníka ? Všimněte si, že údajně jedou všechny rychlíky do stanice Ústí nad Labem - západ ( a obráceně), a pak se podívejte do jízdního řádu ve formátu pdf. ( tištěný řád)

Vidíte ten rozdíl ?!  Rychlíky na Mělník vyjíždějí a končí na ústeckém hlavním nádraží, ale nikdo to neeviduje. Jenom řády v pdf ( tištěné) a tento specializovaný web:

https://www.zelpage.cz/razeni/21/vlaky/cd-780

Internet vám bude nutit spojení mezi Kadaní a Děčínem. Přitom vlak jede z hlavního nádraží, a jak se můžete dočíst, tak jej lokomotiva do západního nádraží sune před sebou.. Až budete na výše uvedené adrese hledat řazení vlaku, tak vypusťte písmeno R, dejte jen to trojmístné číslo spoje a zadejte ... vyhledat v ČR.


A to je tedy z předposledního červencového víkendu vše. Cestujte ! Je to až doslova hřích být doma a nevidět a neznat naši krásnou vlast. Celodenní cestování za 140 Kč jízdného :-).



sobota 17. července 2021

Žijeme pod bájným Řípem v krásné krajině na soutoku největších českých řek a letos si zvlášť připomínáme kněžnu Ludmilu. Říkáme, že praotec Čech to místo zde dobře vybral. Zajeďte si do míst jeho bratra Lecha a možná budete nad lecčíms žasnout.

 


Letošní rok si Mělník připomíná významné výročí úmrtí sv. Ludmily a město chce toto výročí oslavit především instalací nějaké sochy, která by přítomnost kněžny trvale připomínala. Nevím, kdo všechno si to připomíná a je na naše bydliště i dějiny hrdý, ale já se rád na svých cestách zmiňuji, že jsem přijel z míst jen nedaleko Prahy, kde se stékají dvě největší české řeky a bájný Říp je na dohled.

Pochopitelně, že při hlubším rozhovoru, se pak probírá strategická poloha, výhledy, teplé klima, vinice i samotná skutečnost, že jde o město královské, ale dnes o Mělníku psát nebudu. Naše dějiny a pověsti jsou totiž tak krásné, že se občas někdo zamyslí a při pohledu z hory Říp si řekne: ,, Dobře to ten praotec Čech vybral, ale kam tedy šel ten jeho bratr Lech ?"

Pokud to snad čistě náhodou někdo nevíte, tak mi dovolte, abych zde zmínil nedávný článek ... http://soutok.blogspot.com/2020/12/za-praotcem-lechem-k-antickemu-sloupu.html .

Osobně mě středočeská a relativně nedaleká Kouřim v prosinci nadchla. Již tehdy jsem si řekl, že sem člověk musí za lepšího počasí vyrazit znovu a byly zde i důvody navíc. Vždyť bylo tehdy kvůli covidu-19 vše zavřené a člověk nemohl ani do místního TIC pro pohledy a turistické vizitky.

Když jsem se tedy vlaky dost najezdil do jinak drahých dálek na našem území ( Jízdenka na léto) a toužil jsem si dát také již něco bližšího, tak zvítězila Kouřim. Dokonce si tentokrát i trochu ráno přispím a pojedu až vlakem někdy v 7.40 do Kolína.

Tam jste již v 8.39 a máte čas do 9.05, kdy vám z šikovného autobusáku u hlavní budovy vlakového nádraží ( příčné stání) odjíždí linka do Kouřimi. Sice by se dalo jet  vlakem do obce Pečky ( směr Praha) a odtud vlakem do Kouřimi, ale tato varianta zvítězila ze dvou důvodů. Jednak jezdí do Peček výlukový autobus, musel bych tam přestupovat a za tento autobus zaplatím pouhých 24 Kč a doveze mě přímo.

Velkým překvapením pro mě bylo, že v pátek dne 16. července v 9 hodin dopoledne na tomto nástupišti číslo 3 kromě mě  vůbec nikdo nestál. Ptal jsem se později řidiče, jak je to vůbec možné, ale ten mi jenom odpověděl, že jede tuto spoj na této lince zcela vyjímečně a prvně.

