Malé povídání o mělnickém cukrovaru a současně i vzpomínka na rok, kdy kolem nás stále něco hořelo.

Cukrovar od labské promenádní stezky.

Bezmála již 150 let stojí pod městem mezi řekou Labem a frekventovanou Pražskou ulicí mělnický cukrovar. Pro někoho je to jen strategický cestovní bod, který v mnoha případech nelze minout, jiný kolem prošel nesčetněkrát a leckdo i vstoupil do jeho areálu, případně na pozemek internátní školy, která při něm později vznikla. Jak už to tak bývá, tak někomu je zcela ukradený, ale najdou se samozřejmě i lidé, kteří chtějí aspoň něco vědět.

V takovém případě je dnes již díky internetu přece jen přístup k různým materiálům a zájemce, se tak může dočíst leccos z technologie výroby bílého zlata, nebo o podniku samém. Jenže, řekněme si upřimně, že současná  společnost Tereos TTD, se na svých webových stránkách zabývá tou historií závodu  celkem pochopitelně jen velmi stručně ( http://www.cukrovaryttd.cz/vyroba/zavody/balici-centrum-melnik/historie-cukrovaru-melnik/ ) a ty nejkrásnější webové stránky o mělnickém cukrovaru, jsou stránky obyčejné knížky pana Františka Purše, se jménem Náš Mělník.

Tady se čtenář dozví  nejen všeobecně známé věci, jako byl vznik cukrovaru v roce 1869. Nebo, že byl cukrovar v určité chvíli jedním z pěti největších cukrovarů v zemi a největší rafinerií cukru ve Střední Evropě, ale třeba také to, jak předal budovu v Cukrovarské ulici do služeb školství a dítka tak již nemusela z Rousovic docházet do Velkého Borku, kam Rousovice tehdy školsky spadaly.

Tři ocelová sila s kapacitou 30 000 tun byla vystavena v letech 1972-1975.

 Zde se člověk dočte o garážích, o oplocení takzvaného řepného placu, který vlastně přehradil původní starou cestu mezi centrem a pozdější čtvrtí ( od roku 1923 tzv. velký Mělník), která kdysi probíhala někde mezi Mladoboleslavskou a Pražskou ulicí. Můžete se v knížce i dočíst, že železniční spojení závodu vzniklo v roce 1889, což je 15 let poté, co se pod Mělníkem objevily první železniční koleje na trase z Lysé nad Labem do Ústí nad Labem a o 8 let dříve, než se zrodila nyní diskutovaná lokálka do Mšena a Dolního Cetna.

Ovšem objevil jsem vedle poměrně přesných informací i určité rozpory. Pana Jáchymstála napadlo, že je sice zajímavé udělat propagaci  ( pro mě dosud neznámému webu) s historickými fotografiemi Mělníka, ale není od věci zmínit i některé zajímavosti ohledně cukrovaru, který jsem zmínil v nadpisu článku. A tím mi vlastně pomohl přijít s novým téma na článek.

 Já si stránku http://fabriky.cz/kominy/schornsteinbau.htm opravdu prohlédl ( tu důležitou část)  a zde se dočtete, že oba hlavní komíny měly výšky 58 a 59 metrů, přičemž jeden z nich byl odstřelen v listopadu 2008. V knížce pana Purše se píše o výškách 61 a 65 metrů, postavených k novým kotlům Oschatz a Sládek. To je ovšem nepatrný rozdíl.

Nákladní vrátnice. Když ve směru od  centra odbočíte za cukrovarem vpravo, dostanete se na nenápadnou silničku vedoucí k Hadíku. V její vrchní části nejprve spaříte vlevo památný strom, u kterého se při obou mých posledních výpravách do těchto končin vždy zastavilo auto a fotili se lidé. Jen o kus níže vpravo je nákladní vrátnice.

