neděle 27. června 2021

V sobotu se šel za velmi vydařeného počasí již 38. ročník turistického pochodu Mělnický hrozen. Jeden z účastníků přijel z Velkých Opatovic na Malé Hané. Na účastníky pochodu čekal navíc průjezd několika autoveteránů a na mě i Renault 8 :-).

 

Když se o někom řekne, že je to příznivce turistiky, tak je to neskutečně široký pojem. Značná část turisticky, či snad spíše výletně založené populace si libuje v individuálních, či rodinných akcích a jejich touha po cestování je různá. Pak je to skupina lidí, kteří zase naopak vyhledávají někdy i slavné masové pochody různých délek, aby zase zažili úplně jinou až společenskou atmosféru a mohli říci, že se daného podniku účastnili a okomentují ho.

Další skupinou jsou lidé, kterým není ani jeden z obou druhů turistiky cizí a občas třeba od individuální akce přeskočí k masové. Nakonec musím zmínit ty, jimž je turistika skutečným koníčkem, mnohdy jsou přímo součástí nějakého KČT, poznávají často společně různá místa a právě díky jejich aktivní činnosti a obětavosti vznikají pro šírou veřejnost právě ty časem periodické a slavné akce, kterým lidově říkáme pochody.

Ani mělnický KČT není vyjímkou, a pro šírou veřejnost dvakrát v roce pořádá masovou, či  společenskou akci. Zimu nám tak zpestřuje Zimním přechodem vrchu Nedvězí a v červnu tu máme Mělnický hrozen.


Ani letošní rok nebyl vyjímkou a před zájemci tu byl v nabídce již 38. ročník Mělnického hroznu. Mělnický hrozen je zase úplně jinou akcí, než Zimní přechod Nedvězí a není to jenom počasím. Dostavíte se v libovolný čas  v rozpětí 6.00 - 10.00 na autobusové nádraží, zapíšete svá data kvůli diplomu, cestovnímu rádci s okénkem pro kontrolní razítka  a odznaku s diplomem v cíli, a jen osud rozhodne, kolik pěších spoluúčastníků, odkud, jakého věku, apod. s vámi zrovna v daný okamžik vyrazí na trasu, nebo kde se potkáte.

Bývá naprosto běžné, že mnohé části trasy jdete zcela osamocení, pokud sebou nemáte společnost a jinde vám naopak osud nabídne společnost zcela cizích lidí, se kterými si však velmi často v oboustranně příjemné atmosféře sdělíte i řadu zajímavých věcí. Tím se vlastně jedná o velmi pestrý pochod, protože přírodu zřejmě nejlépe cítíme individuálně, ale jakékoliv zpestření je radostí.


Trasa všech tras vedla klasicky podle parku a říčky Pšovky až k supermarketu Eva, odkud pokračovala po chodníku až na okraj chloumeckého lesa. Příjemný větřík a občasné mráčky byly pohlazením. Odtud  vedla účastníky delších tras žlutá značka lesem kolem střelnice, aby vás protáhla polní cestou kolem krásné ZŠ ve Strážnici a jen asi 100 metrů před menhirem u silnice do Chodče vás vzala vpravo na krásnou eurosilničku s výhledy vedoucí do obce Vysoká.


Tentokrát jsem dálkové záběry před Vysokou vypustil nejen proto, že moc daleko vidět nebylo a jistě jsem je tu už v minulosti presentoval, ale i proto, že i taková docela obyčejná polní cesta kdesi na poli má své kouzlo a dokáže v člověku vyvolat i řadu vzpomínek.


Právě zde jsem si trošku popovídal s prvními souputníky, kterými byla mladší dvojice z Mělníka a bylo to spíše takové milé. Každý někde pracujeme, každý tam někde u toho druhého někoho zná, každý se tomu cestování i turistice věnujeme jinak, a každý máme nějaké zkušenosti, které si můžeme vzájemně sdělit.


Vysoká patří k těm výše položeným místům našeho okresu, bývá z její blízkosti krásný pohled do okolí a zejména mladé rodiny s dětmi projíždějící zde na jízdních kolech, se rády zastavují v místní cukrárně Arnika.

 Řeknu vám, že je to krásný pocit svobody, když si jen tak za krásného dne při sluníčku jdete obcí a pozdravíte se s úplně cizí rodinkou na kolech, kde všichni svým úsměvem prozrazují, že právě v tuto chvíli mají obrovskou radost ze života a částečně je to i díky vám. Pouhé pozdravy mezi lidmi dělají na cestách v přírodě moc a rozhodně jimi nešetřím.

Mladší generace je totiž leckdy na pozdravy trošku skoupá a možná si i myslí, že jde proti jenom tak nějaký otrávený dědek. Jenže, pak stačí jeden úsměv a docela obyčejné vodácké ,, Ahoj lidi !", a úplně vidíte, jak u všech stoupne nálada snad o 100 procent. V přírodě to jde.

Bohužel mi tentokrát Vysoká přinesla určitou směsici pocitů. Představte si, že jste asi dvě hodiny na cestě, máte za sebou 10 kilometrů pěšky a potkáte bývalého známého z práce. Až potud je to jistě veselé zpestření. Jenže se pak zeptáte ještě na jiného kolegu ze starších časů a jeden z těch starších kamarádů vašeho známého vám řekne : ,, Teď zrovna umřel. Tam v zatáčce na info panelu má parte. Můžete se tam podívat. " To je prostě život.


Na okraji Bosyně byla kontrola na trase, která pro mě osobně byla ještě větším přínosem, než bych vůbec očekával. Červen máme na Mělníku spojený s autoveterány v kempu, či na Blatech, nebo i s Mělnickým okruhem ( články zde), a najednou taková krásná auta jedou kolem vás, aniž by je člověk vůbec očekával.

Když se kolem míhal snad dokonce Ranault 8, tak už jsem to nevydržel a rychle jsem vyndaval foťák. Snad na poslední chvíli bez ostření jsem to stihl. To bylo radosti. Pamatujete, jak jsem tu psal, že bych chtěl také jednou v kempu mezi autoveterány vidět bugatku ? A splnilo se to již snad za rok na prvním Mělnickém okruhu v roce 2018 ( články zde). Pak zase někde píši, že bych chtěl vidět Renault 8. No to byl zážitek. Je to tu :-)!


