pondělí 22. července 2024

Muzejní akce v měsíci srpnu. Pozor, akce neprobíhají jenom v RMM Mělník ! Také třeba ve Lhotce, nebo je i zajímavá velká akce v Ledčicích.


Řekli bychom poeticky, že mi dnes přišla kytička akcí RMM na měsíc srpen. Pokud se domníváte, že muzejní akce probíhají pouze v regionálním muzeu na Mělníku, nebo snad v jeho blízkosti, tak se mýlíte. Akce muzea dovedou být různorodé, stejně tak, jako místa, kde se konají a není ani pravdou, že jsou všechny zaměřeny na děti a mládež, byť ta myšlenka zejména o prázdninách samozřejmě do jisté míry platí.

Jak vidíte na plakátech níže, tak tu máme určitou tematickou různorodost. Když se tak dívám na plakát, který zve do Ledčic na Dny lidové architektury Středočeského kraje 2024, kde je po celý den otevřený statek, tak si ještě matně vzpomínám na pozvánku, kde byla pořádající obcí ves Vepřek a středobodem akce byl tehdy zachraňovaný barokní mlýn na Bakovském potoku. Pokud vás některá z akcí dostatečně motivuje a lenost zrovna není váš společník, tak pak třeba některou z nabídek využijte k návštěvě.


Chcete potkat muzejního maskota? Zveme Vás na srpnové akce.




Vážení a milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,
srdečně Vás zveme na prázdninové akce nejen pro děti:

Výstava Mělnické medvídkování aneb s medvídky za historií Mělníka je v malém sále muzea otevřena denně kromě pondělí 9-12 a 12:30 - 17 hod.
Samo sebou nechybí muzejní herna a hlavně hledání medvídkového pokladu... Pokud ho objevíte, s prázdnou neodejdete! Doprovodný program pro rodiny s dětmi se koná v úterý 27. 8.  od 14:30 hod.

Ve středu 31. 7. si nenechte ujít oblíbenou naučnou procházku centrem Mělníka pro rodiny s dětmi Projděte se Mělníkem s kocourkem Švarcíkem.
Putování začíná v 9:30 hod. u muzea.

V sobotu 3. 8. vyrazte na Cinkův statek v Ledčicích na Dny lidové architektury Středočeského kraje. Čekají na Vás komentované prohlídky statku čp. 15 s historicko-národopisnou expozicí a kostela sv. Václava, ukázky lidových řemesel a jarmark regionálních výrobků, stloukání másla, lidové písničky v podání harmonikáře Antonína Zachara, občerstvení a další program...

V sobotu 24. 8. ožije skalní byt ve Lhotce řemesly. Koná se zde komorní jarmark s ukázkou lidových řemesel a komentovanou prohlídkou skalního obydlí. Nebude chybět muzejní stánek a bylinková dílnička...

I letos se muzeum připojí k programu Středočeského kulturního léta. Představení Divadla A. Dvořáka Příbram Figaro pod širým nebem ve Lhotce u Mělníka na hřišti se koná v sobotu 31. 8. od 19.00 hod.
Vstupenky jsou v prodeji v pokladně muzea, ve skalním obydlí ve Lhotce a na místě.

V kavárně a vstupních prostorech na Vás čekají výstava obrazů Jitky Vodolanové Duhové sny a výstava cestopisných fotografií Ivo Drahoráda Route 66.

PŘIPRAVUJEME:
29. 8. vernisáž výstavy Mělník v čase: 750 let města

Děkujeme Vám za přízeň a přejeme Vám krásné letní dny!
Kristýna Frelichová, DiS.
PR a propagace




 

neděle 21. července 2024

Očekávaná kniha je tady ! Mělník slaví 750 let města, 100 let velkého Mělníka a 80 let spoluautora knihy Karla Lojky. To je příjmová rozhlasová bomba ! Poslechněte si, jak na Mělníku zní 500 km vzdálené švýcarské stanice v pásmu FM, které tam končí..

 


Když jsem na sklonku 60. let 20. století prvně usedl do školní lavice, tak jsem samozřejmě zdaleka netušil, že budu jednou číst v měsíčníku Mělnická radnice se zájmem příspěvky bývalého ředitele několika mělnických škol pana Františka Purše, které se jednou dočkají knižního zpracování.