Nevím, zda tomu budete vůbec věřit, ale cesta trvala asi 45 minut přes všelijaké vísky po úzké klikaté silnici a až asi v polovině cesty nastoupil muž, který však jel jen dvě zastávky. Kouřim má sice statut města a kdysi opravdu existoval Kouřimský kraj ( náš Mělník byl dlouhá léta v Mladoboleslavském kraji), ale tamní autobusáček je jen takovou zastávkou.


Ona vůbec Kouřim může svým charakterem trošku připomínat Mšeno, ale opravdu je to takové trochu zkreslené přirovnání a není přes osobní návštěvu. Přijel jsem tedy v 9.48 a mé první kroky vedly již skrze jedinou dochovanou Pražskou bránu na náměstí a do TIC pro pohledy a vizitky.

Pak jsem dle osobního sestaveného programu pokračoval do skanzenu lidové architektury a byl jsem opravdu nadšený, protože lidí tam bylo ten den neskutečně málo, prostředí romantické v přírodě za městem a každý ( zaměstnanci i návštěvníci) byl příjemným krátkodobým společníkem.

Zde jsem dostal výborný typ na návštěvu  regionálního muzea sídlícího ve společné budově s TIC a jeden postarší vášnivý sběratel turistických vizitek ( od roku 2009) mě upozornil, že i zde mají vizitky a jedna je prakticky čerstvá a vzácná, která je k sehnání jenom zde ve skanzenu, ale v TIC nikoliv.

K návštěvě muzea mě motivoval fakt, že zde mají nejen velký model středověké Kouřimi, ale jeho součástí je i model dnes již zničeného cisterciáckého kláštera, z něhož se dochoval pouze jediný, ale přesto nádherný gotický sloup z červeného pískovce. Bylo tam toho více ke koukání a mohu jen doporučit, ale toto mě motivovalo.


Muzeum jsem opustil v 11.55 před púlhodinovou pauzou a čekala mě další část programu, kterou byl okruh Starou Kouřimí. Ten vás dovede k Libušinu jezírku a Lechovu kameni. Libušino jezírko tentokrát vyschlé díky dešťům nebylo, ale brčálová barva hladiny mu mnoho neslušela. Tabulka tvrdila, že to nebyl blesk, ale žháři, kdo tu řádil a větve již byly uřezány.

Ve 12.45 jsem již stanul na nejvyšším místě starého hradiště, odkud je krásný pohled na město a na obzoru vidíte i stožáry vysílače u Českého Brodu, které jsou občas vidět i z Mělníka. Nemohl jsem to pochopit, ale pokud nás nebylo ve skanzenu mnoho, tak za celý okruh starou Kouřimí  ( 2 km, cca 40 minut) jsem nikde nikoho za příjemného vánku a polojasného počasí nepotkal :-).

Lechův kámen je skalka, ke které budete shlížet s takovou úctou, jako když hledíte na rotundu na Řípu a možná vás i napadne, jak velký oheň tu tenkrát museli rozdělat, aby jej  bratr Čech na Řípu  v zemi lesy zarostlé spatřil. Pak jsem se již vydal na zelenou značku, která je tu zároveň  poutní cestou Blaník-Říp a ve 13.45 jsem dorazil do Klášterní Skalice.

Ten sloup z původního kláštera má takové genius loci, že jsem ho rád viděl po půlroce znovu. Když se podíváte do mapy, tak zjistíte, že hned za sloupem je taková zajímavá stavba. Nápis u branky vám zakazuje vstup z privátních důvodů a obchvatovou cestu nezkoušejte. Možná se to v nadšení nezdá, ale i zde je soukromý pozemek.


Já pak pokračoval dále po turistické značce a prostředí bylo ještě více romantické. Bylo by to mnoho psaní, kdybych zde měl popisovat detailně celou pěší trasu až do vlakové zastávky  Chotutice, kam jsem po poutní cestě v 15.20 došel. Říčka Výrovka pramenící pod městečkem Uhlířské Janovice nedaleko Sázavy a ústící nedaleko Nymburku do Labe tu vytváří krásné pasáže.

