úterý 26. března 2024

Velikonoční veslování pod Mělníkem, zelené pivo, Velký pátek, výstavy, sčítání čápů, to vše v tomto článku probereme :-). Pozvánka na neuvěřitelné video, které se natočilo bez mého vědomí.

 


Už to visí ve vzduchu a neznám nikoho, kdo by se na ty čtyři dny volna netěšil. Někdo už nějaké ty plány má, jiný aspoň částečně a další tomu dává volný průchod s tím, že to prostě bude snad fajn. Ať už patříte do jakékoliv skupiny, tak ať to prostě užijete a neříkejte svá přání a představy moc nahlas, ať jejich splnění nezakřiknete :-).

Co tu mám dnes ? Porozhlédl jsem se trošku po netu a objevil jsem tam docela hezkou pozvánku na pátek. Níže je to doslova suprově napsáno a pokud nic nemáte, tak myslím, že jde o vážně dobrou reklamu. Jednak je tam krásně, pak mají každé závody vždy něco do sebe, mělnickým ten pohyb dole na řece tak nějak patří a můžete naše barvy povzbudit. Určitě budou rádi a každé fandění pomůže.

Nuže:

Klub veslařů mělnických Vás srdečně zve na Mistrovství ČR ve veslování na dlouhé dráze, které se koná o Velikonoční pátek 29.3.2024. Závod se koná na vltavském plavebním kanále, se startem ve Vraňanech a cílem v Hoříně nad Vrbenským mostem, kde bude vyhlášení výsledků a pro příchozí bude zajištěno občerstvení. Přijďte zafandit také mělnickým závodníkům 💪 Začínáme od 9.00 😉👍



Je to už několik a ne zrovna málo let, co jsem se prvně setkal s až neskutečnou masovou tužbou po velikonočním zeleném pivu. On ten čas totiž neskutečně letí, až jsem sám někdy zaskočený. Sice se najde několik málo kritiků, ale dnes jsme již zemí, kam to zelené pivo prostě patří a kdo ho nechce, no tak ať ho nepije. V každém případě chutná zase jinak, není jedno, jako druhé a mnohé je prostě výtečné.

Ono dnes již tak nějak ztratilo na významu, se zabývat tím, kde vám ho natočí a kde ne, protože nemálo pivovárků se touží vytáhnout svým zeleným speciálem a řada restaurací a hospod již dnes nechce být bílou vránou. Jinými slovy mám pocit, že jej koupíte snad všude. A pokud nejste zrovna z těch, kteří chtějí obcházet restaurace, tak jde dnes již o sortiment, který najdete v supermarketech, nebo s nějakou službou doputuje až k vám domů.

To vše je prostě vývin a pokrok. Ale, mám pochopení pro nostalgii i reklamu, a tak sem dnes dám takové dva odkazy. Ten první proto, že tím to všechno u nás kdysi začalo, a ten druhý proto, že se mi docela obsahově líbil a do lecčehos vás zasvětí.





Velikonoční volno nám naštěstí ještě krásně začíná ve čtvrtek odpoledne, ale Velký pátek, to má prostě určitou váhu. K tomu si nějak musí najít každý cestu sám. Psal jsem tu v minulosti o tom, jak v 90. letech přišel do našich kin film Ježíš a i ten, kdo nikdy předtím nenahlédl do Nového zákona, tak se prostřednictvím brožury k filmu mohl seznámit s dějem i s hodnotnými moudrými přirovnáními, které mají stále platnost. Připomenul jsem i drastické Umučení Krista, které je mladšího filmového data.

Za mého mládí jsme ten den, jako kluci chodili k ohňům, někdy je i sami zapalovali a říkalo se tomu ,, pálení Jidáše". Tehdy jsme se těšili na setkání s dalšími kamarády a na určitou zajímavou atmosféru, kterou vyzařuje každý kontrolovaný organizovaný oheň, ale dnes, když jsme již starší :-), tak to je možná chvíle i k mnoha zamyšlením. Konečně, i ten kdo vám řekne, že už v nic dalšího nevěří, tak vlastně věří. Věří tomu, že v nic dalšího nevěří.