 Velmi pěknou připomínku měl pan Jáchymstál k tomu třetímu menšímu komínku a vy si to můžete najít nejlépe ve wikipedii pod heslem Spodium ( uhlí z kostní moučky). Bohužel se mi nepodařilo nikde na netu zjistit, kdy vlastně vznikla ona tři obrovská ocelová sila u odbočky k Hadíku, ale domnívám se, že to muselo být někdy po roce 1970. Na starých fotografiích z 20. let 20. století, se také někde objevuje ještě čtvrtý komín přes silnici, který ovšem patřil  již cihelně, která někdy v 50. letech ustoupila stavbě hotelu Ludmila.

Dalším takovým rozporem, nebo spíše trošku zmatkem, je vznik odborné školy při cukrovaru. Na stránkách se dočtete toto: http://www.isstechn.cz/cz/o-skole/ , čili 50. léta, ovšem v knížce se uvádí rok 1963.

Na snímku jsou ještě patrné nosníky odkalovacího potrubí z 90. let a za nimi již bývalá čistička odpadních vod, podle které pokračuje cyklotrasa do obce Kly.

Co už budete hodně těžko hledat, tak to jsou velké požáry gigantů v okrese Mělník v roce 1986. Pan Purš to má ve své knížce velmi pěkně zpracované na dny. Protože jsem to tak nějak také zažil, tak to mohu říci, že to byl zvláštní rok a téměř nikdo neví, jaké rebelie, nebo co za tím vlastně bylo.

 Vlastně začalo všechno už na jaře Černobylem. Nevím, kdy hořela ta benzínka v Líbeznicích, když si lidé mysleli, že snad hoří Spolana ( Neratovice), nepovedlo se mi najít na netu nic o požáru v Kaučuku v Kralupech nad Vltavou toho roku, ale vše zakončil noční požár v mělnickém cukrovaru v listopadu 1986, o kterém pan Purš píše v knížce detailně. Po zkušenostech, se mšenským letadlem jsem přesvědčený ( jiný článek), že Kaučuk ten rok opravdu hořel, jen to dosud zase nedal nikdo na webb.

Pohled na cukrovar z pravého břehu řeky Labe. Dům vpravo u břehu je bývalá občasná občerstvovna v lokalitě Hadík.

Dalo by se vtom dále vrtat a zjišťovat, kdy vlastně vznikly ty nevzhledné roury, které vedly kolem Hadíku a Staráku tam k té čovce u cesty na Kly, nebo, kdy to všechno zase bylo zlikvidováno, ale ten čas a pohoda, to je peklo. Žijeme v uspěchané době plné i drobných povinností.

Hezký víkend a pokud bude čas a potřeba, tak třeba přijde i nějaká aktualizace.

Aktualizace 17.1.15 ve 23.12

Když zvážíme, že se píše rok 2015 a dostáváme se zpětně až do roku 1986 i více, tak se vlastně pohybujeme pomocí vlastních vzpomínek, případně zachovalých textových materiálů, které máme k disposici nějakých 30 let i více v čase. Rozhodl jsem se sem vřadit příspěvek pana Jáchymstála, protože se mi líbí, jak se nám to povídání o cukrovaru a jeho novodobější historii téměř skvěle dotvořilo.

Mám dojem, že benzínka v Líbeznicích tehdy ještě nestála a zamněňujete to s požárem tranzitního plynovodu u Kojetic. Tam tuším že koncem dubna 84 došlo k prasknutí vysokotlakého potrubí a následnému požáru plynu, kdy plamen dosahoval údajně výšky až 120m

Téměř stoprocentně správně. Bylo to opravdu v dubnu na jaře 84, plameny byly vysoké, spatřitelné odkudkoliv z Mělníka ( zámek, Starák) a napovídá tomu i čtvrtý údaj shora na této webové stránce... https://www.google.cz/webhp?sourceid=chrome-instant&rlz=1C1AVNC_enCZ606CZ606&ion=1&espv=2&ie=UTF-8#q=po%C5%BE%C3%A1r+trafa%C4%8Dky+v+kojetic%C3%ADch+v+roce+1984&start=0

Zprvu se dost spekulovalo, co to může být. Pokud jde však o ten požár Kaučuku, tak to je mi opravdu záhadou, že se o něm nikde nic nepíše, protože tady si jsem podstatně jistější a skutečně se hledala u těch požárů, zvlášť těch dvou fabrik na okrese určitá možná souvislost. Tedy, úmyslné zapálení.