Poslední dvě zastávky až do stanice Pečky mě již svezl vláček. Od zastávky Vrbčany máte asi čtyřikrát možnost pěší trasu ukončit a pokračovat lokálkou. Pečky mě tedy přivítaly v 15.48 a měl jsem zde možnost přejít na výlukový autobus a nechat se zpět dopravit do Kolína.

To jsem odmítl. Z malého nádražíčka před stanicí, kde mají i obchodní dům mi totiž v 16.10 odjížděl autobus číslo 498, který mě asi v 16.50 dopravil do Poděbrad. Pokud vás udivuje ta neskutečná doba, tak jen musím dodat, že je to i tím, že projíždí různé Lhoty, v jednu chvíli je asi po 20 minutách zase zpět u cedule Pečky a státovku na Hradec lze přejíždět po mostech dle tonáže vozu.


Komu by se nelíbilo v Poděbradech na kolonádě :-)? Sochu Jiříka na náměstí opravují a pokud to snad nevíte, tak kromě slavné fontány a asi pět let staré atrakce v podobě parkových vodních kanálů připomínajících i se stromy Mezopotámii, tak mají u nádraží obří ruské kolo, kde však nikdo nebyl, a které je novou dominantou města.

Odjížděl jsem rychlíkem v 17.29, který měl klasicky 20 minut kvůli přípojím z dálek zpoždění a na nádraží mě zaujaly dvě věci. Plná cyklověž kol a skutečnost, že mezi cestujícími na nástupišti převládají ženy v poměru 90:10 :-). Výlet tedy mohu jedině doporučit a auta nechte aspoň občas doma. Někdy to má řadu výhod. Skončím teď snad jen tím, že do Poděbrad je to cca 45 minut vlakem na jízdenku PID a mají tam momentálně v parku nějaký džezový festival, tak i sem vás tedy mohu pozvat.

Kolik jsem toho nachodil ? Když tedy počítám cestu od autobusu přes TIC i s okruhem po skanzenu, a dále zpět, okruh Starou Kouřimí, pěší cestou na zastávku Chotutice a malý okruh ve městě Poděbrady ( nádraží- náměstí- nádraží), tak je to rovných 20 km. To jde, ne ?



sobota 10. července 2021

Rozhledna na Vrátenské hoře dokáže překvapit a opět nabízí i noční prohlídky.



Jsou výlety, kdy se musíme na cestu řádně připravit, protože budeme delší dobu z domova a každé opomenutí čehokoliv může v nejlepším případě zamrzet a v horším případě  i přivést určité strádání, nebo dokonce i problémy. Pak jsou ale i takové, kdy jedeme prakticky jen kousek od domova a můžeme se opravdu slušně uvolnit, užít si to a třeba si ani nedělat moc starosti s časem.

Takovým výletem je vždy výlet na oblíbenou Vrátenskou horu, která nám přináší jeden z nejkrásnějších pohledů do kraje, jaký jen může být, a my můžeme být pyšní, že je to jenom kousek od nás. Tady si dovolím zmínit, že v roce 2019 měla krásná  a kdysi dokonce nejlépe ohodnocená rozhledna v ČR výročí 20 let, a k tomuto výročí byly vydány povedené gigantické pohlednice s výhledovou ružicí, které tam ještě teď můžete zakoupit. Jde o neuvěřitelné množství kopců i měst, které jsou odtud vidět a celý výhledový ochoz je navíc oblepený barevnými fotografiemi výhledu i s popisem hor.

Vstupné tu mají krásných 30 Kč a návštěvníci se tu lidově řečeno nestačí na schodech vyhýbat. Zmrzlina i chlazené nápoje jsou vedle mnoha suvenýrů samozřejmostí a otevřeno je tuším denně, ale lepší je sledovat internet.

