čtvrtek 30. července 2020

Letní rána na Mělníku dokáží být doslova kouzelná. Podívejte se na až neuvěřitelné snímky, které najdete jen za zámkem. Kandidátů na záhadný stožár na obzoru je několik. Na odpověď si zřejmě velmi dlouho počkáme.



Nedávno jsem tu psal článek o neúspěšném pátrání po kometě  Neowise, a jak se později ukázalo, tak jsem nebyl sám, kdo měl podobnou snahu se stejným výsledkem. Od té doby se již situace v oblasti možností pozorování značně zkomplikovala. Své sehraje o tomto víkendu nejen stav oblačnosti, ale také již časově stále účinnější působení Měsíce.

Jenže čtenáři Soutoku vědí, že to není jen kometa, která spíše byla, než už je jedním ze zájmů pozorovací ,mise. Objevila se totiž domněnka, že od mělnického zámku je možná vidět až do Saska.


Jak to všechno vzniklo ?


Úplně na začátku byl říjen 2019 a pozvánka na společnou akci  RMM a muzea v Litoměřicích na Den archeologie na Hradišti u Libochovan.


Tam mě zaujalo, že Hrádek ( zmíněné hradiště) je vlastně takovým českým Stonehenge. V každém význačném ročním období i o nějakém keltském svátku tam Slunce vychází i zapadá za nějakým kopcem.

A jak je to u nás za zámkem ? Tak i zde jsme našli nějaké odpovědi.


Když se díváte na fotky zapadajícího slunce, tak si možná všimnete daleko na obzoru v Krušných horách ( zprvu šlo o zcela ukvapený mylný dojem, že by to mohla být rozhledna v Českém středohoří) jakéhosi vztyčeného,, prstu".


Zdá se, že by se mohlo jednat o nějaký vysílač, ale otázkou je, o který. To už je taková slabost nás všech, kteří máme vztah k rozhledům, že mnohdy chceme vědět, na co že se vlastně díváme.
Jenže, jak už to tak chodí, tak když člověka něco zajímá, tak jsou obvykle ty nejhorší podmínky pro různá pozorování.


Netušil jsem, že nejzdařilejší snímky objektu mého zájmu, který se objevil vlastně náhodně, tak jsou zatím stále právě ty z období po slunovratu. Sice se tvrdí, že deště i větry čistí atmosféru, ale nic takového se zatím nestalo.

Přišla na řadu různá měření v mapách, která dala určitou pravděpodobnost, ale nikoliv odpověď. Na tu si budeme muset zřejmě velmi dlouho počkat. Těch stožárů je totiž kolem Cínovce vícero, a jak sami vidíte, tak si jsou dost podobné, a budou rozhodovat detaily, které snad může odhalit jen výborná pozorovací atmosféra.


Navíc by se klidně mohlo i stát, že těch stožárů potom bude vidět v daném místě třeba i více. Zatím jsou zřejmě největšími kandidáty snad právě ty na obrázcích 2 a 3. Všechny vysílače jsou odtud cca 66 km vzdáleny. Dvojka na Cínovci je polohově vzhledem k cestě na obrázku na denním snímku snad ještě pravděpodobnější, ale pak se  musíme podivit tomu, že by nebyl vidět jen nedaleký a ještě vyšší Grosser Lugstein.( obr. 3)

Pokusil jsem se tedy zajít nedávno podle možností za zámek na pozorování i po ránu, ale úspěch to zrovna nepřineslo. Je tedy vidět až do Saska ? To si tedy na odpověď ještě zřejmě dlouho počkáme.

 Na druhou stranu jsem spatřil věci, které jsou tak prosté a přitom nádherné. To se úplně člověk na ta volná rána těší, pokud se dočká :-). Jak vše krásně souvisí se vším.


Zatímco nahoře jste mohli vidět, jak nám krásně kouzlila mlha, když oddělila Mělník od dominant na obzoru ( větrná elektrárna Pchery a Říp), tak toto zase způsobilo vycházející sluníčko, když se prodralo svými paprsky mezi zámkem a věží chrámu Sv. Petra a Pavla.

Celý Mělník se nám krásně promítl na stromy Hořínského parku. Není to krása ? Úplně mě teď napadá ta pověst, kterou jsem nazval Sokratovo moudro.


