pátek 30. ledna 2015

Co na vás čeká v místním muzeu v únoru, aneb připravuje se další číslo sborníku Confluens.


V neděli nám začíná druhý měsíc roku 2015, a protože je měsícem zimním, dny stále krátké a leckdy venku nevlídno, tak tu máme nabídku kultury z místního regionálního muzea.


Regionální muzeum Mělník 
náměstí Míru 54, 276 01 Mělník
příspěvková organizace Středočeského kraje

únor 2015

24. 1. – 22. 2. Příběh krajiny - výstava obrazů a kreseb Olgy Otáhalové, velký sál


3. 2. - 1. 3. Kašpárkův rok 2014 obrazem aneb jsme tu pro Vás 15 let - výstava představí další rok činnosti Rodinného centra Kašpárek Mělník, zahájení výstavy se koná 4. 2. 2015 v 9. 30 hod. (program: 9,30 zahájení výstavy, pohádka „ JAK SE PEČE DORT PRO KAŠPÁRKA“ v 10.00 hodin v malém sále, po pohádce je připraveno tvoření pro děti, pro účastníky akce je přichystáno drobné občerstvení)

3.2. - 1.3. Volnočásek  - výstava keramiky a dalších výrobků z kurzů Volnočásku – Velký Borek v muzejní kavárně

25. 2. Netradiční úpravy hub v kuchyni - přednáška Mykologického kroužku Mělník v muzejní kavárně od 17 hodin, přednáší Dalibor Marounek                                

31. 5. 2014 – 31. 3. 2015 Z historie malé železnice aneb železniční hračky
- nově upravená dlouhodobá výstava mechanických hraček věnovaná historickým modelům a soupravám plechových vláčků o rozchodu 0 a 00 (H0) z let 1890–1960. Součástí prohlídky expozice je předvádění jízdy historických vláčků na elektrifikovaném modelu kolejiště.
Nejmenší návštěvníci mají možnost vyzkoušet si svou zručnost v malé dílně, kde si mohou sestavit modely
ze stavebnice Merkur podle vlastních představ.
Srdečně zveme také do stálých expozic!

Celoročně otevřeno: 

Historická expozice: Nahlédnutí do středověkého města, Měšťanský a venkovský interiér, Všední život obyvatel venkova, Příroda Mělnicka, Vinařství (část umístěna v původních středověkých sklepích)    
Historické kočárky – Vánoce 1890 – 1900, kolonáda 1900 – 1910, piknik 1920 – 1930, odpoledne v parku 1930 – 1940, válečný interiér 1940 – 1945, dětský pokoj 1950 – 1960 a návštěva zdravotního střediska 1960 – 1969.
Kavárna a víno
Muzeum nabízí svým návštěvníkům také ochutnávku kvalitních českých vín. Skupiny mohou po předchozí objednávce degustovat víno v původních středověkých sklepích z 2. poloviny 14. století. Na jednotlivce čeká stejný sortiment vín v muzejní kavárně, která láká i příjemným posezením na historických hradbách.

Otevírací doba muzea: úterý – neděle 9.00 - 12.00 a 12.30 - 17.00 hodin
Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje, náměstí Míru 54, 276 01 Mělník
tel.: 315 630 936 – pokladna; 315 630 922 – sekretariát, fax: 315 622 158, muzeum@muzeum-melnik.cz www.muzeum-melnik.cz, Facebook: Regionální muzeum Mělník
ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA!

Vzniká nové číslo sborníku Confluens
V pondělí 12. ledna zasedala v mělnickém muzeu redakční rada Vlastivědného sborníku Mělnicka, který společně jednou za 2–3 roky vydává muzeum a okresní archiv. Nové, již 9. číslo sborníku, jehož hlavní titul „Confluens“ znamená latinsky soutok, bude tematicky zaměřeno na několik zapomenutých osobností našeho regionu a vyjde na podzim tohoto roku. Radní také stanovili téma následujícího 10. čísla (2017); jeho tematickou rubriku budou usilovat naplnit příspěvky zacílenými na fenomén humanismu a osobnosti humanistů v dějinách Mělnicka. Zatím poslední číslo sborníku z roku 2013 lze zakoupit jak ve Státním okresním archivu, tak v Regionálním muzeu Mělník.