Nicméně jsme dnes v mnohém sečtělí, nebo potkáváme i lidi, kterým nějaká zkušenost hodně změnila myšlení, a tak není na místě nad čímkoliv ohrnovat nos, protože se neustále ukazuje, že věci, pokud to tak nazveme, jsou tak nějak celkově propojené nádoby. Paradoxně jsme hmotnou společností, která si hodně zakládá na vlastnění něčeho, ale vlastní vzpomínky, nebo třeba nějaké pěkné prožitky, které se vám vybavují jsou duchovního rázu.

Konečně, asi nikdy nezapomenu na Velký pátek roku 2022 :-).


Když tu tedy máme ty Velikonoce, tak ať už máte plány jakékoliv, tak není na škodu si třeba připomenout akce, které jsou prakticky na dosah. Stačí jen kliknout na plakáty, pozvánky se zvětší a můžete se podle volna a nálady zařídit.

Jinak to není tak dávno, co jsem dostal nějaký tajemný impuls a začal jsem se trošku zajímat o tvorbu videosekvencí. Leckoho možná napadne věta : ,, Co na tom je ?" Prostě někam jdu, něco natočím, a pak si to buď nechám pro sebe, či pro přátele, anebo to tedy zveřejním. Čím častěji takové krátké věci někde natáčím, tím lépe"

Jenže, to je takový ten nejlehčí úkon, kdy nemusíte dělat prakticky nic. Něco jen nahrajete a vystavíte to. Ovšem ... No nechci předbíhat a myslím, že tady teď není chvíle to rozebírat dále. Zůstaňme aktuální. Stala se mi před čtyřmi lety taková zvláštní věc. Byl jsem na výletě, kde jsem jenom fotografoval. Když jsem potom fotografie přesunul do počítače a následně vznikl článek na Soutoku :


..., tak jsem ještě nic netušil. Až později jsem objevil, že mám ve složce nějaký soubor MDG, o jehož tvorbě jsem během výletu neměl vůbec tušení. Vůbec nevím, zda jsem tehdy ještě ve fotoaparátu nezapnul nějaký zvláštní režim, ale zrodilo se bez mého vědomí překvapivě zvláštní dílo


Trošku, ale jenom opravdu trošku jsem si s tím pohrál, protože větší zásah by byl na škodu a za mě vznikl opravdu krátký cestovní dokument se zajímavou atmosférou. Tentokrát jsem veškeré podrobnosti napsal dolů k videu, tak divák i ví, na co se dívá.  Můžete se na věc podívat zde :


Berte to třeba, jako takový velikonoční dárek. Myslím, že to byl důležitý krok k tomu, aby se člověk zamyslel nad tím, z čeho všeho se vůbec může takové video skládat. Tady za mě odvedl práci fotoaparát, ale představte si, co času stojí tvorba, když dáváte dohromady různé obrazy ,se kterými třeba ještě pracujete. To se vám promítne před očima vaše celodenní a převážně všední pracovní náplň, povinnosti i zábava a říkáte si : ,, Může mít na tuto jinak třeba snad i někdy zábavnou nimračku člověk vůbec ještě čas ? Může výsledek vůbec někoho zajímat ?"

Co si dnes dáme na závěr ? Čápa bílého. Nedávno si na mě vzpomněli ornitologové a svým e-mailem mi udělali i určitou radost. Stačilo jim kdysi dávno poslat pár fotek komína motorestu ve Stvolínkách s počtem jedinců ve hnízdě a od té doby jsme vlastně v takovém lehkém milém kontaktu. I vy se můžete zapojit a je to vlastně záslužná činnost.

Těch stránek je moc. Tak aspoň jedna za všechny. Na čápi se občas můžete i dívat z domova přes netovou kameru, a když si nějaké hnízdo oblíbíte, tak jej můžete i začlenit do svého výletu, jako jsem to kdysi udělal já. Článek tu někde je také.



Pohodové velikonoční svátky !



sobota 23. března 2024

Dnes by bylo mělnickému řediteli a regionálnímu historikovi Prantišku Puršovi 97 let. Za pár minut také startuje Keltský telegraf 2024. Štětí - Mělník ( poslední část).

 


František Purš

Datum narození: 23. března 1927
Úmrtí: 14. prosince 2015

Přátelé, děje se toho kolem nás  mnoho a snad ve ve všem, na co si jen člověk vzpomene. Od politiky po sport. Vždyť dnes konečně také český pilot Roman Staněk konečně vyhrál svůj první závod formule 2 pro české barvy. Kolikrát se jen už v Československu snilo mnoha klukům a mužům o tom, aby i u nás byl jednou závod formule 1, nebo jsme měli v F1 svého pilota, který tam neudělá ostudu a nezapadne, sotva vyjde.