Od loňského roku se konají na rozhledně navíc ještě o prázdninách při úplňku  noční prohlídky ( první snímek je pro letošní rok), které mají cenu 50 Kč.


Za krásného počasí nebývá pochopitelně z výhledových míst vidět nějak moc daleko, ale zhoršené počasí a zejména vítr dokáží dělat určité zázraky. Není to obyčejně tak ostré, jako v zimě, nebo prý někdy i po ránu, ale jak vidíte sami, tak to bylo po čas mé návštěvy docela slušné a ani jsem se nějak neohlížel na to, zda najdu aktuální výhled z nějaké webové kamery na netu.


Bezděz je odtud jen naproti přes údolí.


K Ještědu odtud ukazovala mobilní aplikace asi 37 km vzdušnou čarou. Mimochodem, zde jsem poznal, že střecha rozhledny s anténami vůbec mobilní aplikaci  pro pojmenování kopců nesvědčí a ukazuje až na jeden omyl jen nedaleké kopce bez nejbližšího Bezdězu.

 To se však pod širou oblohou zcela napravilo a od konce obce Nosálov již aplikace ukázala jmenovitě i takové skvosty, jako je Luž, nebo Hvozd v Lužických horách. Podstatné to není, ale kdo by nechtěl vědět, jak pracují stažené mobilní aplikace, které nám dal technický pokrok pro zpestření, či zábavu ? Není tedy hned důležité, zda appka ukazuje věci, které opravdu vidíme, ale že si vůbec vzpomene, že je ve směru kopec s takovým jménem.

Na chvíli se podařilo i to, že nám sluníčko ukázalo i blýskavou rozhlednovou restauraci s vysílačem na Ještědu.

Směr na Dubou je plný krásných blízkých kopečků, ale tentokrát byl vidět třeba i Házmburk, nebo snad i Raná u Loun. Mnoho nechybělo a vidět by snad bylo i Krušné hory.


Když se však podíváte na panorama, tak vidíte, že  je slabě vidět  Jizerky i Krkonoše. Co dodat ?

 ,,Užívejte si naši nedalekou Vrátenskou horu. Ona za to stojí, dá vám radost, zapomenete na negativní zprávy, a vaše peníze za rozhled i suvenýry zase naopak pomohou jí, aby se nedostala do nějakých problémů a její případné uzavření i nás neochudilo."

Teď mě tak napadá, že jsem v ochozu zavadil například o nejvzdálenější návštěvníky až z Hané, další pak ze Svitav a s mnohými návštěvníky z ochozu rozhledny jsem se později potkal u výčepu v pivovaru Lobeč, nebo posedávali v zahrádce před ním :-). Ten pivovar se v Lobči objevil v pravý čas, protože je v tomto kraji co k vidění a ještě se tu objevují i různé akce.


Aktualizace 11.7. ve 12.00 :  Přátelé, koukám že systém odmítá panoráma po kliku na něj zvětšit. Pokud máte mobily, tak si obrázek panorama můžete dvěma prsty samozřejmě potřebně zvětšit. V opačném případě vám náhradou dodávám snímek směrem na Krkonoše, který je součástí vyrobeného panoramatu a pohled z rozhledny na zámek v Lobči, kam jsme mnozí rádi jezdili třeba na sraz veteránů a anglických sportovních automobilů. Články zde.

Obrázky v posledních dvou článcích jsem nijak neupravoval ( vylepšení snímků). Soutoku jde  především o informatiku.



Cesta na Pálavu i do jejího okolí nebyla nikdy pro občana Mělníka tak výhodná, jako je tomu letos.

 


Snad každý tady z Mělníka a okolí, kdo jen aspoň občas si rád vyrazí na výlet vlakem, tak ví, že osobní přímé vlaky končí směrem do vnitrozemí ve stanici Lysá nad Labem a rychlíky v Kolíně. V dávné minulosti tomu tak vždy nebylo a milovníci jízdních řádů měli po jejich  zakoupení v podobě knižního tištěného řádu vždy radost, když tam našli nějakou kuriózní vyjímku.

