.: Z vlastního archivu ( 3) - Před 20 lety roku 2005 jsme prvně vkročili do středověkých sklepů běžně nepřístupných veřejnosti. Později toto už nikdy návštěvníci vidět nemohli. Naposledy před rekonstrukcí velké chrámové věže.

První dva díly seriálu Z vlastního archivu nám připoměly datum 11. dubna 2005. Tehdy jsme se my mnozí občané města Mělníka prvně podívali díky spolupráci čerstvě zrozeného MOOS ( 2004), RMM a města do míst, kde jsme v našem městě do té doby leckteří ještě nebyli. Hlavně sem patřila bašta v Jungmannových sadech, nejvyšší patra Pražské brány a konečně jsme i prvně vystoupali na chrámovou věž kostela sv. Petra a Pavla, abychom se z ní mnozí prvně v životě rozhlédli do kraje.

Součástí Dne mělnických památek byly i otevřené četné městské kostely, jakož prostory muzea ( RMM) včetně odloučené expozice kočárků, ale to jsem zde z pochopitelných důvodů nevystavoval. Navíc nejde o objekty, kam by se člověk při nějaké příležitosti nemohl podívat. Tehdy nesla akce motto : Středověké opevnění města. Dnes se posuneme v čase o necelý půlrok dále do dne 10. září 2005, kdy bylo motto akce : Středověké městské sklepy.

Na první pohled se mohlo návštěvníkům zdát, že se obě akce od sebe mnoho neliší, protože i v září byly přístupné kostely a mohli jste i opět navštívit muzeum, ale to ostatní již bylo jinak. Tedy, jak nakonec fotografie dokládají, tak ještě bylo naposledy možné vystoupat na chrámovou věž, kam po provizorním schodišti prvně mělničtí návštěvníci zcela mimořádně vystoupali právě 11. dubna. Ta se po této akci dne 10. září uzavřela definitivně veřejnosti, aby byla po nákladné rekonstrukci znovu otevřena turistickému ruchu již natrvalo v roce 2007. Ani se nechce věřit, že už nám především turisté a návštěvníci stoupají na nejvyšší část hlavní dominanty města 18 let.

Také středověké podzemí bylo velikým lákadlem. Zatímco zámecké sklepy byly pro nás mnohé pokusem oživit nějakou vzpomínku na dřívější návštěvu, tak sklepy pod Palackého ulicí nesly punc dosud neobjeveného dobrodružství. Z pochopitelných důvodů jsem si nedovolil zde vystavit nějaké fotografie ze zámeckých sklepů a myslím, že je to i zbytečné. Můžete se tam podívat v rámci poznávání památek našeho města stejně tak, jako do kostnice, ke středověké studni, do soukromého středověkého sklepa paní Douděrové na náměstí Míru, do muzea, nebo na zámek. Navíc byly již nesčetněkrát propagovány na pohlednicích a v regionálních publikacích.

Středověké sklepy se na Mělníku budovaly ve 13. století, aby sloužily jednak jako skladiště pro četné potraviny, tekuté pochutiny i další zboží, ale v případě potřeby i jako úkryt pro místní obyvatele v dobách válečných a dokonce i relativně nedávných. Ale, nechme historii historií a pojďme na pocity, protože je neděle večer a už moc času na psaní nemám :-). Tehdy jsme přicházeli vstupem do dnešní Mydlárny, odkud nás vedlo schodiště kamsi dolů a hned ten první záběr mi učaroval. Kolik jen metrů hloubky je tam pod tím železným roštem ?

Byla to neskutečná chvíle. Vždyť téměř každý z nás už byl v nějakých středověkých sklepích. Tábor, Jihlava, Znojmo, Slavonice a nyní sklepy, které sice mají majitele, ale stejně je považujeme mnozí na rozdíl od těch zámeckých za sklepy městské. Mělnické sklepy jsou hluboké až do slušné úrovně třetího podlaží a uvádí se tuším hloubka někde kolem jedenácti metrů pod dlažbou ulice. Některé prostory působí na návštěvníka svojí velikostí až famózním dojmem a opravdu je neskutečnou škodou, že si tento obrovský turistický magnet málokdo z vlivných připouští a nějaká zajímavá nabídka jejich majitelům není na stole.