 Za připomínku pana Františka Purše tentokrát děkuji především vám čtenářům. Téměř denně sleduji sledovanost a vidím, které články zrovna čtete. Jedním z nich je například ....

Není to tak, že bych snad na ředitele své školy a vynikajícího regionálního historika zapomněl. Vždyť mám doma dvě skvělé knížky, které jsou souhrnem jeho článků z měsíčníků Mělnická radnice o našem městě i regionu a jsem moc rád, že se mi s tímto sympatickým člověkem v závěru jeho života podařilo ještě vyměnit několik vět na regionální historické téma, nebo mu popřát a poděkovat za jeho dílo pro občany.

Jen je pravdou, že ve víru toku času i našich zájmů prostě některé věci ustupují do pozadí. Rozhodně si nemyslím, že bych zrovna já měl dnes tady k takovému celkem ještě snad známému mělnickému velikánovi něco psát, ale rozhodně chci touto cestou vám čtenářům poděkovat. Jednak za připomínku, a pak za návštěvnost webu Soutok.

 Opravdu mi sledovanost webu dělá nyní  radost, byť mám těch aktivit v současnosti více a zejména poslední měsíc. Nejen, že právě často ukrajuje návštěvnost po stovkách tak, že už pouhé tři tisíce zbývají ke krásnému číslu 900 000 celkových návštěv, ale kdykoliv koukám na rubriku ,, poslední dvě hodiny", tak je celá řada různě starých ( i různě kvalitních) článků zrovna v reálu navštívených.

Slyšel jsem už dokonce verzi, že weby jsou proti FB přežitkem odsouzeným k zániku a je nepříjemnou otázkou, jaká by asi byla návštěvnost webu, kdyby nebyla reklama na články na Mělníčku, odkud si lidé zvykli startovat zejména na nový článek, ale to naštěstí řešit nemusím.

Vím, že to je tak trošku šaškárna, jako spousta věcí v dnešním světě, ale pořád tak nějak platí, že člověk, který se dovede těšit z drobností, tak je v určité výhodě. Pojďme však tedy ještě k úvodu článku. To je skutečně k nevíře, jak ten čas letí. Zdá se, jako kdyby ten rok 2015 byl nedávno a letos už uplyne  od smrti pana Purše 9 let. Devět let, co jsem jej u potoka, či říčky jménem Pšovka naposled potkal a ještě mu stačil poděkovat.



Počasí dnes straší, občas fouká vítr, občas snad i prší a kdo nemusí, tak ani nikam nejde. Přesto nemohu nějak přejít akci, které jsem se snažil dělat jinak zde neúspěšnou propagaci, a která většinou i na mě probíhá trochu daleko od Mělníka. Dnes ani není počasí na to, aby člověk stál na přesvícené vyhlídce našeho města a zkoušel, zda v triedru neuvidí nějaký oheň na nějakém známém kopci. Ono je to letos všechno dění stejně nějak daleko, byť jsem v minulosti zahlédl ohýnek od kostelíku v Liběchově. Dlouho už se tam žádní čerti nepřihlásili a ani není divu, protože ani v okolí poblíž nic dalšího není.

I tak si ale můžete přečíst zážitky od ohňů z Keltského telegrafu 2024 na stránkách telegrafu zde:

https://www.keltskytelegraf.cz/

Akce poběží na dvou nejbližších větvích v mapě od 19.30 do 20.00 hodin. Ta pro nás asi nejzajímavější běží přes Milešovku, Lovoš, Radobýl a Sedlo na Ronov, ale pochybuji, že by se nějaká aktivita na tuto vzdálenost i v tomto počasí dokázala v triedru objevit.


A už je konečně také na čase, abych ukončil to pěší putování ze Štětí do města Mělníku. Tak to vidíte, oba cíle jsou od sebe po silnici vzdáleny asi 15 km, a co všechno se dá nafotit i nasnímat, jako videosekvence během jednoho takového výletu. Musel jsem to rozdělit do čtyř dílů, abych vás nepřipravil o fotografie různých krásných míst, a to bych ještě rád zpracoval nějakým způsobem ta videa, která jste samozřejmě ještě nemohli vidět.