Historik muzea
Mgr. Lukáš Snopek

středa 28. ledna 2015

Největší menhir v Čechách bychom viděli od mělnického, zámku a nejbližší máme v Chodči.


Menhir v Chodči je asi 80 cm vysoký.

Probíral jsem se nedávno archívy a hledal nějakou inspiraci, když můj zrak spočinul na složce s názvem menhiry. Den se začal nepatrně prodlužovat a tak si myslím, že takové putování za těmito nezvyklými posvátnými kameny není vlastně vůbec od věci. Jenže, kam jsem dal ten obrázek menhiru v Chodči ? Snadná pomoc. Dám to do vyhledávače a ono se uvidí.

Při zadání slov menhir v Chodči, se vám hned na prvním místě zobrazí téměř 8 let starý článek z Mělníčku :-). Tehdy ještě žádný Soutok nebyl, ale už tehdy, se psaly na Mělníčku články. Ten o našem menhiru je tedy zde na http://melnicek.cz/node/1966   . Tenkrát jsem tuto fotografii zaslal i na nějaký webb, který se týká menhirů v Čechách, ale už ani nevím, zda mi tehdy vůbec odpověděli. Nicméně, menhir se dostal do katalogu menhirů, jako menhir pravděpodobný, který je asi 80 cm vysoký a nalézá se 200 metrů od Chodče. Co o něm píší odborníci si můžete přečíst zde, ale mnoho toho není... http://menhiry.mysteria.cz/seznam.htm V každém případě je krásné, že tu něco takového také máme, jen je otázkou, co s ním popularita provede a zda neskončí někde na zahradě.

Aktualizace 18.11.2023 :

Menhir v Chodči  se později dočkal  bez mého vědomí důstojné podoby. Krásné posezení u něj obsahuje i výhledové tabule.



Původní článek pokračuje :

Avšak, protože se nerad opakuji a nerad něco opisuji, tak si dnes dáme takovou stručnou okružní jízdu za menhiry a zrovna těmi nejvýznamnějšími.

Silnice do Slaného je krásná i rychlá, a přesně ta vede za naším největším menhirem v republice, který má název Pastýř a výšku 3 metry 30 centimetrů. Ze Slaného se vydáme na Louny a v obci Třebíz odbočíme na romantickou silničku vedoucí do obce Klobuky. Kousek za obcí ve směru na Telce a Peruc spatříme po pravé straně opravdu nádherný mystický kámen, který jakoby shlížel ze stráně k obci Klobuky. Menhir bývá hojně navštěvován a jeho blízké okolí je dnes již prakticky důstojným poutním místem, zatímco v roce 2002 šlo ještě o místo, které by člověk málem přehlédl.


Náš nejslavnější a největší menhir má výšku cca 3.30 metry.



Za použití triedru od něj můžete dohlédnout na Mělník.



Dříve zde ohrádka nestála a zemědělské stroje zajížděly, až téměř k vysokému kameni.

Pokud se pokocháte menhirem samým, nebo i celkem krásným výhledem od něj, tak můžete pokračovat například do obce Peruc, kde spatříte zámek, ale především slavný Oldřichův dub, ke kterému se váže pověst ze Starých pověstí českých.


Oldřichův dub.

Pověst v kostce.



Vodopádky za dubem.



Zámek v Peruci.

Od dubu k zámku je pěkná promenádní cesta a v zámku dnes najdete muzeum. Pro jeho návštěvu je výhodné navštívit nejprve internet, kde se dozvíte návštěvní dobu.

