neděle 20. října 2024

Říp je místem, které mi vždy dodá radost a energii. Vše přichází po vlnách.

 


Jak vyleze sluníčko a člověk má volno, hned je veseleji. Nicméně si dovolím na úvod aspoň malou kritiku nesouvisející s téma. Jsme v EU, ale ještě jsem neslyšel, že by někdo kritizoval smutný fakt, že je velkým uměním najít na jednotlivých potravinách místo data spotřeby. Zkusím si odpovědět sám. Ještě je pořád dost lidí, kteří nejsou přesvědčení, že dovoz zboží firmou až domů má oproti cestám do okolních supermarketů řadu výhod, tak proč by měl kritizovat někdo zřejmě maličkost.

Nu nic, čeká nás docela zajímavý týden s příjemným prodlouženým svátečním víkendem. Připomínám zde nedávno publikovaný článek s akcemi RMM, kdy už nám prakticky finišuje ten rok oslav města Mělníka ( 750 let města) a od čtvrtka 24.10. tu máme výstavu věnovanou také králi, na jehož odkaz se ohlížíme, když mluvíme o Mělníku, jako o městě. V neposlední řadě nězapomeňte, že ať už se vám to líbí, nebo ne, tak se již příští víkend vrací Středoevropský čas.


Včerejší sobota zdaleka počasím až tak moc ven nelákala, ale víkendové počasí si nevybíráme a auto je také potřeba obvykle o víkendu někam projet. Naštěstí mám hobby, které je občas vhodné i do neslanného nemastného počasí, a když jsem hned v 10 hodin dopoledne obdržel avízo, že v Praze - Hájích a dalších pražských vyvýšených sídlištích dnes pochoduje rakouská hudební stanice OE3 z téměř 300 km vzdáleného vysílače hory Gaisberg u města Salzburg, tak už nebylo vůbec nad čím přemýšlet. Vždyť takovým mým určitým osobním úkolem je, abych zde na Mělníku, nebo na Řípu ulovil multiplex digitálního rozhlasu vysílající právě s povrchu  této 300 km vzdálené kóty. Tak to v současnosti momentálně cítím.

Asi ve 12.15 hodin jsem dorazil pod Říp a znovu jsem si uvědomil, jak magické místo to je. To může mít člověk takovou určitou posmutnělou náladu, která s krátícím se bílým dnem přichazí, a tady do mě vstoupí vždy nějaká taková určitá pozitivní energie. Ta nevelká, ale z našeho směru krásná hora je stále ještě důkazem, že rok má čtyři období a všechna se něčím vyznačují. Vždy je to jiná písnička.




Na jaře se tu stromky krásně zelenají a příchozí alej kvete. V létě vás upoutají zlatavé lány obilí a občas tetelící se vzduch, na podzim pak měnící se barvy listí a zima zahaluje tvář krajiny minimálně do bělavého hávu. Kouzlem Řípu je i jeho určitá osamělost v krajině, která umožňuje krásné pohledy již jen z příjezdových i příchozích tras, natož pak  rozhledů na jeho vrcholových vyhlídkách.


Ve 13 hodin jsem dorazil na vrchol, kde je několik vyhlídek do různých směrů. Obvykle zahajuji v posledních letech na Pražské vyhlídce, odkud je nejen famózní pohled do rovinatého vnitrozemí, ale spatřitelné jsou i některé pražské historické dominanty, na které je však výhodnější užít trédru, nebo vám je přiblíží vhodný fotoaparát. Tentokrát je však viditelnost pouhých nějakých sotva 20 km a s tím se musí návštěvník smířit.

Jsem tu však v dnešním lehce mlhavém dni za zcela jiným účelem a navíc jsem přesvědčený, že aktuální situace je na takovém stupni, že fotografie pohledu do kraje téměř postrádá smysl. Současně mě upoutá na odbočné cestičce jakýsi zdobný látkový výtvor, a tak jdu přímo na místo pro mě asi nejlepší. Za lepšího počasí odtud startují vyznavači záliby zvané paragliding, ale dnes tu je klid. Ostatně, jelikož vyhlídka směřuje do míst, kde by se mělo nacházet město Louny, tak jsem si ji pojmenoval Lounská vyhlídka.