Díváte se na svět, který není skutečný, má něco do sebe, a ten pravý Mělník máte za zády. Užijte si dobře pátek a doufejte v příjemný pěkný víkend dle vašich představ.



Zatím nejlepší denní záběr.


Záhadný bod na snímku zcela vpravo.



obr. 1

obr. 2

obr. 3

neděle 26. července 2020

Neskutečná smůla provázela uplynulý týden mělnické pozorovatele mediálně proslavené komety Neowise. Máte rádi mělnické středověké podzemí ? Chtěli jste navštívit některé vyjímečně přístupné sklepy a nevyšlo to ? Připravte se na srpen.



Velký vůz ( na obrázku) je součástí souhvězdí Velké medvědice.

Média mají tu moc, že i docela obyčejné smrtelníky, kteří se o hvězdářství prakticky nezajímají dovedou i třeba po letech do situace, kdy se snaží okem, triedrem, nebo i přes svářecí sklo nebeský objekt vypozorovat a případně jej vyfotit.

Asi největšímu zájmu, se těší komety, pokud mají být spatřitelné již pouhým okem. Od dob komety Hale-Bopp v prosinci 1997 byly takové komety snad teprve čtyři a vždy to byla nádherná podívaná, ale s údajně nejjasnější kometou za posledních 13 let jménem Neowise nám to tedy v uplynulém týdnu, kdy měla být kometa nejblíže zde na Mělníku ani trochu nevyšlo.



Po zvětšení obrázku a dalším přiblížení rozezná znalý čtenář ve vrchní části snímku Velký vůz, který je součástí souhvězdí Velká medvědice. Spodní část snímku se topí v oblacích.

 Použito bylo automatického programu značkového fotoaparátu, který má sloužit ke snímání velmi vzdálených nočních objektů z ruky. S touto oblačnou a přesvícenou oblohou však moc nepočítá.

Paradoxně docházelo k situaci, kdy byla téměř celá obloha i přes oblačnost relativně čistá, ale pod Velkým vozem byla oblaka vždy.

Za nejlepší článek považuji tento .......


....., kde máte polohu komety pro jednotlivé dny až do pondělí 27. července.

Samozřejmě, že v obrovské výhodě byli všichni pozorovatelé, kteří mají buď dovolenou, prázdniny, nebo jsou v penzi a rovněž se ukázala v tomto případě nevýhoda letního času, která pozorovatele odkazovala do časové relace 22.15 SELČ - 1.00 SELČ.

Mohlo by se zdát, že náš Mělník má i tmavší místa, která jsou vhodná na pozorování, ale v každém případě platí, že ve městech je světelný smog. Vypravil jsem se tedy speciálně ve čtvrtek večer za město do míst, kde není na město prakticky vidět, ale i tak se uplatňoval určitý světelný smog. 

Největším neštěstím však byla téměř každodenní oblačnost, která dělala neuvěřitelné věci. Ačkoliv bylo leckdy možné krásně pozorovat i hvězdy nad obzorem, tak zrovna severozápadní obzor byl permanentně každý večer zahalen do oblačnosti, která se nechtěla protrhnout.

Vypadá to tedy na neúspěch, byť snad ještě nějaká malá šance, se v nejbližších dnech rýsuje, ale již se bude rušivě stále více a více uplatňovat Měsíc.


Den otevřených dveří mělnického podzemí - sklep domu čp. 11 na náměstí Míru

 

Mělnický osvětový a okrašlovací spolek Vás zve na prohlídku části mělnického podzemí, které není běžně pro veřejnost přístupné. V sobotu 8. srpna 2020 od 9:00 do 18:00 hodin budou mít zájemci možnost pouze na jeden den navštívit dvoupatrové sklepení domu čp. 11 na rohu náměstí Míru. Jedná se o dům „U Zlaté hvězdy“ ve kterém v současnosti sídlí směnárna. Sklepy pod tímto domem tvoří dokonce malý uzavřený okruh. Elektřina ve sklepě sice zavedena je, přesto doporučujeme, aby si návštěvníci vzali baterky s sebou. Neděláme žádné rezervace ani objednávky vstupenek, protože vstup bude volný průběžně po celý den. Prohlídku lze absolvovat i s dětmi. Moc děkujeme městu Mělník, že nám umožní prohlédnout si krásné podzemí pod tímto domem.