Samozřejmě, že historikové obvykle navštěvují archívy, čerpají ze svých vzpomínek, a pak píší pro veřejnost. Mělník na přelomu milénia nebyl rozhodně nečinným městem a platilo to i pro historii, ale stále tu jakoby něco chybělo. Mělník byl zvláštním městem. Na jedné straně tu vznikl v roce 2004 Mělnický osvětový okrašlovací spolek MOOS, začaly se pořádat i díky takovým sběratelům, jako byl Martin Klihavec výstavy historických pohledů i fotografií. Pořádala se celá řada akcí v rámci Dnů evropského dědictví DED a veřejnosti se buď jednorázově ( opevnění, sklepy, církevní památky), nebo trvale počaly zpřístupňovat první památky a atrakce. Vzpomeňme z těch trvalých například chrámovou věž za účelem vyhlídek, historickou studnu, hradby v Jungmannových sadech, či výletní plavbu.

Mezitím tu došlo kromě občasného publikování sborníku Confluence k dalším aktivitám především mezi členy MOOS a RMM, kdy jsme se dočkali vydání prvních regionálně historicky zaměřených brožur i knih, jakož prvních reprintů historických pohlednic. Psal jsem tu o tom již mnohokrát. Jenže, mělnickému občanovi zajímajícímu se o minulost města kde žije stále něco chybělo a první miniaturní obrázky v prvních knihách o městě i okrese ho uspokojit nemohly.

Ostatně, ti šťastnější, kteří byli ve správnou chvíli na správném místě, tak se dostali různě k materiálům, které měly teprve na veřejnost vstoupit. Jednou to byly pohlednice, jindy fotografie, jindy třeba oskenované knížky profesora Ludvíka Bóhma s neuvěřitelným obsahem informací., a to vše s technikou ruku v ruce třeba i na CD - ROM. Ovšem, Mělník předlouho čekal i na chvíli, kdy se někdo pokusí přijít i s publikací ze současnosti, která bude plná krásných barevných obrázků o našem městě. K tomu došlo až v roce 2014.


Při psaní webu zažijete mnoho věcí. Vzpomínám, že jsem tenkrát propagoval nějaké stránky sběratelky historických pohledů Mělníka, když se tu objevila pro mnohé lidi naprosto neznámá osoba, která přicházela s dalším fb týkajícím se historických pohledů. Tušíte správně, že šlo o pana Karla Lojku, který byl doslova požehnáním pro každého, kdo se zajímá o mělnickou regionální historii, nebo i jen prostě rád objevuje obrazové historické tváře Mělníka v různých časových obdobích.

Vždyť to nejsou jen pohledy z doby, kdy jsme ještě nebyli na světě, ale třeba i ty, které již osobně pamatujeme. Řekněme si na rovinu, že fotoaparát z nás vzal do ruky ve svém životě z různých důvodů leckdo, ale naprostá většina z nás nevěděla, proč fotit nějakou věc, která už třeba ani není hezká a je určena k demolici. To až časem jsme zjistili, že se občas dohadujeme o tom, jak to kde kdysi vlastně vypadalo.

V osobě pana Lojky se skloubilo hned několik důležitých věcí. To, že má někdo fotoaparát a rád něco fotografuje ještě nic neznamená. Je to stejné, jako když budete mít doma auto a bude vám chybět nápad, kam s ním vlastně jet. Jako když budete mít rádio a nebudete vědět, co tam máte vlastně naladit, aby vám to dávalo radost. Tady bylo tedy pro nás dnešní diváky a pamětníky určitým štěstím, že pan Karel Lojka se díky přátelství s panem Františkem Puršem zájmově velmi přiklonil k regionální historii a díky svému povolání navštěvoval místa, kde končil život staveb jednoho období a přicházel život staveb období nového.

Díky tomuto přirozenému spojení  až tří zájmů tak máme v posledních letech možnost obdivovat hodnotná díla, kde nechybí ani ty krásné obrazy v podobě pěkných pohledů a fotografií, které jsou buď starší než my, nebo  z dob našeho mládí, ale rovněž i bohatý historicky zaměřený výklad, který je o to hodnotnější, že oba autoři několika společných knih mají kořeny přímo zde a ten vztah ke svému okolí je pochopitelně osobitější a podstatně hlubší, než kdyby se pokusil něco podobného napsat člověk, který sem třeba jen jednou za čas dojíždí.