První přichází na řadu mé nejstarší rádio pro lov v nejmladším pásmu DAB+. Sliboval jsem vám tu nedávno opravdový boom na tomto pásmu v České republice, ale situace nemile překvapila nejen mě, ale i samotného guru facebookové skupiny digitálního rádia a novináře Českého rozhlasu Lukáše Poláka. Je sice zajímavé, jak nám po republice ožívají nové vysílače a provozovatelé přeskakují na finální přidělené kanály a zvyšují výkony někdy až na konkrétní jim povolenou hranici, ale už je poněkud mírně k rozčarování to další.

Tedy, hlavně pro nás tady ve Středočeském kraji, kteří oproti zbytku republiky prakticky všechny provozovatele tuzemských multiplexů chytíme, ale stále čekáme na již pokolikáté oddálení termínu spuštění velkého hráče CDG.


Ten by totiž měl být po Českém rozhlasu dalším multiplexem, který by měl být slyšitelný díky svému výkonu na digitální rádio v jakémkoliv domě uvnitř bez nutnosti nějakých antén. U ostatních provozovatelů až dosud záleží na vašem umístění i na faktu, že někteří ani na plný povolený výkon ještě nevysílají. Díky tomu chytí lidé v bytech otočených okny na Prahu třeba i několik provozovatelů jenom s rádiem u těchto oken, a ti kteří je mají naopak třeba otočená k Českému středohoří, tak zase jen u těchto oken mohou přijímat provozovatele Teleko s kopečku Kukla na Litoměřicku.


Někdo si tu dole před velkým stoupáním zaparkoval kočárek.




Ve středu bytu je tedy díky povoleným 20 kW ze Žižkova, či dalším 10 kW z Bukové hory a 10 kW z Černé hory k zachycení stále jen multiplex Českého rozhlasu se svými 17 programy, což je pro zájemce o poslech této technologie často neatraktivní. Mnozí si jistě říkáte, že je vám nějaké rádio ukradené a obejdete se i bez nějakých vymožeností tohoto poslechu, ale když ona je to vše věc minimálně jisté prestiže.

V mnohých státech na západ od nás, se této technologii údajně nebývale daří, jsou tam vytvořeny podmínky pro rozvoj a když to tak vezmeme, tak to trošku snad připomíná i ty naše české rychlodráhy. Vlastně se můžeme ptát, jak dalece je nutné, abychom byli v Brně za hodinu, když tam za tři hodiny dojedeme také a pro někoho to ani moc velký rozdíl není. Spíše se lidem nelíbí drahota a skutečnost, že běžný pasažer se mnohdy nevyzná, jakou jízdenku si vlastně koupit, aby nejel někdy i zbytečně za drahé jízdné.

Ale i já mám rádio spíše jako hračku, než věc k poslechu a fascinují mě ty nevyzpytatelné trasy nejen rozhlasových vln. Z tohoto pohledu mi může být celkem jedno, jaké to zpoždění muxu CDG  bude. Prostě jsem tedy zmonitoroval pásmo, které doznalo po tom našem zemětřesení určitých změn na kanálech, ale jak jsem již psal,tak mě nejvíce zajímal kanál 12B, kde by za velmi dobrých podmínek mohl být k ulovení i multiplex od Salzburku. Ono totiž platí, že pásmo FM se šíří lépe, a tak zdaleka neznamená, že když jde nějaká stanice v FM z tohoto kopce slušně zachycena, že bude uloven i multiplex v pásmu DAB+ .


Výbava na lov. Tentokrát vybalena pouze z části.


Tak se chytají multiplexy, které obsahují stanice k poslechu.


Naše Fiera je nováčkem na poli DABu.



Když mi tedy na kanále 12D při  ručním ladění naskočil dílek, do pěti vteřin dva, a po několika krocích jinam i tři, tak už to bylo napínavé. Čtyři a .... velké zklamání. Na displeji se rozbíhá napis DAB Thueringen. Před několika lety mi tento durynský provozovatel soukromých stanic rozjasnil tvář a jedná se o tak vzácný jev, že na Mělníku se mi to povedlo zatím pouze dvakrát, ale nyní mi moc radosti neudělal. Přeci jen jsem doufal, že se povede Salzburg.

Beru tedy do rukou rádio FM a ladím kmitočty 94.8 , 98.5 a 99 MHz. První patří stanici Rádio Salzburg, druhý Bayernu 3 z vzácného vysokého asi 340 km vzdáleného alpského Wendelsteinu, a třetí stanici Oestereich 3 z Gaisbergu, odkud vysílá i první stanice. Výsledek je však zarážející. Přesto, že jsem výše než na Mělníku, tak je to horší pro lov. Proč ? Inu, na kopcích je těch stanic na jednom kmitočtu ještě více k zachycení a navzájem se pak různě ruší.


