Lidé mívají na Štědrý den různé zvyky a některé vedou k venkovní aktivitě. Řada lidí chodí do lesa, aby něčím přilepšili v krmelcích zvířátkům. Další se vypravují na hřbitovy ke hrobům předků, ale i domácích mazlíčků, nebo se jdou jenom tak projít. Pro mě je cesta k lesu vedoucí kolem blatecké rozvodny doslova sondou do celého života, protože jsem tudy chodil už jako dítě.
Když se podíváte na některé poslední Štědré dny zde na Soutoku, tak uvidíte řadu zajímavých, ale už zapomenutých věcí. Tak třeba v odkazu níže jsme tu měli v roce 2022 duhu....
Předloni v roce 2023 zase vidím povodně .....
Vlastně je to také taková dokumentace nedávno uplynulých let a přímo s obrázky. Jedno je ale posledním rokům společné. Velice často fouká nepříjemný vítr, který je nejen pro člověka samého nepříjemný, ale i pro vlastní zapalování svíček na hrobech.
A tak mám pomalu pocit, že není vůbec špatné si to užít i dnes z pozice domácího tepla. Polojasná obloha byla v tak příznivém stavu, že to občas azurové nebe působilo nejen na člověka samého příznivě, ale v kombinaci se slunečním svitem to doslova vytvářelo ty nejlepší fotografické podmínky. To už potom není fotografie pouze dokumentem, ale předmětem, který může lidskému oku až lahodit.
Takový rozdíl je patrný na následujících třech snímcích. Zatímco na snímku výše je jinak krásná hradba břízového lesa, tak ji chybí slunce a autor nechce čekat, až vyjde.
Tady už se nedá odolat. Dvě rozdílné poloviny fotografie sluneční svit doslova povýšil na romatické foto.
I s takovou nepochopitelnou věcí je možné se v lese setkat. Asi 30 metrů od cesty jsem spatřil nějaké pochybné hadry, které na první pohled evokují jistou kriminální představu, nebo snad i nějakou návnadu v podobě vraždícího bílého prášku, ale pravdou spíše je, že dnes plno lidí dělá věci, kterým člověk prostě nerozumí. Když si foto přiblížíte, tak snad o oblek ani nejde.
Tento snímek by spíše potěšil fandy antén a jakéhokoliv rozhlasového příjmu, ale aniž by to laik tušil, tak tento stožár má mnohem větší význam, než se zdá. On hlavně stále stojí. Tak jistě, je to jen díky mobilním operátorům, ale na rozdíl od jiných slavných kolegů stojí ! Mladým už nic neřekne, ale právě tento původně rozhlasový vysílač šířil vysílání naši stanice Hvězda, která dávala každý pracovní den na středovlnné frekvenci od 13 hodin dodnes nezapomenutý magazín pro řidiče jménem Pozor zákruta !
Znělku magazínu, ve kterém nechyběly v malém množství i západní populární písničky si můžete najít na youtube stejně tak, jako třeba znělku dalšího tehdy zvučného pořadu Mikrofórum, nebo A léta běží, který zase vysílala stanice Praha ( Čro 2). Tehdy mělo Československo vedle stanic Hvězda a Praha ještě stanici Interprogram rádio Praha a na FM ( v pásmu OIRT, východním) ještě stanici Vltava s převládající vážnou hudbou.
Ovšem, později po sametové revoluci přenášel vysílač ještě nějaký čas vysílání stanice Svobodná Evropa, kdy redakce již sídlila v centru Prahy nedaleko sochy sv. Václava, než došlo k definitivnímu zrušení českého vysílání, které bylo v minulosti jistou alternativou, jak vidět různé události jinak, než je uváděl místní mediální mainstream. Nechci vynechat ani ještě mnohem vzdálenější historii, protože vysílač vysílal také pro německé obyvatelstvo v Sudetech a dokonce měl být zlikvidován. Zájemci si mohou vše vyhledat v několika článcích včetně wikipedie a je samozřejmě také zmíněn v regionálních knižních médiích i občas zde.
Následující snímky jsou důkazem strostlivosti o naši lesní zvěř.
Ať už od lesa, nebo jen z blateckých vrch, se mi Mělník nikdy neokoukal. Tam žijeme, pracujeme, procházíme jeho ulicemi a v řadě domů žiji naši známí i přátelé.
Zvěř musí i pít.
Viděl jsem přes cestu přebíhat plno vysoké zvěře, ale až když se soustředila uprostřed polí, tak byla jistá šance pokusit se o foto. Ani jsem se v tomto případě ( obrázek níže) nepokoušel o foto mobilním telefonem, který žel již pěje svoji labutí píseň, neb životnost telefonů je snad jen 5 let, ale vytáhl jsem rovnou Canon. Ano, ten fotoaparát, který měl podávat lepší fotky ohňostrojů, lepší fotky z podzemí, než předešlý Olympus, a který mě zklamal. Ještě nedávno sloužil aspoň k přibližování vzdálených cílů, ale i tady došlo k poruše ostření. Dnes mám Canon jako zálohu a jedinečný je při mém oblíbeném dixingu, když potřebuji ofotit RDS vzácné stanice ( pokud v podmínkách docílí na čas kvality místní stanice), nebo pořídit nahrávku z ní na památku, ale občas i pro lidi podobně postižené tímto koníčkem.
Opravdu jsem měl ve včerejším svátečním počasí chuť fotit místa, kde člověk několik desetiletí už něco prožil. Nebýt toho větru, kdy to bylo pro oči až občas nepříjemné, tak bylo po dlouhé době zase opravdu hezky a ještě relativně ani ne moc zima.
Na závěr jsem si nechal něco, co do téma vůbec nezapadá a přesto to má aspoň pro mě souvislost. Posledně jsem psal, že čtu knížku Velký Mělník II a tehdy jsem měl za sebou první velkou kapitolu věnovanou našim restauracím. Vězte, že takto vypadá dne 24. prosince 2025 místo, kde stála kdysi i moje oblíbená nádražní restaurace. To je v tomto článku vše a myslím, že bychom si mohli snad dát příště něco ze seriálu Z vlastního archivu. Téma ? Nechte se překvapit, ale prozradím vám, že jsem měl již 11. prosince dilema, co vydat dříve.
Žádné komentáře:
Okomentovat