úterý 20. ledna 2015

Když se boural mělnický cukrovar. Trochu smutná fotogalerie.


Když se vydáte z centra po Pražské ulici k cukrovaru, tak zhruba tam, kde končí Polabský park, začíná svět, kde bylo ještě před několika lety vše jinak. Hned kousek za pizzerii Piranha ( bývalá benzínka na Pražské ulici) odbočuje vlevo silnice do sídliště. I tu by-jste tu ještě v 80. letech marně hledali a vznikla až z rozsáhlou přestavbou sídliště. Mimochodem, proměna celého sídliště i se vznikem malých supermarketů by byla na samostatné povídání.

Za touto odbočkou je i dnes stále ještě oplocený prostor, jehož část slouží tuším, jako parkoviště autobusů soukromé firmy, ale za dřívějších časů, se tomu říkalo třeba řepný plac, nebo splavy. Lanovka z cukrovaru projížděla nad Pražskou ulicí takovým zakrytým tunelem, který několikrát změnil podobu a dnem i nocí vyvážela na určené místo těžké mokré řízky, které sloužily, jako krmivo pro dobytek, lehčí šámu ( odpadní kal), jako hnojivo a škváru. V místech, kde je dnes Penny-market, bývala kdysi jakási jímka těch všech kalů z řepného placu.


Dnes si již jen málokdo vzpomene, že právě zde bylo třeba ubrat rychlost, protože v cestě byla jediná kolej, která tu přes hlavní Mladoboleslavskou ulici spojovala cukrovar s nádražím a krom toho tu občas probíhal posun. Cukrovar byl s řepným placem spojen také jen jednou kolejí, ale, to probíhalo tunelem pod Pražskou ulicí, hned kousek za lanovkou. A právě místo, kde mašinka vyjela z tunelu, aby poté často projela jakýmsi tunelem v budově cukrovaru na dvůr, kam bylo tak trochu z chodníku od silnice vidět, přitahovalo zřejmě oči člověka nejvíce a cesta od vrátnice na Pražské padala dolů, až k tomuto podjezdu.


Někde v archivech, možná ještě na klasických fotkách, by se snad něco našlo, ale již  při minulém článku jsem slíbil, že se budeme dnes na závěr těchto článků věnovaných mělnickému cukrovaru zabývat demolicí. Vězte, že to přišlo tak náhle, až se ani nechtělo věřit. Trochu smutná fotogalerie, ale tak to někdy chodí.

Na některých fotkách vidíme ještě i vybavení provozu. Fotografie ponechám bez komentáře, protože, ani jinak nemohu a leccos poznáte sami, nebo alespoň v rámci zájmů každého jedince. Snad jen taková perlička. Ta bílá budova na spodním snímku, která dosud zůstala stát, je pozůstatkem budovy odborného výcviku, který se v 80. letech přestěhoval do areálu dnešního ISŠT. ( integrovaná střední škola technická)

Závěrem vám děkuji za mimořádnou pozornost, kterou jste článkům o cukrovaru v rychlém sledu po sobě věnovali a zde jsou odkazy na všechny ostatní související články:

http://soutok.blogspot.cz/2015/01/takto-skonal-vysoky-komin-melnickeho.html

http://soutok.blogspot.cz/2015/01/male-povidani-o-melnickem-cukrovaru.html

http://soutok.blogspot.cz/2015/01/vite-ze-mel-nas-cukrovar-tri-kominy.html


Aktualizace 21.1.2015

.....