V této souvislosti musím znovu vyzdvihnout dnes již mimo jiné i místostarostu města a předsedu MOOS Martina Klihavce , který pro dobré jméno Mělníka již udělal hodně práce a zvlášť je to vidět právě u těchto středověkých sklepů, které se díky jeho aktivitě staly ve své době dokonce i zájmem nejsledovanějších elektronických médií, jako jsou rozhlas a televize. Připomínám, že MOOS se svým novým vedoucím navázal v této oblasti právě na tu akci z roku 2005 a od roku 2016 pro nás pořádá občasné otevření podzemních prostor středověkého města.

Museli jsme se bohužel smířit s tím, že do toho nadšení a nasazení zasáhl covid-19 i určitá únava z té marnosti posunout tu myšlenku městského podzemí někam výše, ale přeci jen k občasným dohodám MOOSu s majiteli sklepů díky aktivitě Martina dochází i v současnosti, a tak aspoň jednou, až dvakrát v roce můžou Mělničané do městských sklepů. Nezpochybňuji tak kouzlo chodby s naší studnou a ani zámecké sklepy, ale máme toho podzemního bohatství pod historickým centrem mnohem více. Zejména sklepy pod Palackého ulicí mají mezi místními zvuk.

Vidíte ten snímek ? Kde to kdo má ? Mnohde jsou ty chodby podstatně menší. Vešli jsme tedy tímto snímkem do takzvaných Strakových sklepů a díváme se na největší místní chodbu, která tu vede k veslařskému trenažéru Josefa Straky.Na dalších snímcích vidíte různé větrací šachty, ale i krápníky, které vlhké prostředí utváří.

Právě tady u bazénu s trenažerem jsme se v roce 2005 byli nuceni vracet a sklepy U Holečků měly již jiný vchod, ale Martnovi se mnohem později podařilo domluvit i s majiteli obou sklepních komplexů a pamatuji okruh, který nás provizorně převedl přes bazén do sousední chodby, která nás již dovedla do druhých výše zmíněných sklepů. Ba co více ? Nově byla přístupna chodba, která návštěvníky odváděla pod druhou stranu ulice a dávala možnost nahlédnout průhledy do sklípků a chodeb patřících k domům na druhé straně ulice.

V prostorách sklepů U Holečků sídlily vinařské závody a v roce 2005 to zde bylo ještě takto krásně zařízené. Všimněte si u stropu i skleněného potrubí. Oblíbenou zábavou některých výtečníků ze ZDŠ v 70. letech při čekání na odpolední část vyučování bylo nesmělé rychlé a nenápadné ukořistění vinného hroznu ze zádi tatrováckého vleku.

,,Nechte je paní Škopková, to jsou ještě děti a chtějí si hrát :-)". Samozřejmě hláška z komedie Zdeňka Trošky Slunce, seno ...

K následujícím fotografiím snad netřeba cokoliv dodávat. Byl to prostě krásný slunný den, kdy nám bylo všem fajn a bylo radostí se mezi tímto vším pohybovat. Dnes se díky vyklizeným interiérům pohybujeme na přírodnější bázi, ale pořád jsou sklepy pod Palackého ulicí kouzelné a jsou velkým veřejnosti skrytým kulturním bohatstvím, které by jistě dokázalo rozpohybovat turistickou návštěvnost města ještě mnohem mnohem více. Na druhou stranu by nebylo správné nezmínit i další sklepy a všechny ty články, ve kterých jsem vás od toho roku 2016 zde na těchto webových stránkách těmi sklepy provázel. Text ještě pokračuje níže pod některými obrázky. Pohodový vstup do prvního prosincového týdne roku 2025!