300 km vzdálený Sazburg z hory Gaisberg.


OE 3 je převážně hudební stanice vysílající na této frekvenci také z Gaisbergu.


Hudební stanice B3 ( Bayern 3) na alpské frekvenci z hory Wendelstein je také podmínková záležitost.


Nejlepší příjem na Mělníku i Řípu je z bavorského kopce Ochsenkopf ve Smrčinách. I přes téměř 200 km vzdálenost jsou zachycené stanice z něj až v červeném poli, jako stanice pražské.

Fajnšmekři, kteří jsou doma a jsou ochotni investovat i do přenosných směrových antén, tak mají větší naději na úspěch, ale kouzlo tohoto hobby spočívá také vtom, že někdy jen na ten obyčejný teleskop v rádiu při dobrém natočení a vyhledání správného místa v terénu uspěje. Sice slabším signálem a někdy i bez RDS i vyhledáváním vhodné terénní parkety, ale uspěje. Uspěl jsem tedy i já, ale podívejte se, proč to bylo tak problémové.

Toto jsou ti hlaví konkurenti bránící úspěchu : 94.8 MHz Salzburg vs. Rádio Relax, vysílač Louny. Ten máme u nás za Řípem. 98.5 B3 Wendelstein vs. Country rádio z vysílače Jesenice u Rakovníka. Takový místní bubláček, který na Mělníku spíše supluje silná  Cro -Vltava, ale tady nedala alpskému vysílači právo na RDS, byť vše ostatní bylo jako místní stanice. Bayern 3 tu prostě šel jedna báseň. Poslední vyhlášený král těchto 300 km vzdálených alpských dálek je OE3 z Gaisbergu u Salzburku na 99 MHz. Ten se mi dařil lovit relativně nejlépe a i on dokázal zapsat RDS.


Pohled k domovu z Pražské vyhlídky.









Mezi dálky lze počítat i stanici Bayern 24 na 105.3 MHz, která hrála z 318 km vzdáleného Kreuzbergu na hranici s Hesenskem. Blíží se mlhy, na které se mi příznivci dálkového rozhlasového příjmu svým způsobem těšíme, protože mnohdy přináší neuvěřitelné záchyty, ale to je budoucnost. Měl jsem pro pásmo DAB+ sebou ještě směrovou anténu, ale ta jen vylepšila již zachycené signály muxů. Času bylo v krátkém dni tak málo, že jsem se tentokrát nedostal snad prvně ani na druhou stranu kopce.

 Inu, výzkum je výzkum a ačkoliv je známo, že opravdové dálky také často přichází nad ránem, tak pořád žije ta myšlenka, že se podmínky kdykoliv zlepší, a když ne zrovna od Alp, tak třeba od Rýna. Ostatně, s novým FM rádiem, které je považováno za nejlepší rádio 21. století pro radioamatéry mám na Řípu ještě na zapád od Bavorska co lovit. Ostatně, doufám, že v mlhách již budu úspěšnější z domácího Mělníka.



Pohodový vstup do 43. týdne roku.













neděle 6. října 2024

Víte, co je to NRPD ? Další nařízení zákoníku práce pro zaměstnance. Výstava Exotika 2024 podrobně. Listopadové výstavy v Lysé nad Labem patří k nejpopulárnějším. Pocta Karlu Horňákovi, aneb akce ve Mšeně. Spolana -opět reklama na bilboardu.

 

Přátelé, je to hlavně naše starší generace, která je zatížena minulostí a leckteré věci bere tak, jako útok na naši svobodu. Vždyť jsme byli celé mládí zvyklí si vybírat dovolenou podle našich potřeb i zájmů a nikdo si nedovedl představit, že se tímto budeme vůbec někdy zabývat.

Jenže se stalo a jen moje lenost mi brání pátrat v letopočtech, kdy prvně nám vláda, která se nikdy netajila podporou podnikatelského sektoru nařídila zákonem, že o polovině dovolené vám může rozhodovat zaměstnavatel. To má pochopitelně svá opodstatnění a nemusí se to někdy zaměstnancům líbit, ale tak to zkrátka platí.