                                                                                                     Martin Klihavec, předseda MOOS 





V příštím článku si nejspíše již připomeneme veledůležitou věc, kterou je integrace Liběchovska a Kokořínska do PID, která nám již také připadá na začátek srpna, a možná se dozvíte věc, která milovníky dálkových výhledů asi překvapí, protože se aspoň podle výpočtů a dostupných obrazových materiálů již jeví, jako silně pravděpodobná. Zůstaňte s ...... :-))).


sobota 25. července 2020

Poslední červencové sobotní dopoledne po Mělníku obrazem. Imaginárium bratří Formanů a výstava Svět zvířat jsou momentální nabídkou Regionálního muzea Mělník.



Jdu vám tak Polabským parkem, který na rozdíl od svého kolegy níže na Podolí již dávno získal od svých obyvatel města punc oblíbeného parku, když si povšimnu jisté seniorky, která se nemůže vynadívat na jednu zahrádku. Taková náhoda stačí už jen k tomu, aby se člověk také podíval a trochu zbystřil.

Velmi upravená zahrádka nepřináší jen barevné květy, ale řadu roztomilých maličkostí, na které je radost se podívat. Trošku si spolu zanotujeme nad zahrádkou, když se dozvídám, že žena byla v parku pro jitrocel, který prý má na oběd pro svoji želvu.

Dozvídám se spoustu zajímavostí o chovu želv, byť se jedná o želvu, která se prý vejde do dlaně, ale hlavně mě vezme u srdce její věk. Je sice známo, že želvy se svým životním tempem žijí velmi dlouho, ale to se jedná většinou o větší exempláře. Považte, že této želvě je prý již 54 let.



Loučím se s paní, jsem rád za zajímavý rozhovor a zároveň jsem získal jakoby nějakou inspiraci.


Vzpomenu si na jaro, když jsme se s panem Lojkou pokoušeli fotografovat rozkvetlý Mělník, a jak tak kráčím vzhůru k zámku, tak jsem se pokusil o nějaké ty záběry, které se snad nikdy neokoukají. Opravdu jsme dnes měli na Mělníku nádherné sobotní  letní dopoledne, a to je skutečně zážitek, když tak člověk vidí kolem sebe ten turistický cvrkot a rozhlédne se do kraje, na který se odtud hezky dívá.



Pravda, Vrázova vyhlídka nepatří do dnešního dne, ale není ani trochu náhoda, že jsem ji dal do dnešního článku. Jak asi mnozí víte z FB historické skupiny ...


....., tak samotná Vrázova vyhlídka doznala jisté změny. Je sice pravda, že ten nápis Renoar, který tam předtím po celé ploše byl, tak byl poměrně provedený takovým reklamním uměleckým způsobem, ale snad každý soudný člověk ví, že kulturní památka by tak vypadat neměla. A tady je potřeba pochválit činnost členů spolku MOOS, který vrátil památce takovou tvář, jaká ji patří.

O pánovi s krásným cizokrajným jménem Enrique Stanko Vráz jsem psal již několikrát. Naposled to bylo zřejmě v článku https://soutok.blogspot.com/2016/10/mista-kde-se-v-melniku-snoubi.html.

Žil v letech 1860  - 1932 ( Praha) a údajně byl možná bulharského původu.Navštívil různé části Ameriky, Asie i Afriky a nezbývá, než si znovu připomenout odkaz na tohoto velkého cestovatele.





Posledně jsem vás mimo jiné zval na výstavu Svět zvířat, která se koná v prostorách vchodu. Zvlášť pokud máte děti, tak myslím, že návštěva je může potěšit.






Poslední snímek připomíná pravidelné sobotní farmářské trhy, které bývají spojeny i s trhy blešími.
Na závěr článku dávám přehled aktuálních výstav v RMM.


Tajuplný divadelní a výtvarný svět přátel Divadla bratří Formanů v obou sálech muzea...
+ soutěž o super ceny!

Datum konání: 10. 7. 2020 - 4. 10. 2020 začátek od 15:00

Místo konání: Regionální muzeum Mělník, nám. Míru 54

Typ akce: trhy, výstavy, veletrhy

Organizátor: Regionální muzeum Mělník

Doba trvání: 86.4 dní

Plné vstupné: 60 Kč

Snížené vstupné: 40 Kč

Rodinné vstupné: 180 Kč

Přijměte pozvání na živou, hravou a inspirující výstavu tvůrců a přátel Divadla bratří Formanů - Imaginárium!