Mohlo by se tedy zdát, že jsme u nás na Mělníku díky této šťastné náhodě během několika málo let vše dohnali a mnohá města v krátké době snad i předběhli. Těch knih už je svým objemem požehnaně, zvlášť když k tomu přidám ještě třeba knihy z pera J. Kiliána a pochopitelně dalších autorů. Na druhou stranu je městu 750 let jen jednou, a jak jinak to oslavit, než publikací od těch, kteří svojí aktivitou mají na vzniku knihy největší zásluhu a zároveň i na tom, že má dnes Mělník tolik hodnotných publikací o svém městě.

Nelze přehlížet zásluhu dalších autorů, ale přece jen si pohlednice i fotografie získávají obvykle přízeň nejvyšší, a to neplatí jen pro historii. Máme tu tedy velkou oslavu hned tří výročí. Mělník si to své nejdůležitější připomene historicky 25. listopadu, ale na druhou stranu je přímo symbolické, že ten dle mého názoru zlatý hřeb přichází právě teď v létě, a i když již mnohý Mělničan říká : ,, Kam já tu knihu už jen dám ?", tak jistě cítí, že to bude věčná památka na půlkulaté jubileum, které je pro mnohé z nás ze zákonů přírody a lidského života tím zvlášť důležitým jubileem našeho města posledním.

 Vše podstatné je na pozvánce, ale i tak připomínám, že již tuto sobotu 27. 7. v podvečer v 18 hodin na radničním dvoře přijde vlastně takový zlatý hřeb městského jubilea. Knihu tu můžete rovnou zakoupit, nechat si ji podepsat autory a zároveň popřát panu Lojkovi k životnímu jubileu. Pršet nebude ! Nesmí :-)! 


Salcburk se občas objevuje i na Mělníku. Vzdálenost 300 km.

Lidé mají různé zájmy a někdo jich má i více. Jedním z nich je třeba i dálkový příjem rozhlasu, který má celou řadu dalších kategorií. Oblíbenou kategorií je příjem v nejrozšířenějším pásmu současnosti FM (VKV), který byl v posledních letech díky nové technologii i díky novým přijímačům  rozšířen ještě o kategorii DAB+ ( digitální rozhlas).

Tak nějak platí, že obvykle se nadšenci pro lov vzdálených stanic v pásmu FM vrhnou ještě na relativně mladé DAB+ pásmo, a pak se rádi občas vrací zpět a důvodů je několik. Obě pásma si jsou chováním svým způsobem podobná, ale přeci jen se v mimořádných podmínkách utvoření vrstvy Es ( kolem + 30 °C) nižší kmitočty pásma FM mnohem častěji odráží a způsobují občasný příjem i exotických stanic. Také na pozemní cestě mají delší dosah. Na druhou stranu je poslouchaná stanice v pásmu DAB+ bez jakéhokoliv šumu a při případném poklesu signálu prostě vypadává, nebo přestane hrát úplně.

Navíc máte kanály 5 - 12 (každý A - D  mnohem rychleji proskenované, než poctivě proladěné FM pásmo, kde na některém kmitočtu může hrát i více stanic do sebe. Pokud tedy máte v pásmu DAB+ na nějakém kanále ( například 10A) třeba dva multiplexy, tak si ten požadovaný nějakou zábranou, nebo otevřeným směrem, či směrovou anténou jistě nějak ulovíte, ale v pásmu FM je to ještě mnohem větší lov, protože můžete na nějakém kmitočtu slyšet třeba i čtyři stanice o různé síle.


Chytal jsem u rakouských hranic rakouské, slovenské, naše i maďarské stanice a najednou jsem zjistil, že tu jsou i díky odrazu od vrstvy Es stanice z Turecka. I na to jsou tabulky s mapkou, které vás informují, co vše se dá z čísla vpravo vyčíst. První písmeno, nebo číslice patří státu. Je to tedy malinko komplikovanější, ale srozumitelné.

V tuto chvíli jste právě na tom tak, jako ten rybář, který někde na potoce třpytkuje. Prostě se snažíte dělat s teleskopickou anténou ( a tím i přijímačem) takové pohyby, aby se těch nežádoucích stanic lovec zbavil, a ta vámi vybraná ( a mnohdy vzdálená) byla co nejkvalitnější. Radostí je pak taková síla signálu, když se dokonce načte název stanice ( takzvaná RDS) a stereofonní signál hraje tak, jako místní stanice. To se však bohužel ve změti stanic na kmitočtu vždy nepovede, a pak tedy identifikaci provede audio, které se u vzácných stanic někdy i nahrává.