Pokud se vydáte z Peruce do Libochovic, kde je nádherný zámek i s krásnou zahradou na břehu Ohře, tak se vám naskytnou nádherné výhledy na zříceninu hradu Házmburk a kopce Českého Středohoří vůbec. Ani teď nevím, který výlet to byl :-)). My však na křižovatce nedaleko dubu odbočíme vlevo na Louny a pojedeme do obce Slavětín, kde se nachází tuším druhý nejvyšší stojící menhir na našem území s výškou 190 cm. Jmenuje se Baba a více se o něm dočtete třeba zde http://www.hrady.cz/?OID=6078


menhir Baba u obce Slavětín nedaleko Loun.


Ze Slavětína, se buď vrátíte do Peruce a pojede silnicí s výhledy přes Evaň do Libochovic, nebo budete pokračovat k Ohři, podle které vede krásná údolní silnička z Loun do Koštic a Libochovic. Turistických cílů je tu tolik, že se jen těžko radí. Nejčastější cesta z Libochovic do Mělníka vede přes Budyni nad Ohří, Roudnici nad Labem, Krabčice a Cítov. Kdysi ( seriál o dopravě na a pod Mělníkem z listopadu 2011) odtud jezdil i přímý autobus až na Mělník, ale to je jen taková pikantnost závěrem. Libochovice se svým zámkem nejsou jen cílovou stanicí, nebo poslední zastávkou před romantickým hradem Házmburk ( určitě stojí za návštěvu), ale i cestami na Žatecko, Mostecko, či Milešovku a do západní části Českého Středohoří.

Aktualizace 29.1. v 17.30 :

Tak, jako je ze samostatných kamenů nejznámější právě Pastýř u obce Klobuky, tak se na našem území vyskytují i záhadné kamenné řady, z nichž nejznámější jsou bezesporu takzvané Kounické řady. Jak sám název praví, tak tyto kameny, které jsou jak stvořené pro knihu Záhady a mysteria od autora Arthura.C.Clarka se nachází v blízkém okolí obce Kounice, podle které dostaly svůj název. Kde tedy místo hledat ? Buď pokračujeme ze Slaného do Řevničova, kde najedeme na karlovarskou silnici z Varů do Prahy, nebo sem jedeme vlakem po trati Louny-Rakovník a vystoupíme ve stanici Mutějovice. Do Loun je nejvýhodnější použít železničního spojení z Kralup nad Vltavou, nebo také můžeme cestovat přes Litoměřice a Lovosice, což je malinko komplikovanější a časově zdlouhavé.

Zůstaňme u varianty s autem. Hned za Řevničovem , kde jsme najeli na karlovarskou silnici přijíždíme do Krušovic. Po levé straně nás vítá k návštěvě areál pivovaru, se svým muzeem a pokud v této obci skutečně odbočíme vlevo, tak můžeme navštívit naše největší železniční muzeum v Lužné u Rakovníka. Článek tu již máme také. ( myslím tak duben, květen 2012) Určitě se vyplatí muzeum navštívit. Prodává se tu spousta upomínkových předmětů, včetně krásného DVD ( dnes jich je možná již více) věnovaného muzeu a exponátům.

Pokud však jedeme za návštěvou Kounických řad, tak pokračujeme po státní silnici až do Krupé, kde odbočíme na Mutějovice a Kounov. To jsme již nějakých 80 km od Mělníka a zde tedy Soutok za tímto cílem dosud nebyl. Vezměte za vděk alespoň několika odkazy:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Kamenn%C3%A9_%C5%99ady_Kounov

http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Kounovsk%C3%A9_kamenn%C3%A9_%C5%99ady,_infotabule,_mapa.jpg

http://www.stezky.info/naucnestezky/ns-kounov.htm

Jistě by však bylo možné naplánovat velkou okružní trasu, při které by během nějakého dlouhého dne bylo možné všechna zde zmíněná zajímavá místa navštívit.

SŠ.

úterý 27. ledna 2015

Seriál: Lyžování na jihu Evropy. Dnes v Rijece.