Oba výstavní sály Regionálního muzea Mělník se staly tajuplným výtvarným a divadelním světem Divadla bratří Formanů. Úspěšná putovní výstava Imaginárium, probouzí v malých i velkých návštěvnících fantazii, snění a touhu si hrát. "Dotýkat se" je povoleno - vlastně nutno:-) Můžete zkoumat, hrát si a objevovat...

Více na ..... https://www.muzeum-melnik.cz/akce-a-vystavy/imaginarium-bratri-formanu-851_532cs.html


Výstava fotografií ve vstupních prostorech

Datum konání: 3. 7. 2020 - 30. 8. 2020 začátek od 10:00

Místo konání: Regionální muzeum Mělník, nám. Míru 54

Typ akce: trhy, výstavy, veletrhy

Organizátor: Regionální muzeum Mělník

Doba trvání: 58.6 dní

Poznámka: vstup volný

Výstava fotografií fauny z různých částí světa zachycených cestovatelským hledáčkem Miloslavy Havlíčkové. Vstupní prostory.

neděle 19. července 2020

Na sobotu je připravena archeologická vycházka do lokality hradiště Hrádek u Bosyně. Kniha Na kole přes Afriku Svět zvířat na fotografiích ve vstupních prostorách RMM. Program akcí na Mšensku.



Cestování na Jízdenku na léto je krásná výborná věc a určitě nemohu říci, že bych nevěděl, kam naplánovat další výlet, když je ta naše země tak nádherná a člověk do mnoha jejich koutů vůbec nezavítal, ale nejsem bohužel v situaci, kdy bych si mohl koupit další jízdenku a dle libosti ji užíval dalších 14 dní :-).

A tak nezbývá, než se zase vrátit na zem a řídit se heslem : ,, Člověk se má těšit i z maličkostí ". Těch je kolem nás hrozně moc, jenom je musíme objevit. Někdy je to třeba jen zajímavý časopis, jindy se můžeme těšit na malý výlet, či procházku někam do okolí, nebo se můžete vypravit na akci, kterou uvádím níže, a která vás může pěkně mile překvapit, jako třeba podobná akce překvapila loni na podzim mě.

Chce to jen dostat takříkajíc chuť a mít volno.

Datum konání: 25. 7. 2020 začátek od 10:45

Místo konání: Bosyně, Mělník

Typ akce: sport, aktivní vyžití

Organizátor: Regionální muzeum Mělník

Poznámka: vstup volný

Zveme Vás na archeologickou vycházku na hradiště Hrádek u Bosyně.
Sraz v 10:45 před zvoničkou v Bosyni (nedaleko zámku).

Hradiště bylo osídleno v době železné a raném středověku.

Trasa povede po naučné stezce Poklady Harasova (k hradišti cca 1 km, lze pokračovat
až k letovisku Harasov - koupání, občerstvení  cca 1 km)

Provede Vás archeoložka Mgr. Lucie Hylmarová (tel. 723 798 665).


Snad jen zlí lidé a pitomci nemají rádi zvířata. Další pozvánka je na hezké fotografie a myslím, že pokud již někdo v centru na Náměstí Míru jste, tak není nic jednoduššího, než vstoupit za ty vstupní dveře do RMM a v rychlosti si dopřát drobnou radost pohledem na fotografie krásných i zajímavých živočichů, kteří tu společně s námi sdílejí osud naší modré planety.
Výstava fotografií ve vstupních prostorech

Datum konání: 3. 7. 2020 - 30. 8. 2020 začátek od 10:00

Místo konání: Regionální muzeum Mělník, nám. Míru 54

Typ akce: trhy, výstavy, veletrhy

Organizátor: Regionální muzeum Mělník

Doba trvání: 58.6 dní

Poznámka: vstup volný

Výstava fotografií fauny z různých částí světa zachycených cestovatelským hledáčkem Miloslavy Havlíčkové. Vstupní prostory.



Na kole přes Afriku. Možná si někdo matně vzpomenete na předloňský rok, kdy vás Soutok lákal na internetové sledování cesty prachatického rodáka po Africe. Již tehdy jsem poukazoval, jak dnešní mladý a zdravý svobodný člověk může také poněkud netradičně a velmi dobrodružně naložit s částí svého života.