Pak uplynulo zase několik let, když toto bylo rozšířeno na celou dovolenou. Zdálo se, že už nic není třeba řešit, ale kdo si to myslel, tak se mýlil. Ještě nedávno platilo, že když pro vás neměl zaměstnavatel práci, tak měl dvě možnosti. Buď vám našel práci náhradní, kterou jste třeba ještě nikdy ani nedělali, nebo vás mohl poslat domů s tím, že dostanete 60 % platu. Ve skutečnosti je to mnohem širší a  například některé firmy ještě půjčí zaměstnance třeba i jinam, ale pojďme dále.

To se rozumí, že taková rozhodnutí vyvolávají různorodé reakce. Někdo je nadšený, když má například díky tomu nejlépe třídenní víkend, třeba si i více užije mladé rodiny a přijde tím spíše zvlášť v pěkném počasí nějaký výlet. Druhá věc je samozřejmě ta, jak reágují ti, kteří jsou dočasně nuceni pozměnit svoji pracovní náplň, nebo snad i splácejí někde nějaké pohledávky a mohou mít tak starost navíc.

A tak se opět tiše upravil zákoník práce, aniž by to média nějak rozmazávala, neboť ono je dost problémů už jenom kolem věku odchodu do řádného důchodu. Lidé, kteří tyto věci rozhodují od stolu ještě pořád nepochopili, že podle fyzické námahy, kterou někteří zaměstnanci vykonávají v továrnách, nebo ve stavebnictví, jich je už valná část ve věku pře 50 let skrytými invalidy s občasnými zdravotními problémy a někdy je i třeba část té jejich práce nahradit nasazením těch natěšených, mladých a zdravých lidí, co mají k neduhům stáří ještě pořádně daleko.

Ale, vraťme se k poslednímu nápadu mocných. Nastudovat to můžete samozřejmě třeba tady na

 ... https://www.alveno.cz/blog/nerovnomerne-rozvrzena-pracovni-doba-pravidla-pro-rok-2024

https://www.kurzy.cz/zakony/262-2006-zakonik-prace/paragraf-78/

Už ve škole mě učili, že důležité je dělat si ze všeho výpisky o tom podstatném. Jen tak si člověk udělá ve věcech rychle jasno. Prostě tedy platí, že když ta práce není, tak vás může zaměstnavatel poslat na 8, 16 hodin domů, případně i na několik dnů domů, a až bude nárůst práce, tak to k nějakému termínu ( cca půl roku) dle vlastního rozvržení sil a motivace nadděláte. Je tedy jedno, zda to budou nějaké desetihodinové směny, zda obětujete soboty, či i nějakou neděli, nebo sáhnete po dovolené, pokud ji máte. Tak i taková je dnešní pracovní doba, která se může někde některých zaměstnanců dotknout, když zrovna nebude někde takzvaně lidově do čeho dloubnout.

Ale, pojďme již k příjemnějším věcem




Program v Lysé nad Labem mě vždy zajímá, ač tam zatím ještě nejezdím. Včera mě dostalo, když jedna Číňanka v televizi prohlásila, že si myslela, jak už bude brzy v penzi cestovat a oni jim ženám to prý zřejmě prodlouží na 58 let :-). Pak byl na netu článek o Kanaďance, která píše, jak se jí bezvadně v penzi cestuje po světě, když je sama a nemusí se s nikým dohadovat.

Strhlo to obrovskou diskusi pod článkem, kde kdosi napsal, že  u nás se bude chodit z práce rovnou do truhly. Mě ale zarazilo, že vůbec nikdo nezmiňuje cestování třeba i jen poblíž, nebo po naši krásné ČR a každý srovnává hned  to cestování po zahraničí u nás a jinde. Tak tedy, pojďme na program v Lysé nad Labem.




Přehled výstav v měsíci listopadu.


Také Mšeno jsem tu vždy dával a tentokrát tu máme akci, která vzpomíná na známého sbormistra Karla Horňáka, kterého dobře známe i u nás na Mělníku. Vždyť nejednu naši ratolest vedl ke sborovému zpěvu, že ? Takové vzpomínky samozřejmě zůstávají v nitru těch, kteří s tím vším přišli nějak do styku.