Minulý týden jsme se v našem krátkém seriálu dostali do Zagreba. Úžasného města plného kaváren, klubů, obchodů a památek. Záměrně používám označení Zagreb. To město se tak jmenuje a není jediný důvod to psát jinak.

Dnes popojedeme asi o 170 km níž směrem k moři. Do Rijeky.

Ski resort Platak jak zní oficiální název se nachází asi 20 km severně od Rijeky. V nadmořské výšce od 1100 m.n.m do 1350 m.n.m.

Celková délka 5 km sjezdových tratí nenadchne, ale lyžování s pohledem na moře je nezapomenutelný zážitek.

Cena skipasů je od 70,- Kn na den. Tedy zhruba 200,- Kč.

Bližší informace naleznete zde.

Momentálně probíhá v Opatiji nedaleko Rijeky karneval. Info zde.

Pro cestu doporučujeme využít elektronický systém placení mýtného se slevou 22%. 




Omluvte nízkou kvalitu videa.

Za týden nás čeká jedna z nejhezčích zemí Evropy. Bosna a Hercegovina. Krásná země kam můžete díky mezinárodním smlouvám bez pasu. 





sobota 24. ledna 2015

Z Prahy do Kralup třeba pěšky a na Mělník autobusem. O překrásném výletu s fotogalerií.


Vstupní brána na výstaviště v Holešovicích.

Jak jsem již včera psal, tak jsem poněkud zaneprázdněný povinnostmi a nemusím řešit náplň dne :-). Na druhou stranu máte díky tomu možnost shlédnout, co se dá zažít v jednom takovém krásném květnovém dni mezi Prahou a Mělníkem, nebo spíše lépe řečeno, mezi Prahou a Kralupy nad Vltavou.



Bitva u Lipan. Maroldovo panorama.

Praha je místem, kam někdo musí za zaměstnáním, ale někdo sem také přijede za kulturou, obchody, nebo jen, jako turista, či projíždějící turista.
Nejlákavějšími místy Prahy je pochopitelně historický střed, který lze také nazvat vnitřní Prahou . Neprojít se někdy po Václaváku, nepoznat uličky Starého města s Orlojem, Karlovým mostem, Hradčany, Kampu, Petřín, Národní divadlo, přístaviště parníků, či restauraci U Fleků, to je zkrátka hřích. Praha má však leckde i krásné okolí, byť se nám to někdy nemusí zdát.

Dnes se vydáme na jeden takový krásný výletík, který nám pomůže prozkoumat okolí řeky Vltavy mezi Prahou a Kralupy nad Vltavou, neboť další pokračovaní k Mělníku podle této řeky již většina z nás tak nějak zná.

 Zámeček Praha-Trója.

Nebudeme si dělat násilí, pěkně se v sobotu  vyspinkáme a stačí tak kolem deváté hodiny odjet do Holešovic, kde jsme snad za nějakých 35 minut. Nepohrneme se do metra, ale vyrazíme pěšky po rušnější třídě vedoucí k Letné, až po vstupní bránu výstaviště. Za areálem přejdeme silnici a vejdeme do PP Královská obora. Asi po 400 metrech dojdeme k takzvanému Maroldovu panorama bitvy U Lipan.

Vstup sem je za doslova symbolické vstupné. Chodba vás dovede na takové rozhledové místo, kde se stanete účastníkem této veleznámé středověké bitvy. V popředí kruhového panoramatu jsou skutečné plastické předměty, které se nenásilně ztrácí v nástěnné malbě dokreslující obzor bitvy.http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Lipan_%28panor%C3%A1ma%29



Kousek za ZOO můžeme nedaleko Suchdolu objevit tuto velkou kolonii racků.

Panorama bychom rozhodně neměli vynechat a jde o zdržení asi 10 minut, které můžeme samozřejmě libovolně natáhnout. Dále pokračujeme příjemnou zelení Stromovky, až k lávce vedoucí přes plavební kanál a samotnou Vltavu  k areálu zámeckého parku v pražské Troji .Pokud si vzpomínám, tak sem to byla z Holešovic snad hodinka chůze.