Ba co víc ? Nejde jenom o nějakou dobrodružnou rekreaci v zahraničí, která vás něco stojí, ale jde doslova o jakýsi určitý podnikatelský systém, o kterém se mé generaci kdysi ani nesnilo.

Cestovatel zkrátka slíbí, že když se na nějakém účtu vybere určitá finanční částka od dárců, tak dárce dostane i knihu z cesty. Jenže, ono je to ještě pestřejší a podle výše dárcem vloženého finančního vkladu může dárce například dosáhnout ještě na jiné drobnosti, jako je třeba DVD z cesty, reklamní samolepa, pohlednice z některého cestou navštíveného státu, a ta nabídka může být neskutečně široká.

Podívejte se sami, co takový mladý cestovatel například nabízí všechno svým příznivcům :


Mohu vás upozornit, že jde tedy o opravdu úplně jiný cestopis, než na jaké jsme zvyklí z televize. Ty dva druhy cestopisu nelze vůbec spolu porovnávat. Nelze srovnávat něco, co je tématicky zcela jinak zaměřeno.

Vezměte si takový televizní Bedekr, kde vám moderátor řekne, co je v místě za krásné památky, jak jinak se tam ještě vyžít, kde se ubytovat a kde se najíst. Nebo si vezměte běžný zájezd od nějaké cestovní kanceláře.

 A teď to porovnejte s dobrodružnou cestou kluka, který několikrát píchne kolo, vyspí se u toho, kdo ho třeba pozve k sobě domů, nebo mu vykáže místo na svém pozemku. Potká u silnice stánek s nějakým jídlem, po kterém mu bude druhý den poněkud nedobře a největší starostí pro něj bude, jak v africkém velkoměstě sehnat nějaký záchod :-).

A že to s tím jídelníčkem není jednoduchá záležitost, stejně tak, jako se občas domluvit s někým z domorodců, kdo neumí ani anglicky, ani francouzsky, to tak prostě je.

Zkrátka se vám dostane do rukou poněkud neobvyklé čtení, ze kterého vyzařuje lidskost i právě pro ty naše běžné každodenní potřeby. Pokud někomu připadá dobrodružné a krásné, když si s kamarády udělá čundr po Čechách, nebo se s partou sveze po nějaké vodácké řece, tak musí uznat, že dobrodružství má neskutečně mnoho tváří a potřebuje i jistou odvahu, protože jde mnohdy i o život.

Na závěr si dnes dáme přehled akcí na Mšensku.

pátek 17. července 2020

Pálava je proslavená nejen vínem, nádhernými rozhledy, seriálem Vinaři, koupáním v moravském moři, Lednicko - valtickým areálem, římským táborem Mušov, či krásným městem Mikulovem, ale ještě něčím, kvůli čemu sem jel Soutok dvakrát po sobě.



Naše Vindobona ve stanici Břeclav.

Každý z nás, kdo má nějakou třeba i jen momentální zálibu, tak je svým způsobem pro ostatní lidi, které táhne spíše zase něco jiného, tak trochu blázen. Představte si například rybáře, který se vydal na výlet daleko na Vranovskou přehradu, aby ulovil nějakého rekordního sumce. On jede do takového krásného koutu republiky a vůbec ho nezajímají hrady a zámky Bítov, Vranov, Cornštejn, ani tamní turistika krásným krajem.

V podobné situaci jsem byl tak trošku letos i já, ale vzhledem k tomu, že mi dva výlety v létě 2014 dovolily povrchně poznat převážnou většinu staveb Lednicko- valtického areálu a ještě i přejít přes Mikulov po červené značce celou Pálavu, tak jsem si mohl s klidným svědomím dosadit na první místo svoji zábavu, a pak teprve to, co osud přinese.


Pálava z okna autobusu před filmovou obcí Pavlov.

Vyjel jsem opět v 5.40 rychlíkem ráno do Kolína a úplně jsem se divil, jak málo nás jede. Jenže, ono bylo vlastně 6. července ( Jan Hus - svátek). Odtud mě zase vezla v 7.02 Silesia, ale tentokrát jenom do České Třebové, kde jsem byl v 8 hodin.

Někdo zkrátka vymyslel, že vlaky Railjet ( Vindobona) v Kolíně stavit nebudou, byť nádražím projíždějí rychlostí 40 km/ hod ( rychloměr ve vagonech) a zákazník musí přesednout v Pardubicích, nebo v České Třebové.

