Milí čtenáři, protože technika kráčí neskutečnou rychlostí a věci na CD-ROM není za chvíli na čem přehrát a jsou náchylné k technickým problémům, tak jsem se během delšího volna rozhodl, že udělám jednoduchou věc, která se zároveň pojí s další možností publikace na webu. Dnes to tedy nebude ani článek z reálu a ani historický článek z mého prvního webu, ale vydáme se přímo do mého osobního fotografického archivu. Tedy do doby, kdy jsem vůbec netušil, že budu psát nějaké weby. První díl je věnován části akce Den mělnických památek ze dne 11. dubna 2005, kdy o sobě dal famózním způsobem vědět téměř čerstvě založený mělnický MOOS ( Mělnický osvětový a okrašlovací spolek) ve spolupráci s RMM a městem. Mimochodem, v tomto roce také vznikal web Mělníček.
Pro mě bylo obrovským štěstím, že jen o čtvrt roku dříve jsem získal svůj vůbec první digitální fotoaparát a papírovým albům tak bylo odzvoněno. Samozřejmě se přidala i obrovská radost z toho, že se člověk podívá do běžně nepřístupných míst svého rodného města, kde celý život žije. To navíc dokresloval neskutečný zájem veřejnosti, kdy se všude tvořily fronty. Fronty byly naprosto všude. Tvořily se před vstupy do sakrálních památek, před Pražskou branou, před vstupem do chrámové věže a volněji bylo snad jen u vstupu k baště v Jungmannových sadech a do muzejní expozice kočárků.
Začínal jsem podle zachovaného pořadí fotografií den s velkým D v Pražské bráně. Možná toto místo, pokud budeme hovořit o interiéru není leckomu tak neznámé a veřejnost obyčejně ví, že se tu nachází kavárna, či čajovna a různí umělci tu na malém prostoru vystavují svá výtvarná díla, ale přeci jen zřejmě více lidí chápe tuto zachovanou jedinečnou památku našeho města spíše v historickém kontextu, a jako úžasnou vstupní budovu do nejužšího historického středu města s časovou informací navíc.
Za připomenutí stojí, že brána byla původně ve středověku mnohem vyšší, několikrát vyhořela, prošla obdobím, kdy postrádala hodiny a největší změny obvykle patřily střeše, ale naposledy i změně barvy omítky. O všem se píše v mnoha regionálních publikacích a jistě i v úžasném kouzelníkovi, kterým je internet. Ano, dříve jste museli často někam jet, aby člověk věděl, jak to tam vypadá a stačí zůstat v rámci České republiky. Dnes máte po celém světě on-line kamery a jediným úchopem panáčka vedle mapy serveru google, se přenesete do libovolné ulice na světě, nebo i na různá místa v přírodě.
Výletní lety nad městem pro odvážné měly teprve přijít, drony byly vzdálenou budoucností a ani dnes si nemůžete s těmi malými privátními létat, kde se vám zachce. Podívat se na město z nejvyššího patra naši krásné památky, na kterou často romantik při zastavení se v blízkém okolí pohlédne, tak to byl prostě zážitek. Co na tom, že chrámová věž dává mnohem vzdálenější výhledy ? Tady se díváte do ulic, kterými chodíte a na budovy, které míjíte, nebo jsou dokonce nějakým způsobem spjaty s vašim životem.
Jsou to nejrůznější krámky, úřady, gastronomická zařízení, školy i třeba jen vzpomínky na již neexistující budovy tak, jak nám je zejména v posledních letech přibližují ve svých knihách Karel Lojka a Martin Klihavec. To je prostě naše domácí město, kde hlavně celá desetiletí žijeme.
Odtud se v náhledu jeví vodárenská věž, jako vzdálená, ale i do ní se podíváme a rozhlédneme se z ní. Což teprve Blata, z jejichž ,, vrch" je vedle Chloumku, Brabčova, Vehlovic a Liběchova také velmi zajímavý a hezký pohled na město, byť ten nejslavnější je pochopitelně na zámeckou dominantu s chrámovou věží přes řeku, kterou někdy vyhlížíme při příjezdu domů z různých směrů, včetně cesty od Prahy.
Jen o něco blíže, než stojí vodárenská věž máme na snímku Karlovo náměstí s tolik diskutabilním obchodním domem, za nímž již máme Fibichovu ulici, která mě v čase autobusového nádraží ( 70. léta 20. století) v dětství zvlášť přitahovala.
Na Ferdinandovu hlásku je podle našich možností nejlépší pohled z přístupové cesty skrz podloubí přes dvůr do restaurace Na hradbách. Tam jsme se tedy ještě nepodívali. Jak napsala již bývalá předsedkyně MOOS Renata Špačková v jednom ze svých prvních děl ,,Mělnická zastavení I ", tak zajímavou ozdobou této krásné vížky je střešní korouhev z roku 1965 ve tvaru půlměsíce. Skutečně krásná brožura, která ve formátu tak akorát do ruky vás seznámí při toulce městem, se zajímavými objekty v nejužším středu města.
Jen to snad i lehce nepodstatné neomítnuté románské zdivo na metru čtverečním části budovy zámku odešlo ze zraku lidí podobně, jako informace z díla profesora Ludvíka Böhma v knize Okres Mělnický, kde je malá zmínka o chodbě ve výši prvního patra, která asi po 7 let spojovala údajně zámek s chrámovou věží. Někde jsem uváděl i stránku, kde jsem informaci v publikaci našel, včetně obrázku této stránky.