Mimochodem, celá trasa má cca 26 km délky, což je asi kolem 7 hodin chůze, kterou však lze téměř kdykoliv ukončit. To hlavně umožňuje železnice na druhém břehu Vltavy a několik přívozů na řece.


Vyhlídková věž v pražské ZOO.

Od zámečku pokračujeme stále podle řeky po pohodlné rovinaté a mnohdy i vyasfaltované cyklotrase, která se po celou dobu trasy s turistickou cestou tu a tam rozchází a opět spojuje, ale převážně je stejná. Nemyslím, že by jízdní kola byla nějak na obtíž.

Prosmýkneme se kolem jižních partí ZOO a již jsme u prvního přívozu do Podbaby a zakrátko Sedlece.



Jeden z mnoha přívozů na Vltavě ještě v Praze.

Vltava je v těchto místech zaříznuta do hlubokého údolí a nad našimi hlavami se objevují skály a neustále i různé přírodní parky. PP Bohnické údolí, PP Drahaň-Troja,  ústí Drahanského údolí, Přír. park Dolní Povltaví. Brzy již vidíme na druhém břehu vlaky, poznáváme městečko Roztoky u Prahy a můžeme přes řeku spatřit i ústí Únětického potoka, o kterém jsem tu již kdysi psal. Zde se údolí přece jen trochu rozšíří, vidíme přívoz i první komory v Klecánkách, chatky a spějeme k osadě Husinec.


Přívoz mezi Klecánky a Roztoky.

Husinec je taková zapadlá rekreační obec, odkud můžeme zpozorovat i přemyslovské hradiště Levý Hradec na levém břehu řeky a místo má tak nějak své osobité kouzlo. To jsme již dospěli po červené značce do městečka Řež, které je proslavené svým výzkumným ústavem. Je to malé útulné městečko, které má snad blíže k obci. Právě tady končí linky pražské PID a v mysli mi utkvělo hlavně krásně posečené fotbalové hřiště s tribunami a venkovní restaurací.


Výzkumný ústav Řež.

Výzkumák je až na samém konci civilizace. Zde najdete jedinou lávku přes řeku mezi pražskou Trojou a Kralupy. Nevede nikam jinam, než na vlakovou zastávku na druhém břehu. Nad ní se totiž vypíná vysoký strmý břeh a i podle tratě není již místo na pěšinu. To je trochu škoda, protože když jsem jednou plánoval, zda by se dalo dostat bez velké námahy, krásnou krajinou a co nejkratší cestou na jízdním kole k ruzyňskému letišti, tak mi cesta vyšla přes horkovod u Zelčína a Odolenou Vodu právě tudy k Úněticím a Statenicím do Kněževse.

Pěší lávka v Řeži.

Zůstáváme na pravém břehu na červené značce a ocitáme se v poměrně divoké krajině. Cesta je úzká, vede vysoko nad hladinou zde velmi hluboké Vltavy a později vidíme přes řeku celý areál městečka Libčice nad Vltavou i s kdysi slavnou šroubárnou, kostelem a fotbalovým hřištěm.


Cesta tu vede vysoko nad řekou.

Jak sami vidíte, tak cesta je v těchto končinách opravdu vysoko nad řekou a jízda na kole mi připomíná téměř až hazard. Od přívozu Máslovice- Libčice , kde je i pěkná restaurace, však již vede krásná rovinná asfaltová cyklostezka a stále jsme již v civilizaci. Mimochodem, v Máslovicích mají i muzeum másla.


Co by to bylo za výlet bez nějakého roztomilého zvířátka :-) ?

A tak mě napadá, že bych měl možná dodat, že jsme na cyklotrase číslo 2, ale nikoliv tady někde u Vrbna, Zálezlic, Bukole, či Veltrus, ale zkrátka trošku dál.