Většina stanic dává občas vědět, jak se jmenují a stoprocentnost hlášení u těch méně bombastických bývá zpravidla každou půlhodinu. Obvykle však čekáte tak písničku až dvě. Jsou dnes na internetu stránky https://fmscan.org/fmscan_login.php , nyní zaheslované, ale i řada dalších volných, kde se dozvíte, co je v jaké lokalitě možné kde za různých podmínek třeba i naladit. Takový lovec pak zná řadu kmitočtů i stanic z nich vysílajících leckdy z hlavy.

Zajímavá situace nyní vznikla ve Švýcarsku. O ukončení vysílání v pásmu FM ( VKV) se již uvažovalo v řadě zemí, ale obvykle se to odkládá asi tak, jako otázka letního času a funguje oboje, nebo se někde to FM lehce omezí. Důvod je poměrně složitý a je to taková rozhlasová politika, která souvisí v daných státech s poslechovostí stanice i jejím územním pokrytí ( region, nebo kraj, či celorepublikové pokrytí atd.), reklama, sponzorství, technicky zbytečně dražší atd.

Ve Švýcarsku se však již o vypnutí pásma FM relativně nedávno psalo a letos byla vydána zpráva, že tamní FM rozhlas ke konci roku končí. Znamená to, že již budou užívat jen digitální rozhlas v pásmu DAB+ , který se mi také asi před třemi lety podařil naladit, avšak je to mnohem vzácnější, než v FM pásmu. Naši lovci totiž pravidelně léta uváděli, že vysílač Säntis například lze obstojně chytit ( frekvence 101.5 MHz) na Vítkově hrádku i jinde za Lipnem, či na Jindřichohradecku. Relativně nedávno guru lovců FM informoval, že jej zachytil na kopci někde na jihu Středočeského kraje.

Ukazuje se však, že mnozí lovci o svých úlovcích ani leckdy neinformují a liknavě v diskusi sdělí, že to u nich na Náchodsku doma na 19 - prvkovou směrovku uloví leckdy také. Když tedy tak shrnu vše, co ke mně v této oblasti  mediálně doputovalo, tak mám vlastně připraveného slušného sólokapra, protože chytit na dně republiky, jak lze nazvat Polabskou nížinu na teleskop tuto 500 km vzdálenou stanici je krásným nevšedním úlovkem. Navíc v pravý čas, protože za půl roku ta možnost již nebude. Snad by jen bylo pěkné, kdyby to nebylo naposledy a ještě se to povedlo i s RDS, ale i tak již mohu být spokojený.

Jsou stanice, které udělají radost, protože jsou z Balkánu, nebo z Afriky, či z Pyrenejského poloostrova, ale leckterý kolega řekne : ,, Tak co by ne, když je zrovna to štěstí a takto se to odrazí." A pak jsou ty, co nechodí odrazem, ale podmínkami a mají celkem mezi radioamatéry někdy i pro své vzdálenosti zvuk. Takovou legendou je švýcarský vysílač Säntis. Více o něm v odkaze :

https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%A4ntis

A jak to tedy znělo na Mělníku v sobotu v poledne ? 

https://www.youtube.com/watch?v=m__e811rpjc

Pokud máte volno, tak užívejte. Pohodový vstup do dalšího týdne !





středa 17. července 2024

Krásný jednoduchý výlet s relativně brzkým návratem vede k nejjižnějšímu bodu České republiky. České Budějovice vás dnes přivítají již v osm hodin ráno.

 



Když jsem se v roce 2012 ocitl na nejsevernějším místě České republiky ....


.... tak musela nutně přijít myšlenka minimálně na návštěvu zbylých tří podobných pólů ČR.

Od té doby se toho mnoho změnilo. Českou republiku protkaly různé dálkové poutní trasy, které právě v těchto bodech začínají i končí a vznikly o tom nádherné cestopisné a překrásnými obrázky ilustrované propagační publikace, které vám mají s putováními po těchto stezkách pomoci.