Čím je pro mě Renault 8 tak vyjímečný ? Téměř každý jsme někdy dělali autoškolu a mně dodnes uvízlo v hlavě něco, co dnešní mládež bere tak, jako naprostou samozřejmost. Co ? Pohled z kokpitu jedoucího závodního vozu na závodní dráhu. To má generace viděla prvně v kině Oko ( pozdější Sokol) ve filmech Grand Prix a Le Mans. Později samozřejmě v televizi v závodech formule 1.

Jenže, právě i v té autoškole ( dnes budova u pošty, kde máte noční podniky pro mládež, večerku Žabku atd.) nám pan Krejča tenkrát pouštěl čelní pohled právě z tohoto vozu. To je prostě ta nostalgie života :-).

Abych se však vrátil k té turistice, tak zde byl na kontrole nejen místopředseda KČT Mělník pan Večl, který samozřejmě již něco viděl a díky mým výletům z dovolené, které tu obvykle v červenci prezentuji tak, jako pozvánku ke krásám kolem nás, tak jsme si měli co povědět a byla na to opravdu nálada na obou stranách, jak se zdálo.


V Bosyni jsem potom třeba i vyfotil roztomilé kozenky, ale pořád nechápu, že sem dávám fotky o 106 a mých náhle opět volných celých 15 GB objemu, zůstává najednou už snad dva měsíce neměnných. Nechápu to. Že by snad něco skrytého od Romana ? Fakt nevím. V každém případě jede letos Soutok 10. ročník, někdy až skoro stojí a ani já sám nad tou svojí činností moc nepřemýšlím. 

Poslední dobou jsou občas někde u nějakých článků od nějakých lidí zřejmě i z jiných míst ČR nějaké komentáře, ale fakt do toho moc nevidím :-). Za Bosyní jsem došel dvojici mužů z Prahy, kteří se podivovali, že tu už nefunguje ta krásná restaurace na konci Bosyně, kterou využívali hodně cyklisté. Tak jsem jim řekl, že to tu není již hezkých několik let a řeč přešla na Prahu a krásy jejich zalesněných parků v severních okrajových čtvrtích.


Na Harasově jsem toho v minulosti nafotil dost a nikdy se to neokouká. Aspoň ten hlavní objekt fotografů.

Zde mělo kdysi sídlit také mělnické CHKO Kokořínsko, ale to nakonec zůstalo na velmi pěkném městském místě pod restaurací  Dobrý Kanec ( bývalé U Beníšku). Dnes je tu významný penzion zřejmě první kategorie s parkovištěm, kde je jednotná cena 50 Kč na den.



Není divu, vždyť je tu koupání, ubytování, obědy, večeře, občerstvení, upomínkové předměty, prostě tak, jak se sluší. Už ne jenom Krkonoše, Jizerky, Šumava, ale také i po zásluze prostě Kokořín. Vím, že se nám pamětníkům ten přílišný život moc líbit nemusí, byť v jistém směru ano, ale to už je život.

Zde si mí náhodní turističtí přátelé z Prahy vzpomněli, že toho spolu dost už obrazili a společnou fotku z akce ani pořádně nemají, tak jsem rád vyhověl. Konečně, dělám tu svoji tradiční oblíbenou neobvyklou reportáž z akce a vlastně jsem tentokrát vypustil na snímcích lidi turisty. To je tak, jako Tour de France bez cyklistů :-).


Pak už přišla má samostatná a oblíbená pasáž nad nádrží u mlýna Štampach. Krásné místo.


Tento skalní mlýn pod hrází rybníka také rád ze zvyku fotím. Tentokrát jsem tu pro ten záběr musel sehrát malou schůzku s  po pivu lehce rozjetou partičkou mladíků z Trutnova a trošku něco říct o Krkonoších. Strašně se divili, proč si každý myslí, že jsou z Prahy :-)?  Považte ale, že se mě zeptali, co to je zde ve skále za místnosti a potěšilo je, když jsem jim osvítil, že zde býval skalní mlýn.


Všude jsou vidět náznaky pokliček. To je prostě pískovcové Kokořínsko. Zde jsme již jen kousek od vlakového nádražíčka Lhotka ( dnes součást administrativně nové osady Lhotka Důl). Zde jsem se potkal s téměř utíkajícím a možná nejvzdálenějším účastníkem Mělnického hroznu. ,, Jsem z Velkých Opatovic . Kde to je ? No, Malá Haná. Ano, je tam kousek i Jevíčko. Jel jsem sem opravdu  tři hodiny vlakem a přestupoval v Kolíně. No nic, já valím." - ,, Tak val. Určitě asi na vlak :-)"


Nevyfoťte tu krásu našich domácích skal.


V interiéru skalního bytu jsem už asi 5 let nebyl, tak jsem si dal exkurzi a potěšil se i z plastové krávy, která dělá několik posledních let radost hlavně dětem. Záběry z interiéru se nemají publikovat, jde o balanc na hraně autorského zákona a je zbytečné si dělat problémy. Zajeďte si sem. Vstup je pouhých 20 Kč.

Pak už jsem se zase vracel místy, kam jsem se hlavně v dětství něco nachodil a odkud je hezky vidět nejen na naše město.

Předloni bylo obilí touto dobou nějaké zlatavější a mně se vybavil film Gladiátor, kde se hlavní hrdina vrací z tažení domů a dlaní za zvuku podmanivé melodie rozráží klasy. Teď jsem se také vracel domů, ale nějak mi ta pole připadala méně barevná :-).


Asi v těchto místech jsem kdysi na tomto pochodu fotil takto velmi starého pána, který trpěl těžkou nemocí, a kterému byla turistika vším. Přijel až z Čáslavi. Dnes jsem zvolil mládí a vůbec musím říci, že tentokrát dle mého dojmu snad i ti mladí lidé převládali. Nebo je to tím, že je čím dál více lidí mladších, než jsem já :-).


Má oblíbená věta. Co by to bylo za dokument, kdyby tu chybělo nějaké zvířátko.


Víte, jaký je rozdíl mezi tím pohledem vlevo a tím vpravo ? Ten vlevo je ze skalního bytu ve Lhotce a stál pouhých 7 Kč. Ten vpravo stál 40 Kč a je z výdejního okénka penzionu na Harasově. Jak vidíte, tak tam měli i turistickou vizitku do turistického deníku a zvlášť bych si dovolil poukázat na dva krásné odznaky KČT Mělník.