Na druhou stranu už mám připraveny materiály z akce ,, Po stopách vladyky Beše" , a také je už na čase, se do nich pomalu dát. Nevím, ale mám někdy v těchto případech pocit, že si opravdu celá řada lidí neuvědomuje, co času ty aktivity s prací kolem toho spolknou, a že je ve veliké výhodě ten, kdo v takovém případě již neřeší nějaké pondělí, středu, nebo víkend.


Nebudu to zdržovat. Věřím, že naprostá většina čtenářů již ví, co je na fotografiích a není třeba to nějak komentovat. U milníku podejdete trať k řece a zelená značka vás vede podle řeky Labe a vehlovických tůní do čtvrti Mlazice, kde ji střídá značka modrá, která vás podle kolejí přivede do závěrečné fáze, která již jen stoupá od kolejí do centra města.

Opravdu je u nás krásně a člověk nemusí ani nikam daleko a za větší peníz cestovat. Vyšel jsem asi v 11.20 hodin ze Štětí a domů jsem došel po různém fotografování, videích, rozhovorů s pocestnými i s kamarády asi v 17.30 hodin. Hezký zbytek posledního víkendu před Velikonocemi a uvidíme, co ještě v jeho zbytku stihnu vytvořit. Mimochodem, prý se nám i hodně změnil Mělník, tak je možná na místě se pokusit najít lepší chvilku a trošku se podívat zejména na některé stromy.

Pohodový víkend !















pondělí 18. března 2024

Vynášení Morany v Mělníku odstartovalo symbolicky příjemnější část roku. Fotogalerie a video.


Když jsem se na Vánoce 2014 dočetl v knize Na Mělníku, kterou pro nás stvořili autoři Miroslav Pásek a Vladimír Czumalo báji o tom, jak někdy k roku 757 objevil přívorský vladyka Beš v dáli zajímavý kopec, kde dal později se svoji družinou vzniknout základům našeho města, tak jsem sám ještě netušil, jakou velkou osobní tradici za pouhé tři měsíce založím.


Je to zajímavé, ale zatím se to převážně tak nějak seběhlo, že akci podniknu v den, kdy se u nás v neděli odpoledne v 15 hodin vynáší Morana a vždy se mi podaří ji aspoň část stihnout. Nejinak tomu bylo i letos, ale přesto, že jsem byl ve Všetatech již v 9.50 hodin, tak jsem se díky různým svým aktivitám na trase, která vedla tentokrát ze Záboří do obce Kly k řece Labi dostal k našemu veslařskému klubu až v 15.20 a řešil jsem otázku, zda stihnu akci na místě ( titulní obrázek), kde obvykle fotím porovnávací fotky Morany jednotlivých ročníků, kterých jsem se účastnil.



To se mi nakonec v opravdu krásném a slunném dni k mému uspokojení zdařilo a tentokrát jsem se chystal i na něco, co jsem tu ještě nezkoušel, a co mě vlastně v putování ze značné části tak zdrželo. Nějakou tu videosekvenci z Morany tu jistě někde již mám, ale tentokrát jsem se pokusil o takový sestřih, abych se dozvěděl něco, co si málokdo vůbec uvědomí.

I mně to přišlo tak, jako celkem nenáročná záležitost, ale kdyby tomu tak bylo, tak už tu bylo video v neděli večer. Jenže, když jsem si unavený po cestě včera večer začal jednotlivé díly přehrávat, tak jsem objevil hned tři takové skryté nepřátele. Tím prvním je vítr. Autoři ho někdy nahradí jakousi hudbou podkreslující video, ale to mi k Moraně zrovna moc nesedí. Vždyť tam se zpívá.


Tím druhým jsou další pochodující diváci i fotografové, kteří někdy mohou být jakýmsi dokumentem, že byl o věc zájem a jindy působí poněkud rušivě. Tady už je to na úvaze autora, co ještě nechat, a co již vystřihnout. Třetím případem jsou některé přihlížející děti, ale také i některé dítě v průvodu. Zatímco pobíhající děti v okolí průvodu jsou prostě jen hlasové spontánní projevy v podobě nějakého povyku a výskání, tak v průvodu se může najít i takový malý záškodník, který vás donutí nějaký zvuk z videa programem odstranit.

Pokud se na to video podíváte, tak záškodníka snadno poznáte, ale technika je mocnější, když víte, jak ji užít.


Musel jsem si prostě trošku odpočinout, s videem si nějakou dobu ještě pohrát a hlavně si počkat na volný čas, čímž chci jen zdůraznit, že pokračovat jsem mohl vlastně až o 24 hodin později.