Takovou vyjímkou byla na naši  hlavní trati ( 072) v devadesátých letech třeba ranní spoj rychlíku, který tehdy dostal pojmenování Jan Palach. Ten vyjížděl z Děčína hlavního nádraží přes ústecký Střekov a na Mělníku stavěl v atraktivním čase kolem 7.30, který vyzýval zejména v sobotu veřejnost doslova k cestování. 


Dnes tu v tuto atraktivní dobu ( cca v 7.40) staví také rychlík, který vás doveze do Kolína, ale Jan Palach vás bez přestupu odvezl ještě mnohem dále.  Nejprve končil v Jihlavě a o prázdninách byl protažený až do Znojma. Pak jezdil přes Havlíčkův Brod do Břeclavi, kde měla spoj hodinku odpočinku, aby se někdy ve 13.30 vydal  rychlík Jan Palach nazpět. Nakonec byla spoj zkrácena pouze do Brna, a pak již přišlo takzvané cestování v taktu, které ukončilo všechny rychlíky v Kolíně.

Sice  tím tak trošku skončila na naši hlavní trati jedna zajímavá kapitola, ale pro fandy jízdních řádů jsou tam další. Vždyť jen na naši lokální trať do Mšena vyjíždějí spoje, které nekončí jen ve Mšeně a v Mladé Boleslavi, ale některé pokračují přímo na severovýchod do Českého ráje aby skončily například v Lomnici nad Popelkou, nebo v Mladějově.

Zajímavé je ovšem dění i na ještě hlavnějších tratích, které dnes označujeme jménem koridory a samozřejmě je velmi důležitá i vlastní nabídka atraktivních jízdenek. Pokud si vzpomínáte, tak zavedení jízdenky Jízdenky na léto přineslo v roce 2014 velikou mediální reklamu a ani jsem neměl snad jinou možnost, než to vyzkoušet :-).

Tato paušální jízdenka vás doslova donutí k  cestování na delší vzdálenosti, protože na cestování po našem kraji a u sousedů nám stačí cenově přiměřené jízdenky PID a DUK, na které lze cestovat kdykoliv v roce.


Když jsem tedy prvně v roce 2014 vyrážel na Jízdenku na léto na svoje první dvě vlastně dovolenkové jízdy, tak to bylo do Lednicko- valtického areálu a na Pálavu. Důvodů bylo několik. Vždyť tento vzdálený jihovýchodní cíp naši republiky má s Mělníkem společné počasí i pěstování vína. Je tam řada věcí, které stojí za návštěvu a krajina Pálavy připomíná doslova subtropické Středomoří.

Tak, jako zámek v Lednici patří i s památkami v okolí k velmi navštěvované oblasti ČR, tak plochý hřeben Pálavy nabízí dálkové překrásné výhledy do všech stran a přítomnost vápencových vrchů v kombinaci se sluncem a vinnou révou na úpatí připomíná ne neprávem subtropické středomořské oblasti. Zajímavé je i to, že místní CHKO Pálava vznikla ve stejném roce ( 1976), jako naše CHKO Kokořínsko.

Spojení sem je vynikající. Již 7 let se sem vyplatí cestovat zejména na Jízdenku na léto ranním vlakem v 5.40  z Mělníka. Ten vás doveze za hodinku do Kolína, kde na vás čeká přestup, ale tentokrát jediný a poslední. Co se stalo ?  Dříve jste museli nastoupit v 6.57 do mezinárodního vlaku ČD Silesia, který jel přes Ostravu do Varšavy a vystoupit z něj v Pardubicích, nebo v České Třebové.


Tam jste měli jen krátkou přestávku, než vám z Prahy přijel Raljet, který vás odvezl až do cílové Břeclavi. Cestovní rychlost mezi Brnem a Břeclaví ( až 160 km/ hod) způsobila, že jste již v 9.53 vystoupili na druhém konci republiky

Letos je situace ještě lepší. Nejsem schopný vám říci, čím je to způsobeno, protože práce na železnici a tím spíše na koridorech je nekonečná, ale někoho vlivného napadlo, že bude Railjet letos zastavovat v Kolíně, zcela vynechá Pardubice i Českou Třebovou a jedinými zastávkami na cestě mezi Kolínem a Břeclaví tak bude Brno - Královo Pole a Brno hlavní nádraží.