Z dnešního hlediska lze již říci, že severní pól ČR v roce 2012 byl provizóriem a návštěva místa nedaleko osady Severní poblíž Lobendavy si jistě zaslouží novou návštěvu, ale v každém případě to vedlo později k zamyšlení, se třeba specializovat i na takováto významná místa naši republiky. K důležitému počinu došlo právě před rokem, kdy jsem se v rámci Jízdenky na léto vypravil k bodu nejvýchodnějšímu, k našemu východnímu( CZ,SK,PL) i západnímu Trojstátí ( Bavorsko, Sasko, ČR), a později již v září i k bodu nejzápadnějšímu naši ČR.






Měli jsme tu díky aktivitě mělnického kronikáře Martina Klihavce tehdy také fotky právě z nejjižnějšího místa ČR, ale tak to jistě nebyl signál k tomu, že když už tam byl Martin a poslal mi fotografie ke zveřejnění, tak že bych tam již já nejel. Naopak to chce člověk osobně zkompletovat, a jak jsem již naznačil, tak nevylučuji návrat i na nejsevernější místo republiky.

Mimochodem, s Martinem Klihavcem to byly občas o dovolenou neuvěřitelné náhody, které jen dokazují, jak je ten svět malý. Vždyť jsme se v Beskydech u sochy Radegasta míjeli snad jen o 24 hodin, podobné to bylo v Táboře, a také v místech, kde se v roce 2022 prohnalo největší tornádo u nás.


Cesta k jižnímu pólu naši republiky není z Mělníka nijak složitá, a to dokonce právě i hromadnou dopravou. Jenom musíte tak asi ve 4 hodiny ráno vstát. Bez oběti to občas nejde. Sice jsem měl zakoupenou Jízdenku na léto a jistě jsem mohl jet již krátce po čtvrté hodině ranní do Všetat, kde bych přesedl na přímý vlak do  Prahy a již někdy v 5.20 hodin bych přijel na hlavní nádraží, ale toto zcela postrádalo pro můj výlet logiku.

Místo toho jsem odjel s pracujícími v 5 hodin ráno přímou linkou číslo 349 do pražského Ládví a nemohl jsem pochopit, jak takto někdo může vůbec, jako sardinka denně dojíždět za prací do Prahy. Ze sezení proti směru jízdy mi vůbec nebylo dobře a bylo to asi z celého dně to nejhorší. Hlavní nádraží v Praze mě tak mohlo přivítat někdy po 5.45 hodin a měl jsem do 6.21 hodin plno času.







Tady ostatně platí přijet s předstihem, protože máte po domácí analýze čas nastoupit do vlaku ve chvíli, kdy je téměř ještě prázdný a podívat se, jaká sedadla jsou v jakém kupé ve stavu rezervace, a která jsou volná. Můj vlak se jmenoval Jižní express a cílovou stanicí bylo rakouské město Linz. Vybral jsem si kupé, kde ze šesti míst měla pouze dvě rezervaci a jedno z nich patřilo mému sousedovi, který mi jako jediný dělal společnost do první stanice, kterou byl v 7.20 hodin Tábor.

Penzista byl velmi příjemný člověk, který si odskočil od podběráku a rybářských prutů ze své chatky u Lužnice poblíž Soběslavi, aby doma v Praze zkontroloval poštovní schránku a podíval se, co dělá byt. Ostatně, není to prvně, co jsem se s tím setkal, že tito lidé žijí přes léto na svých chatách a na zimu pak ve svých pražských domovech.

Z Tábora mi pak ve stejném kupé dělala společnost dáma, která mířila do maďarských  termálních lázní v Györu a pravila, že je to přes Linz a Vídeň lepší. Jen má prý takové trošku trpké vzpomínky na jednu situaci z Vídně, kdy tam vlak nepostačoval kapacitou, cestujících bylo příliš a policie prý se slušnou brutalitou vyhodila každého, kdo neměl místenku a zdráhal se vlak opustit. Zřejmě šlo o povinnou rezervaci.

Mohl bych vynechat řeč o městě České Budějovice, ale vzhledem k tomu, že je to opravdu krásné, vzdálené, krajské i historické město s populární výstavou Země živitelka, tak mě vždy fascinuje, že je tu člověk již ráno v 8 hodin. To v 80. letech 20. století vyjížděl zastávkový vlak z Prahy v 7.30 hodin, a pokud jste nevystoupili někde dříve, tak vězte , že nejdříve tu byl člověk někdy v 11.30 hodin.