Rozsáhlý zámek Chvatěruby.

V Chvatěrubech se právě opravoval zámek a odtud vedla do kralupského Lobečku již opravdu krásná cesta i pro in-line brusle, vedoucí příjemným a již rozšířeným údolím.


Na samý závěr obrázkové galerie tu mám oblíbený stroj značky Komatsu, který se ovládá ze břehu vysílačkou a slouží k bagrování říčního dna.

Vidět most v kralupském Lobečku a stíhat nějakou autobusovou přípoj, tak to je výhra. Povedlo se mi stihnout linku, která mě ještě povozila přes takové obce, jako je Zlosyně,Újezdec, Kozárovice a přes Štěpán domů. Kdo to zná, tak ví, že to byla pěkná projížďka s mnoha zajížďkami, která by možná vyšla zrovna tak časově nastejno, jako kdybych jel z Kralup přes Neratovice a Všetaty do Mělníka vlakem, ale na druhou stranu bylo nač koukat a poznávat místa, kam člověk mnohdy moc nepřijde, i se svými obyvateli a tamním ruchem.

Aktualizace ve 20.40:

Málem bych zapomněl. V článku ,, Víte, že měl mělnický cukrovar tři komíny" došlo k důležité změně. Změna webové adresy sběratelky historických fotografií !
Máme tu jeden rekord. Za pouhých 90 minut rovných 50 čtenářů. To je na přídavek, co říkáte :-) ?


Z cyklotrasy.

Trošku čtení o parcích.

Turistické značky u Prahy.


Letadla již jen nízko nad vámi.


Areál komor.


Hřiště v Řeži.


Romantika od Vltavy.


Skály nad řekou.


Libčice nad Vltavou.


SŠ.

pátek 23. ledna 2015

Jubilejní 40. ročník zimního přechodu vrchu Nedvězí u Dubé, se koná už zítra !!



Jak jsem již zmínil minulou středu, tak tu máme jubilejní 40. ročník zimního přechodu Nedvězí. Dříve jsem se k tomu nějak nedostal a najednou je to už zítra. Soutok přítomný nebude, a tak žádné obrázky z jubilejního přechodu od Soutoku tentokrát nečekejte. Práce je moc a nezaměstnanost minimální :-))).
 .

Tady je aspoň pár zvoucích obrázků z minulých ročníků. Chtěl jsem zařadit fotografii s reliéfem Krista poblíž Dobřeně, což je nádherné a aktuální, ale to by byla půlnoc, než bych ji našel :-)).


Jest-li tohle není romantika a důvod k nějaké zimní procházce ? Tato bude skupinová, tak se kromě romantiky můžete potkat i s přáteli, poznat nové lidi a také se něco dozvědět.


Zvířátka jsou v osadě Nedvězí.....


.... a za cíl slouží již několikátou sezonu za sebou populární Bouda v obci Střezivojice.


Jeden pohled do interieru a znovu kompletní pozvánka na akci :

Odjezd autobusu v sobotu 24.1. v 8,30 hod. od vlakového nádraží v Mělníku
Trasy 13km Dobřeň- Nedvězí- Střezivojice
17km Jestřebice- Nedvězí-Střezivojice
Na vrcholu Nedvězí obdrží každý odznak akce, diplom a razítko akce.
Největší odměnou je ale nádherný kruhový rozhled.
Předpokládaný odjezd ze Střezivojic je 14,30 hod.

 Cena 50 Kč pro členy KČT a děti do 15 let
60 Kč ostatní

 Srdečně zveme ! KČT Mělník.

SŠ.

úterý 20. ledna 2015

Když se boural mělnický cukrovar. Trochu smutná fotogalerie.