Logo společnosti Tereos TTD na cisterně automobilu parkujícího v prostoru benzinové pumpy u závodu.

Sila na rafinádu byla vystavěna v letech 1972 až 1975. Jejich kapacita je celkem 30 tisíc tun cukru. 
K požáru cukrovaru došlo opravdu v r. 1986, a to před půlnocí 7. listopadu.
Čistírna odpadních vod v lokalitě Hadík byla vystavěna v letech 1991 a 92.
Jan Jáchymstál

Jak jsem se již zmínil, tak průběh událostí v listopadu 1986 popsal detailně pan Purš ve své knize a je myslím fajn, že i přes určité osobní domněnky, nebo údaje s dostupné literatury ( příklad: na počátku 70. let), že se myslím díky komentářům ještě více přibližujeme upřesňujícím datům, nebo i snad případně nepublikovaným.

Tady by tedy snad už jen stačila doplnit data o rozebrání potrubí k ČOVce a přesném datu zastavení provozu cukrovaru ( s vyjímkou balírny) a snad to máme už komplet. Tedy, teď už víme, že některý den v listopadu 2008 byl sbourán onen jeden komín, ale protože to tuším bylo někdy dopoledne snad před 11 hodinou, ale hlavně jsme mnozí byli v práci, tak by to bylo možné také nějak někým oprášit. Zda to bylo náloží a nebylo to třeba nadvakrát. Přece jen je to v zástavbě a dokonce snad tuším, že to bylo večer ve zprávách. Ale, on se stále někde někdo loučí se starými komíny, tak to člověku splývá. Komín je přece jen takovou určitou dominantou, i když již nekouří a někdy slouží i čápům, ale samozřejmě je na prvním místě stav komína a bezpečnost.

Dnešní pohled na cukrovar od hotelu Ludmila již není tak romantický, jako na historických fotkách. Ve výhledu především brání na různých místech stromy i keře a bylo by nutné vkročit za účelem lepších fotografí do vyšších pater okolních budov.

Všechny komíny Cukrovaru a rafinerie Mělník stavěla společnost Fischer a spol, sídlící v Letkách u Libčic nad Vltavou. http://fabriky.cz/kominy/schornsteinbau.htm
Dva vysoké komíny (z nichž jeden dosud stojí) sloužily pro kotelnu. Třetí, nižší, jež se nacházel zhruba v polovině budovy rafinerie, na nádvoří , sloužil jako odtah z pecí na regeneraci spodia. Spodium bylo tzv. kostní aktivní uhlí a sloužilo pro filtraci cukerných roztoků při rafinaci cukru. Po určité době používání se spodium nasytilo tzv. necukry z filtrovaných roztoků a aby je bylo možné opět použít, zachycené nečistoty se ve spodárně vypalovaly (regenerovaly) při vysokých teplotách právě v těchto pecích.
Komín byl zbořen po požáru v listopadu 1987.

Zde je tedy ten proces popsaný, případně je o něm i něco ve wikipedii. Dovolil jsem si ještě připojit odkaz na jednu knížku, která může být také zajímavá.

http://czechfolks.com/plus/2011/01/29/pavel-pavek-zbourane-pivovary-a-cukrovary/

Závěrem snad jen mohu potvrdit slova pana Purše, že jsme, jako kluci opravdu rádi koukali na lanovky a ten tep života v Rousovicích mněl díky cukrovaru něco do sebe. Druhá věc je, že v době kampaní to byl pěkný hluk, náklaďáky, bláto i různé pachy apod. Tehdy sice byl čilý provoz i na vlečce do závodu, ale zřejmě to nestačilo. Na druhou stranu třeba i připomenout, že lodní doprava odpadla v 60. letech, jak víme z jednoho článku zde, který směřoval na videoklipy z nakládky lodí. Dnes už toto řešit nemusíme.

