Pokud jsme si v sobotu připomněli, že nám začalo astronomické jaro a meteorologové avizují oteplení, tak vězte, že nadcházející víkend nám zahýbe časem a odpoledními aktivitami všedních dní. Vždyť nám slunce bude rázem zapadat až v 19.30 hodin, ale ráno to někoho aspoň zpočátku moc nepotěší.
Jenže zatímco jindy jsme touto dobou natěšeni na celou řadu příjemných věcí, včetně svátků jara, tak letos je cítit ve společnosti určitá rozladěnost a marnost. Vždyť se na nás již teď dívá z kalendářů plno krásných obrázků z naši domoviny, je jen otázkou, kdy začnou hezké dny a tráva i stromy se počnou zelenat, ale sami víte, jaká je situace.
Právě máme za sebou zvláštní roční historii, kdy jsme se od domácích látkových roušek dostali k jiným rouškám, respirátorům, očkování i tesům. O tom se však všude píše denně a aspoň na úvod tohoto článku si dejme něco příjemnějšího.
Sice byla včera televize plná zase nechutných záběrů ptačí chřipky, ale snad někoho potěší, že začíná další sezóna čápů. Opět se vrací do svých loni opuštěných hnízd, někde možná vzniknou hnízda nová a je to i příležitost pro internetové diváky, kteří mohou průběžně sledovat, co vše se na hnízdech od konce března do začátku září děje.
Pokud vás téma zajímá, tak můžete navštívit adresu ...http://www.birdlife.cz/capi/
...., nebo článek ...http://soutok.blogspot.com/2020/07/uzivejte-si-capy-pres-internet-on-line.html
.... kde jsem si udělal takový výlet za čápy, na hnízdo, které již několikátou sezónu občas přes net navštívím.
Co se zeleným pivem ? Velikonoce jsou již velmi brzy, situace je nejasná a hlavní web prakticky mlčí.
https://zelenepivo.cz/ Pokusím se situaci jistě trochu ohlídat, ale letos opravdu nevím. Snad by bylo možné šířit distribuci velikonočního Starobrna 13 rozvážkou tak, jak je to běžné u jiných lahvových nápojů, či nápojů v pet lahvích, ale to je jen letmý nápad laika.
Když je člověk mladý, tak si vzpomene na hřbitov nejčastěji tak 2.11. ( Památka zesnulých) a na Štědrý den, kdy je cesta za předky v mnohých rodinách folklórem. Konečně, potkáváme ( potkávali jsme) mnoho známých na společenských akcích ve městě, nebo v obchodních domech. Postupem času zjistíme, že těch známých potkáváme na ulici stále méně a méně a občas se od někoho dozvíme, že už někoho zpravidla staršího nikdy nepotkáme.
Pak přijde věk, kdy bohužel zjistíte, že už se pomalu vyplatí chodit skoro každý týden do vstupní brány hřbitova sv. Václava na Pražské ulici, protože občas opravdu někoho z parte znáte, mnohdy to míří věkově již blízko, ne-li níže a jinde se to nedozvíte.
Poslední dobou je těch parte občas až neuvěřitelně mnoho a objevíte často i osoby velmi mladé. Vedle lidí slušného až úctyhodného věku je tu i dost těch přes padesát a vyjímkou nejsou ani třicátníci. Také diváků u zasklených vitrín ve vchodu hřbitova je nemálo a jejich věk je rozličnější již i směrem dolů.
Pochopitelně, že ne všechna úmrtí souvisí s nemocí covid- 19, ale o covidu se nyní mluví denně a téměř každý zaměstnanec nějaké firmy je každý týden testován. Na co se přišlo ?
Zdá se, že všichni, kteří se musí v zaměstnání řídit bezpečnostními pokyny, užívají dezinfekci a podléhají testování, tak si také na ulicích počínají převážně zodpovědně a nezadají si s generací již nepracujících seniorů. Jiná situace je však u těch školou povinných na všech stupních, kteří do zavřených škol nedochází.
Je to logické a již jsem to tu někde psal. Mladí lidé se chtějí družit, setkávat se spolu, a když to nejde ve škole, tak to jde kdekoliv venku. Jsou pochopitelně přesvědčeni, že oni by jakoukoliv nákazu hladce zvládli, protože k mládí určitá suverenita patří a i my starší víme, že jsme se v mladším věku se vším popasovali lépe a občas jsme měli pocit, že svět je náš..
A tak tu jsou někdy i nevraživé pohledy těch zodpovědných k těm, kteří vlastně lidi kolem sebe ani moc nevnímají a dokud nepůjde o jejich spolužáky, ale jen případy z televize, tak nebudou brát věci moc vážně. Situace teď bude ještě zajímavější.
Loni nás s přibývajícím teplem již nic neudrželo a nepovažovali jsme za velkou oběť si nasadit v hromadné přepravě třeba na výletech látkovou roušku. Všechno ostatní bylo otevřené jako jindy, nebo celkem přijatelně omezené a snad se i zdálo, že léto virus zlikviduje. Letos na lockdown nadáváme, přejeme si aby to skončilo, ale přitom státy, které nedávno rozvolnily, tak už zase utahují.
Stále tedy nic nevíme a snažíme se udržet si pohodu v dobré víře, že se přec musí vše zase jednou otevřít, a že se to nakonec samo nějak ztratí, jako dosud odešly všechny pandemie.
Žádné komentáře:
Okomentovat