A co si dáme dnes na závěr ? Tak opět vzpomínka na to, jak naše vlády podceňovaly učňovské školství. Prý leckteré profese nikdo z mladých dělat nechce a máme na mnoho prací přece emigranty z Východu a z Balkánu. To už se říká mnoho let nazpět. Jestli ona není ta pravda trošku jinde ? Tihle mladí už vědí od těch starších i od rodičů, že pokud budou například jen zaměstnanci někde na stavbě pod nějakou firmou, tak mohou zapomenout na záliby, protože když je práce, tak je třeba dělat i do večera.

To už si samozřejmě každý rozmyslí.  Zakládat živnost není jednoduché a mnohdy je výhodnější si za včasu zajít na zkušenou třeba i do zahraničí,kde uplatníte ze školy naučený jazyk, slušně si vyděláte a získáte určitý rozhled.  Ostatně, sami mnozí víte, že čím jste starší, tak už nevidíte jen pozlátka různých profesí a snad i dobrodružství, jako mladý člověk s životem před sebou, ale i problémy, nebo dokonce negativa, ke kterým může dojít. A tak se snad ani nelze divit, že dnes máme neskutečné množství různých politologů a specialistů na kultůru třeba i jednotlivých států přední Asie ... a .... prostě profese, které nás doma nikoho živit nebudou.

Pohodový vstup do dalšího týdne !







pátek 4. října 2024

Říjen v muzeu - Král železný a zlatý, Den Středočeského kraje, Festival ptactva. Letos přijede koncem listopadu po letech do Mělníka legionářský vlak.

 


Začátek měsíce patří obvykle příspěvkům z muzea RMM a nejinak je tomu i dnes. Ostatně, strávil jsem nedávné, téměř  celé popracovní středeční odpoledne článkem o vernisáži Mělnického okrašlovacího a osvětového spolku, tak se teď docela rád nechám seznámit s nějakými připravovanými aktivitami. Aby to nebylo dnes vše jenom z muzea, tak tu mám zase jednu zajímavost, která se díky rychlosti plynutí času stane brzy také aktuální. Ve dnech 26.11. - 1.12. 2024 navštíví naše město po letech opět legionářský vlak. Nevím, zda to nějak souvisí s významným výročím města, ale je to zkrátka tak.

👑Říjen v muzeu - Král železný a zlatý, Den Středočeského kraje...

Vážení a milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,

Srdečně Vás zveme do mělnického muzea v říjnu. Ve čtvrtek 24. 10. v 17:00 hod. si nenechte ujít zahájení výstavy Král železný a zlatý s rytířským překvapením v malém sále muzea.

Výstavu pořádá muzeum k poctě Přemysla Otakara II. v rámci oslav 750 let města Mělník ve spolupráci se skupinami historického šermu Rytíři Mělničtí a Ordo Military. Uvidíte kostýmy a rekvizity z natáčení historického filmu Zbojník včetně repliky pozlacené helmice a varkoče Přemysla Otakara, ve kterých padl v bitvě na Moravském poli…
Doprovodný program a promítání filmu Zbojník připravujeme na 28. 10. v rámci programu Dne Středočeského kraje!

 

Již tuto sobotu 5. 10. můžete vyrazit na tradiční ornitologickou vycházku s ukázkou odchytu a kroužkování ptactva. Festival ptactva začíná v 8:00 před muzeem.

 

NENECHTE SI UJÍT DALŠÍ PODZIMNÍ AKCE:

Středa 16. 10. Březomilné houby - mykologická přednáška v muzejní kavárně od 17:00 hod. Přednáší Jaroslav Malý.

Pondělí - státní svátek 28. 10. Den Středočeského kraje - komentované prohlídky výstavy Mělník v čase: 750 let města s historikem Mgr. Lukášem Snopkem, promítání historického filmu Zbojník a setkání s jeho aktéry na výstavě Král železný a zlatý...

 

Výstava Mělník v čase: 750 let města je pro Vás otevřena denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17 hod.

V kavárně a vstupních prostorech muzea na Vás čekají výstava fotografií Ladislava Záruby Mělnické inspirace a výstava k výročí 50. let od založení mělnické Základní školy Jindřicha Matiegky.

 

Těšíme se na setkání s Vámi v muzeu!



Kdy: 25. 10. – 25. 11. 2024, vernisáž 24. 10. od 17:00 hodin

Kde: Regionální muzeum Mělník – malý sál

Do Mělníka dorazí Král železný a zlatý!