Aktualizace 28.6. ve 22 hodin: Dnes jsem se dozvěděl, že nezvyklá cena pohledu s Harasovem je dána tím, že se prý vlastně jedná o charitativní akci ve prospěch již dlouho opravovaného hotelu Harasov, jehož záchrana prý začala na poslední chvíli. To je právě to známé nebezpečí u chátrajících, nebo přírodním živlem postižených budov, kdy už statik může nařídit jedině stržení budovy.

Když se podíváte vůbec na historii KČT u nás, tak tam Mělník nikdo řešit nebude ....


Nicméně vás možná překvapí, že mělnický KČT je prý druhý nejstarší v republice. Snad jsem to nespletl. Měla se konat k jubileu i výstava, ale ta byla nejprve kvůli covidu - 19 v KD posunuta, a pak už i zcela zrušena. Co nám jen ten zmetek nadělal už v životě nepříjemností a zdá se, že to sem vždy prostě někdo z ciziny zatáhne.

Letos se mi ten pochod protáhl ještě více, než posledně a ani nebyla nějak chuť, se zdržovat v Blatecké hospodě. Když odněkud přijdu, tak obvykle ještě zavítám na chvíli do historického středu. 


Tohle do tematického článku sice už nepatří, ale vždyť to je takový malý novinářský sólokapřík, který nemá pro samostatný článek cenu a přitom stojí za zmínku. Nějak brzy se zastavil provoz diskutabilních toalet u hřbitova sv. Václava na Pražské ulici.

Pokud už máte dovolenou, tak užívejte. Pokud ještě ne, tak se těšte, a pokud ten pojem už neznáte, tak jedině snad dobře, ale v každém případě se nám láme červen na červenec  a já vám přeji pohodový vstup do dalšího týdne ! :-).

pátek 25. června 2021

Třetí největší apokalypsa v samostatné České republice. Projděme se všemi důležitějšími přírodními změnami u nás za posledních 50 let a připomeňme si je detailněji. V sobotu na Mělnický hrozen.

 

Pohled z Pálavy do míst, kde včera večer řádilo tornádo stupně  EF3, nebo dokonce EF4. Čeká se na prozkoumání odborníky a jejich zhodnocení.

Aktualizace 24.10.2021 : Tornádo bylo nakonec klasifikováno, jako stupeň F4 ....

https://www.novinky.cz/domaci/clanek/tornado-bylo-kategorie-f4-uvedli-meteorologove-postupovalo-26-kilometru-40365183

Je až s podivem, co všechno se za našeho života jenom přihodí a přihodilo. Nedávno jsem tu například v jednom článku vzpomenul, jak jsme byli v mládí nadšení, že si můžeme vzít rádio dokonce třeba na zahradu k posedu, nebo magnetofon někam na deku k vodě, protože už nemusí být zapojené v síti a dnes si kdekoliv vyhledáme v chytrém mobilním telefonu cokoliv, co nás zrovna jen napadne, nebo si pustíme nějakou aplikaci.

Zajímavé je ale i měnící se počasí, nad kterým již léta na všech úrovních bádáme. Najednou jsme si vzpomněli na dětství a uvědomili jsme si, že zima bývala v 70. letech skutečnou zimou často i v nížině. Vždyť Mělník ještě v roce 1977 uzavíral některé ulice pro sáňkování. Jednou to byla ulice Kpt. Jaroše, jindy zase Vodárenská a řidiči na Bezručově, či Mladoboleslavské ulici museli být zvlášť opatrní, aby jim v místech u Schellky, nebo z té stráně naproti přes ulici proti Tesku někdo nevlétl na saních až pod kola.

Tehdy sníh běžně ležel týdny na polích za prvními domy předměstí, běžkaři proháněli běžky a všem nám to přišlo přirozené. Za deset let nám však již bylo jasné, že se podnebí otepluje a české zimy byly s lehkou nadsázkou přirovnávány k mírným zimám v Londýně ( tam způsobené Golfským proudem), což měla na svědomí hlavně popularita fotbalu. Ostatně,  dnes již téměř zapomenutý český film s názvem ,,Proč ? "  je důkazem toho, jaký negativní vliv má šíření zla prostřednictvím  televize  ( médií) na mládež.

https://www.csfd.cz/film/8553-proc/prehled/    Tehdy se věřilo, že anglický fotbal je také tak dobrý právě proto, že se tam dá v příznivých podmínkách hrát fotbal poměrně dlouho, zatímco u nás již někdy i dříve v listopadu pokryje hřiště již sníh a hráči jsou rádi, že zápas nějak odehrají.


I docela obyčejný déšť pozorovaný od našeho zámku umí vyvolat jistý pocit dramatičnosti. Co to všechno je proti záběrům ze včerejšího dne, které nás osloví právě proto, že jsou od nás z naši známé ČR.

Pak nastalo období, kdy jsme se mediálně bavili o ubývající ozónové vrstvě nad Antarktidou, o skleníkových plynech, freonu, celkovém oteplování planety a faktu, že se ta kouzelná čtyři roční období proměnila prakticky pouze ve dvě. Zvlášť starší ročníky přemýšleli, zda je jim v červenci takový hic právě proto, že se s našim podnebím něco děje, nebo zda je to tím, že je zkrátka mladší organismus odolnější změnám počasí.

Dnes už víme, že se společnost v celosvětovém měřítku snaží měnit, když tu máme například čističky řek, nebo již některé plyny nepoužíváme a třídíme odpad, ale na druhou stranu se planeta masově huntuje těžbou nejen amazonských pralesů, ale i drastickým lovem mnoha tvorů souše i moří. Takovou zajímavostí jsou družice Starlink. Sice přicházíme o přirozenou krásu pravé noční neosvětlené přirozené oblohy, kterou v současném letním čase stejně mnozí moc ani neužijeme, ale na druhou stranu se prý budeme moci kdekoliv na planetě i mimo osídlené oblasti připojit k internetu.

Jenže, to už jsme zase po menší odbočce zpět v čase a o dalších 10 let dále, tedy v roce 1997. Až potud se nám zdálo, že to všechno je tak nějak pravda, ale ta naše zemička rozhodně nestojí v první  linii ohrožení a nějaká tornáda v USA, nebo  nenápadně do Evropy přesunuté občasné záplavy v Německu a ve Francii jistě chrání před nepohodou přirozená hranice v podobě vysokých hor.