Když se vydáte z centra po Pražské ulici k cukrovaru, tak zhruba tam, kde končí Polabský park, začíná svět, kde bylo ještě před několika lety vše jinak. Hned kousek za pizzerii Piranha ( bývalá benzínka na Pražské ulici) odbočuje vlevo silnice do sídliště. I tu by-jste tu ještě v 80. letech marně hledali a vznikla až z rozsáhlou přestavbou sídliště. Mimochodem, proměna celého sídliště i se vznikem malých supermarketů by byla na samostatné povídání.

Za touto odbočkou je i dnes stále ještě oplocený prostor, jehož část slouží tuším, jako parkoviště autobusů soukromé firmy, ale za dřívějších časů, se tomu říkalo třeba řepný plac, nebo splavy. Lanovka z cukrovaru projížděla nad Pražskou ulicí takovým zakrytým tunelem, který několikrát změnil podobu a dnem i nocí vyvážela na určené místo těžké mokré řízky, které sloužily, jako krmivo pro dobytek, lehčí šámu ( odpadní kal), jako hnojivo a škváru. V místech, kde je dnes Penny-market, bývala kdysi jakási jímka těch všech kalů z řepného placu.


Dnes si již jen málokdo vzpomene, že právě zde bylo třeba ubrat rychlost, protože v cestě byla jediná kolej, která tu přes hlavní Mladoboleslavskou ulici spojovala cukrovar s nádražím a krom toho tu občas probíhal posun. Cukrovar byl s řepným placem spojen také jen jednou kolejí, ale, to probíhalo tunelem pod Pražskou ulicí, hned kousek za lanovkou. A právě místo, kde mašinka vyjela z tunelu, aby poté často projela jakýmsi tunelem v budově cukrovaru na dvůr, kam bylo tak trochu z chodníku od silnice vidět, přitahovalo zřejmě oči člověka nejvíce a cesta od vrátnice na Pražské padala dolů, až k tomuto podjezdu.


Někde v archivech, možná ještě na klasických fotkách, by se snad něco našlo, ale již  při minulém článku jsem slíbil, že se budeme dnes na závěr těchto článků věnovaných mělnickému cukrovaru zabývat demolicí. Vězte, že to přišlo tak náhle, až se ani nechtělo věřit. Trochu smutná fotogalerie, ale tak to někdy chodí.

Na některých fotkách vidíme ještě i vybavení provozu. Fotografie ponechám bez komentáře, protože, ani jinak nemohu a leccos poznáte sami, nebo alespoň v rámci zájmů každého jedince. Snad jen taková perlička. Ta bílá budova na spodním snímku, která dosud zůstala stát, je pozůstatkem budovy odborného výcviku, který se v 80. letech přestěhoval do areálu dnešního ISŠT. ( integrovaná střední škola technická)

Závěrem vám děkuji za mimořádnou pozornost, kterou jste článkům o cukrovaru v rychlém sledu po sobě věnovali a zde jsou odkazy na všechny ostatní související články:

http://soutok.blogspot.cz/2015/01/takto-skonal-vysoky-komin-melnickeho.html

http://soutok.blogspot.cz/2015/01/male-povidani-o-melnickem-cukrovaru.html

http://soutok.blogspot.cz/2015/01/vite-ze-mel-nas-cukrovar-tri-kominy.html


Aktualizace 21.1.2015

.....