Ve čtvrtek 24. října bude v Regionálním muzeu Mělník zahájena výstava k poctě Přemysla Otakara II. v rámci oslav 750 let města Mělník. Nejedná se však o prezentaci předmětů z depozitáře ani historických faktů k této významné osobnosti českých dějin, výstava bude populárně naučná. Proběhne totiž ve spolupráci se skupinami historického šermu Rytíři Mělničtí a Ordo Military a příběh vladaře přezdívaného král železný a zlatý a jeho dobu představí prostřednictvím kostýmů a rekvizit z natáčení historického filmu Zbojník, režiséra Leoše Kastnera. Nezávislý snímek, který se podle kritiků může směle rovnat s velkofilmem Jan Žižka Petra Jákla, budou mít návštěvníci možnost i shlédnout, a to v rámci doprovodného programu 28. 10. přímo v sále muzea. Příběh, který pojednává o postavě Oldřicha ze Sukořína, syna Držky z Roupova, který se vrací po sedmi letech z deváté křížové výpravy, se odehrává v roce 1278 na jižním Plzeňsku, tedy v období aktivity Braniborů v českých zemích. Na tvorbě spolupracovali například historik profesor Josef Žemlička, odborník na dobové kostýmy Vojtěch Vrobel či plzeňská Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara.

Vystavena bude věrná replika pozlacené helmice s orlími pery a varkoče Přemysla Otakara, ve kterých padl v bitvě na Moravském poli. Návštěvníci budou moci obdivovat repliky zbraní či dokonce historickou válečnou polní kuchyni.

Vernisáž s rytířským překvapením se koná ve čtvrtek 24. 10. 2024 od 17:00 hod. v malém sále muzea.

Doprovodný program s promítáním filmu Zbojník se koná 28. 10. v rámci Dne Středočeského kraje. Účastníci se mohou těšit na setkání se členy skupiny historického šermu Ordo militari - aktéry historického filmu Zbojník a komentovanou prohlídku výstavy. Nejen děti budou mít možnost si kopie středověkých kostýmů a zbraní vyzkoušet. Od 16:00 hodin se pak výstavní sál promění na domácí kino, ve kterém si diváci užijí film s jedinečnou atmosférou obklopeni kostýmy a rekvizitami z natáčení.

-RMM-





Pohodový víkend!

středa 2. října 2024

Vernisáží výstavy 20 let Mělnického osvětového a okrašlovacího spolku MOOS začala v oslavné atmosféře rekapitulace mnoha neuvěřitelných let činnosti. Svatohavelské posvícení se blíží.

 


Jakmile začnete dělat něco, co nekončí ve vašem soukromí, tak to stojí spoustu času a mnohdy i množství otázek, o nichž nemá veřejnost leckdy ani potuchy. Dostal jsem jednou kdysi dávno třeba otázku od známého člověka : ,, Máš za potřebí se nechat kritizovat, ztrácet čas nad něčím, co třeba ani nikdo neocení, když za to nedostaneš ani zaplaceno ?" Jindy za mnou zase přišel jiný člověk celý rozzářený, jakou úžasnou novinu psali v novinách a neměl ani tušení, že už jsem o věci na webu informoval  o měsíc dříve. Konečně, nebývá vyjímkou, že se někde probírá něco, co je třeba i někdy již dávno napsáno na Soutoku, nebo se na některé věci ani nevzpomene a téma je jen na Soutoku.

Jako každý člověk se nad tím vším někdy zamýšlím, snažím se o jistou rekapitulaci i různé závěry a zatím musím říci, že právě to psaní tady mě leckdy dostalo do situací, které se nesmazatelně zapsaly do mé mysli a mám na co často v dobrém vzpomínat. Takovým mým velmi častým souputníkem byl až do dnešních dnů právě Mělnický okrašlovací spolek MOOS. Zejména pozvánky do středověkých sklepů našeho města mě vždy oslovily a vždy jsem si tu návštěvu objektu i setkání se členy spolku příjemně užil.


Je takovým roztomilým pravidlem, že kdykoliv mě napadne, že bych se mohl jít podívat na nějakou snad někdy i nepříliš masovou, nebo málo propagovanou  akci v našem městě, tak i kdybych měl smůlu a nezahlédl tam žádné známé tvaře, tak tam téměř zcela jistě potkám našeho kronikáře, předsedu spolku MOOS a v současnosti i místostarostu pana Martina Klihavce. 