Tady na Mělníku jsme byli na nějaké to občasné lehké zaplavení poloostrova Oupor, nebo zemědělské Mrkvice zvyklí, ale televizní zpráva z Kroměřížska na Moravě, kde dominovala obec Troubky nás mnohé šokovala. Tři dny srážek proměnily místo soutoku řek Moravy a Bečvy v první apokalypsu v historii nejen samostatné ČR, ale i v našich životech. Vždyť se postupně celá jihovýchodní Morava proměnila v jedno velké moře a bylo to o to horší, že jsme k daným místům měli mnozí určitý citový vztah.


Břeclavské nádraží a váš nejrychlejší vlak do této oblasti. S přesedáním v Kolíně a České Třebové jste tu už za čtyři hodiny v 9.55 dopoledne. Od Brna se vlak řítí rychlostí 160 km/ hodinu.

Někdo tudy jenom tak projel během nějaké dovolené, jiný tu třeba vojákoval, další sem třeba jezdil na návštěvy apod. Tehdy se asi názorově národ shodl na verzi, že bylo obrovskou a velmi nešťastnou náhodou, že současně a dlouhodobě pršelo jak v Jeseníkách, tak v Beskydech, což bylo příčinou této neuvěřitelné tragédie. Nutno však dodat, že nešlo jen o řeky Moravu a Bečvu, ale také o řeku Odru, jejíž tok se rovněž nasytil.

 Ovšem, přiznejme si, co jsme si tenkrát vzájemně říkali. Že to byla obrovská povětrnostní náhoda, ale v Čechách se to stát nemůže, protože tu jsou přehrady. 

Koho by jen tehdy napadlo, že uteče pouhých 5 let, celá situace se bude opakovat tentokrát v Čechách ( povodí Labe a povodí Vltavy), a že nám ty přehrady budou k ničemu, protože je budou mít energetici naplněné až po hráze a nestihnou je už ani regulovat. Místo moravské obce Troubky byly náhle nejčastěji zmiňované nedaleké Zálezlice, nebo i Kly a Tuhaň. Vltava byla tak rychlá, že řeka Labe narážela do jejích vod, nestíhala s nimi splynout a obrátila svůj tok proti proudu až do vzdálenosti 15 km od soutoku.

Povodně v srpnu 2002 nám ukázaly, že je třeba přírodu brát vážněji, než dosud, ale zaznamenali jsme na Mělníku i v blízkém okolí řeky Labe ještě jeden přírodní úkaz. Byla to významem téměř bezvýznamná vichřice, která povodním předcházela a kromě Hořínského parku zdevastovala především Polabský park v našem městě.

 Tehdy jsme se po právu začali skutečně obávat povodní ( další velké byly v letech 2006 a 2013), došlo na výstavby protipovodňových zátaras ( Hořínská protipovodňová zeď v roce 2006 snad o 10 cm nestačila), a pak se zase zdálo, že si z nás příroda snad dělá legraci. Povodně časem po vytvoření umělých zábran vystřídala suchá a horká léta.


 Kostel sv. Markéty Antiochijské ve slovenských  Kopčanech je jedinou dochovanou sakrální stavbou z období Velké Moravy. Jen o pět km západněji přes řeku Moravu řádilo tornádo kategorie EF3. Obec Mikulčice ( místo kde řádilo tornádo) je známa archeologickým nalezištěm u řeky Moravy, které se nachází  asi 2.5 km východně od obce a dnes je spojeno s Kopčany lávkou.

 ...https://cs.wikipedia.org/wiki/Povode%C5%88_v_%C4%8Cesku_(2002)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Povodn%C4%9B_na_Morav%C4%9B_a_Od%C5%99e_(1997)

Psal jsem tu již mnohokrát o tom, jakou výbornou  nejen cestovatelsky strategickou, krajinnou i meteorologickou a vůbec zajímavou polohu má naše město Mělník, které patří k nejteplejším v republice .Dokonce nám v televizi před pár dny zrovna řekli, že nejvyšší teplota dne byla naměřena v Tuhani u Mělníka, což bývá poměrně časté hlášení při teplotních rekordech.

O jihovýchodní Moravě se v posledních letech mluví tak, jako o subtropické oblasti. Ano, pěstuje se tam pořád víno a je tam i plno ovocných sadů, ale mnohého posluchače zpráv jistě již zaujalo, že se tam dnes pěstují třeba fíky a zkušebně  i různé další druhy ovoce původem ze subtropických oblastí. Oblast je pověstná svým Lednicko-Valtickým areálem, Pálavou, takzvaným Moravským mořem ( nádrže na řece Dyji), turistickým Baťovým kanálem, archeologickými muzei a řadou dalších atrakcí.

 Mělnické klima není zase až tak odlišné, byť nás dělí vzdušnou čarou od Břeclavi 250 km a vlakem jste tam nejrychleji za 4 hodiny. I zde lidé zkouší občas tu a tam pěstovat něco, co se k nám tak ještě před 40 lety dováželo ze Žitného ostrova ( oblast mezi Bratislavou a Komárnem poblíž Dunaje), či z Bulharska. A tak snad ani nemůže být překvapením, že od vzniku skvělé jízdenky Jízdenky na léto v roce 2014, se Soutok na svoji první jízdu obvykle vypravuje do zmíněné oblasti.

Most před řeku Moravu mezi městy Hodonín a Holíč odděluje Českou a Slovenskou republiku. V Holíči můžete vidět pravoslavný Chrám Matky Božej Počajevskej (Stavba byla dokončena 29.8. 2018.) a další tři krásné svatostánky, židovský hřbitov, klášter, Loretánskou kapli a rozhlednu.

O to více se člověka dotkne to, co se stalo včera, a co lze směle nazvat třetí apokalypsou v ČR. První opravdové velké tornádo v naší republice kategorie F3 řádilo včera večer po 19. hodině na přímce mezi městy Břeclav a Hodonín. Je zbytečné tu popisovat detaily známé z médií. Soutok celou zmíněnou oblast zná z vlaku, navštívil nedávno o Vánoce i Hodonín a rovněž třeba i lehčeji postižené Valtice s cestou na hranice k místu zvanému Raisna. Je tu plno letních článků z této oblasti. Vybral jsem i snímek z Pálavy, který se dívá právě na oblast mezi městy Břeclav a Hodonín.

Aspoň jeden odkaz za mnoho dalších, které najdete nejčastěji v záložce mezi lety 2014- 2020 pod měsícem červenec. Zároveň vám děkuji, že vás výlety Soutoku tak baví i inspirují, ať už jste odkudkoliv. Jak jsem již zmínil, tak s levnou Jízdenkou na léto je to tak, jako když jedete na výlet jen kousek od domova. A na Břeclavsko má smysl jezdit z celé řady důvodů.

http://soutok.blogspot.com/2018/12/pred-100-lety-vznikl-spolecny-stat.html

Klasifikace tornád na základě příznaků, její vznik a historie ( F) :

https://cs.wikipedia.org/wiki/Fujitova_stupnice

Takzvaná rozšířená Fujitova stupnice ( EF)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Roz%C5%A1%C3%AD%C5%99en%C3%A1_Fujitova_stupnice

Tragédií třetí apokalypsy v České republice je i  fakt, že se u nás objevilo neuvěřitelně silné tornádo, které patří k vzácnějším i v samotné domovině tornád na americkém středozápadě USA.

Pokud se aspoň jednou za dlouhý čas podíváte na dokumentární snímky lovců tornád v USA, tak vás zaujme několik faktů. Často jde o domy s dřevěnou nadzemní částí jejichž majitelé obyčejně přežívají tornádo ve sklepních podzemních částech přivázaných třeba i k vaně a veškeré vybavení domů je zničeno. Prý je dřeva dost, je levné a vybavení domů zřejmě nemá pro jejich majitele velkou hodnotu. Pak už možná ani nikoho moc netrápí, zda šlo o tornádo síly EF2, či EF4, nebo EF5.

 Může tak vyvstat i otázka, zda to třeba není i z důvodu snadnějšího úklidu škod, ale o tom se v náhodně objevených dokumentárních pořadech obvykle nehovoří a člověka ani nenapadne, že by se mohl zkusit podívat do nějaké wikipedie, proč tam tedy mají tak odlišný a nám až nepochopitelný doslova životní stavební styl.

O to větší je tragédie, že poctivé české zděné domy, pevné kamenné  a historicky cenné sakrální památky, či  železobetonové  stavby získaly v srdci Evropy protivníka takového kalibru, jaký nebývá častý ani v USA, zde dosud nikdy nebyl a připravil jejich majitele skutečně o mnoho. Mnohdy si to mnozí ani neumíme dost dobře představit.


Na závěr dnešního článku mi nezbývá, než připomenout to, o čem jsem psal předposledně. Počasí sice neznáme, ale je dobré vědět, že se něco takového koná. Zítra se koná již 38. ročník Mělnického hroznu.


neděle 20. června 2021

Na Mělníku se objevila první skutečná tropická vedra. Jak na ně ? Možností je mnoho a není to jen voda, nebo restaurace. V sobotu nás čeká již 38. ročník pochodu Mělnický hrozen, který může být prověrkou našeho zdraví..

 


Pokud je vám aspoň 50 let a více, tak si možná vzpomínáte na to, jak jsme chtěli koukat na televizi, bylo více než 30 °C ve stínu, a když jsme ji zapnuli, tak tam místo našeho programu  mluvili španělsky a člověk se nedobrovolně proměnil v diváka prvního španělského programu :-).

Tedy, záleželo na tom, jak jste se na celou věc dívali a zda jste byli schopni tento fakt přijmout tak, jako určité momentální krátkodobé zpestření. Vždyť obraz k nám letěl díky odrazu od vrstvy Es až ze vzdálenosti 2 000 km a zároveň jste mohli vidět i jinou kulturu. Korida sice není ničím pro naše oči, ale i takové štěstí člověk měl, že ji zrovna dávali.


Občas jsem tehdy slýchal, že ve Španělsku musí být krásně, pořád teplo, a že tam nevlídné počasí snad ani neznají. Kdo by tenkrát v 70. letech jenom tušil, jak moc se vše na světě změní. Ostatně, umíte si představit, že bychom tu měli pracovní den rozdělený na dvě části s asi tříhodinovou pauzou přes období největšího vedra ?

Myslím, že jsme všichni rádi, když máme po povinnostech, a pak už jsme pány svého času. Když k nám však přijdou opravdová horka přes 30 °C, když se všichni všude jen neustále neradi potíme, tak aspoň mě osobně spíše napadne téma Afrika. To je kontinent, odkud se k nám valí vedro, někdy i písek ze Sahary, ale také samozřejmě migranti, nebo i docela fajn muzika, což zná ovšem asi jen několik nadšenců etnické hudby.

Pro mě je Afrika ještě mnohem více a čtenáři Soutoku si jistě pamatují, jak jsem je tu před pár lety naváděl k internetovému sledování mladého cyklistického dobrodruha z Prachatic, který se rozhodl přejet Afriku od Středozemního moře po západním pobřeží až do Kapského Města.

https://www.facebook.com/nakolepresafriku/

Knížku na obrázku ze zmíněného FB již asi rok mám, mám z ní pochopitelně radost, jde o neobvyklý cestopis a nezůstalo jen u ní. Je jenom jednou její chybou, že mladý Táda ( Tadeáš) se rozhodl, že si lidé mohli prohlédnou spousta fotografií na internetu na FB a knížku vybavil jen osobními nákresy. Nemá vůbec žádné fotografie.

Soutok tu však již mnohokrát psal, že si český člověk vždy nějak poradil, a tak jsem si koupil o Africe knížku ještě jednu, která má být takovou milou připomínkou toho, co na tomto kontinentě všechno je :-). Další kousek jsem dostal do mozaiky ( a vždy dostávám), když jsem zavítal na  mělnické zámecké nádvoří a mohl jsem obdivovat a třeba i zakoupit tamní africké ovoce.

O hudbě jsme již mluvili a je na vás, zda se s ní chcete seznámit na webu, nebo v internetovém rádiu. Také zde jsou nějaké články i o ní. Dnes už díky internetu jsou některé věci téměř zbytečné, ale i tak se našlo dost lidí, kteří Tadeášovi přispěli na tvorbu knížky, která jim bude ( byla) zaslána a zaškrtli variantu, že chtějí navíc i nějakou pohlednici z nějakého afrického státu.

Pohlednice asi lidi pořád táhnou. Já si nechal z Afriky přivézt plsť saharského písku a je kolem toho občas tak trošku legrace. On k nám totiž občas dorazí  písek ze Sahary vzdušným prouděním, a pak ho prý můžeme seškrábnout třeba z kapoty auta :-). Je to neskutečně jemná a až drobně načervenalá látka.

Když si to všechno tak vybavíte a uvědomíte si, jak je život na té naší planetě neskutečně bohatý, tak jste při vnímání horka snad i tak trochu nad věcí. A pokud ne, tak se chce jen trochu koukat kolem sebe a zjistíte, že je pořád se na co těšit a nemusíte ani nadávat, že je takové horko, že se ani nedá pořádně nikam smysluplně jít.

Jsou to samozřejmě fotbaly, které nám teď nabízí trochu neobvyklé ME v televizi, ale to není všechno. Takovou příjemnou věcí jsou knížky a časopisy, které vám dají plno vědomostí a třeba i typů před dovolenou. Ty se hodí do zimy i do horka. V současnosti se například fandové druhé sv. války mohou dočíst něco o osvobozování Prahy a je to svým způsobem takový doplněk ke knížce Květen 1945 na Mělnicku.

Zajímavým se jeví i poslední číslo časopisu Živá historie, které si můžete celé prohlédnou zde :

https://www.epublishing.cz/ziva-historie-7-82021 Stačí jen klikat na stránky a prohlížet jednotlivé listy.

Osobně mě tento časopis motivoval třeba k výletu do Rakouska na Moravské pole ....



Aby člověk mohl dělat výlety i v případně horkém počasí, tak nesmí přeceňovat své síly, ale potřebuje i určitý trénink. A takový trénink vám dá i další již 38. ročník pochodu Mělnický hrozen.

Ten se koná v sobotu 26. června a vše potřebné se dozvíte zde ....

https://kct.cz/akce/melnicky-hrozen-131226

Pozor !!! srolujte stránku až dolů, kde jsou dva důležité dokumenty v pdf.

Jistě, že mnozí dáte dle možností přednost v horkých dnech pobytu u vody, třeba i u zahradních bazénů, nebo aspoň budete okupovat restaurační zahrádky, či si zase vyjdete na nějakou podobnou zámeckou akci, jaká byla například tento víkend, ale Soutok chce ukázat, že i docela obyčejné a nám všem dostupné, radostné i občas vzdělávající se maličkosti nám mohou kdykoliv zpříjemnit volný čas a není třeba se rozhodně nikdy nějak nudit  a nadávat:-). Někdy je toho volného času až málo.

Pohodové vykročení do předposledního červnového týdne vám den před slunovratem přeje Soutok !

středa 16. června 2021

Monster truck show v Mělníku od pátku do neděle ( 18.6. - 20.6. 2021) ! Lysá nad Labem se blýskne ještě v červnu parádní akcí Letní retro garáž spojenou s burzou. Mšeno město motorismu. Nenechme padnout trať!

 


Přátelé, nedá se to snad už nikde díky reklamě ani přehlédnout, ale faktem je, že Mělník se může těšit tento víkend ( i s pátkem) na další návštěvu podniku Monster truck show Zelenay. Akce se koná od pátku do neděle ( 18.6. - 20.6) každý den v 17 hodin.

Kde to bude tentokrát ? Ulice Karolíny Světlé ( bývalé autocvičiště autoškoly na pomezí čtvrtí Pšovka a Mlazice).

Jak sem ? Nejlépe přejet kruhový objezd poblíž nového mostu ve směru přímém ( od Mělníka) do Českolipské ulice ( bývalá hlavní na Českou Lípu). Pak hned odbočit vpravo do ulice Panešova, na jejímž konci uhnete vlevo a ulicí Komenského přijedete na místo.

Možné je také jet Českolipskou ulicí přímo až do mlazické části zvané Mexiko, kde ulice Karolíny Světlé přímo ústí do bývalé hlavní státovky.

V roce 2018 se mi povedlo získat několik záběrů ( 10 fotek) z akce, tak doporučuji článek ...

https://soutok.blogspot.com/2018/05/fotogalerie-informace-z-monster-truck.html


V Lysé nad Labem, se v červenci roztrhne pytel s krásnými výstavami, ale ještě předtím je tu v neděli 27. června parádní akce Letní retro garáž ....


Kdo máte volný čas, covid pass, nebo si aspoň necháte udělat výtěr, tak myslím, že to už jen podle obrázků z výstavy musí být paráda. Automobily prostě lákají a ty staré mají něco do sebe.


Podíval jsem se po delší době na Mšeno, které se nezapře. To je prostě město motorismu i turistiky a sportu vůbec. Než zde uvedu kalendárium, které mi někdy ovlivňuje editorský systém, tak k vám mám ještě jednu výzvu.

Zkusme nějak podpořit lokálku a přijeďme do Mšena aspoň jednou vlakem ! Je to opravdu tragédie slyšet ty výhružky, že by zase někdo vlivný nejraději nechal tedy milostivě jezdit lokálku aspoň jen o víkendu a zbytek autobusy. Teď navíc začíná sezóna a minulost již ukázala, že veškeré rušení lokálek, které tu nastolily vlády po roce 1989 bylo zejména turisticky nešťastné.

Vidíme to na případu Švestkové dráhy, která vstala z mrtvých ....

https://www.svestkovadraha.cz/

Vidíme to u nadšenců v Zubrnicích, kteří hodlají do pěti let obnovit úsek Zubrnice -Lovečkovice, kdysi slavné lokálky z Úštěku do Velkého Března ( v Levíně se točil film Páni kluci) a jsou ukázkou toho, jaké dlouhodobé úsilí a nasazení je potřeba k tomu, aby bylo obnoveno to, co bylo v roce 1978 zrušeno.

https://www.zubrnickazeleznice.cz/

Nenechme padnout opravenou trať z Mělníka do Mšena a dále, která je tu bez přestávky již 114 let !!

Kalendář akcí Mšeno.


25.06.2021  Burza nejen oblečení
26.06.2021  15. jízda Kokořínskem - Jawa-moto-ČZ veteran club Mšeno
17.07.2021  Kokořínský triatlon
21.08.2021  10. setkání motocyklů ČS výroby "Jízda svobody"
29.08.2021  Mšenská padesátka
29.08.2021  Kokořínské roklinky
19.09.2021  Zavírání šoupátek - Jawa-moto-ČZ veteran club Mšeno
28.10.2021  Běh Debří

neděle 13. června 2021

Konečně letos prvně na Říp. V článku plném fotografií i psaní, se dozvíte, co všechno může člověka vyprovokovat k tomu, aby se i přes určitou nepřízeň všelijakých předpovědí nakonec konečně vydal na stále odkládanou akci.