....Lanovka byla v tehdejším Československu unikátní dílo. Vystavěla jí v letech 1927 -28 společnost Adolf Bleichert z Lipska. Lanovka byla dvoupatrová, kdy jak píšete, ve spodním patře se přepravovaly vyloužené řízky a v patře horním potom saturační kaly a škvára.
Pražskou ulici překračovala nádherným příhradovým mostem, který byl na konci 70. let nahrazen opláštěným pásovým dopravníkem vyloužených řízků.
Jímka, která se nacházela zhruba v místě dnešního Penny (ona ležela trošku blíž k ulici Cukrovarské, ale to není podstatné), sloužila pro odkalování vody, která se používala k vykládce uhlí z železničních vagonů. Uhlí se totiž splavovalo z vagonů proudem vody do jímky, umístěné pod jednou z kolejí a odtud se zvláštními čerpadly a důmyslným potrubním systémem plavilo na hromady na skládce. Ta se nacházela právě mezi dnešním parkovištěm Penny marketu a ulicí Cukrovarskou. Odtud se potom vnitrozávodovou kolejovou dopravou převáželo samovýsypnými vagóny ( tzv. Talboty) ke kotelně závodu.
Kolejiště cukrovaru by si zasloužilo zvláštní článek :-) .
V dobách největší slávy se po železnici přepravovalo až 90% veškerých materiálů, což denně představovalo kolem 120 vagonů řepy, 45 vagonů uhlí, 10 vagonů vápence, vagón koksu, 60 vagonů surového cukru (tzv. zános z koncernových surováren) a naložilo se kolem 20 vagonů rafinády a 50 vagonů vyloužených řízků (mluvíme o vagonech s nosností 10t). To vše zajišťovaly 3 lokomotivy a asi 20 posunovačů. Takovému provozu muselo odpovídat i kolejiště, které mělo jen uvnitř závodu (vč. splavů) přes 6 km kolejí, až 27 výhybek, 3 kolejové váhy, 3 podkolejové výsypky (tzv. hlubiňáky) a na splavech velmi zajímavé zařízení - přesuvnu, která sloužila k rozřazování vozů po vykládce cukrovky pod řízkové výsypníky pod lanovkou. Těsně u nádraží až k mlýnskému náhonu bylo k tomu navíc tzv. předávací kolejiště se třemi kolejemi s délkou přes 250 m.
Co se týká demolice – cukrovar doplatil na nedostatek místa a těsnou blízkost obytné zástavby. Ještě v r. 1999 byla, pokud vím, zvažována další modernizace závodu a zvýšení zpracovatelské kapacity na 5000 tun řepy denně. Protože ale nebyl prostor pro růst podniku (hlavní areál je sevřen mezi řekou a ulicí Pražská) a vzrůstal také odpor obyvatel blízkého sídliště, bylo od záměru upuštěno.
Vlastní demolice surovárny je důsledek politiky EU, kdy po zavedení tzv. cukerního pořádku (šlo o rozdělení národních kvót výroby cukru v celé unii) byla jedna z podmínek přidělení výrobní kvóty likvidace nevyužívaných výrobních kapacit.
Tolik jen ve stručnosti.
Jan Jáchymstál        ..............


......Musím se přiznat, že výčet informací, které podal pan Inženýr Jan Jáchymstál v dosavadních článcích o mělnickém cukrovaru je doslova fascinující. Ano, kdyby u příležitosti oslav 150 let provozu mělnického cukrovaru vyšla kniha obsahující mimo různé fotografie tyto odborné informace, tak je to dle mého názoru hodnotné dílo.
Nebyl bych to ale já, kdybych trochu o panu Jáchymstálovi nepřemýšlel :-).

Je to snad člověk, který v cukrovaru pracoval, nebo pracuje na pozici nějakého ekonoma ?

Kdo  je autorem těchto odborných příspěvků ? Snad se nebude pan Jáchymstál zlobit, když trochu představím nesmírně činorodou osobu těchto příspěvků.

Tak především je pan Ing. Jan Jáchymstál členem ČKAIT v oboru Technologická zařízení staveb, ale na webu Honzíkovi vláčky, se například dočítáme, že jde i o prokuristu cukrovarské firmy. Pan Jáchymstál je také jedním z dárců ,,Akce pražec- Klub pro obnovu řepařské drážky" v Kolíně, ale není mu blízká jen železnice, modelářství a cukrovarský průmysl., Dne 6.7. 2014 ve 23.10 hodin například zpozoroval u Nebužel bolid o světelnosti -4 magnitudy, z čehož vyplývá, že se také zabývá hvězdářstvím. Tolik tedy něco málo o autorovi  těchto odborných příspěvků.









SŠ.