Práce samozvaného reportéra Soutoku, jak mě kdosi kdysi nazval, mi zejména v minulém uplynulém desetiletí přinesla plno milých i nevšedních zážitků z nejrůznějších akcí v Mělníku i mimo něj, ale vraťme se zpět k MOOS. Tady mám například jednu veselou vzpomínku na smutné covidové dny, kdy mi bylo nabídnuto pořadatelství při jednom podzimním Dnu otevřených dveří na viniční usedlosti Turbovice.


Až do té doby se podobné události odehrávaly na malé ploše mělnického centra, ale akce Turbovice si vyžadovala tročku větší organizaci. Mimořádně početná skupina organizátorů, či členů MOOS, se sešla již jen několik minut před oficiálním otevřením pro veřejnost, Martin Klihavec nás v rychlosti seznámil s tím, co asi máme o  usedlosti vyprávět, ale především se to týkalo pracoviště u lisu.  Tady bylo třeba veřejnosti vysvětlit celý technologický proces.

Dopadlo to poměrně vesele. Na prvním pracovišti ve sklepích bylo spíše důležité upozornit návštěvníky na nebezpečná místa, kde bylo možné přijít k úrazu a zbylá iniciativa byla na každém průvodci. Mohli jste říci nějaká historická data, nebo se zeptat návštěvníků, odkud že k nám dorazili, ale jak hodinka šla, tak to věčné putování po schodech vedlo i k zadýchávání se.


Pracoviště u lisu bylo sice pohodlnější, ale zase náročnější na vysvětlení technologie. Oni totiž existují lidé, kteří o některých věcech něco vědí, více se ptají. mají něco nastudováno a uspokojit je po rychlokurzu není vždy snadné, neli nemožné. Většina návštěvníků však cení fakt, že se mohla podívat na jinak nepřístupné místo, a tak to nakonec obvykle vždy dobře dopadne, potěší samozřejmě dobrá návštěvnost a všichni si tak nějak odnesou určitý zážitek.

Takže mě vlastně role jakéhosi samostatného reportéra dostala do různých situací a zatímco někdy šlo o návštěvu jen jedné akce, tak jindy se toho povedlo během jednoho dne i více a měl jsem pak ještě samozřejmě radost z vlastního vkládání fotografií a vymýšlení textu, který chce mnohdy vše podat pod jiným úhlem, než by byla klasická reportáž.


K návštěvě vernisáže jsem tedy měl celou řadu důvodů. Věděl jsem, že zde potkám celou řadu tváří, která má mé sympatie a zaslouží si poděkování i určitou úctu za práci, kterou pro veřejnost dělá. Měl jsem možnost opět vidět více než dobrou řečnickou práci v podání těch nejpovolanějších a v neposlední řadě se přiznám, že jsem vyplnil další bílé místo mapy svého života.

Tím chci říci, že se občas dívám na některé stavby nejen v našem městě tak, že mohu konstatovat dokonce i návštěvu jejich interieru, což je často potěšující. Je přitom jedno, zda jde o zámek, větrný, či vodní mlýn, historický včelín, historický sklep, nějakou restauraci, nebo třeba i okresní archiv.


Martin zdokumentoval prakticky celých těch 20 let činnosti spolku a poukázal i na to, že to vůbec není tak samozřejmé, jak si většina nezůčastněných lidí myslí. Místopředsedkyně Aida Líhová - Legnerová například přišla s nápadem, aby spolek pracoval na drobných výrobcích, které mohou naše město presentovat například v Turistickém informačním centru Mělník a inspiraci čerpala například v minulosti, kdy jsme tu měli takové období, kdy nebyla nouze o různé odznaky a zmiňme i podnikové odznaky firem v našem městě k různým výročím.

Martin zase vysvětloval, že bez dotací od města by něco takového bylo nemyslitelné. Takový turistický odznak Mělníka na hůl by výrobně vyšel například až na 200 Kč a běžný turista je ochotný za takový odznak zaplatit nejvýše 50 Kč. Sám pak přišel například s vystřihovánkami významných staveb v Mělníku, o které je prý slušná zájem, nebo s covidovou naučnou hrou pro děti o našem městě. Já jen prozradím, že Martin má to lepení papírových vystřihovánek tak rád, že zájem byl i v jiných městech, ale to jen na okraj.