Již v 8.10 tu máte svůj vlak jedoucí z Prahy přes Vídeň do Grazu. Ten den dopoledne jsme cestovali ve vagonu mezinárodního vlaku ČD v počtu 6 osob. Jedna rodina + dva. Svezení tichoučké a velmi příjemné, jen jsem se divil, proč to až do Brna jelo jenom 80 km / hodinu, když jsme na koridoru.


Bývala obec Mušov byla zaplavena a dodnes z ní kouká jen kostel. Při povodni 1997 z něj koukala jenom špička. Římské hradiště se nachází na břehu poblíž obce Pasohlávky.

V Brně přistoupily dvě ženy, které jely na výlet do Vídně a ty mi odpověděly : ,, No nevím, ale je fakt, že na Břeclav to vždy jede 160 km/ hod a když jedu na Prahu, tak do České Třebové to jede jenom tak pomalu ( relativně). V Břeclavi jsem byl již tradičně před desátou hodinou a v 10.12 mě již odvážel autobus od nádraží do Lednice.

Tam se jen muselo přestoupit do přistaveného autobusu ( 10.30), který objížděl celou Pálavu přes filmový vinařský Pavlov a po západním úbočí za obcí Horní Věstonice, se točil na pomyslný silniční vrchol hřebenu Pálavy v obci Klentnice, aby skončil v Mikulově.

Klentnice byl hlavní cíl mé cesty a přijel jsem sem v 11.12 hodin. Byl jsem trošku nervozní, protože jsem se měl ještě sápat na Sirotčí hrádek, kde se otvírají hlavně výhledy k jihu směrem na Mikulov a dále do Rakouska.


Sirotčí hrádek.

Je něco před polednem a konečně jsem celý splavený tady. Tady ale je lidí. Dělám nějaké fotky do krajiny, kterou jsem tu již fotil před 6 lety a nedočkavě vyndavám rádio. Vypadá to, že podmínky jsou již na ústupu a člověk  sem zkrátka dříve dorazit nemohl. Že by snad mohl nějak ještě vadit ten kopeček před námi směrem k Mikulovu ?


Trošku rozmrzele vyndavám svačinu a všimnu si dvou děvčat, které něco fotografují. A tak jsem objevil toto hnízdečko ve skále Sirotčího hrádku. Poznáte někdo, o jakého dravce se jedná ?


Pohled k jihu. Vpravo zámek Mikulov.

Pokračuji dále na Stolovou horu ( 459 m.n.m.) a lepší to již nemůže k jihu být. Ladím hlavně 10D, ale ani čárka. Vpravo dole již vidíte mikulovský zámek, ale co je to tam na obzoru za ty větrné elektrárny ? Doma se dozvídám z mapy, že jde o 22 km vzdálený Poysdorf.


Ale, tam více vpravo jsou dva zajímavé kopce. Ptám se turistů, ale nikdo neví. To prý bude něco v Rakousku. No, to vím taky.

Doma se dozvídám zajímavou věc, ale dalo to trochu práce. Dívám se do vzdálenosti 33 km, kde se nachází dva významné radiolokátory. Ten vlevo je vojenský ( Steinmandel 482 m.n.m.) a pravý slouží civilnímu leteckému provozu nad východním Rakouskem ( Buchsberg 491 m.n.m.)


právě z tohoto prostoru. Jeden podobně praštěný kolega mi v diskusi na internetu místo doporučuje k návštěvě právě pro krásný výhled.


Za chvíli je jasné, že jsem dnes prostě neuspěl. Kvůli multiplexům ze Slovenska a Dolního Rakouska tady nejsem. Střílí se z toho ? Jasně že ne. Jednou to třeba vyjde. Pokračuji chůzí do Mikulova, kde je nad městem krásná vyhlídka a už to mám tak akorát na vlak, abych byl ve 22.15 doma.


Nostalgický motoráček přezdívaný Hurvínek.

Jenže železnice začala čarovat. Obrovskou radost z toho, že jsem v 15.48 stihl v Mikulově vlak  ze Znojma do Břeclavi, vystřídalo zklamání nad zprávou, že je můj vlak z Břeclavi na Prahu o 60 minut opožděný. Prý zase někdo skočil pod vlak. Tak jsem si aspoň prohlédl Hurvínka, který teď nostalgicky jezdí do Lednice a bylo to v televizi.