Aktualizace 2 ( 18.1.15 v 16.30)

Poslední řepná kampaň v mělnickém cukrovaru byla v r. 2003. V následujících letech byla většina zařízení rafinerie demontována a přestěhována do cukrovarů v Dobrovici a Českém Meziříčí. 
V letech 2004 až 2008 bylo demontováno i ostatní, nevyužitelné zařízení, tedy i potrubí do ČOV. Přesné datum ale nevím, protože po ukončení výroby cukru v Mělníku jsem se přestal o dění v cukrovaru zajímat.
Jan Jáchymstál

Přiznám se, že jsem  původně, jak jistě víte, chtěl jen nějak vtipně přitáhnout čtenáře k novému blogu s historickými fotografiemi Mělníka a napadla mě pro část názvu minulého článku věta ,, Víte, že měl náš cukrovar tři komíny ?" Právě komentář pana Jáchymstála mi vnukl myšlenku, že by se snad dalo o tomto závodu zkusit něco napsat a člověk by se mohl přitom ještě dozvědět něco více, byť tak rád poukazuji zejména na díla našeho předního historika pana Františka Purše

. On totiž není mělnický cukrovar jen tak nějaký podnik a hlavně jeho prapor stále ještě drží balírna. Mnozí jsme tu pracovali, nebo naši strýcové, dědové, kamarádi a i fakt, že se tu bude bez přestání za čtyři roky už 150 let stále něco vyrábět, je významný. A významný je koneckonců i tím, že se občan Mělníka ani neubrání tomu, aby kolem něj neprošel, nebo neprojel autem, či autobusem. Za čtyři roky bude cukrovar slavit 150 let a tak trochu předpokládám, že by snad při té příležitosti mohl být aspoň nějaký ten den otevřených dveří.

Na úplný závěr bych rád poděkoval panu Ing. Jáchymstálovi, že se s takovým nadšením rád zapojil do článku a podělil se o své znalosti s veřejností, čímž nevznikl jen článek s odkazy, obrázky a do jisté míry za použití literatury populární, ale vdechl mu i určitou část zajímavých, nebo upřesňujících dat a  určitou osobní lidskost. Dle mého názoru vznikl určitě ne nezajímavý článek na bázi připomínající novinářský rozhovor.

Bonus: 

Skladovací sila na rafinádu nejsou ocelová, jak píšete. 
Jejich konstrukce je z armovaného betonu se speciální úpravou vnitřního povrchu. Z vnějšku jsou opláštěna trapézovým plechem, přičemž mezi železobetonovou stěnou a opláštěním je tepelná izolace z minerální vaty. Je to z důvodu zamezení kondenzace vzdušné vlhkosti na betonové stěne, což by způsobovalo nálepy cukru na jejím povrchu. Silo je uvnitř vybaveno důmyslným systémem, umožňujícím vhánění filtrovaného vzduchu do uskladněného cukru. To slouží k zamezení jeho tzv. spékání.
Dále je uvnitř sila instalována zvláštní komora, nazývaná raketa (někdy též keson). Ta slouží obsluze a pohonu zařízení na vyskladnění cukru. Model sila, jakož i jiné cukrovarnické (a nejen cukrovarnické) technologie lze spatřit v muzeu cukrovarnictví, lihovarnictví a řepařství v Dobrovici (http://www.dobrovickamuzea.cz/), jejichž návštěvu vřele doporučuji.

Jan Jáchymstál

S.Š.