Správně tušíte, že linka Praha - Wien - Graz jezdí letos nově přes Havlíčkův Brod, kde však nestaví. Časově se vůbec nic nezměnilo. Pouze nedávná vichřice způsobila, že vlak jel v pátek 9.7. ráno po původní trati, aniž by zastavoval v Pardubicích, České Třebové a odkloněném Králově Poli, ale zpět jel odpoledne dle letošního jízdního řádu se zastávkou na Králově Poli již přes Havlíčkův Brod.

V praxi to znamená, že zpáteční Railjet vyjíždí v 18.07 z Břeclavi, vystupujete ve 20.58 v Kolíně a jedete posledním možným přímým vlakem z Kolína ve 21.15 s příjezdem ve 22.15 na Mělník.


Myslím, že 8 hodin volného času na Břeclavsku, dost dobrá autobusová regionální doprava i o svátcích a řada věcí k navštívení jsou vedle suprového železničního spojení dobrým lákadlem na cestu. Nesmíte zapomínat, že vlak je plně klimatizovaný, nabízí po celou dobu tříhodinové jízdy do Kolína internetové připojení a není na škodu si kromě sledování krajiny třeba i něco přečíst, nebo se třeba i podívat do jazykových učebnic.

Takovou zajímavostí  pro mě bylo, když jsem svým nákupem Jízdenky na léto v mělnické stanici doslova vyvedl paní v pokladně z míry. ,, Pane, to jste první, kdo to po mně letos chce."



pondělí 5. července 2021

Už tento víkend budeme mít po roce opět Moře u Mělníka. Červencové výstavy v Lysé nad Labem. Přehled společenských kulturních a sportovních aktivit ve Mšeně. Veřejné osvětlení na solární energii v ulici Na Podhoří se neosvědčilo a je nahrazeno.

 

Milí čtenáři, máme tu červenec, dnes dokonce svátek Cyrila a Metoděje, ale vše kolem nás je neustále jiné, ačkoliv se to snažíme nevidět. Je to už jen díky médiím, která nám neustále připomínají, že je třeba se urychleně očkovat téměř jakoukoliv vakcínou, že se sice rozvolňuje, ale že nás zřejmě nemine další a ještě možná životu nebezpečnější vlna covidu-19. Že už to možná někde pomalu zase začíná ( V Praze a mezi mládeží, ale samozřejmě je tu i verze, že to vždy někdo přiveze z nějakého možná exotičtějšího státu).

 Lidem již nejen u nás dochází trpělivost ohledně různých nařízení, nebo i jen doporučení a objevují se ve společnosti i četné antimediální výroky, které hovoří o diskriminaci na veřejnosti těch nenaočkovaných ( vstup někam jen s průkazem, nebo dokladem), nebo o tom, že nikomu z těch vlivných nejde o zdraví občanů, ale jde především o obchod s neprověřenými vakcínami.

Kromě vtipů, které poukazují na fakt, že člověk se vlastně jde očkovat pokusně a na svoji zodpovědnost, tak už se objevuje i nepropagovaná literatura, která vznikla již v době, kdy o žádném covidu nikdo nic nevěděl. Tu vám samozřejmě žádné veřejnoprávní médium nabízet nebude, ale český člověk  se vždy nějak dostal i k druhému pólu věcí, když jenom trošku chtěl. To jsem tu ostatně psal již mnohokrát a zejména v souvislosti s občasnou možností příjmu zahraničních rozhlasových a televizních stanic.