Co už je trošku škoda, tak je to skutečnost, že se nám na fasádě jednoho domu na náměstí Míru nedochovaly tři hlavní postavy z opery Prodaná nevěsta, ale již s tím nic nenaděláme podobně tak, jako s krásnou stavbou nad bývalou mělnickou studnou nad náměstím, která byla sbourána. Tu si však můžete kromě vyobrazení zakoupit v informačním centru, jako vystřihovánku, kde najdete i další vystřihovánky zdejších významných staveb. Opět díky aktivitě MOOS.
Já tehdy samozřejmě nevěděl, kdy a zda pohlédnu někdy příště z nejvyššího patra naši krásné zachované Pražské brány a je pochopitelně lepší mít vždy celou paletu možných záběrů, než později litovat, že člověk něco nevyfotil.
Také Palackého ulice má své génius loci. Na přelomu milénia byla sice větší možnost návštěvy gastronomických podniků s krásnými dvory po levé straně ulice, než dnes, ale co naděláme. Určitou zajímavostí je také to, že kromě krátkého podloubí, které si tu můžeme užít a několika drobných sošek a malůvek na některých domech, se můžeme podívat i na hezké sluneční hodiny, které nám tu vyrostly na boční fasádě při stále trvající rekonstrukci historické restaurace U zlatého beránka. Považte, že se tu stravoval při svých toulkách na Bezděz i básník Karel Hynek Mácha a bylo to vůbec první důležité místo ,, městské hromadné dopravy "
Odtud jezdily dostavníky k brodu dnešního Štěpánského mostu a později i autobusy linky do Prahy, kterou provozoval pan Kryml. Pokud jste si udělali při příležitosti 750 let města Mělníka čas a zavítali na výstavu RMM, tak jste tam mohli spatřit i dobový jízdní řád této linky. Zachovaly se však díky nejrůznějším prvním novinovým občasníkům i informace o odjezdech dostavníků a výletních lodí. To by mělo být již zmíněno v seriálu o dopravě z listopadu 2011 zde.
Na závěr návštěvy Pražské brány tu mám i několik dobových obrázků členů MOOS a našich historiků, kteří se podstatnou měrou zasloužili, že dnes víme o našem městě tolik věcí a měli jsme možnost, se leckde podívat, kde to jinak i nebývá obvyklé. Někteří již nejsou mezi námi, ale to je zkrátka chod života.
V této skříni se nacházel samotný stroj pohánějící hodiny na bráně.
Veduta připomínající plenění kláštera na Pšovce v roce 1611 pasovským vojskem. Objekt kláštera byl při povodni v roce 2002 těžce postižen, ale díky aktivitě MOOS a finančním sbírkám byl zachráněn a tuším již do pěti let zrestaurován.
Z náměstí Míru jsme se pak poblíž dnešního antikvariátu Želva dostali brankou přes pozemek na baštu v Jungmannových sadech. Tady jsme měli prvně a zatím i snad naposledy možnost podívat se na celou fortifikaci shora a vůbec se o suchém příkopu něco dozvědět. Koho to zajímá více, tak tu mám článek ...
Někde tady mám jistě i článek s fotografiemi z roku 2009, když se provedla rekonstrukce celých obranných hradeb, ale nyní nevím kde. Tak, on člověk některé věci ani nemusí vědět z hlavy, ale hlavně když ví, kde ty informace má, nebo že je vůbec někde má. Jak vidíte, tak jsou dny, kdy na fotografiích rozhodně nešetřím a razím myšlenku, že to člověk prožívá celé znovu.
Bývalá tiskárna je dnes už naštěstí zachráněna a vypadá opravdu krásně.
Jediné místo, kde se tuším asi 11 metrů nad dnem výkopu zachoval kousek hlavní hradební zdi. Níže je na snímku takzvaná parkánová zeď.
Protože jsem netušil, že budu jednou takto tvořit pro web, tak jsem lid téměř nefotil. Je to trošku škoda, protože právě lid ukazuje ten zájem o jisté akce Zde je aspoň malá vyjímka a tato fronta způsobila, že jsem tehdy změnil zamýšlené pořadí návštěv zpřístupněných míst ve městě. Zejména MOOS se opravdu snaží otvírat veřejnosti nejlépe místa, kde ještě nebyla. Není to snadná organizace a návštěvnost je také vždy s otazníkem, protože co člověk to názor.
Někde chodí jen tam, kde ještě nebyl a jiný si třeba řekne, že už jedno podzemí viděl, a že to stačí. No, a dalšímu je to ukradené celé. Ty rozdílné lidské názory jsou prostě vidět na každém kroku a v každé diskusi. Příště bych se v tomto seriálu a v rámci stejného dne chtěl s vámi podívat na naši hlavní městskou dominantu a do slíbené vodárenské věže. Přiznám se vám však, že už mi ty akce někdy splívají a divím se, že tam mám tak málo záběrů z kostelů, což je zase jinde.
Nicméně vám interiéry sakrálních památek ukazovat nemohu a stejné je to třeba i se všemi prostory RMM. Ale, tam si můžete přeci jen každý dle zájmu zajít. Tím bych asi dnes skončil. Konečně, problémem Soutoku je i informování čtenáře, co v článku vše bude. A když je ten nápis už dlouhý, tak ho ani nemá cenu nastavovat, ač je pořád něco, o co se rád podělím, když se rozjedu :-).
Tak, do dnešního počasí aspoň jednu pěknou melodickou písničku z exotiky, která je trošku ve stylu reggae a refrain mě zaujal. Tentokrát to není Brazílie, které jsem posledně věnoval snad dokonce osm skladeb a další pěkný osmiminutový mix živák, ale opět radost jménem gasy z oblíbeného a nyní prý i pro návštěvníky nebezpečného ostrova nedaleko africké pevniny.
Hezký prodloužený víkend !
Žádné komentáře:
Okomentovat