Rakouská lokomotiva Taurus bývá u nás nejčastěji vidět v čele mezinárodního rychlíku Vindobona, ale také obstarává spojení osobních vlaků z Břeclavi do Rakouska.

To zpoždění mi vlastně přišlo vhod. Koukám na Taurus, který má jet do Rakouska a napadlo mě, že při troše štěstí mohu pořídit vlastní videosekvenci zpívajícího vlaku. To se mi opravdu dvakrát povedlo, ale vzhledem k délce nahrávek ( více než 40 vteřin) je tu nemohu publikovat. Tak tedy aspoň odkaz na článek s odkazy, kde o tom píši.


Vlastní zpoždění a navíc fakt, že občas internet některá spojení neregistruje způsobil, že jsem se vracel domů přes Prahu, což však přineslo dva zajímavé poznatky. Ten první mi cestovatelsky řekl, že vlak mezi Přeloučí a Prahou jede opravdu převážně opět rychlostí 160 km/ hod, a ten druhý, že na hlavním nádraží v Praze už mají zase nějaké nové automaty na jízdenky PID :-).


Zámek Lednice.

Asi o tři dny později vypadala předpověď pana Hepburna nadějněji.


Vše se až do Lednice dopravně opakovalo. Jen jednu věc jsem podcenil, a to jízdní řád. Vždyť je přece pracovní den. No právě. Ta návaznost v Lednici je jen ve volné dny a svátky. Takto jsem tu musel strávit trošku nedobrovolně a trošku nakonec i rád hodinku.

Aspoň jsem zase viděl nádherný zámek ....

Zámecký skleník.

 ...... bohatý skleník .....


Minaret se budoval v letech 1797 - 1804, vysoký je 62 metry a má 302 schodů a tři vyhlídková patra.
.

.......  minaret .... a milým překvapením byla vlastně i komunikativní mladá řidička autobusu, která se neustále usmívala a v zastávkách kromě své práce stíhala často kontrolovat přes zrcadlo interiér autobusu a ještě komunikovat s nejbližšími  a zřejmě známými chlapy poblíž stanoviště řidiče :-). Odjel jsem tedy až v 11.30 a Klentnice mě přivítala až ve 12.10.


Cestou k Děvínu.

Tentokrát jsem kráčel k severu, kde je vůbec nejvyšší vrchol Pálavy vysílač Děvín.


Vysílač Děvín.

Když jsem stanul 50 metrů pod vysílačem a viděl k jihu otevřenou krajinu, tak jsem již na nic nečekal a ladil kanál 10D.


Slovinský multiplex na 10D sem letí ze vzdálenosti 273.9 km od městečka Maribor.

Je to tam ! To by bylo, že by si sem pro úlovek ze Slovinska jezdili jenom Brňáci, kteří to mimochodem za ještě lepších podmínek chytí doma na kopcích nad Brnem :-)). U nás v Čechách to nejde. Nejen, že je to už moc daleko, ale 10D obsazuje stále i společnost RTI.cz

Vysílač u Mariboru je odtud 273.9 km vzdálený. Za vynikajících podmínek při inverzích, se tu však již lidem povedlo i zachytit muxy až z Chorvatska a Srbska.


Zrovna se chystám ofotit v euforii nějaké ulovené stanice, když na mě začnou útočit vosy. Uteču na samý vrchol, kde mám relativní klid a mohu dělat pokusy, co se tu dá vše chytit.


Pak si uvědomím, že druhé rádio má barevný i větší displej s vícero funkcemi a rádia vyměním. Jenže druhé rádio nemůže na vršku u vysílače to kýžené zachytit. Opatrně klesám zpět dolů a mávám rádiem kvůli nejlepšímu signálu.

Tomu se však příliš blýská anténa a znovu mě začínají agresivně napadat vosy, které se možná i odrazem vidí. Prchám od vysílače a tím moje mise končí, protože na příhodnějších otevřených místech s výhledem k jihu již Slovinsko nechytnu. Jsou tu již jen rakouské multiplexy. Opatrně se ještě později druhou stranou zelené značky vracím, ale už není ani signál a a ni vosy.

Měl jsem zkrátka obrovské štěstí, že jsem to v samém závěru podmínek kolem 13. hodiny dal.


Moravské moře tvoří tři propojené nádrže na řece Dyji.