Mohl jsem sem dát dnes prostě jenom fotografie z akce, jako někde na fb, ale osobně mi vždy přišla kombinace obrázků a  nějakých textů taková lepší a i více jsem si tuto zájmovou tvorbu užíval. Možná věc názoru, možná i trošku profesní deformace.

Co ještě poznamenat ? Předně nás čeká první jarní astronomický den, či rovnodennost. Pokud bychom bydleli v Českém středohoří, v Lužických horách, na Slánsku, Kladensku, v okrese Praha-západ atd.


..., tak bychom se možná někteří těšili na již asi 15. ročník Keltského telegrafu , který se koná v sobotu 23. března. A samozřejmě už mnozí hledáte články se zeleným pivem a těšíte se na čtyři volné dny v rámci Velikonoc.

Tak si dnes na závěr popřejeme, ať se svátků nějak v pohodě dočkáme.

















sobota 16. března 2024

Pokračování pěšího výletu ze Štětí do Mělníku. Malebné městečko Liběchov má jednu z nejfantastičtějších historií v našem okrese.

 


Víkend je v plném proudu, ale ono to někdy nejde tak, jak by si člověk přál. Předpověď počasí nám již snad od čtvrtka říkala, že bude dnešní den zatažený s občasnými přeháňkami, a tak i když mám rozhodně raději výlety v sobotu, než v neděli, tak jsem měl celkem jasno, že dnes dopoledne rozhodně nikam nevyjedu. Ostatně, někdy to mohou ovlivnit ještě i jiné plány. A tak je tu něco, co už jsem měl v záloze a zákonitě jde o pokračování skvělé procházky. Mohl jsem sice dnešek článkově vypustit, ale prostě se mi nechtělo a navíc se člověk snaží rozdělané věci dovést k nějakému cíli..

Posledně jsme seriál opustili kousek za obcí Želízy, když jsme se dívali  do stráně na již zarostlé Čertovy hlavy z míst, kde léta stojí zahradnické učiliště a dnešní díl je věnován Liběchovu, který je se svými cca 1 100 občany 38. nejmenším městem ČR. Statut města mu byl přiznán v roce 1935, ale po druhé světové válce byl zpochybňován. Až teprve nedávno v roce 2007 mu byl oficiálně opět přiznán.


Liběchov má úžasnou historii i řadu aktivit. Je několik odkazů, které sem prostě dát musím.








Přesto, že jde o tak malé městečko, tak významem je opravdu velké. Vždyť jsem tu nedávno například zmiňoval knížku věnovanou Václavu Levému ( 1820 - 1870), který má velkou zásluhu na tom, že se stal Liběchov zejména na konci 19. století turistickým místem, kam nejezdily jenom dostavníky a od roku 1874 také železnice, ale dokonce měl i svůj přístav pro výletní lodi.

Také jsem připomínal knížku našeho bývalého mělnického historika Dějiny Liběchova Jana Kiliána, která samozřejmě zahrnuje všechna časová období tohoto místa až po současnost.


Liběchov si je s Mělníkem v některých věcech i tak trošku podobný. Pokud budete stát u kaple sv. Ducha, tak tu máte také nádherné výhledy, také uvidíte Říp, a také můžete říci, že stojíte na pomezí dvou druhů krajin. Té rovinaté v Polabí i té kopcovité na severu.

Dnešní úvodní fotografie patří liběchovské  části Boží voda, kterou kdysi proslavily místní lázně. Dnes tu již mnoho let chovají ryby a podívejte se na tu obrovskou náhodu.


Koukám do odkazu a zjišťuji, že tu měli dnes rybářské závody :-). V každém případě jsou tato místa prostě romantická a může zato i neregulovaná říčka Liběchovka, bez které by to tu nebylo ono. Ty vodní prvky níže sem prostě patří stejně, jako ty ladovské vrby.


Myslíte, že tu místní mají zálibu stavět různé trpaslíky, jako je tomu leckde jinde ? Do jisté míry jistě ano, ale zrovna tyto postavičky zajíců mi tak trochu připomínají bajku vytesanou v nedaleké jeskyni Klácelka, která dnes bývá turistům přístupná již jen při různých příležitostech. Zapracoval zub času i snaha potírat vandalizmus. Následující snímky ponechám nějaký čas bez komentáře, protože ten krásný den mluví zkrátka za vše.









