květen 2006
V červnu 2025 jsem si uvědomil, jak moc je ohrožen i zapomenut můj první web, na kterém jsem tvořil v letech 2007 - 2010 a začal jsem tu vydávat seriál s názvem,, Střípky z dění na Mělníku," kde jsem se ještě pokoušel zachránit některé články, které ještě zachránit šly. K některým jsem se již nedostal. Sice jsem ty články zachraňoval již dávno předtím a po různu je někam ukládal, ale tyto šlo ještě textově snadno okopírovat přímo z webu a patřičně je umístit mezi předem zadané a ve správném pořadí umístěné obrázky. Tak se zrodilo šest dílů otevřeného seriálu, který vás zavedl k těmto téma :
Trošku z kultury let 2008 a 2009. Oslavy 110 let trati Mělník - Mšeno- Dolní Cetno. Mělnické vinobraní v roce 2007. Speciál k zpřístupnění středověké studny v roce 2008. Veřejný návrh revitalizace historického středu města.
Pak jsem si uvědomil, že dnešní technika kráčí mílovými kroky vpřed a dnešní flash- karty jsou schopny pojmout takové množství dat, že je na ně lepší kopírovat i fotografie ze začátku milenia na různých CD. Přitom jsem si uvědomil, že vlastně řadu fotografií jsem nikdy nepublikoval a Soutok vždy razil myšlenku, že je přínosnější se o některé fotografie podělit, než je zbytečně nechávat v soukromí, kde by zkrátka zanikly. Však se také říká, že sdílená radost je dvojnásobná radost.
A tak se zrodil seriál,, Z vlastního archivu", který vás v prvním až třetím díle zavedl do roku 2005, kdy se nám tu zrodily do té doby nevídané akce.Podívali jsme se prvně do Pražské brány, Vodárenské věže i na Baštu v Jungmannových sadech a rozhlédli se z nich do kraje. Druhý díl patřil stejnému zážitku ohledně naši hlavní nejvyšší dominanty města, kde jsme se setkali navíc i s téma mělnické zvony a můžete si je i poslechnout. Třetí díl patřil první veřejné návštěvě středověkých sklepů, kam se moje generace nemohla do té doby běžně dostat a platí to dodnes.
Jednině vyjímečná aktivita současného místostarosty města a předsedy MOOS i kronikáře města v jedné osobě pana Martina Klihavce toto aspoň občas umožňuje. Zatím v posledním dílu jsem vám představil vytažení stromu ze řeky Labe během březnové povodně ve stejném roce. Přesto už jsem kalkuloval s téma, které jsem si nakonec nechal na tento čas a dospěl jsem k němu současně i v knize, kterou nyní čtu. I pro mě je téma mělnický cukrovar z nejrůznějších osobních důvodů velké téma.
Přemýšlel jsem dnes, zda ten velmi sledovaný článek, kterému dával zlatou korunu inženýr Jan Jáchymstál byl skutečně první, ale nebyl. Asi jako první mohl být nějaký zapomenutý článek, nebo zmínka .
Snad to vše začalo zcela nevinně, kdy mi nešlo ani tak o cukrovar, jako o reklamu na historické pohledy Mělníka. Objevila se tehdy paní, která disponovala na internetu kolekcí historických pohlednic Mělníka, a která mě motivovala jednou pohlednicí k tomuto téma .Paní sběratelka se jmenovala Petra Nápravníková a můj příspěvek vznikl 13. ledna 2015.
Motivován fotografií cukrovaru se třemi komíny i s neobvyklými pohledy na něj, tak přicházím odvážně již za pouhé čtyři dny s lehkovážným článkem, který má k dnešku 1 970 shlédnutí a jeho duší je již zesnulý ing. Jan Jáchymstál. Nic nemůže jeho osobu popsat lépe, než jeho komentáře na Soutoku k téma cukrovar a železnice.Článek se jmenoval ,, Malé povídání o mělnickém cukrovaru a vzpomínka na rok, kdy kolem nás stále něco hořelo.
Ačkoliv šlo občas o ostré diskuse a ne každému, kdo ho znal byl pán zrovna sympatický, jak jsem poměrně brzy zjistil, tak jsem jeho úžasné znalosti ocenil a jeho smysl pro odborné vyjadřování mě motivoval. Sice mi později mnoho lidí řeklo, že je jim zcela jedno, jestli je něco oblouk, nebo zatáčka, ale když on se na železnici používá výraz oblouk a slovo zatáčka tahá některé odborníky a železničáře za uši.
Jeho úžasné znalosti o cukrovaru tedy článek neskutečně povýšily, ale hlavně tam je jedna věc, kterou vám mimochodem nenabídne ani žádný historik a chyba to není. Protože byl v cukrovaru, ale především i v železnici tak zainteresovaný, tak měl tuším přehled dokonce o délce i počtu kolejí a výhybek. Musel bych si ty rozhovory znovu přečíst. Vlastně je to asi tak, jako když já si pamatoval od dětských let, z jakých čísel autobusových stanovišť ve Fibichově ulici a v ulici 28. října kam které linky jezdily a ještě to mám v hlavě celkem dodnes, byť je vše sepsáno v seriálu z roku 2011, který popisuje hromadnou dopravu ve městě i pod ním.