4 komentáře:

  1. Dobrý večer. Nedá mi to, takže si dovolím zase trošku Váš text doplnit.
    Lanovka byla v tehdejším Československu unikátní dílo. Vystavěla jí v letech 1927 -28 společnost Adolf Bleichert z Lipska. Lanovka byla dvoupatrová, kdy jak píšete, ve spodním patře se přepravovaly vyloužené řízky a v patře horním potom saturační kaly a škvára.
    Pražskou ulici překračovala nádherným příhradovým mostem, který byl na konci 70. let nahrazen opláštěným pásovým dopravníkem vyloužených řízků.
    Jímka, která se nacházela zhruba v místě dnešního Penny (ona ležela trošku blíž k ulici Cukrovarské, ale to není podstatné), sloužila pro odkalování vody, která se používala k vykládce uhlí z železničních vagonů. Uhlí se totiž splavovalo z vagonů proudem vody do jímky, umístěné pod jednou z kolejí a odtud se zvláštními čerpadly a důmyslným potrubním systémem plavilo na hromady na skládce. Ta se nacházela právě mezi dnešním parkovištěm Penny marketu a ulicí Cukrovarskou. Odtud se potom vnitrozávodovou kolejovou dopravou převáželo samovýsypnými vagóny ( tzv. Talboty) ke kotelně závodu.
    Kolejiště cukrovaru by si zasloužilo zvláštní článek :-) .
    V dobách největší slávy se po železnici přepravovalo až 90% veškerých materiálů, což denně představovalo kolem 120 vagonů řepy, 45 vagonů uhlí, 10 vagonů vápence, vagón koksu, 60 vagonů surového cukru (tzv. zános z koncernových surováren) a naložilo se kolem 20 vagonů rafinády a 50 vagonů vyloužených řízků (mluvíme o vagonech s nosností 10t). To vše zajišťovaly 3 lokomotivy a asi 20 posunovačů. Takovému provozu muselo odpovídat i kolejiště, které mělo jen uvnitř závodu (vč. splavů) přes 6 km kolejí, až 27 výhybek, 3 kolejové váhy, 3 podkolejové výsypky (tzv. hlubiňáky) a na splavech velmi zajímavé zařízení - přesuvnu, která sloužila k rozřazování vozů po vykládce cukrovky pod řízkové výsypníky pod lanovkou. Těsně u nádraží až k mlýnskému náhonu bylo k tomu navíc tzv. předávací kolejiště se třemi kolejemi s délkou přes 250 m.
    Co se týká demolice – cukrovar doplatil na nedostatek místa a těsnou blízkost obytné zástavby. Ještě v r. 1999 byla, pokud vím, zvažována další modernizace závodu a zvýšení zpracovatelské kapacity na 5000 tun řepy denně. Protože ale nebyl prostor pro růst podniku (hlavní areál je sevřen mezi řekou a ulicí Pražská) a vzrůstal také odpor obyvatel blízkého sídliště, bylo od záměru upuštěno.
    Vlastní demolice surovárny je důsledek politiky EU, kdy po zavedení tzv. cukerního pořádku (šlo o rozdělení národních kvót výroby cukru v celé unii) byla jedna z podmínek přidělení výrobní kvóty likvidace nevyužívaných výrobních kapacit.
    Tolik jen ve stručnosti.
    Jan Jáchymstál

    OdpovědětSmazat
  2. Skvělý článek!
    Děkuji i panu Janu Jáchymstálovi za krásné, obsáhlé a perfektně nabité informacemi doplňující komentáře!!!
    Jen mě mrzí, že jsem si tenkrát tu lanovku s vozejčkama nad řepným placem nevyfotil. Nemáte někdo prosím jejich fotku?

    Martin Klihavec.

    OdpovědětSmazat
  3. Jednu fotografii ( bohužel taky ne svou vlastní) ve svém archivu mám.
    Ozvěte se mi prosím na mail: jan.jachymstal zavináč tiscali.cz
    Jan Jáchymstál

    OdpovědětSmazat
  4. Článek byl aktualizován o odborný komentář a představí trochu i osobu autora odborných příspěvků.

    OdpovědětSmazat