sobota 27. března 2021

Výstava fotografií Petra Raista Šťastného o Kokořínsku ve výloze Mělnického turistického informačního centra je oslavou krásy života.

 


Snad každý z nás, kdo jen trochu miluje přírodu, cestování, turistiku, cyklistiku i fotografování, tak je nadšený, když se v nějakém krásném  volném dni ocitne na hezkém příjemném místě, které si vychutná a třeba jej ještě v rámci možností zvěční. Takovým krásným místem je třeba naše nedaleké Kokořínsko.

Jenže to znáte. Na místě je sice hezky, ale sluníčko svítí zrovna proti nám, náš život běží neustále podle nějakého plánování, a tak jsme obvykle šťastní, když se nám povede zvěčnit nějakou krásnou krajinu, nebo určitý objekt právě ve chvíli, kdy slunce není schované za mrakem a hlavně  nám záběr krásně osvítí.

Ovšem, zatímco většina lidí je nadšena z krásně prožitého dne a z vlastních sluncem zalitých fotografíí, tak vlastní fotografování má těch tváří vícero. Někdy stačí jenom tak v sobotu dopoledne pohlédnout do kalendáře a dívá se na vás krásný reklamní snímek, který má své genius loci a doslova vás volá k návštěvě místa.

Potkal jsem se loni na vyhlídce za zámkem s jedním profesionálním fotografem krajinářem, který se jenom tak přijel s manželkou z Prahy pokochat rozhledem z našich vyhlídek a musel jsem vyslovit určitý obdiv. Člověk by řekl, že to musí být taková romantická a pohodová práce v krásné přírodě, kdy vám nikdo nebrnká na nervy a není na nic spěch, ale ono má všechno své klady i zápory.

Můžete si to vyzkoušet a ani nemusíte být profesionálním fotografem. Hromada nádherných záběrů totiž vzniká při svítání ( ale i při západu slunce). Pro fotografa krajináře to tedy znamená mnohdy velmi brzy a za tmy vstávat, dojet včas na vytipované místo, zaujmout mnohdy předem vymyšlenou pozici, připravit techniku a doufat, že se situace bude vyvíjet dle představ. Pokud ne, tak to mnohdy znamená další návrat, nehledě na fakt, že vždy je ten výsledek trochu jiný a vždy je originální.

Další takovou věcí je samostatný umělecký pohled. Mnohdy máme mnozí touhu věci poznávat a umět je pojmenovat, ale ve fotografii stejně tak, jako na obrazech umí mnohdy zaujmout zcela anonymní pohled na zlatavé obilí, ve kterém stojí tiše skupinka listnatých stromů a plující oblaka nad nimi dávají záběru určitou atmosféru.

To by třeba ani návštěvník nevyfotil právě proto, že je to tak anonymní, ale pokud chce někdo vystihnout krásu určitého regionu a dokreslit ji, tak jsou i anonymní obrázky přírody, nebo nějakého selského stavení na místě. Nicméně, začal jsem tím, že pokud chcete mít krásný záběr spojený se svítáním, tak je to určitá oběť, která znamená hodně brzy vstávat, někam se dopravit a mít i trochu štěstí.

Při stmívání je to malinko jednodušší, ale i tak musíte mít vše předem promyšlené.
Samozřejmě, že ta možnost brzkého vstávání za tmy tu je, ale ne každý rád vstává, když nemusí, a ne každý je tak nadšený fotograf, aby to třeba i jen zkusil. Zvlášť u lidí, kteří pět dní v týdnu musí ráno vstávat to chápu. Naštěstí mezi námi tací lidé jsou, kteří to zkrátka udělají, jako třeba zase někdo jiný při jiném hobby ( rybáři, hvězdáři, radioamatéři) a jejich díla k nám pak často přichází prostřednictvím kalendářů, nebo obrázkových i naučných publikací, či prostřednictvím výstav.

Výstava fotorafií Petra Raista Šťastného je takovou výstavou, kde autor musel spojit oběť i cit pro fotografování, se svoji láskou k regionu a výsledek je o to fantastičtější, že nám mnohým ten region něco říká. Jako kdyby autor řekl : ,, Vy víte, že je Kokořínsko hezké, že to máme za humny, a že si tam občas každý odskočíme, ale podívejte se, že když jsme tam v pravý čas a dokážeme trochu vypnout šírou mysl a soustředit se jen na něj, tak nás dokáže ještě mnohem do hloubky odměnit.

,,Petře, díky za krásné, vlastně neobvyklé fotografie, které by měl shlédnou každý místní občan nejen v tomto městě, protože jednoznačně upevňují patriotismus a podporují smysl pro krásu." Ke mně přichází mnohé informace jen prostřednictvím FB, ale umím si takové obrázky představit, jako součást kalendáře, nebo i knížky o zmíněném regionu.

Jenom připomínám, že výstava měla být původně venkovní a tradičně za vilou Karola, ale nakonec je ve výloze TIC.

2 komentáře: