úterý 22. prosince 2020

Vánoce jsou za dveřmi, aneb dvě přáníčka čtenářům. Osada Harakoko v Kokořínském Dole, se proměnila k nepoznání. Ještě nikdy nebyla za našich životů takto vidět ze silnice.



Milí čtenáři, přišel čas Vánoc a pokud zrovna nepatříte mezi ty, kteří chodí do centra města, tak jistě víte třeba z různých FB a fotografií na nich od různých přispěvovatelů, že tam již tradičně touto dobou opět stojí v rámci Vánočních trhů prodejní stánky. Pokud tedy máte doma vše hotovo a máte zájem ochutnat ještě trošku vánoční atmosféry na náměstí Míru, tak neváhejte.

V dobré víře jsem tu nedávno dával takový seriál o Praze, protože je to velké město, ve kterém je toho hodně k vidění, není daleko, člověk tam obyčejně ještě něco chce jiného a jsem přesvědčený, že čím více se toho člověku na světě líbí a má k tomu nějaký vztah, tím lépe. Setkal jsem se však v komentáři s kritikou, že bych se tam prý měl odstěhovat :-). Zajímavé, že hned druhý den bylo navštíveno spousta cestovatelských článků.

Inu, i to patří k životu blogera. V každém případě je vidět, že Soutok pořád nějaké návštěvníky z řad sympatizantů i možná mírně nepřejících kritiků má. V každém případě vám všem přeji příjemné svátky. Mám toto období rád zejména proto, že je delší volno, dobře se čtou knížky, kde člověk najde moudra i inspiraci a v neposlední řadě je snad i trochu času na nějaké ty procházky, nebo dokonce výlety.

Na jeden se budete už snad moci brzy těšit zde na stránkách. A co tu mám dnes ? Mělník nemá jen skvělé autory nových knížek, ale hodně toho pro mělnickou veřejnost dělají i pracovníci muzea ( RMM), kteří mají navíc nesmírně propracovanou propagační oblast. Osobně si myslím, že jde mnohdy o veřejně známé tváře, které nevídáme jenom při návštěvách muzea, ale i akcí, které jsou venku ( Mělnický masopust, Morana, DED ...) Letošní přání muzea je vskutku originální a zůstane připomínkou doby, které jsme se nyní dožili.

Přejme si, abychom se v budoucnu nemuseli dívat do lidských tváří již jenom přes roušky, byť jsou situace, kdy v mrazivém, nebo prašném prostředí tu věčně na věšáku opomíjenou věc při odchodu na veřejnost proklínáme. ,,Co člověk nestíhá po svých, nebo má prostě jiné starosti, to může aspoň objet poklidně autem" řekl jsem si nedávno při jedné návštěvě asi 10 km severně od Mělníka.

A tak jsem si tak v poklidu aspoň projel místa jen nedaleko od nás, ke kterým máme pro jejich romantickou tvář mnozí kladný vztah a kde jsme již kus života prožili. Když jsem se tak vracel Kokořínským Dolem k domovu, tak jsem si všiml, že po skalách u restaurace U Grobiána ( vichřice), po skalách nedaleko hotelu Pobuda ( kůrovec), se nám obnažila další část skal a vidíme , něco, co jsme za našeho života ještě neviděli.

Osada Harakoko nám ukázala své chatky na skalách a trošku mi připomněla letošní letní výlet do Českého Švýcarska na Marianinu vyhlídku. Tak pochopitelně, že z lesů napadených kůrovcem nikdo radost nemá, ale na druhou stranu se ukazuje, že obnažené skály jsou vlastně určitou zajímavou turistickou atrakcí a dobře se fotografují.

To je tedy dnes vše. Užívejte volna, a pokud vás Soutok baví, tak se s ním můžete podívat na výlet do pořádné divočiny, nebo se nechat některým z mnoha výletů, či nějakou procházkou inspirovat :-).


 




Žádné komentáře:

Okomentovat