 


Říp je krásný v každé roční době.

Asi se mnou budete souhlasit, že největší současnou technickou masovou vymožeností je chytrý mobilní telefon  a mnozí lidé si život bez něj nedovedou již ani představit. Pamětníci vědí, že ty první přístroje byly obřích rozměrů, byly velmi drahé, objevily se tu tak někdy v roce 1995 a zejména v podnikatelské sféře.

Učitelka ve škole pak jistě žákům vysvětlí, že do dvou let došlo k minimalizaci přístrojů i cenové dostupnosti širším vrstvám obyvatel a možná přidá i to, že dnes jsou kvůli nezbytné čitelnosti displejů chytrých telefonů opět o něco málo větší. Něco vám však učitelka nikdy neřekne, ale Soutok ano :-).


Studánku  a pramen Hamlouf měl údajně dle pověsti před výstupem na Říp zbudovat praotec Čech. https://www.turistika.cz/mista/studanka-a-pramen-hamlouf/detail

Související: https://soutok.blogspot.com/2020/12/za-praotcem-lechem-k-antickemu-sloupu.html

Pro mě je to totiž dost podstatná věc a významnější, než bych sám kdysi očekával. Lidé se věnují mnoha zájmům a pokud nás ty zájmy nějak nezajímají, nebo je někde na veřejnosti nepotkáte, tak o nich ani nevíte. Co vám říká slovo radioamatér ?

Většina lidí si možná představí blázna, který vstane ráno ve 3.30 hodin jenom proto, aby zapnul vysílačku a díky podmínkám pod rouškou tmy navázal nějaké spojení s cizím člověkem z USA, nebo třeba z Brazílie, a na památku tohoto spojení si nějak poslali vzájemně ozdobnou QSL cards.

Jenže to byli právě nadšenci radioamatérství penzijního věku, kteří využili toho, že k nám bylo již také možné dovézt ze zahraničí občanské radiostanice ( vysílačky), které pracovaly s malým výkonem, nebylo na jejich provoz potřeba žádného oprávnění a placený telefon, tak získal zdánlivě neohrabaného, ale v médiích nepříliš oblíbeného neplaceného konkurenta.

S vysílačkou jste se sice nikam do práce, nebo do nemocnice nedovolali a pokud jste neměli známého zasvěceného člověka, tak jste o její existenci ani nevěděli, ale byla to věc neskutečného významu. Již při samém skokovém ladění po kanálech ( pásmo kolem 28 MHz) jste zjišťovali, jak je ten náš život široký.

 Na jednom kanále se bavily dvě ženy o nějakém kuchařském receptu, na jiném si povídala banda chlapů, jako kdyby seděli v hospodě u piva, na dalším  navigoval dobrovolník kamioňáka při průjezdu Mělníkem, na dalším si někdo žádal otevření vrat u garáže, aby nemusel při příjezdu domů vůbec zastavit.


Z Pražské vyhlídky je krásný výhled do daleka i na sousední obce. Pod námi je Ctiněves, místo které má k pověsti o praotci Čechovi nejblíže. Mimo záběr vlevo jsem ke své radosti zde objevil i chmelnici.

Protože si lidé kupují nové věci a starých se zbavují, tak je někdy věnují těm nezasvěceným, kteří mají možnost proniknout o něco dále do vědomostí. Někoho to osloví a jiného vůbec. Pro jednoho radost a pro druhého ztráta času a zbytečnost. Ti nejvíce zapálení pak zkoumali, kam až se dá takovou stanicí domluvit, poznávali se na různých oficiálně vyhlášených srazech, vznikaly po celé ČR kluby a také různé akce společenského a soutěžního významu.

https://soutok.blogspot.com/2019/01/a-bylo-to-snad-nejkrasnejsi-obdobi.html

Ne každý zapálený člověk však bydlí tak dobře ( mnohdy je to přesně opačně), aby měl možnost se slyšet a mluvit z domova s těmi lidmi, se kterými se domluvil třeba váš soused z jiné části města, kterého jste často znali z nějakého srazu.

I tady se to dá hodně přirovnat ke sportu. Někdo si chtěl po vysílačce jenom třeba pokecat s nejbližšími sousedy, ale značná část lidí neodolala a aspoň jednou jela někam na kopec, aby se ke svému příjemnému až euforickému překvapení dozvěděla, do jakých dálek jsou až někdy schopní se domluvit.


Nikdy se neopomenu podívat domů. Atmosféra pohledům do kraje moc nepřála.

To právě neměli rádi ti nezasvěcení, když se navečer objevili třeba na vršku známého kopce Nedvězí a naše odpověď zněla, že se někdy domluvíme jenom třeba tři kilometry daleko a jindy a jinde to může být i 200 km. Nelíbilo se jim to, ale bylo to tak, a bylo třeba o věci aspoň něco malinko vědět.

Proč to tady všechno píši ? Protože to má všechno souvislost s určitým druhem zábavy lidského dobývání, která ve vás nějakým způsobem může v určité formě přetrvávat a je zcela jedno, zda máte v ruce rozhlasový přijímač, nebo nějaký jiný přístroj, který vám něco ukazuje.


Samotného mě překvapilo, že je zde ještě jakási JZ vyhlídka, na které jsem na rozdíl od ostatních míst nikdy nebyl. V plánku by však měla být ještě jedna vyhlídka jihozápadně od té Roudnické vyhlídky. Mapa byla instalována letos.

To znají ostatně například mladí motorkáři, sportovní cyklisté, či automobilisté, kterým občas ten tachometr nedá spát, a takových odvětví najdete spousta. Horolezec chce vystoupat výše, turista zase třeba ujít co nejvíce kilometrů, cyklista se také rád pochlubí občas slušnou porcí najetých kilometrů, a tak by se dalo nějak pokračovat.

Takovou hračkou může být právě i ta  mobilní aplikace pro hledání kopců. My víme, jak se jmenují, ale jsme zvědaví, zda je aplikace opravdu a správně zachytí. A aby toho nebylo málo a bylo vše ještě zajímavější, tak nám úspěchy podává osud někdy po kouskách, abychom si je opravdu užili a nebyli jsme hned věcí nabaženi.