Protože mám rád i jiné věci, tak jsem samozřejmě i aspoň trošku fotil, byť nic nového pod sluncem :-).


Pod vámi je obec Dolní Věstonice a silnice po které mě později odveze autobus do Šakvic k vlaku. Tady mi pro změnu zastavily na zastávce autobusu dvě blondýnky s dětmi a ptaly se mě na radu kolem koupání :-). Asi jsem jim poradil dobře, protože po mém doporučení, se zastavily o dvacet metrů dále u místních podstatně mladších kluků, kteří je poslali stejným směrem.

Dolní Věstonice jsou pověstné svojí archeologií a mají i nedaleko zastávky muzeum, kam jsem před 6 lety v rychlosti zavítal.


Na tomto snímku je krásné to, že vlevo bezpečně rozpoznáte Minaret, uprostřed vpravo Břeclav a na pozadí Karpaty.


Dívčí hrady. Pohled jako ze Středomoří .-).


Na úpatí kopce nad Dolními Věstonicemi se dávám do řeči se ženou, která sem přijela na rekreaci i sportovat. Neskutečné, takový prudký kopec a ona si běží s hůlkami dolů a zase nahoru.

Dozvídám se, že je z Frýdku Místku a připravuje se na závod Beskydská sedmička.


To člověk jen kouká, jak je svět kolem něj pestrý, když někam vyjede, a to byl začátek.
Nechal jsem se odvézt autobusem do Šakvic, pak vlakem do Břeclavi a v 18.07 jsem odtud odjížděl našim nejrychlejším vlakem ( ani sklopná souprava Pendolino nemá jet rychleji než 160 km/ hod) do Pardubic.

Vše se zdálo, že to klapne a budu ve 22.15 doma, ale omyl. Prvních 30 minut zpoždění jsme nabrali ve městě Svitavy. Prý ošetřování nějakého staršího člověka přímo ve vagonu. Zpoždění vůbec nevadilo, protože bych stejně musel čekat 25 minut v Pardubicích a Silesia od Ostravy měla 10 minut zpoždění kvůli výluce mezi Přerovem a Olomoucí.

Tady jsem byl zvědavý, který vlak právě přijede do České Třebové první, a jak to vyřeší, ale byl to s předstihem náš vlak. Situaci jsem kontroloval díky síti wifi a službě babitron.cz . V Pardubicích jsem tak čekal asi jen 5 minut a vše se o těch pět minut opozdilo

V Pardubicích nebyl čas chodit ani s peronu do budovy. Většina lidí odjela Silesiou na Prahu, a tak jsem najednou zůstal na peronu sám ,ale ne zcela. Tentokrát jsem neměl štěstí na zpáteční cestě ve vlaku na hovory, a tak jsem k té  jedné jediné slečně na peronu pronesl větu : ,, Vy určitě musíte jet směrem na Ústí ?" Jela do Všetat. Vlastně jsem měl ten den štěstí jenom na samé mladé lidi.. Jenže mělo přijít ještě jedno překvápko a hned kousek za Kolínem.

Ve stanici Libice nad Cidlinou nám průvodčí sdělil, že spadla na trolej nějaká větev a zpoždění 30 minut. Prý nemá nikdo vystupovat a mládež z Poděbrad vracející se z Kolína domů začala dělat z vagonu techno párty Radovali jsme se, když se to rozjelo, ale netušili jsme, že nás zastaví v Poděbradech na dalších 40 minut. A tak jsem nakonec místo ve 22.15 dorazil někdy ve 23.30, ale nakonec spokojený.

Na dráze bývá i hůře. Vždyť jsem něco viděl, ulovil jsem Slovince, poznal řadu zajímavých lidí i krásnou krajinu a hlavně .....

Nezapomeňte, že běžný lístek z Mělníka do Břeclavi stojí 470 Kč, zpátky už to máte celkem za 940 Kč a Jízdenka na léto stojí bez slev 1 190 Kč na 14 dní. Teď tam jedete dvakrát, k tomu si dáte Bruntál i Českosaské Švýcarsko, a kdyby nebylo potřeba dělat i jiné věci ...

Není o čem mluvit. Jednoznačně nejlepší jízdenka, která ročně přiláká k cestování po ČR kvanta lidí. 
Další případné dálkové cesty během roku  si pěkně sáhneme do peněženek :-).