Tady nám skrze pokácené stromy prosvítá areál historického včelína v části zvané Rašínky, kde už jste při jednom DED se Soutokem také byly. Vlastní liběchovskou alej s autokempem i místním fotbalovým hřištěm jsem tentokrát vynechal, ale i tady mě zaskočily vzpomínky třeba až na 80. léta, kdy kousek za mlýnským náhonem, nebo z druhé strany za sokolovnou stávalo slavné letní kino.

Samozřejmě, že někdo přijel autem, nebo MHD, která sem jezdila a zpět byla cesta jedině autem, ale i tenkrát měla mládež ráda dobrodružství, které začínalo se slušným předstihem ještě před filmem návštěvou některých tamních hospůdek. Mobilní telefony pro nějaké volání taxislužby nebyly a touha dokoukat film byla větší, než stoupat 1.5 km dobrých 30 minut do kopce na vlak odjíždějící před půlnocí. Prostě se šlo domů asi dvě hodiny po prázdné silnici a kousek za milníkem se muselo chvíli do kopce :-). Nebyly jsme rozmazlení.



V krásném dni jsem si zašel pro foto osvíceného zámku a trošku si užil areál, kterým nás při jednom DED provázel s krásnou průvodcovskou službou pan Vítězslav Štajnochr. Byl to muž v letech, který nejen dokonale ovládal znalosti snad o každém živém i neživém prvku v místní rozlehlé zahradě, ale navíc fantastickým způsobem leckdy zapředl i do dějin samotného Liběchova a neskutečným způsobem tak snad doslova povýšil místní Dny evropského dědictví ( DED) na opravdu nezapomenutelný zážitek uprostřed velmi teplého zářiového slunného dne.







Nemohl jsem vynechat zastávku u mlýna, kde nás před rokem na konci dubna provázel majitel pan Dušan Turzo při slavnostním otevření turistické cesty podle řeky Labe ze štětí do Liběchova.






Pak už nemohla cesta vésti nikam jinam, než do kopce ke kostelíku, který je takovou dominantou městečka Liběchova. Původně vás značka vedla podle křížové cesty a asi 240 let starou alejí stromů, ale asi značkaři uznali, že kdo si to tu chce prohlédnout pořádně, tak si to tu celé obejde a kdo pádí k Mělníku, tak už chce být u kostelíku, odkud jej kromě krásných rozhledů již čeká jen jakési finále putování.




Ačkoliv je Říp téměř naproti, byť ne tak, jako u Štětí, tak nejvíce asi lákají otevřené pohledy k Mělníku a dále do Polabí. Pohledům do Českého středohoří tu poněkud brání stromy a severní výhled končí v nedalekých Želízích. Odměnou vám ovšem bude zatím ještě pohled na Čertovy hlavy, které nejlépe vyniknou při zoomu fotoaparátu, nebo případně v triedru. Patrný však je již vzestup vegetace v jejich okolí.




Pochopitelně, že jsem se nespokojil jen s nějakou krátkou zastávkou, ač jsem byl na cestě dobré čtyři hodiny a zašel si na kraj křížové cesty i vychutnat ty staré stromy. Vegetace tu ještě není, a tak bylo leckde vidět. Vlastně, jak je to dnes symbolické, když už za 14 dní máme Velikonoce.





Kostelík se opravuje, což je sympatické, ale je vždy tak trošku smutné, když původní majitelé nějakým způsobem selžou a veřejnost pak utváří záchranné spolky dobrovolníků závislé na různých darech i pomoci. Tak je tomu tady, tak tomu bylo i na muzejní železnici v Zubrnicích a jinde se i třeba jen přihlíželo, nebo přihlíží, jak něco padá a už to ani zachránit nelze. Napadá mě hned několik případů, ale má to cenu si snad i dělat zle ? Konečně, v půlnoci to člověku už moc nepřemýšlí a chce to jistou regeneraci :-).




Přemýšlel jsem, že tento díl možná ukončím tam nahoře, kde je při výhledech do kraje a krásném počasí tak krásně, ale proč ne tady u toho milníku ? Vždyť tady už začíná domácí katastr. Podchodem pod tratí dojdeme k řece a za chvíli nad námi budou již první bývalé mělnické vinice čtvrti Vehlovice.

Mějte se pěkně a ať se nám ta neděle povede :-)!