....Lanovka byla v tehdejším Československu unikátní dílo. Vystavěla jí v letech 1927 -28 společnost Adolf Bleichert z Lipska. Lanovka byla dvoupatrová, kdy jak píšete, ve spodním patře se přepravovaly vyloužené řízky a v patře horním potom saturační kaly a škvára.
Pražskou ulici překračovala nádherným příhradovým mostem, který byl na konci 70. let nahrazen opláštěným pásovým dopravníkem vyloužených řízků.
Jímka, která se nacházela zhruba v místě dnešního Penny (ona ležela trošku blíž k ulici Cukrovarské, ale to není podstatné), sloužila pro odkalování vody, která se používala k vykládce uhlí z železničních vagonů. Uhlí se totiž splavovalo z vagonů proudem vody do jímky, umístěné pod jednou z kolejí a odtud se zvláštními čerpadly a důmyslným potrubním systémem plavilo na hromady na skládce. Ta se nacházela právě mezi dnešním parkovištěm Penny marketu a ulicí Cukrovarskou. Odtud se potom vnitrozávodovou kolejovou dopravou převáželo samovýsypnými vagóny ( tzv. Talboty) ke kotelně závodu.
Kolejiště cukrovaru by si zasloužilo zvláštní článek :-) .
V dobách největší slávy se po železnici přepravovalo až 90% veškerých materiálů, což denně představovalo kolem 120 vagonů řepy, 45 vagonů uhlí, 10 vagonů vápence, vagón koksu, 60 vagonů surového cukru (tzv. zános z koncernových surováren) a naložilo se kolem 20 vagonů rafinády a 50 vagonů vyloužených řízků (mluvíme o vagonech s nosností 10t). To vše zajišťovaly 3 lokomotivy a asi 20 posunovačů. Takovému provozu muselo odpovídat i kolejiště, které mělo jen uvnitř závodu (vč. splavů) přes 6 km kolejí, až 27 výhybek, 3 kolejové váhy, 3 podkolejové výsypky (tzv. hlubiňáky) a na splavech velmi zajímavé zařízení - přesuvnu, která sloužila k rozřazování vozů po vykládce cukrovky pod řízkové výsypníky pod lanovkou. Těsně u nádraží až k mlýnskému náhonu bylo k tomu navíc tzv. předávací kolejiště se třemi kolejemi s délkou přes 250 m.
Co se týká demolice – cukrovar doplatil na nedostatek místa a těsnou blízkost obytné zástavby. Ještě v r. 1999 byla, pokud vím, zvažována další modernizace závodu a zvýšení zpracovatelské kapacity na 5000 tun řepy denně. Protože ale nebyl prostor pro růst podniku (hlavní areál je sevřen mezi řekou a ulicí Pražská) a vzrůstal také odpor obyvatel blízkého sídliště, bylo od záměru upuštěno.
Vlastní demolice surovárny je důsledek politiky EU, kdy po zavedení tzv. cukerního pořádku (šlo o rozdělení národních kvót výroby cukru v celé unii) byla jedna z podmínek přidělení výrobní kvóty likvidace nevyužívaných výrobních kapacit.
Tolik jen ve stručnosti.
Jan Jáchymstál        ..............


......Musím se přiznat, že výčet informací, které podal pan Inženýr Jan Jáchymstál v dosavadních článcích o mělnickém cukrovaru je doslova fascinující. Ano, kdyby u příležitosti oslav 150 let provozu mělnického cukrovaru vyšla kniha obsahující mimo různé fotografie tyto odborné informace, tak je to dle mého názoru hodnotné dílo.
Nebyl bych to ale já, kdybych trochu o panu Jáchymstálovi nepřemýšlel :-).

Je to snad člověk, který v cukrovaru pracoval, nebo pracuje na pozici nějakého ekonoma ?

Kdo  je autorem těchto odborných příspěvků ? Snad se nebude pan Jáchymstál zlobit, když trochu představím nesmírně činorodou osobu těchto příspěvků.

Tak především je pan Ing. Jan Jáchymstál členem ČKAIT v oboru Technologická zařízení staveb, ale na webu Honzíkovi vláčky, se například dočítáme, že jde i o prokuristu cukrovarské firmy. Pan Jáchymstál je také jedním z dárců ,,Akce pražec- Klub pro obnovu řepařské drážky" v Kolíně, ale není mu blízká jen železnice, modelářství a cukrovarský průmysl., Dne 6.7. 2014 ve 23.10 hodin například zpozoroval u Nebužel bolid o světelnosti -4 magnitudy, z čehož vyplývá, že se také zabývá hvězdářstvím. Tolik tedy něco málo o autorovi  těchto odborných příspěvků.









SŠ.