Tito chlapci přijeli na kolech od severního pólu ČR přesně podle cyklistických návodů Stezky středozemím, která vede i přes Mělník.


Jürgens  u Švédských šancí.







Náš vlak tedy přijel v 8.58 do stanice Rybník, kde jsem musel přestoupit na již známou lokálku na Lipno a mohl jsem bilancovat fakt, že přes celou republiku jsem měl ve vlaku pouze dva sousedy. V lokálce jste už tak trochu, jako na dávném divokém západě v USA. Když nejedou vodáci, tak je tu plno podnikavých Vietnamců, Korejců i dalších Asiatů. V cílové stanici Vyšší Brod jsem byl asi v 9.27 a již v 10 hodin jsem stanul ve zdejším příjemném info centru.

Městečko to bylo příjemné stejně tak, jako milá  a ochotná obsluha v IC, která mi radila další cestu. Protože jsem chtěl šetřit čas i kilometry, tak jsem šel nejkratší cestu, kterou mi odtud vygenerovala on-line mapa. Část po žluté, pak po cestě na silnici do obce Studánky. Odtud již po modré a koncovka po žluté. Obec Studánky již připomínala typickou obec, kde se čeká na občany z Rakouska a služby tu měly aspoň dvoujazyčné nápisy.

Na modré značce jsem potkal zase jedno odvážné osamocené děvče, které šlo nějakou poutní trasu. Prý vyrazila z domácího Adamova (u Brna), většinu trasy jde sama a na víkendy jdou s ní vždy část trasy nějací kamarádi. U nejjižnějšího bodu však prý žel nebyla, neboť je to mimo trasu a mimo časový harmonogram. Jo, doba je někde úplně jinde :-).

O kus dále potkávám správného mladíka z rakouského Bad Leonfeldenu a odvážně se vrhám do nějaké konzervace. Ostatně, populární hudba, byť i oldies a profláklé hudební stanice OE3, B3, FM4 ... spojuje lidi stejně tak, jako radost z cestování i turistiky. Podařilo se mi ho i nějak rozesmát svým výletem v roce 2015 do Vídně, kdy jsem v horku 35 °C doběhl objednaný autobus 15 minut před odjezdem, když jsem měl v nohách přes 20 km. Pak jsme se rozloučili a ani jsem netušil, že se ještě setkáme na pěší turistické hranici.








Když už jsem dorazil na žlutou značku, tak jsem měl novou společnost z Prahy- Vinoře. Tenhle chlapík do nepohody je prý přes web v kontaktu s partou 60 turistů, ale nikomu se prý na pól dnes zrovna nechtělo :-). To se ví, že se leccos probralo, a i když se vždy někdo najde, kdo by vás vyfotil a není třeba dělat u něčeho selfie, tak dočasný blízký je samozřejmě obvykle prvním osloveným. Ten prý dorazil přes Horní Dvořiště, kam přijede vlak někdy v 11 hodin, ale tato varianta mi přišla zkrátka z několika důvodů ne moc vhodná. Už jen kvůli návštěvě IC, které tam nemají.

Z časových důvodů teď vynechám fakta, která najdete, když budete hledat na netu, ale mnohé je na snímcích i po zvětšení a vynechat nemohu ani odkaz na video, které vám dopřeje okusit atmosféru akce :


. Místo jsme navštívili, pak jsme se s kolegou v zápalu focení a natáčení vidí nějak bez rozloučení rozešli, protože jsem věděl, že hned za hranicí je místo, kde stojí dvě stará děla ( Švédské šance) a obranné postavení připomínající 30 letou válku, a pak přišlo ještě jedno setkání na stejném místě s Jürgensem. Oba jsme již měli na pilno, protože již bylo skoro 14 hodin a já potřeboval jet v 16.30 z Vyššího Brodu domů.

Rychle jsem obešel a zdokumentoval ležení, a pak mě čekalo jít ještě asi 300 metrů do osady Rading. Tady jsem prakticky po novotě zdokumentoval přítomnost rakouských multiplexů v pásmu DAB+ i našich, které tu byly přítomny a k mé radosti tu bylo možné na hranici příjmu na teleskop zachytit na kanálu 12B i tzv. Salzburg - Gaisberg, ze kterého občas přilétne na Mělník signál v podobě FM stanice Rádio Salzburg na frekvenci 94.8 MHz. Samozřejmě by bylo bomba, kdyby tento odtud asi 120 km vzdálený signál jednou rozběhl pohyblivou informační linku displeje rádia v 300 km vzdáleném Mělníku. Vyloučené to není, pokud bude kanál jinak ještě volný a utvoří se z tohoto směru dost dobré podmínky.