V podstatě nejde o nic zakázaného a je to tak, jako s těmi občanskými radiostanicemi v období let 1996 - cca 2002. Lidé je mohli zakoupit a užívat, ale nebyl veřejný zájem, aby se o nich moc vědělo, protože za telefon a později za mobilní telefon se muselo nejenom jednorázově platit, ale i za každé volání, MMS,SMS apod.. Byl jsem tedy například nedávno upozorněný na zajímavý knižní titul německého lékaře Gerharda Buchwalda a jeho knížku Očkování - obchod se strachem

https://www.luxor.cz/product/ockovani-obchod-se-strachem-zbo000194720

..., nebo jsem například i sám objevil titul ,,Očkování -hrozba, nebo záchrana ?" od Tomáše Kašpara.

https://www.luxor.cz/product/ockovani-hrozba-nebo-zachrana-zbo000392801

Problémem ovšem je, že čtenář se musí jednak rozhodnout, komu tedy věřit a druhý problém je ještě horší. Kdo si koupí znalosti, které nejsou jeho hobby ? Málokdo se rád vzdělává, pokud má za něco platit i třeba jen relativně zanedbatelnou finanční částku.

V této bláznivé atmosféře nám tedy začalo léto, dovolené, ale i společenské akce roku 2021. Jednou z těch, které mají i při druhém ročníku u nás na Mělníku opravdu zvučnou reklamu je akce Moře u Mělníka. Soutok se tam byl loni podívat ....

http://soutok.blogspot.com/2020/07/melnickou-specialitou-je-cast.html

To jsme ještě všichni tak nějak s lehkou nadsázkou doufali, že teplé počasí covid - 19 snad definitivně zlikviduje. Letos už víme, že tyto masové akce jsou určitým způsobem tedy celkově zdravotně nebezpečné a je to všude tam, kde se sejde větší počet lidí. Ovšem, lidé chtějí nějak žít. Je to o osobní imunitě každého jedince, nebo o vakcínách ?

Ostatně, setkávám se i s názorem, že každý má ten imunitní systém zcela jiný a vakcinace může být spíše na škodu některého z nich. V souvislosti se zdravím a lidským životem mám ještě jednu smutnou zajímavost. Snad nikdy jsem se nesetkával s tím, že by tolik padesátiletých lidí mělo na hřbitově sv. Václava parte, jako letos. Někdy je to náhle, jindy po těžké nemoci.

Uzavřeme tedy tuto kapitolu tím, že nám podzim ukáže, kam společnost kráčí.

Nedávno jsem tu psal i o výstavišti v Lysé nad Labem, a protože to není daleko, je tam dobré i laciné spojení, bývá tam plno akcí a začal nám nový měsíc, tak je tu i nové kalendárium.

Zapomenout nemohu ani na bránu CHKO Kokořínsko, kterou je Mšeno. Toto městečko, které se dotýká nádherné krajiny má i spoustu akcí, které mohou  přilákat i návštěvníky ze vzdálenějších destinací.


V minulém článku jsem vám ukázal na samém jeho konci i současný stav toalet u hřbitova sv. Václava při Pražské ulici. V loňském roce bylo v ulici Na Podhoří instalováno veřejné osvětlení, které mělo do našeho města přivést revoluční technologii. Šlo o skutečnost, že ke stožárům veřejného osvětlení nebylo potřeba vůbec přivést klasické kabelové podzemní vedení, protože zdrojem elektřiny byly solární panely umístěné na vrchu každého svítidla.

Lze předpokládat, že toto technologické řešení by mohlo mít opravdu naději na úspěch, pokud by se jednalo o partie města obrácené k jihu ( tedy ke slunci), ale na stráni obrácené k severu selhalo. Navíc existuje celá řada typů tohoto provedení, které se především liší kapacitou baterie. Šlo tedy především o takový pokus o laciné osvětlení ( 3 svítidla), které nevyšlo. To je nyní již minulost.

Loňské lampy na solární energii zde ještě stojí ( svítidlo výše na kopci v popředí), ale již zde byl také nedávno instalovaný slušný počet klasických lamp veřejného osvětlení s kabelovým podzemním vedením.

To je dnes z Mělníka vše. Pohodový červenec a ať se vám zejména zdravotní problémy vyhýbají !