Snad abych se z fantastické role moderátora vrátil do zajetých zvyklostí, tak už za dva dny přichází článek ,, Takto skonal vysoký komín cukrovaru ...
Podle informací, které se mi tehdy dostaly od pana Klihavce, byl komín mělnického cukrovaru ubouráván postupně v termínu od 23. srpna do 1. listopadu 2008.
Ubourávat se začalo ručně a suť se házela do komína. Když byl komín ubourán do poloviny, byl již plný suti a zkázu komínu nakonec dokončila motorizovaná pozemní technika.
Ubourávat se začalo ručně a suť se házela do komína. Když byl komín ubourán do poloviny, byl již plný suti a zkázu komínu nakonec dokončila motorizovaná pozemní technika.
Fotografie mi tehdy Martin poskytl pro můj článek a já to sem vyjímečně připojuji, aby měl čenář vše pěkně pohromadě. Zničení cukrovarského komínu jsem tedy sice osobně propásl, ale na druhou stranu jsem si to plně vynahradil při demolici komínu elektrárny EMĚ. Sice to tu někde je a snad dokonce k tomu bourání cukrovaru jsem tu také již našel článek, ale proč si to nyní při četbě knihy Velký Mělník II zde obrazově vše nepřipomenout?
Mimochodem, již teď je tu mimo jiné nápad na obrázky z demolice komínu EMĚ a dokonce se rozhlédneme i s lávky pro pěší, která je dnes pro přechod uzavřena zamykajícícími se dveřmi a je součástí horkovodu u obce Dolní Beřkovice. Tedy, také půjde vlastně o dnes již vzácné pohledy, ačkoliv je nutno dodat, že díky dronům už to zase někdo za vzácnost považovat nebude.Některé dnes nejsou drahé, jejich provoz nevyžaduje velké nároky ( prý jakási interaktivní mapa na netu, kde se zadává čas a místo, kde budete létat - existuje povolená přidělená výška pohybu v metrech nad zemí).
Ano, mám ten článek dokonce tady a šlo to prostě po sobě ....
Když se boural mělnický cukrovar ... Inu, je to už zase 10 let, co jsem tu uvedl tyto články s barevnými fotografiemi, které jsou téměř opomenuty.Ono je tady těch budovatelských článků požehnaně. Níže máte odkazy na časy, kdy se u nás začal první etapou budovat obchvat. Dnes již neuvěřitelné záběry, a to jsem vybral namátkou dva, byť se prováděla ihned téměř současně i rekonstrukce Pražské ulice, kterou tu mám také v dalším článku v roletě.
Mimochodem, na obrázku níže máte pro představu přehled, na co se tak asi dívali Češi v posledním týdnu :
To je tedy pro dnešek vše a nechť vás fotogalerie potěší. Ačkoliv, v tomto případě je to svým způsobem smutná podívaná, konec jedné velké éry, byť tu máme na druhou stranu zase čisté ulice bez náklaďáků s řepou. Na všem se snaží člověk najít aspoň nějaké pozitivum, byť je to občas pro někoho těžké. Hezké svátky !
Tak skonal jeden ze dvou vysokých komínů mělnického cukrovar ( 23..srpna - 1. listopadu 2008).
První fáze.
Ubourána přibližně polovina více než 60 metrů vysokého komína.
Od listopadu 2008 má mělnický cukrovar již jen jeden komín.
Ať již jedete na kole po cyklostezce, nebo jste součástí silniční dopravy, či jen putujete pěšky někde v blízkosti továrny, tak díky komínu tu máte nejen kvalitní orientační bod, ale i kus života a romantiky.
Když se podíváte z Pražské ulice na areál mělnického cukrovaru, tak zcela vpravo nad srázem k řece Labi spatříte dosud stojící, ale již zřejmě zdevastovanou budovu bývalých dílen SOU ( Střední odborné účiliště) Pražských cukrovarů v Mělníku. Budova dílen pro učně v průběhu 80. let 20. století ztratila svoji funkci, protože došlo k vybudování nových dílen přímo u nejstarší budovy školního areálu v sousedství benzinové pumpy pod hotelem Ludmila. Dílny u cesty vedoucí k hotelu Ludmila byly postupně od staré budovy rozšiřovány, přibyly budovy pro sportovní činnosti i nový atletický ovál, a také účiliště SOU, se proměnilo na ISŠT ( Integrovaná střední škola technická).
https://www.isstechn.cz/o-nas/
V odkazu najdete dějiny vzniku a proměn školství dnešní ISŠT, která si s bohatou historií cukrovaru nezadá. Stará učňovská dílna vzálena podniku zůstala po požáru v roce 1986 a následné likvidaci pravého křídla cukrovarské budovy zcela osamocena. Stojí do dnešních dní. Vše vás dovede zase k něčemu dalšímu, aneb vše souvisí se vším, jak na Soutoku často píši.
Pohodové svátky.
Žádné komentáře:
Okomentovat