To je skutečně obrovská paleta předmětů, která tu za ta léta vyrostla. Od všelijakých pohlednic, přes betlémy, reprinty historických pohlednic, až po další předměty. Nebýt MOOS, tak si snad ani nikdo nevzpoměl, že cukrovar máme na Mělníku nyní již více než 150 let, byť jen balírnu a je skutečně obdivuhodné, že se našel někdo, kdo si dovolil zajít do samotné firmy je požádat, zda bynebyli ochotní k tomuto výročí vyrobit nějaké homole, nebo okrasné kostky, které měly připomenout minulost.

Na mě to tehdy skutečně velmi zapůsobilo, protože všichni jsme jednou byli dětmi a vzhledem k tomu, že nejen můj strýc v tomto podniku kdysi pracoval, tak si tyto velmi podobné homole pamatuji z vitríny skříňky u mé milé babičky. Za těch 20 let se toho stalo v MOOS opravdu hodně. Sám vzpomínám na chvíle, kdy jsme v začátcích činnosti spolku po roce 2004 navštívili významná místa městského opevnění, prvně středověké sklepy, zpřístupnění chrámové věže v roce 2007 za účelem rozhledu, nebo první cestu ke středověké studni, nejširší v Čechách v roce 2008.


Martin pak vzpomínal a děkoval všem, kteří obvykle pod hlavičkou MOOS během těch 20 let něco udělali. Já ta jména znám, ale nedovoluji si je vyslovit, protože bych mohl na někoho významného zapomenout, a to si vážně nedovolím. Někteří se na nás dívají snad z jiné dimenze, jiní jsou i dále činní, ale nejsou již členy spolku a mnoho dalších lidí i dnes potkávám na akcích i mimo ně. Ostatně, dovolím si zde dát odkaz na článek pana Karla Lojky, který ta jména uvádí, a jako člověk podstatně specializující se na dění u nás i historii je k tomu povolanější.


Osobně bych ještě poukázal, že kromě nejrůznějších materiálů od členů MOOS, které se dostaly k veřejnosti je pak třeba zmínit, že tu je, nebo i byla řada autorů, kteří nebyli členy MOOS, a také napsali plno knih o Mělníku. Skutečně, Mělník má teď neskutečné množství knih a nejsou to jen ty poslední z pera Martina Klihavce a Karla Lojky, ale i od mnoha předchůdců. Vždyť třeba jenom kniha s názvem Mělník, kde je jako hlavní autor uváděn bývalý historik mělnického muzea pan Jan Kilián obsahuje několik kapitol zaměřených na různá období od různých autorů.


Nicméně, oko čtenáře nejvíce přitahují kvalitní ,velké a pokud možno barevné obrázky, kterých jsme se dočkali opravdu až v posledních letech díky aktivitě Martina, byť samozřejmě třeba veduty z knihy

Mělnická kronika Jana Josefa Albrechta ze sklonku baroka

 mají také svoji hodnotu.

Dalo by se prostě děkovat leckomu a jsem rád, že jsem měl možnost podstatnou část těch knih o našem městě prohlédnout, přečís je a dívají se na mě z  knihovny.Čest jejich tvůrcům. Nicméně, rozhodně nelze říci, že bych tou regionální historii nějak zvlášť žil a web Soutoku vlastně poodhaluje různorodost mých zájmů.

O to více mám radost, že si Martin Klihavec na vernisáži vzpoměl také na moji maličkost, jakož na takové určité médium podpory aktivity MOOSu a přiznám se, že mě to až zaskočilo. Ta radost je tuplovaná, protože jsem zaslechl jistý příslib, že snad budou začátkem příštího roku zase nějaké sklepy na programu, což se vždy pěkně poslouchá.


V některých věcech prostě vidíme tu aktivitu stejně. Martine, děkuji ! Když tak přemýšlím, jak uzavřít tento článek, tak mě napadá jediné. Jubilantům se sluší popřát, přejme jim samé úspěšné i radostné nápady a doufejme, že s MOOS prožijeme v našem městě ještě plno milých chvil.

Než si prohlédnete zbytek fotogalerie, tak bych vás rád upozornil na 12. říjen, kdy naši městští sousedé v Liběchově pořádají po roce opět Svatohavelské posvícení. Donesla se mi taková samozřejmě neoficiální informace, že na akci možná půjde o poslední vystoupení skupiny Claymore. Mimochodem, věděli jste, že také existuje akce s názvem Noc vědců, která se konala 27. září v pátek a jíž se také pravidelně účastní výzkumný ústav v Liběchově ?