Parádní chatu na Řípu snad nelze nevyfotit a tentokrát mi přinesla pěkné překvapení. Ostatně, jsem rád, že mě před několika málo lety napadlo usednout i do jejího nitra ( jeden vánoční článek).

Proto jsem tu začal tou vysílačkou. Když zjistíte, že se dají na kopci ulovit dálky, tak si myslíte, že na krásném otevřeném místě v požadovaném směru budete mít také úspěch a ono přijde zklamání. Očekáváte, že budete slyšet rozhovory na Šumavě a nejvzdálenější hovor máte na kopeček nad soutokem Sázavy a Vltavy.

Jenže jste na stejném místě za týden, úplně cítíte, že tam je něco signálem z větších dálek a najednou zjistíte, že se nemýlíte a mluvíte s někým až od Tábora. Je to ale maximum ? Není. Přijdete třetí víkend a mluvíte na šumavský Svatobor u Sušice. Prostě máte štěstí, že tam je někdo stejně praštěný tak, jako vy :-).


Toto stojí za přečtení : https://cs.wikipedia.org/wiki/Rotunda_svat%C3%A9ho_Ji%C5%99%C3%AD_(%C5%98%C3%ADp)

Poslední dobou se obzvlášť klade důraz na skutečnost, že v roce 1126 už šlo především o přestavbu. Stavba tu tedy může stát bez kruhové věže již od roku 1039 a i samotná zmínka o staří obou zvonků musí patrioty potěšit.

Podobnou zábavou v těchto pro různý příjem neúspěšných dnech  je aplikace na určování kopců. Najednou zjistíte, že je úplně jedno, zda je kopec vidět, nebo není a musíte se smířit s tím, že je někdy o nervy to i jen nějak přibližně  nasměrovat, aby se to blížilo skutečnosti, ale protože ty směry i kopce znáte, tak zase zkoumáte, který se vám tam jménem i se vzdáleností  a případnou nadmořskou výškou ( dle nastavení) načte.

Malebný kopeček uprostřed snímku je již našim čtenářům známá Sovice s vinným svahem roudnické révy. Níže pod kopcem se nachází několik malebných vísek i chatových kolonií a na levém břehu řeky Labe pak vede cyklostezka do Roudnice nad Labem a Hamburku. Na druhou stranu samozřejmě do Prahy a k prameni řeky Labe v Krkonoších.

Protože  mi ten Říp fakt letos už moc chyběl, tak tu byl konečně důvod tam jet. Přece jen je to zase výše než Mělník, není to daleko, je tam příroda a můžu tam otestovat dvě mobilní aplikace. Kompas v mobilu mi potvrdil, že je to tam tak, jak se o Řípu tvrdí.

U kapličky ukazoval sever správně, o dva metry dále se už otočil o 180 stupňů, aby se později zase natočil správně. Také nadmořská výška si dělala co chtěla, ač u mělnického zámku dala těch správných 220 m.n.m. Tady u kapličky najednou vykouzlila dvakrát 476 metrů, ač má být 455 a někde se uvádí 461. Jsou ty mobilní aplikace opravdu k něčemu, nebo jen hračky ? Člověk to stejně musí pořád doma porovnávat s vrstevnicemi map.

Výhled občas utvářel dramatické scény. Snad deště na Karlovarsku.

S kopci to bylo obdobné. Vrch Raná byl vidět celou dobu a teprve v podvečer se zobrazil na displeji mobilu opět až na Pražské vyhlídce. To již byly ve svitu slunce vidět bídně i Krušné hory. Byl jsem zvědavý, zda aplikace také dokáže určit kopce vzdálené více než 50 km. Asi ano, protože jeden měl hodnotu přes 50 km, ale i ta viditelnost je prostě tristní. Jsme opět u toho. Dostávám to znovu po malých dávkách tak, jako před 20 lety. 

Z Brabčova jsem viděl jenom Vrátenskou horu, tady se načetl později Bezděz, Rálsko, dokonce Klíč, ale na  vzdálenější  zápis Ještědu si budu muset s napětím počkat. Ono se to totiž k večeru nějak celkově vše vylepšilo a vyjímkou nebylo ani rádio, které zachytilo konečně i pohraniční bavorské multiplexy. To vše však přišlo již příliš pozdě a bylo třeba se vrátit domů.


Na dveřích chaty na Řípu mě zaujal tento pracovní inzerát. Co dodat ? Na docela dobrém místě. Proč by měl nějaký městský obejda, který nemá vztah ke kopcům a přírodě o takové možnosti vlastně vůbec vědět ?


Příští víkend v sobotu je ještě relativní klid, ale pak by již 26. června měl být Mělnický hrozen, tak si hlavně přejme příjemné počasí a snad i v této flexibilní době volnou sobotu.


Poslední dva snímky jsou také takovým stále ještě nenaplněným přáním, a to člověk nemusí ani jet na dovolenou na Šumavu, aby udělal ranní dálkový snímek Alp.

První snímek zachycuje nejen atmosféru dálkového výhledu na západní část Českého středohoří s typickou tabulovou horou Raná u Loun, ale komponuje v sobě jak vzdálené pohraniční Krušné hory, které se začínají objevovat v oparu, tak romantickou atmosféru samotné prudké sestupné cesty na Řípu vedoucí k západním obcím od něj.


Zde máme přiblíženou část Krušných hor na vzdáleném Karlovarsku, kterou nám tu na večer osvítilo k spánku se zvolna  chystající zapadající Slunce.


Pravda je nejzápadnějším vrchem Českého středohoří a nalézá se nad městem Most.


Zde mi program konečně u vrchu Raná hodil název. Program má zvláštní trojpřepínač, který pracuje na nějaké pro mne dosud nepochopené bázi. Netřídí kopce v určitém směru ani podle velikostí, či vzdáleností, nýbrž zcela náhodně. Díváte se tak do jednoho směru a on vám při každém přepnutí ukazuje jiné kopce ( tři možnosti). Největším plus je však jedinečná možnost okamžitého vyfocení a faktu, že je program zdarma. Podle různých recenzí zklamaly i  placené programy ty zájemce, jenž byli ochotni obětovat třeba i těch 130 Kč, což naštvalo  kupující zájemce logicky dvojnásob.