Při zpáteční cestě jsem v obci Studánky zjistil, že mám parádní čas, což zrovna nebylo šťastné zjištění, protože mě to hned motivovalo ještě k návštěvě jakési místní křížové cesty. Jenže, jakmile jsem se vydal do neznáma, tak jsem jen a jen kráčel po nekonečné asfaltce, čas běžel a cesta vedla stále do kopce. Při své liknavosti si vyndat a nastartovat mapu v tabletu a jít jen tak po zelené značce, to asi ani dobře dopadnout nemohlo. Využil jsem sice nějakých rad místních kolařů, ale stávalo se z věci drama.

Přijet domů pozdě se mi nechtělo. Naštěstí jsem došel na místo, kde mě žlutá značka směrovala přímo k nádraží ČD, aniž bych musel zacházet do městečka. Ovšem, tohle bylo o hubu. Teče tu nádherná divoká říčka jménem  Menší Vltavice, která vyžaduje spíše pomalou chůzi místy i jejím korytem a plno krásného natáčení a focení. Musel jsem popobíhat, dávat si pozor na pád či výron kotníku, ale i tak se něco hodně málo povedlo. V každém případě bezva vzpomínka i možná nějaká motivace.

Došel jsem asi 12 minut před odjezdem vlakem a setkal se tu s kolegou z Vinoře. Pak už to šlo jak po másle. Někdy v 17 hodin ( 17.06) člověk nastoupil do Jižního expressu z Lince, a až do Prahy mi v kupé dělala společnost jen jedna babička z Prahy, která se prý podle chuti jezdí dívat do Kaplic na cca 8 letého vnoučka, kterého sem prý zrovna dnes z prázdnin z Prahy přivezla. Kde byl kolega z Vinoře ? Prý mu imponuje poslední dobou za nějaký příplatek jezdit 1. třídou, a že to mám někdy také zkusit.

No, aspoň sem si konečně odpočinul od rozhovorů a mohl si užívat okolní krajinu. Praha vás přivítá už v 19.36 hodin a mezi Budějicemi  a Prahou vlak staví již jen v Táboře. Vzhledem k výbornému půlhodinovému taktu v autobusové dopravě jsem jel už ve 20 hodin z Ládví a někdy ve 20.45 jste doma na Mělníku a pěkná noc ještě před vámi.












Tak jsem si to dnes při psaní tohoto článku zase pěkně užil, byť už žádné odměny za články nejsou :-) a příště si dáme něco neuvěřitelného, co tu ještě nebylo. Ani na železnici nemusí vše být tak, jak by si člověk přál, a pak je to tedy opravdu zabíračka na psychiku, žhavení mozkových buněk i internetu, ale i zamyšlení, kde všude se vlastně staly chyby.

Mně pro tuto chvíli nezbývá, než vám poděkovat za přízeň, že články Soutoku čtete. Řada zřejmě místních lidí už na Soutok skoro zapomněla, nebo se od něj odvrátila. Zrovna nedávno jsem navštívil stránky FB historické skupiny, kde si jedna čtenářka posteskla, že nějak nemůže odnikud stáhnout fotografii strážní budky u Liběchova z období 1938 - 1945. Nikdo ji neporadil, přesto že to tu už dávno je a někdo to i ví. Ale, mám radost, že třeba dnes  ukazuje počítadlo přes 500 čtenářů a do toho milionu návštěv je už jen 70 tisíc a celkem to přibývá, i když zrovna nic nepíši. Může si o tom říkat a myslet každý co chce, ale proč bych neměl být za ty statistiky rád ? Tím spíše, že už mi dnes reklamu na články nikdo nedělá. Ale, počítadla se točí, lidé jsou pochopitelně leckdy lehce líní někde něco hledat, a také jsme poněkud zahledění do sebe. Všichni máme své starosti i různé a někdy naopak společné zábavy, což je pro nás všechny tak nějak přirozené.

Hezký den !